INFORMACE. Zprávy z pøedsednictva

Transkript

1 OD REDAKÈNÍHO KRÝGLU (ÚVODNÍK) Tak již uplynulo dalších nìkolik mìsícù a pøed Vámi se otvírá další èíslo našeho periodika. Je to snad poprvé, kdy bychom vyslovenì nechtìli naøíkat nad nedostatkem posílaných pøíspìvkù, protože toto èíslo bylo naplnìno, øeknìme v poklidu a ještì i nìco zbylo do èísla 36. Rozhodnì však pøedchozí vìta není nabádáním k tomu, aby to bylo chápáno tak, že oni toho mají dost. Opak je pravda to zase nemají. Dost pøíspìvkù by bylo až tehdy, kdy by se dalo vybírat, zda uveøejnit tento pøíspìvek nebo snad radìji tento? Taková konkurence by opravdu Speleu opravdu prospìla, a dalo by se pak zauvažovat tøeba i o barevné obálce. Druhou záležitostí je dotaz, který se èasto dostává redakci: Kdy bude uzávìrka dalšího èísla?. Odpovìd je taková, že šanci dostat se do toho kterého èísla má jakýkoliv dùležitý pøíspìvek do doby opravdu až tìsnì pøed tiskem. Takže pokud se nìco dùležitého objeví nebo nastane, hned pište a funguje vìtšinou taky rychle (a dá se jím dnes poslat už kde co ). Jediné èeho se opravdu nedostává jsou èasovì neutrální perokresby na oživení a hlavnì doplnìní stránek na poèet dìlitelný ètyømi. Takže kreslíøi: Dost ostychu! Jsme moc rádi, že pøibylo fotografií, takže máte poprvé šanci vidìt obálku Spelea tak, jak bylo slibováno v èísle 33 využití køídového papíru na tisk fotografií, a to pøedevším ve vztahu na èlánky prezentované uvnitø èísla. Za redakèní radu Jan Vít AKTUÁLNÍ INFORMACE Zprávy z pøedsednictva Zaèátkem kvìtna jste dostali k diskuzi ve Vašich ZO návrh nových bezpeènostních smìrnic, které zpracovali èlenové SZS a které jsou pro praktickou jeskyòaøinu stìžejním materiálem. Soudì dle zatím došlých pøipomínek je vidìt, že zmínìnou problematiku berete opravdu vážnì a to je bezesporu dobøe.v následujících øádcích se pokusím nastínit hlavní myšlenky celé koncepce nových bezpeènostních smìrnic. Stejnì jako staré stanovy nebo organizaèní øád vycházely staré smìrnice z dob dávno minulých a z èasto pokroucených pøedstav o kolektivní zodpovìdnosti, èi o jejím pøenášení na pokud možno kohokoliv jiného než sebe sama. Nové smìrnice vychází ze základní myšlenky, že každý èlen ÈSS je svobodný, svéprávný èlovìk, uvìdomuje si potencionální rizika spojená se speleologií a že se chce v jeskyních pohybovat tak, aby se vždy vracel nejenom plný dojmù, ale i živý a zdravý. Proto jsme nové bezpeènostní smìrnice pojali jako soubor doporuèení právì pro takové konání. Nenajdete v ní tady zákazy a pøíkazy, ale jenom doporuèení a naopak nedoporuèení. Kdybychom se chtìli vrátit k systému zákazù a pøíkazù, museli bychom také vymyslet nejenom systém kontroly dodržování tìchto zákazù a pøíkazù, ale také nìjaké postihy za jejich nedodržování. Pokud by se mìl takový systém dùslednì dodržovat, nezbytnì by to vedlo buï 1

2 k buzeraci, nebo naopak ke snaze nìco obejít a bezpeèné konání v jeskyních by to stejnì nijak neovlivnilo. K tomu je zapotøebí pøedevším zodpovìdnost a zdravý úsudek každého jednotlivce a to se naøídit nedá. Bezpeènostní smìrnice bude tedy pøedevším sloužit k tomu, aby nás všechny smìøovala k tomu, jak si pobyt v jeskyni co nejvíce usnadnit a co nejlépe se vyvarovat možných chyb a problémù. V polovinì kvìtna se nám koneènì sešli zástupci všech speleopotápìèských skupin a dospìli k nìkolika cenným rozhodnutím. Pøedevším k tomu, že našli ve svém støedu jedince, kteøí jsou ochotni aktivnì se vìnovat problematice speleopotápìní v kontextu celé spoleènosti. Jedná se pøedevším o pøípravu pøíslušné èásti bezpeènostní smìrnice týkající se speleopotápìní, zpracování nové koncepce výcvikového systému, udìlování a evidence kvalifikací, jmenování instruktorù vlastního výcvikového systému, shromažïování dokumentace o èinnosti jednotlivých zainteresovaných ZO, shromažïování informací o lokalitách a jejich havarijních plánù a koordinace spolupráce potápìèù se Speleologickou záchrannou službou.tyto priority stanovilo pøedsednictvo jako náplò èinnosti pro budoucí speleopotápìèskou komisi. Pøi pohledu na seznam jejích èlenù vìøím, že spelopotápìèi již nebudou pro mnoho èlenù tajuplnou komunitou, ale stanou se opìt viditelnými èleny spoleènosti. Zajisté jste si také všimli, že další drobné zmìny doznaly èlenské legitimace a dá se øíct, že již pùsobí solidnìji, než verze první. Po vyøešení problémù s èlenskou databází a po jejím dobudování by další verze prùkazek mohly vypadat ještì lépe. Podstatné však podle mého soudu není až tak to, jak vypadají prùkazky, ale zejména, co pøineslo zavedení nového systému jejich vydávání. A to je pøedevším dodateèné vybrání nedoplatkù na odvodech z èlenských pøíspìvkù v neuvìøitelné výši , Kè, podstatné zlepšení platební morálky obecnì a koneènì i jasný pøehled o tom, kolik má ÈSS, nebo kterákoliv ZO vlastnì èlenù! Tyto skuteènosti spoleènì s faktem, že jsme opìt po nìkolika letech dostali grant MŽP na letošní Speleo nám dovoluje pomýšlet i na vydávání dalších titulù v knihovnièce ÈSS, nebo pøípadnou podporu nìkterých Vašich zajímavých projektù. V prùbìhu jara nám také øádnì hnul žluèí místopøedseda ODS Miroslav Beneš, který nás v Lidových novinách oznaèil, spoleènì s dalšími obèanskými sdruženími, za ekologické aktivisty. Speleo pøetiskuje moji reakci na tyto nehoráznosti zaslanou ODS a redakci LN. Bohužel, LN názory ekologických aktivistù asi neotiskují a pan Beneš mi v odpovìdi sdìlil, že o Èeské speleologické spoleènosti nikdy nikde nemluvil a že to všechno je dezinformace ze strany Lidových novin. Vskutku odpovìï hodná politika. Na závìr Vám pøeji krásné léto, spousty nevšedních a zajímavých zážitkù z letních výprav a š astné návraty do rodných konèin. Sepsal Zdenìk Motyèka Opravdu prostøedí pro život? Pøedvolební boj zaèal a jednotlivé politické strany lákají nás volièe všelikerými zpùsoby. Nìkdy vyzývají, èasto ubezpeèují, ale vìtšinou slibují, jak že se to budeme mít za jejich vládnutí dobøe. V záplavì pøedvolebních hesel mne ovšem nedávno zaujalo heslo ODS prostøedí pro život. Ne snad proto, že by neznìlo logicky èi slibovalo nemožné, ale v kontextu nedávného vyhlášení pana místopøedsedy ODS Beneše, týkajícího se omezení práv ekologických organizací. Pan místopøedseda v èlánku z , uveøejnìném v Lidových novinách konstatuje, že financovat ekologické aktivisty by rozhodnì nemìlo být úlohou státu, a rozhodnì není možné, aby se za peníze daòových poplatníkù aktivisté pøivazovali ke stromùm, nebo bránili výstavbì dálnic. Pomineme-li, že i tito lidé mají právo na své názory a èasto nemají jinou možnost, než volbu takovýchto radikálních èinù k jejich prezentaci, lze v zásadì s tvrzením pana místopøedsedy souhlasit. Nelze ovšem souhlasit a nechat bez povšimnutí další tvrzení ve zmínìném èlánku, a to nejprve výèet ekologických organizací, kterým MŽP rozdalo 19 mil. korun a zejména tvrzení, že ochrana pøírody je vìcí øádnì zvolených zástupcù obèanù. V prvním pøípadì zde pan místopøedseda citoval organizace, aniž by se vùbec obtìžoval zjistit, co je jejich posláním a na co zmínìné peníze dostali. A tak zde napøíklad uvedl i Èeskou speleologickou spoleènost obèanské sdružení, jehož cílem a posláním je prùzkum a výzkum jeskyní a krasových jevù. Více než tisíc èlenù Èeské speleologické spoleènosti tráví stovky a tisíce hodin pøi objevování, 2

3 prùzkumu a dokumentaci podzemních prostor a vytváøejí dobrovolnì a zadarmo pro náš stát nezanedbatelné hodnoty. Èleny tohoto sdružení jsou mimo jiné renomovaní odborníci na problematiku geologie krasových oblastí, speleologie a karsologie. Jejich pøirovnání k ekoteroristùm chápou mnozí jako urážku a jasnou deklaraci pøedstav ODS o fungování obèanské spoleènosti. Onìch zmiòovaných 79 tisíc korun, tolik kritizovaných panem Benešem, dostala ÈSS v øádném grantovém øízení vypsaném MŽP a jsou úèelovì vázány na publikaèní èinnost. Také pøedstavy pana místopøedsedy o ochranì pøírody výhradnì rukou øádnì zvolených zástupcù lidu je zavádìjící. Èlovìk nemusí být odborníkem na životní prostøedí, aby pøi bìžné procházce v pøímìstském lese zjistil, jak žalostnì nízké je veøejné povìdomí o vlivech èlovìka na pøírodu. Každý, by sebelepší úøedník èi demokraticky zvolený zástupce lidu bude vždy jen nástrojem na eliminaci následkù poèínaní jiných lidí, ale stìží bude impulsem k odstranìní pøíèin takového poèínání. V souèasné dobì jsou takovým impulsem právì ony ekologické organizace, jejichž dobrovolné poèínání pøedevším na poli osvìty, èi konkrétních záchranných programù MŽP formou grantù podporuje. Pokud tohle pøedstavitelé ODS nechápou, stìží bude jejich volební heslo prostøedí pro život, znít pro mne a podobnì smýšlející obèany vìrohodnì. Zdenìk Motyèka místopøedseda Èeské speleologické spoleènosti Hudba v království ticha Motto: Jeskynì jsou jako housle pohladí duši, potìší oko a rozezní struny smyslu života. Díky skvìlým kamarádùm jeskyòáøùm jsem poznal tyto velebné chrámy ticha a pokusil se je naplnit nádhernými melodiemi hudebních géniù. V úctì a s pokorou Jaroslav Svìcený Když jsem poprvé pøed lety uslyšel v maïarské jeskyni Baradla zaznít tóny Bachovy varhanní fugy, zanechalo to ve mnì hluboký dojem. Dojem, který umocòoval celý zážitek z podzemních prostor. Pøi rekonstrukci Chýnovské jeskynì v osmdesátých letech jsem tento zážitek zprostøedkoval i našim návštìvníkùm. Od té doby mnoho správ veøejnosti zpøístupnìných jeskyní zavedlo živé èi reprodukované koncertování. Èlovìk by mìl zážitky vnímat maximem smyslù, kterými jej pøíroda obdaøila. V jeskyni vidí tvary a barvy, vnímá chlad a vlhko, cítí podvìdomì vùni kamene a hlíny a slyší zvuk kapek tøíštících se o kámen, bláto èi vodní hladinu. Pokud se tyto pocity umocní hudbou, je zážitek o to pronikavìjší. Když jsem se seznámil s naším houslovým virtuózem Jaroslavem Svìceným, netušil jsem, že jednou vznikne nahrávka vìnovaná jenom a pouze jeskyním. Právì spatøilo svìtlo svìta CD nazvané Music in the Kingdom of Silence. Kromì Vivaldiho Ètvero roèních období zde nalezneme i Bendovo Concerto in B. Akustika použitá pøi zpracování nahrávky byla sejmuta speciální technikou v hlavním dómu jeskynì Balcarky. CD je doplnìno 18 ti stránkovou bukletou vìnovanou jeskyním. Toto unikátní CD nebude zaøazeno do bìžné distribuce a je skuteènì exkluzívnì natoèeno a bude distribuováno pouze na jeskyních. Touto formou jej nabízíme všem zájemcùm z øad Èeské speleologické spoleènosti, jejich pøátelùm a známým. K dostání jsou za zvýhodnìnou cenu 250, Kè u paní Jiøiny Novotné na sekretariátu ÈSS v Kališnické 4 6 v Praze 3 a nebo je možno je objednat na dobírku za 300, Kè na e mailové adrese novotna@nature. cz dubna se v Rudici v Moravském krasu konal 21. roèník Speleofóra. Úèast byla rekordní 210 platících úèastníkù + cca dalších neplatících ze 40 ZO. Speleofórum 2002 Pøedsednictvo udìlilo ocenìní za nejvìtší objev v ÈR v r ZO 6 16 Tartaros za objevy na Lopaèi, za nejvìtší objev v zahranièí potápìèùm za další objevy na Skalistém potoce, jako nejlepší pøíspìvek do sborníku byly vyhodnoceny èlánky J.Bruthanse a O.Zemana Pøíspìvek k hydrologii Amatérské j. a 3

4 k otázce vzniku labyrintu v jeskyni a Stopovací zkouška ze systému Lopaèe a nové poznatky o ostrovsko-vilémovických vodách. Nejlepší pøednáškou se stala pøednáška M.Audyho Velebit, cenu divácké ankety dostala ZO 6 04 Rudice za videosnímek z Rudického propadání Ledové království. Zvláštní cena Speleofóra byla udìlena autorùm knihy Dolný vrch. Sborník Speleofórum si mùžete koupit na sekretariátì za 120, Kè. Existuje i jako CD za stejnou cenu. Poznámka pro autory pøíspìvkù: letos pøicházely pøíspìvky do sborníku ještì hluboce po uzávìrce. Dùsledkem toho bylo, že korektury textu, lámání a pøíprava pro tisk se dìlaly ve fofru a ledacos mohlo dopadnout lépe, než dopadlo. Proto pro pøíští rok zaènìte na pøíspìvcích pracovat s pøedstihem a snažte se dodržet termín uzávìrky jinak vaše pøíspìvky nebudou otištìny. K zamyšlení po odjezdu úèastníkù scházela na ubytovnì ètyøi povleèení. A podle zválených postelí tam spalo o šest lidí více, než bylo øádnì platících nocležníkù. Vše se samozøejmì muselo doplatit. Doufám, že Ti, kterých se to týká, se zastydí alespoò dodateènì. J. Novotná POZOR k 30. èervnu t. r. neodvedly na b. ú. ÈSS podíl z pøíspìvkù na r (tudíž nedostaly legitimace) následující ZO: 1 09 Niphargus 1 10 Speleoaquanaut 3 04 Západ Odvody 5 06 Orlické hory 6 06 Vilémovická 6 27 pøi NP Podyjí 6 29 Stalker a individuální èlenové: Honèová, Chvalina Oprava ze Spelea è. 34 Na str. 8 u obr. 1 chybí legenda: 1) bazální devonské klastické souvrství, 2) slepence myslejovického souvrství, 3) vápence vilémovické, 4) písèité vápence, 5) hostìnická vápencová brekcie, 6) bøidlice bøezinské. Èísla v mapce: 1 ponor III, 2 Ochozská j., 3 j. Pekárna, 4 j. Netopýrka. 4

5 DOMÁCÍ LOKALITY Geofyzikální a geotechnická mìøení v Holštejnské jeskyni P. Kalenda 1 J. Kuèera 2 R. Duras 3 1 CoalExp, Kosmonautù 2, Ostrava 3; 2 Liptaòské nám. 3, Ostrava Poruba 3 Geotest a. s., 28. øíjna 287, Ostrava Úvod V sv. èásti Moravského krasu, v oblasti styku vápencù a nekrasových hornin spodního karbonu kulmu, se nachází u obce Holštejn øada propadání povrchových vod do podzemí (viz obr. 1). Tato oblast byla zøejmì pøed badenskou transgresí vtokovou oblastí toku, který protékal podzemím Moravského krasu (Zámek 1996). Jedním z hlavních propadání tìchto vod mohla být jeskynì Holštejnská (Otava, Vít 1992). Nìkteré z pøedbadenských jeskyní byly opìt po ústupu Obr. 1: Mapka severní èásti Moravského krasu Fig. 1: Map of the northern part of the Moravian Karst 5

6 Obr. 2: Schéma registraèních bází a odpalových bodù a zjištìné hloubky dna jeskynì Fig. 2: The scheme of registration bases and blasting points and detected depths of cave bottom 6

7 badenského moøe propláchnuty a využity pro podzemní vodní toky Punkvy a jejích zdrojnic. Jeskynì Holštejnská je dnes jedním z nejlepších pøíkladù paleojeskynì vyplnìné sedimenty a tím fosilizované ve smyslu Bosáka a kol. (1989). Její prùzkum probíhá dosud zejména technickými prostøedky ražením štol a prorážek ve štìrkopísèitých sedimentech pod stropem jeskynì s cílem zjistit její prùbìh a rozmìry. Pøestože bylo vyhloubeno nìkolik svislých sond, nebyla dostateènì zjištìna její zasedimentovaná hloubka plošnì a tím úroveò erozního dna pøed akumulací sedimentù. O zjištìní hloubky dna se pokusil v pokusných mìøeních tým soukromých geofyzikù a v roce 1999 promìøil koncovou èást dosud známé èásti Holštejnské jeskynì pomocí seismického reflexního mìøení (Kalenda, Kuèera 1999). Na toto mìøení navázalo v roce 2000 geofyzikální elektroodporové mìøení metodou VES a geotechnické mìøení penetraèní metodou. Pøestože ze severní èásti Moravského krasu jsou známa geofyzikální mìøení pro sledování vodivých zón (Hašek 1966; Hašek a Štelcl 1973; Hašek a kol. 1988), nebo za úèelem zjištìní hloubky su ového kužele v Macoše (Beneš 1995; Kadlec a Beneš 1996; Kadlec a kol. 2001) nebo hloubky dna poloslepých ponorových údolí v Holštejnì nebo Sloupu pomocí tíhových mìøení a VES (Beneš 1994; Kadlec 1995, 1997), nebo tíhová mìøení nad jeskynìmi (Tomek 1971), žádná z tìchto mìøení nebyla provádìna pøímo v jeskyni. Obr. 3: Schéma rozmístìní sond VES a penetrace Fig. 3: Scheme of the VES configuration and penetration 7

8 Seismické mìøení Seismické mìøení bylo projektováno v oblasti jejího dnešního známého ukonèení (dosažená prokopaná vzdálenost) v oblasti prorážek XVI, XVII a XVIII spolu s hlavní chodbou (viz obr. 2). Pro seismické mìøení byla použita 16 kanálová digitální seismická aparatura LAP 15 (výrobce CoalExp, Dr. P. Kalenda), geofony typu SAC 1A s citlivostí 90Vs.m -1 (výrobce CoalExp, Dr. P. Kalenda) a 10 kg kladivo se spínaèem, který byl pøipojen na 1. kanál aparatury. Zbývajících 15 kanálù aparatury bylo mìøicích. Aparatura byla nastavena na vzorkování 4000 Hz s délkou záznamu 1536 vzorkù. Na tøech základních na sebe kolmých profilech podél hlavní chodby (profil è. 3), rozrážky XVI (profil è. 1) a rozrážek XVII a XVIII (profil è. 2) byly rozmístìny snímaèe s krokem 2 m v rozrážkách a 3 m na hlavní chodbì, což umožnilo stanovit hloubky pravdìpodobného dna Holštejnské jeskynì na ploše cca 20 x 30 m s hustotou 1 bod na 15 m 2. Výsledky seismického mìøení ukázaly, že pomocí úderové seismiky by bylo možno spolehlivì stanovit odrazy seismických vln z hloubek m. Metodu spoleèného reflexního bodu pøi úderu uprostøed mìøicí báze nebylo možno použít vzhledem k vysokému rušivému vlivu zvukových vln, šíøících se chodbami. Jako jedinou použitelnou metodou se ukázala metoda reflexe, kdy odpalový bod ležel na jiném profilu na stìnì jeskynì, kdy byly eliminovány rušivé zvukové vlny a získána dostateèná energie vln, procházejících sedimenty. Výsledky ukázaly, že pokud interpretujeme sedimentární výplò prostøedí homogenním izotropním materiálem o známé rychlosti, zjištìné na povrchu sedimentu v horizontálním smìru, pak by hloubky reflexních bodù, pravdìpodobnì dna Obr. 4: VES 5, 6, 7 Fig. 4: VES 5, 6, 7 8

9 Obr. 5: Schématický podélný profil Holštejnskou jeskyní Fig. 5: Schematic longitudinal section of the Holštejnská Cave jeskynì, byly v hloubkách cca m pod stropem jeskynì, tedy v nadmoøské výšce cca 450 m n. m. Pokud bychom sedimentární prostøedí modelovali transverzálnì-izotropním nebo gradientovým vrstevnatým prostøedím, pak by skuteèné hloubky reflexních bodù byly menší než 20 m pod stropem jeskynì, pravdìpodobnì v hloubce cca m. Elektroodporové mìøení Elektroodporové mìøení metodou vertikálního elektrického sondování (VES) v klasické ètyøelektrodové verzi nebo s jednou vzdálenou elektrodou bylo projektováno v rozsahu celé dnes pøístupné Holštejnské jeskynì v místech, kde bylo možno rozmístit proudové a mìøicí elektrody na vzdálenost alespoò 50 m, aby byl dosažen hloubkový dosah minimálnì 25 m (viz obr. è. 3). Pro toto mìøení byla použita aparatura Rezistar výrobce Geofyzika Brno a. s., zapùjèena Geotestem Ostrava a. s. Krok mìøení (AB2) byl standartní od 0,6 m do 100 m (na profilech podél hlavní chodby). Vzdálená proudová elektroda byla umístìna ve vodivé zónì v Podhradním ponoru, vzdáleném 300 m od vstupu do Holštejnské jeskynì. Støedové body profilù VES byly rozmístìny v poøadí od vchodu do jeskynì Nezamìstnaných VES1, VES7, VES3, VES2, VES4 a VES6. VES8 byla umístìna v blízkosti bývalého vchodu do Holštejnské jeskynì (viz obr. 3). VES1, VES2, VES3, VES4 a VES8 byly orientovány ve smìru tunelu jeskynì a ostatní VES byly orientovány kolmo na smìr jeskynì. VES4 8 byly tøíelektrodové se vzdálenou elektrodou, VES1 3 byly v klasickém ètyøelektrodovém uspoøádání. Výsledky VES1 a VES3 nejblíže vchodu do jeskynì neukázaly pod vodivìjší vrstvou o mocnosti cca 1,2 resp. 1,6 m žádnou významnìjší hlubší vodivìjší vrstvu, takže odpor štìrkopísku splýval v hloubkách s odporem vápencù a rozhraní mezi nimi nebylo možno interpretovat. V tìchto místech jsou pravdìpodobnì štìrkopísky na bázi nezvodnìné. VES7, která ležela mezi VES1 a VES3, ale byla orientována kolmo na smìr chodby, ukázala zøetelnì rozhraní vodivìjší vrstvy a nevodivého poloprostoru v hloubce 5,5 m. Tato hloubka však nemusí odpovídat rozhraní sedimenty vápence, protože nezvodnìlé 9

10 štìrky mohou mít také vysoké zdánlivé odpory. Sondy VES2 a VES4 hloubìji v jeskyni naproti tomu již na bázi profilu v hloubkách cca 12 resp. 22 m ukazovaly nízkoodporovou vrstvu nad nevodivým poloprostorem. Zde jsou štìrkovité sedimenty na bázi pravdìpodobnì již zvodnìné. Interpretace všech sond, kolmých na podélný profil jeskynì, byla jednodušší a výraznìji se projevilo rozhraní štìrkopísky vápence (viz obr. 4). Nejvýše se projevilo toto rozhraní v místì sondy VES7 (cca 5,5 m). Hloubìji se projevilo na sondách VES4 (20 m), VES5 (22 m) a VES6 (22 m) a VES8 (20 m). Celkovì se projevil sklon báze sedimentù jeskynì od sz. boku jeskynì k jv. boku jeskynì a od vchodu k dosud známému konci jeskynì. Interpretované hloubky dna odpovídají seismickému mìøení a jsou v hloubkách m. Penetraèní mìøení Protože jak seismické tak i elektroodporové mìøení je založeno na geologické interpretaci namìøených fyzikálních dat a v obou metodách mùže dojít a dochází ke zkreslování interpretovaných hloubek, ke kterým se vztahují namìøená data vlivem zvoleného rychlostního nebo odporového modelu, byla geofyzikální mìøení následnì doplnìna o geotechnické penetraèní mìøení. Toto mìøení je založeno na geologické interpretaci odporu, který musí být pøekonán pro prùnik ocelové tyèe sedimenty pomocí standardizovaných úderù. Pøestože štìrky a štìrkopísèité sedimenty s velkými valouny nejsou vhodné pro použití této metody, pøedpokládali jsme, že v nìkterých místech by se pod vrstvou štìrkù mohla nacházet vrstva lépe prostupných jemnìjších písèitých sedimentù, což se také potvrdilo. Penetraèní mìøení bylo projektováno v místech co nejblíže místu støedových bodù sond VES, avšak s co nejménì valounovým materiálem. Všechna penetraèní mìøení až na jedno potvrdila, že štìrkové sedimenty nejsou vhodné pro toto mìøení a vìtšina sond byla ukonèena v hloubkách 1 2,3 m poté, kdy penetraèní špice na èelbì sondy narazila na vìtší kulmský drobový valoun, který nebylo možno prorazit nebo obejít. Pouze jediná sonda è. 14 u rozrážky XIV (viz obr. 5) byla založena v místech s písèitými sedimenty a dosáhla hloubky 6,3 m, kde byla ukonèena v hrubozrnìjších sedimentech. Tato sonda ukázala, že do hloubky 3 m se nacházely jemnìjší písèité až písèitojílovité sedimenty. Pod tìmito sedimenty byla cca 1 m mocná poloha hrubìji zrnitého materiálu, pod kterou se opìt nacházely jemnìjší sedimenty (písky až jíly), pøecházející v hloubce 5,5 m do štìrkovitého øíèního sedimentu. Protože poloha štìrkovitého materiálu pokraèovala i do vìtších hloubek, byla sonda ukonèena v hloubce 6,3 m. Dosažením hloubky 6,3 m bylo prokázáno, že je správná ta interpretace hloubek dna pomocí seismického, tak i elektroodporového mìøení, která ukazuje na hloubky dna vìtší než 7 m. U nìkterých sond VES nebylo možno rozlišit suché a nevodivé štìrkovité sedimenty od podložních vápencù a tím by došlo k mylné interpretaci menších hloubek dna jeskynì. Závìr Geofyzikální a geotechnické mìøení prokázalo, že Holštejnská jeskynì byla prùtokovou jeskyní, o èemž svìdèí øíèní valounové štìrkovitopísèité sedimenty, vyplòující vìtšinu dosud známého jeskynního profilu. V jednom místì u rozrážky è. XIV byl zjištìn písèitý až písèitojílovitý sediment do hloubek cca 5,5 m. Interpretace hloubek dna jeskynì pomocí reflexní seismiky ukázala na relativnì ploché dno v hloubkách m pod stropem jeskynì. Interpretace elektoodporového mìøení metodou VES svìdèí pravdìpodobnì o místy zvodnìlém nebo zajílovaném dnu jeskynì v hloubkách okolo 20 m se spádem k jihu. Kombinace všech realizovaných metod pøinesla vìrohodné výsledky, pøestože penetraèní metoda nebyla vhodná pro štìrkovité sedimenty s velkými valouny kulmských drob, které pøevažovaly v celé Holštejnské jeskyni. Literatura: Bosák P., Horáèek I., Panoš, V. (1989): Paleokarst in Czechoslovakia. In: Bosák P. et al. (eds.): Paleokarst: a systematic and regional review: Academia, Praha Beneš V. (1994): Geofyzikální mìøení v Holštejnském a Sloupském údolí v Moravském krasu. MS, arch. Èes. geol. Úst.: Praha. Beneš V. (1995): Geofyzikální mìøení v propasti Macocha v Moravském krasu. MS, arch. Èes. geol. Úst.: Praha. Hašek V. (1966): Zpráva o geoelektrickém mìøení ve Sloupském údolí Moravského krasu. MS, 10

11 arch. Geogr. Úst. ÈSAV v Brnì: pp. Brno. Hašek V., Štelcl O. (1973): Nìkteré výsledky geofyzikálního výzkumu Moravského krasu. Ès. kras, 24: Hašek V. a kol. (1988): Výsledky geofyzikálního výzkumu v okolí propasti Macochy v Moravském krasu. Ès. kras, 39: Kadlec J. (1995): Geofyzikální mìøení ve Sloupském a Holštejnském údolí. Kadlec J. (1997): Reconstruction of the development of semiblind ponor valleys in Moravian Karst based on geophysical surveying, Czech Republic. Proc. 12 th Internat. Congr. Speleol., La Chaux de Fonds, Switzerland, 1: Kadlec J., Beneš V. (1996): Jak vznikla Macocha? Speleo (Praha), 23: Kadlec J. a kol. (2001): Cenozoic history of the Moravian Karst cave systems, Czech Republic. Proc. 13 th Internat. Congr. Speleol., Brasilia. Kalenda P., Kuèera J. (1999): Seismické mìøení v Holštejnské jeskyni. Estavela, 399: Otava J., Vít J. (1992): Paleohydrography of the northern tributaries of the Punkva river reconstructed from the analysis of cave sediments. Scripta geol. 22, Fac. Sci. Mas. Univ. Brno. Tomek È. (1971): Detailní tíhové mìøení na vápencové lokalitì Mladeè. MS, arch. Geofyzika Brno. Geofond. Zámek E. (1996): Hydrografické pomìry jeskynì Nová Rasovna. Speleo (Praha), 22: Penetraèní mìøení a nivelace v jeskyni 561A P. Kalenda J. Kuèera R. Duras Ve dnech probìhlo v jeskyni è. 561AI v Lipoveckém lomu Velká dohoda penetraèní mìøení a nivelace stropu, které mìlo za cíl zjistit spádové pomìry stropu a dna jeskynì a urèit tak pravdìpodobný smìr odvodòování. Toto neobvyklé mìøení bylo uskuteènìno výjimeènou shodou okolností, kdy Jiøí Mouèka (2001) tuto jeskyni znovu objevil a realizoval zde prùzkum pomocí výkopových prací po témìø 50 letech od jejího prvního zamìøení (Fabík 1954). Poskytl nám mapovou dokumentaci, kterou zde pøetiskujeme (viz obr. 1) i starší podklady M. Fabíka. Sdìlil nám i doposud nepublikované stáøí sedimentù u nynìjšího vchodu jeskynì 0,8 1,1 mil. let (Kadlec - ústní Obr. 1: Plánek jeskynì 561A se zakreslením sond a nivelaèních bodù Fig. 1: Plan of Cave No. 561A with excavations and nivelation points 11

12 Obr. 2: Podélný profil jeskyní Fig. 2: Longitudinal section of the cave sdìlení). Penetraèní mìøení bylo uskuteènìno v 9 bodech jeskynì (viz obr. 1). Hustota mìøení byla omezena výškou stropu. Penetraèní mìøení ukázalo na pomìrnì homogenní písèité sedimenty v celém profilu jeskynì, které se ve vìtší vzdálenosti od vchodu stávaly ménì prùchodné pro penetraèní hrot vlivem sintrových poloh o stále vìtších mocnostech a poètu. Penetraèní sondy è. 2 a 3 se proto vlivem mocných sintrových poloh nedostaly až na skalní dno, ale byly ukonèeny v sintrech, což bylo zøejmé z poètu úderù, kdy jsme potøebovali na postup o 10 cm (i více než 100 úderù 10 kg závaží z výše 0,5 m). Skalní dno se vždy projevovalo okamžitým zastavením postupu hrotu do hloubky a zvonìním a vibracemi penetraèního soutyèí. Vzdálenost mezi penetraèními sondami byla 2 8 m, takže bylo možno dobøe korelovat jednotlivé vrstvy v profilu (viz obr. 2). Nivelace poèvy vykopaného profilu a stropu mìøení byla provedena ve 4 postupových bodech od základního bodu u vchodu do jeskynì (495,61 m n. m. ) se zpìtným uzavøením nivelaèního polygonu a v dalších 6 bodech v blízkosti ústí penetraèních sond (viz obr 2). Chyba uzavøeného polygonu byla 1 cm, což odpovídá chybì mìøení na jednotlivých bodech 0,5 cm. Nivelaèní mìøení prokázalo, že strop klesá smìrem ke vchodu, což je v souladu s penetraèním mìøením, které prokázalo pokles dna jeskynì i sintrových poloh stejným smìrem. Na závìr bychom chtìli podìkovat Jiøímu Mouèkovi za spolupráci a poskytnutí ústních i písemných podkladù pro realizaci mìøení. Literatura: Fabík M. (1954): Jeskynì v Lipoveckém lomu. Ès. kras, VII, 8. Brno. Mouèka J. (2001): Jeskynì è. 561A v Lipoveckém lomu Velká dohoda. MS, arch. Mor. Speol. klub Holštejn. 12

13 Výzkum odtokových cest od ponorù Hostìnického potoka a Hádecké Øíèky za nízkých prùtokù Jan Himmel (ZO 6 11 Královopolská) Ve dnech èervence 2001 byla provedena kombinovaná stopovací zkouška od ponorù Hostìnického potoka a Hádecké Øíèky za úèelem zjištìní tvaru koncentraèních køivek ve výtocích Øíèky, z nichž by vyplynul charakter vodních trativodù a jejich použití odtokovými vodami za velice nízkého vodního stavu. Hostìnický potok zavodòoval pouze propadání I, kde byl jeho prùtok 0,75 l.s 1. V 9.30 hod. bylo do Hostìnického propadání I vlito 400 g rozpuštìného fluoresceinu. Po veèerní srážce se vodnost potoka zvýšila na 2,2 2,3 l.s 1 a tento prùtok trval další den. Na Hádecké Øíèce byly aktivní pouze ponory B (2,8 l.s 1 ) a C (1,1 l.s 1 ). Dne byl do ponoru C vpraven roztok 40 kg chloridu sodného. Odezvu obou stopovaèù ve výtocích Øíèky podává graf. První bylo zaznamenáno barvivo fluorescein ve vodì Øíèky I, které se objevilo po 40 hodinách po aplikaci do Hostìnického propadání I. Koncentrace fluoresceinu narùstala po dobu ètyø hodin z hodnoty ponìkud vyšší než 10 9 g.l 1 na hodnotu vyšší než 10 7 g.l 1, tedy o dva øády. Koncentraèní vrchol se držel na stejné výši po dobu tøí hodin, pak následoval výrazný avšak pozvolnìjší pokles koncentrace. Fluorescein ve výtoku Øíèky II nebyl vyhodnocován. V obou výtocích však byla vyhodnocována køivka prùbìhu chloridu sodného od ponoru Øíèky C. Shodou okolností a dobrým odhadem prùtokových pomìrù se zvýšení vodivosti vody dostavilo již 3 hodiny po pøíchodu fluoresceinu, t. j. 16 hodin po vpravení stopovaèe do ponoru. Koncentrace chloridu sodného dosáhla vrcholù za hod. ve výtoku Øíèky I. Postupová rychlost v neznámém trativodu pøivádìjícím vodu k vývìru Øíèky I byla 0,019 m.s 1. Protože tento trativod je zøejmì až do oblasti Hádecké estavely využíván též vodami Hostìnického potoka od propadání I, který se v oblasti estavely napojuje na podzemní odvodòovací systém Hádecké Øíèky, lze z odhadnuté doby potøebné k dosažení Hádeckého odvodòovacího systému pøi shora uvedeném nízkém prùtoku 1,1 2,8 l.s 1 vypoèítat pøibližnou hodnotu postupové rychlosti podzemního Hostìnického potoka na 0,015 m.s 1. Doba prùtoku vrcholné koncentrace trvala ve výtoku Øíèky I jenom velice krátce, po 15 minutách zaèala koncentraèní køivka chloridu sodného mìøená 13

14 nepøímo jako specifická vodivost vody opìt klesat. Køivka poklesu koncentrace byla pozvolnìjší než její nábìh. S odstupem minut probíhala soubìžnì koncentraèní køivka též ve výtoku Øíèky II vzdáleném 150 m níže po proudu povrchového toku Øíèky. Graf podává prùbìh obou køivek, køivka výtoku Øíèky II je charakterizována vyššími hodnotami vodivosti. Tento jev zpùsobuje silnìji mineralizovaná krasová voda, která se v úseku mezi obìma výtoky pøipojuje k podzemnímu trativodu od bifurkace u vývìru Øíèky I. Pomìr obou vod je 53 % vody podzemní Øíèky a 47 % vody neznámé mineralizované. Odvodní schopnost trativodu od výtoku Øíèky I k výtoku Øíèky II je l.s 1. Jak bylo uvedeno, zkouška byla realizována za velice nízkých prùtokù, které ve vývìrové oblasti byly definovány vývìrovou kapacitou obou výtokù. Výtok Øíèky I mìl prùtok vyvìrající vody 5 8 l.s 1, výtok Øíèky II mìl 35 l.s 1. Celkový prùtok povrchové Øíèky pod vývìrovou oblastí byl 55 l.s 1, povrchové øeèištì Øíèky pøed vývìry bylo suché. Podle tvaru koncentraèních køivek ve vývìrech Øíèky nejsou na podzemním trativodu v celém úseku od Hostìnického propadání I a v trativodu Hádeckého odvodòovacího systému žádné vìtší akumulace jezerního typu, jedná se o trativod menších dimenzí. ZAHRANIÈNÍ AKCE Julské Alpy 2001 Radko Tásler Jiøina Novotná Již po øadu let jsme pravidelnì dostávali od správy Triglavského národního parku povolení na speleotábory vždy v místech prùzkumu. Letos tomu tak poprvé nebylo. Proti prvnímu dùvodu jsme nemohli nic namítat. Oblast Velika Vrata nad Dolinou Triglavskich jezer je údajnì monitorovaná a tábor je nežádoucí. Škoda jenom, že bylo rozhodnuto asi pouze úøednicky. Náš tábor mìl totiž být za opravenou salaší na plošinì plné kopøiv a rumištní vegetace. Druhý dùvod pro neudìlení byl závažnìjší a je k zamyšlení, i když zde byla uplatnìna kolektivní vina. V zamítavém dopise se hovoøilo, že s èeskými jeskyòáøi jsou špatné zkušenosti, že táboøí na èerno, akcí se zúèastòují i turisté nepodílející se na prùzkumu, že se chovají k pracovníkùm správy TNP arogantnì, že po sobì zanechávají odpadky atd. Proti tomuto dùvodu jsme se ohradili, ale odpovìï dosud nepøišla. Myslím, že do Julských Alp vyráží každý rok mnoho èeských jeskyòáøù a turistù a každý by se mìl zamyslet nad tím, zda se zde skuteènì chová tak, jak má. Pøíznaèné pro celou letošní akci díky nepovolení tábora byly ranní otravné, až tisícimetrové výstupy na bádalištì a noclehy v kempu, což vzhledem k pøítomnosti hospody bylo pomìrnì nákladné. Na placky mezi sedlem Velika Vrata a vrcholem Kal (západnì od Koèi pri Triglavskich jezerich), které z dálky pøipomínaly mohutné bílé dorty, jsme dorazili zplavení a upeèení. Obléci se do overalù a plné polní vyžadovalo znaèné morální úsilí. Slunce pražilo do holých vápencových ploten, rozbrázdìných mìlkými žlábky, slévajícími se do mohutnìjších žlabù, které konèí v rùznì hlubokých, ostrých a èlenitých škrapech. Pøi loòském orientaèním prùzkumu Radko zalezl do jednoho z rozmìrnìjších šachtovitých 14

15 škrapù a nadšenì vykøikoval na povrch cosi o pøehluboké, alespoò 40 metrové šachtì konèící vodní plochou. Protože to bylo tìsnì pøed odjezdem a nebylo delší lano, byl podrobnìjší prùzkum odložen na pøíští akci. Ovšem rok je dlouhá doba, pamì vìc ošidná a díry jedna jako druhá. Vyvstal pøed námi drobný problém: která je ta pravá? Hluboce pøesvìdèeni o své pravdì jsme nahnali nejmladšího Zahráïu do první šachty. Když ani po té, co za ním do díry slezl Radko, se nepodaøilo objevil hledaný prùstup do podzemí, pøiznali jsme porážku a hledali jinde. Na podruhé to vyšlo. Propast jsme oznaèili VV 01 a ústí pøedstavuje rozmìrný šachtovitý škrap se snìhem a sutí na dnì. Puklinové ústí druhé šachty je ukryté v boku snìhem èásteènì vyplnìného dna první šachty. Druhá šachta je krásnì tvarovaná, nahoøe jasnì èoèkovitého tvaru, dolù se mírnì rozšiøuje a pøechází do spíš kruhovitého profilu. V hloubce 52 m v podstatì konèí vodorovnou etáží o prùmìru asi 5 m s louží vody až 3 cm hlubokou. Pak ještì odskok asi 5 m dolù zúženým profilem a dál už vede jen neprùlezná svislá puklina bez známek prùvanu. Po té, co se nám na platu pod Kalem nepodaøilo proniknout dál v loni objevené propasti, rozhodli jsem se pokusit o úspìch na vzdálenìjší stranì krasového plata, pøímo pod vrcholem Kalu. Unaveni pøedstavou na další výstup po stejné trase jsme podlehli Pavlovu nadšení a vydali se k cíli jiným údolím po zvolna mizející pìšinì. V závìru údolí postupnì narùstal strmý skalní stupeò. Pavel nezaváhal a vyrazil vpøed s tvrzením, že musíme najít slabé místo stìny. Kupodivu se podaøilo. O další zpestøení se postaral Gumák, který na hranì planiny odhodil batoh, prohlásil, že si musí seøídit výškomìr a s pohledem upøeným na neviditelný vrchol Kalu, halený hustým mraènem, v tomto nenávratnì zmizel. Odepsali jsme ho a dali se do bádání. Zprvu nadìjnì se tváøící silnì seškrapovatìlé plato mnoho úspìchù nepøineslo, pouze nepøíliš hluboké, rozlámané díry, v místních podmínkách spíš škrapy. Speciálním pøekvapením byla horizontální chodba, dlouhá tak 200 m, neustále se mírnì rozšiøující a zvyšující, s prùvanem vanoucím ven z jeskynì. Naneštìstí to byl objev typu tudy cesta nevede. Objevitelskému nadšení se z boku chodby vplazil do cesty velice živý kamenný zával. Radko se jím sice prodral pouze s natrženým oboèím, ale po pár metrech postup uzavírala další hromada kamení. Chodba zøejmì vede pod nìkterý z vìtších propadù vyplnìných sutí a snìhem. Na zmapování bohužel nezbyl èas ani morální síly (další den se na kopec již nikomu nechtìlo). Dalším z cílù naší letošní expedice bylo dokonèení prùzkumu ledovky GL 2 na planinì Golobar (viz Speleoforum 2001). V pozdním odpoledni se Tásleøí teréòák vykolíbal kamenitými serpentinami do sedla Zapleè. Mraky, navìšené na okolním horách, budily dùvodné obavy, že dosavadní pìkné poèasí už dlouho nevydrží. Pøes nìkolikerá kraví dvíøka jsme se probojovali na pastviny za sedlem, odkud zaèíná stezka vedoucí na planinu Golobar. Nestavìli jsme stany, ale rozložili jsme se na staré cestì vedoucí bukovým lesem k rozvaleným váleèným bunkrùm. Plamen høbitovní svíèky, kterou Gumovka dostala od galantních mužù k narozeninám, se chvìl v závanech vìtru a blikotal po hladkých kmenech okolních stromù. Narozeninové hodování ukonèilo blížící se hømìní, které nás zahnalo do blízké, témìø neznièené štoly, kde jsme se, k našemu štìstí, mohli víceménì rovnì poskládat na podlahu mezi opadané balvany. Po ránu jsme se vydali do akce. Pohánìla nás 3à ÃP ÃP ƒ ƒ 99 99UDWDÃÃ.DO -XOLMVNHÃ$OSH *36à à 1Ãà (Ãà ÃPÃDVO ƒ 1RYRWQêÃ0Ã7iVOHUÃ5Ã'UDJRXQÃ- &]HFKÃ6SHOHRORJLFDOÃ6RFÃ$OEH LFH 15

16 *à 3OÃ*ROREDUÃÃ.UQVNRÃSRJRUMH -XOLMVNHÃÃ$OSH *36à 1Ãà (Ãà ÃPÃDVO 1 3à ( ƒ 6 6 3à 6 3à à 3à ÃP ÃP 3à ÃP ÃP 1RYRWQêÃ0Ã1RYRWQiÃ-Ã7iVOHUÃ3Ã7iVOHUÃ5 &]HFKÃ6SHOHRORJLFDOÃ6RFLHW\ÃÃ$OEH LFHÃà zvìdavost, jestli delší lano letos umožní sestup do pokraèování propasti, které pøece v tak rozmìrné a nadìjnì vykroužené šachtì, do prèic, musí být. Míjeli jsme vykotlaný strom, který hlasitì skøehotal. Ve svìtle baterky se v jeho dutinì objevily chvìjící se vousky a veliké, kulaté oèi. Místní plch jasnì vyjadøoval, co si o nás myslí. Mírnì stoupající stezka nás zavedla k loòskému táboøišti, pokraèovala výš lesem a napojila se na kamennou vojenskou cestu. Po loòských zkušenostech jsme zavrhli závìreènou Gumákovu zkratku pøes kleè proti srsti a tak jsme za chvíli vybalovali vìci u díry GL 2, jejíž ústí je ukryto pod vìtvemi dvou mohutných smrkù, rostoucích pøímo na jeho hranì. Hlasy a svìtýlka ètyø výzkumníkù postupnì zmizela v temnotì. Potrhané mraky ploužící se po úboèích hor, které po sobì zanechala noèní bouøka, se opìt spojily do odpudivé èernoty, zaèalo krápat. Ideální poèasí na prùzkum ledové díry. Bohužel, ani delší lano mnoho nepomohlo, díru se podaøilo prohloubit pouze o 15 metrù. Pánové se Obr. 1: Korozní tvary povrchu vápencù - meandrující žlábkové škrapy Fig. 1: Corrosional relief of limestone surface meandering Rillenkarren vymlouvali na to, že Zahradníèek nemìl dostateènì trojúhelníkovitou hlavu a proto se ho nepodaøilo nacpat do evidentního pokraèování s velmi slabým prùvanem. Nepustilo ani další nadìjné místo, ukrývající se ve stìnì vstupní šachty, které zahlédl Radko pøi výstupu. Neukojený prùzkumník doruèkoval po skále až k oknu s úzkým prùlezem, odepnul se z lana a nalákal k sobì Zahradníèka. Prostor pod prùlezem sice vracel ozvìnu házených kamenù, ale po chvíli se zjistilo, že kameny se vrací do hlavní šachty. Zlomyslné kamarády sápající se po lanì vzhùru tak alespoò potìšil zajímavý pohled na dva jeskyòáøe bez lana, sedící v malém okénku uprostøed šachty a èekající, až k nim výstupové lano nìkdo pøiblíží. Propast GL 2 je nyní 101 m hluboká a pøedstavuje jednu mohutnou, zvonovitì se rozšiøující šachtu, zhruba od hloubky 50 m vyplnìnou ledem. Na dnì šachty je z jedné boèní korozivnì rozšíøené pukliny vysypaný malý su ový kužel s kusy 16

17 døev. Pravdìpodobnì zde propast komunikovala s jinou dírou ve svahu pod ústím GL 2. Jeden z odpoèinkových dnù jsme vìnovali okouknutí následkù mury, která po loòských dlouhotrvajících podzimních deštích sjela z úboèí jedné z hor lemujících údolí, kterým vedla silnice pod Mangrt. Nepøedstavitelnì mohutná masa zvodnìlé zemì a kamení vymetla údolí do výšky mnoha metrù až na holou skálu a obohacená o roztøíštìné kmeny stromù sestupovala nezadržitelnì korytem potoka, pohlcovala silnici, mosty a domy. Nejvíce postižena byla vesnice Log pod Mangrtem, ležící na obou bøezích potoka. Nejhorší škody byly již odstranìny, ale loòskou hrùzu pøipomíná velký štìrkový plac (v místech, kde stála èást vsi) lemovaný polozøícenými domy vyplnìnými hlínou a balvany až po støechy. Podrobnìji o muøe budeme informovat, pokud se nám podaøí získat podrobné materiály ze slovinského ministerstva. Popsaná akce se uskuteènila v období a zúèastnili se jí: Jiøí Dragoun, Miloš Novotný, Jiøina Novotná, Pavel Tásler, Radko Tásler (ZO 1 11 a ZO 5 02). Závìr jeskyòáøské úspìchy nic moc, ale alespoò jsme si to užili. Zpráva o projevech krasovìní Bezingského ledovce (Kavkaz) Michal Filippi Z pohledu speleologie patøí Kavkaz mezi pohoøí, která mohou v budoucnu ještì pøekvapit. A nemusí to být jen ve vápencových oblastech s hlubokými propastmi napø. v Kudarojském masivu, Bzybzském høbetu, nebo v masivu Arabika. Jak již bylo referováno (Filippi a Bruthans 2000) zajímavé krasové terény skýtají i kavkazské ledovce. Bezingský ledovec (též Ullu Èiran) je se svou délkou cca 12 km nejdelším ledovcem na Kavkaze. Jeho šíøka je cca 1 km. Tento ledovec vzniká ze dvou ramen, která vytékají z karù na bocích Bezingské stìny. Pøibližnì uprostøed pod stìnou se obì ramena stékají a ledovec pak pokraèuje údolím Bezingské kotliny (viz mapka). Stìny údolí jsou znaènì pøíkré a na bázi (resp. nad ledovcem) jsou tvoøeny su ovými kužely, skalními osypy, fluviálními výplavovými vìjíøi a boèní morénou, která se objevuje pøi ústupu ledovce. Toto nesoudržné prostøedí je dùvodem èastým sesuvù a bahnotokù, které se pøedevším pøi vìtších srážkách vyskytují s mimoøádnou frekvencí. Øícení balvanù, drobné sesuvy a bahnotoky významnì pøetváøejí okrajové èásti ledovce a tím znemožòují prùzkumy ponorù horských bystøin, kterých stéká do údolí nìkolik. Bìhem dvoudenní návštìvy byly po noèních srážkách zaznamenány dva vìtší bahnotoky, z nichž jeden zcela zahradil døívìjší ponor a zmìnil trasu toku bystøiny, èímž zapoèal vznik nového ponoru na místì nìkolik metrù vzdáleném. Protože Bezingská stìna zavírající celé údolí pøesahuje vìtšinou 5000 m n. m. (o 700 m pøevyšuje boèní høebeny stìn údolí), je po celý rok pokryta snìhem a ledem a pravdìpodobnì vytváøí v údolí speciální mikroklima. Jak bylo patrné pøi návštìvì v èervnu (2001) èasté schéma dne v letním období je takové, že ráno je jasno bez mrakù, po poledni, když výpar z Bezingského ledovce zesílí, se zaène vytváøet nízká oblaènost, která v podveèer nebo v noci pøinese srážky. Oproti ledovci Shkhelda (èti šelda) èi ledovci Irik chat (èti iryk èat) na východním úboèí Elbrusu je prùzkum ponorù na 17

18 bocích Bezingského ledovce nebezpeèný a vzhledem k jejich nestálosti (øícení portálù, aj.) i vcelku bezpøedmìtný. Bezingský ledovec má v 1. polovinì toku velmi mírný sklon, je pomìrnì rovný a jeho povrch je jen málo pokryt kameny (kromì jazyku støední morény). Teprve v dolní polovinì horninových úlomkù pøibývá až do souvislé vrstvy pokrývající led. Velikost úlomkù se pohybuje od jemného štìrku po kamenitou su a vzácnìji se vyskytují i bloky o objemu nìkolika m 3. Horní èást ledovce (tìsnì po soutoku ramen) byla prohlédnuta jen zbìžnì pøed ústím do levého údolí pod prùsmykem Dychruauz. Zde ledovec pøekonává skalní stupnì, které se projevují jedním vìtším ledopádem se séraky a následnì plošnì nepøíliš velkým polem ledovcových trhlin bez významnìjších ponorù. Pozornost byla tedy soustøedìna na støední èást ledovcového splazu, pøedevším na jeho dolní polovinu. Zhruba od druhého kilometru ve smìru toku ledovce se zaèínají objevovat sítì menších kanálkù, které sbírají vodu z tajícího snìhu a ledu. Tyto nejprve rovné, posléze mírnì meandrující kanálky jsou zpoèátku jen nìkolik cm široké i hluboké a voda v nich proudí pomalu. Bìhem nìkolika vyšších desítek až nižších stovek metrù se kanálky postupnì spojují, rozšiøují a zahlubují se, obvykle do cca 1 m šíøky i hloubky. Pøed ponory se již voda pohybuje znaènou rychlostí a má znaènou transportní sílu (na dnì vleèe horninové klasty rùzných velikostí). Ponory mají zhruba kruhovitá až elipsovitá ústí a studòovitý (trubkovitý) prùbìh do hloubky, v horních èástech bývají nìkdy šroubovitì zatoèené. Na stìnách jsou obèas patrné ostré meèovité škrapy. Podle pozorování z povrchu se voda propadá až do hloubky nìkolika prvních desítek metrù, nìkdy pøímo, jindy pøes nìkolik schodovitých stupòù. Ponory tìchto menších tokù byly lokalizovány tam, kde koryto narazilo na pøíèné pukliny v ledu (èasto i zcela uzavøené) voda s transportovanými klasty se na nehomogenitì pravdìpodobnì zaèala zahlubovat do evorzních hrncù a následnì ponorù (opuštìné, prùmìrem malé, ovšem i desítky cm hluboké kruhovité evorzní hrnce byly na povrchu ledovce na nìkolika místech nalezeny). Bylo pozorováno jakési pirátství ponorù trhlin, kdy došlo k opuštìní spodní èásti toku v dùsledku zahloubení nového ponoru výše proti smìru toku. Toto bylo pozorováno pøedevším ve spodní èásti ledovce na mohutnìjších tocích. Prùzkum ponorù sestupem nebylo možno realizovat z dùvodù velkého množství proudící vody a nedostateèného vybavení. Dlouhé kanály odvádìjící vodu z povrchu ledovce do soustøedìných propas ovitých ponorù nebyly zatím na nìkolika dosud navštívených ledovcích tak èasto pozorovány. V nìkterých pøípadech to mùže zpùsobovat zakrytost ledu vrstvou kamení, v pøípadì výše položených (tedy strmìjších a více rozpraskaných a navíc ménì odtávajících) ledovcù je zase povrchový odtok výraznì menší. Morfologie povrchu nejspodnìjší èásti Bezingského ledovce je mnohem èlenitìjší a má prudší sklon než èást horní. Vrstva štìrku a kamení je mocnìjší a místy se vytváøejí i vìtší štìrkové haldy. Na bocích je ledovec místy rozèlenìn (odtáváním, poklesy, aj.), na jiných místech je èásteènì pøekryt utuhlými bahnotoky. Koryta povrchových tokù jsou mnohem hlubší (dosahují i nìkolika metrù šíøky a hloubky). Mnohem výraznìjší je i meandrování, které se velmi podobá meandrování prudkých, rychle se zahlubujících tokù ve vápencích. Velmi èasté jsou rùznì zasedimentované relikty starších hlubokých koryt a již zmínìné pirátství ponorùtrhlin. Charakter èela Bezingského ledovce je velmi podobný ledovci Shkhelda a i dalším shlédnutým mírnì uklonìným kavkazským ledovcùm, které konèí v nadmoøských výškách okolo 3000 m n. m. Šikmo uklonìná (cca 70 o ) èelní stìna je odkrytá a z vrstvy kamení na povrchu ledovce po ní v dùsledku odtávání ledu kloužou kameny (pøes den prakticky nepøetržitì). Vývìrový portál zhruba uprostøed 30 m vysoké stìny má rozmìry cca 30 x 15 m (šíøka x výška). V okolí portálu byly v dobì naší návštìvy lemy trhlin a odlámané kry ledu ležely také v divoké øíèce vytékající z nitra ledovce. Stìny i strop klenby portálu pokrývají ledové fasety. Klenba vchodového dómu se však po 50ti m snižovala asi 0,5 m nad divoce zvlnìnou vodní hladinu. Závìrem možno konstatovat, že na kavkazských vysokohorských ledovcích se lze setkat s hojnými projevy krasovìní ledu. Vzdálenost ponorù do ledu od místa jejich spoleèného vývìru je nìkdy znaèná a mohla by slibovat zajímavé krasové prostory v podzemí. Letní období však není vhodné pro jejich prùzkum. Hodí se pouze pro zdokumentování povrchu a vyhledání pøípadných objektù pro další akci. Ta by mìla být asi plánována na pozdnì podzimní dobu, kdy nedochází k tání a systémem protéká ménì vody. 18

19 Literatura: Filippi M., Bruthans J. (2000): Co takhle na Kavkaz?, aneb jeskyòaøení ve 4000 m. n. m. Speleo (Praha), 31: Pecold L. (1999): Kavkaz. Saft Ferak, Ppress: Summary: Abundant karst phenomena have been found on surface of the Bezingi glacier in Caucasus. Meandered notches and hollows fall into deep swallow holes of circular to elliptic shape. Subsurface karst hollows coupled with ponors of torrents into the glacier flanks are also common, but not possible to explore because of frequent mudflows originated from incoherent material of border moraines. The subsurface karst phenomena have not been explored by reason of insufficient equipment, but distances among the ponors and the karst springs suggest potential interesting subsurface spaces. Nevertheless, the summer season is not suitable for speleological exploration, just for looking for objects for later action. Probably late autumn could be chosen for expedition pursuance. Dokumentaèní údaje ze sledování koøenových útvarù v Nyáryho jaskyni (Západní Karpaty, Cerová vrchovina) Roman Mlejnek (ZO 5 07 Antroherpon) Úvod První nález koøenových útvarù na území Slovenska uèinil autor èlánku (Mlejnek 1999, 2000). V malé èedièové jeskyni, ležící na okraji lávové plošiny Pohanský hrad, byly nalezeny dva koøenové stalagmity (výška cca 8,5 a 1,5 cm) a jeden stalagnát (výška 9,5 cm). Jeskynì s názvem Nyáryho jaskyòa patøí do geomorfologického celku Cerová vrchovina a podcelku Hajnáèska vrchovina. Koøenové útvary se dají èásteènì pøirovnat k malým stalagmitùm nebo stalagnátùm známým z krasových jeskyní. Útvary nalezené v Nyáryho jaskyni, tak jako i v nìkterých jiných státech (napø. Nìmecko, Èeská republika, Polsko), jsou však složené ze stromových koøenù (obr. na 3. stranì pøebalu). Jejich rùst probíhá proti zemské gravitaci i proti sytícímu skapu vody. Tím se jednoznaènì odlišují od koøenù, které obèas prorùstají (zvláštì ve vchodových èástech) i do jeskyní vápencových (obr. 1). Koøenové útvary nebyly zatím nalezeny v jeskyních krasových. Jsou známy z pseudokrasových terénù (pøedevším z pískovcových skalních mìst), které vykazují dostateèný úhrn atmosférických srážek. Objev v èedièové jeskyni z jižního Slovenska byl proto dalším cenným zjištìním. Koøenové útvary jsou unikátním živým fenoménem, a proto je velice dùležité jejich pravidelné pozorování a hlavnì dokumentace. Podrobné metodické pokyny dokumentace byly zpracovány Jiøím Kopeckým (Kopecký 1990, 1999) na pøíkladech koøenových útvarù z oblasti Broumovské vrchoviny. Pøi dokumentaci je sledováno množství údajù týkajících se nejen vlastního popisu útvarù, ale i jevù uvnitø jeskynì (pøípadnì skalního pøevisu) a charakteru pøírody v okolí. Popisná (textová) dokumentace je doplnìna grafickou i fotografickou dokumentací. Po objevu v Nyáryho jaskyni se autor èlánku rozhodl lokalitu navštìvovat i nadále. K prvním pozorováním z roku 1998 pøibyla nová z let 1999 a Vzhledem k èasovým a technickým možnostem byly však vybrány pouze nìkteré typy sledování. Charakteristika dokumentace Pøi každé návštìvì byla mìøena teplota vzduchu v jeskyni jak na místì výskytu koøenových útvarù, tak i pøed jeskyní. Venkovní stanovištì mìøení bylo od hlavního vchodu jeskynì vzdáleno 15 m. Teplota v obou pøípadech byla mìøena 0,2 m nad zemí kalibrovaným obalovým teplomìrem mezi hodinou. Pøi nìkterých návštìvách, zejména v zimním období, byly porovnávány teploty i s jeskynìmi okolními. Jednalo se o jeskynì: ¼adová trhlina, Šurický úkryt, Ståpová jaskyòa, Malá severná jaskyòa a Labyrintová jaskyòa. Všechny uvedené jeskynì se nacházejí rovnìž na plošinì Pohanský hrad. Pøi dokumentaci byly zapisovány i základní meteorologická pozorování v blízkém okolí, vztažená k datu návštìvy jeskynì. Pøi pozorování koøenových útvarù byla evidována pøedevším skapová voda (poèet kapek dopadajících na stalagmity za 2 3 minuty) a popis vzhledu v rùzných èástech roku (napø. v dobì sucha nebo pøi deštích ). Krátká charakteristika se zamìøila i na celkové klima v jeskyni. Nebyla opomíjena ani biologická sledování. Jednalo se jak o evidenci entomofauny celé jeskynì, tak i v bezprostøední blízkosti útvarù. Protože popisy koøenových útvarù i podrobný 19

20 popis Nyáryho jaskyne, vèetnì dendrologické situace v jejím nejbližším okolí, byly již zveøejnìny (Mlejnek 1999, 2000), nejsou obsahem tohoto pøíspìvku. Chronologický pøehled všech návštìv a výsledky jednotlivých sledování jsou pro pøehlednost zpracovány do tabulky. Závìr Sledování koøenových útvarù v Nyáryho jaskyni pøineslo øadu zajímavých poznatkù. Pøedevším bylo zjištìno, že teplota v Nyáryho jaskyni neklesá ani v zimních mìsících pod bod mrazu (nejnižší namìøená teplota +1,8 C). Tímto se jeskynì odlišuje od øady ostatních lokalit, nacházejících se na stejné pseudokrasové plošinì, kde byla v zimních i jarních mìsících pozorována tvorba ledu na mnoha místech. Koøenové útvary nìkdy tvarují ledové krunýøe, které jsou popisovány napøíklad z Broumovské vrchoviny (Jeník 1998). V Nyáryho jaskyni nebyly doposud žádné ledové krunýøe vzhledem k teplotì zaznamenány. Vodní skap na útvary byl pozorován v únoru, bøeznu, kvìtnu, èervenci a listopadu. Nejvíce byl skapem ovlažován vìtší stalagmit. Vzhledem k tomu, že se jeskynì nachází nehluboko pod povrchem (nejnižší místo cca 4,5 m), je vlhkost pøímo úmìrná na vydatnosti a èetnosti povrchových srážek. Za nejsušší mìsíce v rámci sledování lze oznaèit srpen a øíjen. Nejvyšší namìøená teplota v jeskyni byla +14,8 C ( ). Cenné informace byly získány i z biospeleologického výzkumu. Populace bíle zbarveného a slepého stejnonožce Mesoniscus graniger pøedstavuje nejjižnìjší zaznamenaný výskyt tohoto druhu na Slovensku (Mlejnek a Ducháè 2001). V blízkosti koøenových útvarù byl nalezen i vzácný sekáè Holoscotolemon jaqueti a brouk Anommatus schrotteri, jež jsou nové druhy pro slovenskou faunu. Útvary v Nyáryho jaskyni, jako doposud jediné evidované koøenové útvary na Slovensku, si v budoucích letech bezesporu zaslouží další dokumentaci a studium. Rovnìž z ochranáøského hlediska by bylo dobré jeskyni i jejímu nejbližšímu okolí vìnovat zvýšenou pozornost. Literatura: Jeník J. (1998): Koøenové útvary v pseudokrasových jeskyních. In: Cílek V., Kopecký J. (eds.), Pískovcový fenomén: klima, život a reliéf. Knih. Èes. speleol. spol., 32: Praha. Kopecký J. (1990): Pøíklady mapování a Obr. 1: Pøibližnì 1 m dlouhý hrozen prorùstajících koøenù do vápencové jeskynì (foto A. Hanelová) dokumentace pseudokrasových jeskyní a tvarù se v nich vyskytujících na pøíkladu Broumovské vrchoviny. In: Pøíruèka mapování pseudokrasu, Knih. Èes. speleol. spol., 20: Praha. Kopecký J. (1999): Dokumentace koøenových tvarù. In: Pseudokrasový sborník 1, Knih. Èes. speleol. spol., 35: Praha. Mlejnek R. (1999): Nález koøenových útvarù v Nyáryho jaskyni (CHKO Cerová vrchovina). In: Pseudokrasový sborník 1, Knih. Èes. speleol. spol., 35: Praha. Mlejnek R. (2000): Objav koreòových útvarov na Slovensku. Sinter, 8: Liptovský Mikuláš. Mlejnek R., Ducháè V. (2001): Rozšíøení Mesoniscus graniger (Crustacea: Isopoda: Oniscoidea) v Západních Karpatech. Natura Carpatica, 42: Košice. Summary: Documentation data from observations of the root stalagmites from the Nyári Cave (Cerová 20