územního rozvoje. Pokud by prošla, u Hněvotína by jednu z nejkvalitnějších půd zalil beton. Proti tomu se ozval i bývalý ministr zemědělství,

Transkript

1 CENA 29 Kč LEDEN 1/2019 FOLKLOR Rodáci a přátelé propagují Hanou v Praze přes sto let 3 ROZHOVOR Ředitel Vojenské nemocnice Olomouc: Detaily jsou v péči o pacienty zásadní FOTBAL Sigmu budu u sledovat i v Jihlavě, říká Josef Mucha Na krojovém bále tančili Hanáci i Záhoráci Už potřetí uspořádal Hanácký folklorní spolek svůj reprezentační krojový bál. Kromě desítek milovníků folkloru se ve Velké Bystřici na Olomoucku sešla také více než stovka členů národopisných souborů v krojích z Hané, Záhoří, ale i z jihomoravské Strážnice. Foto: Kristýna Hračovová, Hanácký folklorní spolek Průmyslová zóna má vyrůst na nejlepší půdě Přes dvě stovky lidí už podepsalo petici proti záměru zastavět kvalitní pole poblíž Hněvotína na Olomoucku. Petici spustil hněvotínský obecní úřad ještě před Vánocemi a sebrané hlasy chce předat zastupitelům Olomouckého kraje. PETRA PÁŠOVÁ Biomedicínské centrum a případná průmyslová by měly vyrůst na zhruba čtyřiačtyřiceti hektarech úrodné půdy. Hněvotínským překáží hlavně blízký kontakt s obcí. Chceme si udržet životní prostředí a vesnický ráz a ne se dívat na patnáctimetrové haly. Proto jsme taky vypsali petici. Teď máme přes dvě stě hlasů, chceme ji předat na kraj, řekl starosta Jaroslav Dvořák. Záměr stavby je vějíř devíti čtyřpatrových budov, zhruba patnáct metrů vysokých, které by se přiblížily na asi pět set metrů od okraje obce, vysvětlil. Apel na kraj Petice má politiky vyzvat, aby neschválili chystanou změnu dokumentace, která se týká územního rozvoje. Pokud by prošla, u Hněvotína by jednu z nejkvalitnějších půd zalil beton. Proti tomu se ozval i bývalý ministr zemědělství, poslanec a krajský zastupitel Marian Jurečka, který koncem loňského roku spustil vlastní petici. V polovině ledna měla přes jedenáct set podpisů. V Olomouci a okolí máme nevyužité plochy brown ieldu a třeba i velkých průmyslových zón jako je Bochoř, kde je volných 530 hektarů, řekl Jurečka. Dodal, že zákon dovoluje úředně přeměnit kvalitní půdu na průmyslovou oblast pouze tehdy, pokud veřejný zájem výrazně převyšuje nad ochranou zemědělského půdního fondu. Jsem přesvědčen, že dochází k porušení tohoto principu. Záměr se prosazuje i přesto, že je to nejkvalitnější půda, kterou v republice vůbec máme, doplnil Jurečka. pokračování na str. 2 Ptáky je lepší přikrmovat vlastní směsí Na krmítku lze v zimě vidět až třicet druhů ptáků. Podle Moravského ornitologického svazu se pozorování a přikrmování opeřenců věnuje stále více lidí. Ornitologové upozorňují, že krmítko je potřeba pravidelně čistit například octem. Jako krmení jsou vhodná ptáky oblíbená semena slunečnice a jádra ořechů, ke kterým se dá přidat mák, len, proso, řepka, pšenice nebo loupaný oves. Část směsí z obchodů totiž často zůstává nevyužita. Poslouží i jablka nebo sušené jeřabiny, pro větší ptáky lůj. Kdo se v zimě věnuje přikromování, může se na webu krmitka. birdlife.cz zapojit do projektu České ornitologické společnosti Ptačí krmítka. (oz) K předplatnému Hanácký rok 2019 zdarma Předplaťte si celoročně měsíčník Hanácké noviny za 250 korun a získejte k němu zdarma stolní kalendář Rok na Hané a zábavné počtení Hanácký rok! Důchodci a studenti mají slevu sto korun. Podrobnosti najdete na straně 31. (red) Podporujeme potraviny z domácí produkce NOVINY Z VAŠEHO REGIONU

2 2 ZPRAVODAJSTVÍ leden 2019 Na co se letos těšit? Výběr největších akcí Festival vonící po tvarůžkách, plesy, hody, barvami zářící běh i přehlídka poezie, uniformovaných sborů nebo připomenutí kulatého výročí Sametové revoluce. Nabídka toho nejzajímavějšího, co se letos během roku na Hané chystá, je pestrá. Přinášíme několik tipů. Olomouc Tvarůžkové slavnosti Kdy: dubna Kde: Horní a Dolní náměstí Co: akce spojená s ochutnávkou tvarůžkových specialit, doprovodný folklórní program, prezentace minipivovarů Svátky města Olomouce & Svátky Písní & ZUŠ Open Kdy: 31. května 2. června Kde: Horní náměstí, Smetanovy sady Co: tradiční historické oslavy města, průvod ke cti sv. Pavlíny, koncerty & divadla, řemeslný jarmark a hry a 47. ročník mezinárodního festivalu pěveckých sborů Svátky Písní & koncerty a výtvarné dílny ZUŠ z Olomouce i celého kraje 30. výročí Sametové revoluce Kdy: 17. listopadu Kde: Horní a Dolní náměstí, tř. 17. listopadu Co: oslavy Dne boje za svobodu a demokracii Prostějov Masopust Kdy: 2. února Kde: náměstí T. G. Masaryka Co: jednodenní lidová tradiční kulturně-společenská akce, rej masopustních masek, lidové písničky i zabíjačka Celostátní kolo uměleckého přednesu a divadel poezie Wolkrův Prostějov Kdy: června Kde: Duha Kulturní klub u hradeb, exteriéry města Co: 62. ročník celostátního festivalu uměleckého přednesu a divadel poezie XXXVII. Prostějovské hanácké slavnosti Kdy: září Kde: náměstí T. G. Masaryka Co: Prostějovské hody s jarmarkem Přerov Reprezentační ples města Přerova Kdy: 23. února od hodin Kde: Městský dům Co: k tanci a poslechu hrají: KOLOREZ, cimbálová muzika Primáš, host večera Speciál Věry Špinarové, cena vstupenek: 250 Kč velký sál, 200 Kč malý sál a balkon Přerovské Svatovavřinecké hody Kdy: srpna Kde: Horní náměstí Co: třídenní hodové slavnosti s bohatým kulturním programem v centru města, historický jarmark na Horním náměstí, historický průvod městem, divadelní představení Československý jazzový festival Kdy: října Kde: Městský dům Co: tři dny plné kvalitní jazzové hudby od českých i zahraničních interpretů Kroměříž Vybarvený běh Kdy: 8. června Kde: Velké náměstí Co: 4. ročník oblíbené celodenní show, jejímiž ústředními body jsou barvy, pohyb a zábava Dožínky Zlínského kraje Kdy: srpna Kde: Velké náměstí Co: velký folklorní festival oslavující úrodu a sklizeň Den uniformovaných sborů Kdy: 5. října Kde: letiště Kroměříž Co: celodenní přehlídka historie i současnosti uniformovaných složek s akčními ukázkami zásahů, přehlídkou výzbroje, výstroje a techniky. Vyškov Otevření turistické sezóny + Pochod osvobození města Kdy: 27. dubna Kde: Masarykovo náměstí Co: Dopolední program pro děti a kulturním programem. Z náměstí startuje dětská trasa Pochodu osvobození města Vyškova Vyškovská pouť Kdy: 18. srpna Kde: Masarykovo náměstí, parkoviště u hygieny Co: Kolotoče, stánky, kulturní program pro všechny věkové skupiny Vyškov v roce 1805 Kdy: listopadu Kde: Masarykovo náměstí Co: Připomínka událostí ve Vyškově, které předcházely bitvě u Slavkova. (paš) Tylovo divadlo ve Šternberku dál chátrá. Budoucnost má nejistou Ještě před dvanácti lety zde zaplněné hlediště aplaudovalo populárním pražským hercům a zpěvákům. V roce 2010 však Tylovo divadlo ve Šternberku poprvé změnilo majitele, když jeho budovu město prodalo soukromému vlastníkovi. Od té doby objekt na rohu Masarykovy a Kollárovy ulice stále nenašel využití, přestože se hovořilo třeba o multifunkčním centru, domovu pro seniory nebo dokonce bazénu. ADAM FRITSCHER Hana Zagorová s Petrem Rezkem, Miroslav Donutil či Václav Vydra s Janou Bouškovou. Ti všichni vyprodali šternberské Tylovo divadlo ještě v poslední sezoně před jeho uzavřením z technických důvodů. Už tehdy byla budova v havarijním stavu, v boční zdi z Kollárovy ulice zela viditelná trhlina a nad vytápěním sálu pomocí plynových přímotopů raději zavírali hasiči oči. pokračování ze str. 1 Upozornil také, že ministerstvo životního prostředí nejprve vydalo dvě negativní stanoviska, která jasně říkají, že veřejný zájem není odůvodněný. Paradoxem je, že až na nejvyšší úrovni jednání náměstků ministerstva pro místní rozvoj a ministerstva životního prostředí se našla shoda a průmyslová zóna dostala zelenou. Bez odůvodnění, v čem veřejný zájem pro občany Olomouckého kraje spočívá, doplnil poslanec. Budova bývalého Tylova divadla ve Šternberku chátrá a je prázdná. Střídání soukromých vlastníků V roce 2010 radnice divadlo prodala za zhruba tři miliony korun prvnímu soukromému majiteli. Ten původně plánoval přestavět kulturní stánek na multifunkční centrum s obchody a službami typu masáží či kadeřnictví. Později uvažoval také o bytovém domě a domovu pro seniory. Když však všechny tyto záměry postupně zkrachovaly, nabízel podnikatel dokonce městu divadlo dokonce ke zpětnému odkupu. V prvních letech se občané často ptali, kdy dojde k obnově původní funkce divadla, ale tyto dotazy postupně utichaly. Poslední dobou se lidé občas spíš zajímají, zda víme, co se bude s budovou dít. Přece jen už od prodeje uplynula řada let a obyvatelé si za tu dobu zvykli, že objekt městu nepatří, řekl starosta Šternberka Stanislav Orság. Přiznává, že na radnici netuší, co současný vlastník s chátrající stavbou zamýšlí dál. Vím, že divadlo bylo před dvěma až třemi lety v aukci, nicméně se stávajícím majitelem nijak nekomunikujeme ani nemonitorujeme jeho záměry, co má se svým soukromým majetkem v plánu, uvedl Orság. Divadelní sál mají Místo klasické divadelní scény slouží kulturním potřebám Šternberka i okolních obcí multifunkční stavba, ve kterou se na podzim roku 2015 po rozsáhlé rekonstrukci proměnil Městský klub v Masarykově ulici. Od bývalého Tylova divadla je na dohled. Je možné zde pořádat klasická divadelní představení a díky kvalitnímu ozvučení také hudební vystoupení. Nejedná se sice v pravém slova smyslu o kinosál, ale i promítání ilmů je tu možné. Rovněž se tu pořádají různé společenské akce. Představení máme dost, hlavně těch zájezdových, a že ve městě není tradiční divadlo, nám nemusí vadit. Mnohdy ho provozně neutáhnou ani větší města a lidé jsou dnes mobilní natolik, že si do divadla mohou v klidu dojet třeba do Olomouce nebo do Brna, tvrdí starosta. Okolo Hněvotína je nejcennější půda Krajinný ekolog a pedologa Bořivoj Šarapatka připomíná, že je ochrana půdy ošetřena zákonem. Konkrétně u lokality v okolí Hněvotína se zábor týká půdy I. třídy ochrany zemědělského půdního fondu, kam spadají bonitně nejcennější půdy, které je možno odejmout z fondu pouze výjimečně. Převážně pro záměry související s obnovou ekologické stability krajiny, případně pro liniové stavby zásadního významu, upozornil odborník. V katastrálním území obce je velmi kvalitních půd zařazených do první třídy ochrany zhruba 80 procent. I zbytek je nadprůměrně produkční. Pokud má být půda využita pro nezemědělské účely, je nutno k těmto záměrům použít především nezemědělskou půdu, pozemky v zastavěném území či takzvaného brown ieldu", uvedl Šarapatka. Hněvotín chce bojovat Hněvotínské obecní zastupitelstvo se k záboru původy vyjádřilo nesouhlasně a obecní úřad tak krajským zastupitelům i hejtmanu Ladislavu Oklešťkovi poslal stížnost. S hejtmanem jsem už mluvil, řekl jsem mu naše stanovisko a on zase svoje. Když bylo veřejné projednání změn Zásad územního rozvoje Olomouckého kraje, podali jsme námitku. Projednávání si hlídáme a čekáme na veřejné projednání. Jakmile bude v programu, chceme vystoupit, řekl starosta Dvořák. Vzdávat boj proti zastavění polí nemíní. Kdyby to pro Foto: Adam Fritscher/Hanácké noviny Mrzí ho tak jenom to, že nedaleko centra města stojí chátrající nemovitost. Každá taková budova je na tváři města poznat. Lidé to v tomto případě vnímají o to víc, že jde o bývalé divadlo, uvědomuje si Orság. Místo umění koupání? Stálá divadelní scéna vznikla ve Šternberku přestavbou bývalého Saxingerova kina v letech 1954 až Nový prostor dostal název Tylovo divadlo a byl otevřen 8. května 1955 slavnostním uvedením Smetanovy Prodané nevěsty. Ještě v témže roce se zde odehrálo šestnáct představení ve spolupráci s olomouckým a šumperským divadlem. O dva roky později mělo divadlo již stálých abonentů ze Šternberka i okolních obcí a ročně se v něm vystřídalo 66 představení, na nichž se podíleli rovněž členové dramatického kroužku ustaveného při okresním domě osvěty. Po uzavření divadla se dokonce uvažovalo o tom, že by pomocí rekonstrukce vznikl v jeho zdech krytý plavecký bazén, který Šternberk postrádá. Na to je však budova příliš malinká a bazén by podle toho vypadal, usmál se starosta nad už opuštěnou myšlenkou. Průmyslová zóna má vyrůst na nejlepší půdě nás dopadlo špatně, zastupitelé nás přehlasovali a nevzali v potaz ani jednu petici, pak začneme bojovat na hraně zákona, řekl. Podle mluvčí hejtmanství Evy Knajblové se předpokládá, že o aktualizaci plánovacího dokumentu, jejíž součástí je i podoba okolí Olomouce, budou krajští zastupitelé hlasovat v první polovině roku. Strategická plocha Olomouc je navrhována pro umístění významného celorepublikového záměru - Národního biomedicínského a biotechnologického parku. Jedná se o vědecko-výzkumný záměr, který má navázat na výrazné úspěchy olomouckých vědců, a tento záměr je ze strany Olomouckého kraje podporován, doplnila mluvčí.

3 ZPRAVODAJSTVÍ leden Je z Prahy, ale miluje Hanou Mluví hanácky, mají hanácké kroje, milují hanácké písničky, pravidelně se schází a nevynechali ani loňské Velké setkání Hanáků v Čechách pod Kosířem. Nejsme ale v Prostějově, Kroměříži nebo Velké Bystřici. Seznamte se, tohle jsou Hanáci z Prahy. PETRA PÁŠOVÁ Pražský spolek Hanáků má aktuálně okolo patnácti aktivních členů, v minulosti jich bylo i přes pětadvacet. Jak se Hanáci dostanou do Prahy? Běžným způsobem, jedou do školy a zůstanou tady, velká část je těch, co se přivdají nebo přižení. To je asi nejčastější. Pak jsme tady my ostatní. A to včetně mě, kteří pravými Hanáky nejsou, ale Haná se jim z nějakých důvodů líbí a chtějí ji propagovat, říká Miroslav Konečný, bývalý předseda a dlouholetý aktivní člen spolku Hanáci Praha. Hanáci v Praze už od 19. století Haná byla tím prvním, co z folkloru poznal a líbila se mu. Začalo to v tanečních na podzim v roce 1972, kdy jsem pak chodil na takzvané speciálky. Vedoucí tehdy sháněli do souboru, koho mohli, a i když si rodiče mysleli, že mě to bavit nebude, chytlo mě to. Vidíte a je z toho láska na celý život. Hanou miluju, sbírám knížky, nahrávky, pokračuje. Přesné datum, kdy ale začala činnost spolku, neví. Chci po tom pátrat až budu v důchodu, zkoumat po archivech. Víme, že když se v Olomouci rušila v polovině 19. století univerzita, tak Pražští Hanáci nechyběli ani na loňském zářijovém setkání Hanáků v Čechách pod Kosířem. studenti odcházeli do Vídně na studia a část lidí si uvědomila, že se poněmčují. Snažili se tedy udělat podmínky, aby lidé studovali na pražské univerzitě. První spolky byly určené k tomu, aby podpořily studenty, přidávaly jim peníze na knížky nebo aby měli jedno teplé jídlo denně, vysvětluje Miroslav Konečný. Členové spolu chodili do hospody a někdy v roce 1891 předváděli i hanácké tance. Ale nevím, jestli v krojích. Mnohdy to nebyly ani registrované spolky, scházeli se na pivě a povídali si o tom, kam chodili do školy a vzpomínali na rodný kraj. Byli to třeba spolužáci z kroměřížského z gymnázia, popisuje začátky. Česko hanácko anglický slovníček Dnešní pražští Hanáci nejsou souborem, který má ambice vystupovat a předvádět tance na zahraničních festivalech. Potkávají se pro radost. Popovídají si, zatancují si a příležitostně vystoupí i na plesech, hlavně na pražském Moravském, který tradičně spoluorganizují. Letos už po třiašedesáté. Nevystupujeme jen v krojích, ale abychom si vydělali na provoz, účinkovali jsme například v několika ilmech a také pro ty, co si nás pozvou, protože si vše inancujeme sami. O dotace na činnost jsme nikdy nežádali, říká Konečný a odkazuje na webové stránky spolku Jsou celé v hanáčtině a nechybí tam ani speciální slovník. Hanáčtina je těžká. S kolegou, který z Hané opravdu je, jsme se kdysi dávno rozhodli, že si zřídíme spolkové webové stránky a přemýšleli jsme nad jejich obsahem. Tehdy jsme si řekli, že uděláme slovníček. Poslal mi dvacet slovíček, já jemu asi stovku a začali jsme je sbírat. Takže dnes máme náš originální slovníček, který má asi dva a půl tisíce hesel a asi je jediný na světě, který je česko hanácko anglický, představuje pozoruhodnost. Hanácký lyžař Hudec má nově roli trenéra Loni v únoru se šumperský rodák, kanadsko český alpský lyžař Jan Hudec, chystal jako závodník na zimní olympijské hry v jihokorejském Pchjongčchangu. Letos jede obyvatel Přáslavic na Olomoucku ve stejném termínu do Švédska. Závodnickou kombinézu však nechal doma, účastní se jako trenér. Jak na olympiádu vzpomínáte? Jen v dobrém, mohl jsem reprezentovat svou rodnou zem. Jel jsem tam na poslední chvíli, jako náhradník a chtěl jsem si to spíš užít a taky podpořit zbytek týmu. Samozřejmě jsem byl zklamaný, že nemůžu jet naplno, ale po zdravotní stránce jsem na tom nebyl dobře. Koleno jsem měl v hodně špatném stavu, každé ráno před startem jsem ho nějak zavázal, abych mohl sjet a nerozsypal se v půlce dráhy. Rád ale vzpomínám na chvíle, kdy jsme byli jako parta. Atmosféra v českém týmu, a nejen mezi lyžaři, byla výjimečná. I o tom má olympiáda být. O dva měsíce jste o iciálně ukončil kariéru. Jak se změnil váš život? Výrazně určitě ne. Změnily se mi spíš priority. Věnuji se teď hlavně čtyřletému synovi, který se šíleně zamiloval do lyžování. Dávali jsme mu čas a cestu na svah si našel sám, z toho mám obrovskou radost. Kromě toho spolupracuji se základními školami po celé republice, jezdím za dětmi na jejich lyžařská soustředění. Nedávno jsem s nimi strávil týden v Rýmařově a taky Hlubočkách. Chci je motivovat k tomu, aby je lyžování začalo bavit, být pro ně pozitivním vzorem. A pracovně? Jako trenér se s naší reprezentací chystám na mistrovství světa v alpském lyžování ve Švédsku. Foto: archiv Miroslava Konečného Hanáci nejsou pomalí Jak na Hanáky reagují Pražané? Prý jsou zvyklí na ledasco, a tak je ani zdobný tradiční hanácký kroj nepřekvapí. Většinou reagují děti nebo turisté. Napotřetí jsem se v hanáckém kroji ženil, a když jsem jel domů, nějaká paní se mě ptala, co to mám na sobě? Když se dozvěděla, že hanácký kroj, řekla, že je ostuda, že ona sama je z Hané a nepoznala to, přidává zkušenost. Odpovědí na dotaz, co má na regionu Miroslav Konečný rád je dlouhý seznam. Vlastně všechno. Směje se, že od nátury až po tvarůžky. O Hanácích se říká, že jsou pomalí, ale nejsou. Líbí se mi tancování, písničky, řeč je nádherná a krajina je krásná. V Lošticích a Olomouci je tvarůžková cukrárna, v Lošticích Muzeum Olomouckých tvarůžků A. W. V roce 1988 jsem dokonce hrál v televizní reklamě na tvarůžky. Je to celkové zamilování a je to úžasné, vyznává se. Alpský lyžař Jan Hudec lyžoval s dětmi v lyžařské školičce v Hlubočkách na Olomoucku. Chce jim pomoct najít k lyžování kladný vztah. Foto: Petra Pášová/Hanácké noviny Před lety jsem tam získal medaili. Těší mě, že jsme si vybudovali velmi dobrý vztah. Vnímají mě tak, že jim mám co předat. Přitom roli trenéra jsem se bránil. Nakonec se jím ale na čas stanu. Mám nicméně rozjetých ještě několik dalších projektů, nechci dělat jen jednu věc. (paš) POHLEDEM ŠÉFREDAKTORA Už nějaký čas před Vánocemi jsem ženě koupil knihu. Přinesl jsem ji domů a odložil. Jenže záhy jsem zapomněl kam. Hledal jsem pak opakovaně všude možně, ale našel ji v tašce na věšáku, až když jsem potřeboval něco přenést. Podstatné je, že udělala radost i tři týdny po svátcích. Na podobné překvapení to, zdá se, vypadá nejen pro hokejové fanoušky z Olomouce a okolí, kteří by se mohli v příštích letech dočkat zimního stadionu odpovídajícímu době. Současná radnice oprášila staré plány a hledá peníze. Kdyby se jen dařilo tak snadno, jako se člen spolku pražských Hanáků zamiloval do folkloru z druhého konce republiky. Vztah už trvá skoro padesát let a pořád se navzájem překvapují. Je trochu paradoxní, že v hlavním městě se scházejí každou středu příznivci hanáckých zpěvů a tanců a například ve Vyškově se nedaří děti u souborů udržet. Rodiny nemají příliš zájem, raději volí kroužky, kam se nemusí chodit tak pravidelně ani vystupovat. Ukázat, co umí, naopak nemá problém kouzelnice Kelly z Vrbátek na Prostějovsku. Motivuje ji velká rodinná tradice i to, že žen v tomto zábavním odvětví je málo. Jako by na jeviště nepatřily v hlavní roli, říká. Tohle změnit nepůjde jen tak, ovšem televizní soutěž může pomoci, tak se přihlásila. Kdyby se snad nemělo dařit, vystudovala mezitím vysokou školu, aby měla pojistku. O všem píšeme v tomto vydání. Ať se vám líbí. Ondřej Zuntych PSALO SE PŘED 25 LETY Hanácké noviny, 4. ledna 1994 ZPRAVODAJSTVÍ, KULTURA I POLITIKA Regionální studio zahájilo vysílání (Olomouc) Včera, dvě hodiny před premiérovým vysíláním regionálního studia Českého rozhlasu v Olomouci, tedy v 11 hodin, se konala v tomto studiu na Horním náměstí tisková konference za účasti ředitele regionálního vysílání Stanislava Červenky a Jaroslava Pochmona, programového ředitele Českého rozhlasu. Jak v úvodu tiskovky podotkl S. Červenka, olomoucké regionální studio oslaví letos 45. výročí svého založení. Samostatně však působilo pouze deset let. Potom bylo řízeno z Ostravy a přišla léta útlumu. Po roce 1989 jsme usilovali o samostatnost organizační i programovou. Díky memorandu předních olomouckých osobností a pružnému přístupu generálního ředitele Českého rozhlasu Vlastimila Ježka dostala situace v září minulého roku rychlý spád. Ke dni 1. prosince Rada Českého rozhlasu zřídila v Olomouci regionální studio. Jak jsme již informovali, studio bude zatím vysílat hodinu denně od 13 hodin na frekvenci 104,3 MHz VKV 2 a 67,1 MHz VKV 1. Program vyplní krátké zpravodajství z regionu a besedy s osobnostmi politiky, státní správy a veřejného života Olomouce, v budoucnu i ostatních míst Hané. Tyto pořady by měly nejen sociálně slabým i jinak handicapovaným občanům pomoci zorientovat se v síti institucí a byrokracie. Během roku se bude odpolední blok prodlužovat až do 17. hodiny a v květnu přibude i dopolední, zaměřený na cizinecký ruch. Prostor ve vysílání získá podle Červenkových slov i radnice a univerzita. Kromě zpravodajství si regionální studio klade za cíl seznámit posluchače s kulturou na střední Moravě (pořady vážné hudby, varhanní festival, jazzové festivaly v Přerově a Olomouci, Mohelnický dostavník atd.). Programový ředitel Českého rozhlasu J. Pochmon na závěr vyjádřil uspokojení nad tím, že v kulturně historickém centru Moravy vzniklo studio veřejnoprávního rozhlasu. Pavel Vysloužil

4 4 OLOMOUCKÝ KRAJ leden 2019 Kouzelnice: Jsme jako ohrožený druh Dobrý kouzelník musí být psycholog, manipulátor ale třeba i herec. Řemeslo to není snadné a v České republice navíc jako umění nedoceněné. Přesto se olomoucká kouzelnice Kelly dostala až do inále televizní československé talentové show. PETRA PÁŠOVÁ Kouzla a čáry mají v rodině Květoslavy Juřík Kellnerové, jak zní celé jméno kouzelnice Kelly, velmi dlouhou tradici. Umělecká tradice rodiny Kellner sahá až od roku 1623, já jsem čtvrtá pokračující generace kouzelníků. Kouzlilo se ale i z maminčiny strany, její větev Meiznerů pochází z Olomouce a je o něco kratší. Ostatně moji rodiče se vzali coby dva profesionální kouzelníci, prozrazuje jedenatřicetiletá kouzelnice, která se narodila v Olomouci a teď žije ve Vrbátkách na Prostějovsku. Kouzelnice Kelly se specializuje na jevištní magii. Na kouzelnických prknech od dětství Ve světě magie se pohybuje už odmala. Ještě než začala chodit do školy, jezdila spolu se svými sourozenci a rodiči na turné po Evropě. Protože chůvy občas nebyly k mání, rodiče brali děti s sebou na vystoupení. Přemýšleli, co s námi a dostali geniální nápad, vystrčit nás na jeviště. Bylo nám pět let a ani jsme se nehnuli. Postupně jsme si ale na světla a pozornost přivykali. Začaly menší asistenční role, přines, odnes, podrž, stupňovala se náročnost a zodpovědnost. Když mi bylo asi devět let, začala jsem na jevišti dělat svá první kouzla, vzpomíná. Titul z ekonomie jako zadní vrátka Ze tří potomků kouzelnické rodiny ale nakonec u řemesla zůstala jako jediná, sourozenci se vydali jinudy. I ona si však nechala zadní vrátka a dala se na studia. Můj sen bylo dostat se na DAMU, mít divadelní vzdělání. To nevyšlo, a tak jsem nakonec skončila na ekonomii. Dnes se mi to ale hodí, znalosti využívám v podnikání, říká Květoslava Juřík Kellnerová s tím, že kouzelnický svět se jí přesto stal osudným. Vzala si totiž kouzelníka a dnes spolu vystupují. Opravdu to byl osud. My se s manželem přes kouzla seznámili, doslova mě očaroval, směje se. Být kouzelníkem spojuje několik oborů Dobrý psycholog, manipulátor, který odvede pozornost, Květoslava Juřík Kellnerová se loni zúčastnila televizní československé talentové show. Kouzelnická tradice její rodiny je velmi dlouhá. herec, kterému divák uvěří. I takový by měl být kouzelník. Měl by být i ručně nadaný, mít hudební i pohybové cítění, taky být dobrý rétor, matematik či konstruktér, švadlena, malíř. Víte, ne všichni máme všechno. Takže si někteří malují plakáty, vyrábí vlastní rekvizity, šijí kostýmy. Vychází to z minulosti, kdy kouzelníci byli kočovní umělci, kteří neměli moc peněz a všechno si museli sami zajistit a naučit. To dnes přetrvává, vysvětluje kouzelnice Kelly. Televizní show: výzva i risk Když oslavila třicáté narozeniny, začala bilancovat a měla pocit, že nic pořádného zatím nedokázala. Proto se vrhla do televizní soutěže. Manžel už soutěží prošel a moje přirozená soutěživost se ptala, jak by se asi dařilo mě. Hlavní impulz ale byl, že dědeček by oslavil sté narozeniny. Tak jsem si říkala, proč tam nejít. Něco předvedu a taky připomenu dědečka, aby neupadl v zapomnění. Manžel byl sice proti, že kdyby to nevyšlo, mohlo by nás to poškodit, nakonec jsem se ale prosadila a pomáhal mi, popisuje svou televizní cestu, která ji zavedla až do inálového kola. Tam zvolila umění mentalismu a sugesci. Jestli však číslo vyjde, nevěděla do poslední vteřiny. Vybrala jsem něco, co v soutěži ještě nebylo. Mentální magii se věnuji šest let a bylo hodně těžké to nacvičit. Do poslední chvíle jsem nevěděla, jestli se to v živém přenosu povede, na zkouškách se totiž úplně nedařilo. Překvapilo mě, že po inálovém večeru si spousta lidí myslela, že to celé bylo domluvené. Nikdy by mě nenapadlo, že někdo může takové blbosti věřit, přemítá matka dvou dětí, která se specializuje na jevištní magii. Češi kouzelníkům nefandí To, že by soutěž vyhrála, si ale nemyslela. Češi prý kouzelníky nemají příliš v oblibě. Život kouzelníka je u nás těžký, musí stále dokola někoho přesvědčovat o svém umu. Je to takový souboj divák versus kouzelník, kdo s koho. Cizinci ho přijímají jako umělce, performera. Čech bude přemýšlet, jak to bylo a některé dokonce i uráží, že je někdo převezl. Proto ani kouzelník soutěž nemohl vyhrát, v mnoha lidech je zakotvené, že to umění není, krčí rameny sympatická žena a podotýká, že vystupováním se v Česku uživí ti nejlepší. Takových je jen hrstka. Zbytek jsou nadšení amatéři. 2x foto: archiv Květoslavy Juřík Kellnerové Kouzelnice jako ohrožený druh Pohybovat se v prostředí magie a kouzel je pro Květoslavu Juřík Kellnerovou přirozené, její manžel se nicméně oboru věnuje teprve několik let. Udělalo na něj takový dojem, že si kouzlení zamiloval a toužil předávat efekt a emoce, které to v něm vzbudilo. Mě baví, že moje pozice ženy kouzelnice je velmi nestandardní. V České a Slovenské republice byste je spočítali na prstech jedné ruky. Ve srovnání s muži jsme spíš úkaz. Je vžitý tradiční pohled muže kouzelníka a ženy jako asistentky, míní. Vysvětluje, že televizní soutěží tak chtěla kromě překonání samy sebe poukázat právě i na to, že ženy mezi kouzelníky mají rozhodně své místo. Byla jsem strašně překvapená, kolik holčiček mi začalo psát, že by je nenapadlo, že by mohly být kouzelnice. Točí se, jak kouzlí a videa mi posílají. Ptají se, co mohou dělat proto, aby se kouzelnicí staly. To mě těší, usmívá se. David Copperfield i chůze po vodě Jednu výzvu splnila, další má před sebou. Naším společným přáním s manželem je, že bychom se chtěli projít po hladině Vltavy pod Karlovým mostem. Vyžaduje to povolení pražského magistrátu, je to hodně náročné. Zatím je to jen nápad, prozrazuje. Jejím velkým vzorem je světoznámý kouzelník David Copper ield. Byl strašně multifunkční, ovládal všechno, a navíc to byl vynikající obchodník. Uměl své jméno zpropagovat tak, že mu to přineslo celosvětovou slávu, doplňuje Juřík Kellnerová. Cestování krajem usnadňuje aplikace. Ukáže i zpoždění Cestování vlaky a autobusy po Olomouckém kraji usnadňuje zvláštní web. Na adrese lze vyhledat spojení na tratích a linkách zahrnutých v krajském dopravním systému, aplikace ukáže i polohu spoje nebo cenu jízdného. Stránky krajské organizace zabezpečující dopravní systém v regionu přenášejí informace z dispečinku. Umí tak například zobrazit případné zpoždění. Lidem také řeknou, jestli nejsou na trase mimořádné události v provozu. Jedna ze záložek webu zobrazuje odjezdy z konkrétní zastávky během nejbližších 120 minut. Využít se dá také rozšířená možnost vyhledávání nejvhodnějšího spojení. Intuitivní cestou je možné zjistit také další nezbytné informace jako je počet přestupů, využité dopravní prostředky, seznam projetých zón nebo cenu jednotlivé i časové jízdenky s ohledem na nejrůznější nároky na slevu, přiblížila Kateřina Suchánková, ředitelka organizace Koordinátor Integrovaného dopravního systému Olomouckého kraje. Web také umožňuje zjištěné informace vytisknout nebo uložit jako PDF dokument, zapamatuje si i oblíbená spojení. (oj) Řidiči, pozor na zvěř olizující silnice Posypová sůl láká v zimě na silnice srnčí zvěř a hrozí nehody. Pokud se tak stane, musejí řidiči zavolat policii, jinak se dopouštějí pytláctví, upozorňují hospodáři. Například správci Arcibiskupských lesů a statků, kteří se starají o více než 40 tisíc hektarů lesů, zaznamenali loni třiadvacet srážek s velkou zvěří. Lesní zvěř potřebuje sůl pro doplnění minerálních látek, ale i pro nastartování správného trávení. Ačkoliv myslivci zřizují lesní slaniska, kde mají zvířata k dispozici krmnou sůl často obohacenou také o minerály, není výjimkou, že potkáme zvěř olizující posolenou vozovku, sdělil Petr Rolinc, referent ochrany lesa a myslivosti ze společnosti Arcibiskupské lesy a statky Olomouc. Pokud řidič na zamrzlé silnici nestihne dobrzdit, je potřeba srážku nahlásit. A to i v případě, že zraněné zvíře z místa uteče. Pokud je řidič místní a má tu možnost, ideálně by měl přivolat také některého z myslivců dané honitby, o což se jinak postará policie. To platí zejména pokud je zvíře ještě živé. Vzhledem k ukončení trýzně a trápení je každá minuta drahá, nabádal Rolinc. Veškerá, tedy i sražená zvěř, náleží uživateli dané Posolené vozovky lákají velkou zvěř, řidiči by měli sledovat výstražné dopravní značky. Foto: archiv ALSOL honitby. Přivlastnění celého kusu nebo jakékoliv části těla, třeba jen kýta nebo hlava s trofejí je považováno za pytláctví a posuzuje se podle zvláštního právního předpisu, upozornil pracovník Arcibiskupských lesů a statků. Doporučuje proto jezdit opatrně, hlavně kolem zalesněných ploch nebo míst, kde se zvěř pohybuje. Kde si dát pozor, radí také dopravní značky. (oj)

5 OLOMOUCKÝ KRAJ leden Jedny z největších varhan čeká oprava. Kvůli vlhku Varhany v kostele sv. Mořice v Olomouci jsou unikátní. Patří k největším ve střední Evropě a jejich nádherný hlas láká k poslechu už od poloviny 18. století. Letos začne jejich kompletní oprava. PETRA PÁŠOVÁ Varhany zaujmou už svou velikostí. Jsou největším nástrojem v České republice. Soupeříme s chrámem sv. Jakuba v Praze, kde mají podobně velké s pár píšťalami navíc, ale zase o jednu klávesnici méně. Těším se, až budu hrát na opravené varhany a věřím, že rekonstrukce dopadne co nejlépe, říká varhaník od sv. Mořice Karel Martínek. První velkou rekonstrukci, která znamenala i rozšíření píšťal, varhany pamatují z šedesátých let minulého století. Oprava je potřeba, protože varhany jsou nástroj složitý a jsou v prostředí, které je pro jakýkoliv hudební nástroj komplikované. V kostele je extrémní střídání teplot a taky vlhkost. Navíc přibylo spousta elektroniky, která odchází nejdříve, dodává, proč je potřeba další zásah odborníků. Plicní léčebna v Pasece je po rekonstrukci komfortnější Na koncertech bývaly tisíce lidí Varhany mají dvě části. Tu barokní, od Michala Englera, tvoří necelé tři tisíce píšťal. V minulém století přibylo více než pět tisíc nových. Barokní část dodnes tvoří naprostý základ zvuku celých varhan a lze na ni hrát samostatně. Zvuk má stále krásný, míní profesionální hudebník a přidává, že Englerův nástroj ve městě nastartoval ve velkém tempu hudební život. Můj předchůdce, profesor Schindler, založil varhanní festival, což znamenalo, že do Olomouce začali jezdit varhaníci z celého světa. Byli nadšení z nástroje i atmosféry. Na koncerty totiž někdy chodily tisíce lidí, sedělo se třeba i na dekách na zemi. To bylo pro ně nevídané a překvapující, popisuje Karel Martínek. Rekonstrukce poznamená letošní jedenapadesátý ročník Mezinárodního varhanního festivalu, ale taky dva nadcházející. Práce by totiž měly inišovat v roce Stáli jsme před otázkou, jestli festival přerušit, nebo v něm pokračovat jinde. Řekli jsme si, že přerušení na tak dlouho je riskantní, takže festival bude, jen v jiných chrámech. Zejména v katedrále sv. Václava a v chrámu Panny Marie Sněžné. Jeden z koncertů bude i u sv. Mořice, ten ale bude komorní. Využijeme malých varhan, které tady máme, prozrazuje Martínek Méně pacientů na pokoji a sociální zařízení u všech lůžkových pokojů. Pobyt na plicním oddělení Odborného léčebného ústavu Paseka je teď o poznání příjemnější. Těším se, až budu hrát na opravené varhany, říká varhaník v kostele sv. Mořice Karel Martínek. Na jednom pokoji jsou po roční rekonstrukci nejvíce tři pacienti. Původní pokoje obývalo několik pacientů najednou a sociální zařízení chybělo úplně. Nemocní proto museli vycházet na chodbu, kde byly společné sprchy a toalety, popsala ještě nedávný stav ředitelka Odborného léčebného ústavu Paseka Zdenka Polzerová. V opraveném třetím patře je nově ve čtrnácti pokojích třicet lůžek. Olomoucký kraj, který jako zřizovatel ústavu stavbu platil, nechal modernizovat i jídelnu s kuchyňkou pro pacienty, balkony, sklady, sesternu, vyšetřovnu lékaře a zázemí pro ostatní personál. Nové je únikové schodiště. V podobně vybavené nástavbě může pobývat dalších čtyřiadvacet pacientů, kteří jsou umístěni v jedenácti pokojích, řekl hejtman Ladislav Okleštěk. Náklady na opravu třetího patra budovy C a nástavbu čtvrtého nadzemního podlaží přesáhly 57 milionů korun. Léčebna teď plánuje výstavbu nové budovy A, kam umístí čtyři lůžková oddělení a zázemí pro personál a vedení ústavu. Současný plány. I malé varhany jsou podle něj vzácné a pozoruhodné, jen se o nich moc nemluví, protože jsou ve stínu Englerova nástroje. Varhaník musí mít hbité prsty Jak náročně vlastně je na varhany hrát? Speci ické jsou jejich takzvané rejstříky ve formě tlačítek nebo táhel u klávesnic, které umožňují výběr různých zvuků a skladbu dělají zajímavou. Nejde jen o technickou stránku hry. Varhaník musí mít samozřejmě hbité prsty jako klavírista a měl by mít taky dobře vycvičené nohy, protože hra nohama je pro varhaníka samozřejmostí. Kromě toho ale musí vědět co nejvíc o dané skladbě, z jakého je období, jaké země a tedy, jaké rejstříky a barvičky si zaslouží, prozrazuje Martínek. Nástroj v jeho péči má pětadevadesát takových rejstříků. To znamená, že si můžu vybírat z pětadevadesáti různých barviček a ty pak navíc míchat dohromady, usmívá se. Pacienti na plicním oddělení sanatoria už nemusejí do sprch na chodbu. Foto: Petra Pášová/ Hanácké noviny Studium na celý život I když má zkušeností dost, pořád občas cítí trému. Začínal jsem hrát v kostele jako dítě v devíti letech, a pak se to už nedalo zastavit. I když jsem v životě trochu odbočil, když jsem se rozhodl studovat matematiku s fyzikou. Pak jsem ale stejně zjistil, že to nechci dělat a vrátil jsem se k hudbě. Vystudoval jsem brněnskou JAMU a dnes působím na olomoucké konzervatoři a věnuji se chrámové a koncertní činnosti. Vše dohromady mě činí šťastným, doplňuje varhaník. Výběrové řízení na rekonstrukci Englerových varhan se bude vypisovat na přelomu ledna a února. Investovat se bude i do fasády kostela včetně kamenných prvků, jedné z vitráží, ale taky do jižní věže, kde je zvonice a vyhlídka. Obnovený věžní prostor pak nově nabídne expozici o historii kostela, varhan nebo třeba i města Olomouce. Celkové náklady ve výši přibližně 123 milionů korun uhradí evropské peníze určené pro Olomouckou aglomeraci. Foto: Ol. kraj objekt bude kvůli nevyhovujícímu stavu stržen. Odborný léčebný ústav v Pasece byl založen v roce 1915 kvůli přibývajícímu počtu nemocných tuberkulózou. V současné době má pobočku ještě v Moravském Berouně. Zdravotnické zařízení využívají lidé z celého Olomouckého a Zlínského kraje. (oz) Tříkrálová sbírka opět zlomila rekord Domácnosti v olomoucké arcidiecézi obcházeli od začátku roku do 14. ledna koledníci. Od lidí dobré vůle vybírali peněžité dary pro potřebné. Zatímco loňský devatenáctý ročník Tříkrálové sbírky vynesl přes 28 milionů korun, letošní jubilejní dvacáté pokračování tuto sumu ještě překonalo. Nové maximum je ke třiceti milionům. Koledníky lidé identi- ikují podle korunky a pláště. Kašpar, Melichar a Baltazar s sebou vždy nesou také zapečetěnou pokladničku s logem Charity, která je zapečetěná a očíslovaná. Peníze ze sbírky putují na přímou pomoc lidem, kteří se ocitli v nouzi. Dvě třetiny výtěžku zůstávají v regionu, kde se koledovalo, zbytek peněz míří potřebným do zahraničí, v případě Arcidiecéze olomoucké třeba na Haiti. Koledníci nejdou na koledu sami za sebe, aby si například vykoledovali něco na zub, jak to bývalo zvykem dříve při sousedských koledách. I ten nejmenší koledníček má poslání, ke kterému jej pověřuje arcibiskup olomoucký Jan Graubner, aby především přinesl radostnou zprávu o narození Spasitele-Zachránce a dal možnost lidem projevit svou dobrotu Letos do nového. Záchranáři v Uničově získají lepší zázemí Zdravotníci krajské záchranné služby v Uničově dostanou letos novou základnu pro své vozy. Sídlí v zadní části budovy polikliniky, která se záchrankou původně vůbec nepočítala. Nové stanoviště záchranky za 18 milionů korun postaví Olomoucký kraj poblíž vlakového nádraží. Půjde o nízkoenergetickou budovu s moderním vybavením a prostornými garážemi pro sanitky. Uvolněné prostory na poliklinice bude možné rekonstruovat a nabídnout k využití jako ordinace pro lékařské odbornosti, které v současné době ve městě chybí, uvedl náměstek hejtmana pro zdravotnictví Dalibor Horák. Uničovští záchranáři patří mezi patnáczá- a přispět na ty, kterým Charita pomáhá, řekl před zahájením letošní Tříkrálové sbírky prezident Arcidiecézní charity Olomouc a duchovní Bohumír Vitásek. On sám se postavil do čela jedné z kolednických skupinek, se kterou v Olomouci navštívil například vojenské velitelství, arcibiskupství, fakultní nemocnici nebo hejtmanství. Tři králové mají na kraji vždycky dveře dokořán. Jejich sbírka má v Česku dlouhou tradici a hlavně pomáhá lidem, kteří to opravdu potřebují, uvedl hejtman Olomouckého kraje Ladislav Okleštěk. Poprvé vyrazili Tři králové koledovat po domácnostech v Arcidiecézi olomoucké v roce Od té doby koledníkům otvírá dveře svých domovů stále více lidí a výtěžek Tříkrálové sbírky tak každým rokem roste. (amb) Koledníci v čele s Monsignorem Bohumírem Vitáskem (vlevo) dorazili 7. ledna i do Fakultní nemocnice Olomouc, kde jim do kasičky přispěl také ředitel nemocnice Roman Havlík. Foto: Fakultní nemocnice Olomouc kladen v Olomouckém kraji. Nejsou jediní, komu stanoviště nevyhovuje. Hejtmanství chce postupně stavět také ve Šternberku, Zábřehu a Jeseníku. Nejméně nákladná je investice v Uničově, a proto s ní kraj začíná. Tyto základny nejsou podle současných standardů pro práci záchranářů vyhovující, uvedl náměstek hejtmana pro zdravotnictví Dalibor Horák. (oj)

6 6 OLOMOUCKO leden 2019 Dveře elektrobusu reagují jenom na holou ruku Záchranná stanice: Jezevčík je plemeno s názorem a chutí žít Jsou vděční za každé pohlazení, a přestože mnozí z nich mají hendikep, energií a radostí ze života umí hodně překvapit. Záchranná stanice Jezevčíci v nouzi pomáhá v olomoucké městské části Droždín téměř tři roky. Jako jediná v republice se stará o nemocné nebo nechtěné jezevčíky. Bez rukavic. Tak zní upozornění, které by cestující cí v Olomouci měli mít v paměti, když nastupují do nového městského elektrobusu. čítka otevírající dveře totiž reagují podobně jako displeje chytrých telefonů. S rukavicemi se proto dveře neotevřou. Jinak to podle olomouc- Tlakého dopravního podniku nešlo. V zadávací dokumentaci na dodavatele elektrobusu jsme nemohli speci ikovat, jaký typ tlačítka chceme, jednalo by se o diskriminaci. Firma, která vyhrála, bohužel jiné typy tlačítek než tyto, fungující jako mobilní telefon, nedělá, vysvětlila mluvčí dopravce Martina Krčová. Upozornila, že problém se týká jen vnější strany. Když chtějí cestující vystupovat, na tyči jsou klasická tlačítka tak, jak jsou zvyklí. Pokud ale chtějí z venku do vozu, je opravdu nutné rukavici sundat, potvrdila mluvčí. Dopravní podnik na to cestující upozorňuje označením na dveřích a také letáčkem na sociálních sítích. Na každé dveře elektrobusu jsme nalepili nálepku, která upozorňuje na to, že se jedná o kapacitní tlačítko, kdy je nutné sundat rukavice. Je ve dvou jazycích, česky i anglicky. Když má ale někdo rukavice, se kterými lze ovládat telefon, budou fungovat i u dveří, sdělila Krčová. Doplnila, že letáček na sociálních sítí vznikl na popud samotných řidičů. Autobus jezdící na elektřinu poprvé vyjel koncem loňského října. Jeho kapacita je 105 cestujících a na jedno nabití ujede 150 kilometrů. (paš) Olomouc se chystá na první městský masopust PETRA PÁŠOVÁ Petra Smolková, předsedkyně spolku Jezevčíci v nouzi žila ještě před třemi roky v Praze, měla pro mnohé snovou a dobře placenou práci. Přesto cítila, že potřebuje změnu. Projekt na záchranu jezevčíků odstartovala v roce 2013 fenka Fanynka a když pak prarodiče Petry Smolkové v roce 2016 onemocněli, o návratu na Moravu bylo rozhodnuto. Teď jsem v místě, kde žila moje prababička. Rozhodnutí odstěhovat se z Prahy bylo po tom, co jsem si uvědomila, že pracuji celý den, ale nedělám, co bych dělat chtěla. Proto jsem se rozhodla, že práci, která mě moc bavila, ukončím a přesunu se domů, do rodné Olomouce. Pracuji převážně z domova, jsem šťastná, že jsem s rodinou, starám se o pejsky. Jsem určitě spokojenější, zamýšlí se Petra Smolková. Energie na rozdávání Se svými chlupatými svěřenci žije v rodinném domě na okraji Droždína, aktuálně jich v domácnosti má 26. Limit je čtyřicet psů, dvacet z nich jsou trvalí obyvatelé, zbytek se nabízí k adopci. Za rok projde zařízením okolo šedesátky pejsků. Proč jezevčík? Je to plemeno, které mi povahově sedí. Myslím si, že já sama jsem takový jezevčík, směje se mladá žena. Podle ní je to pes s vlastním názorem. Lidé to často zaměňují s tím, že je tvrdohlavý. Pro mě naopak představuje obrovskou osobnost psa. Navíc mě přitahuje jejich síla a životní energie. Mám tady psy bez očí, bez nohou, ochrnuté, a přesto mají neuvěřitelnou chuť k životu. Nepotřebují litovat, pokračuje obětavá chovatelka. V záchranné stanici jsou pejsi bez očí, nohou, ochrnutí, přesto mají neuvěřitelnou chuť k životu. Foto: archiv Petry Smolkové Nechtěné dědictví i zvířata z množíren Zvířata, která najdou v Droždíně azyl, pocházejí z útulků, kde jim nemohou dát potřebnou péči. Volala mi třeba paní vedoucí z útulku v Kolíně, že našli jezevčíka zabaleného do pytle. Měl ochrnutou zadní část těla, někdo se ho zbavil. Nemohli mu poskytnou speciální péči, a tak jsme se domluvili na převzetí. Nejčastějším příjmem jsou ale pejsci přímo od rodin. Starý nebo nemocný člověk se už o pejska nemůže postarat a rodina nemá možnost nebo nechce. Tohle je hodně smutné, ale dělám to pro psy, ne pro lidi, přemítá. Žijí u ní také psi z množíren. O paní z Ostravska věděly všechny orgány, posílali jsme tam kontrolu, kterou ale provedli s výsledkem, že je vše v pořádku. Stačí totiž, když má pes zajištěnou stravu, vodu v misce a je očkovaný proti vzteklině. Ale to, že je jezevčík v králíkárně, mi normální nepřijde. Paní jich měla v jednu chvíli i přes sto. My jsme smluvně převzali osm fen, které byly nemocné s psychickými problémy a měly být utracené, popisuje smutně. Každý den dělám maximum Spolek Petry Smolkové má velkou základnu podporovatelů. Přispívají na péči čtyřnohých svěřenců inančně i materiálně, ale taky je chodí venčit. Každoročně se pak v Olomouci koná setkání příznivců jezevčíků, loni se Olomouckého víkendu štěstí zúčastnilo přes šest set lidí. I z toho se Petra Smolková raduje. Přesto přiznává, že občas nastanou chvíle, kdy jí veselo není. Limitem je pro mě úmrtí pejsků. To jsou okamžiky, kdy si říkám, že mi pukne srdce. Na druhou stranu ale vím, že jsem udělala maximum pro jejich dobrý život, dala jsem jim například půl roku rok dobrého života navíc. Není ale čas nad tím moc přemýšlet, práce s nimi je každodenní a obrovská, dodává. Šternberský hrad čekají opravy za 50 milionů. Bude i vyhlídka Po několika pokusech oživit tradici masopustu přichází letos v centru města poprvé ke slovu Olomoucké masopustní veselí. Průvod masek a pravou domácí zabijačku doplní 16. února vystoupení folklorních souborů z Hané i z daleka, k nimž se přidají i kejklíři. Masopustní veselí začne na Horním náměstí už v devět hodin ráno a potrvá do čtyř hodin odpoledne. Rozhodli jsme se letos ve vlastní režii připomenout masopustní tradici, která do tohoto období spadá. Věříme, že se tato nová akce bude líbit a oživí se tak centrum města v předjarním období. K masopustu patří zábava, humor a takto je také koncipován celý program, uvedla náměstkyně primátora Markéta Záleská. Pro návštěvníky, turisty či cizince jsou připravené i speciální pobytové balíčky, aby si mohli lépe vychutnat masopustní atmosféru. Více lze najít na webu tourism. olomouc.eu. (pok) Připravovaný projekt obnovuje vybrané části hradu, které jsou z technického hlediska někdy až v havarijním stavu. Obnova je pro nás důležitá. Padesát milionů na rekonstrukci stavebního charakteru a pak milion a půl na restaurování kachlových kamen jsou významnou částkou. Od opravy lichtenštejnské kuchyně je to největší jednorázová investice, na kterou jsme se připravovali řadu let, řekla kastelánka hradu Helena Gottwaldová. Projekt počítá s obnovou strážního domku u vchodu na dolním nádvoří, který chátrá a nedělá při vstupu na hrad hezkou vizitku. Po obnově bude sloužit k prodeji vstupenek, suvenýrů, jako informační centrum, odpočinkový prostor a bezbariérové zázemí pro turisty, kam si budou moct odložit batohy. Fasáda vstupní brány včetně kamenného portálu a erbů jsou také ve velmi špatném stavu, stejně i objekt bývalé šatlavy. Nutné jsou také práce na fasádě, oknech, kamenných prvcích a vstupních dveřích. V parku se chystá kompletní rekonstrukce velmi zajímavé technické stavby, jakou je ledovna. Dnes je ale napadená dřevomorkou, pokračovala Gottwaldová. Svateb bude méně Projekt zlepší technický stav a zázemí státního hradu Šternberk, který je jednou z dominant olomouckého regionu, přispěje ke zvýšení atraktivity celého území. Foto: V celém areálu hradního parku a lokalitě hospodářských objektů není žádné sociální zázemí pro návštěvníky ani pracovníky hradu. Proto je součástí projektu i navrácení původního wc, které v padesátých letech sloužilo návštěvníkům letního kina. V parku se obnoví a dobuduje cestní síť, která v některých případech chybí nebo je nepoužitelná. Promění se i stávající skleník a bude se využívat jako místo odpočinku a relaxaci. Lidé se tam budou moct posadit, pro návštěvníky i obyvatele odtud bude hezký výhled na Šternberk, popsala kastelánka. V novém bude taky unikátní soubor kachlových kamen z 19. a počátku 20. století, který se pak stane součástí prohlídkových okruhů. Restaurování přijde na 1,7 milionu korun. Aktuálně se bude vypisovat výběrové řízení na stavební irmu. Gottwaldová věří, že vše začne v polovině letošního roku, hotovo by pak mělo být v roce Jsou to tři roky a budeme se snažit, abychom provoz omezili co nejméně. Co se svateb týče, v letošním roce je neomezíme, v příštím roce zřejmě možná trochu ano, doplnila kastelánka s tím, že loni se v areálu dokončila oprava hradeb. (paš)

7 OLOMOUCKO leden Olomouc vrací do hry sportovní arénu Ligový basketbal, tenis, koncerty českých i zahraničních hvězd a samozřejmě hokej. Nová víceúčelová hala na místě zimního dosluhujícího zimního stadionu by Olomouci přinesla velké možnosti. Vedení města oprášilo miliardový projekt z roku 2012 a shání peníze. Politici věří, že šance moderní arénu postavit je velká. ONDŘEJ ZUNTYCH Olomoucký zimní stadion v Hynaisově ulici pro pět a půl tisíce lidí je z roku Nyní podle radnice dospěl do kritického bodu. Musíme činit kroky, které zamezí jeho dalšímu chátrání a ohrožení existence a funkčnosti ledové plochy v Olomouci. Stavba je tu téměř 70 let a od osmdesátých let neprodělala větších změn, řekl primátor Olomouce Miroslav Žbánek. V dané chvíli je v nejhorším stavu střecha Výstavba víceúčelové haly v Hynaisově ulici by znamenala také upravit dopravní situaci v okolí. Plášť haly pojal autor návrhu Robert Štefka jako plochu se stopami pro bruslích. zimního stadionu, opravy by měly začít co nejdříve. Město předloni odkoupilo od soukromé společnosti za téměř sto milionů korun pozemky kolem stadionu, technologie a také dokumentaci na velkolepou přestavbu haly. Plány se teď hodí, protože je není potřeba příliš měnit a stačí tak jen sehnat peníze. Projekt, který jsme převzali, a který se bude aktualizovat, počítá s částkou zhruba 1,035 miliardy. Jeho součástí jsou i nákladné přeložky inženýrských sítí. V této lokalitě města je výrazně zanedbaná kanalizační síť. Naopak v nákladech není mobiliář, upřesnil primátor. Zdroj: Magistrát města Olomouce Babiš: Olomouc je v přípravách nejdál Nová podoba multifunkční haly od architekta Roberta Šte ky navrhuje využití pro nejrůznější sporty. Vzniknout má i nová malá, posunutá blíže stadionu a vedle ní parkovací dům. Naopak zřejmě vypadne myšlenka dětského světa, Olomouc by se více soustředila na vybavení pro sport. Projekt je z 99 procent stejný jako v roce Je to jen o penězích, zbývá vše dotáhnout, shrnul investiční náměstek primátora Martin Major s tím, že stihnout by to mohla ještě současná radnice. S inancováním by mohl výrazně pomoci stát. Žbánek už kvůli tomu jednal začátkem ledna s premiérem a vizi haly mu představil. Andrej Babiš reagoval, že Olomouc je ve srovnání s jinými městy v přípravě nové haly nejdál. Město usiluje o její začlenění do národního investičního plánu i připracovaného dotačního programu administrovaného pravděpodobně Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy. Opravy jsou nevyhnutelné Zdroj: Magistrát města Olomouce Stavební povolení by mohlo město mít za čtyři až sedm měsíců, uvedl Žbánek. Termín zahájení stavby se bude odvíjet od inancování. Naráží na nastavení dotačních titulů od příslušného ministerstva a na inanční možnosti města a kraje, se kterým patříme mezi nejzadluženější samosprávné instituce v zemi. Nicméně stav stávajícího stadionu je tak tristní, že nám stejně nezbyde, než se do rekonstrukce pustit, shrnul primátor. Kde by se v případě rekonstrukce hrálo, podle Majora zatím radnice s hokejovým klubem neřešila. HC Olomouc každopádně zprávy o novém zimním stadionu vítá. Budeme velmi rádi, když se v blízké době situace kolem přestavby zimního stadionu konečně posune dále, a doufáme, že bude zahájena co nejdříve, neboť aktuální stav plecharény je velmi neuspokojivý. Sportovci i veřejnost by si moderní halu určitě zasloužili, vyjádřil naději generální manažer HC Olomouc Erik Fürst. Velkou Bystřici trápí kouř z kotlů Lidem nad 65 let postačí v olomoucké MHD občanka Obyvatelům Velké Bystřice na Olomoucku se v zimě hůř dýchá. Kvalitu vzduchu ovlivňuje, co která domácnost pálí v kotli, ale také prašný spad z Ostravska. Město tak místní vybízí k topení vhodnými palivy a výměně kotlů, teď chystá i nákup meteostanice, která ukáže aktuální hodnoty kvality ovzduší. Někdy nezbyde, než město opustit. Je tady několik lidí, kteří zoufale udržují kotle na pevná paliva a neumí topit. Vyřešil jsem to tak, že přes týden to nějak vydržím a na víkend jezdím do hor, opravdu se snažím z Bystřice odjet. Jsem starší člověk a nedělá mi to dobře, reagoval například Josef Langer. Zdražování plynu se na ovzduší ve Velké Bystřici nepříznivě podepsalo. Město proto bude pořizovat meteostanici a připravuje výukové programy pro děti. Ilustrační foto: fotobanka Kvalita ovzduší je problém asi patnácti let Podle velkobystřického místostarosty Iva Slavotínka se v zimě sčítají různé zdroje smogu. Kromě lokálních topenišť hraje úlohu i spad znečisťujících látek především ze Slezska a Ostravska. Potvrdili nám to i odborníci, kteří stav ovzduší měřili. Bystřice je totiž na začátku trychtýře údolí podél Bystřičky a způsob pohybu vzduchových hmot látky udržuje jako špunt nad městečkem, a výrazně tak zhoršuje a kvalitu ovzduší, vysvětlil. Situace se za posledních deset až patnáct let zhoršila. Na přelomu tisíciletí to bylo výrazně lepší, většina obyvatel topila plynem, což bylo nesrovnatelné s tím, když se pálí nekvalitní uhlí nebo dokonce kde co. Výrazně se to zhoršilo se zdražováním plynu, pokračoval. Osvěta, kotlíkové dotace i meteostanice Řešení je v nedohlednu a město se tak alespoň snaží přimět obyvatele, aby topili něčím jiným. Připomínáme, že nekvalitní palivo se podepisuje na délce a kvalitě našeho života. Kromě toho se občany snažíme motivovat, aby využili možnosti kotlíkových dotací. Nabídli jsme jim i příspěvek na vypracování a podání žádosti o dotaci. Zájemců není moc, ale za každého jsme vděční, dodal místostarosta. Věří, že až si lidé začnou uvědomovat třeba dopady na zdraví, přejdou na modernější způsoby vytápění. Město teď usiluje o meteostanici. Veřejné tabule bychom umístili hlavně do školy a školky. Doufáme, že děti s tím budou vyrůstat a budou si problém spíš uvědomovat. Letos bychom pro ně chtěli udělat taky zajímavý interaktivní program o vytápění. Tedy co se děje, když se topí a spaluje. Ukázky měření, taková forma hravé chemie, vysvětlil Ivo Slavotínek. O dotaci chce radnice zažádat letos. Připravujeme se na to už tři čtvrtě roku. Nejdřív musíme mít odborná stanoviska a podporu několika institucí. Výrazně se za nás postavil například Olomoucký kraj, který oceňuje snahu rozšiřování sítě detekce kvality ovzduší, dodal místostarosta. (paš) Sleva pro seniory začne v Olomouci platit od července. Olomoucká radnice se rozhodla snížit seniorům věkovou hranici pro bezplatnou jízdu autobusy a tramvajemi ze 70 na 65 let. Kromě ulehčení inanční situace starším lidem chce podpořit hromadnou dopravu a přitáhnout do města další turisty. Novinka začne platit od 1. července. Pětašedesát let je průměrná hranice odchodu nemalé většiny do důchodu. Znamená to zásadní ekonomický a sociální dopad na životní úroveň, vysvětlil olomoucký primátor Miroslav Žbánek, proč vedení města slevu zavádí. Město bude svému dopravnímu podniku hradit každoročně zhruba desetimilionovou kompenzaci. Letos tedy polovinu. Rozšíření bezplatné přepravy se se podle Žbánka Olomouci vyplatí. Snažíme se maximum veřejnosti přesouvat z individuální automobilové dopravy do prostředků Foto: P. Pášová/Hanácké noviny MHD. Ulehčit dopravní zátěži města. Při kontrole bude stačit předložení dokladu totožnosti, uvedl. Dalším důvodem slevy je podpora turismu. Senioři od 65 let mají dnes slevu 75 procent na vlak, na dopravě by šetřili i v krajském městě. Sleva je pro všechny, bez ohledu na místo bydliště. Aktivní senioři jsou dnes poměrně atraktivní cílovou skupinou oblasti cestovního ruchu. Pokud někdo přijede například na výstavu Flora vlakem, nebude vázán jen na výstaviště, ale může v Olomouci navštívit i jiná místa, dodal primátor. (oz)

8 8 OLOMOUCKO leden 2019 Chci být primátor, který městu udává směr, říká Miroslav Žbánek Jak náročné je řídit město, jaké jsou nejpalčivější problémy Olomouce a co město v letošním roce čeká? I na to odpovídá v rozhovoru pro Hanácké noviny primátor města Miroslav Žbánek. PETRA PÁŠOVÁ Je to zhruba sto dní, co jste ve funkci primátora města Olomouce. Měl jste čas na rozkoukání nebo jste musel hned jet naplno? Museli jsme začít fungovat hned po zvolení. Městská rada si schválila plán práce a řekli jsme si, že se nebudeme potkávat jednou za dva týdny, ale jednou týdně. Do toho nám přišly některé mimořádné rady v souvislosti s přípravou rozpočtu, kdy bylo potřeba dotáhnout zejména jeho investiční část. Chybělo v ní asi 300 milionů korun, museli jsme vybrat klíčové projekty a zajistit jejich inancování. Kolegové náměstci přibírali své resorty, některé obory vznikaly organizační změnou. Takže čas na rozkoukávání nebyl téměř žádný. Jaké odbory vznikly? Souvisely zejména s tím, na co chce nová koalice klást zejména důraz. Vznikl samostatný odbor městské zeleně, který se má věnovat nové koncepci městské zeleně, ozeleňování města, městských částí. Chceme klást daleko větší důraz na květinovu výsadbu. Na to, co dělá běžný život v ulicích lidem příjemnější a co nám trochu vrátí věhlas Olomouce jako města květin. Vytvořili jsme samostatný odbor kultury a jsem rád, že resort spadl pod pana náměstka Hekelu, který je respektovanou autoritou. Nově se prosadily peníze do oblasti takzvané živé kultury a také se připravuje jakási podoba kulturního parlamentu. Vyčlenili jsme i samostatný odbor cestovního ruchu. Paní náměstkyně Záleská, která se tomuto tématu věnuje už několik let, začala pracovat na nové strategii cestovního ruchu, jeho rozvoje a budování značky města Olomouce. Řeší se ale i takové detaily, jako je třeba dostupnost veřejných wc v parčících nebo v centrech. Nově ale vznikl i odbor strategie a řízení Ano. To je z mého pohledu důležitá změna. To tady chybělo, věci se často dělaly monotematicky, řada z nich skončila v šuplíku a nikdo se pak už jejich naplňováním, a i reálným směřováním města, vizí, hospodářským rozvojem, zlepšováním kvality života a podobně systematicky nevěnoval. Pro mě to je ale ústřední téma, chtěl bych, aby primátor byl jakýmsi vizionářem, majákem a nositelem jednotlivých strategií. Aby je byl schopen veřejnosti představovat a taky nesl V pořadí sedmý primátor města Olomouce, Miroslav Žbánek, chce, aby město investovalo nejen do modernizace stávajících nemovitostí, ale chystá i budování nových dostupných malometrážních bytů. Foto: Jan Andreáš/Magistrát města Olomouce svůj díl odpovědnosti za jejich uskutečnění, to si myslím, že tady v minulosti trochu chybělo. Chci být primátor, který městu udává směr, je schopen lidem vysvětlovat kroky, často i nepopulární, chci být člověk, který ví, proč tak činí a vidí město tam, kde by mělo být za deset dvacet let. Nové odbory vznikly proto, že dosavadní nastavení nefungovalo? Předchozí pan náměstek měl na starost kulturu, sport, cestovní ruch. Každý z nich je speci ický, má řadu svých problémů a taky na každý se dívá jiná cílová skupina. Balík peněz je jen jeden, zatím se ekonomice daří, ale může se stát, že doba hojnosti jednou skončí a prostředků bude méně a my chceme de inovat priority. Ve všech jednotlivých oblastech, nejen z pohledu kvality služeb, inancování a udržitelnosti. Obávám se, že jeden člověk to nebyl schopen uřídit, byl to příliš velký balík. V mnoha věcech to nefungovalo. Co konkrétně? Dlouhodobě byl ze strany kulturní veřejnosti kritizován způsob přerozdělování grantů, chyběla tady užší spolupráce kulturní scény s vedením města, kritizovaly se jednotlivé odborné komise. Doufáme, že nové nastavení bude daleko pružnější, efektivnější a zlepší se i komunikace. S tím, co máte už za sebou: je politika kompromis nebo má jít o stoprocentní rozhodnutí? Politika je kompromis a politici jsou obyčejní lidé, kteří chybují. Řada z nás se v těchto funkcích orientuje poprvé, ale většina už působila v bývalých zastupitelstvech a má úzkou vazbu na fungování města. Jsem rád, že se nám nová koalice podařila poskládat z lidí, kteří byli schopni ve velice krátkém čase převzít své agendy. Některé problémy a kostlivci ve skříních jsou natolik složité, že se nedají vyřešit okamžitě a vyžaduje to nějaký čas. Přicházím ráno a při odchodu z radnice zhasínám a zamykám. Doufám, že se to časem usadí. Můžete něco zmínit? Je toho hodně. Máme velký dluh v tom, abychom dotáhli provoz a inancování velkých sportovišť, ať je to Andrův stadion, i když tam je problematika daleko menší, zejména jde ale o zimní stadion. Uprostřed ligy nás zastihlo to, že přestaly fungovat kompresory a odkládají se zápasy. Budova takzvané plecharény je dnes za hranicí životnosti a na kraji havarijního stavu. Zachraňuje se vší silou, aby to fungovalo a bylo bezpečné, ale tento stav je neudržitelný. My musíme vyřešit problém, jak zajistit bruslení nejen pro hokejisty, ale i veřejnost a zároveň zbytečně neutrácet. Co bylo tím nejtěžším, co jste zatím musel řešit? Právě problémy, které souvisí s provozem a inancováním sportovních zařízení nejsou vůbec jednoduché. Dlouhodobě máme pod inancovanou infrastrukturu a těžko a velmi dlouze jsme debatovali například o úpravě a zvýšení nájemného v městských bytech. To je téma, kterého se politici dosud báli. Dluh na pod- inancování bytového fondu v Olomouci postupně narůstal a pokud chceme byty udržovat v nějakém stavu, který odpovídá parametrům a nárokům na bydlení, tak do nich zkrátka musíme vynakládat prostředky. Jedním z těch příjmů jsou nájmy. Už jste avizovali, že se budou zvyšovat Ano. Po velmi těžkém rozhodování jsme se nakonec rozhodli přistoupit na požadované navýšení nájmů. Dohodli jsme se ale, že pro toto volební období je to jediné navýšení. Ale v bytech zvláštního určení jsme ještě snížili plánované zvyšování na polovinu, aby dopad zejména na seniory a sociálně znevýhodněné nebo hendikepované občany byl minimální. Nájemné se zvyšuje od 1. března a je to o 20 korun za metr čtvereční a 10 korun v bytech zvláštního určení. Řada městských domů se v minulých letech prodávala kvůli jejich špatnému technickému stavu a my si nemůžeme dovolit nechat chátrat městský majetek, a pak ho za nižší cenu prodávat. Navíc chceme investovat nejen do modernizace stávajících nemovitostí, ale chystáme i budování nových dostupných malometrážních bytů. První takové projekty se týkají bytů v někdejším domě služeb Jalta v ulici I. P. Pavlova nebo stavby nového domu s malometrážními byty v proluce v Praskově ulici. S Olomouckým krajem jste už jednali o dopravě, jaké další možnosti spolupráce se nabízejí? Doprava byl první výkop, protože krajské komunikace, které procházejí městem, nejsou úplně bezpečné a je řada kritických úseků. Druhé téma, kterému se chceme věnovat, je sport a chceme mluvit i s Univerzitou Palackého. Koncepce rozvoje sportu nebyla dotažená do konce. Ve městě máme unikátní prstenec sportovišť, která se prolínají a my je chceme rozvíjet. Chceme, aby na sebe logicky navazovala, abychom měli síť sportovišť ucelenou. Uvažovaná výstavba víceúčelové haly, která by měla nahradit zchátralý zimní stadion, je právě jedním z velkých témat. Jaká další velká témata v roce 2019 město čekají? Rádi bychom v prvních měsících začali pracovat na dlouhodobé investiční strategii města. To je věc, která nám chybí. Využíváme například evropské dotace k tomu, abychom poměrně úspěšně nakupovali tramvaje nebo nové autobusy, na druhou stranu nám ale chybí depo, kde bychom je mohli parkovat a servisovat. Přitom výstavba velkého centrálního depa se plánuje už dvacet let. Když jsem svolal poradu, zděsil jsem se, že v územním plánu jsou lokality zaneseny, ale nemáme majetkoprávní vypořádání, pozemky a koncepci toho, jak rozvíjet drážní dopravu, jaký je cílový stav. Dnes máme i obrovský problém v tom, že nemáme budovu magistrátu, která by byla v našem vlastnictví a kapacitně dostačovala. Stojíme před problémem, zda Miroslav Žbánek (*1973) Od listopadu 2018 sedmý olomoucký primátor. Pochází z Valašského Meziříčí. Vystudoval Střední lesnickou školu v Hranicích, Filozofickou fakultu Univerzity Palackého absolvoval při zaměstnání projektanta v Ústavu pro hospodářskou úpravu lesů. V roce 1996 spoluzaložil lesnickou projekční kancelář, jedenáct let byl jejím ředitelem. Poté nastoupil do vrcholové manažerské pozice nově vznikajícího Úřadu Regionální rady Střední Morava. V roce 2016 se stal náměstkem ředitele pro správu majetku ve státní organizaci Správa železniční dopravní cesty. platit ročně 20 milionů korun soukromé irmě a nemít nic, nebo zda máme posledních pár let na to, abychom si zajistili pozemky a začali připravovat vlastní projekt magistrátu. Nejsou to věci, které budou vidět hned, ale doufám, že je ocení naše děti. Na radnici před sebou máte čtyři roky práce, jak by mělo město Olomouc na jejich konci vypadat? Pro fungování města je důležité, aby byla dotažena do úspěšného konce stavba protipovodňových opatření v centru. Teprve potom se dopravní situaci ve městě vrátí do normálu. Nejde sice o naši investici, nicméně chceme pravidelně intenzivně jednat jak s investorem, tak i se zhotovitelem, což se už nyní děje. Byli bychom rádi, aby lidé cítili proměnu veřejných prostranství, kdy se odstraní některé problémové lokality, na něž lidé dlouhodobě poukazují. Chceme do města vnést lokální patriotismus, rozvinout spolupráci s univerzitou. Chceme dělat pravidelné výjezdní zasedání v městských částech. Chci, aby město fungovalo lépe a abychom to sami cítili. Do primátorského křesla jste usednul z manažerské funkce. Vnímáte rozdíl, lze město řídit jako irmu? Přicházím ráno a při odchodu z radnice zhasínám a zamykám. Doufám, že se to časem usadí a bude to fungovat v nějakém normálním režimu, snesitelném psychicky i fyzicky. Nemyslel jsem si, že to bude až takový rozdíl, říkal jsem si, že to je práce jako každá jiná. Ale dneska musím říct, že tlak a míra odpovědnosti, míra veřejné kontroly a okamžitá zpětná vazba, když uděláte nepopulární rozhodnutí, je značná. Na sociálních sítích se na vás hned lidé sesypou. Je to věc, se kterou se musí člověk naučit žít, k tomu politickému životu to patří.

9 OLOMOUCKO leden Český Brad Pitt? To je Jakub Kochta Velký úspěch na poli mužské krásy směřoval koncem loňského roku na Hanou. Olomoučan Jakub Kochta, druhý nejkrásnější muž Česka, zastupoval naši zemi v mezinárodní soutěži krásy Mr. Supranational a z více než čtyř desítek účastníků skončil v první dvacítce. Nic takového se doposud žádnému Čechovi nepovedlo. PETRA PÁŠOVÁ Do soutěže krásy se Jakub Kochta přihlásil na doporučení rodiny a přátel. Uvažoval jsem o tom už dřív, ale tehdy ještě nebyl správný čas, musel jsem k tomu sám dozrát. Loni jsem se přihlásil a vyšlo z toho rovnou druhé místo. V celosvětové soutěži v Polsku jsem skončil v top dvacítce, líčí čtyřiadvacetiletý mladík. Mírné zklamání nad výsledkem nezastírá. Přihlášených bylo přes sto zemí, vybrali jich čtyřicet a já skončil v první lepší půlce. Od nás se zatím nikomu takové umístění nepovedlo. Jsem určitě rád, ale chtěl jsem být minimálně v nejlepší desítce. Vím, že na to mám, pokračuje. Konečné pořadí odůvodňuje i tím, že v mezinárodní soutěži se kladl velký důraz na tanec a pohyb, což není úplně jeho parketa. Soutěž slavila desáté výročí, celá byla velmi taneční. Jenže pro nás to znamenalo 6 až 9 hodin pohybových kreací každý den. Bylo to náročné a já se při tanci necítím komfortně. Myslím, že to byl také jeden z hlavních důvodů, proč jsem se nedostal výš, tuší itness trenér. Charisma a inteligence Dívčí soutěž krásy je podle něj víc zaměřená na vzhled, muži musí nabídnout ještě něco navíc než jen krásnou tvář. Musí mít charisma, inteligenci, rozhled, podstatné také je, jak na lidi působí a jak se chovají. Velmi důležitá je pak přirozenost, míní olomoucký rodák. Domácí klání mužské krásy je ve srovnání s tím světovým prý mnohem klidnější. Česká soutěž je asi čtvrtinová oproti světové. V Polsku to bylo o dost náročnější, spí se jen pět hodin a musíte fungovat dalších devatenáct. Stále se usmívat, špatná nálada se nenosí. Přípravy trvaly dva týdny, absolvovali jsme hodně rozhovorů, live chatů, přehlídek i focení. Byla to velmi zajímavá zkušenost, porovnává Jakub Kochta obě soutěže. Kluci, co se o sebe o trochu víc starají Kdyby se měl dnes znova rozhodnout, zda zase soutěžit, okamžitě říká ano. Na světovou soutěž jsem se netěšil, ale když se podívám zpětně, musel bych se mlátit tyčkou po hlavě, že bych do toho nešel. Soutěž mi dala strašně moc, ať už kontakty nebo zkušenosti. Vždyť se každému nepodaří dostat se až do mezinárodní konkurence, říká s tím, že zatím převládají samá pozitiva. Doufám, že u toho zůstane. Možná se jako model podívám do Milána, centra světové módy. Mluvil jsem s jednou porotkyní a mohlo by to vyjít. To bych si moc přál, prozrazuje. A jak o sebe nejkrásnější muži světa pečují? Podle Jakuba Kochty nijak výjimečně. Chodíme do itness, sledujeme módu. Lišíme se jen tím, že o sebe o trochu víc dbáme, jinak jsme normální kluci, krčí rameny. Český Brad Pitt Být jedním z nejkrásnějších mužů České republiky je podle něj příjemný pocit. Těší jej i popularita s tím spojená. Těšilo by to každého. Lidé mne už trochu poznávají, když jsem byl nakupovat v jednom z olomouckých supermarketů, otáčeli se a drbali do sebe. Ale že by se někdo zastavil a požádal o fotku se mnou, to ne, směje se. Kromě popularity se mu líbí i mediální označení za českého Brada Pitta, slavného amerického herce. To je úplně úžasné. Vzniklo to v Polsku, kdy jsme udělali prvních pár fotek a média i fanoušci se shodli na tom, že mu jsem podobný. Brad Pitt se mi líbí, je to sexy symbol, takže mě to velmi potěšilo, usmívá se Kochta. Jakub Kochta se zúčastnil mezinárodní soutěže krásy Mr. Supranational v Polsku. Umístil se mezi prvními dvaceti. Foto: archiv Jakuba Kochty Medlov chystá muzeum. Ukáže i listiny Jana Lucemburského Historické listiny, fotogra ie ze života obce, ale třeba taky prvorepublikové etikety z kostek másla nabídne nové muzeum v Medlově na Olomoucku. Návštěvníci se do budovy, přibližující historii obce nedaleko Uničova, zřejmě podívají ještě letos. Budova s charakteristickou věžičkou v centru Medlova sloužila léta jako obecní úřad a to až do doby, než vedení našlo nové zázemí. Když jsem nastoupil do funkce, našli jsme nějaké staré německé kroniky. Chytlo mě to a začal jsem se zabývat historií Medlova. Po čase jsme postavili nový, větší úřad a přemýšleli jsme, co se starou budovou, vysvětlil starosta obce Jan Zahradníček. Ve hře byla i ubytovna, ale nakonec zvítězilo muzeum o historii obce. Může sloužit i naší základní škole a dokud žijí pamětníci, chceme natočit video o historii Medlova, pokračoval Zahradníček. Knihovna i muzeum Budova prošla kompletní rekonstrukcí, v přízemí zůstala knihovna, která se modernizovala. Zbývající prostory by měly sloužit muzeu. Kapacita knihovny se po rekonstrukci zvětšila, opravili jsme sociální zařízení. Prostory jsou po stavební stránce hotové, teď ladíme rozmístění inventáře. Vše trvá déle, než jsme mysleli, ale je to podmíněné spoluprací s olomouckým vlastivědným muzeem a dalšími institucemi. Na otevření chceme mít vše kompletní, uvedl starosta. V někdejším obecním úřadě se ještě letos otevře muzeum o historii obce Medov. Foto: archiv OÚ Medlov Těžba železné rudy v dole Barbora Muzeum by mělo nabídnout hlavně fotogra ie, chybět ale nebudou ani historické listiny a dobové předměty. Máme například Zdíkovu listinu z roku 1131, která dokládá, že Medlov už v té době existoval. Také kopie listin od Jana Lucemburského, jde o soupisy majetku úsovského panství a i tam Medlov iguruje. Možná přidáme i věci z historie hornictví v okolí. Důl Barbora fungoval s přestávkami už od 14. století do šedesátých let minulého století a těžila se tam železná ruda. Štoly jsou zdokumentované, vysvětlil. Exponáty nosí i místní obyvatelé Obec vyzvala obyvatele, aby se podívali po půdách a kumbálech a zajímavé věci vážící se k obci zapůjčili. Nakonec se jich sešlo dost na výstavu. Spousta lidí donesla fotografie z historie Medlova. Taky různé předměty od pionýrských vlajek přes lahve, do kterých se v místní mlékárně stáčelo mléko, nosí etikety od másla z první republiky, které se tady vyrábělo. Jsou v očekávání, jak bude muzeum vypadat, proto nechci přípravy podcenit, cítí starosta závazek. Doplnil, že otevřít by chtěli ještě letos, zřejmě v druhé polovině roku. Máme rozjeté nějaké investiční akce, které chceme dokončit a tohle se bude dělat současně, i výroba nábytku potrvá nějakou dobu. Počítám v září říjnu bychom mohli otevírat, řekl. Vlastní rekonstrukce přišla obecní kasu na zhruba pět milionů korun, vybudování expozice bude stát další milion. Na modernizaci knihovny obec získala od Olomouckého kraje dotaci 140 tisíc korun. (paš) Desetiletý olomoucký půlmaraton navyšuje kapacitu Olomoucký půlmaraton letos oslaví desetileté výročí. Spolu s rodinným během navýší kapacitu na více než deset tisíc závodníků. Ze startovacích čísel zbývala začátkem ledna méně než polovina. Dnem závodu bude sobota 15. června. Zájemci o startovní číslo se mohou registrovat na webu Organizátoři v Olomouci kromě hlavního běhu pořádají ještě jednu akci, kterou je semi inálové kolo Juniorského maratonu. Největší běžecký závod pro studenty středních škol z celé České republiky se poběží ve čtvrtek 25. dubna. Neziskový projekt chce rozběhat české středoškoláky, do Juniorského maratonu se může zapojit každá střední škola. Stačí dát dohromady desetičlenný tým, ve kterém musí být tři dívky. Každý člen týmu pak běží štafetový úsek o délce 4,2 kilometry, dohromady studenti zdolají trať celého maratonu, uvedl Igor Murko z týmu RunCzech. Bezplatně přihlásit svůj tým lze na stránkách (oj)

10 10 PŘEROVSKO leden 2019 Kněze v Přerově překvapila rodinná atmosféra Novým děkanem Římskokatolické církve v Přerově je už půl roku Josef Rosenberg. Návrat z Vizovic do Olomouckého kraje ale pro něj novinkou není, jako kněz se už zapsal do historie Litovle. Zlínský kraj je můj rodný, ale v Olomouckém jsem studoval a strávil spoustu času, mám je rád, usmívá se kněz. PETRA PÁŠOVÁ Jaká farnost na něj v Přerově čeká, předem nezjišťoval. Bylo ale jasné, že ze všech dosavadních působišť jde o největší děkanát. Přivítání bylo moc hezké, velmi vřelé. Překvapila mě především zdejší rodinná atmosféra, kterou jsem v tak velkém městě nečekal. Přesto si ale uchovává ráz maloměsta. Věřících navštěvujících nedělní Chrám Páně, i s farností Předmostí, je okolo osmi set. Na takové číslo bych nestačil sám, proto mám v současné době dva kaplany k dispozici, vysvětluje kněz. Práce ve Vizovicích nebo Přerově se v základu příliš neliší. Vzhledem k velikosti mu přibyla jen administrativa. Lidé jsou si všude velmi podobní, samozřejmě se svými speci ickými věcmi. Haná a Valašsko se odlišují, jsou tam rozdíly v mentalitě, ale co se víry týče, je to velmi podobné, věří se ve stejného Krista. V Přerově je moje práce přesto trochu jiná, je to větší farnost, a tedy i víc věcí na zařizování. S lidmi přijdu do užšího kontaktu o něco méně než dřív a svým způsobem mi to chybí, zamýšlí se Josef Rosenberg. O to víc ho těší každé setkání s Přerovany. Zvláště milá a překvapivá byla jejich účast o svátcích na bohoslužbách, přišlo jich opravdu hodně. I na Štědrý den. Dělá mi radost, když se lidé zastaví a přemýšlí nad svým životem, říká. Josef Rosenberg je novým děkanem Římskokatolické církve v Přerově. Jedním z aktuálních úkolů je oprava kostela sv. Vavřince. Plány: oprava kostela i společenský život Přestože je zpět na Hané jen několik měsíců, pochvaluje si spolupráci s městem. Překvapili mě Svatovavřinecké hody, což je to taková celoměstská slavnost, na které se všichni potkáváme, i se mší a programem na náměstí. Zajímavé je tady, že se snažíme pro širokou veřejnost dělat koncerty, přemítá. Organizace společenského života města ale samozřejmě není hlavní náplni práce kněze. Například teď je potřeba začít s opravou hlavního přerovského chrámu sv. Vavřince. Střecha je ve špatném stavu. Krytina je stará a padá, může ohrozit kolemjdoucí. Kromě toho je tam velmi zvláštní krov. Ocelová, speciální příhradová konstrukce, něco jako Eiffelova věž, ale táhla jsou barokní a už jsou shnilá. Dělají problémy ve statice a je potřeba je vyměnit. S opravou chceme začít na podzim a náklady se pohybují okolo deseti milionů korun, pokračoval kněz. Rekonstrukce, která zahrnuje i novou fasádu a další věci, vyjde na padesát milionů. Farnost už požádala ministerstvo kultury o dotaci. Sociálně slabší skupiny Foto: Petra Pášová/Hanácké noviny Přerov je známý problémy s dopravou. Kromě toho ho ale tíží i dost sociálních problémů. Církev se jim, hlavně s pomocí charity, dlouhodobě věnuje a má i další plány pomoci. V brzké době by se k nám měli přestěhovat řeholní sestry, které budou pomáhat v charitě a církevních organizacích, jako je třeba školka. Jednám s městem o prohloubení sociálních služeb, protože je tady otázka bezdomovců, seniorů, Romů, vysvětluje farář. Nově má v hlavě i plán na hudební vystoupení. Seznámil jsem se se zdejší romskou komunitou, kde pomáháme a pracujeme. S jednou romskou hudební skupinu jsme dohodli, že uděláme bene iční koncert, jehož výtěžek by pomohl jejich kamarádům na východě Slovenska. Osobně mě to nadchlo. Cítí pospolitost, je to úžasné, těší Rosenberga. Koncert by měl být v březnu nebo dubnu, s výtěžkem pak pojedou na Slovensko. Největší úspěch mělo mezi seniory cvičení paměti Senioři si mohou vyzkoušet netradiční deskové hry. Kouzlo cvičení na gymnastických míčích, netradičních deskových her pro cvičení paměti nebo vycházek s trekingovými holemi objevili loni někteří senioři z Přerova. Schází se v programu Spolu, který je dlouhodobým projektem Charity Přerov. Největším přínosem je to, že senioři udělali něco pro své zdraví. Mnozí z nich navštěvovali naše aktivity již dříve, ale přidala se spousta dalších, kteří se rozhodli pravidelně cvičit. Pohyb je důležitý v každém věku, ale seniory považuji za skupinu, která je nedostatkem pohybu ohrožena nejvíce, vysvětlila koordinátorka projektu Foto: Charita Přerov Martina Krejčířová. Protože většina starších lidí už má zdravotní problémy, zaangažovala charita do vedení cvičení také zdravotní sestru a rehabilitační pracovnici. Finanční podpora Olomouckého kraje i Nadace ČEZ umožnila, aby se do aktivit zapojilo více zájemců. Charita Přerov tak mohla přikoupit nové míče, stolní hry a zaplatit další náklady. Nejoblíbenější aktivitou se podle organizátorů stalo cvičení paměti. Lektorka ho pojala velmi hravou formou, aby si senioři nejen procvičili paměť, ale hlavně aby se cítili dobře, trochu si zasoutěžili a prožívali společně radost, dodala Martina Krejčířová. (paš) Dne proběhlo slavnostní vyhlášení výsledků ankety Auta roku v České republice, které je pořádáno Svazem dovozců automobilů (SDA). Ze seznamu 23 nominovaných automobilů se vítězem pro rok 2019 stal Ford Focus. V návaznosti na výsledky ankety každoročně vyhlašuje Sdružení automobilového průmyslu (AutoSAP) dodavatelské firmy, které dodávají komponenty vítězným modelům. Oceněné firmy mají právo užívat prestižní označení Dodavatel pro Auto roku 2019 v České republice. Na tento titul může být hrdá také olomoucká firma Koyo Bearings, která jej získala již počtvrté. Pro výherní vůz Ford Focus dodává firma ložiskové kroužky, používané v převodovce. I přes velký objem výroby je každý díl, který je v naší firmě vyroben, pečlivě kontrolován. Finální průměr ložiskového kroužku pro Ford Focus je specifický tím, že se kontroluje pomoci nalisování kroužku na zkušební trn, jehož rozměr je definován zákazníkem. Být dodavatelem vítězného automobilu v anketě Auto roku 2019 je pro nás velice prestižní a opravdu si toho vážíme, reaguje na zisk titulu ředitel závodu Petr Novák. Mimo jiné v doprovodných anketách Ekologické auto roku 2019 vybrala porota elektromobil Jaguar I-Pace. I v tomto špičkovém voze se točí jehličková ložiska vyráběná v Koyu v Olomouci, která jsou dodávána do elektromotorů. Společnost Koyo Bearings Česká republika vyrábí ročně až 17 mil. ložisek, které dodává předním světovým automobilkám jako je Volkswagen, Audi, Škoda, Jaguar Land Rover, Nissan, Daimler, Renault a mnoho dalších. Za posledních 5 let firma téměř zdvojnásobila obrat, a to z důvodu velkého důrazu na inovace a blízkou spolupráci se svými zákazníky, pro které vyvíjí ložiska na míru. Důsledkem vývoje se ložiska v olomouckém závodě a ve firemním Technologickém centru v Brně neustále zdokonalují. Jedním z příkladů inovací je nastolení downsizingu jednotlivých automobilů, díky čemuž se v uplynulém období začaly v závodě vyrábět tenkostěnné varianty ložisek. Díly jsou vyrobeny z vysoce pevnostní oceli a v aplikaci mají výjimečně dlouhou životnost. Tloušťka dílů je pouhých 1,3mm při průměru 4,5cm a váze 28 gramů. Na základě jejich přesné výroby pomocí obrábění a broušení, jenž se provádí s přesností na 5 mikrometrů, jsou mimořádně tiché v chodu. Tichý chod zajistí komfortní a pohodlnou jízdu každému uživateli vozu, dodává k vývoji Novák. Tato tenkostěnná ložiska jsou vyráběna na nových automatických linkách. Stavba nových automatických linek je součástí rozsáhlých firemních investic do výrobních zařízení, které si nastupující automatizace, robotizace a digitalizace výroby žádá. Jejich výhodou je nejen zpřesnění a zefektivnění výroby, ale taky vypořádání se s nedostatkem pracovních sil v Olomouci a v Olomouckém kraji. Dodavatelem pro Auto roku se firma za dobu svého působení v Olomouci stala ještě v roce 2015, 2016 a V roce 2015 dodávala komponenty do vítězné Škody Fabia, následující rok do vítězné Škody Superb a v roce 2018 do Škody Karoq.

11 PŘEROVSKO leden Myšlenka na archeologický park v Předmostí stále žije Pro ambiciózní projekt Mamutov chce město získat pozemky Není běžné, aby světově známá archeologická lokalita byla takřka ukrytá mezi panelákovou výstavbou. V místní části Přerova Předmostí je to realita. Archeologové zviditelňují území díky zdejším významným zům. Město teď chce získat pro letitý projekt te- nálematického parku potřebné pozemky. IVA NAJĎONOVOVÁ Pod názvy Mamutov nebo Svět lovců mamutů se ukrývá ambiciózní návrh naučně zábavného parku, o kterém se v Přerově mluví už dlouho. Předmostí představuje legendární světově proslulou archeologickou lokalitu, která se zapsala do učebnic prehistorie. A to především v souvislosti s doloženým osídlením z období mladšího paleolitu reprezentovaným vyspělou kulturou Gravettien spojenou se známými lovci mamutů, přiblížil archeolog Zdeněk Schenk. Pro turisty z celého světa Víceúčelový park světa lovců mamutů by měl stát zhruba 150 milionů korun. Jeho realizace je v nedohlednu. Na uskutečnění totiž chybí nejen peníze, ale i ucelené pozemky. Mamutov má stát v lokalitě bývalé cihelny v Hranické ulici a na navazujícím zalesněném kopci zvaném Skalka. Část parcel patří městu a část společnosti PMS, která je ochotna se pozemků vzdát výměnou za jiné, řekl náměstek primátora Michal Zácha. Výměnu pozemků ještě musí odsouhlasit zastupitelé. Dokumentace pro územní řízení je hotová od roku 2013, platné je i územní rozhodnutí. Chybí stavební povolení. Na nejnovější studii z roku 2011 se vedle architekta Jiřího Stejskalíka a scénografa Davida Baziky podíleli archeologové, zahradní architekti, výtvarníci, paleobotanici, zoologové, geologové a specialisté na audiovizuální techniku. Mamutov by mohl do míst přilákat turisty z celého světa. Návštěvníci by se ocitli v obydlích pravěkých lidí, viděli jejich tábořiště i lovecký výjev, poznali by krajinu, v níž se lidé tehdy pohybovali, uvedl Pavel Juliš, vedoucí odboru stavebního úřadu a životního prostředí přerovského magistrátu. Nutná podpora kraje Svět lovců mamutů jak by měl park vypadat Území o velikosti sedm hektarů bude rozděleno na tři části. Vstupní objekt s parkovištěm, celoročně přístupný park doby ledové s výběhy pro živá zvířata a osadu lovců mamutů s placenou expozicí. Vstupní objekt zahrne výstavu dané lokality od průmyslové revoluce až po současnost. Pravěká expozice bude těžit především z autentického krajinného prostředí lovců mamutů a vybudované osady s obydlími, sušáky na maso, nástroji a oblečením. Jeskyně šamana umožní vstup do podzemního výstavního sálu s nejvýznamnějšími nálezy. Největším exponátem je rekonstrukce gravettienské krajiny s výhledy z vrcholu Hradiska a ze Skalky. Jednotlivá témata budou tvořit pečlivě sestavený příběh. Areál se nachází jen několik set metrů od budované trasy dálnice D1, díky které by turisté mohli mít k místu lepší přístup. Unikátní projekt Mamutov by zasloužil, aby vznikl paralelně spolu s dokončením stavby dálnice. Bez výrazné podpory města Přerova, Olomouckého kraje a dalších potenciálních partnerů se ovšem tento ambiciózní projekt neobejde, uzavírá Zdeněk Schenk. Doufá, že projekt, který roky spal, se konečně podaří naplnit. To, že jeho idea není nereálná, potvrzuje i nedávno otevřený Archeopark v Pavlově pod Pálavou. Jihomoravské Dolní Věstonice a Pavlov se vedle Předmostí řadí mezi nejvýznamnější evropské lokality z časů lovců mamutů. (red) Bez kuponů. V Hranicích bude hromadná doprava zadarmo Otužilci se v Bečvě předvedli i v teple Počasí sice nevyšlo podle představ, otužilci se ale od silvestrovského plavání v Přerově odradit nenechali. Vzpomněli i Františka Venclovského, od jehož prvního úspěchu v kanálu La Manche letos uplyne 48 let. Hranické elektrobusy jsou ozdobeny siluetami hranických pamětihodností. Foto: Město Hranice Cestování městskou hromadnou dopravou zdarma. Právě takovou zásadní změnu připravují na letošní rok Hranice na Přerovsku. Zavedení bezplatné MHD by mohlo začít platit od dubna nebo května. Město teď proto cestující vyzývá, aby zvážili výhodnost případného nákupu dlouhodobých zlevněných předplatných jízdenek. Chceme na to občany upozornit. Především se to týká ročního kuponu, řekl mluvčí hranické radnice Petr Bakovský. Město k novince přistoupilo z několika důvodů. Máme problém s kvalitou ovzduší a jednou z věcí, která ji zhoršuje, je doprava. Proto se snažíme různými opatřením podpořit městskou hromadnou dopravu, pokračoval mluvčí. Poukázal na to, že už přes rok u nich jezdí elektrobusy a teď by do nich chtěli dostat víc lidí. Nechali jsme si zpracovat materiál, jak by mohla hromadná doprava lépe fungovat. Zároveň připravujeme, že bude zdarma, dodal Bakovský. Podklady musí ale ještě projednat radní i zastupitelé. Vše se tedy chystá zhruba od dubna. První krok už ale máme, v rozpočtu města se udělala rezerva, připomněl Petr Bakovský. (paš) Na břeh Bečvy dorazila třicítka vyznavačů zimního plavání z Prostějova, Nového Jičína, Kojetína, zastoupení měli i místní plavci. Stovkami lidí sledované plavecké show zahájil hlasatel Bohumil Přidal, který připomněl prvního českého přemožitele Lamanšského průlivu Františka Venclovského a Jiřího Rosmuse. Oba patří k zakladatelům zimního plavání v Bečvě. Letos Jiří Rosmus zemřel. Teplota vody byla na Silvestra okolo 3 stupňů Celsia a vzduchu kolem 5 stupňů, což podle plavců byly podmínky k plavání nepřiznivé. Přáli si raději chladno a led. Po nástupu plavců a zahájení zimního plavání poslali účastníci po vodě jako vzpomínku kytičku Františku Venclovskému, který byl propagátorem tradice zimního plavání. Na zdi břehu Bečvy ho také od roku 2001 připomíná mramorová deska. František Venclovský v roce 1971 přeplaval kanál La Manche. (oj) Lipník odhalí památník obětem holocaustu Jména 164 židovských obětí holocaustu budou u starého židovského hřbitova v Zahradní ulici v Lipníku nad Bečvou připomínat nový památník od architekta Tomáše Konvičného. Zástupci města a židovské obce ho slavnostně odhalí na Mezinárodní den památky obětí holocaustu v neděli 27. ledna v 11 hodin. Nacistické vyvražďování přežili pouze tři lipenští Židé, ostatní zemřeli většinou ve vyhlazovacích táborech Malý Trostinec, Treblinka a Osvětim. (oj) Zimní plavci se na Silvestra sešli na břehu Bečvy v Přerově, kde si také připomněli místní průkopníky sportu. 2x Foto: Jan Teimer

12 12 PROSTĚJOVSKO leden 2019 Před 95 lety zemřel básník Jiří Wolker Před pětadevadesáti lety zemřel básník Jiří Wolker. Výročí měl 3. ledna. S prostějovským rodákem je spojena řada mýtů, legend včetně ideologizování jeho díla. Jiří Wolker byl básníkem vynikajícího talentu, humanistou a ušlechtilým člověkem. Hlásil se k Máchovi a Erbenovi. Stejně jako oni objevoval hluboký cit lásky, touhu po pravdě a radost z darů života. HANA BARTKOVÁ Wolker se narodil 29. března 1900 v domě číslo 22 na dnešním náměstí T. G. Masaryka (dříve Velkém náměstí) v rodině bankovního úředníka Ferdinanda Wolkera a jeho manželky Zdeny Wolkerové, rozené Skládalové. Kulturní a společenské aktivity rodičů a harmonické rodinné prostředí jej velmi ovlivnily. Měl výtvarné, hudební a jazykové nadání, hrál na klavír a na housle, věnoval se divadlu, hodně četl, recitoval. Byl nadšeným skautem a členem Sokola. Źivot dle obrazu srdce svého V letech studoval na klasickém gymnáziu v Prostějově. Zde se začal utvářet jeho vztah k literatuře a umění. Významně ho v tomto směru ovlivnili jeho profesoři Jan Kamenář, Antonín Dokoupil, Štěpán Kožušníček a Vojtěch Měrka. První básně začal psát už v dětství. Ve čtrnácti letech byl organizátorem studentského časopisu Naše kvarta. Začal přispívat do přerovského Sborníku českého studentstva na Moravě a ve Slezsku. Přispíval sem také jeho přítel a pozdější literát Edvard Valenta. Básně uveřejňoval pod pseudonymem J. Ker. Jednu z prvních výpravných básní Klytia věnoval své studentské lásce Marii Horákové. Po maturitě odešel na přání rodičů studovat práva na Karlovu univerzitu v Praze. Navštěvoval také přednášky o umění a literatuře na tamní ilozo ické fakultě. Začal publikovat recenze a statě v různých časopisech, například Kmen, Červen. Poznal zde různé spisovatele jako S. K. Neumanna, Josefa Horu, Jaroslava Seiferta, Konstantina Biebla, Zdeňka Kalistu, A. M. Píšu. V roce 1922 se stal členem avantgardní skupiny Devětsil. Lidé lidem dveře otvírají Busta a pamětní deska básníka na rodném domě, dílo akademického sochaře Jana Třísky. Foto: Hana Bartková Socha na prostějovském náměstí Jiří Wolker sedící a snící od Miloše Karáska. Sníh padá na město, na město zšeřelé, v tvém oku roztává se v louže popele a z věží hodiny jak panny zrazené padají v náměstí, v jezero kamenné. z básně Sloky, sbírka Těžká hodina * Pamatuji se, že se mně Wolker na první pohled zalíbil, neboť potom jsme v kavárně Národního domu vysedávali na pohovce pod hodinami často celé večery a debatovali o všem možném. Věkový rozdíl nám nikterak nevadil. Wolker se velmi rychle spřátelil s prostředím a uměl z něho vytěžit, co se dalo. Byl to zvídavý duch, zvědavý chlapec, moudrý mladý muž Oldřich Lasák: Z malířova zápisníku, Olomouc R. Promberger 1948 Foto: Hana Bartková V roce 1921 vyšla jeho knižní prvotina básnická sbírka Host do domu. Připomeňme například známé básně Poštovní schránka, Pokora, Věci, Okno, Kamna, Oblaka. Je to sbírka plná optimismu, radosti ze života, metafor a krásného básnického jazyka. Rozsáhlá básnická skladba Svatý Kopeček je spojnicí mezi chlapeckým Hostem do domu a mužnou Těžkou hodinou. Byla inspirována Apollinairovým Pásmem. Nejde jen o oslavu poutního místa a vzpomínky na prázdniny strávené ve vilce prarodičů Skládalových Krásná vyhlídka na Svatém Kopečku u Olomouce, ale i o posun k sociálním tématům. Dospělý chlapec, student a socialista, věřící v sebe, železné vynálezy a dobrého Ježíše Krista sem přichází z daleké Prahy a rodného Prostějova a hledá odpovědi na různé otázky, hledá lásku a spravedlnost. V říjnu 1922 vyšla v nakladatelství Václava Petra a Karla Tvrdého v Praze s obálkou od Josefa Čapka druhá Wolkerova sbírka Těžká hodina. Obsahuje 22 epických básní. Wolker se zamýšlí nad problémy tehdejšího světa a člověka. V centru sbírky jsou balady Balada o očích topičových, Balada o snu a Balada o nenarozeném dítěti. Z dalších Wolkerových děl můžeme uvést dramata (Nemocnice, Hrob a Nejvyšší oběť). Smrti se nebojím, smrt není zlá V roce 1922 se u něj na dovolené na ostrově Krku objevily první příznaky nemoci. V dubnu 1923 mu lékaři diagnostikovali tuberkulózu. Musel si odložit státnice a od poloviny června 1923 se léčil v sanatoriu v Tatranské Poliance ve Vysokých Tatrách. Zde strádal i psychicky, odloučen od přátel a své dívky Marie Koldové. Jeho zdravotní stav se zhoršil v listopadu, kdy se přidal zápal plic a později ještě zánět mozkových blan. Poslední básně zde píše 28. listopadu (Na nemocniční postel padá svět, Epitaf) a dopisy přátelům, 31. prosince jej rodiče odvážejí do rodného Prostějova, kde 3. ledna 1924 v 9 hodin umírá. Pohřeb se konal 5. ledna odpoledne na městském hřbitově v Prostějově za účasti rodiny, přátel a spisovatelů Josefa Hory, Jaroslava Seiferta, Konstantina Biebla a dalších. Marie Majerová přečetla Wolkerovu báseň Umírající. Odkaz žije dál Jiřího Wolkera v Prostějově připomíná rodný dům na náměstí, kde najdeme bustu a pamětní desku od sochaře Jana Třísky. Z další památek se jedná o pomník od sochaře Antonína Kalvody na náměstí E. Husserla, pamětní síň v Muzeu a galerii v Prostějově, osobní fond uložený rovněž v muzeu, rodinný hrob na prostějovském hřbitově. Wolkerovu památku připomíná také název gymnázia, ulice a festival poezie a divadel poezie Wolkerův Prostějov konaný od roku K tomu všemu přibyl loni projekt Wolker- PRO- STĚ-OFF, jehož součástí byla bronzová socha Jiří Wolker sedící a snící od sochaře Miloše Karáska. Wolkera a jeho dílo zajímavým způsobem zpracovala zdejší studentské Divadlo Point ve hře Nahý Wolker. Jiří Wolker je tak znovu objevován, uchopován, poznáván, recitován a čten. Nadále nás oslovuje svým obsahem, básnickým jazykem i krásou češtiny. Lidé v důchodu mohou žádat o byty v centru Prostějova Prostějov začal nabízet k pronájmu nové městské byty v komunitním domě v Sušilově ulici. Dohromady jde o sedmadvacet malometrážních jednotek. Většina bytů má plochu 45 metrů čtverečních s dispozicí 2+kk, šest bytů jsou 1+kk o rozměrech 42 metrů čtverečních. Pro výběr uchazečů má úřad pravidla. Přednost budou mít ti, kteří mají trvalé bydliště na území města. Dále budou preferovány manželské páry, kde minimálně jedna osoba je starší šedesáti roků nebo je jí přiznán invalidní důchod třetího stupně, řekl prostějovský Vizualizace komunitního domu v Sušilově ulici v Prostějova. primátor František Jura. Obyvatel domu tedy musí být buď ve starobním nebo invalidním důchodu, případně mít jiný příjem s výjimkou sociálních dávek na placení nájemného. Zájemci zároveň nesmějí vlastnit nemovitost k bydlení, být v insolvenci, ani dlužit městu nebo jeho organizacím. Nájemníci dostanou smlouvu na rok s možností prodloužení. Cena pronájmu v novostavbě je od do korun za měsíc bez inkasa. Garážové stání stojí tisíc korun měsíčně. Další komunitní bydlení připravuje město v Holandské ulici. (oj) Zdroj: Spolek Za staré Vrahovice slavil výstavou Do roku 1973 byly Vrahovice samostatnou obcí, od té doby jsou částí Prostějova. Jejich historii, památky, tradice i místní zajímavosti už patnáct let mapuje spolek Za staré Vrahovice. Koncem minulého roku uspořádal velkou výstavu Kořeny. Ukázka z výstavy Kořeny, model železniční zastávky. Spolek vznikl v roce Loňské výročí oslavili jeho členové různými veřejnými akcemi. Patřily mezi ně vlastivědné vycházky po Vrahovicích a Čechůvkách, komentovaná prohlídka arboreta a žehnání noveného dřevěného kříže. ob- Vrcholem byla na začátku prosince výstava Kořeny v Domě služeb. Navázala na výstavy z let 2005, 2009 a Návštěvníci a pamětníci zde mohli zhlédnout dobové a současné fotografie, historické pohlednice, mapy, novinové články, drobné publikace a trojrozměrné exponáty. Patřily mezi ně také papírové modely železniční zastávky Vrahovice a vojenského bunkru v Držovicích, zhotovené členem spolku Jiřím Velochou či letecký snímek Vrahovic z roku Spolek také prezentoval svoji práci na výstavbě arboreta otevřeného v roce Foto: Hana Bartková Minulost Vrahovic je uzavřená kapitola, budoucnost Vrahovic je otevřená kniha. Tento nápis najdeme na vyřezávaném znaku spolku. Výstavu navštěvovali převážně místní, dohromady přišlo přes sto padesát lidí. (hb)

13 PROSTĚJOVSKO leden Panský dvůr v Konici je opět otevřený I pro mnoho lidí z Konice na Prostějovsku bylo spojení Panský dvůr neznámým pojmem. Teď je příležitost se s nedávnou otevřenou součástí místního zámku seznámit víc. MILOSLAV HAVELKA Začněme trochu zeširoka. Pokud si pod pojmem zámek prioritně představujeme aristokratické sídlo, byli bychom v Konici trochu vedle, ač historie města se začala psát v roce 1200 a ani o šlechtické rody zde nebyla nouze. Nicméně po dvousetletém vládnutí pánů ze Švábenic, kterým Konice patřila v období , došlo k rodinným sporům. V roce 1699 panství připadlo klášteru Hradisko u Olomouce, v jehož čele stál tehdejší opat Norbert Želecký z Počenic. Klášterní rezidence V Konici byl nejprve přestavěn kostel zasvěcený Narození Panny Marie. To bylo v letech 1702 až Bezprostředně poté se řemeslníci přesunuli i na bývalou tvrz v sousedství. Z ní vznikl barokní zámek, který však nebyl zámkem v pravém slova smyslu. V roce 1705 zde totiž vznikla klášterní rezidence. Osmdesát let nato, v roce 1784, byl po zrušení kláštera patentem Josefa II. zámek předán Náboženskému fondu ve státní správě. V roce 1825 zadlužené a chátrající sídlo koupil brněnský továrník Karel Příza, posledním zámeckým pánem byl Leopold Příza. Tento rod byl zároveň i posledním, kdo konický zámek vlastnil. Tak tomu bylo až do roku Kde se vzal Panský dvůr? Není to už tak pohádkové, ale ke každému zámku či panskému sídlu patřilo také hospodářství. Ostatně jako v každé domácnosti, která se snaží alespoň o částečnou soběstačnost. V Konici to byl Panský dvůr. Objekt naproti zámku ve své době sloužil k ustájení koní, krav a ostatního hospodářského zvířectva. Tento dvůr a Zádvoří (část Konice směrem na Olomouc) byl a je součástí zámku, kde bydleli sloužící a řemeslníci, vlastně všichni, kteří se starali o chod a provoz dvora, řekl správce konického zámku Pavel Šín. Dlouhá desetiletí využívala areál společnost STS Konice. Na začátku roku 2017 koničtí zastupitelé rozhodli zchátralý statek odkoupit. K odprodeji a vypořádání Panský dvůr v Konici si nikdo nesplete. podílů bývalých majitelů definitivně došlo v roce Mimo záchrany historické části města se tím podařila zlepšit bezpečnost pohybu v místě. Silnice na Zádvoří není lemována chodníky a na frekventovaném výpadu z Konice se chodci musejí pohybovat v provozu. Alespoň částečně propojení ulic Chmelnice a Zádvoří nyní umožňuje méně rizikový průchod lokalitou. Panskému dvoru se vrátil i historický ráz. Celý vstupní oblouk byl v havarijním stavu, pokračoval Pavel Šín. Do opravy se svými pomocníky se pustil s odhodláním. Na celou opravu nepadl jediný volt elektřiny. Vše se dělalo ručně, včetně míchání malty nebo řezání trámů na krov, přiblížil správce zámku. Tato Foto: Helena Havelka Baronová etapa rekonstrukce vyšla na 20 tisíc korun. I když už nyní Panský dvůr slouží svému účelu, podle Šína zbývá ke konečné opravě ještě spoustu práce. Konický zámek v současnosti Dnes je konický zámek reprezentativní památkou města. Prohlédnout si ho je možné celoročně. V prostorách zámku sídlí městská knihovna, kulturní středisko Konice, turistické informační centrum a Muzeum řemesel Konicka se stálou expozicí zvyků a řemesel na Konicku a největší sbírkou seker v České republice. Před zámkem je vystavena největší sekera v České republice. (red) Kostelec hledá nejlepší pálenky v šesti kategoriích Zpříjemnit si zimní měsíce se rozhodli v Kostelci na Hané, kde město pořádá první ročník koštu pálenek a slivovice. Přihlášené vzorky budou porotci porovnávat v místní sokolovně v sobotu 2. února od 16 hodin. Kdo chce mít kořalku v soutěži, musí do středy 30. ledna odevzdat v kanceláři kostelecké matriky půl litru jejího vzorku. Ty nejlepší se budou hledat mezi slivovicemi, jablkovicemi, hruškovicemi, meruňkovicemi, třešňovicemi a višňovicemi a také v kategorii ostatní a směsky. Porota bude složená ze soutěžících a návštěvníků. První mají vstup za dvacet korun, druzí za padesát. Vyhlášení výsledků lze očekávat mezi a 20 hodinou. (oz) V Němčicích přinesou knihu do domu Knihovníci v Němčicích na Hané myslí na čtenáře, kteří nemohou přijít. Jako novou službu jim od letošního roku nabízejí donášku objednaných knih až do domu. Bezplatný servis je určen zejména pro handicapované a nepohyblivé obyvatele. Využít ho nicméně mohou i lidé s omezenou schopností pohybu nebo dlouhodobě nemocní. (oz) Na Kosíři si přáli všechno nejlepší Popřát si vše nejlepší do nového roku vyrazily na nejvyšší bod Hané tisíce lidí. Novoroční výstup na Velký Kosíř podnikali nadšenci i v dešti. Střechu Hané by někdo mohl pokládat za mytickou horu. Už jen tím, že je se svými 442 metry nejvyšším bodem, který v dalekých rovinách přitahuje svoji pozornost. Odsud se také Haná začíná zvedat k Drahanské vrchovině. Dlouhou dobu byl Velký Kosíř pokládán za vyhaslou sopku. K tomu se však dosud nenašly pádné důkazy, například v podobě sopečných hornin. Zůstává tedy jen pro- il kopce, který může sopku připomínat. Zalesněný hřbet s vrcholky Velkého a Malého Kosíře je celoročně vyhledávaným turistickým cílem. Navíc znovuotevřená rozhledna na nejvyšším bodě je pádným argumentem, proč se sem vydat. Vyhlídka byla přístupna i první letošní den. Po schodech vystoupal bezpočet návštěvníků, celkem pořadatelé napočítali přes tři a půl tisíce turistů. Mnohem víc ovšem bylo těch, kteří se na vrchol tentokrát nevydali kvůli pohledu na krajinu, ale novoroční výstup vzali jako příležitost k setkání. Neodradilo je ani počasí, některé při cestě provázel i déšť. Ať už z Čech pod Kosířem, Lhoty pod Kosířem, Slatinek, Čelechovic na Hané či jiných směrů si úzkými cestičkami i známými turistickými stezkami přišli lidé popřát všechno nejlepší do nového roku. Tak za rok zase! (mih) STŘEDNÍ ODBORNÁ ŠKOLA PODNIKÁNÍ A OBCHODU PROSTĚJOV Nabízíme atraktivní 4leté denní studium s maturitní zkouškou v oboru vzdělání EKONOMIKA A PODNIKÁNÍ M/01 MARKETINGOVÉ KOMUNIKACE A ŽURNALISTIKA se zaměřením na oblast propagace, reklamy, public realitons a žurnalistiku v tradičních a moderních médiích ŘÍZENÍ SLUŽEB A MARKETING TURISMU (CESTOVNÍ RUCH) se zaměřením na poskytování a propagaci služeb v cestovním ruchu (tvorba turistických produktů) MEZINÁRODNÍ OBCHOD A PROJEKTOVÉ ŘÍZENÍ se zaměřením na mezinárodní obchod, mezinárodní vztahy, podnikání v EU, projektové řízení a marketing SPORTOVNÍ MANAGEMENT se zaměřením na rozvoj sportovní kariéry a působení v ekonomické a manažerské oblasti sportovních klubů a volnočasových organizacích Naše škola má dlouholetou tradici s průvodcovskou činností v Prostějově a regionu. Od roku 2006 studenti školy realizují prohlídky historickým centrem města a kostelem Povýšení sv. Kříže. Oblíbené jsou také prohlídky bývalého klášterního kostela Milosrdných bratří, prohlídky s vánoční tématikou nebo prohlídky v dobových kostýmech s divadelními vstupy. Během prvního dne roku 2019 se na kótě 442 m n.m. vystřídaly tisíce poutníků. Foto: Tomáš Havelka

14 14 VYŠKOVSKO leden 2019 Kniha o Vyškovu připomíná nejen tragický požár Josef Špidla (foto archiv KKD Vyškov) Dne 18. března 1753 vařila sedmnáctiletá Viktorie Veselá, dcera soukeníka Františka Veselého, ze zbylých jablek povidla a z neopatrnosti při tom způsobila zničující požár, který zachvátil celé město. Až na dva domy poblíž Brněnské brány lehly všechny ostatní popelem a ušetřen nezůstal ani zámek a kostel. O rok později pak ze msty založila další tři požáry. Poté, co byl její čin odhalen, byla zatčena a odvezena k brněnskému městskému soudu, který ji odsoudil k trestu smrti upálením zaživa. Avšak nejen o tom vypráví nedávno pokřtěná Špidlova kniha. Mimo regionální historie je v ní popsána také řada dalších událostí, které s Vyškovem úzce souvisí. Čtenář se v ní například seznámí s osudy ivanovického podivína Jana Václava Přepyského a jeho tragickým koncem nebo se dozví řadu zajímavostí o sv. Floriánovi stojícím na ivanovickém náměstí. Dočte se o baronu Trenckovi, Václavu Antonínu Kounicovi, pruském králi Fridrichu II, bavorském kur iřtovi Karlu Albrechtovi, saském panovníku Augustovi III., olomouckých biskupech Schrat- Veřejnou knihovna založili vysokoškolští studenti Knihovna Karla Dvořáčka ve Vyškově získala ocenění v soutěži Městská knihovna roku Připomeňme si v této souvislosti její historii. Počátky v y š k o v s k é knihovny spadají do roku 1864, kdy ve Vyškově vznikl čtenářskopěvecký spolek Haná, jehož prvním počinem bylo založení knihovny a čítárny. O vznik opravdu veřejné knihovny se však zasloužili teprve až vysokoškolští studenti, kteří založili 2. srpna 1896 ve Vyškově v hostinci Karla Albrechta Feriální (později akademický) klub. V zápise z valné hromady se mimo jiné konstatuje: Zříditi lidovou knihovnu ve Vyškově bude jednou z mnohých prací Feriálního klubu. A tak 20. prosince téhož roku otevírá Feriální klub ve Vyškově první veřejnou knihovnu, do které byly později začleněny i knihovny všech místních spolků. Její součástí byla také veřejná čítárna umístěná v Besedním domě, který byl od roku 1886 centrem veškerého kulturního dění ve městě. V té době však sotva kdo tušil, že v dalších letech bude městskou Hoř, ohýnku, o mou duši se už čerti perou. Tak se jme- nuje nová kniha vyškovské- ho spisovatele a býva- lého novináře Josefa Špidly. Vypráví o jed- né z největších tragé- dií, která měs- to Vyškov postihla. tenbachovi, Liechtensteinovi a Troyerovi a samozřejmě také i o panovnici Marii Terezii. Podle autora už o následujících stoletích, tedy tom 19. a 20., vyšlo nepřeberně odborných knih, článků, statí, monogra ií, studií. Mrzelo mě, že právě 17. a 18. století stojí trošku v pozadí, že se k nim chováme takříkajíc macešsky, přestože se v této době událo tolik dramatických a zajímavých epizod. Vždyť tímto kdysi krásným biskupským městem, ležícím na strategické moravské křižovatce, kráčela historie, která si zaslouží více pozornosti, uvedl při slavnostním křtu Josef Špidla, proč chtěl na minulost Vyškova upozornit. (str) Titulní strana nové knihy knihovnu čekat dlouhá pouť po různých vyškovských zařízeních a že uplyne 107 let, než nalezne trvalé a důstojné místo v dnešních prostorách. Stalo se tak díky městskému zastupitelstvu, jehož členové v roce 2000 rozhodli o rekonstrukci budovy bývalé základní školy na ulici Nádražní, která byla v roce 1994 z důvodu havarijního stavu uzavřena. Rekonstrukce budovy, probíhající od prosince 2001 do června 2003 dle návrhu architekta Ivo Boháče si vyžádala téměř 80 milionů korun. V poslední době stál téměř třicet let v čele knihovny Vladislav Raška, kterého po odchodu do důchodu v roce 2017 vystřídal na místě ředitele Pavel Klvač. V devátém ročníku soutěže vypisované Svazem knihovníků a informačních pracovníků ČR získala loni knihovna v kategorii sídel od 20 do 40 tisíc obyvatel Zvláštní ocenění za vzdělávací aktivity a podporu čtenářství. (str) Tomiš Zedník vyřezával i lodě pro televizní seriál Vikingové Symbolem vánočních svátků byl ve Vyškově i tentokrát dřevěný betlém na Masarykově náměstí. Vytvořil ho zdejší umělecký řezbář a sochař Tomiš Zedník. Ve městě se narodil, má tu svou dílnu, malou galerii i rodinu. V rodném listu má sice napsáno Tomáš, rodina, kamarádi i Vyškované ho však znají jako Tomiše. Když se jednou toto jméno objevilo v souvislosti s jeho osobou také v novinách, začal ho Zedník užívat o iciálně. DAGMAR STRYJOVÁ Původně se chtěl stát kamenosochařem a obor také i na Střední umělecko-průmyslové škole v Uherském Hradišti vystudoval. Záhy však zjistil, že mnohem více ho baví práce se dřevem. Velký podíl na tom měl jeho první zaměstnavatel - majitel restaurátorské dílny, který jej nejen přesvědčil, že práce se dřevem je krásnější a zajímavější, ale utvrdil ho i v tom, že dřevo je pro jeho uměleckou orientaci mnohem lepší. Nápady ze sebe potřebuji rychle dostat, takže dřevo mi vyhovuje mnohem víc, navíc se na něm dají dobře používat barvy, a to mě baví. Ze začátku byly sošky celé barevné. Dnes je však používám mnohem méně, protože se mi líbí, když je vidět struktura dřeva, říká Tomiš Zedník. Díky odbornému vedení majitele dílny se Zedník naučil řezbářskému řemeslu a ve volných chvílích začal také vyřezávat různé umělecké předměty, které jej nakonec po čtyřech letech přiměly k tomu se osamostatnit. Hlavním speci ikem jeho tvorby je spojení dřeva s kovem a také fakt, že se vždy snaží, aby jeho díla obsahovala nějaký humorný prvek či fór. Mimo tvorby na zakázku vytváří také díla pro galerie. Betlém vyráběl půl roku Detail vyškovského betlému Duše a plášť Foto: D. Stryjová Cyklostezka Foto: D. Stryjová Nenasazený nos Foto: Tomis.tode.cz V Lipníku vyráběli lodě pro seriál HBO Vikingové. Sháněli někoho, kdo by jim vyřezal příď na loď pro hlavního hrdinu. Nějak přišli na mně. Ale nevěděl jsem, pro jaký je to seriál, ani jsem nesměl vědět detaily. Až po čtyřech letech jsem jej uviděl v televizi. Foto: Tomis.tode.cz Foto: D. Stryjová Pokud pracuje na zakázce, nejdříve zjistí, k jaké příležitosti má dílo vzniknout a kde má být umístěné. Poté vytvoří návrh, který zákazník odsouhlasí, popřípadě dodá ještě vlastní doplnění. V případě vyškovského betlému, který řezbář považuje za jedno ze svých nejvýznamnějších uměleckých děl, však přišel za vedením radnice s návrhem na jeho vytvoření sám. Po usilovné půlroční práci jej mohli obyvatelé Vyškova v předvánočním čase poprvé obdivovat před čtyřmi roky, kdy pod ozdobeným vánočním stromem vyrostly jesličky z lipového dřeva a zaskvěly se sochy Marie, Josefa, Ježíška a dalších typických postaviček. Dílo nahradilo dřívější slaměný betlém s papírovými igurkami a mobilní plátěnou střechou, která často působila těžkosti kvůli rozmarům počasí. Od té chvíle se na vyškovském náměstí Zedníkův dřevěný betlém objevuje pravidelně, a je vždy obohacen o nějakou další igurku. V listopadu loňského roku si však nejdříve udělal malý výlet do Prahy, kde byl vystaven na pátém ročníku mezinárodní umělecké výstavy Doll Prague ve Slovanského domě. Na akci se tak představil vedle evropského výtvarného umění a zároveň uměním Afriky, Japonska a Nového Zélandu. Práce pro seriál Vikingové? Nejdřív netušil Zedníkova umělecká tvorba je známá u nás i v cizině, kde se představil na několika mezinárodních výstavách. Jedním z nejzajímavějších projektů, které Tomiš Zedník pro zahraniční partnery dělal, bylo vyřezání předních a bočních částí vikingských lodí pro televizní seriál Vikingové. Známý mě doporučil člověku, který stavěl pro zahraniční ilmovou produkci HBO vikingské lodě a potřeboval vytvořit jejich vyřezávané části. Neřekl mi ale, v jakém ilmovém díle se můj výtvor objeví. Teprve po několika letech jsem zjistil, že šlo o seriál Vikingové, a jak úspěšný vlastně onen seriál je. Zajímavá byla také práce na soše anděla pro menší hotel v Itálii, na kterou ale málem nedošlo. Dotaz na možnost jejího zhotovení totiž přišel prostřednictvím anglicky psaného u, o kterém se sochař zpočátku domníval, že jde o spam, a tak jej málem vymazal. Velkou inspirací jsou mu především jeho tři děti, dále rodný Vyškov, a také témata, která s sebou přináší život. Nevím, jestli mám potřebu se jasně vymezovat. Někdo mě vidí hlavně jako řezbáře, jiný jako sochaře. Na sochařské výstavě mi řeknou, že je v mé tvorbě příliš moc srand, řezbáři zase říkají, že jsem originálnější než jiní. Asi stojím někde na pomezí. Je zajímavé, že nejlepší práce, které jsem kdy vytvořil, vznikly doma ve Vyškově. Asi bych nikde jinde žít a tvořit nemohl, říká o svém umění a vztahu k rodnému městu.

15 KROMĚŘÍŽSKO leden Přírodní památkou Stonáč vede naučná stezka a protíná ji cyklostezka z Hulína do Kroměříže. Foto: Město Kroměříž Kamelie mezi živly láká do Květné zahrady První akcí letošního roku, která návštěvníkům otevře areál zámku v Kroměříži, se chystá na konec února. Výstava s názvem Kamélie mezi živly příchozí zavede do Velkého a Palmového skleníku i tamní Květné zahrady. Doprovodný program nabídne komentované prohlídky, ochutnávky čajů, ukázky kaligra ie a tai-či. Chybět nebudou ani výtvarné dílny pro děti a dospělé či projekce ilmu o sjednocení Číny. Vernisáž výstavy bude 21. února v hodin, navštívit ji bude možné od následujícího dne do 31. března denně od 9 do 16 hodin. Podrobnosti představují pořadatelé na webu arcibiskupského zámku a zahrad. (paš) K hanáckým tůním ve Stonáči přibydou další Evropsky významnou lokalitu na potoce Stonáč poblíž kroměřížské části Bílany začali čistit ekologové. Agentura ochrany přírody a krajiny České republiky obnovuje nádrže a zdevastované hráze a rybníčky. ONDŘEJ ZUNTYCH Kroměřížská nemocnice má kapli, přístupná je i vozíčkářům Pacienti kroměřížské nemocnice mohou využívat nově vybudovanou kapli. Vznikla přestavbou jedné z místností na oddělení ošetřovatelské péče. Přírodní památka Stonáč vyhlášená v roce 1955 chrání zbytky původních slepých ramen řeky Moravy a je zároveň evropsky významnou lokalitou, ve které je chráněná kuňka ohnivá. V horní polovině Stonáče byly tři vodní plochy, které měly charakter rybníků. Jsou zde i pozůstatky původních slepých ramen řeky Moravy, takzvaných hanáckých tůní s typickými mokřadními společenstvy. Budou odtěženy sedimenty, prohloubeny stávající tůně a obnoveny hráze, uvedla vedoucí radničního odboru životního prostředí Božena Ševčíková. Dosud jsme duchovní místnost nebo kapli k dispozici nemělo, proto jsme velmi rádi, že se nám ji podařilo zprovoznit. Podobný prostor je dnes už běžnou součástí většiny zdravotnických zařízení, sloužit bude nejen pacientům, ale také návštěvníkům nemocnice a rovněž nemocničnímu personálu, uvedla ředitelka Kroměřížské nemocnice Lenka Mergenthalová. Kaple je vhodná pro načerpání další síly potřebné pro zvládání náročných životních situací a pro nemocnici je to další způsob, jak pacientům pomoci k lepší duševní kondici, což bezpochyby ovlivňuje proces jejich léčby a uzdravování, doplnila Mergenthalová. Kapli lidé najdou ve druhém nadzemním podlaží budovy interních oborů na oddělení ošetřovatelské péče, Prostor nové kaple poslouží také pro kolektivní pobožnosti. Foto: Kroměřížská nemocnice Návštěva kaple může pomoci k lepší duševní kondici. přístup je bezbariérový. Využívána bude individuálně jako prostor pro vnitřní ztišení, meditaci, modlitbu i kolektivně pro pobožnosti, společné modlitby či bohoslužby. Kromě nemocnice I přes občasné čištění tůní jsou v současnosti plné nánosů. Tři původní rybníčky mají zachovalé, ale jen omezeně funkční hráze s objekty pro převádění velké vody. Podle stop na březích a na kořenech stromů rostoucích přímo v břehové linii bývala hloubka vody v rybníčcích 80 až 100 centimetrů, sdělila Ševčíková. Agentura ochrany přírody a krajiny ČR proto uvede tůně do dřívějšího stavu. Dnes jsou téměř zanesené sedimenty a po obou stranách jsou zarostlé náletovými keři a stromy, některé vzrost- lé stromy usychají a v korytě Stonáče leží napříč zbytky kmenů a větví. Původní vodní plochy jsou vzrostlou vegetací velmi zastíněné, popsala odbornice. Zároveň ochránci přírody vyhloubí další tůně. Zlepší celkový stav přírodní památky a přispějí k obnově a k udržení cenného mokřadního biotopu pro řadu chráněných druhů, doplnil místostarosta Kroměříže Vít Peštuka, který má na radnici na starost oblast životního prostředí. Práce na Stonáči by měly být ukončeny nejpozději v březnu. Foto: Kroměřížská nemocnice se na vybudování duchovního prostoru podílela také Římskokatolická farnost svatého Mořice v Kroměříži a Zlínský kraj. Celkové náklady byly přibližně 270 tisíc korun. (paš) Součástí výstavy budou i ochutnávky čajů i ukázky kaligrafie. Za taxi službu letos senioři ušetří Foto: Tomáš Vrtal Méně peněz za využití služby Senior taxi zaplatí od ledna senioři v Kroměříži. Radnice snížila maximální částku 75 korun na šedesát. Město totiž pro letošní rok uvolnilo na speciální taxík 400 tisíc korun, což je o sto tisíc více než loni. Díky tomu můžeme službu zlevnit a zpřístupnit ji většímu okruhu cestujících, například lidem z místních částí, uvedl místostarosta Vít Peštuka. Zájem o Senior taxi se v Kroměříži stále zvyšuje. Radnice od roku 2017 usnadňuje starším lidem a zdravotně postiženým cesty k lékaři, na úřady či na nákupy. Provozovatelem jsou Sociální služby města Kroměříže. Taxi je možné objednat na telefonním čísle Kilometr jízdy přijde na 15 korun a za každou minutu čekání se účtují dvě koruny. Pokud taxíkem cestuje současně více osob, o náklady se podělí, doplnil mluvčí kroměřížské radnice Jan Vondrášek. (paš) Četbu Záhadné jízdy králů doplní písničky Folklorně literární pořad Čtení při svíčkách se spisovatelem Jiřím Jilíkem a jeho knihou Záhadná jízda králů připravilo na 5. února v Muzeu Františka Skopalíka v Záhlinicích hulínské městské kulturní centrum. Účinkovat budou herec Slováckého divadla Vladimír Doskočil a pěvecký folklorní spolek Vlčnovské búdové umělkyně. Vstupenky za sto korun se dají zakoupit v informačním centru v Hulíně a v muzeu. Začátek pořadu je v 18 hodin, pořadatelé nabízejí odvoz z parkoviště MKC v Hulíně o hodinu dříve s nutnou rezervací na čísle (oj)

16 16 VENKOV leden 2019 Počet svateb v odsvěceném kostele roste Když se Jana s Tomášem rozhodovali, kde prožijí svůj svatební den, kostel sv. Barbory ve Štěpánově na Olomoucku pro ně byl jasnou volbou. Je to krásná stavba s mimořádnou atmosférou, zdůvodnila volbu odsvěceného kostela mladá žena. Podobně jako oni se loni rozhodla téměř padesátka párů a zájemců stále přibývá. PETRA PÁŠOVÁ Kostel sv. Barbory stojí ve Štěpánově hned vedle vlakového nádraží. Postavili ho koncem 19. století v novogotickém slohu z červených cihel. Někdy se mu také proto říká německý. Údajně kdysi sloužil převážně dělníkům místních nedalekých železáren. Po válce se stal skladem zdravotních potřeb a knih, od roku 2006 je v majetku obce. Postupně ho spravujeme a chceme ho i dál revitalizovat. I proto, že zájem o něj roste, říká štěpánovský starosta Jiří Šindler a připomíná, že kostel byl svědkem smutných dějinných událostí. Prostor železáren se v roce 1938 proměnil v internační tábor odpůrců republiky, o rok později tam byli shromažďováni nepřátelé Německa zadržení gestapem a po skončení války tam byli shromažďováni Němci před odsunem. Snoubenců přibývá Dnes se v prostoru konají převážně kulturní akce, koncerty a výstavy. Stále častěji pak také svatby. Myšlenka, že by se kostel mohl stát jedním ze dvou štěpánovských oddávacích míst, vznikla před pěti lety, když Jiří Šindler usedl do starostovského křesla. Nechtěl dělat tuctové věci. Tak mne napadl kostel jako zajímavé místo pro konání svateb. I přesto, že zub času a historie je na něm vidět, tak je to stále krásný prostor. První rok tam možná byla jedna svatba, další rok asi deset, pak třicet a za rok 2018 jsme oddali celkem osmačtyřicet párů. Na rok 2019 už máme rezervovány termíny pro téměř dvacet svateb, listuje svatební knihou. Svatební řeč psaná na míru Narůstající poptávka podle starosty znamená, že lidé jsou spokojení. Přispívá i setkání, kdy snoubencům prostor ukáže, popovídá si s nimi a zeptá se jich, zda by chtěli sepsat lehce humorný svatební proslov na tělo. Počet svateb v odsvěceném kostele sv. Barbory ve Štěpánově roste. Snoubence láká krásný prostor s neopakovatelnou atmosférou. Zastávám názor, že svatba je významný akt, ale asi není důvod na každé svatbě plakat. Ptám se na to, jestli je můžu při obřadu oslovovat jmény, je to osobnější a jestli jim mohu řeč napsat, popisuje Jiří Šindler. Plnící se termíny ho těší. Kostel si vybírají hlavně kvůli geniu loci. Duch místa je tu jednoduše neopakovatelný, ještě se nestalo, že by snoubenci po prohlídce místo odmítli, vysvětluje. Do Štěpánova se tak sjíždějí rodiny z blízkého i širokého okolí a také ze zahraničí. Své ano si u nás řekly páry z Prahy, Liberce, Německa, Rakouska nebo i Holandska a Polska. Omezení svatebních víkendů Přestože zájem štěpánovský obecní úřad vítá, pro letošní rok oddávací kalendář pozměnili. Svateb bylo hodně, každý víkend. Proto jsme se rozhodli oddávací dobu upravit na dvě soboty v měsíci. Svateb bude ten Foto: archiv OÚ Štěpánov den víc, ale určitě nechceme, aby to bylo jak na běžícím pásu. To by snižovalo romantiku a výjimečnost. Dvě svatby se nepotkají, upozorňuje starosta. Jak se zprávy o zajímavém svatebním místě mezi snoubenci šíří, jen odhaduje. Propagaci si totiž obec nikde nezadává. Lidé se o tom dovídají na základě něčích zkušeností, a to je asi ta nejlepší reklama a nejlepší odměna. Když vidíte, že děláte něco, co má smysl, tak je to skvělé, doplňuje Šindler. Punč se starostou může být novým zvykem Silvestrovský punč v Bělkovicích-Lašťanech na Olomoucku. Nová tradice i příjemné zpestření konce roku. Před sokolovnou v Bělkovicích-Lašťanech se na Silvestra podával punč. Ve stánku poblíž vánočního stromu ho nalévali starosta s místostarostou. Pro příchozí se navíc promítal ilm. Poslední den starého roku přinesl pro Bělkovice-Lašťany novinku. Starosta Tomáš Němčic na návsi poblíž vánočního stromu a sokolovny obsluhoval společně s místostarostou Evženem Bukorem stánek s takzvaným starostovským punčem. Zájemcům ho naléval bezplatně, příjemné setkání občanů doplnilo promítání známé české komedie Vrchní, prchni! Inspiraci pro svůj nápad našel Němčic na jižní Moravě. V loňském roce jsem byl před Silvestrem v jedné obci, kde lidem zdarma rozdávali svařené víno. To mě ponouklo, abych něco podobného udělal i u nás. Byla to třešnička a příjemný bonus k adventním punčům, které jsme o víkendech prodávali celý měsíc, uvedl s tím, že na konec prosince se namíchalo šedesát litrů punče bez alkoholu. Lidé byli z akce nadšení, někteří dokonce chtěli punč zaplatit. Pozitivní reakce se objevily i na Facebooku. Jak Tomáš Němčic potvrdil, v Bělkovicích by tím chtěli založit novou tradici. Příští rok budou adventní punče a opět by je měl následovat i ten silvestrovský, řekl. (kom) Foto: Monika Mackovíková Nákelskou pevnost podle pověsti pomohly ubránit husy K mnoha obecním znakům se váže pověst o tom, jak vznikly. Jednu takovou má i Náklo na Olomoucku. Husí hlavy údajně připomínají statečné opeřence, kteří před dobytím zachránili někdejší tvrz. Dříve je v erbu nosila místní vrchnost. Uprostřed nákelského znaku se nachází svatojiřský kříž, symbol patrona farnosti zahrnující také blízké Příkazy či Střeň. Vedle něj se po obou stranách jako připomínka zemědělského charakteru vesnice rozlévá zelená barva. Do ní jsou zasazené dvě husí hlavy. Původně se jednalo o erbovní symbol pánů z Nákla, kterým část obce dříve patřila. Včetně tvrze či, jak říkají Nákelští, pevnosti. V dávných dobách jim podle pověsti, která se ústním podáním předává z generace na generaci, pomohly právě husy, za což si čestnou pozici ve znaku vysloužily. Znak Nákla na Olomoucku a kostel sv. Jiří spolu historicky souvisejí. Když chtěli na tvrz zaútočit nepřátelé, vyplašili citlivé ptáky obývající bažiny u domů na dřevěných kůlech. Husí kejhání zalarmovalo obránce pevnosti a protivníka dokázali úspěšně odrazit. Říká se, že to byli Švédové. Pevnost sice i díky husám nedobyli, ale zato vypálili dřevěný kostel stojící na návsi, uvedl starosta Marek Ošťádal, co se v Nákle traduje. Nový kostel měl pak po skončení éry pánů z Nákla vyrůst na místě tvrze. Chrám sv. Jiří skutečně stojí na vyvýšeném a strategicky výhodném místě. Jeho dnešní barokní podoba pochází z konce 17. století, věž má ale starší už z období renesance. Jediné, co se z původní pevnosti mělo zachovat, je Koláž: Hanácké noviny obvodová zeď kolem kostela. Někdo tvrdí, že zůstala i věž, ale na zdi se shodnou všichni, komentoval Ošťádal. Pravdou je, že nižší šlechta s přídomkem z Nákla používala husy ve svém znaku už ve čtyřicátých letech 15. století. Dokládá to zachovalá pečeť, kterou Drslav z Nákla potvrdil zemský mír (landfrýd). (kom)

17 ROZHOVOR leden Detaily jsou zásadní. Pacient je podvědomě vnímá Vojenská nemocnice v Olomouci je podle hodnocení Health Care Institutu nejlepším zdravotnickým zařízením v zemi. Kromě péče o pacienty provozuje i protialkoholní záchytnou stanici. Stará se také o válečné veterány, pro které chce letos budovat nové komunitní centrum. Ankety se účastníme deset let, podobné umístění se povedlo už minulému vedení. Bylo to ale v době, kdy se hlasování účastnilo méně nemocnic, takže aktuální úspěch je o to výraznější, říká ředitel nemocnice Martin Svoboda. PETRA PÁŠOVÁ Máme za sebou start nového roku, jak hodnotíte ten loňský? Na ocenění byl opravu bohatý. Anketa, ve které jsme zvítězili, zohledňuje nejen názory pacientů, ale i zaměstnanců a také inanční zdraví nemocnice. Ve všech těchto oblastech jsme museli uspět velmi dobře, abychom ocenění získali. Udělalo nám to velkou radost. Kromě toho jsme loni v květnu dostali ještě cenu města Olomouce za péči o válečné veterány. Jsme hrdí na to, že jim ji umíme poskytovat. Berete tedy ocenění jako prestižní? Neznám jinou anketu, která by byla takto prestižní, a to na obě strany, dovnitř organizace i navenek. Pacienti u nás jsou spokojení, kdyby nebyli, neumístíme se tak vysoko. Zájem pacienta je u nás opravdu na prvním místě a snažíme se mu zpříjemnit pobyt tak, aby byl co nejméně obtěžující, abychom mu co nejlépe pomohli. Není to jen péčí lékařů a sester, ale i prostředím. Je to národní kulturní památka, unikátní věc, ale to není naše hlavní zásluha. My se nemocnici a budovu snažíme špičkově udržovat. Pro pacienty je to důležité. Historické kulisy na ně pozitivně působí? Myslím, že ano. Vím, jaké to je, když ležíte v nepěkném prostředí. Sám jsem to zažil v jiné nemocnici a je rozdíl, jestli je místnost vymalovaná nebo ne, jestli ta postel je otlučená a jestli utěrky jsou z roku 1989 nebo Podvědomě to vnímáte. My se o detaily zajímáme dlouhodobě. Musím říct, že naši pacienti nám vyjadřovali poděkování i v době, kdy jsme ta významná ocenění ještě neměli. Když se řekne vojenská nemocnice, spoustu lidí napadne, že tam mohou jen vojáci. Je to ale jinak Vojenská nemocnice Olomouc je zřízena jako příspěvková organizace Ministerstva obrany, máme tak povinnost dělat speciální vyšetření vojákům před misemi, spoustu speci ických úkolů v rámci mobilizačních povinností nebo například při zabezpečení Vojenského újezdu Libavá. Ale samozřejmě jsme otevřeni všem pacientům, bez ohledu na to, jestli mají vztah k armádě nebo ne. Jsme rádi, že jsme se stali součástí integrovaného záchranného systému Olomouckého kraje, kdy se jedním dnem v týdnu podílíme na příjmu pacientů pro celý širší olomoucký region. Pro nás to je obrovské obohacení. Vojáci jsou špatní pacienti? Spoléhat pouze na vojenskou část populace má hned několik nevýhod. Jednak vojáků je teď asi 2,5 promile z celkové populace, což je opravdu málo a druhou věcí je, že jde o velmi výběrovou populaci. Jsou to v podstatě zdraví lidé. Kdyby byl vojenský lékař odkázán pouze na to, co se naučí v kontaktu s představitelem zdravé populace, tak by nutně odborně zakrněl, a pak by svoje schopnosti nemohl využít v případě bojových misí v zahraničí. Takový lékař by byl v podstatě k ničemu. Sloužíte ale i pro mimořádné situace Ano, musíme držet jisté rezervy pro případy hromadných neštěstí nebo nečekaných událostí. Když byly v roce 1997 povodně, Hradisko zůstalo široko daleko jediné nezaplavené místo a stalo se přirozeným evakuačním centrem pro obyvatele městských částí Černovír a Lazce. Pečujeme ale například i o veterány, o které se musíme starat více než civilní nemocnice. Děláme to rádi, pro nás to jsou morální vzory. Je tedy obvyklé, že ve vojenských nemocnicích mají část určenou veteránům? My jsme byli v roce 2008 první. Mezitím už vzniklo zařízení v Praze a Karlových Varech, ale my jsme v tomhle smyslu pro ně jistým příkladem, fungujeme už jedenáctý rok. Jaká je obsazenost Léčebny dlouhodobě nemocných? Naší LDN prochází nejen veteráni druhé světové války a už i novodobí veteráni, ale když máme kapacity volné, jsou tam i vojenští důchodci nebo civilní osoby. Podle statistiky činilo zastoupení veteránů doposud přibližně 40 procent. Myslíme si, že péče ve prospěch veteránů bude postupně převládat, protože každým rokem se statutu veterána domůže asi 500 lidí, celkem jich už je okolo 17 tisíc. Počítáme s tím, že v průběhu roku 2022 budou kapacity už pouze pro veterány. Jak je na tom armádní medicína? Musí být o krok napřed před civilní? Martin Svoboda (*1973) Po gymnáziu v Moravských Budějovicích zamířil na Vojenskou lékařskou akademii Hradec Králové, současně studoval Lékařskou fakultu Univerzity Karlovy v Hradci Králové. Postupně získal atestace ze všeobecného lékařství, z interního lékařství a z gastroenterologie. V roce 2016 absolvoval kurs generálního štábu Univerzity obrany Brno, má hodnost plukovník generálního štábu. Ředitelem Vojenské nemocnice Olomouc je od ledna Armáda obohacuje civilní sektor, ale je to i naopak. Má třeba výborně zpracované a osvojené zásady medicíny katastrof, což je úplně jiná medicína, než když na ulici omdlí jeden člověk. A je její zásluhou, že se to podařilo včlenit do civilního sektoru. Další jsou technologie. Každá válka přinesla obrovský rozmach technologií, ať už to byly technické, zdravotní nebo organizační poznatky z válečných kon liktů, které se pak přenáší do civilní medicíny. Nedávno se v České republice testoval zvláštní prášek na zastavení krvácení ze zažívacího ústrojí. Jde o preparát původně vyvinutý pro americké vojáky. Ale je to například i léčba popálenin, amputace, léčba antibiotiky nebo naopak dobrá medicína v primitivních podmínkách. Od civilní medicíny si zase můžeme brát pokrok v léčbě, cílem je, aby se úroveň polní medicíny za války blížila co nejvíce úrovni civilní medicíny v míru. Armáda má ve světě dost prostředků na to, aby výsledky vědy mohla aplikovat, a může být i první, která to vyzkouší. Provozujete taky záchytnou stanici, jaká jsou čísla? Dělali jsme statistiku a záchytů je přibližně stále stejně, okolo stovky za měsíc. Záchytka je potřebná, ale není to žádná radost. Ale jaká je alternativa? Kdyby nebyly záchytné stanice, tak by se pacient dovezl do nemocnice, kde by ležel s ostatními, byl by placen ze zdravotního pojištění a dovedete si představit, jak by byli všichni rádi, že jsou s opilcem na pokoji. Jaké to je sloužit na záchytné stanici? Náročné, nevděčné, často s kon likty a podáváním stížností i trestním oznámením, že jsme někoho drželi protiprávně. Musím říct, že jako občanu se mi nelíbí, že bychom měli prostředí záchytky učinit příjemným. My ho chceme mít korektní, ale strohé. Nevidím důvod, proč by se lidé měli na záchytku těšit. Cílem zařízení je, aby pacient bezpečně vystřízlivěl. V jakém stavu se k vám pacienti většinou dostanou? Je to různé. Občas se tam objeví člověk s nízkou hodnotou promile, který se poprvé v životě napil a neznal účinek. Někdy jsou to lidé chodící a komunikující, ale měřeno promile hodně opilí. Někdy jsou agresivní, často pozvracení, pokálení, špinaví, není to příjemná služba. Jsou verbálně nebo fyzicky útoční, ničí vybavení. Nejde ani o pacienty nebo klienty, taková pojmenování náš vztah nevystihují. Pro nás je to osoba zachycená a naším úkolem je, aby u nás vystřízlivěla. Kolik se za noc u vás platí a jak se vám daří peníze vymáhat? Je to na místě a korun s odstupem. Úspěšní jsme asi jen ve 20 procent, což je málo. Vymáhat pohledávky musíme, to je dané zákonem, ale stojí nás to mnohem větší prostředky. K dnešnímu dni tak dlužná částka činí okolo 38 milionů korun. Pokusili jsme se pohledávku odprodat, ale neúspěšně, každý ví, že dluh nevymůže. Pomáhá nám Olomoucký kraj, se kterým máme smlouvu, takže na službě netratíme, ale ani na ní příliš nevyděláváme. Ještě poměrně nedávno byl velký problém počet sester a jejich ohodnocení. To se zlepšilo. Co vás pálí dnes? Co se týká sesterského personálu jsme teď téměř na 100% obsazenosti. Ale před dvěma Martin Svoboda je ředitelem Vojenské nemocnice v Olomouci čtvrtým rokem. Foto: Petra Pášová/ Hanácké noviny lety byla situace tragická. Sestry byly opravdu podhodnocené, okolní i soukromá zařízení byla schopná nabídnout víc než my. Dnes se to změnilo. Co se týká lékařů, tam je to horší, ale ne proto, že by nebyl zájem u nás pracovat. Důvodem je, že lékaři stárnou, každý šestý je v důchodovém věku nebo za pár let bude a možnost vzdělávání nových, mladých lékařů v nemocnicích našeho typu je čím dál horší. Navzdory všem proklamacím. V čem přesně? Česká republika zničila systém vzdělávání, který byl funkční, jednoduchý a pochopitelný s jasnými pravidly. Mladý lékař, který k nám po škole dnes přijde, bude přibližně osm let docházet na atestaci. Velkou část té doby ho neuvidíme, musíme ho posílat na vyšší pracoviště, na podle mého názoru, nesmyslně dlouhé stáže. Zájem o naši nemocnici ze strany mladých lékařů, kteří končí školu, je dostatečný, ale když jim řeknete, že naše nemocnice v tom konkrétním oboru nemá akreditaci a ani ji nikdy nezíská kvůli složitým podmínkám, tak sem nechtějí jít. Dřív jsme měli jednoho atestovaného doktora po třech letech, dnes to trvá až osm. Jen kvůli nesmyslným požadavkům. I proto je doktorů málo, a proto lékaři v průměru stárnou. To nás pálí úplně nejvíc. Kromě toho i rozdílné platby od pojišťoven za stejné výkony pro různé nemocnice. Ale to je evergreen, se kterým jsme se už museli naučit pracovat. Jaké jméno má Armáda České republiky u veřejnosti? Při loňských smutných úmrtích na misích se našly i negativně laděné hlasy, kte- ré říkaly, že v zahraniční vojáky nepotřebujeme, že jde o žoldáky Jméno má určitě dobré. Vadí mi ale, že někdo o vojácích na misích říká, že tam jeli pro peníze. Nepopírám, že si tam peníze vydělají, ale tak je to v pořádku. Sedm dnů v týdnu, 24 hodin denně jsou ve službě, nemají volno šest měsíců. Ukažte mi někoho, kdo by jim tohle mohl závidět. A to nemluvím o nebezpečí, které tam je. Rozhodnutí o účasti republiky v misi není věcí vojáka. Ten šel tam, kam jsme jej my, občané, prostřednictvím svých volených zástupců poslali. Měli bychom být rádi, že takové vojáky máme. Jsou tu totiž pro všechny, i pro ty, kteří s účastí v misích nesouhlasí. Třeba v Prostějově je špičková posádka, nejlepší z nejlepších. A když by vás například někde v zahraničí unesli, oni budou ti, kteří vás pojedou vysvobodit. Co se týká úmrtí, je to velmi smutná věc, neštěstí, ale bohužel přirozené riziko nasazení ve válečné operaci. O to více bychom neměli jejich oběť zpochybňovat. Co nového chystáte pro rok 2019? Operační obory máme situované v Pasteurově ulici, není tam jedině ORL, tedy krční, nosní, ušní. Chceme obory sjednotit, proto máme v plánu vybudovat velkou přístavbu, aby byla dostatečná pro ORL oddělení. Druhá velká akce je poměrně čerstvá, v prostorách Domu armády v Olomouci, kde dnes sídlí restaurace U Huberta, chceme zřídit komunitní centrum pro válečné veterány. Je to obdoba toho, co už několik let velmi dobře funguje v Brně. Bude především pro novodobé válečné veterány, kterých je na Olomoucku a okolí už okolo tří tisíc. Sloužit bude pro setkávání veteránů či jejich rodinných příslušníků a podporovatelů. Budou se tam pořádat i výstavy, školení, besedy.

18 18 FIREMNÍ PREZENTACE leden 2019 Alika z Čelčic zásobuje ořechy Česko i zahraničí Rodinná irma z Prostějovska působící na českém trhu více než 25 let, to je Alika. Sázka na různé druhy oříšků se jí vyplácí. V této oblasti je u nás vůbec největším producentem, vyváží ale i do zahraničí, včetně zdravé výživy. PETR KOMÁREK Dnes se na ně specializuje, na počátku devadesátých let minulého století se přitom ořechy v továrně u Čelčic na Prostějovsku vůbec nezpracovávaly. Společnost se původně zaměřovala na praženou kávu. Generální ředitelka Aliky Jana Kremlová s ní tehdy měla nejvíce zkušeností. Jak ale sama přiznává, její idea se do tehdejší doby příliš nehodila. Od roku 1994 se proto zaměření změnilo. K různým druhům oříšků se přešlo čistě náhodou. Při hledání nového výrobního programu, který by vydělal na splácení úvěru u banky, potkal otec Jany Kremlové svého někdejšího spolupracovníka. Bývali kolegy ve irmě působící v zemědělství a známý se svěřil, že by potřeboval pražené arašídy pro výrobu křupek. Pěstování podzemnice? Dopadlo by to jako s rýží V návaznosti na to se k nám začala dovážet podzemnice olejná, kterou jsme následně opražili, podotkla Kremlová, co Aliku přeneslo do jiné Generální ředitelka společnosti Alika Jana Kremlová. oblasti potravinářského průmyslu. Kamiony s podzemnicí přijíždějí do Čelčic stále, ve středoevropských podmínkách se pěstovat nedá. Bez ohledu na úrodnou hanáckou černozem. Byl by to stejně špatný nápad jako tu pěstovat rýži, přirovnala Kremlová. Nákupní oddělení Aliky proto zařizuje zásilky podzemnice z Argentiny, Spojených států nebo Číny. Na denní provoz je jí potřeba celý kamion. A to irma po pražených arašídech přidala do své nabídky ještě další druhy ořechů. Kešu z Vietnamu a Indie, mandle z Ameriky a Španělska, pistácie mimo jiné z Íránu, makadamové oříšky z Austrálie a některých afrických států. Dodavatelé si Aliku většinou sami našli. I díky mezinárodním veletrhům v zahraničí, kam zaměstnanci společnosti každoročně zavítají jako návštěvníci nebo jako vystavovatelé. Mezi odběrateli přibývají hlavně ti menší, stejně jako e-shopy. Na Hané patří k nejvýraznějším zákazníkům Nutrend z Olomouce- Chválkovic. Všechny oříšky například ve zdravých tyčinkách tohoto odběratele jsou od nás, poznamenala Jana Kremlová. Firma Alika z Čelčic na Prostějovsku patří k největším zaměstnavatelům v regionu. Největší producent oříšků v Česku Část z vlastních pražených, sekaných či plátkovaných produktů deset kilometrů od Prostějova také balí. To mělo za následek, že společnost čím dál více oslovovalo téma zdravé výživy. Nakonec si zřídila internetový obchod se všemi druhy oříšků. Lidé si je mohou za příznivé ceny pořídit a dopřát svému tělu hodnotnou stravu. Výrobky vyváží irma i do ciziny, typickým příkladem je Švédsko. Mimo Česko celkově putuje třicet procent výrobků Aliky na Slovensko, do Německa, Nizozemska, Belgie. Zbylých sedmdesát spotřebuje domácí trh, na kterém je Alika největším producentem ve svém oboru. Z pracovní náplně se musí stát záliba, ne naopak Zároveň platí za rodinnou irmu, pracuje v ní osm členů rodiny Kremlových. K Janě Kremlové s manželem se postupně přidaly dcery a následovali jejich partneři. Bude v tradici pokračovat některé z šesti vnoučat? Uvidíme, to záleží na nich, pousmála se ředitelka, která říká, že z náplně své činnosti si člověk musí udělat zálibu, ne naopak. Osobně má na starosti controlling a nábor zaměstnanců. V dnešní době přijme každého, kdo se přihlásí. Doba se hrozně změnila. Nejvíce potřebujeme zaměstnance do výroby a logistiky, což je v kraji s téměř nejnižší nezaměstnaností u nás fuška. O každého člověka musíme bojovat, netajila se. Mezi stovkou nejvýznamnějších V žebříčku ekonomického časopisu Forbes figuruje 2x foto: archiv společnosti Alika Jana Kremlová mezi stovkou nejvýznamnějších žen z rodinných firem. V jejich pořadí se do elitní společnosti vešla i Alika. Máme také několik důležitých certifikátů, díky nimž můžeme privátně vyrábět pro různé zahraniční řetězce, dodala generální ředitelka. Pro letošní rok si jeden z největších zaměstnavatelů v regionu naplánoval zřídit svou exportní pobočku v Polsku. Doma v čelčickém závodě už běží pracovní doba zkrácená ze třech směn na dvě, do budoucna by měla v areálu vyrůst také nová výrobní hala.

19 PIVOVARNICTVÍ leden Hanácký pivovar vaří piva s poetickými názvy Pivovarská tradice k Holici patřila. Do městské části Olomouce se jí rozhodl vrátit Hanácký pivovar. Svým názvem navazuje na původní rolnický akciový pivovar z konce 19. století. Pojí ho s ním ještě jedna věc, pracuje se stejným počtem nádob varny a objemem spilek. PETR KOMÁREK Stejně jako kdysi Hanácký akciový pivovar rolnický i současný Hanácký pivovar používá třínádobovou varnu a spilky s objemem třicet hektolitrů. Zde ale podobnost technologií končí. Nový pivovar osadili jeho zakladatelé moderní výbavou, která splňuje všechny náročné parametry současné potravinářské výroby. Novodobou historii vaření piva v Holici odstartoval Hanácký pivovar na podzim roku 2015 a svým názvem i výběrem působiště chtěl na tradici staršího předchůdce nepřímo navázat. Začátky s létáním Hanácký pivovar původně létal a svou první várku uvařil v červnu 2016 v kroměřížském 1. selském pivovárku. Jednalo se o dvanáctku Chmelař klasicky vařený ležák, na který se však využily novošlechtěné odrůdy chmele a ječmene pro výrobu sladu. Vše za účelem vytvoření klasické české dvanáctky z méně tradičních českých odrůd. Jako létající pivovar jsme působili přibližně ještě rok. Za tu dobu jsme uvařili zhruba deset dvanáct várek různého piva, upřesňuje spolumajitel a sládek Hanáckého pivovaru Pavel Hanuštiak. Mezitím se opravovalo nové sídlo pivovaru v olomoucké ulici Šlechtitelů. V říjnu 2017 se tu konečně mohlo začít s vařením pěnivého moku. Pamatuji si, jako kdyby to bylo teď. V úterý 10. října jsme obdrželi poslední razítko, které nás opravňovalo k zahájení provozu. Z úřadu jsem běžel do pivovaru, našrotoval se slad na první várku a uvařili jsme desítku Sladaře, vybavuje si s úsměvem Hanuštiakovi. Sladař, Chmelař nebo Šafář Desetistupňové pivo s datem nebylo žádnou hrou s čísly. Klasickou desítku Hanácký pivovar nemínil ve své nabídce opomenout. Spolu s dvanáctistupňovým Chmelařem a čtrnáctistupňovým Vladařem. Prvotní záměr se ale brzy změnil. Když jsme piva vařili ještě jako létající pivovar, dařilo se nám je na trhu docela dobře udat. Po přechodu na klasickou výrobu jsme ale začali produkovat větší objemy. Přitom jsme zjistili, že desítku přijala většina lidí, dvanáctku všichni, ovšem naopak čtrnáctku ve větším množství už jen malá část. Proto se z Vladaře stalo občasně vařené pivo, vysvětluje sládek. Místo čtrnáctky zařadil pivovar z Holice do své stálé produkce jedenáctku, jíž většina spotřebitelů považuje za standardní pivo. Tak Některá z piv Hanáckého pivovaru, zleva desítka Sladař, jedenáctka Šafář, dvanáctka Chmelař. Foto: Jan Friesner/archiv Hanáckého pivovaru se začal vařit Šafář. Se Sladařem či Chmelařem ho spojují stejná dvě koncová písmena, což názvům dodává poetičnost. Kamarád jazykovědec tím trpí, kolegyně v práci zase říkala, že jsme strašní sexisté, protože v názvech nemáme žádnou ženu. I proto jsme tedy pro uspokojení všech pivařek začali vařit také Šafářku, glosoval Hanuštiak. Jako první se podle jeho slov přišlo s pojmenováním Chmelař. Mimo jiné z toho důvodu, že lidé napojení na Hanácký pivovar pěstují chmel nebo mají chmelaře v rodině. V návaznosti na to se zrodila myšlenka oslavit názvy piv jejich jednotlivé suroviny, takže k Chmelařovi přibyl Sladař. Poslední pivo z původní trojice, čtrnáctka, už bylo přece jen silnější. Pivovarníci se zároveň snažili zůstat u zakončení ař, a proto zvolili Vladaře. Vídeňský ležák poté nazvali Císař a odkazovali tak na historii a rakousko-uherskou monarchii. Do kuriózních kombinací povedeně zapadl také jedenáctistupňový Šafář. Spolumajitel a sládek Hanáckého pivovaru v Olomouci Pavel Hanuštiak. Do budoucna zamýšlí ročně produkovat dva tisíce hektolitrů piva. K této metě se Hanácký pivovar dostává postupně, ve svém prvním roce uvařil 600 hektolitrů. Foto: Petr Komárek Pivní návyky souvisejí s životním stylem Minulý rok jsme měli v prodeji tři stabilně vyráběná piva desítku, jedenáctku a dvanáctku. K tomu ještě čtrnáct piv speciálních, sezonních, která se vaří jednou za čas. Šlo o spodně i svrchně kvašená piva, včetně série čtrnáctky HIPA (Hanácká IPA) vždycky zachmelené jinou odrůdou chmele. Úspěšná byla také jedenáctka Nebe v hubě, lehký letní Ale (čti ejl pozn. red.) nebo například naše Vánoční pivo, vyjmenoval Pavel Hanuštiak. Sám sice pracuje na Hané, ale pochází z Valašska. Na dotaz ohledně porovnání pivních návyků obyvatel obou regionů říká, že pro lidi, kteří si cestu k minipivovarům najdou, není důležité, odkud jsou. Lidé obecně se každopádně chovají trochu jinak. Lidé z Valašska, Hané a třeba Moravského Slovácka se mezi sebou obecně liší životním stylem, tradicí, historií, kulturou a v neposlední řadě také stravovacími a spotřebitelskými návyky. S tím souvisejí i pivní návyky. Lidé nejsou lepší ani horší, každý je jen trochu jiný, podotýká. Důraz na půllitrové skleněné lahve Piva z Hanáckého pivovaru se dají koupit v olomouckých pivotékách a podnicích jako jsou Good Beer Club v Denisově ulici, Local Lokal v Zeyerově ulici či Los Bastardos a Pivní Ráj v ulici Komenského. Sládek ještě zmiňuje obchod Olomouc bez obalu v Kateřinské ulici, kde je k dostání ve vratných půllitrových lahvích, a hypermarket Globus. V Prostějově se pak lahve prodávají v obchodě irmy Lahůdky Jelínek. Sladař, Šafář a další se stáčejí do skla. K pivu to, jak říká Hanuštiak, neodmyslitelně patří. Trh nás nicméně už trochu zformoval a začali jsme pivo prodávat i v PET lahvích. Zákazníci to chtějí, doplnil. Velký důraz přesto klade na skleněné lahve o objemu jednoho půllitru. Jsou plně recyklovatelné a minimálně zatěžují životní prostředí. Kromě půllitrových lahví, do kterých se stáčejí především klasická piva, nabízí pivovar i lahve o objemu 750 mililitrů. Do těch plní své sezonní speciály. V srpnu 2018 uspořádal Hanácký pivovar své první pivovarské slavnosti. Letos dojde na druhý ročník. Rád bych na ně všechny pozval. Přemýšlíme ještě nad formátem akce, ale jedno je jisté zhruba v polovině srpna slavnosti budou, slíbil spolumajitel a sládek Pavel Hanuštiak.

20 20 PIVOVARNICTVÍ leden 2019 Pivovar Zubr loni zvýšil prodej čepovaného piva Pivovar Zubr navýšil v loňském roce o tři procenta tuzemský prodej sudového piva, celkově se čepované pivo podílí na tuzemském výstavu stále zhruba 60 procenty. Výsledky pivovaru Zubr potvrdily také trend stoupající obliby plechovek, které částečně nahradily skleněné lahve. Celkový výstav pivovaru Zubr za rok 2018 dosáhl 255 tisíc hektolitrů piva. Nová vyhláška zpřehlední orientaci v širokém sortimentu piv Změny v názvosloví piva přináší nová vyhláška o požadavcích pro nápoje, kvasný ocet a droždí, kterou připravilo Ministerstvo zemědělství. Jasně například odlišuje piva typu ležák od nově nazvaných plných piv. U nealkoholických nápojů jsou nově de inovány ovocné a zeleninové šťávy, upřesňuje rovněž označování medoviny. Vyhláška reaguje na nové trendy ve výrobě potravin, což uvítají jak výrobci, tak spotřebitelé. Pořádek ve značení potravin a nápojů je nutný, Označování piva Stávající název a parametry piva Nealkoholické pivo (do 0,5 % obj. etanolu) Pivo se sníženým obsahem alkoholu (0,5 1,2 % obj. alkoholu) Stolní pivo (stupňovitost do 6) Výčepní pivo (stupňovitost 7-10) Ležák (stupňovitost 11-12) Speciální pivo Piva o stupňovitosti 13 Plato a vicestupňová pak budou označována jako silná piva - bez ohledu na to, zda se jedná o ležáky nebo ejly. To vše mi přijde, že je někdo až moc po česku kreativní - proč nepřijmout nomenklaturu/taxonomii ze zahraničí? Ležáky = spodně kvašená piva = lagers Ejly = svrchně kvašená piva = ales protože je důležité, aby zákazník věděl, co přesně je mu pokládáno na stůl či co si dává do nákupního košíku, řekl ministr zemědělství Miroslav Toman. Zbytečná kreativita po česku? A dle množství alkoholu pak třeba stejně jako v mezinárodní taxonomii BJCP na stupnici: nealko stolní (table) slabé(session) standardní (bez přízviska) silné (double/imperial) Proč si musíme vytvářet něco svého, originálniho? K nejdůležitějším změnám patří označování piva. Jasně odlišuje piva typu ležák (jedenácti a dvanáctistupňové pivo vyrobené tzv. spodním kvašením) od piv rovněž jedenácti a dvanáctistupňových, ale vyrobených metodou svrchního kvašení. Ta se nově nazývají plná piva. Další novinkou je označení piva silného, dříve šlo o piva speciální s třinácti a více stupni. Pivo se sníženým obsahem alkoholu je nově pivem nízkoalkoholickým. Stávající či nový název a parametry piva Nealkoholické pivo (do 0,5 % obj. etanolu) Nízkoalkoholické pivo (0,5 1,2 % obj. alkoholu) Stolní pivo (stupňovitost do 6) Výčepní pivo (stupňovitost 7-10) Ležák (stupňovitost 11-12), ale pouze pro piva spodně kvašená většina sortimentu ležáků Plné pivo (stupňovitost 11-12), ale pouze pro piva svrchně kvašená Silné pivo (stupňovitost 13 a více) Pozn.: Stupňovitost piva neznamená množství alkoholu v pivu, ale množství extraktu tzv. původní mladiny (EPM) v % hmotnostních. Nově se zavádí název atypický pivní nápoj. Jedná se o nápoj na bázi piva s modifikovaným podílem sladu nebo modifikovaným způsobem kvašení (není to pivo). V ČR se tento sortiment vyskytuje pouze okrajově. Nová vyhláška uvede stav do lepši situace než je teď, ale přesto ne ideální. Nyní jsou slabé ejly (ales) o stupňovitosti označovány jako ležáky to je nesmysl nejsou to ležáky. Od to budou plná piva. Proč to nemohou být "ejly" (ales), tak jako všude ve světě? Osobně by mi úplně stačilo povinné značení ve struktuře: stupňovitost (extrakt původní mladiny ve stupních Plato) - tj 10, 11, 12, 13,... - nechápu, proč se od toho upustilo... objemové procento alkoholu způsob kvašeni (spodní, svrchní, smíšené, případně spontánní) Vyhláška také zavádí označování tzv. pivních stylů (typů). Jde o moderní piva typu Ale, IPA atd. v různých variantách. Kromě samotných piv vyhláška nově umožní prodávat tzv. atypický pivní nápoj. Jde o nápoj, který nesplňuje požadavky na pivo, ale je vyrobený na bázi piva s upraveným podílem sladu nebo způsobem kvašení. K úpravám došlo také u nealkoholických nápojů. Jsou de- inovány ovocné a zeleninové šťávy s označením přírodní a čerstvé (fresh). Ke šťávě čerstvé nelze přidávat další složky s výjimkou bylin a semen rostlin a nelze ji ani nijak dále upravovat, například tepelně nebo chemicky. Do přírodní šťávy nelze nic přidávat a může být ošetřena pouze tzv. šetrnými metodami (založenými např. na použití vysokého tlaku po určitou dobu). Medovinu lze nově za splnění podmínek označit i jako medové víno. V případě, že je při výrobě medoviny použit např. cukr, líh nebo víno, označí se jako dezertní medovina. Vyhláška nabývá účinnosti 1. prosince Podle dosavadní vyhlášky lze nicméně potraviny vyrábět a uvádět na trh až do 1. prosince 2019 a tyto potraviny bude možné prodávat až do vyčerpání zásob. Vojtěch Bílý Navíc legislativa i nadále nepamatuje na piva, u nichž je extrakt tvořen velkým podílem nesladovaných obilovin - např. na witbier, kam spadá i známý a oblíbený Hoegaarden. Extrakt těchto piv je od nepaměti tvořen zhruba z 50 % nesladovaných obilovin (vesměs nesladovaná pšenice + občas trochu ovsa). De jure se tedy nejedná o pivo - dle české legislativy je pivem nápoj, který má podíl nesladovaných obilovin na extraktu max. z 33%. Witbiery mají delší historii (jestli se nepletu, tak se vaří zhruba 400 let) než české a evropské ležáky (vaří se méně než 200 let), ale česká legislativa je stejně - i v roce ignoruje. Smutné, z čeho plyne toto diletantství? Martin Urban Cech domácích pivovarníků V loňském roce jsme se zaměřovali primárně na tuzemský trh a podporu čepovaného piva. To se odrazilo v konečných číslech, kdy se nám podařilo navýšit prodej sudového piva o tři procenta oproti předcházejícímu roku. S tím jsme velice spokojeni a doufáme, že rostoucí trend bude pokračovat i letos, hodnotí výsledky Tomáš Pluháček, ředitel pivovaru Zubr. Oceňovaná kvalita Pivovaru Zubr se v loňském roce dařilo na prestižních degustačních soutěžích, a to tuzemských i mezinárodních. Naší jedničkou byl jednoznačně v loňském roce Zubr Grand, který uspěl na obou největších tuzemských odborných degustačních soutěžích. Stal se absolutním vítězem Pivexu a na Českém pivu získal titul nejlepšího jedenáctistupňového ležáku. Úspěch a kvalitu piv Zubr pak potvrdil i ležák Zubr Premium, který ovládl kategorii Bohemian-Style Pilsner mezinárodní degustační soutěže European Beer Star 2018, popisuje úspěchy pivovaru jeho sládková Nataša Rousková a pokračuje: Loňská ocenění nasadila laťku velmi vysoko a já doufám, že letos na tyto skvělé výsledky navážeme a potvrdíme, že tradiční české pivo vyráběné klasickými technologiemi boduje nejen u konzumentů, ale i odborníků. Cíle 2019 Cílem pro letošní rok je nejen dále navyšovat prodej sudového piva, ale rozšiřovat i distribuci našeho oceňovaného piva v nadnárodních obchodních řetězcích. Jednání s těmito řetězci jsou vždy velmi složitá a budou taková i letos, kdy rostou mzdové náklady i náklady na suroviny a energie pro výrobu piva. Dlouhodobě si zakládáme na tom, že vaříme poctivé tradiční pivo z těch nejlepších regionálních surovin a z našich vysokých standardů za žádnou cenu nebudeme polevovat. Věřím, že se s obchodními řetězci nakonec na obchodních podmínkách domluvíme a pivo ZUBR tam bude dostupné pro naše konzumenty, komentuje situaci na trhu Tomáš Pluháček. Investice do pivovaru i provozoven K rostoucímu prodeji plechovek, který se zvýšil v meziročním srovnání o 15 procent, přispěla i nová balicí linka na plechovky spuštěná v roce 2017, která umožňuje značnou variabilitu balení i potisků. V investicích do modernizace bude pivovar pokračovat i v letošním roce. V loňském roce jsme zahájili výměnu systému iltrace, která bude letos dokončena. Investice nám přinese nejen úsporu energií, ale především další zvýšení kvality našeho piva. Jedním z hlavních bene itů pro naše konzumenty bude prodloužení trvanlivosti piva, říká k investici Tomáš Pluháček. Celá rekonstrukce iltrační stanice probíhá za provozu a její inanční náročnost dosahuje výše přes 25 milionů korun. Pivovar Zubr se letos zaměří také na investice do vlastní sítě nájemních restaurací. Ty budou směřovat zejména do výčepních technologií i vybavení interiérů. Jedním z dalších cílů pro letošní rok je navýšení počtu provozoven, které nabízejí pivo Zubr z tanku. Akce v pivovaru Ani v letošním roce nebudou chybět oblíbené akce v pivovaru, které každoročně do areálu přilákají tisíce lidí. Pivní sezonu již tradičně zahájí narozeninové oslavy pivovaru, které proběhnou 26. dubna Hudbou a zábavou nabitý Zubrfest přivítá fanoušky 15. června 2019 a poslední prázdninová sobota, tedy 31. srpna 2019, bude patřit Dočesné se Zubrem. Pivovar ZUBR, a.s., tradiční český výrobce působící především na Moravě, je společně s pivovary Holba a Litovel součástí pivovarské skupiny PMS. Pivovar je držitelem ocenění Klasa A, známky CHZO České pivo a více než 90 ocenění z prestižních tuzemských i zahraničních degustačních soutěží. Nejprodávanějším pivem z produkce je 11 ležák Zubr Grand, absolutní šampion degustační soutěže Zlatý pohár Pivex PIVO 2018, vítěz v kategorii ležáků v ročnících 2018 a 2017 a trojnásobný vítěz soutěže České pivo v kategorii jedenáctistupňových piv. V mezinárodní degustační soutěži European Beer Star 2018 získal první místo Zubr Premium v kategorii Bohemian-Style Pilsner. Novinkou ve stálém sortimentu je 12 ležák Zubr Gradus. (PR)

21 ZEMĚDĚLSTVÍ leden Oceněný majitel Levandulového statku: Chtěl jsem dělat něco výjimečného Farmaří teprve tři roky, přesto už v konkurenci zhruba účastníků loňského ročníku soutěže Farma roku obsadil senzační čtvrté místo. Díky Lukáši Drlíkovi a jeho rodině se navíc po celé republice proslavila malá vesnička Bezděkov, která je se zhruba padesátkou obyvatel součástí nedalekého města Úsov. Právě zde se totiž nachází Levandulový statek, unikátní svým zaměřením i šíří záběru. ADAM FRITSCHER Soutěž Farma roku vyhlašuje Asociace soukromého zemědělství ČR, Z ocenění máme velkou radost a vážíme si ho. Přitom jsme se ani nechtěli hlásit, protože fungujeme na rozdíl od řady statkářů opravdu jen pár let. Byli jsme ale přihlášeni kamarádem a takto skvěle to dopadlo. Třeba se příště hecneme a dotáhneme to ještě výš, usmívá se zakladatel a majitel Levandulového statku Lukáš Drlík. Na gruntu svých předků Proč hospodaří právě v Bezděkově, malé obci na pomezí Hané a Zábřežské pahorkatiny? Strávil jsem tady velkou část dětství u dědy s babičkou. Statek je vlastně naše letitá rodinná usedlost. Vždycky mě lákalo tam zůstat a jen jsem přemýšlel, co by se tu dalo dělat. Uvažovali jsme třeba o chovu dobytka nebo o ovocnářství, vzpomíná úspěšný farmář. Inspiraci nakonec nalezl ve známé jihofrancouzské oblasti Provence. Jeli jsme tam na výlet a byli jsme z krajiny plné levandulí nadšeni. Navíc jsem se chtěl vždy odlišovat a být jedinečný, a to se mi díky pěstování levandulí podařilo. Na statku sice máme také malá políčka máty, měsíčku či chrpy, ale pouze levandule pěstujeme ve velkém, vysvětluje Lukáš Drlík. Kavárna i galerie Na polích má Levandulový statek asi deset tisíc rostlinek, plochy chce majitel Lukáš Drlík postupně rozšiřovat. Foto: archiv Levandulového statku Na co vše jsou takové levandule - kromě jejich nesporné krásy a vůně - dobré? Pěstujeme levanduli lékařskou, která má opravdu velmi široký záběr využití, od gastronomie přes kosmetiku až po dekorace. Náš statek toho ale nabízí opravdu hodně, nejen samotné rostlinné produkty. V létě k nám ve velkém přijíždějí návštěvníci na komentované prohlídky, pořádáme degustace, jógu přímo v polích a čím dál populárnější jsou u nás svatby, těch bylo vloni opravdu hodně, vypočítává majitel statku. V Bezděkově Drlík navíc zakoupil i budovu bývalého obecního úřadu a vybudoval v ní krámek s malou galerií. Práce je opravdu hodně. Zatím jsme takový rodinný podnik, ve kterém pracujeme především já s mým bratrem a našimi partnerkami. V létě ale míváme až dvacítku brigádníků a s dalším rozvojem podniku budeme potřebovat lidí ještě více, hledí do budoucna farmář. V současnosti už totiž provozuje ještě Levandulovou kavárnu v Zábřehu. V ní mohou zájemci ochutnat třeba domácí dezerty, levandulovou limonádu nebo kávu v bio kvalitě. Součástí kavárny je rovněž vinotéka zaměřená na královskou odrůdu riesling, dodává Lukáš Drlík. Budoucnost? Restaurace, obchod Z nápadů to ovšem zdaleka není všechno. Úspěšný farmář z Bezděkova má velkorysých plánů mnohem více. Uskutečnění některých z nich je už téměř na spadnutí. Teď už můžu prozradit, že v Olomouci na Horním náměstí, přímo naproti orloje, otevřeme obchod, v němž budou kromě našich produktů zastoupeny také výrobky celkem deseti regionálních producentů, mimo jiné známé troubelické čokoládovny. Slavnostně otevírat chceme během Olomouckého tvarůžkového festivalu na konci letošního dubna, těší se Lukáš Drlík. A další plány a nápady? V Úsově chystáme otevření restaurace. Na statku se chceme pustit do příprav levandulového kempu. V plánu je i stezka kolem polí a ve vzdálenějším horizontu možná penzion a rozhledna, vypočítává statkář. Ocenění za cestovní ruch i festival Vedle nejčerstvější čtvrté příčky v soutěži Farma roku 2018 se bezděkovský statek a jeho vlastník mohou chlubit i dalšími cenami. Například vítězstvím v soutěži Živnostník roku Olomouckého kraje 2016 nebo druhým místem v kategorii Eko-friendly v rámci celorepublikové soutěži Destina- CZE Zajímavostí, která odkazuje na další z pestrých aktivit levandulových nadšenců, je druhá příčka v soutěži Cena cestovního ruchu Olomouckého kraje 2017 v kategorii Nejlepší turistická atrakce za Bezděkovský levandulový festival. Jedná se o dvoudenní akci s muzikou, občerstvením, prohlídkami a workshopy, která měla první ročník předloni a koná se vždy ve sváteční dny 5. a 6. července, představuje výčet mnoha svých činností šikovný a nápaditý statkář z Bezděkova Lukáš Drlík. Soutěž Pestrá krajina: Na způsobu hospodaření záleží Remízky, aleje, drobné vodní nádrže a další podobná opatření do krajiny patří. Zdůraznit jejich potřebnost chce nový program Pestrá krajina, který loni poprvé vyhlásila Asociace soukromého zemědělství ČR (ASZ) jako součást soutěže Farma roku. Koncem roku ocenila osm sedláků, kteří provádějí různá šetrná opatření v krajině. Svého zástupce mezi nimi měla i Haná. Hlavní myšlenkou programu je podle stavovské organizace poukázat na fakt, že k řešení problémů v krajině mají nejblíže ti, kteří k hospodaření přistupují odpovědně. Mají dlouhodobou vizi, znají potenciál daného místa, respektují jeho potřeby, myslí na předání výsledků své práce dalším generacím. Není jedno, jak se zemědělství dělá Ukázky dlouholetých a promyšlených funkčních řešení v krajině, které jsou samou podstatou tohoto programu, nejlépe dokazují, že velmi záleží, jakým způsobem se podnikání v zemědělství provádí. Rozhodně neplatí klišé, které velmi ráda používá část zástupců zemědělské veřejnosti, že je jedno, jakou formou se dnes zemědělství dělá, říká tajemník ASZ ČR Jaroslav Šebek. Na nejcennější kov dosáhly celkem čtyři farmy. První z nich je Kunclův mlýn (ASZ Příbram), samota v Brzině na Sedlčansku, kde rodina Kunclových dokázala stoprocentně využít potenciálu, jež skýtá okolní prostředí údolí potoka Brziny a ukázkově pečuje o vodní prvky a původní dřeviny v jejich okolí. Komise ocenila také novostavby dřevěné ekumenické kaple a dřevěného mostku, které jsou velmi vhodně umístěny do krajiny, a četné aktivity pro děti posilující jejich vztah k přírodě. Zlatým medailistou je také Habánský mlýn (ASZ Hodonín) ze zcela opačného kouta republiky - slováckých Vacenovic, kde manželé Blahuškovi chovají masné ovce a zároveň se jim podařilo velmi suché a větrnou erozí ohrožené krajině vrátit původní přirozený ráz. Obnovují zde polní cesty s alejemi, vysazují lokální staré odrůdy ovocných dřevin i solitérní stromy a v plánu je také obnova rybníka. Kromě toho se angažují v pořádání folklórních Pestrá krajina je komplexní program péče o půdu, vodu a krajinu, jehož výsledky vyhlásila Asociace soukromého zemědělství ČR poprvé na konci minulého roku. Foto: AZS ČR akcí přímo ve vlastní společenské zahradě s multifunkční dřevěnou stavbou. Další farmou zařazenou do programu se zlatou medailí je Statek Vodňanský (ASZ Litoměřice), který byste našli ve Stranném u Blíževedel na Českolipsku. Jde o ukázkovou rodinnou farmu, na níž se Vodňanští věnují rostlinné výrobě a chovu masného skotu a zároveň dávají obrovský důraz na to, aby jejich činnost byla kompletně v souladu s potřebami krajiny - hospodaří se zde na menších půdních blocích, samozřejmostí jsou biopásy s pestrou skladbou plodin a biokoridory osázené původními dřevinami. Čtvrtou farmou, jež byla oceněna zlatou medailí, je Ekofarma Petra Marady (Svaz vlastníků půdy ČR), které se daří unikátním způsobem rozbíjet monotónní lány v okolí vinařské obce Šardice. Bratři Maradové zde systematicky budují ostrůvky biodiverzity v podobě extenzívních ovocných sadů, biopásů, mokřadů, alejí, biokoridorů, zatravněných údolnic a tůní, kde naleznou útočiště mnohé druhy zvířat, které z okolní krajiny již vymizely. Farma rodiny Kuncovy (ASZ Žďár nad Sázavou) ve Skleném na Českomoravské Vrchovině je zaměřena na chov masného skotu a tomu je také přizpůsobena skladba plodin kromě travních porostů je to jednoduchý osevní postup zejména krmných plodin, který v kombinaci s navracením hnoje půdu nedegraduje. K ocenění stříbrnou medailí přispělo také to, že Kuncovi před čtyřmi lety vybudovali ukázkový mokřad s vodními tůněmi, který ožil mnoha druhy rostlin a živočichů, jež sem chodí pozorovat děti v rámci výukových programů. Zařazení se stříbrnou medailí získala také Farma rodiny Sotonových (ASZ Svitavy, Ústí nad Orlicí), která má několikasetletou selskou tradici v Trstěnici na Svitavsku. Sotonovi se na svých pozemcích ohrožených větrnou erozí zaměřili zejména na zakládání krajinných prvků - hlavně formou výsadby stromů a keřů, které rozdělují půdní bloky střídající se v bohaté mozaice. Větrolamy a živé ploty u Troubek Držitelem bronzové medaile je Farma U lesa (ASZ Tábor) v Sudoměřicích u Bechyně, na níž se rodina Šonkových věnuje zejména chovu masné drůbeže, masného skotu, koní a drobného zvířectva, dále agroturistice, provozu sportovní stáje a dalším souvisejícím aktivitám. Šonkovi zdařile zrekonstruovali původní usedlost, zatravnili rozsáhlé plochy původně orné půdy a v areálu nové farmy zřídili malou vodní plochu. Druhá farma oceněná bronzovou medailí, Farma Jiřího Mišáka (ASZ Přerov), se rozkládá v okolí obce Troubky a hybatelem krajinotvorby je zde otec majitele Stanislav, jenž se na rovinaté krajině, která se zatím nevzpamatovala z důsledků průmyslového hospodaření, snaží rozšířit větrolamy a živé ploty z japonského topolu, které postupně doplňuje o původní druhy dřevin. Kromě samotné výsadby stromů a keřů Mišákovi také produkují ve vlastních matečnicích sazenice a řízky pro ostatní zájemce o pěstování rychlerostoucích dřevin. (red)

22 22 SERIÁL leden 2019 Historie pivovarů V letošním roce bychom vám rádi představili bohatou historii pivovarů nejen na Hané. Tento region je přímo předurčen pro produkci zlatavého moku. Pěstuje se zde sladovnický ječmen a chmel. Nejdříve je nutné seznámit se s historií piva, jeho složením, ochutnávkou. Trocha historie Nejstarším doloženým pivovarem je klášterní benediktinský pivovar z roku 993. Kláštery byly pro rozvoj výroby piva velmi důležité a to nejen u nás. Výroba zde byla podle přesně stanovených postupů. Opakem pak bylo vaření piva mimo klášter. Toto pivo vařily většinou ženy. Nepoužívalo se pouze jako nápoj, ale bylo základem pro polévky, kaše a řadu dalších pokrmů. Pro rozvoj výroby a sladu u nás má velký význam český sládek Ondřej Poupě ( ). Zavedl řadu reforem a zasloužil se o rozvoj typického charakteru českého piva. Významný je rok 1842, kdy byl založen měšťanský pivovar v Plzni, který vyráběl spodně kvašená piva. nejen na Hané 1. Pivo bylo velmi kvalitní a během krátké doby zavedla tuto technologii řada pivovarů v Čechách i na Moravě. Co obsahuje Pivo je kvašený alkoholický nápoj vyráběný z obilného sladu, vody, většinou také chmele pomocí pivovarských kvasinek. Obsah alkoholu je relativně nízký a to gramů v jednom litru. Obsahuje sacharidy, bílkoviny, hořké látky z chmele, polyfenolické sloučeniny, vitamíny a minerální látky. Pivo je vhodný nápoj pro utišení žízně. Významná je také jeho nutriční hodnota, zejména optimální vyváženost iontů a minerálních látek a dalších látek. Při střídmé konzumaci má pozitivní vliv na lidský organismus. Jak se ochutnává Ochutnávka může být v komorním prostředí pivotéky, ve velkých halách a také pod širým nebem. Prostředí by mělo být klidné, bez pachů a vůní. Samozřejmě nekuřácké. Nutný je také zdroj vody pro umývání sklenic. Jako maximum se uvádí přibližně 30 účastníků. U větších skupin je problematický výklad. Záleží na zájmu skupiny. Často se uvádí, že po 2-3 vzorcích moderátor mluví sám pro sebe. U běžných vzorků se uvádí objem 200 ml. Pokud se ochutnávají vzorky vyšších cenových kategorií (klášterní piva, speciály atd.) stačí 100 ml. Objem sklenice by měl být vždy dvojnásobný, aby byl dostatečný prostor pro vůni. U běžných ochutnávek se pohybuje počet vzorků do deseti. Dodržují se zásady ochutnávek. Nejdříve se hodnotí piva světlá, následně tmavá, černá. Piva s nižším obsahem alkoholu, pak s vyšším. Piva méně aromatická, pak aromatická. K neutralizaci chutí se používají chuťově nevýrazné uzeniny, sýry, pečivo. Pivní tácek Historie vzniku pivního tácku je poměrně mladá a to z konce 19. století. K zabránění nalétávání hmyzu a dalších nečistot se na pivní džbánky pokládaly tehdy běžné plstěné podložky. Postupně byly nahrazeny tácky papírovými. Tyto jsou dnes předmětem bohatého zájmů sběratelů. Přehled použité literatury je k dispozici u autorů. František Muška Antonín Muška Anna Mušková Na Přehradě si zatím nezabruslíme Bruslaři si zimu zatím příliš neužili. Zlepšení počasí v tomto směru nejspíš na Hané nelze očekávat přinejmenším ani na začátku února. Možnost zabruslit si na přírodních vodních plochách nebo na umělém kluzišti letošní zima zatím nenabízí. Zkoušeli jsme udělat led, ale nešlo to. Plochu nastříkáte, zmrzne, ale za dva dny roztaje. Stačilo by i pět pod nulou, jenže alespoň dva týdny, podělil se o zkušenost Vlastislav Jahn, starosta Sboru dobrovolných hasičů v Hlubočkách na Olomoucku. Během loňské zimy jsme měli led jen chvilku, ale pár dní si děti zajezdily. Zimy jsou špatné a ta letošní úplně. Kdybychom věděli, že bude chladno delší dobu, tak se můžeme přizpůsobit, ale takhle dopředu předpověď není, doplnil hasič. Že je letošní zima zatím teplotně hodně proměnlivá, potvrzují i meteorologové. Teploty nejsou tak nízké. Kdyby mrzlo pět dnů, na konci období by led mohl být už silnější, doplnil meteorolog ostravské pobočky Českého hydrometeorologického ústavu Pavel Lipina. Do konce ledna budou celodenní mrazy, od února se začne oteplovat. (paš) Zamrzlá hladina Podhradského rybníka v Plumlově na Prostějovsku je spíš historická vzpomínka než podoba chladných dní letošní zimy. Foto: Jaroslav Souček

23 HISTORIE leden Po komunistickém vězení pomáhala ve Vídni českým emigrantům Pozoruhodnou a neprávem zapomenutou osobností našeho regionu i světa umění je Věra Běhalová. Její životní a profesní příběh je dramatický. Je příběhem statečné ženy, historičky umění, politické vězeňkyně a emigrantky. HANA BARTKOVÁ Věra Běhalová se narodila 31. července 1922 v Prostějově v rodině městského úředníka Bedřicha Běhala. Byla jedináček. V rodině měla velmi dobré hmotné zázemí. Narodila se se zdravotním postižením luxací (vykloubené nohy). Toto onemocnění ji nasměrovalo k četbě, literatuře a studiu. V Prostějově vystudovala dívčí reálné gymnázium, na kterém v roce 1941 odmaturovala. Výrazně ji zde ovlivnil profesor matematiky a fyziky, akademický malíř Jaroslav Pacák. Jeho vypravování o starých památkách a výtvarných umělcích ji doslova fascinovalo. Toužila studovat dějiny umění. Tento svůj sen však nemohla v letech války realizovat. Žila tehdy u příbuzných v Praze. Pracovala jako úřednice u stavební irmy, navštěvovala výstavy a nadále se o umění zajímala. Studium kunsthistorie a vliv Růženy Vackové V roce 1945 se zapsala na studia výtvarného umění a hudební teorie na Filoso ické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Zde na ni významně působili historikové umění Václav Mencl a Jaromír Pečírka a ilozof Jan Patočka. Věra Běhalová, foto z konce sedmdesátých let 20. století. Věra Běhalová na fotografii při návštěvě Prostějova, nedatováno. Největší morální autoritu pro ni představovala historička umění a klasická archeoložka profesorka Růžena Vacková. Vacková navazovala kontakty s kněžími Josefem Zvěřinou a Otou Mádrem a vytvářela kroužky katolické mládeže inspirované srbským jezuitou Kolakovičem. Diskutovalo se v nich o otázkách náboženských a politických. Členkou tohoto kroužku byla také Věra Běhalová. Po studentských prověrkách v lednu roku 1949 byla ze studií vyloučena z důvodů svého katolického smýšlení a údajných buržoazních názorů. Soudní proces a vězení Věra Běhalová potom pracovala jako telefonistka na francouzském velvyslanectví v Praze a jako vychovatelka dětí velvyslance. Růžena Vacková s ní navázala intenzivní kontakty. Využila ji k předávání tajných informací a korespondence diplomatickou cestou do Svobodné Evropy a Rádia Vatikán. Dne 13. února 1952 byla Běhalová zajištěna Státní bezpečností a vzata do vazby. V politickém procesu Bárta a spol. konaném ve dnech 28. až 31. října 1952 byla odsouzena za vyzvědačství a špionáž na sedm let odnětí svobody. Důvodem pro udělení nízkého trestu byla skutečnost, že je mrzák, byla zmanipulovaná církví a byla loutkou Vackové a Zvěřiny. Trest si odpykala v ženské věznici v Želiezovcích u Nitry na Slovensku. Náročná práce v zemědělství se odrazila na jejím zdravotním stavu, v dubnu 1956 ji postihla obrna. Z těchto důvodů byla přemístěna do pardubické věznice a pracovala v tamní Tesle. Na žádost rodičů byla 14. února 1959 propuštěna. Údajně podepsala dokument, že o těchto věcech nebude nikdy mluvit, o soudu a vězení se nedělila ani po roce Foto: Jan Borský Osobní archiv Kamila Rodana Léta šedesátá a vídeňská emigrace Po propuštění z vězení žila tři měsíce v Prostějově. Zdejší poměry se jí však nelíbily a vrátila se znovu do Prahy. Pracovala jako výtahářka v Bílé labuti a úřednice v Drutěvě. V šedesátých letech se však znovu dostala k výtvarnému umění. Byla zaměstnaná v galeriích v Chebu a v Plzni. Začala mapovat vily architekta Adolfa Loose a studovala mobiliář doby secese. V roce 1969 obdržela studijní stipendium do Vídně, do tehdejšího Československa se už nevrátila. Ve Vídni absolvovala dějiny umění. Studium ukončila doktorátem v roce 1974 ve svých dvaapadesáti letech. Její garsonka na vídeňské Hadikgasse se stala místem setkávání s architekty, historiky, umění a českými emigranty. Radila jim a pomáhala. Často je vozila svým legendárním citroënem dyane po rakouských památkách. Byla předsedkyní rakouské odbočky exilové Československé společnosti pro vědu a umění. Do své vlasti se nevrátila ani po roce 1989, občas sem přijížděla jen na krátkodobé návštěvy. Bydlela u fotografa Pavla Štechy v Černošicích a ráda jezdila do Velkých Losin. V polovině devadesátých let 20. století spolupracovala na Plečnikově výstavě konané na Pražském hradě. Výsledkem jejího studia je rozsáhlá monogra ie Josef Plečnik, architekt Pražského hradu (1996). V prosinci 1990 byla plně rehabilitovaná. Věra Běhalová zemřela 6. ledna 2010 ve Vídni. Urna s jejími ostatky je uložena v rodinném hrobě na Městském hřbitově v Prostějově. Noblesní, věčně usměvavá dáma, křehká, drobná, ale morálně silná žena, tajemná, uzavřená, pohostinná, bohém, vstřícná Taková byla. Tak na ni také vzpomínají historik architektury Zdeněk Lukeš či fotograf Pavel Štecha. Jejími osudy se zabýval historik Slezského muzea v Opavě Kamil Rodan. Aforista a pohádkář Sobotka má 75 let FRANTIŠEK VŠETIČKA Podíváme-li se na tvorbu Jana Sobotky z nadhledu, pak se nám zcela zjevně rozpadá do tří dosti odlišných fází. První z nich spadá ještě do údobí před rokem 1989, kdy doktorovi Eduardu Petrů vypomáhal zasvěcujícími poznámkami v jeho edici výboru z Paprockého Diadochu. Výbor měl název O válce turecké a jiné příběhy a Sobotka do něj pořizoval vysvětlivky tohoto druhu: Vaisenburk patrně mylná informace, neboť nejde o Vaisenburk (Stuhlweißenburg, tj. Székesfehérvár), ale o Wieselburg (tj. Moson), součást dneš. Mosonmagyáróváru. Nebo: Theopompus Theopompus z ostrova Chiu, asi po 323 př. n. l., významný představitel rétorského směru řec. dějepisectví. Byla to mravenčí práce, která na Sobotku spadla jako na posluchače a posléze absolventa olomoucké Filozo- ické fakulty Univerzity Palackého, na níž studoval kombinaci čeština-dějepis. V antologii českého aforismu Souběžně s vyhledáváním tohoto druhu se Sobotka věnoval i jiným literárním aktivitám, jež však v minulé společenské éře mohly být realizovány pouze časopisecky nebo v novinách. K těmto aktivitám patřil kreslený humor a aforismy. V devadesátých letech a na začátku nového tisíciletí vyšly ve třech publikacích pod názvy: Aforismy z tehdy i nyní a možná i pro příště, Aforismy, myšlenky i smyšlenky a Aforismy o nich, o vás i o nás. Trojice svazků má stejnou strukturu, jsou roztříděny do shodných oddílů, v nichž se komentují nemravnosti a zlozvyky různého druhu. Jiřímu Žáčkovi a Miroslavu Huptychovi se Sobotkovy aforismy natolik zalíbily, že je zařadili do antologie českého aforismu Nezabolí jazyk od dobrého slova. Stejně tak učinila Hana Ševčíková v Slovníku myšlenek. Že editoři udělali dobře, o tom svědčí konkrétní příklady: Vývoj: Stát jsem já. Stát jsme my. Stát jsou oni. Historie je učitelkou života. Česká s rákoskou. Při oslavách vítězů nezapomínejte na to, že i na straně pravdy a práva bojují ničemové a idioti. Jan Sobotka Čert Pepiáš. Více Ferda Mravenec než Harry Potter Třetí Sobotkovou vývojovou fází jsou pohádky. Vymyslel si báchorečného čerta Pepiáše, o němž vydal dvě knihy O čertu Pepiášovi a Čert Pepiáš, kouzelníci a čarodějové. Jeho Pepiáš patří k hodným čertům. Ve své podstatě je všeuměl, neboť dovede poradit a pomoci, z každé šlamastyky najde východisko; pro školu, kde je školníkem, a pro město představuje učiněný zázrak. Sobotka jako bývalý pedagog dává dětským čtenářům beletrizované lekce z dobrého chování a jeho Pepiáš je mu v tom nápomocen. Sobotka ve své pohádkové tvorbě dokázal, že má smysl pro paradox, což ostatně prokázal už ve svých aforismech. První příklad najde čtenář hned v první větě první knihy o Pepiášovi, kde se dozví, že čert toho jména, tvor vysloveně nesakrální a protisakrální, se narodil o Vánocích. Tvoří tak tento paradox přechod mezi prozaikovými knihami aforistickými a pohádkovými. Těch vazeb mezi oběma žánry je u Sobotky povícero. Tak například jeho aforismus Jsou tři hlupáci třikrát chytřejší než jeden hlupák, nebo jsou třikrát hloupější? se ve shodné podobě objevuje v první knížce o Pepiášovi. Sobotka v příbězích o Pepiášovi vytváří zcela osobité pojetí pohádky, v jednom interview o tom výstižně řekl: Dával jsem také pozor, aby v příbězích nebyly motivy z jiných pohádek, chtěl jsem se vyhnout i tomu, na čem jsou dnes založeny příběhy pro děti. Akčním tématům, honičkám, pastem a soupeření. Mám trochu pocit, že pokud dnes člověk nevybočuje špatným směrem, nestojí za to, aby si ho někdo všimnul. Chtěl jsem, aby pohádky nestrašily, aby byly spíš pohlazením. Ne tedy místy drastický Harry Potter, ale tvorba navazující spíše na linii dělného Ferdy Mravence. Ilustrátor Jiří Fixl Publikace aforismů doprovází Sobotka svými humornými kresbami, kdežto jeho pohádkové příběhy o Pepiášovi ilustroval Jiří Fixl. V minulosti našel Haškův Švejk svého ilustrátora v Josefu Ladovi, dvojice knih o čertu Pepiášovi pak naznačuje, že výtvarně mu odpovídá Jiří Fixl. Obě pohádkové knihy připsal Sobotka městu Jičínu (autor v dedikacích hovoří o slavném a kouzelném městě Jičínu), v němž Pepiáš působí a kde se jeho tvůrce 11. ledna 1944 narodil a kde absolvoval střední školu. V Olomouci pak studoval na Univerzitě Palackého, stal se ředitelem Obchodní akademie a je trvalým olomouckým občanem. Tkví tedy Jan Sobotka jednou nohou v Jičíně a druhou v Olomouci.

24 24 HANÁČTĚNA leden 2019 Vitéte v novym roko Eště sme se nestačele spamatovat z vánočniho a silvestrovskyho obžerstvi a jož je to leden. Nekeři z nás eště máme nafókly břoche od teho, jak sme si nezřizeně ožévale cokrovi a alkoholickéch nápoju a ti, keréch se to névic téká, si dokonce v noce z jednatřecátyho prosinca na prvniho ledna dale všelejaky novoročni předsevzeti. To je moc pěkná věc, to předsevzeti. Od drohyho nekóřim! je slešet hófně z oken baráku. Nebo: Hneď od drohyho ledna bodo chodit cvičet a do konca roko zhodim dvacet kilu! Takovy a podobny přisahe a dobry ómesle se doslova řinó do hločnéch olec. A protože te olece só o silvestrovské noce skotečně hodně hločny, pro všecke te petarde a prckavke te předsevzeti néni dobře slešet. No a to je veleká vé- hoda. Na drohé deň nebo teho drohyho totiž mužem klidně tvrdit, že sme nic takovyho neřikale. Jož Malá galérija sloviček Džignót Džignót je sloveso v in initivo, kery je ceziho puvodo. Dokonce sem vezkómal přes stréčka Gugla, že je to složenina dvóch anglickéch slov: Jig a Not. Ešle to prvni znamená irské tanec (jako že to skotečně je irské tanec!) a to drohy ne-e, je logicky, že překlad do hanáčtěne be mohl klidně znět irské tanec né! To be nemoselo bet moc pochopitelny. Takže vám nabizim alternativni řešeni. Džignót si přeložme jako pichnót. A dež si to dáme do sóvislosti s irském tancem, vende nám, že dež bodem tancovat po irsko, bodem vepadat, jak dež nás nekdo bodne jehló. Uf! Dalo to práco, ale podařelo se. Džignót je prostě pichnót nebo bodnót. A to tak, že dež vás neco džigne, zařvete bolešťó. Já mám nekde takovy džigáni v noze. Přende to nepravidelně a nečekaně, takže dež mě v té čapě džigne, nahlas vejekno. A to mně moja roba decky řekne: Co ječiš? a já ji odpovim: Ale džiglo mně v noze. A ona mně pak dvacet minot peskoje, že džignóti je strašny a hnusny slovo, a že ho nikdo iné neřiká, jenom já. Dosť teorie, včel zas to ohébáni: Čas přétomné: Džigám, džigáš, džigá. Džigáme, džigáte, džigajó Čas minolé: Džigal (džigl) sem, džigals (džigls), džigal (džigl). Džigale (džigle)sme, džigale (džigle) ste, džigale (džigle) Čas bodóci: Džigno, džigneš, džigne. Džignem, džignete, džignó. A nebo take: Bodo - bodeš - bode - bodeme - bodete - bodó džigat. Rozkazovaci zpusob: Džigni, džignite! tém, že neco začnem nedělat (nebo dělat) až od drohyho a né hneď včel, se podvědomně odsozojeme k porošeni teho slebo. Nebelo be lepši, debesme si te hlasety projeve furianstvi ošetřele? Nebele besme potom tak směšni a určitě besme se necitěle trapně z vlastni slabosti. Co debesme radš pomalónko a polehónko zkóšele s tema hlópéma zlozvekama skoncovat a to klidně bez teho, že besme o tem nekemo řikale? Nevadi, že pozétřko jož nemám to vulo, zkosim to znovo a znovo třeba o dva dni pozďéš. Ale zkosim to s pocitem, že skotečně neco na svym ževotě změnim. Věřte nebo né, mám vezkóšeny, že dež vetrvám ve svym snažeňó, ono to nakonec jakyse vésledke bode mět. Nechco vás do ničeho notit - to néni muj ómesl. Jenom vám chco mó zkošenosť předat. Zadarmo! No včel jenom bodo dófat, že vás tento drobné óvodniček neodradi od dalšiho čteni. Né každé si radit nechá, zvlášť, dež za to nemosi platit. Takovi sme. Dež máme neco grátis, nevážime si teho. Tož vám přejo, abeste v tem novym roko toťte starosti a potřebe neměle. S óctó Váš Petr Čoňa Čoňa je nádherny hanácky slovičko, kery tak dokonale zvukomalebně charakterizoje objekt, keré se tak menoje, že takovy je málokery slovo. Slešite to? ČOŇA! Je to zpodobněni čihose kolatyho ksichto, na kerym je masety čelo, tučny škraně a pod bradó lalok jak má morák. Prostě napapané stréc s omaštěnó hobó, ten má čoňo. Čoňa ale muže mět e iné véznam. Dé mo po čoni, hajdalákovi, žaloje matka taťkovi na senáčka, měl na mě čoňo! V temto přépadě to znamená, že senek bel drzé, odmlóval a bel na maminko sprosté. Prostě čoňoval. Toto mužeme ale řict jenom o nás. Dež čoňa znamená česke tvář, nedovedo si představit, že be Pražák chtěl nekemo rozbit tvář, dokonce ani to čoňováni nemuže bet tvářování, nedé Bože tváření. Čoňa je rodo ženskyho, ale so na rozpakách, ešle je to slovo ževotny nebo neževotny. Logika mně veli, že neževotny, ale přece se hébe, né? Tož nevim, keré vzor má. Ale meslim, že ruža (po staro nuša). Skloňoje se levko: Čoňa, bez čoně, k čoni, pro čoňo, čoňo!, o čoni, s čoňó. Množny čislo: Čoně, bez čoni, k čonim, pro čoně, čoně!, o čonich, s čoněma. A na závěr malá poznámka: Vite, co majó DŽIGNÓ- TI a ČOŇA společnyho? Jedno věc: Ani jedno néni poožety v článkách v temto čisle Hanáckéch novin. Za všecko muže socho PETR LINDUŠKA Srážka Mili zlati, je za nama hekticky obdobi vánočnich svátku. Já vim - řikáte si, že snaď teho jož belo dosť napsanyho a řečenyho o všeckym, co se zemnich svátku téká, ale dovolte mně eště jeden fejetón. Možná nekeři vite, že pracojo v malym knihkopectvi. No a abech zákaznikum vehověl, dělám to, že dež nemám nekde knižko, keró potřebojete, do ke konkurence a zeženo jo pro vás tam. Já to dělám rád, protože si zákazniku vážim a chco jim trocho olehčet, dež vidim, že majó svéch inéch starosti dosť. No a tak se občas nachométno k zajimavém situacim, kery mě nekde rozesmějó a nekde odivijó. Těsně před Vánocema sem se tak přemotal v jednym knihkopectvi k zajimavymo rozhovoro. Dáma v černym obleko a v nélepšich letech zpovidala prodavačko za pokladnó. Prosim vás, zhánim takové ten památniček. Pani, to mosite do papirnictvi, me toť památničke nevedeme, odvětila slošně a decentně prodavačka. No ale kalendáře pře- ce máte, né? pokračovala zákaznice. To máme, samozřémě, tade a tade a tade, muže- te si vebrat. No ale já nech- co kalendář, já bech chtěla takové ten památniček, do keryho se zapisoje, kde a co mám keré deň odělat, trva- la na svym požadavko ta pani. Aha, ve meslite diář, že? dovtipila se ochotná prodavačka. Dáma nakrčela čelo, dala si okazováček do hobe a povidá: Di - di -di -co? No diář asi meslite, né? Tak te máme tade v krabice, mužete si vebrat, Só slova, kery se nám v poslednim delšim e kratšim čase jakse rychlo dostávajó pod kužo. Třeba to, jak se nám poangličťoje rodné jazek, je strašné fenomén. Jož skoro ani nevime, jaky máme nekery naše tradični slova. Zato sme zahlceni sel ičkama, kompama, spešl zbožím, v telefónech mužeme mět apke a tak všelejak podobně. Začle sme bet američťéši, než só Američani. A přetem eště poměrně nedávno o nás bele kolchoze. To je s tém našém národem jož takovy. Dež je potřeba se nejakymo bratrovi přezpusobit, přezpusobime se. Přece si nenecháme dat po hobách jenom proto, že sme malinkém státečkem. Mosime přece nejaky te kompromise dělat, no né? Dež na nás dělá bububu Ivan, bodem rušťéši, neš Rusi. Dež pan Hitler řekne, že od zétřka se bode jezdit vpravo, nedebatojem a jezdime vpravo. No a dež Big Brother naporoči, bodem mlet ingliš, e debesme si měle pulko jazeka vemeslet. No a tak je to o nás se všeckém. A névic se decky mlovi o hlópostich. Nedé Bože, dež v ledno padá snih. To se mužó reportéři ze sókroméch televizi přetrhnót, abe nám dale co névic tech informaci. Klidně pul hodine věnojó sněhovém zprávám v hlavni publicistické relace. Ostatni zpráve só podřadny, e debe vepokla morová epidemie a vemirala pulka ledstva. Nebo dež dva dni prši. Je to to samy. Vloni belo socho. A belo skotečně velky a dlóhy, takže zpusobilo hromade všelejakéch škod. Zpráv a jobovek belo v médiich až dosť, prakticke každé deň sme se dozvidale novy a novy špatny zpráve z teho, če z inyho oboro ledské práce, kde socho zpusobilo značny mrzotosti. Že brblale zemědělci, že bode menši óroda, to bech pochopil. Tém pádem mosi bet všecko, co se téká obiliho, notně dražši. Móka, pečivo, potravine, do keréch se móka dává. Nebo pivo. To je take jasny. Chmel dež se nezaleje, tož roste pomaléš a má menši vénose. Pak je logicke dražši, k temo se předá ječmeň, voda a katastrofa je hotová. Pivo mosi zdražet o dvě korone óplně klidně. Co mně ale hlava nebere, só te šerši sóvislosti. Třeba benzin. Na svy vlastni oše sem slešel v televize, že kvule socho bode benzin zdražovat. No a tém všecko, co je spojeny s ropó - potravine, plyn, eletrika, vérobke z omělé hmote e ze dřeva, papir, polygra ické prumesl a já nevim, co eště. Ale vrchol zaklinadla socho sem zaznamenal ke konco listopado. Jak se začinajó bléžet Vánoce, bilancoje se a na světlo Boži veplóvajó všelejaky statistike. Tak v kerése televize a meslim e v rádijo řikale, že letos bodó dražši vánočni kapři. Že je jich miň, protože belo to socho. Přečtite si to posledni věto eště jednó a nahlas. Slešite se? Kapři, keři žejó celé ževot ve vodě, bodó dražši kvule SOCHO! Co nám tém kdo chce řict? Že be snaď rebe nebévale v rebniko? A co v tech rebnikách teda je, dež né voda? Možná so, váženi čtenáři, blbé. Ale otázka zni takle: So blbé sám nebo teho blbca kdose dělá ze mě? Meslim nekdo zkóši, jak sme pozorni. Ešle jož sme zrali na eště větši békovine. No a já bech řekl, že si te békovine zaslóžime. Hneď po kapřékách sme se totiž dozvěděle (protože se nikdo neozval), že na socho só naši voleni zástupci v parlamentě! No tož honem se jim mosi zdvihnót véplata! To je paráda! A zasé za to muže asi to socho. A debe jenom to, čerstvy zpráve z Bruselo: Pro Agrofert veschle prameně dotaci! Bodem moset zdvihnót daně nebo nejakó eště vemeslet ináč bodeme mět chodyho premiéra! Eště pár měsicu to do mě bodó hočet a sám začno věřet, že se Pámbu na Čeche a Moraváke naštval. Kurnik šupa, ale jož s témto článkem končim. Óplně mně z teho socha veschlo v krko. Zavirám komp a do na jedno drahy. Pá - pááá! nabizi pořáď eště s elánem slečna za pultem. Tož ve ste blbá, nebo co? Na co bech tak měla diář? Šak nemám na něho prohližečko. Prodávajici troško zalapala po decho, protože o pulto se začala tvořet fronta, ve keré sem stál e já. Mosim řict, že všeci v té frontě jož bele malinko nervózni, protože předvánočni zhon dostopoval vrcholo a ledi chtěle stihnót eště kópit neco inyho inde. K čemo, prosimvás, prohližečko, temo, pani nerozomim, začala bet slečna take dosť nervózni. Já si nechco prohližet fotečke v rámečkách, ale psat si do teho památničko. Ve ani nevite, co máte? bela madam jož dosť naštvaná. Ve frontě to zašomělo a jeden klok s trodovinó na čele polohlasně řekl, že takovymo památničko se řiká diář, a že je to cezi slovo, kery ale všeci ostatni ledi kromě té pani znajó, e dež nésó tak moc vzdělani, jak ona. Dáma se na něho otočela a dosť komisně ho opozornila, že jo oráži a že teda bacha, abe si chlapec nevekoledoval nejaké pěkné trest. To zakóleni očema, kery mladé odělal, belo prvni zakóleni na světě, kery belo slešet. Pani před pultem natahla roko s okazováčkem napřaženém ke škatole plné diářu. Toto chco, co mně vekládáte, že to nemáte? Následovala delši debata obóch učastnic prodeje a nákupo, kde chodera prodavačka nemohla za boha vesvětlet té černé ženské, jaké je rozdil meze diářem a diákem. Ta zatim brala jeden diář za drohém do rok a komentovala jejich chebe - ten měl málo linek, ten zas měl namisto linek štverečke, a podobně. Dež jož ta komédija trvala na my nerve moc dlóho, protože parkováni myho auta se v té olece bléželo ke konco a dalši štvrťhodina be mě mohla stát botičko, pronesl sem nahlas: Prosim vás, já spichám. Nechco zdržovat ani vás ani sebe, já chco jenom maličkosť - tečkované zešit. Fronta se zasmála a já sem měl krásné pocit klauna, keré odlehčel situaco. Chtěl sem eště předat nejaké dobré vtip, protože sem bel skotečně óspěchem myho bonmoto povzbozené. Jenomže pani v černym se na mě otočela a požádala mě o občanské prukaz. Jož ste to poznale sami. Bela to městská policajtka. Teda ináč řečeno strážnica. Sjela mě pohledem, keré bech vám přál vidět. Ledi zmlkle, já teda take a ona si zapsala moje iniciále do památničko - teda do svyho černyho zápisničko. Pak mně řekla cose o správnim řizeňó za orážko óředni osobe a v prostředko nedokončenyho obchodo odkráčela. Dival sem se na ňo dosť pozorně a řekno vám, že inteligence z ni sršela do daleka. Napřeď sem se temo zasmál, ale najednó mě napadlo, že TOTO vlastně platime z našech dani. Že TOTO má pracovat pro nás! No to je pěkné šlendrián, dež město zaměstnává kdekeho s IQ šterecet a nižšim. No a jak sem si toto ovědomil a bel z teho trocho zdrcené, do ke svymo auto, kerymo chebělo eště deset minot do konca parkovaci dobe. No co meslite? Bel na něm nalepené léstek od městské policie. A madam v černym opodál. Neměl sem selo s ňó diskutovat. Vetahl sem šrajto lo a slavnostně zaplatil pokoto za nic. Odjižděl sem s vědomim, že svět je jak řeť narobe a měl sem jedinó tóho: Jož se dneská s dalšim blbcem nesrazet. Petr Linduška

25 FOLKLOR/TRADICE leden Folklor je návrat ke kořenům, krásno i moudro předků, ví v Klebetníčku Připomínají tradice dob minulých, tančí a zpívají. Dětský folklorní soubor Klebetníček z Vyškova už dělá radost téměř padesát let. PETRA PÁŠOVÁ Vyškov je západní část Hané a podle odborníků tak o pravých Hanácích nemůže být řeč, přesto se v regionu hanáckým nářečím mluvilo a v okrajových vesnicích dokonce i dodnes mluví. Co se týká vyškovského tradičního kroje nebo projevu lidové kultury, to vše k Hané patří, říká Marie Pachtová, spoluzakladatelka Dětského folklorního souboru Klebetníček. Soubor vznikl v sedmdesátých letech minulého století, potom, co komunistický režim zakázal skautské hnutí. Začátky nebyly nijak zlé, nacvičili jsme pásmo Královničky, kde bylo možno ukázat mnoho projevů lidového tance. Samy o sobě jsou velmi bohaté a řekla bych i rozdílné. Jsou tam lidové popěvky a pro děvčata to bylo vhodné, vzpomíná paní Pachtová na první vystoupení. Děti o soubor nemají zájem Ještě před sametovou revolucí měl soubor okolo třicít- Děti z vyškovského souboru se loni účastnily folklorního festivalu Jihočeských souborů. Foto: Soňa Juhásová Spoluzakladatelkou Dětského foklorního souboru Klebetníček je Marie Pachtová (vpravo), v práci s dětmi jí pomáhá Alena Štěrbová (vlevo) Foto: Petra Pášová/ Hanácké noviny ky dětí od malých školáčků přes desetileté mladé slečny až po starší žáky. Dnes je situace jiná a složitější. Dětí je méně, ubylo i smyslu pro povinnost, a tak se celkově hůř pracuje. Byly časy, kdy do souboru chodila maminka a později i její dcery a vydržely tam dlouho. Ale čas se mění a lidé s nimi. Dnešní rodiny s malými dětmi o soubor nemají takový zájem, a když už, tak chtějí kroužky. Tam totiž člověk může přijít jen jednou, nemá žádný závazek a povinnost se prezentovat. Soubor je ale něco úplně jiného, musíte vykazovat činnost, vysvětluje zkušená vedoucí a bývalá učitelka češtiny. Program šitý na míru Dřív do souboru chodily děti od šesti do patnácti let, teď ale kontinuita chybí. Je to škoda. Děti k nám přijdou jako malé, my je vypipláme, ale po pár letech odejdou a už se nevrátí. Dnes tak máme starší děvčata a malé děti, proto musíme udělat takové pásmo, aby jim bylo ušité přímo na míru, přidává organizační vedoucí souboru Alena Štěrbová. Znamená to ale i to, že všichni musí umět všechno. Může se stát, že na vystoupení totiž nepřijde víc dětí a my musíme být připravení i na tuto možnost. Nacvičování je tak složitější, doplňuje ji Marie Pachtová. Nezůstaly ani mladé maminky, které své děti do souboru přivedly s obrovským nadšením a chutí vrátit se ke kořenům. Nadšení měly velké, ale nevydrželo to. Co jsme se ale bavily s ostatními soubory, problémy jsou všude stejné. Chybí souborová soudržnost, shodují se. Folklor je stále živý Obě ženy ovšem mají za to, že folklor je stále živý a má obrovskou sílu. Já sama jsem v tom vyrostla, jako dítě jsem hrála všechny hry a od mé stařenky jsem byla k tradici vedená. Později jsem se naučila dělat hanácké kraslice, hanáckou výšivku, pracovat se slámou, a to mi vydrželo až do dneška. Jsem přesvědčená, že to má smysl, míní Marie Pachtová. V naší práci vidím návrat ke kořenům, krásno i moudro. Folklor takový opravdu je. Bylo by škoda na to zapomínat, doplňuje ji Alena Štěrbová. Na Hanáckém bálu zahraje cimbál i moderní taneční hudba Moravská veselka s Jožkou Šmukařem bude spolu s dalšími folklorními soubory bavit 23. února návštěvníky Hanáckého bálu. Už šestadvacátý ročník letos opět hostí Regionální centrum Olomouc. V hlavním sále Pegasus vystoupí se svými programy soubor Haná z Velké Bystřice, Hanácký mužský sbor Rovina, pořádající hanácko-čuhácký soubor Týnečáci a jako host bálu soubor písní a tanců Olza z Českého Těšína. K tanci bude zvát hudební skupina Syrinx a Moravská veselka s Jožkou Šmukařem, který se také postará o moderování večera. V prostoru atria se usadí cimbálová muzika Záletníci, s krátkými vystoupeními se zde představí i další zúčastněné hanácké soubory. S nápadem uspořádat v Olomouci hanácký bál přišel v roce 1994 Ladislav Čechák. Po dvou začátečních letech ve velkém sále Národního domu se ukázalo, že prostory pro akci s narůstající popularitou jsou malé a nestačí. Hanácké bály se tak Moravská beseda ze zahájení XI. Hanáckého bálu poprvé stěhovaly. Třetí pokračování v roce 1996 už se pořádalo na nové adrese ve velkém sále dnes již neexistujícího kulturního domu Sidia naproti hlavnímu nádraží. Zde se opravdu lépe dýchalo a tančilo a zpívalo Postupem let dokonce i u třech pódií, vzpomněl Ladislav Čechák mladší. Trvalým domovem se ale místo nestalo, protože jen nedaleko vyrostlo Regionální centrum Olomouc a po jedenácti letech tak přišlo druhé stěhování. V RCO od jedenáctého Hanáckého bálu v roce 2004 zatím každý rok opěvujeme krásnou Hanou a vzdáváme hold folkloru, tradicím, překrásným Hanačkám a statným Hanákům, shrnuje pořadatel. Naší snahou je samozřejmě nenechat zhynout tuto krásnou tradici. Ale nejen to, novými organizačními a programovými náměty ji chceme více zatraktivnit a podpořit tak dlouhodobé prestižní postavení hanáckých bálů v olomouckém regionu, dodal syn prvotního organizátora. Vstupenky s místenkou budou k dispozici v cenách 200 a 250 korun. Na stání je lze pořídit za 150 korun. Předprodej poběží od 22. ledna v informačním centru v podloubí olomoucké radnice a v řeznictví U Coufalů ve Velkém Týnci. Hanačky a Hanáci, kteří přijdou v kroji, mají vstup ma. (oj) zdar- Foto M.Chytil

26 26 KULTURA leden 2019 Muzeum vystaví Dylanovy kresby Amerického písničkáře Boba Dylana připomene v únoru Vlastivědné muzeum v Olomouci. Na jaře pak přijde expozice s názvem Giganti doby ledové a v říjnu se návštěvníci seznámí s historií olomouckého orloje. Osvobozující underground v Galerii Caesar Na začátku byla diplomová práce Moniky Sukové, studentky historie na olomoucké Univerzitě Palackého. Zabývala se neo iciální a poloo iciální výtvarnou kulturou v Olomouci v 70. a 80. letech minulého století, kterou ukazovala na příkladech čtyř výtvarníků: Martina Buriana, Dagmar Havlíčkové, Vladimíra Pospíšila a Jaroslava Vacla. Právě jejich obrazy si mohou až do konce ledna návštěvníci prohlédnout v Galerii Caesar na výstavě s názvem Není underground jako underground. Jak na vernisáži uvedla Štěpánka Bieleszová z Muzea umění Olomouc, která s kurátorkou Monikou Sukovou při pořádání výstavy spolupracovala, díla jsou re lexí doby, v níž vznikala. Připomínáme si výročí Palachova týdne. Je to třicet let, Zleva: Monika Suková, Štěpánka Bieleszová, Martin Burian, Vladimír Pospíšil, Dagmar Havlíčková a Jaroslav Vacl na lednové vernisáži v Galerii Caesar. Foto: Zita Chalupová/Hanácké noviny kdy se spustila řada událostí, které vyvrcholily listopadem 1989 a sametovou revolucí. Ta ukončila několik desetiletí trvající dobu normalizace, v níž tato díla vznikala. Monika velice trefně vybrala čtyři zástupce, kteří ukázali, jakým způsobem bylo možné v té době existovat. Řada lidí tehdy sestoupila do vnitřního exilu. Pokud někdo chtěl žít kulturně, musel vyhledávat undergroundovou kulturu, pohybovat se v pololegální zóně, řada lidí emigrovala skutečně nebo byla k emigraci donucena, řekla Bieleszová. Podle ní je dobře, že se Monika Suková, ač mladá, o taková témata zajímá, protože dnes se často na zmíněnou dobu zapomíná. Jaroslav Vacl se kresbě věnoval od mládí. Kvůli svému původu nemohl studovat na Akademii. Sdílel ateliér s Václavem Stratilem a věnoval se výtvarnému umění i v kotelnách olomouckých tepláren, v nichž pracoval. Vladimír Pospíšil přes den pracoval v letecké výrobě, večer se stával režisérem v Jazzovém Klubu v Mariánském Údolí, který ovšem byl v roce 1987 zakázán. Frustraci si Pospíšil léčil právě malováním obrazů. Dagmar Havlíčková žila, jak připomněla Štěpánka Bieleszová, vlastně ve dvou exilech: byla zastíněna tvorbou svého manžela, a zároveň jako katolicky orientovaná osoba neměla možnost účastnit se veřejných aktivit. Martin Burian cítil komunistickou nesvobodu tak silně, že skutečně emigroval. Teprve v zahraničí si mohl vytvořit svobodný prostor pro důstojný život i tvorbu. Na výstavě jsou k vidění malby, kresby i další výtvarné techniky všech čtyř autorů. Jaroslav Vacl k vystaveným dílům ještě podotkl: Nejsou to jen staré věci, ale i novější, abyste si nemysleli, že jsme tvořili jen pod tlakem komunismu. (jej) Dylanovská výstava On the Road začíná 6. února. Nositel Nobelovy ceny za literaturu, proslulý hudebník a skladatel, který prodal více než 125 milionů desek, se na ní ukáže poněkud netradičně: vystavena totiž bude méně známá část jeho umělecké tvorby a to jeho výtvarná díla. K vidění budou do 14. dubna. O dvanáct dní později Boba Dylana vystřídají největší a nej- Foto: Gallery of Art Prague zajímavější obyvatelé naší planety, kteří žili před deseti tisíci lety. Po pěti letech se do Olomouce vrací úspěšná výstava o gigantech doby ledové. Zejména děti jistě ocení modely vyhynulých tvorů z různých koutů světa vyrobených podle nejnovějších vědeckých poznatků. Podzimní expozice nejvíce potěší milovníky regionální historie olomoucký orloj totiž letos slaví 500. výročí od první známé písemné zmínky o jeho existenci. Kromě řady dokumentů, plánů i obrazových materiálů připravilo muzeum unikátní dochované artefakty umělecké i technické části této výrazné dominanty města. Výstava začne 4. října. Mezi nejbližší akce patří únorové zážitkové lektorované programy pro rodiny s dětmi. První z nich bude 20. února od hodin a ponese název Když jde malý bobr spát aneb O zvířátkách, která se usadila natrvalo v expozici Příroda Olomouckého kraje. O co půjde? Motivem je pohádkový příběh o bobrovi, který účastníky provede podél toku řeky Moravy a seznámí je s ostatními zvířátky. Podmínkou Na tento program je nutná rezervace (vmodetem@vmo.cz). Druhý program Zajíček chlupáček se uskuteční 27. února opět v hodin. Malí i velcí se v něm dozvědí zajímavosti ze života živočichů, naučí se, jak číst stopy a pobytová znamení zvířat. (jej) Výstava roku přiblíží mecenáše 17. století biskupa Karla. Bude i ilm s Pleslem Pracovitý a talentovaný člověk. Tak mluví odborníci o osobnosti Karla z Lichtensteinu-Castelcorna. Stál totiž za přestavbami kroměřížského zámku, olomouckého (arci)biskupského paláce, zámků Hukvaldy či Mírov, vybudoval světoznámou kroměřížskou Květnou zahradu a shromáždil cenné sbírky obrazů, gra ik, soch, mincí, knih a hudebnin. Letošní největší výstavní projekt olomouckého Muzea umění nazvaný: Za chrám, město a vlast, je věnovaný právě jemu. Otevře v červnu v Olomouci a v Kroměříži. Bez biskupa Karla z Lichtensteinu-Castelcorna ( ), který patřil k nejmocnějším velmožům druhé poloviny 17. století, by Kroměříž, Olomouc a další místa vypadala úplně jinak. Po třicetileté válce pozvedl Moravu kulturně i hospodářsky na evropskou úroveň. Nelze však opomenout, že v době jeho episkopátu také postihly velkolosinské panství čarodějnické procesy, uvedl jeden z kurátorů výstavy Miroslav Kindl. Právě této osobnosti se věnoval i čtyřletý výzkum odborníků z Muzea umění Olomouc, Univerzity Palackého v Olomouci a Masarykovy univerzity v Brně. Mimořádně talentovaný člověk Biskup Karel uměl zužitkovat své nadání. Během několika let udělal obrovskou kariéru v Salzburgu, byl hlavním ekonomem celé salzburské diecéze. Krátce nato se stal olomouckým biskupem. Byl na jednu stranu talentovaný a na druhou stanu přísně duchovně zaměřený, ve svěřené diecézi vytvářel nádherné ideové projekty, řekl zástupce ředitele muzea Ondřej Zatloukal. Obnovená premiéra po více než 350 letech V Galerii obrazárny i na dalších místech zámeckého areálu v Kroměříži mohou návštěvníci biskupa Karla poznat jako náruživého stavebníka a mecenáše. Trochu netradičně prostřednictvím veršovaných záznamů ze 17. století také představíme okolnosti nákupu a obsah vzácné sbírky, kterou získal v roce 1673, přiblížil Kindl. Olomoucká část pak bude patřit biskupově osobnosti, jeho mládí, studiím i kariéře. Součástí expozice bude také jeho role v čarodějnických procesech, protože právě on vydal děkana Lautnera inkvizici. Dokumentární film Barokní velmož K výstavě vyjdou dvě odlišně zaměřené monogra ie a v premiéře se také představí dokumentární ilm Barokní velmož, v němž hlavní roli biskupa Karla ztvárnil Jaroslav Plesl. Je to pokus o vhled do myšlení, životního stylu a díla Karla z Lichtensteinu-Castelcorna. Jeho postava je z dnešního pohledu rozporuplná, ale formovala jej úplně jiná doba, než je ta naše. V každém případě to, co po sobě na Moravě zanechal, je impozantní, řekl scenárista a režisér Theodor Mojžíš. Předpremiéra ilmu se koná v Arcidiecézním muzeu Olomouc ve středu 23. ledna v 17 hodin, Česká televize pak snímek uvede v polovině března. (paš) První tři letošní výstavy Křížová cesta z Orlice Restaurování ARCIDIECÉZNÍ MUZEUM OLOMOUC GALERIE První letošní výstava v Arcidiecézním muzeu představí obrazový soubor čtrnácti zastavení křížové cesty z kostela Nanebevzetí Panny Marie na Orlici v Letohradě. Namaloval je v roce 1759 vídeňský malíř Johann Wenzel Bergl ( ), rodák ze Dvora Králové. Výstava náleží do dramaturgické řady tzv. restaurátorských výstav, které si kladou za cíl představovat veřejnosti významná díla zejména staršího umění, která prošla aktuální obnovou. Díky výstavě bude mít veřejnost možnost spatřit poprvé v úplnosti nejen soubor všech čtrnácti velkoformátových obrazů, ale také náročnou práci odborníků, kteří se na obnově tohoto jedinečného díla podíleli. Miroslav Šnajdr st. Pohledy do sbírek Muzea umění Olomouc MUZEUM MODERNÍHO UMĚNÍ GALERIE Dílo Miroslava Šnajdra je nosnou součástí významných výstavních projektů a zdobí většinu předních soukromých i veřejných uměleckých sbírek, Muzeum umění Olomouc nevyjímajíce. Dvojdomost jeho uměleckého talentu (profesionálně působil jako hornista Moravské ilharmonie v Olomouci) obohacuje jeho výtvarnou tvorbu o hudební cítění. Jedním z jeho hlavních inspiračních zdrojů je také spontánní svět dětí s jeho výtvarnými projevy. Celou jeho tvorbu také provází intenzívní zájem o vrcholná díla světového malířství, která glosuje osobitými malířskými parafrázemi. Paralelní avantgarda Pécsi Mühely MUZEUM MODERNÍHO UMĚNÍ SALON, SABINET Komunistické Maďarsko 70. a 80. let zrodilo skupinu neo-avantgardních umělců Pécsi Mühely, která pracovala na revizi maďarských konstruktivistických a avantgardních tradic. Využívala k tomu metody a postupy performativního umění a za pomocí fotogra ie a dynamického obrazu se pokoušela o vytvoření nového komunikačního a vizuálního jazyka.

27 KULTURA leden KULTURNÍ MOZAIKA Setkání s knížkou: Nevšední život Alfonse Muchy pořádá ve Fox clubu v prostorách klubu seniorů v Javoříčské ulici v Olomouci v úterý 29. ledna v 18 hodin spolek Přátelé přírody, skupina Malá liška. Pod vedením Evy Sommerové se návštěvníci dozvědí mnoho zajímavostí ze života věhlasného českého malíře, génia evropské secese. Karel Plíhal spolu s kytaristou Petrem Fialou, s nímž se potkal na hudební škole v Hradci Králové, vystoupí ve středu 30. ledna v hodin v klubu Teplo v Přerově. Komorní koncert nabídne zpěv, hudbu i mluvené slovo. Stovky žen z celé České republiky se i letos zúčastní Hromniční pouti, která se koná v sobotu 2. února v kostele Zvěstování Panny Marie ve Šternberku. Přinesou velkou obětní svíci jako prosbu za ochranu a dar víry pro své děti a za odvrácení zla od svých rodin před sochu Šternberské madony. Pouť pořádá zdejší římsko-katolická farnost spolu se šternberským Centrem pro rodinu. Hlavním celebrantem bude biskup Josef Nuzík, po mši bude následovat přednáška Markéty Klímové s názvem Pozvání k lásce. Divadelní spolek Dámská šatna připravuje na sobotu 2. února představení s názvem Taneční hodina. Uskuteční se v 19 hodin v Sokolském domě v Kroměříži. Vstupenky lze zakoupit V TJ Sokol Kroměříž. Dáma na G4, to je název divadelního představení, které se koná ve středu 6. února v 19 hodin v Divadle na Šantovce. V originální inscenaci, která propojuje tanec, Pole Dance a swingový orchestr, účinkují taneční studio Tancelář a New Swing Band. Na Popleteném bále se mohou setkat všechny děti, které mají rády hudbu, tanec a soutěžení. Maškarní karneval, kde princezny bojují s draky a princové jsou na draka, připravil na pátek 15. února v 16 hodin olomoucký Dům dětí a mládeže v Rožňavské ulici. Výtvarnice Daniela Benešová představuje až do konce února svá díla v kavárně prostějovského Národního domu. Prodejní expozice s názvem Světlo připravila Internetová galerie 2002 a návštěvníci uvidí průřez autorčinou tvorbou z let (jej) Šéf baletu Štípa: Chci vtáhnout diváky do zákulisí divadla Nové období má před sebou baletní soubor Moravského divadla Olomouc. Od začátku roku se jeho uměleckým šéfem stal devětatřicetiletý tanečník a choreograf Michal Štípa. Dlouholetý sólista Národního divadla vystřídal ve vedení souboru Roberta Balogha. IVA NAJĎONOVOVÁ Michal Štípa místo svého předchůdce připraví choreogra ii a režii romantického baletu Bajadéra dle dramaturgického plánu. Nejde pro něj o první zkušenost s hudbou Ludwiga Minkuse. S Bajadérou jsem se coby tanečník setkal několikrát a pokaždé v jiné choreogra ii, řekl Štípa, který letos v Národním divadle moravskoslezském v Ostravě uvedl jiný Minkusův balet, slavného Dona Quijota. Oba jsou to tituly velice nákladné jak na kostýmy, tak na scénu. Bývá pravidlem, že Bajadéra se uvádí na velkých jevištích kvůli inanční náročnosti a velikosti baletního souboru. Tyto skutečnosti jsou pro mě výzvou, kterou musíme zvládnout, uvedl vedoucí souboru. Sólistou v Brně i Praze Kromě tance samotného se Michal Štípa věnuje také pedagogické činnosti, na brněnské JAMU přitom zároveň studuje taneční pedagogiku. Zatím mám závazky i jinde, protože měním svou pozici v polovině sezony. Budu se ale snažit být v Olomouci co nejvíce, protože bych rád navštěvoval a dozoroval představení. Je dobré, když šéf soubor dobře zná, vysvětlil. Průpravu získal na taneční konzervatoři v Brně, kde posléze nastoupil do tamějšího Národního divadla. Zde byl v roce 2000 jmenován baletním sólistou. Později přešel do souboru Národního divadla v Praze opět na pozici sólisty. Je dvojnásobným držitelem ceny Thálie a to za roli Alberta v baletu Giselle a za mimořádný výkon v inscenaci Brel-Vysockij-Kryl / Sólo pro tři. Vystupoval také v zahraničí v baletu Giselle v Jekatěrinburgu, v Labutím jezeře v Helsinkách, či v Giselle a Dámě s kaméliemi na Taiwanu. Spolu s tanečníky z Národního divadla vytvořil soubor Ballet Hommes Fatals, kde slavné ženské role ze známých baletů ztvárňují muži. Chci klasiku i modernu Nadcházející ukončení kariéry jakožto tanečníka pro něj není snadné. Stále s tím nejsem stoprocentně srovnaný. Poslední představení a rozloučení s jevištěm Národního divadla mě čeká začátkem února. Proto je pro mne začátek roku hodně složitý. Skloubit práci choreografa a šéfa, do toho vysoká škola a představení samotná je náročné, ale musí to dopadnout dobře, doufá Štípa. Olomoucký balet chce přiblížit divákům i jinak než skrze hlediště. Rád bych soubor zviditelnil nejen na jevišti, ale přál bych si, aby tanečníci přišli s diváky do užšího kontaktu. Proto plánujeme baletní dílny. Budeme se snažit vtáhnout diváky do zákulisí divadla a na sál, aby mohli spatřit balet i z jiného pohledu. Také bych chtěl, aby soubor zvládal klasický i moderní repertoár a techniku, a měl v tomto širší rozhled, slibuje, že příznivci baletního umění se mají v budoucnu na co těšit. Netypicky a naposledy. Představení v Divadle hudby vzbuzují pozornost Netypické divadelní druhy připravuje v závěrečné sezoně Divadlo hudby Muzeum umění Olomouc. Diváci se setkají s netradičním mediálním hřištěm, žánrem stand-up nejen v komické rovině, ale i s formátem takzvaného extended cinema. V hlavní nabídce se objeví i jeden mimořádný dvojprogram a představí se soubory z našich divadelních center Prahy, Brna a Ostravy. Tři vybraná představení nabízí divadlo ve zvýhodněném předplatném. Hned 31. ledna se diváci mohou těšit na zdařilý počin pražského Divadla Archa s názvem Rusáci? Inscenace je založená na hře s médii a kombinaci rozličných divadelních postupů. Proměnlivá scéna se stává hřištěm pro trojici mladých performerů ruského původu a jednoho komentátora. Po necelém roce se vrací ostravské Národní divadlo Moravskoslezské 18. února, tentokrát s formátem standupu. Sex, drogy a hafo prachů nabízí výborné výkony Davida Viktory a Františka Večeři, kteří interpretují nabroušené a nejen komické monology slavného Erica Bogosiana. Jako nový umělecký šéf připraví Michal Štípa předem avizovaný klasický balet Bajadéra, na příští sezonu už chystá nové dva tituly. Foto: Petr Pithart v divadle i talk-show Předplatného zahrnuje i produkci Zánik domu Usherů pražského souboru Depresivní děti touží po penězích 27. března. Jde o extended cinema, tedy kombinaci autorského ilmu a divadelních postupů. Dialogy i zvuky snímku vytváří herci přímo na jevišti. Titul, který s jistou mírou nadsázky vychází z povídky E. A. Poea, uvádíme symbolicky k poslední sezoně Divadla hudby, vysvětlil dramaturg Petr Dvořák. V hlavní nabídce divadlo uvede mimořádný dvojprogram 25. února. Inscenace brněnského Divadla Feste v režii Jiřího Honzírka Pýcha osamělosti zpracovává známou knihu Petra Pitharta Osmašedesátý. Po představení inscenace bude následovat talkshow Davida Hrbka s autorem textu Petrem Pithartem. Jeho kniha staví zcela výjimečně pohled na domácí události roku 1968 kriticky zejména vůči okupovaným. Poslední divadelní příležitosti, jak si užít komorní atmosféru Divadla hudby, budou opravdu stát za pozornost. Divadlo Archa - Rusáci? Foto: Jakub Hrab Pašijová hra v podání Víti Marčíka Ve spolupráci s festivalem Japonské jaro přiveze 14. března Malé divadla kjógenu novinkovou inscenaci nazvanou Noc pod skálou. Text inspirovaný slovenskou pověstí O lásce synovské vystavěl soubor na technikách divadla nó, tedy vážně pojatém tématu. Minimalistické pojetí silného příběhu podtrhne speci ický hudební doprovod. Jeden z posledních zážitků zaručuje Divadlo Víti Marčíka pašijovou hrou Mysterium světla, jejímž základem jsou Janovy pašije a mysterium vzkříšení. Představení bude uvedeno v sále Mozarteum jako doprovodný program k výstavě Křížová cesta z Orlice v Arcidiecézním muzeu. Právě do Mozartea se přesunou naše divadelní aktivity po dobu rekonstrukce kina Central, neboť tyto práce zapříčiní uzavření Divadla hudby, řekl Petr Dvořák. (ina) Program hostujících představení leden duben Divadlo Archa (Praha): Rusáci? Národní divadlo Moravskoslezské (Ostrava): Sex, drogy a hafo prachů Divadlo Feste (Brno): Pýcha osamělosti + DH v DH s Petrem Pithartem Malé divadlo kjógenu (Brno): Noc pod skálou Depresivní děti touží po penězích (Praha): Zánik domu Usherů Divadlo Víti Marčíka (Drahotěšice): Mystérium světla (sál Mozarteum)

28 28 SPORT leden 2019 TIME OUT PETRA KOMÁRKA Zážitek z fotbalu (zase) i ve stoje Přerovská tenistka Linda Nosková. Do roku 2003 z českých fotbalových stadionů vymizela, nyní ale dostala zelenou k návratu. Místa na stání budou moci opět být součástí tribun, ze kterých se dá sledovat první liga. Na hokeji běžná věc, stačí se jít podívat například na domácí zápas olomouckých Kohoutů a zaregistrovat, odkud fandí kotel. Ne od sedadel, ale z betonových ochozů s oblými zábradlími. Ve fotbale se něco takového zakázalo, aby počet diváků nepřekročil kapacitu tribun a nedocházelo k neštěstím. Takovým, jako na konci osmdesátých let minulého století ve stánku Hillsborough při utkání Liverpoolu s Nottinghamem. Lidé na sebe v obrovské tlačenici šlapali, 96 jich kvůli tomu přišlo o život a přes 700 dalších utrpělo zranění. Přesto jsou sektory na stání v Anglii stále živým tématem. O jejich znovuzavedení se tam debatuje poslední dva roky. Česko bylo rychlejší a zdejší stadiony mohou (staro)novinku divákům nabídnout od léta Když jsem se o tom dočetl, vzpomněl jsem si na východní tribunu olomouckého Androva stadionu. V minulosti se na ní stálo, o čemž mi několikrát vyprávěl děda, který tam chodil. Já sám jsem to nestihl. Prozatím. Současný Andrák by ale vůbec nemusel mít stání na východě. Napadá mě, že by se mohly postavit úplně nové, menší tribuny, a to ve všech čtyřech rozích mezi těmi stávajícími. Ochozy moderního sportoviště by propojily v jeden celek, což by neuškodilo ani jeho vizuální stránce. Novým pravidlům, podle kterých se nemusí sedět za brankami, případně na protilehlé tribuně od rohu po velké vápno, by to snad neodporovalo. A pokud přece jen, na všechno se dá udělit výjimka. petr.komrek@seznam.cz Sportovec měsíce Linda Nosková (TK Precheza Přerov) VPřerově se i letos vyhlašovala tradiční anketa Zlatý kanár. Mezi oceněnými za rok 2018 se neztratila ani čtrnáctiletá naděje přerovského tenisu Linda Nosková. V kategorii dívčího talentu roku ji hlasující tenisoví odborníci, trenéři, funkcionáři a novináři posadili rovnou na první příčku. Nosková v uplynulé sezoně několikrát zazářila. Proti svým vrstevnicím si na neo iciálním evropském šampionátu vybojovala zlatou a stříbrnou medaili. První dosáhla ve čtyřhře, druhé ve dvouhře. Úspěchy sbírala i v reprezentaci. Na mistrovství Evropy s ní skončila nejvýše ze všech, na světové úrovni druhá. V závěru minulého roku naskočila přerovská hráčka také do tenisové extraligy. V ní dostala příležitost zahrát si proti Lucii Šafářové. I když prohrála po setech 4:6 a 2:6, za předvedený výkon se rozhodně stydět nemusela. Za průběh celé sezony i trofej z prestižní české ankety je Nosková podle svých slov ráda. Ocenění považuje za velkou čest a doufá, že ve slibně rozjeté kariéře bude pokračovat. (kom) Foto: tenisovaextraliga.cz Kožený míček, zahnuté hole a velká branka. Bandy hokejem žili i na Hané Nazout brusle, vzít si hokejku a hurá na rybník. Hokej táhl lidi v hanáckých městech už před sto lety. Na ledě se však nejprve nehonili za pukem, ale za míčkem. Provozovali bandy hokej. PETR KOMÁREK Než do Kroměříže, Prostějova či Olomouce pronikla kanada, jak se současnému pojetí hokeje v první polovině dvacátého století říkalo, byly běžným druhem zimních radovánek zápasy v bandy hokeji. Od klasické nejrychlejší kolektivní hry světa se v několika věcech lišil. Hokejky byly kratší a měly zahnutější čepele. Oba jedenáctičlenné týmy se jimi snažily získat kožený, popřípadě gumový míček. Následoval hlavní cíl proniknout po hřišti prakticky fotbalových rozměrů k velké brance a překonat brankáře. Bandy vystřídala kanada Na kluzištích vytvořených na zamrzlých hladinách rybníků nebo třeba na podkladě tenisových kurtů se díky bandy bavili desítky sportovních nadšenců. Stejně jako publikum, které jejich výkonům přihlíželo. Po roce 1910 si ale větší popularitu začala získávat nová hokejová pravidla, která míčový sport a druh společenské zábavy postupně vytlačovala. Jako jedni z prvních na Hané se podle kanadského vzoru PETR KOMÁREK Nejznámější sportovní ilozo ii lovu se říká Chyť a pusť. Pochopí ji každý včetně úplných začátečníků. Zatímco někdo se vydává k vodě kvůli chutnému obědu, správní sportovní rybáři se domů až na výjimky vracejí vždycky s prázdnou. Maximálně se pak mohou kochat zápisky o chycených rybách. Pravidlem to však není, ne každý si svůj rybářský deník vede. David Vančík si zaznamená pouze místa, která kvůli oblíbenému koníčku navštívil. Rybářská sezona trvá 365 dní v roce a může ji omezovat jen počasí. Každoročně tak vytáhnu stovky ryb. Pokud se daří, klidně i padesát za den. Pamatuji si nicméně jen pár největších, s kterými jsem se vyfotil, neskrývá. U soukromníků větší ryby, u svazu větší úsilí Místa, kam chodí chytat, se dají rozdělit na soukromé a svazové revíry. Podle toho, začali řídit v Kroměříži. Například včetně Augustina Krista. Ten posléze s rozvojem hokeje pomáhal v jiném městě, Prostějově. Tamní Sportovní klub svůj první zápas v kanadě sehrál právě s jeho rodnou Kroměříží. Na rozdíl od svého protivníka ale Prostějované nastoupili ještě s bandy hokejkami. Prostějov vzorem pro Přerov, v Olomouci pomohli studenti Od hráčů Prostějova se pro změnu učili první hokejisté Přerova a to v obou formách zimního sportu. Po skončení první světové války sehráli s Prostějovem v bandy několik utkání. Jedno z nich se Přerovanům podařilo vyhrát. Zápas konaný na městském rybníce skončil naším úspěchem, poznamenal k tomu jeden z tehdejších přerovských hráčů Jan Gebauer. V odvetě se ovšem radoval SK Prostějov, který soupeři navíc uštědřil pořádný debakl. V přerovském prostředí zvítězil současný lední hokej v polovině dvacátých let minulého století. Když Tony Novotný alias Hoyer přivezl z Prahy první nefalšovanou kanadskou hůl, všichni jsme se hrozně divili. Nedostatky s výstrojí nám ale tenkrát nevadily. Hlavně, že se nám nový sport líbil, vzpomínal Gebauer. Ještě předtím prosadilo několik studentů bandy hokej v Olomouci. Z jejich iniciativy vznikl při Sportovním klubu Olomouc první hokejový oddíl. Mezi jeho zakladatele patřili mimo jiné doktor Adolf Kameníček či akademický malíř František Hoplíček. Existuje stále Bandy hokej ovšem ani přes popularitu svého nástupce nevymizel. V Česku stále působí Česká asociace bandy a nechybí ani národní tým, který se účastní mistrovství S prutem za sportem. Rybář denně chytí i padesát ryb O svých úlovcích si záznamy nevede, o tom, kde všude na ně číhal, ale ano. Obrněný trpělivostí a vybavený tem objíždí David Vančík z Prostějova moravské a české vody. Ryby, které vytáhne na břeh, pustí zase zpátky. Jedi- pruně tak se může považovat za sportovního rybáře. Snímek z počátku dvacátého století spjatý s historií hokeje v Prostějově. Hráči v rukou drží zahnuté bandy hokejky, za nimi stojí velká branka. Foto: archiv Petra Komárka kdo lokalitu spravuje. V prvním případě se člověk většinou nemusí bát, že by mu na háčku nikdy nic nezabralo. Ve vodních plochách v soukromém vlastnictví se ryby vysazují v mnohem větším měřítku a více se přikrmují. Pod hladinou jich žije dost a nouze není ani o kapitální kousky. Typickým příkladem je oblíbený rybník v Sobáčově u Litovle na Olomoucku či Čertovy rybníky u Stražiska na Prostějovsku. U vod, které má na starosti rybářský svaz, už se musí předvést také rybářské umění. Vančík má pravidelně povolenku na území Moravského i Českého rybářského svazu. Stačí mu zajet kousek od Prostějova a z pohledu svazu je rázem na severu Moravy, jinak oblíbená Plumlovská přehrada a vše níže na mapě, je již Morava jižní. Rozdělení vod mezi oba svazy kopíruje dělení krajů z období před listopadem Zatímco původní Jihomoravský kraj má na starosti Moravský rybářský svaz, Severomoravský kraj už Český rybářský svaz, vysvětluje. Rybaří, ale ryby nejí K sportovnímu rybaření Davida Vančíka v jedenácti letech přivedl děda, o rodinnou tradici se však nejedná. Za tradiční se naproti tomu dá považovat jeho nejoblíbenější revír. Plumlovská přehrada leží jen kousek od jeho domovského Prostějova. Na Plumlově máme chatu a vyrůstal jsem tam. Než na přehradě po bezmála šedesáti letech proběhl výlov, všichni si mysleli, jaké ve vodě žijí lochnesky. Nakonec se ale žádné nenašly, dnes se tam dá chytit celá řada ryb vysazená svazem kapři, amuři nebo různé druhy dravců, popisuje s nadsázkou sedmadvacetiletý muž. Dodává, že sousední světa. To letošní je v plánu od 21. do 25. ledna ve švédském Vänersborgu. Rinkbandy Rinkbandy je varianta bandy hokeje určená pro zápasy na hokejových stadionech (jinak se bandy hraje na venkovních ledových plochách za každého počasí). Pravidla jsou stejná jako v klasickém hokeji, stejně jako rozměry hřiště a branek (venku jsou jiné, větší). Proti sobě nestojí dva týmy o jedenácti, nýbrž o šesti hráčích (pět v poli a brankář). Používají vybavení pro bandy a soupeří ve dvou poločasech trvajících 45 minut. Mezi nimi je dvacetiminutová přestávka. (kom) Sportovní rybář David Vančík z Prostějova chodí k vodě nejvíce na Plumlovskou přehradu, na Moravu, Bečvu nebo Poděbrady a Chomoutov u Olomouce. Foto: archiv Davida Vančíka Podhradský rybník pod plumlovským zámkem je chovný a rybáři sem tudíž mají vstup zakázaný. Za své nejcennější úlovky považuje ty z řek Moravy a Bečvy. Zatímco dvacetikilový kapr ze soukromého rybníka není podle jeho slov žádnou zvláštností, chycení větší parmy na říčním toku ano. Sportovnímu druhu rybaření se David Vančík věnuje i proto, že ryby nejí. Ani sladkovodní, ani mořské. Takových rybářů znám spoustu. Rybu vytáhnou, pokochají se a vrátí ji do vody, poznamenává. Sportovní rybář David Vančík z Prostějova chodí k vodě za šupináči často na Plumlovskou přehradu, ale také na Moravu, Bečvu nebo Poděbrady a Chomoutovské jezero u Olomouce.

29 SPORT leden Sigmu budu sledovat i v Jihlavě, říká Mucha Když na konci loňského roku jedna legenda olomoucké Sigmy oslovila druhou, bylo rázem hotovo. Josef Mucha přijal nabídku připojit se k druholigovému týmu Jihlavy. Kamarádovi Radimu Kučerovi bude na její lavičce pomáhat s postupem do nejvyšší soutěže PETR KOMÁREK Návrh, který potěšil. Jestli by mu nechtěl dělat asistenta, se Josefa Muchy zeptal přímo Radim Kučera, nový jihlavský kouč. Jeho nabídku jsem si rozmýšlel asi den, přiznal rodák z Prostějova, že před ním nestálo složité rozhodování. Angažmá na západě Moravy bere jako novou výzvu. Jihlava sice v loňské sezoně sestoupila do druhé ligy, v té se ale pohybuje nahoře a hodlá se vrátit zpět mezi elitu. Je o co hrát, proto jsem se rozhodl do klubu jít, zdůvodnil Mucha. Větší zodpovědnost a tlak Předtím udílel pokyny olomoucké juniorce, teď ho čeká odlišná práce. Juniorka skoro o nic nehraje, i když vyhrávat chce každý, poznamenal nadsázkou otec talentované tenistky Karolíny Muchové. V Jihlavě oproti mládeži počítá s větší zodpovědností a tlakem na výsledky. Na spolupráci s Radimem Kučerou se těší. Vzájemně se dobře znají a vědí, co od sebe mohou očekávat. Proto se Josef Mucha neobává problémů, byť budou v trenérské dvojici zažívat premiéru. S Kučerou vyhrál pohár, ve druhé lize vedl Holici Oba se dlouho potkávali na hřišti, za Sigmu společně kopali v letech 1998 až Když pak Hanáci roku 2012 získali český pohár, patřila Muchovi funkce asistenta trenéra Uličného, zatímco Kučera s kapitánskou páskou vedl mužstvo ještě na trávníku. Pro bývalého záložníka nebude Jihlava první druholigovou zastávkou jeho trenérské kariéry. Předtím měl na povel jiný klub z Olomouce, Holici, a také Karvinou. V prvním případě jako hlavní lodivod, ve druhém jako asistent. U slezského celku se na necelý půlrok také dostal na nejvyšší trenérský stupínek, to už ovšem Karvinští hráli první ligu. U kormidla nahradil odvolaného Jozefa Webera, za nějž tým ještě dočasně vedl sportovní ředitel Lubomír Vlk. Mucha ve Slezsku skončil po odvolání v květnu 2018, dva dny před posledním zápasem sezony právě s Jihlavou. Chceme navázat na dobrou práci Nejvyšší soutěž vnímá jednapadesátiletý bývalý záložník jako sledovanější a populárnější s větší hráčskou kvalitou, než má druhá liga. Té zase přikládá větší bojovnost a vyrovnanost. Už jsem v ní působil, takže ji z větší části znám. Velký rozdíl oproti první lize je samozřejmě i v kvalitě stadionů a diváckém zájmu, komentoval stav Fortuna národní ligy. Přitom si uvědomuje, že na Vysočině mají sezonu rozjetou dobře. Po podzimu se s 33 body nacházejí na druhém místě tabulky, které zaručuje účast v baráži o postup do první ligy. Na dobrou práci našich předchůdců Josef Mucha na zahájení zimní přípravy fotbalistů Jihlavy. se s Radimem budeme snažit navázat a postoupit, slíbil. Klukům ze Sigmy bych přál, aby se prosadili v Áčku Foto: Miroslav Fuks/fcvysocina.cz Do elitní společnosti českých klubů se přímo probojuje vítěz druhé ligy. Celky na druhé a třetí pozici budou o totéž usilovat v barážovém dvojutkání proti patnáctému, respektive šestnáctému týmu soutěžního pořadí. Tento model je podle Muchy divácky zajímavější, i když v Česku na rozdíl od jiných zemí není ještě vyzkoušený. Z jihlavského prostředí bude pozorovat i dění v Olomouci, která je zatím o ligu výš. Dělal to vždycky, ať pracoval v jakémkoliv klubu, stejně jako řada dalších bývalých sigmáků. Platí to také pro ostatní týmy, kde jsem byl, nicméně pro Sigmu nejvíc. Budu sledovat i kluky, které jsem dosud trénoval. Doufám, že se alespoň někteří z nich prosadí v Áčku, přál bych jim to, netajil se Josef Mucha, který v dresu Sigmy nasbíral více než 200 startů. Mladí hokejisté mají vzor. Ve Vyškově trénuje Erat O sportování na novém zimním stadionu ve Vyškově je necelý rok po jeho otevření velký zájem. Děti z místního hokejového klubu se sem pravidelně těší i kvůli tréninkům s hvězdou. Dohlíží na ně úřadující dvojnásobný šampion extraligy se zkušenostmi z NHL Martin Erat. Martin Erat při tréninku malých sportovců. Foto: stadion Vyškov Juniorský mistr světa z roku 2001 strávil v Americe bezmála patnáct let. Při působení v několika klubech slavné NHL poznával, jak se tamní hráči na sklonku aktivní kariéry věnují svým nástupcům. V Česku mu něco takového schází a mrzí ho to. Když chceme český hokej někam posunout, musíme začít právě u nejmenšího dorostu, tvrdí. Pro děti se držitel bronzu ze zimní olympiády v Turíně 2006 a dvojnásobný medailista ze seniorských světových šampionátů snaží být vzorem. Vyškov si vybral kvůli modernímu hokejovému zázemí, které si pochvaluje, nebo pro jeho blízkost Brnu, kde nastupuje. Mám k sobě čtyři kluky narozené v letech 2009 až 2013, s nimiž pracuji a snažím se, aby je hokej bavil i v budoucnu. Jsem moc rád, že je můžu na ledě připravovat, svěřil se Martin Erat. Malé hokejisty učí, že nejrychlejší kolektivní hra světa není jen o výhrách a prohrách, ale i o smysluplné zábavě. Pomáhají mu další hokejové osobnosti, bratr Roman nebo Petr Hubáček, jeden ze zatím posledních českých zlatých hochů a v současnosti také expert České televize. Ve Vyškově navíc navazují spolupráci s další legendou Petrem Čajánkem. Martin a jeho tým mají na starosti několik věkových kategorií. Předpokládáme, že nabereme ještě další děti, abychom naši hokejovou základnu rozšířili. Pro naše mladé kluky je Martin Erat obrovským přínosem a vzorem, od něhož se mohou leccos naučit, řekl ředitel vyškovského zimního stadionu Aleš Křetínský. (str, kom) HANÁCKÉ STADIONY Národní sportovní centrum v Prostějově Prostějov dostal v minulém roce novou sportovní halu. Národní sportovní centrum v ulici Za Velodromem slouží mladým sportovcům. Na hodiny tělocviku sem docházejí i žáci z prostějovských středních škol. Hlavní část nového sportoviště tvoří zastřešené hřiště, které se může využívat pro volejbal, basketbal nebo jako tenisový kurt. Vedle něj stojí hlediště pro 340 diváků, jeho kapacita se dá ještě zvýšit pomocí rozkládacích tribun. Do haly poblíž tenisového areálu či zimního stadionu docházejí mládežnické kategorie basketbalistů. Stejně jako volejbalové žačky, kadetky a juniorky tu mají domovskou půdu pro své zápasy. Jako jedna ze tří hal v České republice máme klasifikaci extra. Znamená to, že hala splňuje ty nejnáročnější podmínky, takže by se zde teoreticky mohl hrát basketbal a volejbal i na extraligové úrovni, řekl ředitel sportovního zařízení Ivan Pospíšil s tím, že dopoledne v moderním zázemí cvičí prostějovští středoškoláci. Národní sportovní centrum v Prostějově nechal vybudovat spolek Prostějov olympijský složený z města, Olomouckého kraje a prostějovského tenisového klubu. Většinu z téměř 140 milionů poskytl na projekt stát. Dotovat by měl i další obdobné stavby. Plánují se v Nymburku, Račicích, Harrachově, Novém Městě na Moravě a Ostravě-Vítkovicích. (kom) Národní sportovní centrum v Prostějově v ulici Za Velodromem. Ondřej Zuntych/Hanácké noviny

30 30 KŘÍŽOVKA leden 2019 Netradiční galerie (tajenka) se rozkládá pod širým nebem v Horce nad Moravou nedaleko Olomouce. Přibližuje uni- kátní krajinu lužních lesů kolem řeky Moravy. Umělecká díla na volně přístupném vycházkovém okruhu slouží jako tradiční mís- ta rozhledu, ale zároveň umocňují prožitek z putování krajinou. Umělecké instalace jsou v otevřeném prostoru a záměrně se snaží odvést lidi z virtuálních světů počítačových sítí k přirozenému pobytu v přírodě. Současně jde o ojedinělý záměr vytvoření kompo- nované krajiny, s odkazem na anglické romantické parky. (red) Foto: archiv centra ekologických aktivi Sluňákov Tajenka z minulého čísla: medojedi kapští Akin a Kali

31 AGRIPRINT s.r.o. Nabídka titulů vydavatelství AGRIPRINT s.r.o. Wellnerova 7, Olomouc, tel.: , 1 PADLÍ - KULTURNÍCH 2 3 A PLANĚ ROSTOUCÍCH ROSTLIN Morfologická charakteristika, systematické rozdělení podle hospodářského významu, bohatá barevná fotodokumentace. Autoři: Aleš Lebeda, Barbora Mieslerová, Jozef Huszár, Božena Sedláková ŠTÍHLÁ VRETENA Cena 290 Kč PUBLIKACE 4 POMOLOGIE DROBNÉ OVOCE A SKOŘÁPKOVINY Popis odrůd s fotografiemi plodů. Základní informace o pěstování. Rybízy, angrešty, jahodníky, maliníky, ostružiny, ořešák vlašský, líska, mandloň. Autoři: Bc. Tomáš Jan a Ing. Dušan Nesrsta 350 stran 214 stran Cena 150 Kč HANÁCKÉ POHÁDKY A POVĚSTI 13 NAUKA O PŮDĚ novinka Publikace předkládá moderně pojatou syntézu vlastností a procesů v půdě na straně jedné a využívání a ochrany půdy na straně druhé. Daný koncept nauky o půdě je v české literatuře ojedinělý a reflektuje současný stupeň poznání tohoto důležitého oboru v současné světové literatuře. Cena publikace 490 Kč 530 stran Nové trendy v pestovaní ovocných drevín metodou štíhlá vretena. Autor: Ing. Ján Mezey, PhD. Slovenská polnohospodárska univerzita v Nitre 200 stran 5 Upravené vydání publikace sběratele Bohumíra Štégera ( ) z roku Vyniká poetickým slohem a elegantním obrazovým doprovodem olomouckého výtvarníka Jeronýma Grmely 160 stran ( ) VŠE, CO JSTE CHTĚLI VĚDĚT O VÍNĚ 25 zásadních otázek o víně, na které odpovídá britský odborník JERRY LOCKSPEISER. Autor odpovídá na otázky jednoduchým a čtivým způsobem tak, aby opravdu každý 160 stran dobře porozuměl. Cena 150 Kč POVĚSTI O HRADECH A ZÁMCÍCH Cena Kč Cena 150Kč VINÁRSTVO & SOMELIÉRSTVO Výroba vína a umenie jeho prezentácie spolu úzko súvisia, úspešným je ten, kto dokáže oboje. Autoři: Ing. Štefan Ailer, PhD. Slovenská polnohospodárska 300 stran univerzita v Nitre Cena 200 Kč RÉVA VINNÁ PRO MALOPĚSTITELE Vše o pěstování odrůd révy vinné pro malovinaře a zahrádkáře, rezistentní odrůdy. Autor: doc. Ing. Pavel Pavloušek, Ph. D. a kolektiv. Cena 250 Kč 368 stran RÉVA VINNÁ Kniha představuje sběratelskou práci a vypravěčské umění Bohumíra Štégera ( ). Snahou nového vydání je přiblížit krásu příběhů z oblasti Hané a Záhoří. 200 stran SVĚT RŮŽÍ Růže velkokvěté, mnohokvěté, sadové, anglické aj. Způsob pěstování, choroby, škůdci. autoři: doc. Ing. Josef Sus, CSc., RNDr. Jiří Žlebčík a Ing. Jaroslav Rod, CSc. 439 stran LITOVEL HANÁCKÉ BENÁTKY Obrazová publikace mapující historické památky, současnou architekturu a jiné zajímavosti Litovle a nejbližšího okolí. Texty v českém a anglickém jazyce. Autoři: Petr Komárek, 180 stran Petr Linduška Cena 290 Kč Cena 250 Kč Cena 200 Kč PROSTĚJOV HANÁCKÝ JERUZALÉM 2. vydání Obrazová publikace mapující historické památky, současnou architekturu a jiné zajímavosti Prostějova a nejbližšího okolí. Texty v českém a anglickém jazyce. Autoři: Petr Komárek, 305 stran Ing. Marek Moudrý CO VČEL / LINĎÁKUV MALÉ HANÁCKÉ SLOVNIČEK POOČNÉ Další kniha povídek a básniček v hanáčtině od oblíbeného autora Petra Lindušky, tentokrát doplněná o slovníček. 160 stran novinka Cena 390 Kč Cena 245 Kč MAGAZÍNY / NOVINY 14 AGRÁRNÍ OBZOR 15 POTRAVINÁŘSKÝ OBZOR 16 Odborné články, reportáže, informace, zprávy a další zajímavosti z oblasti rostlinné a živočišné výroby, mechanizace a příbuzných oborů. 12 čísel/rok předplatné 660 Kč 17 VINAŘ-SADAŘ Odborný, stavovský magazín pro vinohradníky, vinaře a ovocnáře v Česku i na Slovensku. 6 čísel/rok předplatné 420 Kč 19 ROK NA HANÉ 2019 Trendy, novinky z oblasti potravinářství, zajímavosti, historie, tradice ze světa českých a slovenských potravin. 4 čísla/rok předplatné 360 Kč 18 Měsíčník Hanácké noviny o Hanácích a pro Hanou. Informace o významných událostech regionu psáné hanáckým perem a z pohledu hanáckého patriotismu. Roční předplatné 250 Kč novinka Zajímavé čtení o Hané z pohledu významných společensko-kulturního života nejen příslušného roku. Poutavétexty o historii, tradicích, folkloru, současném životě hanáckého venkova, mikroregionů, cestopisy. Představujeme významné rodáky, osobnosti Hané a nezapomínáme ani na krásu hanáckého jazyka, jehož zachování pro další generace považujeme za důležité. Svůj prostor mají i zájmové organizace, spolky, podniky a další, které svou činností přispívají také k propagaci regionu. Nelze opomenout ani gastronomii, zemědělství, potravinářství, řemesla, lidové umění, architekturu, náboženství či pověsti. Cena publikace 99 Kč Časopis pro obce, města, komunální služby, komunální sféru. 2 čísla/rok 160 Kč KOMUNÁLNÍ REVUE PŘEDPLATITELSKÝ balíček magazínů dle vlastního výběru: 2 časopisy sleva 15 % 3 časopisy sleva 25 % 4 časopisy sleva 35 % Nabídka předplatného Hanáckých novin Vážení čtenáři, dovolujeme si vám nabídnout předplatné Hanáckých novin, měsíčníku pro hanácký region. Cena ročního předplatného: 10 čísel (2 dvojčísla)/250 Kč Důchodci a studenti mají slevu 100 Kč Součástí předplatného je 40% sleva na publikace vydavatelství Agriprint. Děkujeme za vaši přízeň. Petr Baštan jednatel Agriprint s.r.o. Objednávám publikace: ZPŮSOB OBJEDNÁNÍ: 1. na internetu na adrese em na adrese distribuce@agriprint.cz 3. telefonicky na čísle písemně na adrese redakce s uvedením adresy plátce, adresy doručování (pokud je jiná než plátce) Objednávkový kupón Hanáckých novin a titulů Agriprint s.r.o. ZPŮSOB ÚHRADY: Bankovním převodem na účet č.: /0800. V případě potřeby daňového dokladu volejte na číslo nebo pište na distribuce@agriprint.cz nejpozději do 15 dnů od provedení platby předplatného. K předplatnému Hanáckých novin: stolní kalendář Rok na Hané 2019 a publikace Hanácký rok 2019 ZDARMA Název firmy, jméno:... Objednávám :... výtisků Hanáckých novin Adresa:... Adresa pro fakturaci:... PSČ:... Tel.:... IČO:... DIČ: MAGAZÍNY/ NOVINY STOLNÍ KALENDÁŘ ROK NA HANÉ 11 ZDARMA Datum... Podpis... Wellnerova 134/7, Olomouc, tel.: , distribuce@agriprint.cz, 1/2019 Hanácké noviny měsíčník pro hanácký region. Vydavatel. AGRIPRINT, s.r.o., Wellnerova 134/7, Olomouc. Adresa redakce. Wellnerova 7, Olomouc, IČO: , redakce@agriprint.cz, mobil: Šéfredaktor. Ondřej Zuntych, mobil: , zuntych@hanackenoviny.cz, Inzerce. Rostislav Papajk, mobil: , papajk@hanackenoviny.cz. Grafické studio. Telefon: , studio@hanackenoviny.cz. Odbyt a předplatné. Taťána Baštanová, mobil: , obchodni@hanackenoviny.cz. Registrační známka: MK ČR E 22577, ISSN , rozšiřuje: První novinová společnost a.s. Vychází:

32