Pravda nové značky. Protektor Husákových dětí. Napsal uživatel Josef Brož Úterý, 10 Listopad :54 - Aktualizováno Pátek, 04 Prosinec :45

Transkript

1 Co si myslíte o protektorátu? Pokud to zrovna nevíte, zajděte si na film Marka Najbrta s názvem Protektor. Dozvíte se, co všechno jsou filmoví tvůrci, narozeni v normalizační éře Gustáva Husáka, ochotni zradit pro lásku k atraktivitě svého filmu. A o protektorátu si raději něco přečtěte... Velké očekávání zpravidla provází velké zklamání. V případě ambiciózního autorského projektu s názvem Protektor, zasazeného do složitého období nacistického útlaku (tzv. Protektorátu Čechy a Morava), se ale bohužel hned v úvodu nelze vyhnout závěru, že jejich tvůrcům by slušelo mnohem více, kdyby se pustili do trochu méně náročné látky. Nasadit si jako divák jejich filmové brýle je totiž místy nepřijatelné, pokud si ovšem nechcete připadat pouze jako Alenka v říši filmových kouzel a triků. Není to jistě poprvé, a budeme toho patrně svědky čím dál více, že se filmovým divákům budou nabízet stále častěji příběhy sice pravděpodobné, ale ve své podstatě značně nepravdivé... Pravda nové značky Ambiciózní film Protektor, režírovaný Markem Najbrtem, vzešlý z autorské líhně scénáristické trojice (Marek Najbrt-Robert Geisler-Benjamin Tuček) přináší do kin na české poměry film, který udiví po mnoha stránkách. Je výrazný, drahý a je o něm všude slyšet! Pro ty, kteří mají rádi zajímavou stylizaci, typologicky výrazné herecké typy, nebo ocení vizuální architekturu filmu, odejdou patrně spokojeni. Poslední zpráva navíc tvrdí, že film byl už vybrán jako český zástupce na americké Oscary. Úspěch zaručen, Čeští lvi, obdoba amerických cen, již roztahují svou náruč... 1 / 5

2 Pokud ale očekáváte od filmu sdělení, které si s vámi nehraje jenom na vlně intelektuálního pokrytectví a ideologické bezradnosti, můžete být šokováni: ano, film šokuje zejména způsobem, s jakým autoři naložili se samotnou dobou, tedy Protektorátem Čechy a Morava. Nejde mi přitom o nějakou historickou důslednost, neřku-li pečlivost - naopak, té pečlivosti a vizuální důslednosti tu bylo někdy až zbytečně mnoho, jedná se mi o elementární pravdivost uměleckého díla. Ale zde se s pravdou nakládá asi stejně jako se zaváděním nové značky na mediální trh. Autoři Protektora, kteří se podle svých slov namáhali s protektorátem celých pět let, se za tu dobu bohužel nedopracovali dál, než k jakémusi filmovému žurnálu dat a míst. Tomuto uzpůsobili efektní filmový design, dali tomu ten správný slogan a potom už jenom točili, a točili a točili. Uprostřed filmu jsem chtěl dvakrát odejít... 2 / 5

3 Již úvodní motto, které měl údajně pronést Adolf Hitler, tomu dává ten správný říz. Čech je cyklistou, který se nahoru hrbí a dolů šlape..." Ouha, co bude dál? Nejen, že Hitler nikdy nic takového neřekl, ale tato nikdy nevyřčená věta zároveň otevírá scenérii filmu, který se rozhodl zobrazit dobu prostředky, která rovněž nikdy neexistovala. Budiž, Kafkův svět také nikdy neexistoval, a stal se metaforou celé epochy. Ale, nepletou si tvůrci protektorát s jinou dobou? V hlavní roli paruka a klobouk Jenže celý ten stylizovaný příběh židovské herečky Hany (Jana Plodková) a jejího manžela, rozhlasového reportéra Emila Vrbaty (Marek Daniel), je zarámován do nepravděpodobně pravděpodobných kulis doby, v níž se lámaly osudy, a zvláště charaktery lidí, značně ledabyle. Očekáváte-li silný dramatický příběh, v němž půjde o zradu, a možná také o lásku, přichystejte se na něco zcela jiného. Budete svědky sledu víceméně nezdařených scének, značně anekdotického řádu, z nichž některé přesáhnou do silné karikatury a dějinné agitace, a ještě k tomu se slabým komparsem. Ta zvláštní úzkostná doba je tu totiž představena ve výrazné nahnědlé stylizaci (- nacisté přece byli pověstní svou hnědou barvou!) - nejde tu proto vůbec o film černobílý, jak se uvádí v některých anotacích; a toto estetické rozhodnutí není nahodilé, neboť děj filmu propojuje pomyslný filmový žurnál, jakýsi vizuálem, v kterém se protagonisté prohánějí na vybledlém po celuloidu na velocipédech v jakémsi protektorátním bezčasí, z něhož na vás vyskakují v novinových titulcích klíčové události doby. Náladu umocňuje hudební brnkání na nervy (Midi Lidi), které je prokládáno cajdavě autentickou písní Když zavřu oči... (Hynek Schneider). Výrok Hitlera se tu stává dalším metaforickým titulkem k příběhu kariéry reportéra Emila a jeho ženy. Od začátku stylizace jaksi tušíte, že úhel pohledu tu bude asi hrát hlavní roli. Tento dojem se stupňuje, a v okamžiku, kdy se naplno rozvine v podivných anekdotách (herečka Hana se schází s mladým medikem a píchá si morfium, ale... nic více; nechává se fotografovat s cedulkami: židům vstup zakázán na místech, kam nesmí), které posilují situační agitky (uprchlý žid Fantl se očišťuje v koupelně; Emil schovává kolo, aby si žena myslela, že je zapojen do atentátu), je tato směsice podobna tratolišti samostatně zajímavých, ve svém důsledku ale zmařených nápadů. Souslednost jednotlivých scén, do kterých vybuchující na plátně vizuální miny, je místy prostě hodně neprůchodná. Tam, kde jde o manifestaci silné vizuální typologie, po níž nenásledují 3 / 5

4 silné herecké výkony, je to cítit o to více. Jakkoliv je potěšitelné, že si Marek Najbrt se svým týmem dal práci najít neokoukané typy, jejich herecké prostředky na role nestačí. Oni prostě hrají méně než jejich saka a paruky, méně než jejich vesty a večerní šaty. Herečka Jana Plodková v roli Hany, se pokusila zvládnout obtížnou postavu - tu zvláštní esenci bezbrannosti a namyšlenosti, kterou trpěly známé herečky té doby -, ale nedosahuje svého obrazu, natož snad předobrazu některé z nich. Těžko jen domyslet, co by pro to měla všechno udělat: neintenzivnější je vlastně, když se o nic nesnaží, je třeba jenom nahá, protože prostě nehraje. Reportér Emil v podání Marka Daniela je na tom podobně. Je nejlepší, když jenom stojí, figurína na proužkové obleky a krásné klobouky, protože když promluví tím svým rozhlasovým hlasem", musejí se obracet všichni reportéři té doby. Jediným hercem v té bídě herectví je Jiří Ornest v roli Arnošta Fantla, jemuž se ale také stane, že místy ujede do židovské karikatury... Shrňme to stručně a jasně: kostýmní výtvarnice Andrea Králová a architekt Ondřej Nekvasil určitě dostanou Českého lva! Herci na plátně chyběli. 4 / 5

5 Ignorance Husákových dětí Dějinný příběh lidí v labyrintu protektorátu je tu pojat s takovou ignorancí pro lidská a dějinná dramata, že se člověku až svírá žaludek, a studem se vám chce schovat někam pod sedadlo. Pohled přes nahnědlé sklo, v němž režisér Najbrt a další nahlížejí na protektorát jako na nějakou digitalizovanou vizuální databázi, která jim vyjíždí po zadání správného hesla, je velmi skličující. Natočili sice film o protektorátu - a dali tomu víceznačný název (tím protektorem je vlastně Emil, samotný protektor" Reinhard Heydrich tu je vidět jenom jednou z dálky), ale tenhle pohled z perspektivy Husákových dětí, kteří si tu dobu spletli s normalizací, v níž sami vyrůstali, je prostě hodně zoufalým faux pas. Příště, prosím, točte raději o svém protektorovi... Protektor. Česko, Délka: 100 min. Žánr: drama, romantický. Režie: Marek Najbrt. Hrají: Marek Daniel, Jana Plodková, Klára Melíšková, Tomáš Měcháček, Sandra Nováková, Ríšo Stanke, Jan Budař a další. Distribuce: Falcon. Premiéra: 24. září {youtube}jc6obv-kdvu{/youtube} 5 / 5