1. Doba královská. 2. Republika ( př.n.l.)

Transkript

1 1. Doba královská starověká Itálie je obývána na severu Italiky a Gály, ve středu Etrusky (Toskánsko) a Římany (Latium), na jihu Řeky. v době královské jsou Římané pod nadvládou Etrusků (7. 6.st. př. n. l..), vyspělého národa neznámého původu vojenská moc Římanů vzrůstá, vymaňují se z etruského vlivu (podmanění si etruských městských států Veje, Cortona, Clusium, Tarquinie, Volsinie atd.), uskutečňují se tzv. serviovské reformy (timokracie nahrazuje rodový princip) Politický systém a právo Příbuzné rody seskupeny v kurie, deset kurií v kmen (tribus) a tři latinské kmeny v populus romanus Státní zřízení: comitia curiata nejvyšší orgán; senát poradní orgán; král (rex) nikoliv monarcha, ale reprezentant rodové společnosti; magistráti úředníci; kněží pontifikové; Leges regiae královské zákony Přechod k republice: vyhnání krále, ztráta významu comitia curiata, boj patricijů s plebeji (ti mimo rodovou organizaci; časem mají vlastní) 2. Republika ( př.n.l.) 510 př.n.l. vyhnání posledního římského krále, o moc se dělí senát, magistráti a comitia Počátek je ve znamení bojů vrstvy patricijů a plebejců o politickou moc (494 př.n.l. vznik tribunátu) Římané po vítězství nad řeckým Tarentem (272) a Galy sjednocují celou Itálii, po porážce Karthága se stávají středomořskou velmocí (202) V 1. století př.n.l. republika se ocitá v krizi a Řím směřuje k vojenské diktatuře - po střetnutí optimátů a populárů následuje diktatura Sullova; východiskem je až vláda prvního triumvirátu (Pompeius, Caesar, Crassus), která je zakončena diktaturou Caesara po zavraždění Caesara (44 př. n. l.) vzniká druhý triumvirát (Lepidus, Octavianus, Antonius) Octavianus poráží Antonia u Aktia (31 př. Kr.) formálně zachovává republiku (zdánlivě i posiluje senát), avšak ve skutečnosti buduje základy autokracie (stává se primus inter pares, vrchním konsulem, tribunem apod.) Politický systém Prosazení majetkového a územního principu (reformy Servia Tullia) se vytvářejí nové typy lidových shromáždění=comitií: comitia centuriata (rozhodující otázky, organizována v šesti majetkových třídách plus třída equites), comitia tributa (méně významná rozhodnutí, organizována dle městských a venkovských okresů), concilia plebis (shromáždění pouze plebejců, výsledkem plebiscita, na základě Lex Hortensia získala

2 obecnou závaznost); později s rozrůstáním Říma ztrácejí comitia význam, neboť přestávají být reprezentantem celé civitas ( res publica ) Státní úředníci=magistráti jsou voleni comitiem; princip anuity, kolegiality, bezplatnosti, ius intercessionis právo rušit rozhodnutí; nejvyšší nařizovací moc=cum imperio, nižší nařizovací moc=cum potestas, censoři: cum imperio: dva konsulové (nejvyšší moc, místo královské moci), diktátor (v případě nebezpečí, volen konsulem po dohodě se senátem na 6 měsíců; Sulla a Caesar jsou diktaturou jiného typu), praetor urbanus a peregrinus (výkon soudnictví, postupně jich je až 16), dva tribunové, nepravidelné magistratury Decemviri legibus scribundus, tresviri rei publica restituende censoři (dva) i když bez imperia je to vrchol politické kariéry, evidence občanů a zařazování do majetkových tříd, seznam členů senátu včetně možnosti vyškrtnout ze seznamu (senatu movere) Cum potestas: quaestores (dva spravovali aerarium, dva spravovali vojenskou pokladnu při válce), kurulští aedilové (a plebejští aedilové) vykonávají policejní činnost Plebejské magistratury: plebejští aedilové (policie), tribunové (všeobecné ius intercessionis, ius coercendi právo trestat, ius agendi právo svolávat senát a ius referendi právo navrhovat zákony resp. plebiscita), koncilia plebis (vrcholný orgán, výsledkem usnesení plebiscita); od poloviny 3.st.př.n.l. plebiscita nejvýznamnější zákonodárnou aktivitou; plebejci postupně splývají s patriciji (vyrůstá z nich třída jezdců) Oprávnění magistrátů: ius auspiciorum (výklad znamení; dodržování pax deorum), ius coercendi (disciplinární zákrok),, ius agendi (svolávat senát; pouze cum imperio) a ius referendi (předkládat senátu návrhy) Senát: doživotně zapsaní, bývalí magistráti; kontrola státních financí a dispozice se státním majetkem, vedení zahraničně-politických jednání, organizace armády, výsledkem jejich usnesení jsou senatusconsulta (ne zákon ale autoritativní) Ústavní moc: výkonná magistráti; zákonodárná magistráti (edicta), senát (senatusconsulta), lex (comitia) a plebiscita (plebiscitum); soudní v zásadě neexistuje (comitia řeší právo provokace, později vznikají trestní poroty, praetor určuje podmínky řízení), kontrolní senát (magistráti mu předkládaj rozhodnutí); náboženská pontifikové, auguři (vykladači), fetiálové (vyhlášení války, uzavírání míru) Systém práva Obyčej: zvyk (consuetudo), vycházející z mravu (mos) je na stejné úrovni jako zákon (znaky - usus longaevus a opinio necessitatis); fixace obyčejových norem v Lex duodecim tabularum (provedena desetičlennou komisí decemvirů, kodifikace sporných otázek, nedochovala se v originální verzi); tvoří ius civile Pontifikální interpretace původně zákon vykládají a částečně tvoří pouze kněží Ius honorarium: praetorské právo, které se vytváří z praetorských ediktů a soudní praxe; soudní řízení in iure (praetor zkoumá podmínky žaloby) zakončené litiskontestací, pak

3 iudicium" (rozhoduje soukromý soudce); soudce postupně mění zavedené možnosti žaloby dle zásady aequitas a voluntas (a vychází z bona fide) tj. mění ius civile Ius gentium (právo národů; blízko pojmu ius naturale): právo mezi cizinci a Římany anebo mezi cizinci; vytváří praetor peregrinus a praesides provinciarum; princip personality práva; uplatňuje se především v obligačním právu (mezinárodní obchod je třeba neformální a snadné úpravy) Zákonodárný proces: zákonodárnou iniciativu praetoři, konsulové a tribunové tj. úředníci s ius agendi (výjimečně censoři); zákony schvalují comitia c. centuriata především veřejné právo, c. tributa a concilia plebis soukromé (název zákona dle gentilního jména rogátora), zásada lex posteriori derogat priori Republikánská jurisprudence: agere (rady jak žalovat), cavere (rady jak se vyhnout právním konfliktům), respondere (výklad sporných právních otázek); nejvýznamnějším dílem práce Quinta Maria Scaevoly o civilním právu 3. Císařství (31 př.n.l. 476 n.l.) principátu (31 př. n. l. 284 n. l.) je slavnou dobou římského císařství, především za vlády julsko-klaudijské (Tiberius, Neron) a flaviovské dynastie (Vespasianus, Titus); zánik comitií, ztráta významu senátu, budování byrokratického císařského aparátu největší územní rozsah je dosažen za prvního neitalského císaře Traiana (98 117), jeho nástupce Hadrianus buduje pohraniční opevnění (limes, Hadrianův val) M. Aurelius ( filozof na trůnu ) vede ve 2. století tzv. markomanské války (římské tábory na Mušově a v Trenčíně) ve 3. století dochází k vojenské anarchii, fluktuace císařů Principát politický systém a právo Ztroskotal systém správy provincií vybudovaný senátem (prokonsulové, propraetorové); zánik svobodného rolnictva=konec lidové armády; republikánské instituce nedostačují rozšířené říši Octavianus: rozsah moci dle dohody se senátem konsul, imperátor, princeps, Augustus, generální odvolací orgán, imperium nad nepacifikovanými provinciemi imperium proconsulare bez časového a místního omezení a tribuncia potestas na doživotí, které byly odloučeny od samotného úřadu (= bez možnosti intercese) cura morum (vrchní dozor nad mravností) Principovi úředníci: jim dosazováni a jemu odpovědni; správcové provincií (nejvýznamnější praefectus Aegypti; v čele senátních provincií prokonsulové), praefectus urbi (policejní prezident), praefectus praetorio (v čele císařské gardy; předsedá císařské radě) comitia vyřazena z politického života (zákonodárná kompetence fakticky zanikla); senát - volí magistráty, je soudním dvorem, senatusconsulta se stala zákonem, bez námitek dává

4 souhlas ke každému návrhu císaře (oratio principis); magistratury se částečně zachovaly, ale bez politického významu; princeps má zákonodárnou iniciativu Císařská nařízení (constitutiones principum): edicta principis (jako magistrát neomezené ius edicendi; Edictum perpetuum Hadriani zastavilo vývoj honorárního práva), decreta (rozsudky císařského soudu, jsou precedentem), rescripta (odpovědi císaře, časem staly obecně závazné) Klasická římská jurisprudence Shodné stanovisko autorizovaných právníků je závazné a má sílu zákona; právníci zpracovávali a vykládali ius civile, ius honorarium, ius gentium i císařské právo Nejvýznamnější právníci: Marcus A. Labeo (právní definice, komentáře k ediktům), Gaius A. Capito (příznivec Octaviana), Massurius Sabinus (škola sabiánů) kontra Proculus (škola prokuliánů), Salvius Iulianus (redakce věčného ediktu), Iuventius Celsus (přesné a břitké definice), vynikající respondenti a vysocí úředníci Ulpius Marcellus a Cervidius Scaevola, eklektikové a pedagogové Sextus Pomponius a Gaius, nejproslulejší a exponovaní úředníci Aemilius Papinianus (zhuštěný proto neoblíbený styl), Iulius Paulus a Domitius Ulpianus (třetina Digest je z jeho děl), Hermogenianus (ztracená sbírka Diocleciánových císařských konstitucí) Kolem poloviny 3.st. úpadek jurisprudence (už jen anonymní autoři) dominátu ( ) je obdobím pozdního císařství, kdy říše se ukázala natolik rozsáhlá, že musela být správně rozdělena; císař vládne jednoznačně absolutisticky (jako dominus ) Diocletianus zavádí rozdělení říše do 4 částí, od r. 293 existují 2 celky Constantinus ediktem milánským povoluje křesťanství (313), sjednocuje říši s hlavním městem Konstantinopol po smrti Theodosia (395) definitivní rozdělení na dvě části: říše Západořímská a Východořímská. v 5. století Západořímská říše sice odráží Huny v bitvě na Kataulanských polích (451), avšak je dobyta Germány (476 Odoakarem) Dominát politický systém a právo Decentralizace a naturalizace hospodářství, rozpad vnitřních trhů, latifundie a villy nahrazeny malovýrobou polozávislých kolonů a otroků usazených na půdě (servus casatus) Císař absolutistickým samovládcem ( dominus et deus ) centralizovaná byrokratická hierarchie (vybudována Diocletiánem): vojenská a civilní správa oddělena, samospráva likvidována) 4 prefektury (praefectus praetorio), 14 diecézí (vicarii), provincie (preasides provinciarum); reorganizovány císařské úřady zredukovány na čtyři, koordinuje magister officiorum 380 křesťanství výlučným státním náboženstvím; přeložením centra za Constantina se senát římský stává pouhou městskou radou

5 vulgarizace práva, jediným pramenem císařské konstituce (šroubované, mnohomluvné), zákony si odporují, jurisprudence v úpadku, císaři vydávají citační zákony (jak citovat klasiky) nejvýznamnější právní díla: sborníky císařských konstitucí od Gregoria a od Hermogeniana (staly se základem Codex Theodosianus), Fragmenta Vaticana (rozsáhlá sbírka citátů klasiků), Codex Theodosianus (císařské konstituce až po Theodosia II.) historický význam (i když nevalná úroveň), národní právo Římanů do 11.st (od Zákona 12 desek plnily roli kodifikace magistrátské edikty); po zániku Západořímské říše vznikají Leges Romanae Barbarorum (právo Římanů v germánských státech) 4. Byzantská říše ( ) vznik Východořímské říše v roce 395, od 12. století zvána říši Byzantskou; dědicem Římské říše centrem Konstantinopol (Cařihrad), jež byla založena v roce 330 na místě Byzantia charakteristická propracovaným finančním systémem a velkými pozemkovými vlastnictvími (proprie) největší (územní) rozmach za Justiniána I. ( ) vnitřní konsolidace a centralizace (césaropapismus) v století obrazoborecké hnutí (ikonoklasmus), 1054 rozchod s latinskou církví (schizma) Basileos II. ( ) připojuje Bulharsko a církevně Kyjevskou Rus v bitvě se seldžuckými Turky roku 1071 u Mantzinkertu ztracena Malá Asie = počátek úpadku 1204 obsazena Byzanc křižáky a vznik latinských států, 1261 znovuobnovení Byzantské říše z Nikajského císařství dynastií Palailogovců (avšak již není velmocí) zánik říše v roce 1453 po dobytí Cařihradu osmanskými Turky (Mehmed II. Dobyvatel) Kodifikace Justiniána Tria volumina (tři svazky zákonů; od středověku zváno Corpus Iuris Civilis): Digesta - vůdčí postavou Tribonianus, měla být srozumitelná, pro praxi zpřístupnit ius prostřednictvím děl klasiků, součástí inscriptio (citace klasika), Institutiones učebnice práva, Codex Iustinianus (verze roku 529, upravená 534) Novellae leges po vydání Kodexu, převážně otázky veřejného práva (ze soukromého cosi k právu rodinnému a dědickému; mají derogační účinky k dřívějším Digestům a Codexu Tria volumina a Novellae výlučnými zákoníky, jurisprudence pouze služkou zákona