Právnická fakulta Masarykovy univerzity Katedra trestního práva

Transkript

1 Právnická fakulta Masarykovy univerzity Katedra trestního práva Bakalářská práce Trest smrti jako prostředek dosažení účelu trestního práva Martin Havelka 2007/2008 Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma: Trest smrti jako prostředek dosažení účelu trestního práva zpracoval sám a uvedl jsem všechny použité prameny Martin Havelka 1

2 OBSAH 1. Úvod Historický vývoj trestního práva a soudního řízení Trest smrti jako jeden z možných trestů pro odsouzeného Vývoj trestu smrti a jeho druhy Zvíře v roli popravčího Smrtící půst Rozpárání břicha Ukřižování Kůl v těle Rozčtvrcení a roztrhání Upálení Otrávení Lámání kolem Ukamenování Pověšení Stětí Plynová komora Elektrické křeslo Smrtící injekce Účel trestu smrti Způsoby vykonání trestů smrti v dnešním světě Nejrozšířenější názory na trest smrti Argumenty pro trest smrti Odstrašující účinek trestu smrti Ochrana společnosti odstraněním jedince Trest smrti jako odplata pachateli Ekonomické aspekty trestu smrti a doživotního vězení Argumentace pro zrušení trestu smrti Politické zneužívání trestu smrti Nehumánnost trestu smrti a jeho ponižující efekt Trest smrti nemá odstrašující charakter Odsouzení nevinného na smrt Opora trestu smrti v zákoně právo na život Justiční vraždy Trest smrti jako prevence proti kriminalitě Statistické údaje Vyhodnocení Závěr Resumé Přehled použitých zdrojů Seznam literatury Internetové zdroje Citované právní normy

3 1. Úvod Trest smrti jeho užívání či zrušení, obhajoba či zatracování tvoří významnou kapitolu právních dějin snad každého národu či státu, který v průběhu existence lidstva vznikl a fungoval. Jen velmi obtížně bychom hledali národ, který by otázku definitivního trestu nikdy neřešil. I přesto, že diskuze o této problematice probíhají v lidské společnosti již celá staletí, je tato otázka stále aktuální. Z tohoto důvodu jsem si jako téma své závěrečné práce vybral právě otázku trestu smrti, která bezesporu pro každého z nás minimálně zajímavá a přitažlivá. Cílem mé práce bylo ujasnit si účel a výkon trestu smrti jako prostředku, který od počátku lidské společnosti napomáhal trestnímu právu v plnění jeho úkolů. Ve své práci jsem se zaměřil na vývoj trestního práva a soudnictví v kontinentální Evropě, dále pak na jednotlivé druhy trestu smrti, jejichž vývoj byl ovlivňován mnoha faktory. Druhy poprav se od sebe lišily náboženstvím, teritoriálním působením, vyspělostí ale i vynalézavostí a krutostí národů, které jej užívaly jako trest nejvyšší a absolutní. Účelem popisování jednotlivých způsobů provedení hrdelního trestu, které bývají nezřídka pro mnohé z nás zajímavé, na druhé straně však odpudivé a odstrašující, bylo poukázat na vývoj trestního práva, který byl s uložením a výkonem trestu smrti vždy pevně spjat, tak aby bylo možno si vytvořit ucelený názor na jedno z důležitých právních odvětví, jakým trestní právo dozajista je. Ve své práci jsem se dále zaměřil na argumentaci zastánců i odpůrců tohoto trestu s uvedením jejich nejvýznamnějších odůvodnění, proč trest smrti zrušit či zachovat, případně ponechat v právní úpravě a nadále jej využívat. Z údajů poskytovaných organizací Amnesty International jsem dále použil statistické porovnání množství poprav vykonaných ve světě v letech 2005 a 2006, ze kterých je zřejmé, že trest smrti je i nadále využíván v nejlidnatějších státech světa a jejich množství neustále stoupá. Práci jsem zakončil vyhodnocením celého tématu, ve kterém uvádím, že trest smrti již není vzhledem k vyspělosti dnešní společnosti nutností a měl by být bez výhrad zrušen. K celé věci bych chtěl uvést, že studium materiálů a práce na toto téma mne zaujala a poskytla mi nové a ucelené informace týkající se nejzávažnějšího zásahu do lidských práv a svobod, tedy zásahu do práva na život člověka. 3

4 2. Historický vývoj trestního práva a soudního řízení V období společenské rodové organizace neexistovala právní ochrana. Škodu způsobenou bezprávím si hojil poškozený svémocně na pachateli, jeho rodině nebo majetku. Po vzniku státu bylo hlavním úkolem práva chránit vedle státních orgánů a církve především feudální soukromé vlastnictví. Jednotlivá ustanovení o majetkových deliktech proti feudálnímu vlastnictví byla detailně a přesně určena, zatímco trestání vraždy bylo většinou ponecháno na iniciativě pozůstalých. Rozhodujícím vývojovým činitelem pro vznik trestních norem byla církev. Domáhala se prosazování křesťanských mravních zásad jako ideálu chování společnosti a trestání činů v rozporu s těmito pravidly. Takto se začalo zakročovat např. proti pohanství, které bylo trestáno prodejem do otroctví za hranice, vyhnáním ze země, mrskáním či uložením peněžité pokuty. Jiné činy, jako například krádež nebo loupež, byly zásadně trestány oběšením a propadnutím majetku. V případě nepřiznání se pachatelem ihned, nastupovalo soudní řízení, kdy rozhodující úlohu opět měli kněží. Ti za použití tzv. ordálů zjišťovali skutkovou pravdu tím, že obviněného vystavovali mučení do té doby, než byla vina na činu doznána a skutek tak za pomocí boží pravdy objasněn. I přes veškeré snahy církve však nevzbuzovalo zabití člověka zájem trestního práva. Pouze v případě zabití poddaného (otroka či nevolníka) bylo možno vznést nárok k soudu. Ten však rozhodoval pouze o náhradě škody za vzniklou majetkovou újmu spojenou s náklady na pořízení si nového poddaného. 1 Většina trestných činů však byla rozhodována pouze vrchností vůči svým poddaným. To mělo pro pány velmi výnosné výhody. Často byly za trestný čin pokutovány celé vesnice jako kolektivní druh trestu za přečin některého z jejích členů. Takto prováděné soudnictví pánů nad svými poddanými neslo rysy libovůle a náhodnosti. Podobně jako ostatní oblasti práva, bylo právo trestní v počátcích značně ovlivněno obyčeji a zvyky, které ve společnosti přežívaly. Při hodnocení osoby pachatele a výměře jeho trestu se tak projevovalo jeho postavení ve společnosti, předmět zájmu, na který pachatel útočil, i další okolnosti, které značně odlišovaly tresty u jednotlivých pachatelů stejného druhu trestného činu. Ve 13. století dochází ke značným změnám v trestním právu, kdy sílí veřejná moc a s ní zájem na ochranu určitých zájmů. Dbá se na hospodářské jistoty zejména kontrolou mince, 1 Srov. Vlček, E. Dějiny trestního práva v českých zemích a Československu. Brno : Masarykova univerzita,

5 měr a vah. Proti delikventům se smí zakročovat bez ohledu na jejich stav a zavádí se institut psaní osob, o kterých se proslýchá, že kradou, loupí, padělají a nezachovávají veřejný pořádek čili mír. Psaný člověk (psanec) pak ztrácel jakoukoli ochranu. Král pověřuje trestněprávními funkcemi v zemi řadu osob: jednak ze svého úřednictva (vladaři statků a purkrabí královských hradů) a jednak z velmožů. Uvnitř měst mají rozsáhlou trestní pravomoc rychtáři s konšely. V Čechách vzniká zemský soud s všeobecnou pravomocí, na který se může dovolávat každý proti komukoli. Kromě tohoto práva však vzniká i funkce se zvláštní soudní pravomocí policejně trestního rázu poprávce, který zahajuje soudní řízení a vyšetřování ex officio v případech, kdy trestný čin je zcela zjevný, např. pachatel byl přistižen přímo na místě činu. Charakteristickými rysy soudních procesů byly veřejnost, ústnost, zásada projednávací, soukromá iniciativa stran a ordálové důkazní řízení. Jako důkazní prostředky byly připouštěny zejména listiny, svědectví, ohledání místa činu a přísaha. Soud se po provedení takovýchto důkazů odebral k poradě a následně vyhlásil rozsudek. Proti tomu nebylo možné žádné odvolání. V tuto dobu není uvěznění trestem, pouze prostředkem ke zajištění pachatele do jeho odsouzení. 2 V 17. a 18. století měla na vývoj trestního práva v českých zemích zásadní vliv německá nauka o trestním právu, zvláště pak její přední představitel, saský právník Benedikt Carpzow. Na jeho teorie později navázal zákoník Ferdinanda III a tereziánský zákoník. Ten však ještě zakotvuje v plném rozsahu stíhání deliktů sine lege, tj. dovoluje, aby i jiná jednání, v zákoně neuvedená, avšak pro svou zvláštní zlomyslnost a pohoršlivost nebezpečná, byla rovněž stíhána. Tím je ponechán rozsáhlý prostor pro libovůli soudců. Dále tento zákoník připouští těžké a kruté tresty. Běžné je za urážku Boha vytržení či uřezání jazyka, useknutí ruky nebo dokonce upálení. Nový směr, ovlivněný osvícenskou filozofií, nastoupil společně s uzákoněním Všeobecného zákoníku o zločinech a trestech Josefa II. z roku Mezi přednosti tohoto nového pohledu na trestní právo patří zásada úměrnosti trestu, který měl především přispívat k převýchově pachatele a dále zásady nullum crimen sine lege (žádný zločin bez zákona) a nulla poema sine lege (žádný trest bez zákona). Podle těchto zásad mohlo být za trestné považováno jen takové jednání, které bylo jako trestné v trestním zákoníku výslovně označeno a stejně tak nemohl být uložen jiný trest než takový, jaký na daný trestný čin stanovil zákon. Dále zákoník vypočítával okolnosti přitěžující a polehčující a stanovil 2 Srov. Vlček, E. Dějiny trestního práva v českých zemích a Československu. Brno : Masarykova univerzita,

6 podmínky zániku trestnosti pachatele. Kromě toho kriminalizoval i pokus trestného činu. Nedostatky Josefova trestního zákoníku spočívaly i přes značné zmírnění v krutých trestech, zejména ve vypalování cejchů, bití holí, nucených těžkých pracích a ve výkonu trestu odnětí svobody vykonávaného v žalářích s ukováním nohou a rukou. Dalším průlomovým dílem určujícím směr trestního práva byl trestní zákon z roku Jednalo se o značně přepracovanou novelu jiných trestních zákoníků, která však pojednávala již jen o trestním právu hmotném. Trestní právo procesní bylo ponecháno zvláštní úpravě. Tato úprava vycházela z v této době pokrokových a dnes již základních zásad trestního práva a to ze zásad oficiality, legality, zásady nulla poema sine lege a nullum crime sine lege. Jednání pro společnost nebezpečné bylo rozlišováno do tří skupin: na zločiny, přestupky a přečiny, které se lišily rozdílnými tresty. Pozdější úpravy tohoto trestního zákona však nebyly vzhledem k politické situaci či následnému vypuknutí první světové války přijaty. Trestní zákon byl tedy doplňován novými, tzv. vedlejšími trestními zákony, které jej upravovaly současným potřebám společnosti. Jednalo se především o zákon o trestech za maření exekuce z roku 1883, zákon proti zahalečům a tulákům z roku 1873 a zákon o donucovacích pracovnách a polepšovacích ústavech z roku Po vzniku samostatného Československa v roce 1918 vešla v platnost tzv. recepční smlouva (z.č. 11/1918 Sb.), která upravovala otázky trestního práva s odkazem na zákony do té doby užívané. Jako první pokus o unifikaci byla vypracována osnova obecné části trestního zákona v roce 1921 a následné vypracování zvláštní části trestního zákona z roku Obě dvě části trestního zákona byly ministerstvem spravedlnosti svěřeny komisi složené výlučně z odborné veřejnosti, čímž si tato rekodifikace vysloužila název profesorská. I přes svou značnou pokrokovost však nebyla přijata. Jednou z jejích předností bylo značné omezení trestu smrti, který se mohl doživotně odsouzenému pachateli udělit pouze v případě, že se dopustil trestného činu, za který již byl odsouzen. Vývoj trestního práva a jeho úprav různými normami vyústil po přijetí nové ústavy v roce 1960 přijetím trestního zákona a trestního řádu v roce 1961, čímž začíná období platnosti těchto norem až do současné doby. Obě tyto normy prohloubily spolupráci se společenskými organizacemi v boji proti kriminalitě a zesílily zásady obhajoby a dvouinstančního řízení soudního. Trest smrti byl u nás poslanci zrušen dne 2. května 1990 novelou trestního zákona č. 175/1990 Sb. a místo něj byl zaveden doživotní trest odnětí svobody. V platnost tato novela vstoupila 1. července

7 3. Trest smrti jako jeden z možných trestů pro odsouzeného Ukládání trestů pro odsouzené se vždy řídilo pravidlem odplaty, kdy mělo být pachateli trestného činu vráceno to, co sám druhému způsobil. V počátku trestního práva tedy nebyla na prvním místě převýchova pachatele trestného činu, ale jeho poškození. Tresty bývaly často velmi přísné a surové. K exekuci docházelo na veřejných místech, aby se jí mohli zúčastnit všichni. Účelem bylo kromě samotného potrestání pachatele i odstrašení veřejnosti. Jedním z k tomuto účelu nejčastěji používaným trestům byl trest smrti. Z historických pramenů jsou známy časté případy, kdy pachatel trestného činu byl odsouzen k trestu smrti ne pro samotné protispolečenské jednání, ale pro odstrašení ostatních. Trest smrti byl tedy často zneužíván. Jednotlivé druhy této exekuce se lišily dle oblasti a jejich vývoj byl závislý na druhu náboženství a vyspělosti společnosti. V současné době od tohoto nejpřísnějšího trestu většina moderních společenství upustila a to buď jeho úplným zrušením nebo nevyužíváním. I přes to je však nadále vykonáván v 91 zemích světa. 7

8 4. Vývoj trestu smrti a jeho druhy Tak jako vše, i trest smrti prošel svým zvráceným vývojem. Člověk využíval všech svých znalostí a inteligence, aby umění zabíjet povýšil na nejvyšší možný stupeň. Jde totiž o skutečné umění, jež má svá pravidla, své techniky, vynálezy, inovace, způsoby, speciální výzkumy nepostrádající originalitu a pestrost. Invence celých národů byly využívány k ponížení, degradaci a potupení lidského individua. Trest smrti je trest, ale je to také tisíceronásobné utrpení, jehož jeden způsob je horší než druhý. Lidské krutosti se nikde neotvíralo tak široké pole působnosti jako to, které jí poskytovala po celá staletí smrt z rozhodnutí zákona. Lidská vynalézavost při řešení otázky, jak usmrtit druhého, nezná mezí. Následující kapitola bude tedy věnována jednotlivým druhům trestu smrti. Jejich výčet však není zdaleka kompletní. V minulosti se můžeme setkat s různými technikami, jejichž rozšíření bylo pouze lokální či časově omezené. Níže jsou tedy popsány pouze ty nejznámější a nejpoužívanější metody či druhy, jejichž užívání nějakým způsobem ovlivnilo vývoj trestu smrti a potažmo i celé lidské společnosti Zvíře v roli popravčího Využívání zvířat k usmrcení člověka je staré jako lidstvo samo. Již sedm století před Kristem byly známé praktiky, kdy byl odsouzený předhozen rozběsněným psům či krokodýlům. V průběhu staletí byli odsouzenci k smrti požíráni, drásáni, drceni či trháni na kusy podle toho, jaké zvíře bylo k exekuci vybráno. V Kartágu a Indii nechávali odsouzence rozdupat na kaši slony, kteří byli později cvičeni k tomu, aby dokázali lidské tělo vyhodit vysoko do vzduchu a poté jej při dopadu nabodnout na své kly. Nejznámějšími případy je však využívání šelem v cirku Římany. Ti po celé své říši vybudovali nespočet arén pro výkon trestu smrti, do kterých předhazovali odsouzence lvům, levhartům, tygrům, medvědům, ale i hyenám, vlkům a psům, kteří svou oběť nedokázali zabít okamžitě a nabídli tak davu diváků delší podívanou. Popravy vykonané prostřednictvím zvířat se však nevyhnuly ani rybám, hadům, kočkám či různým druhům hmyzu. Např. ještě v polovině 18. století existoval v Maroku tzv. mravenčí trest, kdy byl odsouzený připoután ke stromu, pod nímž bylo mraveniště, a pro zrychlení útoku mravenců se oběti natřely nohy sirupem. Ten poté umíral několik hodin ve hrozných bolestech. Jeden z nejhorších druhů trestu smrti, na kterém se podílela hladová krysa, užívali čínští kati. Ti přiložili nahému spoutanému odsouzenci na zadnici hrnec s otvorem ve dně, do kterého vpustili krysu a kterou následně začali pomocí 8

9 otvoru ohrožovat žhavým pohrabáčem. Krysa tak ve snaze utéci začne odsouzence nejprve kousat a škrábat a později využije jediného možného úniku a to hrabání si nory v odsouzencově řitním otvoru. Ve své snaze nepoleví a nakonec umírá v okamžiku skonu odsouzence, který po půlhodině hrozných muk vykrvácí, či spíše skoná nesnesitelným utrpením a šílenou bolestí Smrtící půst Smrt hlady a žízní tvoří důležitou součást několika dalších popravčích technik, jež jsou známé jako zazdění za živa, ponechání na opuštěném místě, vsazení do klece, přičemž se k dalšímu trápení připojuje temnota, postupné dušení a vynucená nepřirozená poloha těla. Smrt nedostatkem potravy ponechává volné pole té nejzvrácenější a nejkrutější vynalézavosti. Odsouzencům byly do úst vsazovány různé předměty, které jim znemožnily přijímat potravu, ale zároveň je nutily dýchat. Na hlavu jim byly ze stejného důvodu nasazovány masky, které již nebylo možno později sejmout. Smrt v těchto případech přicházela až po několika dnech utrpení Rozpárání břicha Při trestu rozpárání břicha se odsouzenému vrazí do břicha zbraň a následně se takto vzniklým otvorem navinou vnitřnosti na vrátek. Odsouzený umírá v nesnesitelných bolestech. S tímto druhem popravy úzce souvisí s typickým japonským způsobem usmrcení, s harakiri. Dříve než se harakiri stalo formou sebevraždy, to byl způsob popravy šlechticů, kdy musel odsouzený sám vykonat rozsudek. Přípravy obvykle začínaly meditací s cílem se duševně koncentrovat. Odsouzený poté poklekl na rohož, kde si vysvlékl oděv tak, aby byl od kyčlí nahoru nahý. Poté mu jeho nejlepší přítel, kterého sám vybral, podal malou šavli, kterou si odsouzený vznešeně a pomalu vrazil do levého boku tak, aby vyšla napříč tělem. V tuto chvíli jeho přítel prudce povstal a zároveň vytáhl šavli z pochvy a srazil odsouzenému hlavu. Téměř v nezměněné podobě se tento způsob, ale již jen jako forma sebevraždy, používá v Japonsku dodnes Ukřižování Trest ukřižováním byl vyhrazen buřičům. Kříž, který se k tomuto druhu trestu používal, tvořily dvě nebo tři břevna, někdy i čtyři, pokud byla oběť ukřižována do čtverce. Některé měly tvar písmene T, jiné X nebo Y. Někdy se používal kříž tvaru obráceného písmene T, takže hlava odsouzeného směřovala dolů. V Římě, v Řecku i v Orientě odsouzence napřed 9

10 zbičovali a pak byl nucen odnést si kříž na místo popravy. Přesněji řečeno nesl si pouze vodorovnou část kříže, protože svislá část již byla při příchodu odsouzeného a katů připravená, zatlučená do země. Když odsouzenec došel na místo, byl někdy ke kříži přivázán provazem, častěji však přibit hřeby. Ty se zatloukaly vždy do zápěstí, protože tíha těla by dlaně roztrhla. Hřeb byl zatlučen do úzkého prostoru mezi kostmi a tím se stalo přichycení velmi pevným. Nohy se přibíjely různě. Buď byly poleženy vedle sebe a každá byla přitlučena zvlášť jedním hřebem, nebo byly překříženy přes sebe a přibity najednou. Nikdy se však nepoužíval postup, kdy se paty opíraly o podpěru, jak je často vyobrazeno v různých náboženských výjevech Kůl v těle Naražení na kůl, jeden z nejhorších způsobů usmrcení, na jaké lidská krutost přišla, spočívá v zaražení kůlu do těla odsouzence, nejčastěji spodem těla, a ten je pak ponechán v tomto stavu, dokud nevypustí duši. Technika narážení na kůl byla na celém světe téměř stejná, i když měla několik variant. Asyřané naráželi odsouzené tak, že jim vráželi kůl do břicha, aby vyšel ven podpažím nebo ústy. Nejčastěji však byl dřevěný nebo kovový kůl zaváděn řitním otvorem. Nyní již záleželo pouze na průměru kůlu: v některých případech stačilo řitní otvor namazat, aby byl kluzký, jindy jej prořízli nožem. Kat poté vrazil oběma rukama kůl do těla, jak jen to šlo daleko, načež jej ještě kyjem či palicí zatloukal dále. Někdy byl kůl zaveden do hloubky padesáti až šedesáti centimetrů a poté byl i s odsouzencem zasazen do předem připravené jámy. Ten poté trpěl nevýslovnými bolestmi a smrt přicházela mimořádně dlouho. Smyslem tohoto potrestání bylo, že mučení pokračovalo dále již bez jakéhokoli dalšího zásahu kata. Mohlo trvat i několik dní, než odsouzenec zemřel Rozčtvrcení a roztrhání Tento druh trestu spočívá v rozřezání celého těla na malé kousky nebo v postupném vytrhávání kůže a svaloviny, dokud nenastane smrt. Nejčastěji se takto popravovali odsouzenci v Čině. Hned na začátku trhání rozřízl kaz oběti hrtan, aby nemohla křičet. Poté došlo k vytržení ňader a hrudních svalů. Následovalo vytržení masa z vnější strany paží a vnitřní strany stehen. Potom byl roztrhán kousek po kousku zbytek těla. Cáry zakrváceného těla se kupily v proutěném košíku určeném k tomuto účelu. Když poté mučedník za několik hodin zemřel, bylo jeho tělo již zcela bezvládné. 10

11 4.7. Upálení Zdá se, že trestání ohněm je právě tak staré, jak schopnost člověka si oheň udržet či vyvolat. Protože oheň a voda byly v minulosti pokládány za očistné živly, řídily se exekuce rituálními pravidly, kdy se tento druh trestu používal především u zločinců usvědčených ze sexuálních deliktů, z čarodějnictví a z kacířství. Jedním z druhů popravy, při které se používal oheň, bylo uzavření odsouzeného do proutěné klece. Ta se poté vhodila na koberec za žhavého uhlí. Zvrácená přitažlivost tohoto způsobu popravy spočívala v tom, že křičící a škubající se odsouzenec uváděl svou klec mimoděk do pohybu. Nejčastějším druhem upálení však bylo na hranici ze dřeva a klestí. Odsouzený byl připoután ke kůlu uprostřed hranice, která byla často pro větší účinek napuštěna smolou či dehtem, a ponechán spalujícímu ohni, který jej strávil za živa. Pokud byla hranice dostatečně vysoká, nastala u odsouzence smrt udušením Otrávení Jedem rozumíme látku, která jakmile se dostane do trávícího ústrojí, působí napřed lokálně a ničí tkáně, s nimiž se dostane do styku, a narušuje tak jejich funkci. Po vstřebání se do krve ji roznese krevní oběh do celého těla. Tak proniká celým organismem a narušuje ty tkáně, které jsou na její působení nejcitlivější. Může postihnout nervový, dýchací či svalový systém. Nejznámějším takto popraveným odsouzencem byl Sokrates. Ten byl donucen vypít láhev bolehlavu, která zbavila jeho tělo života během několika minut. Jednalo se o šťávu z máku smíchanou se všemi v té době známými toxickými a narkotickými substancemi, které zaručovaly stoprocentní účinek Lámání kolem Lámání údů je jedním z nejstarších trestů, jaké soudy ukládaly. Spočíval v uložení odsouzence na dva zkřížené trámy, které tvořily kříž ve tvaru písmene X. Ruce i nohy byly upevněny k jednotlivým ramenům kříže, ve kterých byly jakési zářezy odpovídající kloubům končetin. Kat, vyzbrojený čtverhrannou železnou tyčí se zaoblenou rukojetí, udeřil odsouzence mocně do všech údů právě nad zářezy, kde pod končetinami bylo volné místo. Na každém údu byla právě dvě taková místa. Kat tedy zasadil osm ran a poté přikročil k posledním dvou či třem ranám z milosti, které směřovali na hrudník a měli odsouzencovo utrpení ukončit. Nezřídka se však stalo, že nešťastník přežil i tyto rány. Poté bylo jeho tělo vpleteno do kola od vozu, které bylo zavěšeno vysoko na stožár na odiv ostatním. Jednalo se o velmi krutý a barbarský způsob exekuce. 11

12 4.10. Ukamenování Popravy ukamenováním se odehrávaly podle přesných pravidel sledujících jeden cíl: zabránit odsouzenci v útěku. V některých případech se sice odsouzenec mohl pohybovat, byl však uzavřen v ohradě. Jindy byl přivázán ke kůlu či kříži, nebo dokonce zahrabán po krk do země. I když si taková exekuce zachovávala legální charakter, její zvláštností bylo, že výkon nebyl odkázán na katy či vojáky. Provádět ho mohli příbuzní, přátelé oběti či odsouzence, nebo dokonce přihlížející veřejnost. V současné době uznává ukamenování, jinde již dávno upuštěné, jako oficiální trest osm zemí, jejichž zákonodárství vychází z islámského práva. Jsou to Spojené arabské emiráty, Írán, Mauretánie, Afghánistán, Pákistán, Súdán, Jemen a Saudská Arábie. Například v Íránu bylo za pouhé dva roky takto popraveno více jak šestset žen obviněných z cizoložství Pověšení Věšení se používalo jako hrdelní trest po celou historii lidstva. Vedle stětí a upálení to byl nejrozšířenější způsob popravy a setkáváme se s ním téměř u všech národů. Ještě dnes se popravy oběšením užívá ve více než osmdesáti zemích světa. Při oběšení se používá třech různých principů. Při prvním je člověk postaven či posazen na vyvýšenou oporu židli, stůl, vozík a pod. a kat mu uváže kolem krku provaz přivázaný k šibenici. Poté již jen odsouzenci oporu odejme. Při druhém způsobu se užije kladky na vyvýšeném místě, přes kterou je protažen škrtící provaz. Ta poté umožní vytažení odsouzence do výše, místo aby jeho tělo padalo dolů. Třetí postup vyžaduje příslušné vybavení, tedy šibenici o určité výšce a propadlo, jež se klopí tak, aby tělo mohlo padat volným pádem, přičemž se prudce napne provaz a dojde ke zlomení krčních obratlů Stětí Princip stětí spočívá v přeseknutí krku, tedy v oddělení hlavy od těla. Usmrcení je vlastně zmrzačením, ale zvláštního druhu, protože hlava je tak důležitý orgán, že její oddělení způsobí okamžitou smrt. Vzhledem ke složitosti a krutosti ostatních druhů trestů smrti se na stětí hledělo vždy jako na trest nejhumánnější, vyhrazený pouze urozeným. Při stětí sekyrou je možný jen jediný způsob: odsouzený položí krk na špalek a těžké ostří plnou vahou udeří. Naproti tomu u meče připadá v úvahu několik postupů, přestože cíl je stejný oddělit hlavu od těla. Při prvním si odsouzený klekl podobně jako při popravě sekyrou a položil otočenou hlavu na špalek. Ruce míval svázané za zády. Při druhém vzpřímeně klečel nebo seděl na patách, hlavu měl v jedné ose s tělem a bradu přitaženou k hrudi, aby katovi vystavil co 12

13 nejvíce šíji. Ruce často míval svázány před tělem. Při třetím byl odsouzený sťat vestoje. Byl to riskantní způsob. Kat nemohl vést ránu s dostatečnou jistotou a neměl pro ni oporu. Hrozilo zranění lebky či ramene. Jako zvláštní druh stětí lze považovat užití gilotiny. Toto zařízení na stínání hlav dostalo svůj název po doktoru Guillotinu, jež prosazoval myšlenku, že za stejný zločin má stihnout stejná odplata, bez rozdílu na stav, postavení či urození viníka. Z tohoto důvodu sestrojil společně s doktorem Louisem stolici s padajícím ostřím, která již nekladla požadavky na zvláštní dovednosti kata a zaručovala rychlé a téměř bezbolestné vykonání hrdelního trestu Plynová komora Plynová komora je většinou ocelová kabina osmiúhelníkového tvaru s kupolí, do níž se vchází oválnými dveřmi, jež se neprodyšně uzavírají. Uvnitř jsou dvě sedadla, protože většina plynových komor byla konstruována tak, aby v nich mohli být popraveni najednou dva odsouzenci. Ve stěnách komory jsou široké prosklenné otvory, které umožňují vnějším pozorovatelům sledovat, co se děje uvnitř. Princip takové popravy je prostý. Odsouzenec je přinucen dýchat smrtelně jedovaté výpary. Po řadě pokusů byl vybrán plynný kyanid. Ze všech těkavých jedů má totiž největší účinnost. Plyn se uvolňuje, přijdou-li do kontaktu tablety kyanidu draselného s kyselinou sýrovou, a patří do kategorie dusivých nebo též buněčných plynů. To znamená, že paralyzuje činnost dýchacích enzymů, které zajišťují přenos kyslíku z krve do tělesných buněk. Jakmile buňky nemají kyslík, začínají ihned odumírat. Dostaví se křeče. Svaly se stahují. Mozková centra jsou jedno po druhém vyřazována z činnosti a mozková smrt obvykle předchází srdeční zástavě Elektrické křeslo Pro účely exekuce pomocí elektrické energie se užívá střídavý proud. Ten je přiveden dvěma vodiči k silné a těžké židli zhotovené z dubového dřeva, na kterou je pomocí několika popruhů připevněn odsouzený. Samotné křeslo je často vybaveno řadou několika žárovek, které signalizují jeho funkčnost. Za ním je místnost pro kata, ve které je umístěna rozvodná skříň. Na konci jednoho vodiče je připevněna přilba z kůže a měděnou kontaktní destičkou, která doléhá na vyholené místo na temeni hlavy. Druhý vodič zakončený opět měděnou destičkou je připevněný popruhem z kůže k levému lýtku. Smrt odsouzence způsobí proud procházející srdcem a plícemi z kontaktní destičky v přilbě k elektrodě na lýtku. Ten je spouštěn v několika cyklech o výboji 1900 až 2500 voltů, jež zaručí rychlé usmrcení odsouzeného. 13

14 4.15. Smrtící injekce Poprava injekcí se provádí tak, že odsouzen dostane intravenózně jednou nebo dvěma injekcemi smrtelnou dávku rychle účinkujících barbiturátů kombinovaných s paralyzujícími chemickými látkami. Poprava je podobná postupu užívanému v nemocnicích při celkové anestézii, avšak vstřikovaná dávka je smrtelná. Roztok obsahuje tři složky: barbituráty, které vedou ke ztrátě vědomí, bromid pankuria svalový relaxans, jehož úkolem je paralyzovat bránici a přerušit tak pohyb plic a dále chlorid sodný, který přivodí srdeční zástavu. 3 3 Srov. Monestier, M. Historie trest smrti. Přeložil Vladimír Čadský. Praha : Nakladatelství Rybka Publisher,

15 5. Účel trestu smrti Trest je jedním z prostředků státního donucení, jímž se realizuje základní, tj. ochranná funkce trestního práva. Pohrůžkou tresty, jejich ukládáním a výkonem jsou chráněny základní společenské vztahy, zájmy a hodnoty. 4 Hlavní cíle trestu v českém trestním právu jsou vyjádřeny v 23 zákona č. 140/1960 Sb. - chránit společnost před pachateli trestných činů. Tímto je vyjádřena i ochrana práv a svobod jednotlivých občanů, která patří k prioritním celospolečenským zájmům. - zabránit pachateli v dalším páchání trestné činnosti. To znamená přimět pachatele k respektování zákonů. - vychovat pachatele k tomu, aby vedl řádný život. Za tímto účelem disponuje trestní právo několika různými prostředky, např. podmíněné odsouzení, upuštění od potrestání apod. - působit výchovně i na ostatní členy společnosti. Spravedlivé a včas uložené tresty mohou působit na ostatní labilní občany, varovat je před pácháním trestných činů, přesvědčovat je o tom, že spravedlivý trest je neodvratitelný nebo alespoň pravděpodobný. 5 Účelem trestu je tedy ochrana zájmů společnosti a působení na pachetele, i na ostatní členy společnosti. U trestu smrti jsou tyto cíle zúženy. Náprava pachatele zde byla zavržena na úkor vyššímu výchovnému a preventivnímu účinku působícímu na potencionální přestupce zákona. Trest smrti se řídí politickými, náboženskými, finančními i jinými úvahami a zvyklostmi, ale v celé své historii je pro něj příznačné neustálé hledání, ba možno říci pátrání po co nejstrašnějších, nejodpudivějších a nejkrutějších postupech, jaké si lidská představivost dokáže vybavit. Cíl je jediný exemplárnost trestu, jehož smyslem je odstrašit každého, kdo by chtěl přestoupit přijatá pravidla a ustálený řád. 6 Při pátrání ve vývoji trestu smrti zjišťujeme, že v minulosti byl tento trest využíván ve velké míře. Jeho účelem byla msta vykonaná nejprve rodinnými příslušníky, později společností jako celku na člověku usvědčeném ze spáchání nějakého protispolečenského jednání. V počátcích vývoje společnosti tedy nešlo o klasické potrestání v dnešním pojetí, ale 4 Kratochvíl, V. a kol. Trestní právo hmotné. Obecná část, 3. dotisk 3. přepracovaného a doplněného vydání. Brno : Masarykova univerzita, Srov. Zákon č. 140/1961 Sb., trestní zákon 6 Monestier, M. Historie trest smrti. Přeložil Vladimír Čadský. Praha : Nakladatelství Rybka Publisher, 1998, s

16 o násilné zbavení života jedince, který se dopustil skutku jinými netolerovaného či opovrhovaného. S postupným upevňováním státní moci byla osobní msta postupně omezována. Trest začala vykonávat státní autorita jako následek porušení zákona s cílem exemplárně potrestat pachatele a definitivně ho vyřadit ze společnosti. V současné době je trest smrti užíván asi v polovině zemí světa a to ve většině případů již jen za nejzávažnější trestné činy. Jeho dnešním účelem je odstranění jedince, jehož převýchova není možná a který je pro společnost natolik nebezpečný, že v zájmu ochrany druhých mu je odebráno právo na život. I přes to je však v některých zemích vyřčen i za mnohem méně závažné trestné činy či za jednání, které je v moderní společnosti zcela běžné či alespoň tolerované. Příkladem jsou tomu odsuzující rozsudky v islámských zemích za cizoložství či nezákonné manželství. 16

17 6. Způsoby vykonání trestů smrti v dnešním světě Ačkoliv jsou snahy trest smrti co nejvíce polidštit, jde pořád o usmrcení druhého. Pravdou však je, že vývoj trestu smrti směřoval od jeho nejzvrácenějších forem k formám nejúčinnějším a posléze nejohleduplnějším. Trest smrti byl stále zdokonalován, kdy hlavním důvodem inovace v posledních stoletích bylo nalézt takový způsob usmrcení, který nebude odsouzenému způsobovat trýznivá muka, ale pouhou smrt. Z tohoto důvodu přišla na svět již výše uvedená gilotina, která měla zbavit odsouzence života jedním zásahem během zlomku vteřiny. I tento způsob však byl později překonán a gilotina byla nahrazena usmrcením pomocí elektrického proudu, plynu či jedu vstříknutého pomocí injekce do těla odsouzence. Tyto metody jsou užívány v těch civilizovanějších zemích světa, které trest smrti stále užívají. Mezi ně patří například Spojené státy Americké, Filipíny či Japonsko. Naproti tomu však stojí země ovlivněné náboženstvím či nízkým nebo dokonce žádným vzděláním populace, jako je například Somálsko, Irán či Afghánistán, kde se stále můžeme setkat s pro nás již středověkými metodami poprav. V těchto zemích není jediným cílem trestu smrti usmrtit odsouzeného a ochránit tak druhé před jeho dalším možným škodlivým jednáním, ale zbavit jej veškeré lidské důstojnosti a společenského postavení a způsobit mu i před samotnou exekucí značná fyzická i psychická muka. Tyto popravy jsou často konány na veřejnosti či jsou dokonce přenášeny medii po celé zemi s účelem odstrašit jednotlivce a zabránit mu tak ve spáchání trestného činu. Mezi tyto druhy dodnes užívaných veřejných poprav patří ukamenování, jako trest za spáchání sexuálních trestních činů v islámských zemích, zastřelení a oběšení. 17

18 7. Nejrozšířenější názory na trest smrti Diskuze a vnímání trestu smrti má několik rovin, na kterých se odehrává politickou, ekonomickou, ideologickou (náboženskou) a hlavně morální. Patřit do kterékoliv společenské vrstvy můžou jak ti, co trest smrti schvalují, tak jako i ti, co jsou proti němu. Někteří schvalují trest smrti a považují jej za legitimní nástroj státu a jeho moci potřebný k uplatňování práva a pořádku, a k potrestání zločinců, kteří se dopustili zvlášť závažných trestných činů. Jiní jej odsuzují a považují za vraždu. Můžou mezi nimi být příslušníci všech druhů politických názorů a ideologických vzorů, můžou vyznávat různá náboženství a různé morální hodnoty. Rozpolcenost názorů na trest smrti se nedá jednoduše vysvětliv tím či oním vlivem. Navenek to tedy může vypadat tak, že se diskuze o trestu smrti zúžila na jednoduchá ano či ne. V zásadě nelze ani zastávat jiný názor, snad jen zůstat nepřesvědčený o jednom či druhém. Samotné vnímání trestu smrti může být a je ovlivněno řadou faktorů, které ovlivňují člověka během jeho vývoje, vzdělání, náboženské vyznání, ale i demografické atributy či negativní zkušenost můžou člověka ovlivnit při jeho rozhodování, ke kterému názoru má jeho smýšlení blíže Argumenty pro trest smrti Zastánci trestu smrti používají rozsáhlou argumentaci a do podrobností rozebírají výhody trestu smrti oproti jiným trestům, jakou jsou například dlouhodobé věznění či trest doživotního odnětí svobody. Jejich argumentace zahrnuje právo na odvetu, jako i právo na ochranu společnosti, satisfakci oběti či pozůstalých Odstrašující účinek trestu smrti Myslím, že nejčastějším argumentem zastánců trestu smrti je jeho odstrašující účinek. Vychází z předpokladu, že zbavením života pachatele trestného činu odstrašíme jiné potencionální pachatele od spáchání podobného trestného činu. Tento argument má však několik logických chyb, zejména to že vraždy jsou vždy racionálně naplánované a uvážené. V skutečnosti jsou vraždy většinou spáchány v afektu, v době, kdy je rozum vystaven extrémním emocím. 7 Tomuto tvrzení zcela odpovídá statistické zjištění, kdy je porovnán počet vražd jako nejtěžších zločinů v době platného trestu smrti a v době po jeho zrušení. Jako příklad můžeme 7 Bestová, Cornelie, C. Trest smrti v německo-českém porovnání. Přeložila Jana Jandová. Brno : Nakladatelství Doplněk, 1996, s

19 použít údaje o počtu těchto činů v Kanadě. V roce 1975, tedy rok před zrušením trestu smrti, byl zaznamenán počet vražd 3.09 na obyvatel. V roce 1980 to bylo již pouze 2.41 na obyvatel a hodnota nadále klesala. V roce 1999 dosáhl hodnoty Z tohoto je zřejmé, že odstrašující účinek trestu smrti nemá téměř žádný vliv na páchání trestné činnosti Ochrana společnosti odstraněním jedince Cornelie C. Bestová označila tento argument za pojistku. Tato pojistka má chránit společnost před pachatelem zvlášť závažných trestných činů a to jeho popravou. Argument vychází z předpokladu, že účinek trestu je preventivní pachatel už nebude moci spáchat žádný další trestný čin, protože již nebude mezi živými. Proti tomuto argumentu lze jen těžko něco namítat, snad jen fakt, že popravou pachatele pozbývá společnost možnost jeho převýchovy a že odsouzený již nedostane šanci svých skutků litovat a napravit tak sám sebe, ale i odčinit či zmírnit následky, které svým činem způsobil Trest smrti jako odplata pachateli Odplata je podle mého názoru nejvýznamnějším faktorem trestu smrti. Argument odplaty vychází z odvěkého práva na satisfakci z dob starověkého Říma, známou jako talio například potrestání vraha příbuznými oběti jeho usmrcením. Tento argument vychází z předpokladu, že člověk společnost může ustanovovat soudy, které zhodnotí chování pachatele a vydají rozsudek smrti v souladu s obecnými pravidly. Skutečnou silou tohoto tvrzení je právě minulost a zvykové právo, které se v civilizované společnosti uplatňuje jako všeobecný morální princip. Problematické je právě ustanovování soudů, tedy delegování práva na satisfakci na jinou osobu či instituci. Spravedlivá pomsta tedy pozbývá svou logiku Ekonomické aspekty trestu smrti a doživotního vězení Trest smrti není jen o člověku a bolesti. Kauzalita trestu smrti je široká a jedním z dalších argumentů zastánců trestu je ekonomický faktor. Zastánci trestu tvrdí, že poprava odsouzeného je pro ekonomiku státu mnohem výhodnější než jeho doživotní pobyt ve vězení. Skutečně pobyt jednoho vězně ve vězení vyjde společnost na řádově sta tisíce korun ročně. Poprava vězně je jednorázovou záležitostí a v konečném účtování se k ní připočtou již pouze náklady na pohřeb. Je třeba však brát do úvahy, že v civilizované společnosti má lidský život nevyčíslitelnou a nenahraditelnou hodnotu a jeho zachování se nedá porovnávat pouze ekonomickými náklady. Navíc podle údajů Amnesty International byly ve Spojených státech 19

20 amerických zkompletovány údaje týkající se nákladů spojených s popravou, které několikrát předčily náklady na doživotní veznění Argumentace pro zrušení trestu smrti Odpůrci trestu smrti využívají při své argumentaci přesvědčivé argumenty. I když mediální průzkumy ukazují, že odpůrci trestu smrti jsou v menšině, jejich boj za zrušení absolutního trestu má mnohem hmatatelnější výsledky. Celá vyspělá Evropa trest smrti buď zrušila anebo jej neuplatňuje. Nejznámějším hnutím podporujícím zrušení trestu smrti je Amnesty International, které sídlí v Londýně. Jedná se o nevládní organizaci působící po celém světě, která hraje specifickou úlohu při mezinárodní ochraně lidských práv. Argumentů proti trestu smrti je hned několik Politické zneužívání trestu smrti Trest smrti je v mnohých zemích zneužívaný jako nástroj politických represí vůči politickým oponentům, nebo jako zbavení se nepohodlných osob. Tisíce osob byly jednou vládou odsouzeny k trestu smrti a posléze byly druhou vládou označeny za nevinné. I bývalé Československo má s podobným zneužíváním svoje zkušenosti. Pod rouškou zákonnosti probíhaly v padesátých letech minulého století politické procesy, jejichž rozsudky často zněly trest smrti. Za vše jasně hovoří číslo 250, které označuje počet politických poprav v bývalém Československu. K největším persekucím však docházelo v dobách stalinismu v bývalém Sovětském svazu. V současnosti je trest smrti nejvíce zneužíván v Číně. Dle odhadů Amnesty International zde dochází k přibližně popravám ročně Nehumánnost trestu smrti a jeho ponižující efekt Trest smrti je v podstatě popřením všeobecně uznávaného práva na život. Nelze ani přehlížet krutost trestu, bez ohledu na použitou metodu. Odsouzený často čeká na samotnou exekuci v cele smrti i několik let a je zde vystaven psychickému týrání ze strany spoluvězňů či vězeňského personálu. Jsou zaznamenány případy, kdy vězen strávil v cele smrti i 20 let. 8 Srov. Janda, A. Jste pro trest smrti?, [citováno dne ]. Dostupný z: 9 Srov. Autor neuveden, Trest smrti ve světě 2006, [citováno dne ]. Dostupný z: 20

21 Trest smrti nemá odstrašující charakter Argument odstrašujícího účinku trestu smrti užívají obě strany. Studie provedené ve státech, kde byl trest smrti zrušen však jasně dokazují, že trest nejvyšší a jeho odstrašující účinek nemají vliv na páchání té nejzávažnější trestné činnosti Odsouzení nevinného na smrt Každý právní systém a společenský řád je zranitelný a je třeba brát v úvahu možnost pochybení. Lidské faktory jako spolehnutí se na vlastní úsudek, zvážení či vliv veřejného mínění na danou problematiku můžou ovlivnit každou fázi rozhodovacího procesu: od obvinění, volného hodnocení důkazů až po zvážení druhu trestu. Rozhodnutí kdo zůstane na živu a kdo zemře můžou ovlivnit faktory, které nesouvisejí s otázkou viny či neviny. Chyby, nedorozumění, různé interpretace zákonů, to vše může ovlivnit rozhodovací proces, který může vyústit v uložení trestu smrti. Americký úřad informací o trestu smrti Death Penalty Information Center se soustředí na shromažďování údajů souvisejících s trestem smrti vykonaným na území spojených států od znovuzavedení trestu smrti v roce Z těchto údajů je zřejmé, že od roku 1973 bylo jen v USA k trestu smrti odsouzeno 113 nevinných, u nichž se podařilo jejich nevinu včas prokázat. Právě u těchto nespravedlivě odsouzených a následně osvobozených lze jednoznačně dokázat, že riziko popravy nevinného je příliš velké na to, abychom kvůli popravám skutečných pachatelů mohli riskovat život kohokoliv z nás. Dále zde vyvstává otázka odpovědnosti orgánu činných v trestním řízení, jejichž chybným rozhodnutím došlo k popravě nevinného. V takovém to případě by se mohla fyzická osoba zastávající některou z funkcí orgánu činného v trestním řízení ocitnout na druhé straně a být obviněna z trestného činu Srov. Autor neuveden, Trest smrti ve světě 2006, [citováno dne ]. Dostupný z: 11 Srov. Tamtéž 21

22 8. Opora trestu smrti v zákoně právo na život Česká republika zavedla do svého ústavního pořádku zákaz trestu smrti. Mimo právní normy, ve kterých je tento zákaz přímo uveden, je dále vázána řadou mezinárodních smluv a dohod. Mezi tyto nejdůležitější právní normy patří: Všeobecná deklarace lidských práv, článek 3 - Každý má právo na život, svobodu a osobní bezpečnost Mezinárodní pakt o občanských a politických právech, článek 6, odst. 1 - Každá lidská bytost má právo na život. Toto právo je chráněno zákonem. Nikdo nebude svévolně zbaven života. Úmluva o ochraně lidských práv a základních svobod, článek 2 - Každý má právo na život Listina základních práv a svobod, ústavní zákon ČR č. 2/1993, čl. 6, odst. 1, věta první Každý má právo na život., článek 6, odst. 3 - Trest smrti se nepřipouští. 22

23 9. Justiční vraždy Chybné rozsudky a omyly provázejí trestní právo celými jeho dějinami. Jedná se o smutné příklady toho, kdy bylo trestní právo zneužito či chybně aplikováno a následkem bylo odsouzení nevinného. Skutečný počet justičních vražd není znám. Ze zkušenosti však vidíme, že dochází k chybným rozsudkům i v současnosti, čímž se obava, že by mohlo k justičním vraždám docházet i nadále, jen zvětšuje. Dne 17. února 1947 byl v Manchesteru oběšen Walter Graham Rowland, obviněný z toho, že v noci z 19. na 20. října 1946 utloukl kladivem jemu známou prostitutku Olive Balchinovou. Rowlandova obžaloba se opírala hlavně o tři výpovědi svědků, které si odporovaly i mezi sebou navzájem. Rowland trval až do posledního momentu na své nevině a vyslovil také ve svém závěrečném slovu před soudem i ve svých dopisech na rozloučenou přání, aby byla jednoho dne jeho nevina prokázána. I přes tyto nesrovnalosti byl odsouzen k trestu smrti. Necelý měsíc před Rowlandovou popravou dne 22. ledna 1947 podal David John Ware, který si odpykával již několik měsíců trest ve vězení, písemné doznání, že spáchal vraždu Olive Balchinové. Ani toto doznání nepřimělo příslušné orgány k jednání o Rowlandově nevině, a 17. února 1947 byl popraven. 12 Další případ má již o něco šťastnější konec. Před více jak dvěma desetiletími došlo ve státě Illinois, ve čtvrti Ford Heights města Chicago ke dvojnásobné vraždě a znásilnění. Obětí se stal mladý bělošský pár, který byl při přepadení benzinové pumpy unesen a zavlečen do opuštěné budovy. Dívka znásilněna a poté společně se svým přítelem zastřelena. Druhého dne byli na základě anonymního telefonátu zadrženi čtyři mladíci tmavé pleti a případ byl vyřešen. Jeden ze čtveřice, Kennedy Adams, dnes vysvětluje, že byli unavení, vystresovaní a na soud tedy patrně působili jako pachatelé věrohodně. Obžaloba se opírala o svědectví očité svědkyně, přítelkyně obžalovaných, která tvrdila, že celý hrůzný čin sledovala od začátku až do konce. Dva z mladíků byli odsouzeni k trestu smrti a dva k dlouholetým trestům odnětí svobody. Později se jejich případu ujaly dvě studentky investigativní žurnalistiky a po 6 měsících studií policejních spisů objevily záznam o svědkovi, který uváděl, že zná totožnost pravých pachatelů. Svědka i osobu, kterou uvedl jako pachatele se jim na štěstí podařilo vypátrat. Muž se nakonec ke svému činu doznal a případ převzaly orgány činné v trestním 12 Srov. Pohanka, V. Celosvětová debata o trestu smrti, [citováno dne ]. Dostupný z: 23

24 řízení. Očitá svědkyně později uvedla, že byla k výpovědi donucena dvojicí vyšetřujících policistů. Nevinně odsouzení byli nakonec propuštěni, to však za sebou měli již 18 let výkonu trestu a dva z nich pobytu v cele smrti. 13 Ve Spojených státech amerických, kde je trest smrti přípustný ve 38 státech federace, byl utvořen tým vyšetřovatelů složený z profesorů právnické fakulty Kolumbijské university a právníků působících v oboru, který pět let prozkoumával všechna rozhodnutí soudů za posledních 23 let, ve kterých byl uložen nejvyšší trest. Komise dospěla k závěru, že 68 procent soudních řízení obsahovalo takové nedostatky, které vedly k znovuprojednání daných případů. Výsledkem bylo zmírnění trestu u 80 procent odsouzených a 7 procent z nich bylo shledáno nevinnými. V celách smrti po celém světě čeká na lidí. Odborné studie OSN přitom prokázaly, že nejvyšší trest nemá větší preventivní dopad na míru kriminality než hrozba doživotního vězení. Dokud bude udělován trest smrti, bude existovat riziko justičních vražd. Jen v loňském roce byla prokázána nevina 3 lidí odsouzených na smrt, v USA bylo od roku 1973 z cely smrti propuštěno 123 osob." 14 Problém justičních omylů se však neomezuje jen na USA. V roce 2006 byl v Tanzánii z cely smrti propuštěn Hassan Mohamed Mtepeka. V roce 2004 byl k nejvyššímu trestu odsouzen za znásilnění a vraždu své nevlastní dcery. Odvolací soud rozhodl, že usvědčující důkazy neprokazovaly dostatečně jeho vinu. 13 Srov. Pohanka, V. Celosvětová debata o trestu smrti, [citováno dne ]. Dostupný z: 14 Autor neuveden, Trest smrti ve světě 2006, [citováno dne ]. Dostupný z: 24

25 10. Trest smrti jako prevence proti kriminalitě Vědecké studie nedokázaly najít argumenty podporující názor, že trest smrti působí jako prevence účinněji než jiné typy trestů. Nejnovější výzkum iniciovaný OSN z roku 1998 a aktualizovaný v roce 2002 zaměřený na vztah trestu smrti a počtu spáchaných vražd uvádí: není rozumné přistoupit na hypotézu, že trest smrti předchází vraždám výrazně více než například trest doživotního vězení." 15 Údaje o kriminalitě ze zemí, které od trestu smrti ustoupily, vyvrací i obavu, že zrušení trestu smrti vede k nárůstu trestné činnosti. Pachatelé těch nejzávažnějších trestných činů, u kterých připadá trest smrti v úvahu jako jediný účinný nástroj pro ochranu společnosti, při páchání protiprávního jednání nezvažují možné následky a spoléhají na možnost neodhalení činu nebo alespoň jejich osoby. Vzhledem k tomu, že v zemích, kde legislativa umožňuje uložení nejvyššího trestu, zná trestní právo kromě trestu smrti i jiné tresty, je důvodné domnívat se, že pachatel v případě, že zvažuje spáchání trestného činu a to i včetně možných negativních důsledků tohoto jednání pro něho samého, licituje s myšlenkou, že právě jemu se absolutní trest vyhne a bude potrestán mírněji. Ve většině případů však tito pachatelé své jednání dopředu nijak neplánují, a proto zde trest smrti jako prostředek prevence kriminality selhává. 15 Autor neuveden, Trest smrti ve světě 2006, [citováno dne ]. Dostupný z: 25

26 11. Statistické údaje Amnesty International (AI) v roce 2006 zdokumentovala poprav provedených ve 25 státech, což představuje pokles oproti předchozímu roku, kdy bylo zaznamenáno případů. Údaj je však stejně jako v minulých letech jen neúplný, některé země dosud odmítají informace o vykonaných trestech smrti zveřejňovat. Stále více zemí však od nejvyššího trestu ustupuje. Za 91 procent všech poprav je zodpovědná pouhá šestice zemí Írán, Irák, Súdán, Pákistán, USA a Čína. Tito zatvrzelí vykonavatelé poprav se nacházejí v izolaci a stojí stranou globálních trendů," uvedla generální tajemnice AI Irene Khan. 16 Zemí s nejvyšším počtem poprav je již tradičně Čína, v které AI zaznamenala přes popravených. Údaje o nejvyšším trestu jsou však státním tajemstvím a skutečný počet se může pohybovat okolo Pozitivním krokem je, že od ledna 2007 musí být všechny rozsudky smrti potvrzeny Nejvyšším lidovým soudem. V Íránu dosáhl počet popravených lidí přinejmenším 177, a oproti předchozímu roku se tak zdvojnásobil. Se zdokumentovanými 82 popravami se připojil Pákistán, Súdán popravil minimálně 65 osob stejně jako Irák. V USA bylo usmrceno 53 odsouzenců. Počty vykonaných poprav za rok 2006 jsou neomluvitelné. Ale dokonce i představitelé dvou nejčastějších vykonavatelů poprav, Iráku a Číny, uvedli, že chtějí dosáhnout zrušení trestu smrti ve svých zemích," prohlásila Irene Khan. 17 V roce 2006 trest smrti vykonaly tyto země: Bahrajn, Bangladéš, Botswana, Čína, Egypt, Rovníková Guinea, Indonésie, Írán, Irák, Japonsko, Jordánsko, Severní Korea, Kuvajt, Malajsie, Mongolsko, Pákistán, Saúdská Arábie, Singapur, Somálsko, Súdán, Sýrie, Uganda, USA, Vietnam, Jemen. V období od roku 2000 jsou na světě popravy prováděny těmito způsoby: Setnutí hlavy (Saúdská Arábie, Irák) Elektrické křeslo (USA) Oběšení (Egypt, Írán, Japonsko, Jordánsko, Pákistán, Singapur a další) Smrtící injekce (Čína, Guatemala, Filipíny, Thajsko, USA) Zastřelení (Bělorusko, Čína, Somálsko, Tchaj-wan, Uzbekistán, Vietnam a další) 16 Autor neuveden, Trest smrti ve světě 2006 [citováno dne ]. Dostupný z: 17 Viz. Tamtéž 26