10. Hudba 20. století Charakteristika doby

Transkript

1 10. Hudba 20. století Charakteristika doby Popsat a vysvětlit 20. století v jedné kapitole je prakticky nemožné. Byla to doba prudkých změn a převratných událostí. Představme si tedy, že století budeme sledovat očima člověka, který se narodil právě na jeho počátku. Píše se rok 1906, náš človíček jde do školy. Na zádech má koženou brašnu, v ní dřevěný penál s násadkami a pery. Vede ho maminka v dlouhých šatech, knoflíčky zapnuté až ke krku, na zápěstí se houpe malá taštička a ruka třímá bílé paraplíčko. Kolem hřmotí pivovarský vůz tažený dvěma statnými valachy. O deset let později je studentem reálného gymnázia. Světem otřásá hrozná válka a on ještě netuší, že i na něj čekají zákopy. Od maturitní komise je skok k té odvodové. Fronta, špína, granáty, plyn. Je zraněn, ale v lazaretu ho zalátají. Nedávno oslavil osmnáctiny, ale cítí se daleko starší. Konečně domů. Válka skončila a vznikla vytoužená samostatná republika. Náš člověk se vrací ke studiu. Čeká ho technika, stane se chemikem. Věda postupuje mílovými kroky. Jako student se seznamuje s teorií relativity, která docela mění pohled na vesmír. Objev radioaktivity zase ukáže neuvěřitelně spletitý svět mikročástic. Telefon, telegraf a rozhlas propojí svět sítí informací. Vzdálenosti ukracují automobily a letadla. Ženy si zkracují sukně i vlasy. V kavárnách a barech je slyšet jazz. Je mu pětadvacet, svět se usadil a vypadá to, že budoucnost je nadějná. Mladý muž se ožení a založí rodinu. Ještě mu není třicet let, když se mu narodí druhá dcera. Krach na burze spustí hospodářskou krizi. Spousty lidí jsou bez práce. Krize se vleče kolik let a je vyčerpávající. V sousedním Německu ji začne řešit Adolf Hitler po svém. Začne zbrojit a netají se tím, že chystá novou válku. Našemu člověku je třicet tři. Má na starosti rodinu, pracuje v továrně na výbušniny a pořád věří, že válka nebude, že se demokratický svět ubrání. Je mu osmatřicet, když Anglie a Francie obětují naše pohraničí, ustoupí Hitlerovi a podepíší Mnichovskou dohodu. Prý aby zachránili mír. Za půl roku nato obsadí německá armáda zbytek naší země. Rodina už nežije v Československu, ale v Protektorátu Čechy a Morava. Je 1. září 1939, děti jdou do školy. Němci ten den zaútočí na Polsko a začíná další světová válka. Nikdo v té chvíli neví, že potrvá dlouhých šest let. Válčí se na zemi, na moři i ve vzduchu. Milióny vojáků jsou na frontách po celém světě a stamilióny civilů pro ně vyrábějí zbraně, střelivo, potraviny, oblečení i léky. Nálety bombardovacích svazů jsou určeny i jim. Kobercové nálety systematicky likvidují celá města a lidé jsou nacvičeni na zvuk sirén. Roky si rodina našeho člověka pravidelně připravuje do předsíně krytová zavazadla. Čtyři tašky s tím nejdůležitějším pro přežití. Je mu třiačtyřicet, když začnout proskakovat první zprávy o tom, že by se situace mohla zvrtnout. Londýnský rozhlas, jehož poslech byl trestán smrtí (a přesto ho spousta lidí poslouchala), informoval o prvních porážkách Němců u Stalingradu, Moskvy, Leningradu, pak o vylodění Angličanů a Američanů v Normandii. Továrnu na výbušniny, v níž pracoval, hlídali Němci jak ostříži, přesto tam občas docházelo k sabotážím. Ty byly krutě trestány, a tak nikdo nevěděl, bude-li ještě zítra živ. V pětačtyřiceti zažije konec války. Štěstí a naděje zpochybní zprávy o použití nové zbraně atomové bomby. Američané ji mají a Stalin ji chce mít. Z bývalých spojenců jsou brzy nepřátelé. Náš člověk si vychutnává mír, se ženou doprovází dcery do tanečních, pracuje a také jde k volbám. Rok po válce je vyhrají komunisté. Lidé jim věří a mají v srdci sovětské vojáky osvoboditele. Za další dva roky uchvátí komunisté veškerou moc do svých rukou a nastává nová diktatura. Občané jsou rozškatulkováni na dobré a špatné, komunisty a ty ostatní. Kdo nejde s námi, jde proti nám. Vyhodit z práce, ze studií, zavřít do vězení nebo do

2 pracovního lágru. Většina lidí skloní hlavu, mlčí, pracuje, je ráda, že bydlí, má na jídlo a ošacení. Náš člověk je už dědečkem. Je mu pár let přes padesát. Zažil dvě světové války, dvě diktatury a právě začíná studená válka. Svět je rozdělen na Východ a Západ, mezi nimi zášť a neprodyšná železná opona. V novinách čte o tom, že válka je na spadnutí. Bojuje se v Koreji, pak přijde rozdělení Berlína, kubánská krize a válka ve Vietnamu. Už je v penzi, když lidé vstoupí do vesmíru. Nejdřív na oběžnou dráhu Země a pak i na Měsíc. Je mu šedesát osm, když přijde další okupace, tentokrát sovětská. Z někdejších osvoboditelů jsou teď uchvatitelé. Lidé se zase obávají. Starý pán sleduje, jak roste napětí na Blízkém Východě a jak se rozjíždějí nové závody ve zbrojení. Pádu sovětského bloku už se nedočkal. Konec století však klid nepřinesl. Nová rizika pro jeho děti a vnuky přestavují terorismus, epidemie, změny klimatu. A na začátku byl ten dřevěný penál. Jaké obrovské změny 20. století přineslo! Pokus se přiřadit k datům uvedené vynálezy: a) telegrafický přenos fotografií b) magnetický záznam zvuku c) elektronický počítač ENIAC d) přenos lidské řeči bezdrátovou telegrafií a tím zahájení éry rozhlasu e) tranzistor f) první použitelný systém televizního přenosu rok vynález (písmenem) polovina 20. století vývoj stylů Tak, jak se mění svět, mění se i obsah a forma uměleckých děl. 20. století bylo už od svého počátku doslova zavalováno množstvím nových slohů, které se pokoušely novými způsoby reagovat na nové skutečnosti. Přichází expresionismus, folklorismus, dadaismus, futurismus, abstraktivismus, konstruktivismus, novoklasicismus a ještě jiné ismy. Pro snazší orientaci se budeme zabývat jen těmi hlavními styly. Expresionismus je první vzpourou hudby proti stávajícím zvyklostem. Inspiruje se vášnivýmu city, stavy chorobné hrůzy, prudce se měnícími duševními stavy, ale také výraznou lyrikou. Je to hudba prudkých kontrastů, plná drsnosti, náhlých výbuchů a výkřiků. Housle, nástroj dříve ceněný pro svou zpěvnost, nyní vyluzují drsné tóny spodních poloh, které jsou rázem vystřídány šustivými a pištivými zvuky krajních výšek. Cílem je vyjádření vnitřního citového napětí. Někteří expresionisté jsou velkými experimentátory. Slovy básníka by se mohla nově se rodící moderní hudba popsat takto:

3 Pohyblivá. Roste před očima mrakodrapem. Rádiové paprsky mámí technikou smyčců. Nástroje se smějí, milují. Krásná techniko, což nejsi výrazem sama sobě? Co je vám? Blednete? Schovejte si dušičku do trouby a pod rohožku mozek. 1 Folklorismus, nebo přesněji řečeno neofolklorismus, je druhým z výrazných stylů století. Folklór byl inspiračním zdrojem už u romantiků 19. století. Noví folkloristé se snaží proniknout až k pradávným kořenům hudby. Někdy je připodobňován k barbarskému primitivismu. Hudba je výrazná, někdy až křiklavě barevná, má drsnou melodickou linii a ostrý rytmus. Civilizační tendence se projevují hlavně tam, kde je hudba pod vlivem futurismu a dadaismu. Futuristé obdivují techniku, stroje, civilizaci. V Manifestu futurismu jeho autor Filippo Tommasso Marinetti mimo jiné píše, že chce opěvovat lásku k nebezpečí, návyk na energii a smělost, útočný neklid, poklus, facku a ránu pěstí. Řvoucí automobil je podle něj krásnější než antická socha a futurismus je manifestem ničivého a žhářského násilí. Básník Stanislav Kostka Neumann v básni Zpěvy drátů píše o telegrafních drátech: Slyšíme všechno, víme všechno a všechno známe, kams napravo, vlevo, nahoru, dolů všechno poznamenáváme, intimnost občana, aféry světa, proměny země a vše, co se děje, co se má státi a stane, ať zní to, jako by zvracel glóbus či pták si pípal jemně, ať jako hořící svět či střepina skelná to plane, my vše to dříve víme než ten, kdo to zvěděti má, a živíce se tím, aniž závrať nás jímá, jsme klidny. Dadaismus popírá a převrací všechny hodnoty, na principu náhody spojuje nesourodé prvky. V hudbě se přímo neprosazuje, jeho vliv ale můžeme sledovat například u autorů sdružených do skupiny Pařížská šestka. Někteří z nich jsou velkými experimentátory a zhudebňují třeba jídelní lístek v restauraci, katalog hospodářských strojů, vtipy nebo inzeráty. Novoklasicismus je snahou, aby se hudba, dosud rozvracená divokými experimenty, vrátila k jistotě pevných tvarů, které bylo možno nalézt u mistrů minulosti. Skladatelé se obracejí ke gregoriánskému chorálu, renesanci i klasicismu. Přesná forma, symetrie, harmonie, to jsou pilíře, na nichž novoklasicisté stavějí své kompozice. Uvedené výroky označ jako pravdivé nebo nepravdivé. a) Futurismus se netajil svou programovou agresivitou. b) Futurismus hledal inspiraci v antice. c) Expresionismus se snažil o vyjádření duševních stavů a volil k tomu často nepřirozené, drsné prostředky. d) Novoklasicismus je směr, využívající novým způsobem slohové prvky klasické hudby. e) Dadaismus je směr který omezuje fantazii ve prospěch přísné logiky. pravda nepravda 1 J. Pilka, Svět hudby, Státní nakladatelství krásné literatury, hudby a umění, Praha 1959

4 Arnold Schönberg ( ), Igor Stravinskij ( ) Arnolda Schönberga zařazujeme společně s Albanem Bergem a Antonem Webernem k představitelům Druhé vídeňské školy. Do té první patří slavná trojice Haydn, Mozart, Beethoven. Je zvláštní, že právě Vídeň, která byla nositelkou silných hudebních tradic, se jim v nové hudbě expresionistů zcela zásadně vymkla. Určitě k tomu přispěla úzkostná atmosféra před první světovou válkou, ztráta jistot spojená s rozpadem monarchie (Rakousko Uherské) i hrůzné projevy fašismu a nacismu. Z toho plynuly pocity děsu, hrůzy, osamění. Expresionisté ve snaze vyjádřit tyto své vlastní prožitky hledají nové způsoby vyjádření. Opouštějí staré konvence a hledají odpovídající, tedy úplně nové hudební prostředky. Takovou cestou bylo uplatnění atonální hudby. Tonální skladba je taková, ve které je jasné, která tónina je jejím základem. Někdy mohou skladatelé použít tóniny dvě, pak mluvíme o skadbě bitonální. Pokud ale skladba neustále a nepravidelně kolísá a nelze v ní určit žádnou základní tóninu, mluvíme o hudbě atonální. Volná atonalita měla za následek ztrátu formy. Ve snaze vrátit dílu jistou vnitřní pevnost, semknutost, vytváří Schönberg novou metodu. Nazývá se dodekafonie. Jedná se o skladebnou techniku, která jako tvůrčího materiálu používá rovnocenně všech 12 chromatických půltónů oktávy (na rozdíl od 7 základních tónů obvyklé stupnice). Skladatel může použít určitý tón podruhé až tehdy, kdy použije dalších 11 tónů řady. V kompozici je možno použít transpozici, což znamená, že řada může začít na libovolném tónu. Rovněž lze vytvářet variace pomocí inverze (tónová řada se převrátí zdola nahoru nebo zhora dolů), račího postupu (převrácení je zleva doprava) nebo inverzí račího postupu (spojení obou předchozích postupů). Arnold Schönberg je jedním z nejodvážnějších a nejopravdovějších skladatelů. Při prosazování svých uměleckých ideálů narážel na lhostejnost, nepochopení i odpor. Přesto neustal v hledání své osobní a jedinečné cesty. Od mládí se těžce pral se životem. Hudebního vzdělání se mu nedostalo, a tak se studoval jako samouk a přitom si vydělával na živobytí jako úředník. Teprve jako sedmadvacetiletý získal stipendium. Pak se mohl věnovat hudební teorii, kompozici i vyučování. Nástup fašismu znemožnil jeho další existenci v Německu. Byl Žid a jeho hudba byla prohlášena za zvrhlou. Opustil Německo i Evropu a usadil se v USA. V prostředí, kde peníze a bussines stály na prvním místě, přísný a morálně založený muž příliš šťastný nebyl, ale domů se už nevrátil. Zabránila mu v tom válka a po ní zdravotní problémy. Zemřel v Los Angeles. Z jeho díla lze jmenovat atonální melodram Náměsíčný Pierot. Je to dílo velmi novátorské. Používá tzv. sprechgesang, což je polomluvený a polozpívaný vokální projev a má zvláštní komorní nástrojové obsazení (flétna se střídá s pikolou, klarinet s basklarinetem, k tomu housle, viola violoncello a klavír). V Americe vzniklo jeho nejznámější dílo, kantáta Ten, který přežil Varšavu. Je to skladba, která otřese posluchačem. Vznikla na vlastní text, který Schönberg napsal podle osobního svědectví muže, který přežil porážku povstání ve vašavském ghettu roku Igor Stravinskij je vedle Schönberga pokládán za druhou nejvýznamnější osobnost 20. století. Tak jako Einstein přinesl revoluci ve fyzice a Picasso v malířství, je Stravinskij skladatelem, který dokázal uzavřít jednu epochu a otevřít druhou. Jestliže se pokusíme charakterizovat jeho hudbu, musíme zapomenout na obvyklé barvy zvuku a na jemné odstíny. Tahle hudba nás pronásleduje a svírá nám hrdlo, nutí nás sledovat dramatické děje, hází

5 s vámi jako vůz jedoucí horskými zatáčkami. a nemůžete vystoupit, protože vůz letí závratnou rychlostí a po obou stranách hrozí propast. 2 Na rozdíl od Schönberga prožil docela šťastný život. Narodil se v Oranienbaumu, což bylo předměstí Petrohradu. Jeho otec byl operním pěvcem a synovi zajistil dobré vzdělání. Roku 1908 zkomponoval orchestrální skladbu Ohňostroj, jíž získal zájem světoznámého baletního choreografa Ďagileva. Ten založil skupinu Ruský balet a na zájezdu do Paříže si podmanil srdce diváků tak, že se tam se svým baletem natrvalo usídlil. Komponovali pro něj skvělí skladatelé C. Debussy, S. Prokofjev, M. Ravel. Roku 1910 k nim přibyl i Igor Stavinskij s baletem Pták Ohnivák. Tisk o představení referoval jako o zlatém hřebu druhé sezóny Ruského baletu v Paříži. V něm ještě dozníval hudební vliv jeho učitele Rimského-Korsakova, ale už se tam objevily avantgardní prvky. I balet Petruška, který vznikl hned rok nato, byl novátorský a nesmírně úspěšný. Vrcholným dílem tohoto období byl balet Svěcení jara (Obrazy z pohanské Rusi). Pařížská premiéra roku 1913 se změnila v obrovský skandál. Obecenstvo nebylo připravené na dílo, které bořilo tradice a nectilo zvyklosti, a bouřlivě reagovalo. V auditoriu se mísil bouřlivý potlesk s pískáním a smíchem. Část obecenstva odcházela a Stravinskij byl rozzlobený. Nechápal, co jeho hudba způsobila. Ale hudba, vyprávějící prastarý pohanský příběh o obřadech zahánějících zimu, působila tak divoce a nespoutaně, že posluchačům běhal mráz po zádech. V první části tančí chlapci a dívka obřadní tanec, jímž vítají jaro. Starci se ale obávají hněvu božstev zimy, a tak se rozhodnou, že je usmíří lidskou obětí. Vyberou děvče, které se má utančit k smrti. Okolo ní se rozprostře prázdnota, v níž se postupně zjevují předkové rodu, kteří mají mrtvou odvést. Stravinskij přesídlil do Švýcarska a pak do Spojených států. Tady se ve dvacátých letech přiklonil k novoklasicismu. To můžeme sledovat například v baletu Pulcinella nebo v pozdějších vyzrálých dílech Symfonie o třech větách (spojená s dojmy z války) a Symfonie in C. V posledním období se přiklonil k dodekafonii, již dříve odmítal. Poslední léta prožil v Evropě, zemřel ale v New Yorku. Pohřben byl na vlastní přání v Benátkách. Uvedené indicie ti pomohou nalézt název díla. Indicie: a) Stravinskij, premiéra roku 1913, skandál, život roste ze smrti b) Schönberg, kantáta, povstání ve varšavském ghettu 1944 c) Stravinskij, novoklasicismus, konkrétní dojmy z války d) Stravinskij, první jeho dílo uvedené v Paříži, vliv Rimského-Korsakova e) Schönberg, atonální melodram, sprechgesang Díla: 1. Náměsíčný Pierot 2. Ten, který přežil Varšavu 3. Pták Ohnivák 4. Svěcení jara 5. Symfonie o třech větách 2 Oriente Angeli, Primo incontro con la musica, Giunti Nardini, Florencie, 1980

6 Indicie a) b) c) d) e) Dílo Paul Hindemith ( ), Béla Bartók ( ) Artur Honegger, největší ze skladatelů tvořících skupinu známou jako Pařížská šestka ( založena roku 1919), řekl: Zdá se mi, že existují dvě kategorie skladatelů. Ti, kteří měli odvahu přinést nové kameny ke stavbě, a ti, kteří je otesali, umístili a vybudovali z nich stodoly nebo katedrály. Novými kameny jsou zde nové myšlenky, formy, cesty, jimiž lze to nové uskutečnit. Jejich nosiči byli bezesporu dříve zmiňovaní A. Schönberg a I. Sravinskij, patří k nim i sám autor citátu. K zakladatelům moderní hudby musíme přiřadit i Paula Hindemitha, Bélu Bartóka, Sergeje Prokofjeva, Dmitrije Šostakoviče, Leoše Janáčka i Bohuslava Martinů. Paul Hindemith spojil svůj život s aktivním hudebním působením. Hrál skvěle na množství nástrojů, virtuózně pak na housle a violu. Kromě toho, že působil nejrůznějších hudebních tělesech, komponoval a působil jako pedagog. V raných obdobích byl ještě pod vlivem novoromantismu. Od tradic se však brzy začne odpoutávat a začne používat bitonalitu a polytonalitu. Snaha zachytit prudký vývoj světa způsobuje, že v jeho skladbách se zrcadlí technika, klaunství i nově se prosazující jazz. Byl mu blízký dadaistický Christian Morgenstern, což dokazuje existence Písní pro Morgensterna z počátku 20. let. Pro ilustraci si přečtěte Morgensternovu báseň. Jak si šibeniční dítě zapamatuje jména měsíců Sněden úhoř. Vezem buben. Svět ten čert vem! Na věnec lupen. Lháři, lži jen. Tys dopad! Blázinec. (Všimněte si, že se jedná o hru se slovy. Jedná se o komicky upravené názvy skutečných měsíců.) Ještě ve dvacátých letech se v jeho kompozici objeví nový prvek. Je to kompoziční kázeň a pevná konstrukce skladby. Inspiraci hledá v minulosti, často až u barokního kontrapunktu. To je patrné v opeře Cardillac. Roku 1927 získal profesorské místo na berlínské vysoké škole, kde vyučoval kompozici. O deset let později bylo jeho umění

7 prohlášeno za zvrhlé a Hindemith musí opustit vlast. Azylem se mu stane nejdřív Švýcarsko a od roku 1940 Spojené státy. Nástup fašismu, pocit ohrožení a potřeba učinit hudbu myšlenkově jasnou, sdělnou a citovou vede k návratu k některým romantickým prostředků. Tak je tomu v operách Malíř Mathis a Harmonie světa. Po válce se Hindemith vrátil do Evropy a žil do smrti ve Švýcarsku a v Německu. Zanechal po sobě rozsáhlé hudební dílo. Béla Bartók, ačkoliv je dnes pokládán za jednoho z nejvýraznějších skladatelů moderní hudby, nebyl za svého života dostatečně pochopen ani doceněn. Dokonce i dnes, s odstupem více než půlstoletí, znějí nám jeho díla modernisticky, disonantně. Přitom je nám jejich agresivní rytmus blízký, snad proto,že v něm jasně rozpoznáváme folklórní vlivy. Bartók pracoval jako hudební pedagog a folklorista v Budapešti. Proslul i jako virtuózní pianista. Po nástupu Horthyho fašistického režimu v Maďarsku odešel do exilu v USA. Velmi se mu po vlasti stýskalo, ale jeho touha vrátit se domů se nenaplnila. Zemřel v New Yorku v září 1945, právě když skončila druhá světová válka. Jeho hluboké zaujetí lidovou hudbou dokládá jeho sbírka, obsahující 2600 zapsaných lidových melodií a asi 8000 fonografických záznamů. Folklór prolínal i do jeho vlastních skladeb. Ve své tvorbě prošel od pozdního romantismu a impresionismu až na pozice expresionistické. Je autorem mnoha děl orchestrálních. Rozsáhlá byla i jeho tvorba klavírní. Zde je třeba jmenovat Allegro barbaro, které mezi nimi zaujímá mimořádné místo. Je rovněž autotem baletů Podivuhodný mandarin a Dřevěný princ a opery Hrad Modrovousův. Vyber správnou alternativu: 1. Paul Hindemith používal a) bitonalitu b) polytonalitu c) tritonalitu 2. Béla Bartók byl a) Rumun b) Srb c) Maďar 3. Paul Hindemith je autorem opery a) Cardillac b) Cardiac c) Cadillac 4. Béla Bartók je autorem klavírní skladby a) Andante barbarico b) Allegro barbarico c) Allegro classico Sergej Prokofjev ( ), Dmitrij Šostakovič ( ) Vývoj ruské a později sovětské hudby ve 20. století byl dost komplikovaný. Zprvu ho ovlivňoval temný a pesimistický symbolismus. Záhy byl, v těsné souvislosti s vítězstvím bolševické revoluce, vystřídán proletářskou kulturou. Její zastánci odmítli veškerou uměleckou hudbu minulou i současnou. Vytvořil se prostor pro hledání nových cest tvorby, ale také pro diskuse a boje o novou hudební kulturu, často bohužel silně politicky ovlivňovaný. Sergej Prokofjev byl nejen skladatel, ale i dirigent a klavírista. S komponováním začal už v deseti letech. Na konzervatoři v Petrohradě studoval mimo jiné u Rimského- Korsakova. Ve dvaceti letech zvítězil v soutěži o cenu konzervatoře svým skvělým

8 Klavírním koncertem č. 1 Des dur. Začíná pak cestovat po Evropě a navazuje kontakty s vynikajícími umělci jako byli Sergej Ďagilev a Igor Stravinskij. Roku 1918 odjel do Japonska a potom do USA. Všude tam čile koncertoval, dirigoval a uváděl svá díla. Od roku 1923 se usadil v Paříži. Nastalo období spolupráce s Ďagilevovým baletem, období zvukově nejavantgardnější tvorby. Po roce 1932, kdy se definitivně vrátil do vlasti, pokouší se o to, aby se jeho práce staly obecně srozumitelné. Dociluje toho, a přitom neslevuje z umělecké úrovně. Posledních zhruba pět let života mu ztrpčily mnohé výpady kritiků, kteří mu vytýkali údajný formalismus. Ve skutečnosti útoky vyplývaly z politické situace stalinské éry v Sovětském svazu. Mnohá Prokofjevova díla jsou trvale na repertoáru světových orchestrů. Není snad operní scény, která by neuvedla jeho opery Hráč, Vojna a mír, Zásnuby v klášteře nebo jednu z nejkratších komických oper současnosti Láska ke třem pomerančům. Mimořádnou oblibu si získal jeho balet Romeo a Julie i symfonická pohádka Péťa a vlk. O jeho Klasické symfonii se prý říká, že tak by ji napsal Mozart, kdyby žil ve 20. století. Dmitrij Šostakovič byl rovněž absolventem petrohradské konzervatoře a i on velmi záhy prokázal svůj mimořádný talent. Jeho Symfonie č. 1, f moll, kterou napsal jako osmnáctiletý, získala světový ohlas. Za pět desetiletí svého tvůrčího života se pustil do všech žánrů. Z vokální hudby to byly písně, oratoria, kantáty i opery, z nichž nejhodnotnější je Kateřina Izmajlovová. Více sa však soustředil na instrumentální komorní a symfonickou hudbu. Významné místo náleží jeho klavírní tvorbě, v níž vyniká jeho 24 Preludií a fug. Tak jako Paul Hindemith i Dmitrij Šostakovič hledá podněty v díle J. S. Bacha. Je to doklad toho, že autoři 20. století pokoušejí nalézt styčné body tradice a současnosti. Mezi komorními skladbami zaujímá nejvýznamnější místo 15 houslových kvartet. Po celý život se věnoval komponování symfonií. K první, již napsal jako mladík, přidal postupně dalčích čtrnáct. Poslední vytvořil roku Mezi nimi zaujímá vyjímečné místo Symfonie č.7, C dur. Vznikla v roce 1941 v Leningradu, který odolával blokádě německé armády. Tady, v obléhaném vyhladovělém a zmrzlém městě, měla symfonie také premiéru a už v následujícím roce ji slyšeli posluchači v New Yorku, kde ji dirigoval A. Toscanini a v Los Angeles zase L. Stokowski. Symfonie měla obrovský úspěch. Posluchači v ní slyšeli o hrůzách války a o utrpení, ale také o nezlomné vůli nepoddat se a porazit zlo. Ve skupinách informací je vždy jedna nepravdivá. Najdi ji. 1. a) Sergej Prokofjev b) Vojna a mír c) moskevská konzervatoř d) Péťa a vlk 2. a) Dmitrij Šostakovič b) inspirace Bachem c) opera Kateřina Izmajlová d) Symfonie č. 7, C dur, zvaná Kurská

9 Základy české moderní hudby Na prahu 20. století se česká hudba stává průsečíkem nejrůznějších stylových tendencí. Naši skladatelé nebyli tehdy v roli novátorů, ale vstřebávali všechny podstatné vlivy a syntetizovali je ve svých dílech. Josef Bohuslav Foerster ( ) pocházel z rodiny, kde se kantorství a muzikantství dědilo po generace. I jeho otec, pražský varhaník a ředitel kůru, učil. Působil na konzervatoři, kromě toho i komponoval, hlavně duchovní hudbu. Josef Bohuslav se zprvu pustil do studia na technice, teprve pak na varhanní škole. Posléze se věnoval jen skládání. Řadu let žil v Hamburku a ve Vídni a až roku 1919 se vrátil do Prahy, kde se stal profesorem mistrovské školy pražské konzervatoře. Přátelil se s Petrem Iljičem Čajkovským, Edvardem Griegem a Gustavem Mahlerem, jehož hudba ho oslovovala a ovlivňovala. Sám byl citově založený a jeho tvorba inklinuje k lyrice. Jeho dílo je obsáhlé, je autorem šesti oper, pěti symfonií, množství orchestrálních a komorních skladeb a hlavně písní a sborů. Z oper se stále hraje Eva. Libreto si podle dramatu Gabriely Preisové Gazdina roba napsal Foerster sám. Je to tragický příběh milenců Evy a Mánka. Žijí na slovenské vesnici blízko uherských hranic. Mánek je ze selského rodu, Eva chudá švadlena. Mánkově matce se chudá nevěsta nelíbí a donutí syna ke svatbě s bohatou Maryšou. Eva se pak taky provdala a s mužem Samkem měla dcerku Katušku. Ta však brzy zemřela a Eva nemohla muži odpustit, že nešel včas pro doktora. Myslí stále na Mánka. I jemu je manželství vězením, a tak s Evou potajmu odjede do Rakouska, aby tam hospodařil a Evu vydával za svou ženu. Tajemství se ale vyzradí a Eva upadne do opovržení. Mánek se chce rozvést, ale když se dozví, kolik ho to bude stát, chce fiktivní manželství udržet a Evu mít dál jako milenku, gazdinu robu. Eva to neunese a utopí se v Dunaji. Vítězslav Novák ( ) byl žákem Antonína Dvořáka. Působil jako skladatel a pedagog. Vyučoval skladbu na konzervatoři. Inspiroval se slováckým a slovenským folklórem a také impresionismem. Měl dokonalou skladebnou techniku a vytvořil českou školu, z níž čerpala celá následující generace. Psal hudbu všech žánrů. Ze symfonické tvorby jsou nejznámější Slovácká suita a symfonická báseň V Tatrách. Psal i opery a balety. Jeho sbory, například Melancholické písně o lásce, Noční nálady či Erotikon, náleží k vrcholům české písňové tvorby. Josef Suk ( ) patřil rovněž k Dvořákovým žákům. Byl se slavným skladatelem spřízněn i příbuzensky, když se oženil s jeho dcerou. Byl s ní velmi šťastný, jeho žena ale po sedmi letech zemřela a to byl tragický zlom v Sukově životě. Jeho dílo bylo zpočátku lyricky zpěvné, bezprostřední a živelné. Později se stává meditativní, používá složitých prostředků. Ty se projevují v rozsáhlém orchestrálním aparátu i v komplikovaném propracování skladeb.jeho tvorba je cestou od romantismu přes impresionismus k modernímu hudebnímu výrazu. Byl také houslistou Českého kvarteta, které si vydobylo světové jméno. K vrcholům jeho tvorby patří orchestrální tetralogie Asrael, Pohádka léta, Zrání, Epilog. Z komorní tvorby pak Serenáda As dur pro violocello a klavír. Otakar Ostrčil ( ) byl dirigent a skladatel hudby symfonické i operní. V jeho díle můžeme sledovat prvky expresionismu. Alois Hába ( ) se do dějin hudby zapsal především jako tvůrce systému čtvrttónové hudby. V historii se už odedávna používaly menší intervaly než půltóny. Bylo tomu tak například v orientální hudbě (například v Indii), v některých lidových písních i v Antice. Na konci 19. století začali mnozí autoři čtvrttónový systém používat. Byly to ale snahy živelné a nesystémové. Teoretickou základnu těmto snahám vytvořil až Alois Hába. Podle jeho plánů byly dokonce postaveny nové nástroje čtvrttónový klavír nebo šestinotónové harmonium. Světový věhlas mu přinesla premiéra čtvrttónové opery Matka

10 v Mnichově roku Čtvrttónová hudba činí velké nároky na interprety a i pro ucho Evropana je velmi zvláštní a nezvyklá. K číslům označujícím jména skladatelů přiřaď písmena, jimiž jsou opatřeny jednotlivé indicie. 1. J.B. Foerster a) manžel dcery A. Dvořáka 2. V. Novák b) tragický venkovský příběh 3. J. Suk c) čtvrttónový klavír 4. O. Ostrčil d) slovácký a slovenský folklór 5. A. Hába e) expresionismus Leoš Janáček ( ) Přestože byl Leoš Janáček daleko starší než skladatelé jmenovaní v předchozí kapitole, stal se nejvýraznějším mužem české hudební moderny. Jeho dílo se jednoznačně zařadilo do světové hudební literatury. Ještě dříve než skladatelem byl Janáček pozorným posluchačem. V lese si zapisoval hlasy ptáků a poznal je všechny. Mezi lidmi zase sledoval intonaci řeči, to, jak duševní stav působí na její spád a rytmus. Znal dobře i moravské a lašské písně a tance, sbíral je a zapisoval. Pocházel z početné rodiny z moravských Hukvald. Jeho otec byl učitel a pěstování hudby bylo v rodině samozřejmostí. Janáček už jako chlapec zpíval ve sboru starobrněnského kláštera. Vystudoval reálku, učitelský ústav a pak se vzdělával hudebně. Absolvoval varhanickou školu v Praze a pak konzervatoř v Lipsku a ve Vídni. Roku 1881 se oženil a stal se ředitelem varhanické školy v Brně. Tady působil víc než čtyřicet let. Zpočátku byl hudebně ovlivněn A. Dvořákem a M.P. Musorgským, brzy si ale vytvořil vlastní hudební řeč. Vydával tiskem své teoretické úvahy, eseje a kritiky, jejichž nesmlouvavostí si nadělal mnoho nepřátel. I proto ho v Praze brali jen jako regionálního folklóristu. Zajímavý je osud jeho první opery Její pastorkyňa. Premiéra v Brně byla skvěle přijata diváky i kritikou, a přesto si na uvedení v Praze musela počkat dlouhých čtrnáct let. A to ještě museli Janáčkovi přátelé sáhnout k malé lsti. Ředitel Národního divadla byl na léčení v lázních Bohdaneč. V té době tam pobývala i pěvkyně Marie Calma Veselá. Připravila si některé árie z Její pastorkyně a zpívala je u otevřeného okna, aby je pan ředitel slyšel. Ten jimi byl okouzlen a po návratu do Prahy přemluvil šéfa opery Karla Kovařovice, aby operu uvedl. Kovařovic neměl Janáčka v lásce právě pro jednu dávnou nevlídnou kritiku, ale operu nakonec uvedl a dal si na ní záležet. Opera Její pastorkyňa vznikala v době, kdy Janáček prožíval osobní tragédii, v době, kdy umírala jeho jediná dcera Olga. Libreto dramatického příběhu převzal Janáček ze stejnojmenného dramatu Gabriely Preissové. Vypráví se v něm o dvou nevlastních bratrech, starším Lacovi a mladším Števovi. Laco je vážný, Števo, dědic rodinného majetku, je pohledný, nespolehlivý, rozhazovačný fanfarón. Oběma se líbí Jenůfka, sirotek, kterého si k sobě vzala přísná a ctná vdova, jíž ve vsi říkají Kostelníčka. Jenůfka se zamiluje do Števa a brzy s ním taky čeká dítě. Laco nesnáší Števovo namlouvání a ve zlosti rozřízne Jenůfě tvář. Poznamenané děvče už se Števovi nelíbí a najde si jinou nevěstu, bohatou Karolku s tvářičkou bez jizvy. Kostelníčka se rozhodne Jenůfino těhotenství utajit a po narození dítěte hledá řešení. Chce, aby si Jenůfu vzal Laco. Ví o něm, že ji má pořád rád. Jedné mrazivé noci vezme novorozeného chlapečka a hodí ho pod led. Jenůfě řekne, že dítě zemřelo. Svatbě už

11 nestojí nic v cestě. A právě tehdy se v rybníce najde mrtvé nemluvně. Kostelníčka, trýzněná svědomím, se přizná a odvedou ji četníci. Karolka si Števu odmítne vzít, ale Laco vytrvá po Jenůfině boku a ona uvěří, že s jeho pomocí najde sílu dál žít. Ke svým operám si Janáček nevybíral veršované texty ale činoherní dramata. Jeho další opera Věc Makropulos vznikla podle hry Karla Čapka, Káťa Kabanová podle N.A. Ostrovského, Z mrtvého domu podle F.M. Dostojevského. Zvláštní místo má opera Příběhy lišky Bystroušky, vycházející z povídek R. Těsnohlídka. Jako v bajkách mají i zde zvířata lidské vlastnosti a jejich svět se úzce dotýká světa lidí. Janáček měl velmi blízko k lidové písni. To se projevilo hlavně v jeho Lašských tancích nebo v komorní kantátě Zápisník zmizelého. Vemi ceněná je jeho Glagolská mše a ze symfonické hudby je za vrcholné a světově proslulé dílo pokládána jeho Sinfonietta. Ve své tvorbě se Janáček opíral o vlastní nápěvkovou teorii. Skladby staví na krátkých melodických úryvcích, které nemají nic z tradiční melodiky, ale inspirují se melodií mluvené řeči. Z toho pramení určitá drsnost, hrubozrnnost, ale zároveň i věrohodnost výrazu. Leoš Janáček se dožil vysokého věku a na konci svého života se dočkal i uznání v podobě čestného doktorátu filozofie na univerzitě v Brně a členství na pražské a berlínské akademii. Následující výroky, týkající se Leoše Janáčka, rozděl na pravdivé a nepravdivé. 1. Operu Věc Makropulos napsal podle dramatu Josefa Čapka. 2. Její Pastorkyňa je opera buffa. 3. Inspiračním zdrojem mu byla mluvená řeč. 4. Zemřel velmi mladý. 5. Vytvořil tzv. nápěvkovou teorii. 6. Působil jako hudební pedagog, sbormistr a kritik v Brně. pravda nepravda Bohuslav Martinů ( ) Spolu s Leošem Janáčkem patří ke světově uznávaným našim skladatelům 20. století. Ačkoliv žil po většinu svého tvůrčího života v cizině, zůstal součástí naší hudební kultury. Jeho hudba má pevné kořeny v českých tradicích. Když prošel obdobím novoklasicismu a modernismu, dospěl k vlastnímu originálnímu českému výrazu. Narodil se v Poličce a tam se také začal seznamovat s houslemi. Ve studiu pokračoval na konzervatoři v Praze, studia však nedokončil. Působil pak jako houslista v České filharmonii. Už jako chlapce ho zaujala kompozice. Jeho první skladby byly ovlivněny impresionismem, hlavně Claudem Debussym. V letech se věnoval studiu skladby u Josefa Suka, ani nyní ale ve studiu nevytrval. Přišla totiž nabídka stipendia do Paříže. Zde se stal žákem Alberta Roussela. Paříž byla světovým kulturním centrem a přinesla mu kontakty s tvorbou Igora Stravinského, skladateli ovlivněnými dadaismem a expresionismem a rovněž se tu poprvé setkal se zcela novým fenoménem, s jazzem. Pod

12 vlivem modernismu vznikly orchestrální věty Half-time a La Bagarre. Jazz zase ovlivnil Dechový sextet s klavírem nebo balet Kuchyňská revue. Od počátku 30. let se přiklání k české lidové nápěvnosti. Tak se například v baletu Špalíček setkáváme s dětským sborem, u něhož jasně rozeznáme říkadlovou intonaci. Je mu blízká i lyrika, již nacházíme například v symfonické skladbě Památník Lidicím. Bohuslav Martinů si svůj pařížský pobyt prodloužil až do roku Na prázdniny se sice ještě vracel domů, ale od roku 1938 se už domů nepodíval. Nebezpečí, jež ohrožovalo svět, se projevilo v jeho skladbách Dvojkoncert pro dva smyčcové orchestry, klavír a tympány nebo ve Violoncellové sonátě č.2. Ta vznikla už ve Spojených státech, kam z Francie, po její porážce v roce 1940, emigroval. Zde napsal i symfonickou skladbu Památník Lidicím. Byl to protest proti vyhlazení vesnice nacisty v době heydrichiády. Po vlasti se mu velmi stýskalo, ale osud mu nedopřál se vrátit. Po válce, roku 1946, byl jmenován profesorem na AMU. Utrpěl ale těžký úraz a cestu domů musel odložit. Politický převrat roku 1948 definitivně zhatil naděje na návrat. Alespoň poslal domů 5. symfonii a Otvírání studánek. Náhradním domovem se mu pak stala Itálie a hlavně Švýcarsko. Zde zemřel. Do rodné Poličky se jeho tělo vrátilo až po dalších dvaceti letech. Od roku 1979 je zde pohřben. V témže roce jako Bohuslav Martinů, tedy v roce 1890, se narodilo více slavných mužů. Pokus se určit, kdo byl kdo. 1. Karel Čapek a) nizozemský letecký konstruktér, výrobce letadel 2. Jaroslav Heyrovský b) český politik a voják, popraven nacisty (1942) 3. Boris Pasternak c) český spisovatel 4. Anthony Fokker d) český chemik, nositel Nobelovy ceny (1959) 5. Hjalmar Riiser-Larsen e) norský letec a polárník 6. Alois Eliáš f) ruský básník a spisovatel číslo písmeno

13 polovina 20. století charakteristika období Když v roce 1945 skončila 2. světová válka, zavládla ve valné většině nesmírná radost. Šest tet trvající utrpení skončilo a agresoři byli poraženi. Dokonce se podařilo řadu těch, kteří zlo plánovali, postavit před mezinárodní soud v Norimberku. Na druhé straně stál ale fakt, že na samém konci války byla použita úplně nová zbraň atomová bomba. Její existence napověděla, že budoucí roky nebudou žádnou idylou. Brzy po vítězství ve válce se z bývalých spojenců USA a SSSR stali nepřátelé. Svět se rozdělil na Východ a Západ. Začala dlouhá studená válka, mezi novými nepřáteli vyrostla neprostupná železná opona. V menších válečných konfliktech si obě strany měřily síly. Tak bylo vlastně celé padesátiletí prostoupeno válkami. Vystřídaly se konflikty v Koreji, na Kubě, v Berlíně, ve Vietnamu, v Afgánistánu. Po pádu komunistických východních režimů po roce 1989 se nakrátko nabídla myšlenka, že svět se teď stal konečně bezpečným místem pro život. Zakrátko se ale ukázalo, že tomu tak není. Objevilo se nové dělítko. Tentokrát mezi státy jihu a severu, mezi chudými a bohatými. Chudoba způsobuje migraci, míšení kultur, vpád nových náboženství a z toho vyplývající konflikty. Poslední půlstoletí přineslo nevídaný rozvoj vědy a technologií. Úspěchy v bádání přinášejí ale problémy etické. Nevíme, jak máme správně naložit v novými možnostmi v genetice nebo medicíně. Spojili jsme svět moderními komunikačními technologiemi, ale neumíme komunikovat se svými nejbližšími a cítíme se osamělí. Vojenská technika, kterou jsme nashromáždili, je schopná zničit náš svět dokonce několikrát. Argumentujeme, že zbrojíme proto, abychom uhájili mír, a přitom trpíme úzkostí z vlastního sebezničení. Tyto rozporuplné skutečnosti se samozřejmě promítaly i do umění. Válka sice narušila proces umělecké tvorby, ale nepřerušila ho docela. Tak můžeme sledovat, jak zakladatelé moderního umění vytvářejí svá zralá a vrcholná díla. Igor Stravinskij, kterého jsme si jmenovali jako představitele moderny počátku století, tvoří ještě dvacet pět let v jeho druhé polovině. Do tohoto období spadá i poslední tvorba Schönbergova. Je to doba, kdy Dmitrij Šostakovič píše posledních svých šest symfonií a většinu smyčcových kvartetů. Vznikají vrcholná symfonická díla Bohuslava Martinů. Pozdní díla tvoří Sergej Prokofjev, Arthur Honegger, Paul Hindemith. Mnohá z těchto děl se stala inspirací pro nastupující mladou generaci. Mladí tvůrci se pokusili o to, aby nově prozkoumali umělecký materiál a hledali nové, dosud skryté možnosti vyjádření. Experimentování se dostalo do všech oblastí umění. V literatuře se objevuje nový román, který nemá příběh, čas ani jasné postavy. V divadlech se začínají hrát provokativní absurdní dramata, která tím, jak málo jejich postavy sdělují, vypovídají o naší neschopnosti komunikovat s druhými lidmi. Malíři objevují expresionistický pop-art, který je ovlivněn drsným obrazem velkoměsta. Jeho protipólem se stal intelektuální op-art (optical art). Přenesením op-artu na prostorové útvary a vytvářením optických klamů se zabývá kinetismus. Průnikem divadla, akce a výtvarného umění se stalo umění akce (happening). Mladí hudební umělci byli fascinováni novými možnostmi ostatních druhů umění a velmi brzy se nechali slyšet, že ani hudba nebude jen dozníváním minulého, ale bude hledat nové cesty i za cenu bloudění a omylů. Jedna z uvedených možností obsahuje správné seřazení skladatelů podle data úmrtí (poslední zemřel nejpozději). Najdi ji.

14 A B C 1. Hindemith 1. Schönberg 1. Schönberg 2. Honegger 2. Šostakovič 2. Prokofjev 3. Prokofjev 3. Martinů 3. Honegger 4. Martinů 4. Stravinskij 4. Martinů 5. Schönberg 5. Prokofjev 5. Hindemith 6.Stravinskij 6. Hindemith 6. Stravinskij 7. Šostakovič 7. Honegger 7. Šostakovič Nové proudy a osobnosti Druhá polovina 20. století přinesla snahy po vytvoření úplně nových postupů při komponování skladeb i při vytváření zvuku. V kompozici to znamenalo rozchod s dosavadním melodicko-harmonickým chápáním hudby. Tvůrci se snažili o posílení sónické, tedy zvukově barevné složky hudebního díla. Mezi mnoha cestami, na které se autoři nové hudby vydali, můžeme rozlišit tři základní proudy. Dodekafonický a seriální proud vychází z postupů, které vytvořil Arnold Schönberg a v nichž pokračovali Anton Webern a René Leibowitz. Původních 12 tónů, s nimiž dodekafonie pracovala, nahradili kratší sérií 5-8 tónů. Série upravovali převracením tónů co se týče výšky, pořadí, pořadí i výšky, používali i další metody převzaté z matematiky, hlavně z kombinatoriky. Pomáhali si vzorci, geometrickými obrazci, počítači. Tak došlo k tomu, že matematické vztahy přesáhly význam hudebního sdělení. Seriální hudba se stala nesmírně obtížnou pro interprety; pro posluchače se pak vytvořil dojem totální neorganizovanosti. Centrem tvůrců této hudby se stal německý Darmstadt a jeho prázdninové kurzy pro mladé hudebníky. Nejvýznamějším představitelem byl Karl Heinz Stockhausen svými skladbami Struktury nebo Kladivo bez mistra. Druhou výraznou cestou byl proud elektroakustický. V něm rozeznáváme dva směry, hudbu elektronickou a konkrétní. Elektronická hudba používá elektronické prostředky pro vytvoření zvuků a tónů a ty pak dále elektroakusticky upravuje. Původní generátory, operátory, registrátory, reproduktory nahrazují stále modernější přístroje syntetizér a sytetizátor propojený s počítačem. Proces vzniku sklady je složitý a zdlouhavý, proto skladatel často spolupracuje s technikem ve studiu. První takové studio vzniklo v roce 1951 v Kolíně nad Rýnem. Po jeho vzoru se jich pak vynořila po světě celá řada. Elektronickou hudbou se zabývali Karlheinz Stockhausen, Herbert Eimert, Ernst Křenek či T. Mayuzumi. Konkrétní hudba využívá jako primární materiál přírodní zvuky, například lidský hlas. Tyto zvuky jsou pak elektroakusticky upravovány a různě střídány a spojovány tak, že připomínají koláž. Zakladatelem tohoto směru je Pierre Schaeffer a reprezentačním dílem je Mexická flétna. Postup skladatelů elektroakustické hudby je následující: nejprve shromáždí materiál, pak promyslí jeho organizaci a nakonec použijí techniku montáže a mixáže. Použití dokonalého Moongova syntetizátoru a počítačů umožňuje další rozvoj elektroakustické hudby. Posledním významným proudem je hudba aleatorní a témbrová. Slovo alea znamená v latině hrací kostka. Když jí házíme, padají náhodná čísla. Stejnou náhodnost chtěli uplatňovat skladatelé v aleatorní hudbě. Byla to reakce na matematickou přísnost seriální hudby. Absolutní aleatorika stojí na úplné náhodě v řazení tónů. Dílo tedy nemá záměr, a tyk vlastně ani dílem není. Relativní aleatorika nechá pracovat náhodu až po vytvoření vlastního skladatelova záměru. Ten vytvoří melodickou linii, ale interpret má možnost spontánně dotvářet skladbu podle své fantazie. Duchovním otcem aleatorní hudby se stal Američan

15 John Cage. Jeho tvorba byla silně ovlivněna východní filosofií zenbudhismu. Můžeme zde jmenovat například skladby Imaginární krajina nebo Music of Changes. Aleatorní hudba se brzy stala pevnou součástí společných vystoupení hudebníků, malířů, básníků a tanečníků, které zníme pod názvem happening. Témbrová hudba zase upřednostnila zvuk a jeho barvu jako základní prostředek vyjádření. Používá déle trvající zvukové plochy, ty pak posluchačům umožňují hudbu si uvědomit a prožít. Zvuky jsou nejen krásné a jemné, ale i drsné a surové. Tato hudba jako by byla blízká abstraktnímu malířství a texturám barevných prolínajících se ploch. Nejvýraznější osobností témbrové hudby je G. Ligeti se skladbami Apparitions a Atmosphéres. Nová hudba nadšeně experimentuje a teprve čas ukáže, které se skladeb přežijí a které zůstanou jen jako doklad své doby. Urči, která tvzení jsou pravdivá a která nepravdivá. 1. Absolutní aleatorika povyšuje náhodu na základní tvůrčí princip. 2. Hudebník v relativní aleatorice spoluvytváří při koncertu skladatelovo dílo. 3. Elektronická hudba zpracovává elektroakusticky přírodní zvuky. 4. Významným představitelem seriální hudby je John Cage. 5. Seriální hudba pracuje hlavně s barvou zvuku. 6. Skladatelé seriální hudby jsou navazují na Schönbergovu dodekafonii. pravda nepravda Jazz a rock Jazz se stal ve 20. století významným hudebním impulsem pro hudbu americkou i evropskou. Vznikl na konci 19. století na jihu Spojených států kolem New Orleans a jeho pramenem se staly písně otroků, pracujících na místních plantážích. Spontánní afro-americká hudba se v novém prostředí smísila s řadou dalších vlivů pocházejících od přistěhovalců z Evropy a právě ze střetnutí těchto kultur vznikl jazz. Zpočátku to byly pracovní a náboženské písně, které byly kolektivní; střídali se v nich předzpěváci a sbor. Dále to bylo blues, které zpíval jeden zpěvák a doprovázel se na benžo nebo kytaru. Později doprovod obstarával i jazzový orchestr, skládající se hlavně z klarinetu, trubky, kontrabasu a bicích nástrojů. Základem této hudby se stal pulzující rytmus a improvizace. To umožňovalo vyjádřit nálady a pocity. V rámci jazzu se vytvořily postupně různé styly jako tradiční jazz, swing, cool jazz, west coast, soul, free jazz nebo jazz rock. Všechny působily jak na vývoj hudby populární tak i vážné hudby. Největšími jazzovými osobnostmi byli Louis Armstrong, Duke Ellington, Count Basie, Ella Fitzgeraldová nebo Miles Davis. V poslední době vznikl termín experimentální jazz. používá se pro nejavantgardnější jazzové projevy. Třetí proud je zase název, který se používá pro syntézu jazzu a vážné hudby. Sem řadíme například skladby Stana Kentona nebo Johna Lewise.

16 Z e Spojených států pochází i rock n roll. Jako první s ním přišel Bill Haley. Jeho hudba byla živelná a rytmická, její divokost vyjádřila přesně nové životní pocity mladých lidí. Slala se výpovědí mladé generace a protestem proti generaci jejich rodičů. Králem rock n rollu se stal Elvis Presley. V 60. letech se objevily slavné beatové skupiny. Oslnily sugestivním a opojivým zvukem a výrazem a ovlivnily řadu budoucích skupin. Na základech, které vytvořili Beach Boys, Beatles nebo Rolling Stones, stavěli svou tvorbu další, jako Cream, Led Zeppelin, Genesis, Yes či Pink Floyd. Kromě jiného využívala tato hudba s nesmírným úspěchem elektroakustiku. Jazz-rock znamenal návrat rockové hudby k jazzovým kořenům. Jeho nejvýraznějšími představiteli byli Jimmi Hendrix, Carlos Santana nebo Frank Zappa. Dnes je ještě obtížné říci, do jaké míry stojí za nesmírným úspěchem rockové hudby její umělecké kvality a do jaké míry za ním stojí sociologické příčiny nebo vliv médií. 1. Jazz má kořeny v hudbě a) asijjské b) africké c) indiánské 2. Rock n roll pochází z a) USA b) Anglie c) Japonsky 3. Mezi jazzmany nepatří a) Jacques Brel b) Duke Ellington c) Miles Davis 4. V 60. letech nepůsobili a) Rolling Stones b) Beach Boys c) Genesis