Mendelova univerzita v Brně Agronomická fakulta Ústav agrosystémů a bioklimatologie

Transkript

1 Mendelova univerzita v Brně Agronomická fakulta Ústav agrosystémů a bioklimatologie Vliv rozdílných stanovišť na klíčivost nažek pcháče osetu (Cirsium arvense) Bakalářská práce Vedoucí práce: Ing. Jan Winkler, Ph.D. Vypracovala: Veronika Machalová Brno 2010

2

3 PROHLÁŠENÍ Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma Vliv rozdílných stanovišť na klíčivost nažek pcháče osetu (Cirsium arvense) vypracovala samostatně a použila jen pramenů, které cituji a uvádím v přiloženém seznamu literatury. Bakalářská práce je školním dílem a může být uložena v knihovně Mendlovy univerzity v Brně a zpřístupněna ke studijním účelům. V Brně dne. podpis bakaláře.. Děkuji vedoucímu bakalářské práce Ing. Janu Winklerovi, Ph.D. za cenné připomínky a rady, které mi poskytl při zpracování tématu práce. Bakalářská práce byla zpracována s podporou Výzkumného záměru č. MSM Biologické a technologické aspekty udržitelnosti řízených ekosystémů a jejich adaptace na změnu klimatu uděleného Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy České republiky.

4 Abstract The aim of this work is to find germination sucess of Cirsium arvense on different stations. Collection of Cirsium arvense achenes was made on Zlechov village and Újezdec village land register on three different stations: field (arable land), ditch (neighbor on aralbe land) and on fallow garden (not neighbour on arable land). Total average weight of one hunderd achenes was 0,1876 g and differences in weight of achenes from the three stations were not statisticaly significant. The average germintion of achenes was 47 %. Statistically highly significant was higher germination of achenes from the field station, difference between germination of achenes from the other two stations did not significantly differ. Cirsium arvensis achenes statistically significanly had higher germination in conditions of day light then in conditions of darkness. This species can by classify to plants positively fotobalstical. Key words: Creeping thistle, Cirsium arvense, achenes mass and germinability Abstrakt Cílem této práce je zjistit jaká je klíčivost nažek u pcháče osetu (Cirsium arvense) na odlišných stanovištích. Sběr nažek pcháče osetu byl prováděn v katastru obcí Zlechov a Újezdec, na třech odlišných stanovištích: pole (orná půda), příkop (těsně sousedící s ornou půdou) a na nevyužívané zahradě (vzdálené místo od orné půdy). Celková průměrná hmostnost sta nažek byla 0,1876 g a rozdíly v hmotnosti nažek ze tří stanovišť nebyly statisticky průkazně rozdílné. Průměrná klíčivost nažek byla 47 %. Statistiky vysoce průkazně vyšší klíčivost měly nažky ze stanoviště pole (orná půda), rozdíl mezi klíčivosti nažek z dalších dvou stanovišť se statisticky průkazně nelišil. Nažky pcháče osetu statisticky vysoce průkazně více klíčily za podmínek denního světla než za tmy. Tento druh můžeme řadit k rostlinám pozitivně fotoblastickým. Klíčová slova: pcháč oset, Cirsium arvense, hmotnost a klíčivost nažek

5 Obsah 1 ÚVOD 7 2 CÍL PRÁCE LITERÁRNÍ PŘEHLED Charakteristika čeledi hvězdicovité Popis rodu pcháč Charakteristika pcháče setu Původ, rozšíření a výskyt Ekologie Hospodářský význam a využití v praxi Herbologie Regulace Další druhy rodu pcháč MATERIÁL A METODY ZPRACOVÁNÍ Charakteristika zájmového území Metodika sběru nažek Metodika stanovení a vyhodnocení hmotnosti nažek Metodika stanovení a vyhodnocení klíčivosti nažek VÝSLEDKY Výsledky zjišťování hmotnosti nažek u pcháče osetu Výsledky pokusů s klíčivostí nažek pcháče osetu Výsledky statistického hodnocení Výsledky analýzy rozptylu hmotnosti nažek pcháče osetu Výsledky analýzy rozptylu klíčivosti nažek pcháče osetu 30 Výsledky testování hmotnosti nažek pcháče osetu metodou minimální průkazné diference (LSD) 31 Výsledky testování klíčivosti nažek pcháče osetu metodou minimální průkazné diference (LSD) 31 6 DISKUZE Diskuze k hmotnosti nažek a vlivu stanoviště na hmotnost nažek..33

6 6. 2 Diskuze k vlivu stanoviště na klíčivost nažek Diskuze k vlivu světelných podmínek na klíčivos Diskuze k šíření pcháče osetu v krajině ZÁVĚR SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY 38 9 PŘÍLOHY. 42

7 1 ÚVOD Plevele patří mezi nejvýznamnější škodlivé činitele. Škody, které každoročně působí jsou velmi těžko vyčíslitelné. Na rozdíl od ostatních škodlivých činitelů se škodlivě projevují každoročně ve všech plodinách a na polích. Tomu odpovídají i náklady vynaložené na jejich hubení, které činí více jak 68 % všech nákladů v ochraně rostlin každoročně vynaložených. Plevele jsou vyhraněným termínem používaným především pro ornou půdu (pole, zahrady, sady, vinice, chmelnice), kde se dlouhodobě pěstují plodiny v čisté kultuře, kde jiný rostlinný druh není vítán. Jde především o planě rostoucí rostliny, které se musely těmto podmínkám přizpůsobit. Plevelem se tedy může stát kterýkoliv rostlinný druh, který se z různých příčin na stanovišti přemnoží a je třeba jeho výskyt regulovat. Plevelem (zaplavující rostlinou) jsou na orných půdách stále častěji i samotné plodiny: obiloviny, ozimá řepka, slunečnice, ale i plevelná řepa (MIKULKA, 1993). Plevele jakožto planě rostoucí druhy se odlišují od kulturních rostlin zejména zvýšenou životaschopností, odolností a přizpůsobivostí k nepříznivým růstovým podmínkám a také úporným setrváváním na stanovišti. To je podmíněno jejich specifickými biologickými zvláštnostmi, jimiž se odlišují od méně odolných a životaschopných rostlin kulturních. Proto je nutno u každého, především u nebezpečného plevele znát jeho způsob rozmnožování, rozšiřování, klíčení plodů či semen, jejich dlouhověkost v půdě, regenerační schopnost orgánů vegetativního rozmnožování. Dále také jeho vztah k určitým plodinám a podmínkám stanoviště a citlivost na plevelohubné zásahy agrotechnické (KOHOUT, 1996). Působení člověka na krajinu má pochopitelně velmi významný vliv i na zemědělství a tedy druhotně i na plevelná společenstva. Takovéto působení je dlouhodobé a zásahy do životního prostředí bývají zpravidla velkoplošné. Urbanizace krajiny, velkoplošné skládky a povrchová těžba surovin, ovlivnily výskyt rostlin a existenci vhodných podmínek pro většinu rostlinných druhů. Některé druhy rostlin však rostou i za těchto okolností a protože nemají konkurenci, velmi rychle se rozmnožují a osidlují takové plochy. Následně potom osidlují i zemědělskou půdu. Tyto zdroje zaplevelení je nutné ošetřovat, aby se zabránilo jejich dalšímu šíření. Takové lokality jsou pak nebezpečné i z pohledu hygienického. Rostliny, které zde rostou jsou příčinou pylových alergií, kterých v současnosti stále přibývá. Přesto v posledních letech výskyt 7

8 některých druhů plevele neustále stoupá. Jednou z těchto rostlin je právě pcháč oset. Vyskytuje se na celém území naší republiky. Osidluje zemědělskou i nezemědělskou půdu. V posledních letech četnost jeho výskytu rychle stoupla. Šíření podporuje špatná péče o nezemědělskou půdu, což umožňuje nálet nažek na pozemky a půdu dosud nezaplevelenou. Pcháč oset reaguje velmi citlivě na kvalitu zpracování půdy a nevhodně provedené aplikace herbicidů, což se projeví rychlou regenerací z kořenového systému (MIKULKA, 1999). Tato práce se zabývá generativním rozmnožováním pcháče osetu a vlivu stanoviště na klíčivost jeho nažek. Jak uvádí KNEIFELOVÁ, MIKULKA (2006) plevele právě obsazují stanoviště, které nejlépe vyhovují jejich základním požadavkům pro růst. 8

9 2 CÍL PRÁCE 1. Stanovit hmotnost sta nažek pcháče osetu. 2. Zjistit vliv stanoviště, na kterém nažky dozrály, na hmotnost nažek 3. Stanovit klíčivost nažek pcháče osetu 4. Zjistit vliv stanoviště, na kterém nažky dozrály, na klíčivost nažek 5. Zjistit vliv světelných podmínek na klíčivost nažek 6. Odhadnout význam populací pcháče osetu na nezemědělské půdě pro rostlinou produkci 9

10 3 LITERÁRNÍ PŘEHLED 3. 1 Charakteristika čeledi hvězdicovité Čeleď hvězdnicovité (Asteraceae) je jedna z nejrozmanitějších a také z nejpočetnějších čeledí dvouděložných rostlin. Jsou to rostliny jednoleté až vytrvalé, byliny až dřeviny. Jejich vzhled je velice variabilní. Různorodé jsou jejich stonky i listy, některé jsou lysé, jiné chlupaté (trichomy, žlaznaté trichomy), některé mají článkované mléčnice v lýkové části. Společným znakem pro Asteraceae jsou jejich květenství - úbory. Hvězdnicovité mají pětičetné květy dvou typů: jazykovité a trubkovité. Jazykovité květy mohou tvořit celé úbory, jak je tomu třeba u pampelišky, nebo vyrůstají jen na okrajích úboru, např. květenství sedmikrásky. Tyto květy jsou souměrné, s jazykovitou korunou. Druhým typem jsou pravidelné květy trubkovité. Tvoří celé úbory (např. vratič obecný) nebo jen jejich terče (známé u kopretiny bílé). Úbory jsou jednotlivé nebo tvoří různě složitá květenství. Na spodní straně úboru je patrný zákrov, který je obdobou kalichu. Je jednořadý nebo víceřadý, složený ze zákrovních listenů (u víceřadých se střechovitě kryjí). I zákrovní listeny jsou velice variabilní. Plody jsou různorodé nažky (barva, tvar, povrch, chmýr), které jsou důležitým určovacím znakem (KUBÁT, 2002). Jak SLAVÍK (1995) uvádí, uplatnění našly hvězdnicovité v mnoha oblastech lidské činnosti. Používají se jako léčivky, potraviny, pícniny, okrasné květiny. Jsou významnou skupinou medonosných rostlin. Asteraceae jsou rozšířené po celém světě. Podle SLAVÍKA (1995) se u nás setkáme asi se 100 rody a s více jak 350 druhy, přičemž na celém světě se nachází více jak druhů. Tato čeleď se vyznačuje velice pestrým souborem obsahových látek. Specifické jsou pro některé druhy mléčnice, ve kterých je produkován latex, v němž jsou obsažené triterpeny. Systém mléčnic a pryskyřičných kanálků se nevyskytuje u jedinců jednoho druhu najednou. Některé druhy si vytvořily systém pryskyřičných kanálků. Zásobní látkou je sacharid insulin (HRON, ZEJBRLÍK, 1974). 10

11 3. 2 Charakteristika rodu pcháč Do rodu pcháč (Cirsium) spadají vytrvalé, někdy jedno- nebo dvouleté byliny rostoucí přirozeně na území Evropy, Asie, severní Afriky. V Severní Americe je původních jen několik málo zástupců, většina z nich byla na tento kontinent introdukována. Rostliny mohou dorůstat výšky až 4 m. Listy a větve jsou pokryté ostnitými výběžky a vytvářejí přízemní růžici, lodyžní listy mají střídavé postavení, jsou pokryté jemnými chloupky. Na lodyhách se mohou vyskytovat nápadná či méně výrazná křídla. Dominantní úbory jsou umístěné na koncích větví a mají různé barvy (růžová, purpurová, žlutá nebo bílá). Květy jsou oboupohlavné i jednopohlavné. Plody jsou nažky opatřené svazečky pérovitého nebo zpeřeného chmýru (DOSTÁL, 1989). Jedná se o druhy anemochorní, což jsou druhy, které se rozšiřují pomocí větru, který semena unáší daleko od mateřské rostliny, často až na velké vzdálenosti (HRON, VODÁK, 1957). Podle DEYLA (1964) se rostliny šíří generativní, některé i vegetativní cestou. Některé druhy jsou díky intenzivnímu způsobu šíření považovány za úporné plevele, protože se dokáží rozmnožit i z drobných úlomků oddenků. Jiné druhy jsou ale pěstované jako okrasné. V České republice se nachází celkem 13 zástupců, kteří tvoří vysoký počet kříženců Charakteristika pcháče osetu Latinský název : Slovenský název : Anglický název : Německý název : Lidové názvy : Circium arvense (L.) Pichliač roľný Creeping thistle Acker-Kratzdistel bodlák, buchan, buchan čubek, jehlák, oset, ostí, pichláč, pichlák 11

12 Botanické zařazení: Doména: eukaryota (Eucaryota) Říše: rostliny (Plantae) Podříše vyšší rostliny (Cormobionta) Oddělení: krytosemenné (Magnoliophyta ) Třída: vyšší dvouděložné rostliny (Rosopsida) Podtřída: Asteridae Řád: hvězdnicotvaré (Asterales) Čeleď: hvězdnicovité (Asteraceae) Rod: pcháč (Cirsium) Botanický popis: Pcháč oset je druh vytrvalý. V prvním roce vytváří listovou růžici se sterilní lodyhou, v dalších letech se vytvářejí lodyhy fertilní i sterilní s listovou růžicí. Kořenový systém se skládá z vertikálních a horizontálních výběžků, které se vyznačují vysokou regenerační schopností oddenkových a kořenových pupenů (PROCHÁZKA, 1992). Lodyhy jsou vysoké až 150 cm, přímé, brázdovité v horní časti hroznovitě i chocholičnatě větvené. Listy jsou střídavé, dolní řapíkaté, horní přisedlé, kopinaté až elipsovité. Květy dvoudomé, souměrné, trubkovité, barva červenofialová až bílá. Květenstvím je úbor. Pcháč oset kvete v době od června do října. Plodem je podlouhlá nažka, dole zúžená nahoře uťatá, podélně jemně brázditá, žlutohnědá, šedohnědá až hnědá, ochmýřená až 3 cm dlouhým chmýrem (MIKULKA, 1993). Jak uvádí ZENTRICH (1995) pcháč oset obsahuje zatím ne zcela probádané glykosidy, jako je například talliacin, dále těkavé alkaloidy, pryskyřici, silici, polysacharid inulin, organické kyseliny, vitamín C a v plodech asi 25% mastného oleje. 12

13 3. 4 Původ, rozšíření a výskyt Pcháč oset je domácí v Evropě a v mírné Asii. Postupně byl zavlečen i do Severní Ameriky a Afriky (DEYL, 1964). Druh Cirsium arvense je rozšířen téměř po celém území Eurasie. V Evropě se souvisle vyskytuje od Pyrenejské poloostrova, přes Francouzské Středohoří a Francouzskou nížinu, Britské ostrovy až na Faerské ostrovy, Island a do jižní oblasti Grónska. Ve střední Evropě se nachází, jak v nížinných oblastech, tak i ve vysokých nadmořských výškách v oblasti Alp. Na jihu se objevuje na celém Apeninském poloostrově, Sicílii a dalších ostrovech Středozemního moře -Malta, Sardinie, Korsika, Mallorka. Oblast rozšíření pokračuje přes Balkánský poloostrov, severní Turecko, severní Írán, Afghánistán až do severozápadní Číny. Ve vyšších zeměpisných šířkách zasahuje až na Korejský poloostrov a na ostrovy Sachalin, Hokkaidó a Honšú (HULTÉN, 1986). Jak popisuje DEYL (1964) v posledních letech četnost jeho výskytu rychle stoupá. V České republice je pcháč oset obecně rozšířeným a obtížným plevelem na všech půdách celého státu, od nížin až po horské oblasti Ekologie Pcháč oset jako rozšířený plevel zapleveluje skoro všechny kultury. Vyskytuje se hlavně na obdělávané půdě jako polní plevel, kde mu vyhovují osvětlená stanoviště s méně souvislými porosty, s přiměřeně zkypřenou a živinami zásobenou půdou (DVOŘÁK, SMUTNÝ, 2003). Zapleveluje všechny plodiny jednoleté i vytrvalé včetně chmelnic, vinohradů, ovocných a okrasných sadů, školek, trávníků a podobně. Podle HRONA, ZEJBRLÍKA (1974) je hojný rovněž na neobdělávaných půdách, loukách, pastvinách, rumištích, mezích, kamenných stráních, štěrkovištích. Nezřídka proniká i na kraje lesů, zejména kolem cest a polí. MIKULKA (1999) ho dokonce řadí mezi deset nejvýznamnějších plevelů světa. Jeho konkurenční schopnost je vysoká, má velké nároky na odběr vody a živin. Úporně setrvává na stanovišti, na polích tvoří tzv. hnízda, kde základem je rostlina vzešlá ze semene. V případě silného výskytu působí ztráty při sklizni plodin nebo sklizeň 13

14 znemožňuje. Při silném výskytu dokáže úplně potlačit pěstovanou plodinu. Je také významnou medonosnou rostlinou, nažky v úborech poskytují potravu pro ptáky. Má rád dusíkaté půdy a je tudíž indikátorem výskytu dusíku v půdě. K půdní vlhkosti je dost indiferentní, spíše se váže na vyšší obsah humusu. Vůči teplotě a světlu není náročný. Roste na všech půdách, hojně na vápnitých, hlinitých nebo jílovitých. Je to druh rozšířený v nejrůznějších rostlinných společenstvech. Najdeme ho na čerstvě vlhkých až sušších půdách. Je druhem světlomilným, v hlubokých stínech se téměř nevyskytuje. Typický je v mladých sukcesních stádiích (DEYL, 1964). Podle MIKULKY (1993) šíření podporuje špatná péče o nezemědělskou půdu, což umožňuje nálet nažek na pozemky a půdu dosud nezaplevelenou. Dále uvádí, že pcháč oset velmi citlivě reaguje na kvalitu zpracování půdy a nevhodně provedené aplikace herbicidů, což se projeví rychlou regenerací z kořenového systému. Konkurenční schopnost pcháče je vysoká, má vysoké nároky na odběr vody a živin. V případě silného výskytu působí ztráty při sklizni kulturních rostlin, nebo sklizeň znemožňuje. Při silném výskytu dokáže úplně potlačit kulturní rostliny, vylučuje kořeny alelopatické látky, které působí inhibičně na kulturní rostliny a plevele. Škodí ve všech kulturních rostlinách, žádná kulturní rostlina není schopná se s konkurencí pcháče osetu vyrovnat. Agresivita pcháče je tedy značná, velké populace osetu potlačují kulturní rostliny, ale i řadu plevelných druhů Hospodářský význam a využití v praxi Hospodářský význam není podle MIKULKY (1993) značný. Pouze mladé rostliny jsou chutnou pící pro koně, ovce a vepře, jejímž spásáním dochází i k postupnému hubení pcháče, který je vytrvalým plevelem našich polí. BODLÁK (1995) uvádí, že dříve se tato rostlina využívala jako kaučukodárná, neboť obsahuje 0,16 % čistého kaučuku. Také chmýří se používalo na výrobu vycpávek. Dále se zmiňuje, že květová droga byla používaná jako prostředek protirakovinný, formou odvaru a tinkturou, podávaná v čaji. Vnitřní užívaní je ale toxické, protože obsahuje alkaloidy. Nejčastěji se rostlina používá zevně jako koupel při všech plísňových onemocněních, revmatizmu a artróze. Kombinací s měsíčkem a vřesem má cytostatické účinky. 14

15 Pcháč obsahuje glykosidy, pryskyřice, polysacharid inulin a vitamin C, v plodech je obsažen olej, zelené části rostliny obsahují blíže nespecifikovaný alkaloid. Jak uvádí ZENTRICH (1995) alkaloidy jsou látky, které mají hojivý účinek při plísňových onemocněních, revmatismu a artróze. Používá se jako obklad na postižená místa. V případě vnitřního použití se používá výhradně ve směsi, kde pcháč tvoří maximálně 10% u natě a 15% u květu. Nať se přidává spolu s dalšími bylinami do čajů proti kolikám. Lze ho tedy použít i pro podpůrnou léčbu nádorových onemocnění a to ve formě lihového výtažku. Vzhledem k obsahu alkaloidu se nedoporučuje podávat dětem, těhotným a kojícím ženám Herbologie Pcháč oset je vytrvalá bylina, která je schopná rozmnožovat se vegetativně i generativně. Vegetativně (nepohlavně) se pcháč rozmnožuje pomocí oddenků, kořenových výběžků a částí lodyh, což jsou vlastně nadzemní či podzemní orgány, které vznikly bez opylení. Rostliny pcháče osetu kvetou od května až do podzimu. Plody jsou ochmýřené nažky. Z hlediska reprodukce je nejvýznamnější množství semen, jejich životnost v půdě, dormance semen a způsoby šíření (MIKULKA, 1993). Podle BUREŠE (2004) jsou nažky schopny se šířit pomocí větru až na vzdálenost 3 km, což je velmi nebezpečné, protože množství vyprodukovaných nažek na zaplevelených pozemcích je pak obrovské. V jednom úboru vzniká přibližně 80 nažek a z jedné rostliny získáme semen. Nicméně velký počet nažek nebývá dostatečně vyzrálý nebo je napaden parazity (MIKULKA, 1993). Je to rostlina dvoudomá. Na stanovišti bývá spleť samčích a samičích rostlin. Někdy jsou zvlášť samičí a samčí rostliny v jednotlivých ohniscích. Generativní rozmnožování nažkami je velmi významné, protože nažky jsou klíčivé hned po uzrání, je také nejpřirozenějším způsobem šíření plevelů na zemědělské půdě (DVOŘÁK, SMUTNÝ, 2003). MIKULKA (1993) píše, že vegetativní rozmnožování vytrvalých plevelů převládá především na orné půdě, která je pravidelně obdělávána. Pravidelné poškozování kořenů a kořenových výběžků vyvolává rychlou regeneraci z adventních pupenů. To má za následek vytvoření mohutného kořenového systému, který velmi 15

16 agresivně konkuruje kulturním rostlinám. Vyrašené výhony mají vysokou konkurenční schopnost a prosadí se i v konkurenčně silných porostech kulturních rostlin, jako jsou obilniny. Velmi nebezpečná je rychlá regenerace pupenů na kořenech a kořenových výběžcích v období studených a vlhkých period v měsících červnu a červenci, kdy je konkurenční schopnost obilnin na ústupu. Rostlina vytváří mohutný kořenový systém z horizontálních a vertikálních kořenových výběžků. Jak uvádí SMUTNÝ, DVOŘÁK (2003) kořenový systém dosahuje do poměrně značné hloubky, udává se i několik metrů. Odtud dokážou kořeny zásobovat ohniska lodyh vodou. Pokud jsou kořenové výběžky narušovány orbou, dokážou rostliny žít téměř neomezeně, mají obrovskou regenerační schopnost. V příznivých podmínkách regenerují i segmenty kořenových výběžků dlouhé 2 cm o průměru 3 mm. Čím jsou výběžky delší a silnější, tím je pravděpodobnost regenerace v polních podmínkách větší. Výhony z kořenových výběžků raší poměrně pozdě na jaře. První růžice se objevují počátkem dubna, ale jejich rašení trvá po celou vegetační dobu v závislosti na kulturní rostlině a agrotechnických zásazích. Část kořenových výběžků bývá v dormantním stavu, což komplikuje jeho regulaci. Po několikaletém vynechání orby pcháč ustupuje. Nevyskytuje se například v trvale travních porostech. Při krátkodobém vynechání orby na orné půdě nebo při snížení její hloubky se intenzivněji rozrůstá. Omezuje jej kvalitní podmítka a také meziřádková kultivace okopanin (DVOŘÁK, SMUTNÝ, 2003) Regulace U pcháče jsou zvláštností vodorovně rostoucí oddenky, které v hlubších vrstvách půdy odbočují a vytvářejí kořenové oddenky. Ty jsou uloženy v podorničí a prakticky nejdou mechanicky zničit (MIKULKA, 2003). Podle KNEIFELOVÉ, MIKULKY (2003) právě poškození nadzemní části aktivizuje kořenový systém a zesiluje obrůstání rostliny. Ovšem častá a důsledná regulace nadzemních částí vede k velkému oslabení kořenového systém a tudíž i k regulaci. 16

17 Z pohledu regulace pcháče osetu stojí za pozornost porovnání klasického zpracování půdy a technologií minimálního zpracování půdy. Klasická orba více rozrušuje kořenový systém, který je poměrně citlivý na poškození a je hlubokou orbou zaklopen silně poškozen. Technologie minimálního zpracování by měly být prováděny na pozemcích s minimálním výskytem pcháče osetu. Mělké zpracování půdy poškozuje pouze svrchní část kořenového systému. Toto poškození vyvolává velmi silnou regeneraci, což vede k rychlému přemnožení pcháče (MIKULKA, 1993). Jak se dále KNEIFELOVÁ, MIKULKA (2003) zmiňují, je důležité potlačovat pcháč na okolních plochách, ze kterých se může šířit semeny a zabránit tak jeho průniku na tyto plochy. Z hlediska regulace pomocí herbicidních látek je nutné použít herbicidy v návaznosti na ostatní metody regulace. DVOŘÁK a SMUTNÝ (2003) uvádějí, že pro úspěšné použití herbicidů je důležité zasáhnout co největší počet listových růžic. Pcháč raší až počátkem dubna a potřeby růstové fáze pcháče osetu jsou později, než bývá optimální termín pro aplikaci herbicidů proti jednoletým plevelům. Herbicidy je nutné aplikovat pouze ve vhodné růstové fázi (listová růžice fáze lodyhy 15 cm) a v horní hranici povolené dávky. Aplikace herbicidů v ranějších růstových fázích nebo aplikace nižších dávek výrazně ovlivní regeneraci, což se projeví masivním rašením nových výhonů v mnoha případech se dostaví kritické zaplevelení. Pro dosažení dokonalého eradikačního efektu při regulaci pcháče osetu je vhodné využít všech způsobů a metod regulace více let po sobě tak, aby jednotlivá opatření na sebe navazovala, kořenový systém plevelů se postupně vysílil a zásoba semen v půdě se minimalizovala (MIKULKA, 1993). Plevel bývá huben různými herbicidy na bází MCPA, ale také například rzí vonnou (DEYL, 1964). KNEIFELOVÁ, MIKULKA (2003) uvádějí, že nejproblematičtější je regulace velkých ohnisek s dalekosahajícím kořenovým systémem, u kterých nelze po jedné aplikaci očekávat spolehlivý účinek. Na takovýchto pozemcích je třeba proti pcháči zasáhnout důsledně po dobu dvou až tří let. Nejúčinnější formou regulace se ukázala biologická likvidace za použití řady houbových a hmyzích parazitů. Z houbových parazitů je úspěšná Puccinia punctiformis, Sclerotinia sclerotiorum a Septoria cirsii, které rostlinám zamezují kvetení. Z živočišných parazitů se uplatňují nosatcovití brouci Rhinocyllus conicus, 17

18 Ceutorrhynchus litura a Larinus planus, a z dvoukřídlých je to Urophora cardu, jejichž larvy napadají stonky a požírají nažky (BUREŠ 2004). Dále se ještě BUREŠ (2004) zmiňuje o dalších parazitech, kteří ovšem nejsou záměrně využíváni k regulaci, patří sem zástupci z čeledi Tephritidae: Acanthiophilus helianthi, Chaetostomella cylindrica, Xyphosia miliaria, Tephritis cometa, Terellia ruficauda, Terellia serratulae, Urophora stylata a z čeledi Curculionidae: Cleonus piger, Larinus planus, Larinus jaceae, Larinus. turbinatus, Lixus algirus. Rostoucí tendence výskytu pcháče na našich pozemcích dala signál k důkladnému monitorování a využívání všech opatření, kterými je možno tento plevel dostatečně eliminovat. Důkladné odstranění pcháče z pozemku vyžaduje komplex agrotechnických a agronomických opatření, které umožní likvidaci nadzemních, ale i podzemních částí rostlin (SMUTNÝ, DVOŘÁK, 2003). Jenom pozemky čisté od vytrvalých plevelů se udrží pouze při dodržování všech zásad regulace plevelů na orné půdě. O tom se zmiňuje i KNEIFELOVÁ, MIKULKA, (1993), a dále dodávají, že je velmi nutné udržovat i okolní plochy bez plevelů a zabránit tvorbě generativních diaspor a jejich šíření na pole Další druhy rodu pcháč Pcháč bezlodyžný (Cirsium acaule) Je vytrvalá, většinou k zemi přitisklá bylina. Lodyha je velmi krátká, obvykle jen několik cm dlouhá, zřídkakdy delší než 20 cm. Listy jsou jen v přízemní růžici, chobotnatě zpeřené, ostnitě zubaté. Květy jsou většinou jednotlivé, koncové, jen trubkovité, purpurové, úbory v průměru 3 až 6 cm. Kvete od července do září. Často se kříží s jinými druhy pcháčů, křížence prozradí nízký vzrůst. Roste na slunných stráních, loukách a pastvinách. Preferuje půdy s nízkým obsahem dusíku, ale bohaté na vápník. Má rád slunné a teplé stanoviště. V České republice roste roztroušeně dosti hojně, vzácně v jižních Čechách a na Moravě. Celkově roste v téměř celé Evropě vyjma její jihovýchodní části (DOSTÁL, 1989). 18

19 Pcháč bahenní (Cirsium palustre) Je dvouletá, hustě olistěná bylina o výšce cm, někdy až 200 cm. Z výběžkatého oddenku vyrůstají tuhé, přímé lodyhy, které se nevětví nebo mají jen několik dlouhých, přímo odstálých větví. Lodyhy po celé délce vytváří laločnatá a ostnitá křídla. Ve spodní polovině je rostlina pavučinatě vlnatá a odstále chlupatá. Mladé listy jsou pavučinaté, později jsou olysalé. Na líci jsou listy tmavozeleně zbarvené. Na rubu je jejich barva světle zelená, jsou totiž pokryté kadeřavými chlupy. Listy v přízemní růžici bývají na okraji hnědočerveně lemované. Lodyžní listy jsou v obrysu kopinaté. Jsou laločnaté nebo chobotnatě peřenoklané. Listové úkrojky jsou široce nestejně trojboké, ostnitě zubaté. Ostny bývají žlutavě zbarvené. Horní listy mají úzce kopinatý až čárkovitý tvar, jsou nedělené. Krátce stopkaté úbory tvoří koncové vrcholíky. Vejčitý, tence pavučinatý zákrov je dlouhý mm. Zákrovní listeny jsou nafialovělé, zašpičatělé, opatřené odstálým, krátkým ostnem. Vnější zákrovní listeny mají vejčitě kopinatý tvar. Lůžko úboru je lepkavé. Všechny květy jsou trubkovité, oboupohlavné nebo samičí. Červenofialové, někdy růžové nebo bílé květy jsou dlouhé mm. Koruna srostla z pěti plátků. Korunní cípy jsou nestejně dlouhé. Tyčinek je pět a jsou srostlé. Spodní semeník srostl ze dvou plodolistů. Plody jsou hladké nažky s víceřadým chmýrem dlouhým asi 1 cm. Rostlina kvete od července do října. Pcháč bahenní roste při březích potoků, na prameništích, v příkopech, na rašeliništích a vlhkých loukách. Roste na humózních půdách bohatších na živiny, které mají kyselý až zásaditý charakter. Rozšířený je v Evropě, v severní Africe a v severní Asii. Na východ sahá po západní Sibiř. Nevhodnější podmínky pro jeho růst jsou v oceánské klimatické oblasti. Na území České republiky roste hojně. Vyskytuje se v polohách od nížin do hor (DOSTÁL, 1989). Pcháč obecný (Cirsium vulgare) Je dvouletá nebo krátkověká bylina, monokarpická, silně ostnitá, cm vysoká, lodyha přímá, nahoře větvená, křídlatá, listy na líci zelené, na rubu běloplstnaté, přízemní listy v růžici, řapíkaté, v obrysu vejčité až obkopinaté, peřenoklané až peřenodílné, lodyžní listy se ve směru nahoru zmenšují, jsou kopinaté. Úbory v chocholíku jednotlivé nebo po 2 3, zákrovy vejcovité, užší než 4 cm, koruna trubkovitá, nachová, kvete od července do října. Plodem je nažka s chmýrem. Druh je značně 19

20 variabilní. Roste poměrně hojně na pasekách, stráních, ale i úhorech, rumištích a při okrajích komunikací, v pásmu od nížin do hor. Areál rozšíření na severu zasahuje až do střední Skandinávie, na jihu sahá po severní Afriku, na západě na Azorské ostrovy, na východě po západní Sibiř a Střední Asii (až do západní Číny). Byl zavlečen i do Severní Ameriky, na jih Jižní Ameriky, do jižní Afriky, Tichomoří (Melanésie, Polynésie), Austrálie a na Nový Zéland. U nás se vyskytuje hojně po celém území (DOSTÁL, 1989). Pcháč zelinný (Cirsium oleraceum) Je vytrvalá, až 150 cm vysoká bylina. Stonek je rýhovaný, dutý, roztroušeně chlupatý až lysý. Listy vejčité až eliptické, nedělené nebo peřenodílné s úkrojky kopinatými a zubatými, dolní řapíkaté, horní srdčitě objímavé. Úbory jsou nahloučeny na konci větví, všechny květy trubkovité, světle žluté, zčásti obalené toulcovým listenem. Kvete od června do října. Roste na vlhkých loukách, v příkopech, olšinách, lužních lesích, mokřadech. Preferuje půdy výživné, hlinité a provlhčené spodní vodou. Je to ukazatel zamokřených míst. V celé České republice je rozšířen hojně, nejvíce v pahorkatinách, na jižní Moravě vzácně, celkově v Evropě na severu po jižní Skandinávii, na jihu po jižní Francii, severní Itálii a Bulharsko, na východě až po Sibiř včetně. Obsahuje alkaloidy, třísloviny, silice, pryskyřice, flavony. Dříve užíván proti dně a revmatismu, místně pak při bolestech zubů a křečích. Dnes takřka neužíván, jeho užívání se ani nedoporučuje, neboť zřejmě obsahuje ještě neprozkoumané látky s nejasným účinkem. Dříve, zejména v dobách nouze, býval vařen jako zelenina (DEYL, 1964). Pcháč různolistý (Cirsium heterophyllum) Tato vytrvalá bylina dosahuje výšky cm. Plazivý oddenek je válcovitého tvaru a vytváří výběžky. Přímé lodyhy jsou jednoduché nebo jen chudě větvené, plstnaté nebo tence pavučinaté, rýhované. Listy pokrývají lodyhu téměř až pod stopky nesoucí úbory. Listy jsou na líci sytě zelené, z rubové strany jsou hustě běloplstnaté. Na okrajích čepelí se nacházejí drobné ostny, jejichž barva je žlutá. Podlouhle vejčité přízemní listy jsou široké 4-7 cm a dlouhé 30 cm. Nejsou dělené, zužují se v řapík. Spodní lodyžní listy jsou na okraji pilovitě zubaté až peřenoklané, jejich tvar je kopinatý. Horní listy jsou tří- až pětiklané, dlouze zašpičatělé, přisedlé srdčitou bází. 20

21 Nejvýše položené listy jsou celokrajné, nedělené, čárkovitě kopinaté. Na dlouhých bezlistých stopkách vyrůstají úbory jednotlivě nebo po dvou až třech. Nejvýše položený úbor je zároveň největší. Úbory jsou přímé, dlouhé 3-5 cm. Zákrov má široce vejčitý tvar, v průměru měří 2 cm. Lysé nebo pýřité zákrovní listeny jsou přitisklé. Prostřední listeny jsou na odstálé, rozšířené špičce do fialova zbarvené. Jsou často bez ostnů. Květy, jejichž délka je mm, mají červenofialovou barvu, někdy jsou bílé. Všechny květy jsou trubkovité. Plody jsou nažky dlouhé 4-5 mm. Rostlina kvete od června do srpna. Pcháč různolistý najdeme na vlhkých lokalitách. Roste v křovinách, na náspech, v příkopech, na vlhkých nebo rašelinných loukách nebo u pramenišť. Upřednostňuje humózní půdy.vyskytuje se v polohách od pahorkatin po subalpínský stupeň. Objevuje se ve střední a severní části Evropy. Na našem území a na Slovensku se objevuje jen roztroušeně (DEYL, 1964). Pcháč potoční (Cirsium rivulare) Pcháč potoční je vytrvalá a ostnitá bylina s válcovitým oddenkem. Lodyhu má přímou, cm vysokou, nekřídlatou a olistěnou zpravidla jen v dolní polovině. V horní části je spíše nevětvená nebo jen chudě větvená a mělce rýhovaná a jemně přitiskle pavučinatá. V dolní části bývá často hnědofialově naběhlá. Listy jsou na okrajích vykrajované a měkce osténkaté, po obou stranách zelené, na spodní straně listů jsou světlejší a mají vyniklou žilnatinu. Přízemní listy v růžici mají čepel kopisťovitou až obkopinatou, cm dlouhou. Střední lodyžní listy jsou eliptické až vejčitě kopinaté, horní pak úzce kopinaté, peřenolaločné až peřenosečné, zubatě ouškatou bází objímavé až přisedlé. Úbory jsou 2,5 3 cm velké, jednotlivě nebo často shloučené po 2 5 na vrcholu lodyhy, s vejcovitým až široce vejcovitým zákrovem. Zákrovní listeny jsou kopinaté až čárkovitě kopinaté, nahoře fialově naběhlé, na vnější straně jemně kratičce chlupaté, po okrajích pak jemně brvité. Květy jsou trubkovité, s mm dlouhou nachovou korunou. Plodem jsou okrové až světle hnědé nažky, se slabě béžovým nebo rezavě naběhlým chmýrem. Kvete od května do července. Tento světlomilný pcháč osidluje vlhké, rašelinné a slatinné louky, nivy potoků a řek, příkopy a prameniště. Častější je na bázemi bohatých, slabě kyselých až neutrálních, humózních půdách s různým zrnitostním složením. Osidluje stanoviště s prosakující vodou. Pcháč potoční je diagnostickým druhem podsvazu Calthenion. Roste v jihozápadní, střední a východní Evropě. U nás je jeho těžiště rozšíření v karpatském mezofytiku, odkud zasahuje na 21

22 severozápadní Moravu a do východních a severních Čech. Nejhojnější je v Bílých Karpatech, Vsetínské kotlině, Moravské bráně a v Podbeskydské pahorkatině (HRON, 1979). Pcháč šedý (Cirsium canum) Je vysoká vytrvalá bylina. Lodyha je válcovitá a rýhovaná. Květy jsou uspořádány v úboru. Listy jsou zašpičatělé, úzké, přisedlé a zubaté. Plodem je ochmýřená nažka. Kvete od července do října. Roste na vlhkých loukách, v okolí vodních toků a rybníků, v lesních mokřadech, v příkopech (HRON, 1979). Pcháč lepkavý (Cirsium erisithales) Je cm vysoká bylina, dole hustě olistěná velkými listy, nahoře oddálenými malými listy, na vrcholu rozvětvená v nevelký počet větví. Peřenodílné až peřenosečné listy mají 8 12 párů sblížených úkrojků, po okraji drobounce osténkatých. Šikmo dolů sehnuté úbory (na konci větví jednotlivé nebo po 2 5) mají citrónově žluté květy, všechny zcela stejné, trubkovité. Kvete od července do září. Plodem je nažka s chmýrem, který se někdy předčasně ulamuje a nažka padá do blízkosti mateřské rostliny. Roste v řídkých lesích, na světlinách, okrajích bučina a smrčin, na svahových sutích, v nivách, na vlhkých loukách a v prameništích od horského stupně až po pás kleče. Na geologický substrát nemá zvláštní nároky, přesto se však na vápencích objevuje častěji. Areálem rozšíření jsou hory jižní a střední Evropy (HRON, 1979). Pcháč žlutoostenný (Cirsium brachycephalum) Je dvouletá bylina, cm vysoká, celá ostnitá, lodyha přímá, jednoduchá, rýhovaná, křídlatá, rovnoměrně olistěná, zelená nebo hnědofialově naběhlá. Spodní listy jsou květonosné lodyhy celokrajné, kopinaté, střední lodyžní listy kopinaté nebo čárkovité, peřenoklané nebo peřenolaločné, olysalé. Úbory v chudých vrcholičnatých latách, zákrovní listeny zakončeny žlutavým ostnem, květní stopky hustě plstnatě bíle oděné, koruna trubkovitá, zpravidla růžová, kvete od června do září. Plodem je nažka. Je to panonský endemit, centrum areálu se nachází na území Maďarska, zasahuje i do západního Rumunska, srbské Vojvodiny, východního Rakouska, na jižní Slovensko a jižní Moravu. U nás dříve rostl na několika lokalitách v jižní části Moravy, dnes již jen na dvou nevelkých lokalitách v okolí Rakvic jedná se o jednu z nejvzácnějších rostlin 22

23 ČR. Dosahuje zde nejsevernější hranice svého výskytu. Roste na slatinných až zasolených loukách a pastvinách, na stanovištích vlhkých až bažinatých, v pásmu nížin. Pcháč žlutoostenný je ohrožen především zánikem svých přirozených stanovišť, je zařazen k ohroženým nebo chráněným druhům téměř ve všech zemích areálu, je uveden i v celosvětovém červeném seznamu ohrožených druhů. U nás je řazen k druhům kriticky ohroženým a je chráněn ze zákona. Na Slovensku patří k silně ohroženým druhům (PRŮŠA, 2005). Pcháč bělohlavý (Cirsium eryophorum) Pcháč bělohlavý je řazen Červeným seznamem ČR mezi rostliny ohrožené. Je to dvouletá rostlina. Statná, silně ostnitá bylina. Kořen je silný, vřetenovitý. Lodyha přímá, dlouhá cm, v horní polovině zpravidla větvená a po celé délce listnatá. Přízemní řapíkaté listy jsou uspořádány v růžici, dlouhé až 90 cm. Lodyžní se směrem k vrcholu rostliny plynule zmenšují, většinou jsou ouškatě přisedlé. Všechny listy jsou peřenoklané až peřenosečné, na líci přitiskle drsně hustě štětinaté, na rubu běloplstnaté. Úbory jsou na koncích chudého okolíku, jednotlivě, podepřené 2 3 ostnitými, kopinatými listeny. Zákrov kulovitý až mírně bochníkovitě zploštělý, odstále ostnitý, pavučinatě bílé vlnatý. Koruna trubkovitá, nachová. Nažky jsou jemně brázdité, hnědé, chmýr leskle bílý. Kvete od prvence do září. Roste na pastvinách, suchých loukách, výslunných travnatých stráních, pasekách, kamenných stepích, travnatých okrajích a náspech komunikací, úhorech a v sadech. Má rád suché, alkalické, těžší, živinami chudší půdy. Je to světlomilný druh. Rozšířen ve většině Evropy, v České republice je soustředěn: na Moravě do karpatské části (oreofytikum a mezofytikum, s mírným přesahem do Panonského termofytika), kde největší koncentrace lokalit je v Javorníkách, Radhošťských Beskydech a Moravském krasu; v Čechách se pcháč bělohlavý vyskytuje v termofytiku, s mírným přesahem do mezofytika (Polabí, Český kras, Doupovská pahorkatina, České Středohoří, Tepelské vrchy), (PRŮŠA, 2005). 23

24 4 MATERIÁL A METODY ZPRACOVÁNÍ 4. 1 Charakteristika zájmového území Zájmové území se nachází v obcích Zlechov a Újezdec. Tyto obce jsou od sebe vzdáleny necelých 10 km. Obě obce spadají pod okresní město Uherské Hradiště, které leží v podhůří Chřibů. Střední nadmořská výška je zde 342 m n.m. Geomorfologický celek Chřiby je součástí geomorfologické oblasti Středomoravské Karpaty a subprovincie Vnější Západní Karpaty. Toto území patří do obilnářské výrobní oblasti. Celé území se nachází v mírném teplém, suchém až mírně vlhkém klimatu. Půdy jsou na sprašových hlínách a svahovinách. Převažují hnědozemě. Terén je rovinný až mírně zvlnění (do 7 ). Sledované území patří do povodí řeky Moravy. Na těchto vybraných lokalitách byla vytipována tři odlišná stanoviště, na kterých byl prováděn sběr nažek. První stanoviště je na orné půdě, kde byla v době sběru vyseta řepka olejka. Toto pole bývá pravidelně hnojeno a aplikují se pesticidy. Druhé stanoviště se nachází v příkopu, nedaleko hnojeného a oraného pole. Vedle příkopu vede zemědělská cesta, po které jezdí zemědělská technika. Posledním sběrným stanovištěm je neudržovaná louka, která se několik let nekosila, je zasažena spoustou náletových dřevin a planě rostoucích bylin. Jen občas byla spásána ovcemi. Na vybraných stanovištích sběru semenného materiálu se z půdních typů vyskytují černozemě a hnědozemě na spraších, nížinné a pahorkatinné podzoly. Zájmová území Zlechov a Újezdec patří do mírně teplého a vlhkého klimatického regionu. Meteorologické údaje byly použity z meteorologické stanice Velké Pavlovice. Dlouhodobý průměrný roční úhrn srážek činí 490 mm, dlouhodobý průměr teplot je 9,3 C. Dlouhodobé průměry srážek a teplot za jednotlivé měsíce jsou uvedeny v tabulce číslo 1. Dlouhodobé průměry jsou za 10 let. Tab. 1 dlouhodobé průměry srážek a teplot za jednotlivé měsíce Měsíce I. II. III. IV. V. VI. VII. VIII. IX. X. XI. XII. Srážky (mm) Teploty ( C) 23,0 24,0 24,3 33,0 59,2 72,3 60,0 52,4 39,2 34,7 38,3 29,6-1,9 0,3 4,3 10,0 14,9 17,6 19,4 18,8 15,0 9,5 4,1-0,2 24

25 Srážky a teploty za jednotlivé měsíce pro rok 2008 jsou uvedeny v tabulce číslo 2. Roční úhrn srážek (za 10 měsíců) činí pro rok mm a průměrná roční teplota (za 10 měsíců) je 12,2 C. Stanice Velké Pavlovice ukončila v listopadu roku 2008 svoji činnost, proto chybí hodnoty pro měsíc listopad a prosinec. Tab. 2 srážky a teploty za jednotlivé měsíce pro rok 2008 Měsíce I. II. III. IV. V. VI. VII. VIII. IX. X. XI. XII. Srážky (mm) Teploty ( C) 17,3 11,5 34,7 24,0 63,8 44,9 50,4 34,9 37,1 17, ,1 3,2 5,1 10,5 15,8 19,8 20,3 20,1 14,4 10, Metodika sběru nažek Sběr semenného materiálu byl proveden na třech lokalitách. Na zájmovém území byla vybrána rozdílná stanoviště, na kterých se pcháč oset vyskytoval. Bylo to orné pole a příkop v obci Zlechov a neobhospodařovaná zahrada v obci Újezdec. Na každém stanovišti (pole, příkop, zahrada) bylo vybráno přibližně třicet rostlin a z nich proveden sběr dozrálých nažek. Nažky nasbírané z jednotlivých rostlin každého stanoviště byly promíchány a zbaveny nežádoucích příměsí. Vyčištěný materiál pak byl umístěn do papírových sáčků a uskladněn v laboratoři při pokojové teplotě Metodika stanovení a vyhodnocení hmotnosti nažek Pro potřeby stanovení hmotnosti bylo z každého stanoviště odpočítáno 100 nažek v 10 opakováních. Poté byly nažky zváženy na analytických vahách KERB 770, s přesností 0,0001. Ke statistickému zpracování bylo použito počítačového programu Statistica.Cz, byla aplikována analýza rozptylu a následně metody minimální průkazné diference (LSD). 25

26 4. 4 Metodika stanovení a vyhodnocení klíčivosti nažek Stanovení klíčivosti nažek bylo provedeno pro každé stanoviště. Bylo použito 5 opakování po 15 nažkách. Celkem bylo napočítáno 75 nažek v každé variantě. Klíčení semen probíhalo v laboratoři s řízenou teplotou, která byla 18 C. Klíčení probíhalo na třech vrstvách navlhčeného filtračního papíru v Petriho miskách o průměru 90 mm a výšce 15 mm. Část nažek klíčila za podmínek denního světla a druhá část zcela za tmy. Termín založení pokusu byl Vyhodnocení klíčivosti bylo provedeno v šesti termínech. První hodnocení bylo provedeno čtvrtý den po založení pokusu s klíčením. Termíny vyhodnocení: , 3. 3., , , a V každém termínu vyhodnocení byl spočítán počet nově vyklíčených nažek. Získaná data byla zapsána do počítačového programu Excel. Tento program byl použit k vypočítání průměrné klíčivosti, procenta klíčivosti a dále byl využit ke grafickému zpracování dat. Ke statistickému zpracování bylo použito počítačového programu Statistica.Cz, byla aplikována analýza rozptylu a následně metody minimální průkazné diference (LSD). 26

27 5 VÝSLEDKY 5. 1 Výsledky zjišťování hmotnosti nažek pcháče osetu V Tab. 3 jsou uvedeny hmotnosti nažek nasbíraných v roce Průměrná hmotnost sta nažek byla u stanoviště orné pole 0,20188 g, u stanoviště louka (zahrada) 0,18019 g a u stanoviště příkop 0,18073 g. Celkový průměr hmotnosti sta nažek ze všech stanovišť byl 0,1876 g. Tab. 3 - hmotnost sta kusů nažek pcháče osetu opakování hmotnost sta kusů nažek na jednotlivých stanovištích (g) pole zahrada příkop 1 0,1638 0,1400 0, ,2671 0,1710 0, ,1705 0,1986 0, ,2267 0,2203 0, ,2175 0,2383 0, ,2248 0,1707 0, ,1695 0,2291 0, ,1787 0,1484 0, ,2126 0,1438 0, ,1876 0,1417 0,

28 5. 2 Výsledky pokusů s klíčivostí nažek pcháče osetu V Tab. 4 je uveden počet nažek, které nově vyklíčily v jednotlivých kontrolních dnech ode dne založení pokusu. Nažky byly nasbírány v roce Klíčily v Petriho miskách na filtračních papírech a byly umístěny na světle. Celková průměrná klíčivost nažek činila 47 %. Tab. 4 - počet vyklíčených nažek v Petriho miskách, na světle, sběrový rok 2008 stanoviště opakování počet nově vyklíčených nažek v jednotlivých kontrolních dnech ode dne založení pokusu pole zahrada příkop

29 V Tab. 5 je uveden počet nažek, které nově vyklíčily v jednotlivých kontrolních dnech ode dne založení pokusu. Nažky byly nasbírány v roce Klíčily v Petriho miskách na filtračních papírech a byly umístěny ve tmě. Tab. 5 - počet vyklíčených nažek v Petriho miskách, ve tmě, sběrový rok 2008 stanoviště opakování počet nově vyklíčených nažek v jednotlivých kontrolních dnech ode dne založení pokusu pole zahrada příkop

30 5. 3 Výsledky statistického hodnocení Výsledky analýzy rozptylu hmotnosti nažek pcháče osetu V Tab. 6 jsou uvedeny výsledky analýzy rozptylu hmotnosti nažek. Z těchto výsledků vyplývá, že rozdíly v hmotnosti nažek nebyly statisticky průkazné. Tab. 6 Výsledky analýzy rozptylu hmotnosti nažek pcháče osetu Součet Stupně Průměrný F čtverců volnosti čtverec p Abs. člen 1, , ,953 0, Stanoviště 0, , ,561 0, Chyba 0, , Výsledky analýzy rozptylu klíčivosti nažek pcháče osetu V Tab. 7 jsou uvedeny výsledky analýzy rozptylu klíčivosti nažek pcháče osetu. Z těchto výsledků vyplývá, že klíčivost nažek se statisticky průkazně lišila mezi jednotlivými stanovišti, světelnými podmínkami a také za spolupůsobení těchto faktorů. Tab. 7 Výsledky analýzy rozptylu klíčivosti nažek pcháče osetu Součet čtverců Stupně volnosti Průměrný čtverec F p Abs. člen 470, , ,6055 0, Stanoviště 28, , ,5252 0, Svět. Podmínky 35, , ,6789 0, Stanoviště*Svět. Podmínky 10, ,2167 6,4610 0, Chyba 43, ,

31 Výsledky testování hmotnosti nažek pcháče osetu metodou minimální průkazné diference (LSD) V Tab. 8 jsou uvedeny výsledky testování LSD hmotnosti nažek z rozdílných stanovišť. Hmotnost dozrálých nažek ze stanoviště pole (0,2019g), zahrada (0,1802g) a příkop (0,1807g) se statisticky průkazně nelišila. Tab. 8 Výsledky testování LSD hmotnosti nažek z různých stanovišť Stanoviště HSN (průměr) Statistická průkaznost (α =0,05) Pole 0,2019 a Zahrada 0,1802 a Příkop 0,1807 a Vysvětlivky: stejná písmena (a a, b b) znamenají statistickou neprůkaznost, různá písmena (a, b) znamenají statistickou průkaznost mezi variantami. Výsledky testování klíčivosti nažek pcháče osetu metodou minimální průkazné diference (LSD) V Tab. 9 jsou uvedeny výsledky testování LSD klíčivosti nažek z rozdílných stanovišť a klíčivost nažek za rozdílných světelných podmínek. U klíčivosti nažek ze stanoviště pole byla statisticky vysoce průkazně vyšší než u ostatních dvou stanovišť. Klíčivost nažek ze stanovišť zahrada a příkop se statisticky průkazně nelišila. Tab. 9 Výsledky testování LSD klíčivosti nažek z různých stanovišť Statistická průkaznost Stanoviště Klíčivost (průměr) (α =0,01) Pole 3,75 a Zahrada 2,50 b Příkop 2,15 b Vysvětlivky: stejná písmena (a a, b b) znamenají statistickou neprůkaznost, různá písmena (a, b) znamenají statistickou průkaznost mezi variantami. 31

32 V Tab. 10 jsou uvedeny výsledky testování LDS klíčivosti nažek za různých světelných podmínek. Nažky více klíčily za podmínek denního světla než za tmy a to statisticky vysoce průkazně. Tab. 10 Výsledky testování LSD klíčivosti nažek za různých světelných podmínek Světelné podmínky Klíčivost (PRŮMĚR) Statistická průkaznost (α =0,01) Světlo 3,57 a Tma 2,03 b Vysvětlivky: stejná písmena (a a, b b) znamenají statistickou neprůkaznost, různá písmena (a, b) znamenají statistickou průkaznost mezi variantami. 32

33 6 DISKUZE 6. 1 Diskuze k hmotnosti nažek a vlivu stanoviště na hmotnost nažek Hmotnost nažek se na jednotlivých stanovištích statisticky průkazně nelišila. Domnívám se, že je to zapříčiněné tím, že pcháč oset je velmi zdatná a konkurence schopná rostlina a také je schopna se prosadit na různých stanovištích (zahrada, orná půda, příkop). Nažky, které byly sbírány ze stanoviště Zlechov orná půda, by však měly mít lepší podmínky k růstu, protože orná půda je dostatečně zásobena živinami a půda tak může rostlině zajistit dostatečnou výživu. Naopak každoroční zpracování půdy a agrotechnické zásahy jako je orba, předseťová příprava půdy a aplikace herbicidů a pesticidů pravděpodobně mateřské rostliny oslabují, což by se mělo projevit nižší hmotností nažek. Na orné půdě se pcháč rozmnožuje převážně vegetativní cestou, jak se již zmiňoval MIKULKA (1993), proto pravidelné poškozování kořenů a kořenových výběžků vyvolává rychlou regeneraci z adventních pupenů. To má za následek vytvoření mohutného kořenového systému, který velmi agresivně konkuruje kulturním rostlinám. Při srovnání s jinými druhy z čeledi hvězdicovitých je podle OBDRŽÁLKOVÉ (2002) zpracování půdy s největší pravděpodobností negativní, protože brzdí růst rostlin, tvorbu generativních orgánů a vývoj nažek. Na stanovišti Zlechov - příkop, který se nachází v blízkosti orné půdy je každoročně zasažen některými agrotechnickými zásahy (aplikace herbicidů případně jiných pesticidů, sečení a úlet nažek). Hmotnost nažek z tohoto stanoviště není statisticky průkazně odlišná s ostatními stanovišti. Domnívám se, negativní vlivy působící na hmotnost dozrálých nažek jsou například nepřímá aplikace herbicidů a jiných pesticidů, které jsou záměrně aplikovány na ornou půdu a zčásti může být zasažen i tento příkop. Naopak absence zpracování půdy a živiny z hnojiv aplikovaných na ornou půdu, které mohou být dostupné i na tomto stanovišti, by měly zvyšovat hmotnost dozrálých nažek. Toto může být příčina rozvoje rozličných plevelných druhů, například jak uvádí MIKULKA (2003) jsou to převážně rostliny z čeledi hvězdicovitých. Toto potvrzuje i MOLATA (2007) u pampelišky lékařské, která je 33

34 konkurenčně velmi zdatnou rostlinou stejně jako pcháč oset nebo například locika kompasová (SLAMĚNÍKOVÁ, 2004). Na stanovišti Újezdec zahrada nejsou porosty pravidelně koseny ani nijak jinak obdělávány, proto se domnívám, že je zde velká konkurence jiných rostlin, především trav. Z výsledků tedy vyplývá, že hmotnost nažek pcháče osetu nebyla ovlivněna stanovištěm. Různá stanoviště pravděpodobně více ovlivňují počet dozrálých nažek než jejich hmotnost Diskuze k vlivu stanoviště na klíčivost nažek Z výsledků vyplývá, že klíčivost ze stanoviště pole je statisticky vysoce průkazná. Vysoká klíčivost může být zapříčiněna také nevhodnými agrotechnickými zásahy, neúčinnou nebo nedostatečnou aplikací herbicidů, a také dostatkem živin na orné půdě. Podle PROCHÁZKY (1998) může být klíčivost ovlivněna vnějšími podmínkami jako je například teplota, která působí na mateřskou rostlinu v době zrání. Jelikož se oblast sběru nažek nachází v teplém regionu, můžeme předpokládat příznivější podmínky pro pcháč při dozrávání jeho nažek, což se mohlo projevit ve vyšší klíčivosti nažek. Klíčivost nažek ze stanoviště zahrada a příkop se statisticky průkazně nelišila od ostatních zjištěných hodnot. Pravděpodobně to může být zapříčiněno delší dormancí nažek oproti nažkám z orné půdy. V tomto období jsou snížené metabolické aktivity. Je to období klidu, kdy semena neklíčí. (KOHOUT, 1996). Nažky ze stanoviště zahrada a příkop neměly vhodné podmínky pro klíčení (např. teplota, obsah vody a vzduchu v půdě, eventuelně světlo) proto mohla být klíčivost menší než na stanovišti orná půda, kde měly nažky příznivější podmínky pro klíčení. Dále se domnívám, že to může být způsobeno konkurencí jiných rostlin, které bránily rostlinám pcháče v době tvorby a zrání nažek a to se mohlo projevit prodloužením doby dormance a snížením jejich klíčivosti. 34