Cvičení ze systému vyšších rostlin, část 4. Equisetales. aneb přesličky. RNDr. Michal Hroneš

Rozměr: px

Začít zobrazení ze stránky:

Download "Cvičení ze systému vyšších rostlin, část 4. Equisetales. aneb přesličky. RNDr. Michal Hroneš"

Hynek Soukup
před 5 lety
Počet zobrazení:

1 Cvičení ze systému vyšších rostlin, část 4. Equisetales. aneb přesličky RNDr. Michal Hroneš

2 Přesličky výtrusné rostliny charakteristického vzhledu s přeslenitě větvenou lodyhou a článkovaným stonkem prvohorní původ (Devon) využití jako okrasné byliny, farmaceutický průmysl (E. arvense), některé druhy jedovaté (E. palustre)

3 Životní cyklus sterilní lodyha strobilus sporangiofor spora fertilní lodyha prothalium sporofyt (2n) výrazně převažuje nad gametofytem (n) archegonium embryo anteridium

4 Životní cyklus výtrusnice eusporangiátní, po několika na spodní straně sporangioforů sporangiofory poskládané do výtrusných šištic

5 Životní cyklus izosporické (homoiospory) spory opatřené 4 pentlicovitými hapterami zelené (obsahují chloroplasty)

6 Životní cyklus prothalium (gametofyt) zelené, dvoudomé antheridia koncová, s polyciliátními spermatozoidy archegonia zanořená v prothaliu

Morfologie sporofytu arthrostélé (do kruhu uspořádané,

kořeny a oddenkovými hlízami (vegetativní rozmnožování)

(zelená, sterilní) článkovaná (nodi a internodia) dutá

7 Morfologie sporofytu arthrostélé (do kruhu uspořádané, kolaterální, uzavřené cévní svazky) oddenek s adventivními kořeny a oddenkovými hlízami (vegetativní rozmnožování) lodyha: často dvojího typu jarní (hnědá, fertilní) a letní (zelená, sterilní) článkovaná (nodi a internodia) dutá (centrální dutina, valekulární a karinální dutiny) rýhovaná (žebra a rýhy) přeslenitě větvená

8 Morfologie sporofytu žebro (karina) rýha (valekula) valekulární dutina cévní svazky endodermis floém protoxylém karinální dutina centrální dutina

9 Morfologie sporofytu E. ramossisimum E. x meridionale E. x moorei E. arvense

10 Morfologie sporofytu listy krátké, střídající se s větvemi, zploštělé a srostlé v lodyžní pochvy

11 Zařazení v systému původně oddělení Equisetophyta nyní součást kapradin tzv. Monilophyta sesterská skupina ke všem ostatním kapradinám

12 Přesličky ve světě celkem 15 druhů + řada kříženců Eurasie, S. a J. Amerika, s. Afrika

13 Zástupci v ČR celkem 9 druhů + několik kříženců 2 podrody: subgen. Equisetum - průduchy víceřadé v rovině epidermis - výtrusnicové klasy na konci zaoblené - 6 druhů (E. arvense, E. fluviatile, E. palustre, E. pratense, E. sylvaticum, E. telmateia) subgen. Hippochaete - průduchy jednořadé, ponořené - výtrusnicové klasy hrotité - 3 druhy (E. hyemale, E. ramossisimum, E. variegatum) - všechny druhy ohrožené

14 Sezónní dimorfismus lodyh v podrodu Equisetum 1) jarní lodyha hnědá, po vyprášení výtrusů zaniká (E. arvense, E. telmateia) 2) jarní lodyha hnědá, posléze zezelená a přemění se na letní lodyhu (E. pratense, E. sylvaticum) 3) jarní lodyha se netvoří (E. fluviatile, E. palustre) v podrodu Hyppochaete dimorfismus není znám

15 Equisetum arvense L. fertilní lodyha: nevětvená, hnědá

16 Equisetum arvense L. sterilní lodyha: zelená, bohatě větvená, větve vzpřímené a dál větvené, první článek větve je delší než pochva na lodyze, zuby pochev celé tmavé

17 Equisetum arvense L. v ČR hojná; louky a pastviny, okraje cest, náspy, okraje polí

18 Equisetum telmateia Ehrh. fertilní lodyha: statná, nerýhovaná, bělavá až světle hnědá

19 Equisetum telmateia Ehrh. sterilní lodyha: sterilní lodyha velmi statná (2 m), světlá, bohatě větvená, zuby pochev dlouze trojúhelníkovité a celé tmavé

20 Equisetum telmateia Ehrh. v ČR ostrůvkovitě, hojně jen v Karpatech (C4); svahová vápnitá prameniště, okraje potoků, podrost lužních lesů, bažinaté louky, druhotně také vlhké příkopy

21 Equisetum sylvaticum L. lodyhy: jemné, chabé, boční větve tenké, vícenásobně větvené, zuby lodyžních pochev srůstají

22 Equisetum sylvaticum L. v ČR hojná; světlé vlhké jehličnaté lesy, lesní prameniště

23 Equisetum pratense Ehrh. lodyhy: jednoduše větvené, na žebrech hrbolky z SiO 2, první článek větve kratší než pochva na lodyze, zuby lodyžních pochev s širokým suchomázdřitým lemem

24 Equisetum pratense Ehrh. v ČR ostrůvkovitě, především ve středních polohách (C3); lužní lesy, háje, pobřežní křoviny

25 Equisetum palustre L. lodyha: hluboce rýhovaná, často jen krátce větvená, centrální dutina malá, první článek větve kratší než příslušná pochva, zuby s bílým lemem, cca 6

26 Equisetum palustre L. v ČR roztroušeně; vlhké louky, mokřady

27 Equisetum fluviatile L. lodyha: šedozelená, mělce rýhovaná, s velkou centrální dutinou, téměř nevětvená, zuby celé tmavé, větší počet (6-10)

28 Equisetum fluviatile L. v ČR hojně; okraje stojatých nebo pomalu tekoucích vod, rašelinné louky

29 Equisetum ramossisimum Desf. lodyha: trsnatá, šedozelená, jednoletá, často bohatě větvená, velmi variabilní

30 Equisetum ramossisimum Desf. v ČR převážně v teplejších oblastech (C2); písčiny, bory, často i na antropických stanovištích (železniční a silniční náspy)

31 Equisetum variegatum Schleich. lodyha: trsnatá, jemná, tmavě zelená, nevětvená, přezimující

32 Equisetum variegatum Schleich. v ČR velmi vzácně (C2); slatinné louky, vlhké písčiny, dnes častěji na antropických substrátech pionýrská rostlina (pískovny, lomy)

33 Equisetum hyemale L. lodyha: robustní, tmavozelená, přezimující, zuby lodyžních pochev opadají, střední dutina zabírá 2/3 až 9/10, souvislý sklerenchym

34 Equisetum hyemale L. v ČR vzácně (C2); břehy vodních toků a vlhké lesy na vlhčích, písčitých půdách

Podobné dokumenty

oddělení Equisetophyta (Přesličky)

oddělení Equisetophyta (Přesličky) Historický vývoj: nejstarší nálezy ze středního devonu, vrchol v karbonu (až 10 000 druhů, bylinného až stromovitého vzrůstu, liány), v průběhu permu a druhohor ústup