Už jste se stali členem ABK? Vážení a milí zákazníci,

Transkript

1 Vážení a milí zákazníci, vítáme Vás na Vaší dovolené. Úvodem bychom Vám chtěli poděkovat za to, že jste si pro Vaši dovolenou zvolili naši cestovní kancelář. Vaše volba nás motivuje a zavazuje k maximálnímu úsilí a snaze udělat vše pro to, abyste zde strávili nádherné a nezapomenutelné chvíle. Věříme, že budete spokojeni s kvalitou ubytování i doprovodných služeb a že Vás zaujme některý z nabízených výletů, ať už se rozhodnete vyrazit za historií, přírodou či zábavou. Ve vybraných místech pro Vás máme připravené české animační a tematické programy, Vaše děti určitě potěší dětské kluby v klubových hotelích CK Alexandria. V každé destinaci je Vám k dispozici zkušený delegát, na kterého se můžete kdykoli obrátit se svými dotazy a přáními. Rádi bychom Vás upozornili na možnost stát se členem Alexandria Bonus Klubu, který výrazně zvýhodňuje naše stálé zákazníky. Podrobnější informace o něm získáte na našich internetových stránkách či od našich delegátů, ale vězte, že se členství opravdu vyplatí. Našim krédem tedy zůstává: kvalitní služby, výhodné ceny a mnoho spokojených zákazníků. Závěrem nám dovolte, abychom Vám popřáli hodně sluníčka a moře veselých zážitků z Vaší dovolené. Kolektiv cestovní kanceláře nabízí svým členům několik stupňů výhod a slev. Už jste se stali členem ABK?

2 Vítejte ve Španělsku, dámy a pánové INFOKNIHA ŠPANĚLSKO

3 Španělsko patří mezi velmi oblíbené destinace. Krásné čisté písečné pláže a rozmanitá příroda v kombinaci s historií, to je to, co láká Čechy do Španělska. Vážení návštěvníci, právě otvíráte první stránky této malé cestovní kuchařky po Španělsku, kterou jsme připravili pro Vaši snadnější a rychlejší orientaci ve všech oblastech Vaší zasloužené dovolené. GEOGRAFIE Španělsko se rozkládá na větší části Pyrenejského poloostrova, ležícího na jihozápadním výběžku Evropy. Svou rozlohou km² je čtvrtou největší zemí Evropy (za Ruskem, Ukrajinou a Francií), patří k němu dvě města na severoafrickém pobřeží, Ceuta a Melilla, Baleárské ostrovy ležící na východě, z nichž nejbližší Ibiza je vzdálena od pobřeží (Dénia) necelých 90 km, a Kanárské ostrovy, které se nacházejí v bezprostřední blízkosti afrického pobřeží, více než tisíc kilometrů na jih od Španělska. Veškeré případné dotazy a informace Vám rádi poskytnou naši delegáti. Přejeme Vám příjemný a ničím nerušený pobyt ve Španělsku. Madrid Girona Barcelona Valencia Alicante Malaga Základní údaje Oficiální název: Španělské království (Reino de España) Hlavní město: Madrid ( obyv.) Rozloha: km² Počet obyvatel: (2010) Hustota obyvatel: 93 obyvatel na km² Etnické složení: Španělé (73%), Katalánci (18%), Baskové (2,5%) a další Úřední jazyk: španělština (na celém území Španělska) + katalánština (Katalánie a Baleárské ostrovy), galicijština (Galicie), valencijština (Valencijský region), baskičtina (Baskicko a některé oblasti Navarry) Měna: Euro (EUR) od HDP na obyvatele: EUR (2009) Nezaměstnanost: 19,8 % (2010) Časové pásmo: GMT + 1 (letní čas zaveden) Náboženství: římsko-katolické (83 %) Státní zřízení: parlamentní monarchie Hlava státu: král Juan Carlos I (od listopadu 1975) Předseda vlády: José Luis Rodríguez Zapatero (od roku 2004) Vládní strana: Španělská socialistická dělnická strana (Partido Socialista Obrero Español PSOE) od roku 2004 Hlavní opoziční strana: Partido Popular PP Správní členění: 17 autonomních regionů + Ceuta a Melilla na území Maroka s vlastním autonomním statutem Země tvoří jakýsi most mezi Evropou a Afrikou. Na severu ji od ostatní Evropy oddělují Pyreneje (440 km) a do Afriky přes Gibraltarský průliv je to odtud pouhých čtrnáct kilometrů. Omývají ji tři moře: Biskajský záliv na severu, na západě Atlantský oceán a na východě a jihu Středozemní moře. Španělsko charakterizuje ohromná rozmanitost krajiny. Smícháte-li hory, pahorkatiny, pouště, polopouště, náhorní plošinu, úrodná údolí podél řek, pobřežní roviny s rozlehlými plážemi, skalnaté pobřeží s malými plážičkami skrývajícími se pod útesy, sopečné a stepní oblasti, mokřiny, hluboká údolí s bujnou vegetací..., dostanete koktejl plný neuvěřitelných kontrastů, barev a odstínů. Vysokohorská INFOKNIHA ŠPANĚLSKO 2

4 oblast je zastoupena Pyrenejemi (Pirineos) na severu s nejvyšší horou Pico de Aneto (3 404 m) a Sierrou Nevadou na jihu s nejvyšší horou Pyrenejského poloostrova Mulhacén (3 482 m). Nejvyšší horou Španělska je však Pico de Teide (3 717 m) na kanárském ostrově Tenerife. Pyrenejský poloostrov vyplňují četná další pohoří a horské hřebeny, z nichž každý má svůj vlastní název a které jsou součástí šesti hlavních horských masívů. Severozápadní část vyplňuje Galicijský masív (Sistema Galaico), na severu se táhne Kantaberské pohoří (Cordillera Cantábrica) s národním parkem Picos de Europa a již zmíněné Pyreneje, které tvoří přirozenou hranici s Francií. Na západ od Madridu se směrem severojižním táhne Centrální masív (Sistema Central) s pohořím Sierra de Guadarrama a Sierra de Gredos. Mezi Extremadurou a Andalusií se rozprostírá Sierra Morena, z jihu na východ se táhne Bétický masív (Sistemas Béticos), severovýchod je vyplněn Iberským masívem (Sistema Ibérico). Velkou část Pyrenejského poloostrova zabírá náhorní plošina (meseta), která podstatnou měrou přispívá k tomu, že Španělsko je svou průměrnou nadmořskou výškou kolem 600 m zařazeno hned za Švýcarsko. Madrid je přitom nejvýše položené evropské hlavní město (655 m). S rozmanitostí krajiny souvisí i klima. Ve vnitrozemí panuje podnebí kontinentální s velkými teplotními rozdíly mezi dnem a nocí i v průběhu roku. Východní a jižní pobřeží má klima středomořské s vysokým procentem slunečných dnů, s letními teplotami mezi C, kde se o zimě dá hovořit snad jen v lednu a únoru, kdy se zde průměrné teploty pohybují mezi C. Toto tzv. suché Španělsko s malým množstvím srážek kontrastuje se severními přímořskými oblastmi, kde prší často, i když v létě přece jen o něco méně. Vzhledem k malému množství srážek nejsou vyschlá koryta mnoha řek ničím neobvyklým. Jsou samozřejmě výjimky. Nejvodnatější řekou je Ebro (910 km), které pramení pod Kantaberským pohořím, protéká Aragonem a v Katalánii u Tortosy se vlévá do Středozemního moře. Nejdelší je Tajo (1 007 km), která se vlévá do Atlantiku u portugalského Lisabonu. Z těch významnějších říčních toků vlévajících se do Atlantiku uveďme ještě Miño (310 km), Duero (895 km), Guadianu (778 km) a Guadalquivir (657 km), který je od Sevilly splavný i pro zámořské lodě; do Středozemního moře se vlévá Segura (325 km), Júcar (498 km), Turia (280 km)... HISTORIE Historie vznikání dnešního Španělska patří k nejzajímavějším v Evropě. Je výsledkem působení nejrůznějších civilizací, které se na jeho území potkávaly, střetávaly, tolerovaly i nenáviděly. Historie Španělska je však velmi složitá. V této kapitole uvádíme jen základní informace o událostech, které ovlivnily historii země jako celku. Významná data historie jednotlivých regionů jsou uvedena v kapitole Regiony. O prapočátcích osídlení Pyrenejského poloostrova se toho ví velmi málo. Nejstarší archeologické nálezy pocházejí z doby středního paleolitu, nejznámější však jsou prehistorické nástěnné malby objevené v jeskyni Altamira, které byly vytvořeny zhruba před lety. Iberové, podle nichž dostal Pyrenejský poloostrov své jméno (Península Ibérica), přišli kolem roku 2000 před naším letopočtem ze severní Afriky a usadili se na jihu a na východním pobřeží, keltské kmeny obsazují od roku 1000 př. n. l. sever, pronikají do vnitrozemí, mísí se s Ibery a vzniká nové etnikum Keltiberové. Kolem roku 1100 př. n. l. vstupují na poloostrov Féničané, které přitahuje zdejší nerostné bohatství. Zakládají zde obchodní osady, z nichž nejvýznamnější byl Gadir (Cádiz). Na východním pobřeží zakládají své kolonie Řekové. Ve 3. stol. př. n. l. obsadili velkou část poloostrova Kartaginci. Na španělské pobřeží však má zálusk i Řím, který ve 2. punské válce vítězí nad Kartagem a při dobývání poloostrova mu už nic nestojí v cestě. Během dvou století se Římané zmocnili téměř celého území a z římské Hispanie vznikly tři provincie: Bética na jihu, Tarraconense na východním pobřeží, Lusitania na západě. Římané zakládají nová města, stavějí cesty, prosazují římské právo, šíří zde křesťanství. Latina postupně vytlačuje původní jazyky a stává se základem dnešní španělštiny. Vláda Římanů skončila pádem západořímské říše v 2. pol. 5. století. Z barbarských kmenů, které postupně překračují Pyreneje, se na poloostrově usazují Suevové, Vandalové, Alanové a především pak Vizigóti, kteří si ostatní kmeny podrobili a zvolili si za své hlavní město Toledo. Vizigótská říše se však díky neustálým střetům o moc nevyznačovala přílišnou stabilitou, a když si odpůrci krále Rodriga (Roderich) požádali o pomoc místodržícího damašského chalífy v severní Africe, byl s vizigótskou říší konec. Muslimské oddíly INFOKNIHA ŠPANĚLSKO 3

5 se v čele s Tárikem ibn Zijádem vylodily v roce 711 pod skalním útesem, který dodnes nese Tárikovo jméno (Tárikova hora = Džabal Tárik = Gibraltar), porazily Rodriga v bitvě u Guadalete (711). Muslimové využili pro ně příznivé situace a během čtyř let se zmocnili celého poloostrova až na malé území v asturských horách a v oblasti Pamplony. Právě zde začala o něco později tzv. reconquista, znovudobývání Pyrenejského poloostrova křesťany. Území obsazené muslimy bylo příliš daleko od mocenského centra v Damašku a později Bagdádu a také bylo příliš velké. Není tedy divu, že mezi novými vladaři docházelo k neustálým bojům o moc. V roce 756 se na politické scéně objevuje Abdurrahmán I., který si podrobil všechny muslimy a který je v Córdobě prohlášen emírem říše nazvané Al-Andalus. Období córdobského emirátu (od r. 929 chalífátu) bylo období neuvěřitelného rozkvětu ve všech oblastech. Córdoba má v 10. století přes obyvatel, má svou univerzitu, veřejné školy, nemocnice, rozvíjejí se přírodní vědy, astronomie a lékařství... Islám je oficiálním náboženstvím v zemi, ale nebrání židům ani křesťanům ve vyznávání jejich víry. Většina obyvatel poloostrova se postupně obrací na islámskou víru, protože to pro ně bylo výhodnější. Nemuseli totiž platit daně, které museli platit křesťané, nevolníci a otroci získali přestupem k islámu svobodu, šlechtici si podrželi své výsady. Panovníci křesťanských království vznikajících na severu poloostrova jako reakce na muslimskou rozpínavost bojovali proti muslimům, jen když to bylo nutné. Nepovažovali je za stálé protivníky, nešlo tu o střet dvou náboženství, ale o boj o moc. O moc se bojuje i v samotném chalífátu. Počátkem 11. století se španělská muslimská říše rozpadá na řadu malých království zvaných taifas, které nebyly schopny čelit rozpínavosti křesťanů. Reconquista nabývá na síle, muslimové žádají o pomoc berberský kmen Almoravidů ovládající severní Afriku, které na pomyslném trůnu Al-Andalus vystřídali Almohadé. Podařilo se jim sice na čas postup křesťanských vojsk zastavit, ale pro svůj náboženský fanatismus se nakonec stali pro samotné španělské muslimy spíše břemenem. Po velké bitvě u Las Navas de Tolosa v roce 1212, v níž spojená křesťanská vojska Kastilie, Aragonu a Navarry muslimy porazila, začíná být reconquista vedena už jako boj proti islámu. Hlavní úlohu v něm hrála Kastilie a Aragon, dvě nejvýznamnější království na poloostrově, jejichž sbližování vyvrcholilo sňatkem budoucích katolických králů Isabely Kastilské a Ferdinanda II. Aragonského. V roce 1492 byla dobytím Granady reconquista završena. Rok 1492 otevírá novou kapitolu v historii Španělska. Byly dány základy ke sjednocení celé země, které bylo dovršeno v roce 1495 připojením Navarry ke španělské koruně. V roce 1492 byla objevena Amerika, která přinesla Španělsku nesmírné bohatství a posílení její hegemonie v Evropě. Došlo však i k neblahým událostem. Ze země byli na popud inkvizice vypovězeni nejen židé, odmítající křest (březen 1492) a muslimové (1502), ale byli pronásledováni i moriskové (pokřtěni muslimové), kteří nakonec museli Španělsko definitivně opustit v roce Hospodářské důsledky tohoto fanatismu byly bolestné a Španělsko se z nich vzpamatovávalo velmi dlouho. 16. a částečně i 17. století je pro Španělsko obdobím nesmírné prosperity. Z amerických kolonií proudí do země velké bohatství, španělský král Karel I. Habsburský byl v roce 1519 korunován jako Karel V. římsko-německým císařem a země se stává největší evropskou velmocí. Karel V. však abdikuje ve prospěch svého syna Filipa II., za jehož panování dochází k několika krizovým momentům. K nejvážnějším patří v roce 1588 porážka do té doby neporazitelného loďstva, kterou uštědřil Španělsku anglický admirál Francis Drake. Začíná postupný úpadek říše, nad níž slunce nezapadalo. V roce 1700 umírá bez následníka poslední španělský král z rodu Habsburků a začíná válka o dědictví španělské, do něhož se zapojila velká část Evropy. Španělským králem se stává Filip V. z dynastie Bourbonů, ale definitivní získání španělské koruny je potvrzeno až v roce 1713 utrechtským mírem. Španělsko se tehdy muselo mimo jiné vzdát Gibraltaru ve prospěch Anglie a Gibraltar je dodneška jediným předmětem sporu mezi oběma zeměmi. Důsledky napoleonských válek počátkem 19. století zasáhly i Španělsko. V roce 1808 vstupuje Napoleon na Pyrenejský poloostrov. Aby dosáhl blokády Anglie, chce obsadit všechny přístavy. Ferdinand VII. odchází do exilu a na španělský trůn nastupuje Napoleonův bratr Josef Bonaparte. Lidovým povstáním v Madridu začíná válka o nezávislost, která skončila v roce Ferdinand VII. se vrací na trůn a soustřeďuje ve svých rukou absolutní moc. Odstartoval tím politický vývoj, jehož důsledkem byla postupná ztráta kolonií a celospolečenská krize, která po nesčetných střetech o moc mezi stoupenci jednotlivých uchazečů o trůn a posléze mezi monarchisty a republikány vyústila v roce 1936 ve španělskou občanskou válku, která skončila vítězstvím Francových nacionalistů v roce Franco se stává hlavou státu. V roce 1975 umírá a Španělsko se podle zákona z roku 1947 stává parlamentní monarchií. Španělským králem je prohlášen Juan Carlos I. Bourbonský, vnuk Alfonse XIII., tak jak to stanovil Franco v roce V roce 1977 se konají první demokratické parlamentní volby, v roce 1978 je vyhlášena ústava, v letech 1980 až 1983 jsou utvářeny jednotlivé autonomní regiony. V roce 1985 Španělsko vstupuje do NATO a v roce 1986 se stává členem Evropské unie. Od do a od do Španělsko předsedá Evropské unii. INFOKNIHA ŠPANĚLSKO 4

6 navazují jednotlivé části pobřeží středomořského. Costa del Sol s největšími turistickými letovisky (Marbella, Fuengirola, Torremolinos, Benalmádena) a písčitými i oblázkovými plážemi přechází za Málagou v Costa Tropical s malými písčitými plážemi oddělenými od sebe skalními útesy. Pobřeží Costa de Almería kolem mysu Cabo de Gata je tvořeno skalními útesy a oblázkovými plážemi střídajícími se s pásy pouštního písku navátého z vnitrozemí. Andalusii charakterizuje suché a teplé podnebí. V zimě se průměrná teplota pohybuje kolem 16 C, letní měsíce bývají velmi horké. Statistika hovoří o 3000 hodinách slunečního svitu za rok, nejvíce prší od října do dubna, v horách Sierra Morena a Sierra Nevada jde o srážky sněhové. V letních měsících mívá voda na středomořském pobřeží až 27 C, v červnu a září však bývá dost studená. Koupání na atlantském pobřeží je spíše pro otužilce. Teplota vody se nad 20 C vyšplhá málokdy. Andalusie (Andalucía) Rozloha km² Počet obyvatel Hlavní město Sevilla ( obyv.) Provincie Almería Cádiz Córdoba Granada Huelva Jaén Málaga Sevilla Autonomní statut 30. prosinec 1981 Andalusie zaujímá jižní část Pyrenejského poloostrova. Přirozenou severní hranici tvoří horský hřeben Sierra Morena, která k jihu spadá do zeleného údolí řeky Guadalquivir, při jehož deltě se nachází Coto de Doñana, jediný národní park na území Andalusie. Je tvořen systémem pramenů, potoků a bažin, plážemi, dunami, pahorky a křovisky, které poskytují útočiště četným druhům vodního ptactva a dravcům. Jižní část podél pobřeží je vyplněna pásmem horských hřbetů Bétického masívu (Cordilleras Béticas), který se na západě v pohoří Sierra Nevada zvedá do výšky 3478 m (Mulhacén). 812 km dlouhé pobřeží je omýváno Atlantikem a Středozemním mořem, které se setkávají u Tarifského mysu. Na západ až k portugalské hranici se táhne divočejší a dosud nepřelidněné pobřeží s dlouhými plážemi a bílým pískem zvané Costa de la Luz, východním směrem na sebe I když se na území dnešní Andalusie vystřídaly nejrůznější civilizace, největší její sláva je spjata s muslimskou érou, která trvala osm století. Andalusie, tehdy Al-Andalus, byla nejprve součástí damašského chalífátu, v roce 756 zakládá Abdurrahmán I. z dynastie Umajjovců córdobský emirát, v roce 929 se Abdurráhmanovi III. podařilo území ovládané muslimy sjednotit a prohlašuje se chalífou. Během tohoto období dochází k obrovskému hospodářskému a kulturnímu rozkvětu, které za sebou zanechalo córdobskou mešitu a další historické památky, za nimiž se do Andalusie jezdí. Chalífát se v 11. století rozpadá na malá království zvaná taifas a velká muslimská říše pomalu spěje ke svému konci. Křesťany, které jen na čas zastavili Almoravidé a posléze Almohadé (fanatické muslimské severoafrické kmeny) dobývají jedno území za druhým. Ve 13. století je v rukou muslimů INFOKNIHA ŠPANĚLSKO 5

7 jen granadské království. Vládne v něm dynastie Násrovců, kteří se zapsali do dějin především stavbou Alhambry, nádherného komplexu paláců, opevnění a lázní, s přilehlými zahradami Generalife. V lednu 1492 poslední maurská bašta padla po dvouletém obléhání do rukou katolických králů. V témže roce byla objevena Amerika a do země začalo z nových kolonií proudit nesmírné bohatství. Z této události těžila především Sevilla, která se stala doslova překladištěm zboží z kolonií a Evropy. V 16. století byla Sevilla nejbohatším městem Evropy, což se odrazilo i na rozvoji kultury a umění. Sevillská katedrála se pyšní nejen svou velikostí, ale i uměleckými skvosty, které skrývá její interiér. V Seville pracovali nejlepší umělci té doby: malíři Murillo, Zurbarán, Valdés Leal a Velázquez, řezbářský mistr Mateo Alemán a mnozí další. Nenechte si ujít Andalusie je pro turistu jednou z nejatraktivnějších oblastí Španělska, jejíž návštěvu je třeba si dobře naplánovat, protože vše stihnout nelze. Vedle tak výjimečných měst, jako je Granada, Sevilla a Córdoba, nabízí celou řadu dalších míst, která stojí za vidění. Zajímavostí jsou také nefalšované flamenco a býčí zápasy. Provincie Málaga Costa del Sol s letovisky Benalmádena, Torremolinos, Fuengirola, Marbella; správní centrum Málaga (maurská pevnost Alcazaba, mudejarský kostel San Juan, renesanční katedrála, lidové hospůdky); bílé maurské vesničky Casares, Mijas, Coín, Grazalema, Frigiliana; romantická Ronda v nádherné horské krajině; mudejarská a renesanční Antequera s proslulými dolmeny Menga a Viera a nedalekým El Torcal (chráněná přírodní rezervace El Torcal s bizarními vápencovými útvary)... Provincie Granada Správní centrum Granada (Alhambra s Generalife, katedrála, královská kaple, stará maurská čtvrť Albaicín); Costa Tropical (Almuñecar, Motril); Sierra Nevada; oblast Las Alpujarras mezi jižními svahy Sierry Nevady a pobřežními horami (kouzelné vesničky Lanjarón, Pampaneira, Bubión, Capileira, Trevélez...); Guadix (jeskynní obydlí) Provincie Almería Costa de Almería a přírodní rezervace Cabo de Gata; správní centrum Almería; Tabernas a Sorbas uprostřed pouštní krajiny. INFOKNIHA ŠPANĚLSKO 6

8 Provincie Jaén Správní centrum Jaén (maurské uličky, arabské lázně, renesanční katedrála); Ubeda a Baeza (renesanční skvosty); přírodní rezervace Sierra de Cazorla. Provincie Córdoba Córdoba (mešita s gotickou katedrálou, alcázar, uličky a patia); Medina Azahara (pozůstatky letního sídla chalífa Abdurrahmana III.); Montilla (centrum známé vinařské oblasti). Místopis Málaga Málaga je přístavní město v Andalusii na jihu Španělska. Toto druhé největší město španělského jihu leží na pobřeží Středozemního moře na Costa del Sol a je obklopeno horami, které jej chrání, a tak je zde 300 dní v roce slunečných. Léto tu bývá skutečně horké, ale naštěstí jsou zde krásné pláže s průzračně modrým mořem. Málaga je pravé město španělského jihu s temperamentními lidmi, býčí arénou, lahodným vínem, mořem a křivolakými uličkami, ve kterých Provincie Sevilla Sevilla (katedrála s Giraldou, alcázar, Pilátův palác. Park Marie Luisy, čtvrt Triana, uličky a hospůdky v někdejší židovské čtvrti Santa Cruz, pěší nákupní zóna s uličkou Sierpes... ); Itálica (římské vykopávky); Národní park Doñana zasahující sem z provincie Huelva se vstupem v Acebuche. Provincie Huelva Costa de la Luz (Matalascañas); Národní park Doñana (mokřiny, pohyblivé písečné duny, více než 150 druhů ptactva, největší hnízdiště plameňáků, četné druhy savců, např. rys divoký) se vstupem ve vesničce Rocío. Provincie Cádiz Cádiz (správní centrum s katedrálou a dalšími kostely, slavný karneval v únoru); Costa de la Luz (Conil de la Frontera, Chiclana de la Frontera, ráj surfařů Tarifa); oblast sherry (jerez) mezi Jerez de la Frontera (chov ušlechtilých koní a proslulá andaluská jezdecká škola), El Puerto de Santa María a Sanlúcar de Barameda; přírodní rezervace Sierra de Grazalema (korkové duby, borovice, pinie a španělské jedle pinsapo ) s bílými vesničkami Grazalema, Olvera, Zahara de la Sierra, Arcos de la Frontera. najdete příjemné kavárničky a restaurace. Nesmíme také zapomenout, že je Málaga rodištěm jednoho z největších a nejslavnějších malířů, Pabla Picassa, a tak zde můžete navštívit jeho rodný dům a Picassovo muzeum. Nad městem se tyčí dvě mohutné maurské pevnosti, Alcazaba a Gibralfaro. Určitě stojí za prohlédnutí, a navíc je z hradu Gibralfaro krásný výhled na město. V pevnosti Alcazaba je k vidění zrestaurovaný římský amfiteátr, kde se dnes konají představení. Nad pevností Alcazabou je hrad Gibralfaro, který je nově zrestaurovaný a svým návštěvníkům nabízí zajímavé muzeum a již zmíněnou krásnou vyhlídku na Málagu. INFOKNIHA ŠPANĚLSKO 7

9 Zajímavé malažské stavby a jedinečná muzea Zajímavých historických i moderních památek je v Málaze velké množství. Nápadnou budovou velkých rozměrů je nedokončená malažská katedrála, které dodnes chybí věž na západní straně. Skutečnou chloubou města je Museo Picasso Málaga, které vystavuje díla nejznámějšího malažského rodáka Pabla Picassa. Stálá expozice čítá 204 umělcových prací, a navíc je zde dočasná expozice, kde můžete spatřit zapůjčená díla od malířovy rodiny a velkých světových muzeí. Stálá expozice nabízí méně známá Picassova díla, která věnoval svým blízkým, rodině a přátelům. Zavítat také můžete do Picassova rodného domu Casa Natal de Picasso. od letiště v Málaze. Název Torremolinos pochází ze dvou částí. Torre (věž) a Molinos (mlýny). Tento název je nasnadě, jelikož se zde v dřívějších dobách nacházel značný počet vodních mlýnů. Bohužel se jich do současnosti zachovalo jen několik. Torremolinos je velmi atraktivní a turisty vyhledávané letovisko, s bohatým nočním životem, velkým výběrem aktivit a především s krásnými písčitými plážemi a čistou vodou. Snoubí se zde moderní architektura hotelů, restaurací a barů ve čtvrti Torre, s klidnou atmosférou ve staré rybářské čtvrti La Carihuela. Zde se dá odpočinout od rušného společenského života a pokochat se životem místních obyvatel. Obdivovat pitoreskní jednoduché domky, kde na terasách hrají staří muži domino a popíjí anýz. Mnoho z těchto domků se ještě nepřeměnilo v bary a obchody a můžeme je vidět v původním stavu. La Carihuela je vyhlášená svými restauracemi s mořskými plody a s chiringuitos plážovými bary. Podél celého pobřeží vede krásná pěší promenáda s obchůdky a restauracemi. Tato promenáda spojuje Torremolinos s dalším oblíbeným letoviskem, sousední Benalmadenou. Zajímavé výstavy jsou k vidění v Museo Municipal, kde bývají prezentovány zahraniční putovní výstavy. Pokud budete chtít podniknout výlet do okolí, neváhejte a navštivte botanickou zahradu Jardín Botánico La Concepción, která je od Málagy vzdálena pouhých 5 kilometrů. Torremolinos Je původně rybářská vesnička, která od roku 1930 stála v popředí rozvoje turismu na Costa del Sol a nyní je jedním z jeho hlavních turistických středisek. Leží asi 7 km západně Benalmádena Costa Je další oblíbené letovisko na pobřeží Costa del Sol. Leží v těsné blízkosti Torremolina, 19 km od letiště v Málaze. Největšího rozmachu dosáhla v posledních 20 letech a stala se velmi oblíbenou pro svou atmosféru, pohodu a příjemné klima usměrňované lehkým mořským vánkem. Je méně turistická než Torremolinos. Městečko obklopuje moře z jedné strany a z druhé se nad ním tyčí hora Calamorro (750 m n. m.), odkud je úžasný výhled nejen na Benalmadenu,ale je možné vidět i pobřeží Afriky. Benalmádena je rozdělena do tří částí: Benalmádena Pueblo, Arroyo de la Miel a Benalmádena Costa. Pueblo se nachází dále od moře a možná proto si navzdory přílivu cizinců a nárůstu výstavby zvládla udržet svůj andaluský kolorit. V bílých domečcích zde žijí místní obyvatelé a její klid kontrastuje s ruchem u pobřeží. Můžete zde vidět zajímavý hrádek Castillo Colomares. Arroyo de la Miel je obchodní část města a odděluje vesnici na kopci od moře. Tato část města je velmi živá a nachází se zde i zábavní park Tivoli World nebo Jardin de Las Aguilas Orlí zahrada. Benalmádena Costa je turistická část letoviska, nachází se přímo na krásném po- INFOKNIHA ŠPANĚLSKO 8

10 břeží s čistými písčitými, 9 km dlouhými plážemi. Promenáda táhnoucí se podél pobřeží je jedna z nejkrásnějších na Costa del Sol. Je lemována palmami a vede až do Torremolinos. Nejvíce zábavy a nočního života si užijete v Puerto Marina, což je jeden z nejlepších sportovních přístavů na světě s mnoha luxusními jachtami. Najdete zde velký počet restaurací, barů a diskoték, nachází se zde i pohádkové akvárium. Fuengirola Dřívější malá rybářská vesnice, nynější moderní turistické městečko s rybářským přístavem a přístavištěm pro jachty, ale také s množstvím restaurací, barů, diskoték, butiků a širokou nabídkou vodních sportů. Fuengirola je klidnější městečko jako stvořené pro bezstarostný život, lze zde najít typicky uvolněnou atmosféru letní Andalusie. Městečko se chlubí nejdelší evropskou promenádou, vedoucí podél dlouhých písčitých pláží plných slunce a s pozvolným vstupem do moře, z Fuengiroly přes Los Boliches do Carvajalu. Nerja Městečko Nerja leží v nejvýchodnější části provincie Málaga v části zvané Axarquía (Costa del Sol Oriental) 50 km od Málagy na hranici s provincií Granada. Jedná se o námořní a původně také zemědělské městečko s arabskými kořeny. Je pověstné svým výjimečným klimatem se zajímavou okolní krajinou spojující hory, útesy a písčité pláže v jeden poutavý celek. Zdejší gastronomie je typicky Středozemní vynikají tortilla de bacalao con miel (placky z tresky s medem), a čerstvé místní ryby. V okolí Nerjy stojí za to navštívit: jeskyně Las Cuevas de Nerja, přírodní parky: Parque Natural de Sierra Almijara a Parque Natural de los Acantilados de Maro. Marbella Rozlehlé středisko Marbella s ideálním klimatem bylo původně skromnou rybářskou vesničkou, později obohacenou o arabský hrad. Dnes je nejznámějším a nejluxusnějším ze všech letovisek na Costa del Sol, tradičně vyhledávaným známými osobnostmi a milionáři z různých koutů světa. Nabízí se srovnání s kdysi též móndénním jihofrancouzským St. Tropez. Vedle moderních hotelů podél pláží zůstaly v křivolakých uličkách starého města zachovány i tradiční bílé andaluské domky, dnes s množstvím kavárniček a restaurací, zejména na náměstíčku Plaza de los Naranjos. K Marbelle neodmyslitelně patří prvotřídní pláže s jemným pískem v délce přes 25 km, vybavené nejen pro dokonalý odpočinek, ale i aktivní relaxaci při vodních sportech, tenisu, golfu či jízdě na koni. Estepona Městečko plynule navazuje na pláže nedaleké Marbelly. Její pobřeží má délku asi 21 km. Estepona si zachovala ráz typicky bílé andaluské vesničky. Město je ohraničeno pohořím Sierra Bermeja. Navštívit zde můžete ruiny hradu Sv. Ludvíka ze 16. století, hodinovou věž Torre de Reloj, místní archeologické muzeum, které ukrývá památky až z paleolitu. Nejnavštěvovanější pláž je Playa de Rada, dále Playa del Cristo a pokud hledáte nudistickou pláž, zavítejte na Playa de Costa Natura. INFOKNIHA ŠPANĚLSKO 9

11 Kam na výlet Ronda: Cesta do tohoto města, vzdáleného 100 km od Málagy, je dobrodružstvím. Silnice se kroutí zaseknuta do úbočí hor Sierra de Ronda a poskytuje krásné výhledy do okolí. Město Ronda se rozkládá na náhorní planině na vrcholu 100 m hlubokého kaňonu tvořeného řekou. Město samo je velice malebné a nese rysy andaluské vesnice s typickými stavbami, paláci, kostely a především nejstarší býčí arénou v Evropě. Gibraltar Britská korunní kolonie o rozloze 6 km střeží Gibraltarský průliv, důležitou námořní cestu mezi Evropou a Afrikou, spojující Středozemní moře a Atlantický oceán. Úžina je v průměru 43 km široká, v nejužším místě má pouhých 14 km. Vlastní skála je dlouhá 4,6 km a široká 1,25 km. Nejvyšší bod je v nadmořské výšce 425 m. Město má cca 30 tisíc obyvatel pestrého národnostního a náboženského složení (Španělé, Angličané, Italové, Arabové aj.). Město žije z cestovního ruchu a obchodu. K návštěvě Gibraltaru je nutný cestovní pas. Córdoba Córdoba je unikátní přehlídkou arabské a židovské kultury a je jedním z nejtypičtějších a nejhezčích andaluských měst. Má přes 300 tis. obyvatel. Rozkvět města je spjat s Araby, kteří z něj udělali hlavní město kalifátu. Ve své době bylo střediskem obchodu, kultury a vědy. Ve 13. stol. bylo zpět dobyto křesťany. K prohlídce města patří procházka židovskou čtvrtí. Nejvýznamnější stavbou je mešita, jedna z největších v islámském světě. Dále zde navštívíte mnoho dalších pamětihodností. Granada Prohlídka krásného města se světoznámou Alhambrou. Uvidíte zde rezidenci arabských králů Generalife, palác Karla V. a mnoho dalších památek a zajímavostí. Sevilla Španělské přísloví praví, že ten, kdo nespatřil Sevillu, neví, co je to zázrak. Sevilla je hlavní město Andalusie (má cca 700 tis. obyv.) a rozkládá se na březích řeky Guadalquivir. Čeká Vás prohlídka nejznámějších památek města, např. bývalé židovské čtvrti Santa Cruz, katedrály, náhrobku Kryštofa Kolumba, symbolu města tzv. Zlaté věže (arabské stavby ze 13. stol.). Dále můžete navštívit bývalou tabákovou továrnu, kde kdysi pracovala Carmen, nyní sídlo univerzity a mnoho dalších. Sevilla má neopakovatelné kouzlo, které je však třeba poznat osobně. Maroko Celodenní výlet do Maroka, to je výlet do jiného světa. Návštěva afrického světadílu se stane nezapomenutelným zážitkem. Výchozím bodem je Algeciras, odkud přejedete trajektem do Ceuty a odtud potom do Tangeru. Prohlídka Tangeru a pěší procházka starým městem tzv. Medinou. Návštěva tržiště a řemeslných dílen. Možnost zajímavých nákupů. Oběd v typickém marockém restaurantu. Odpoledne návrat do Ceuty, přejezd trajektem zpět a odjezd do hotelů. Na tento výlet je nutné mít cestovní pas. Aquapark Výlet do aquaparku v Torremolinos. Tento vodní park se nachází na ploše m 2. Je zde mnoho toboganů, líná řeka, kamikadze, jacuzzi, tropická laguna, bazén s umělými vlnami a další vodní atrakce pro malé i velké návštěvníky. Doporučujeme pro rodiny s dětmi. O andaluské kuchyni: Andaluská kuchyně je výsledkem různých kulturních vlivů. Tradičně je zahrnuta do oblasti smažených jídel, která dostanete vždy a všude. Rodí se zde vynikající vína. V zahraničí proslavilo Andalusii sherry z pěstitelské oblasti, která leží v trojúhelníku mezi městy Sanlúcar de Barameda, Puerto de Santa María a Jerez de la Frontera. Jsou to vína ke konverzaci, k nimž se obvykle servírují tapas, drobné chuťovky různého druhu, v nichž jsou Andalusané nepřekonatelní. Jedinečná mezi nimi je sušená šunka (jamón serrano), která se servíruje v tenkých plátcích. Bezkonkurenčně nejlepší nejen v Andalusii, ale z celého Španělska je jamón serrano de Jabugo z provincie Huelva. Pescaíto frito, čili směs smažených rybiček, se servíruje především na pobřeží Costa del Sol a kolem Cádizu. Andaluskou specialitou na léto, která pronikla do celého Španělska, je gazpacho, studená polévka, jejímž základem jsou rajčata, paprika, česnek, olej a chléb, ale která má nesčetný počet variant. Jestliže na pobřeží převládají ryby a mořské plody v nejrůznějších úpravách, ve vnitrozemí vládne vepřové, skopové i zvěřina. Chléb jako příloha, zeleninové saláty, v nichž nikdy nechybí olivy, a ovoce jsou samozřejmostí. Velký výběr sladkostí je opět pozůstatkem arabské kultury. INFOKNIHA ŠPANĚLSKO 10

12 Gastronomie Španělská kuchyně je barevná a rafinovaná, ale i překvapivě prostá. Je si velmi podobná, ale přitom rozdílná. Používá mnoho stejných surovin, ale jinak je zpracovává. Jiné jsou přísady, jiné jsou kombinace. Na pobřeží převažují ryby a saláty, ve vnitrozemí masité pokrmy a husté polévky, tedy jídla hutná a kalorická tak, jak to vyžadují jiné klimatické podmínky. Ale i tato charakteristika je značně zjednodušená. Nelze totiž hovořit o jedné kuchyni, protože tu vedle sebe existují kuchyně katalánská, baskická, galicijská, kastilská, andaluská a další. Všude je tradiční časté používání česneku a olivového oleje, místo něhož se v některých oblastech používá při přípravě pokrmů spíše sádlo. Nikde nechybí ovoce a zelenina, oblíbené jsou brambory a rajčata. Všude mají svůj kotlík, tedy vše vařeno v jednom hrnci, jemuž někde říkají puchero, jinde zase olla podrida, caldereta, frite, cocido, caldo, marmitako... Různé jsou však suroviny a různá jsou i koření, která se k jeho ochucení používají. Obecně je Španělsko rozděleno do šesti základních oblastí. Pro severní Španělsko až k Pyrenejím jsou charakteristické omáčky, pro Aragon je typické ragú, pro Katalánii ryby, region Valencie a Murcie je oblastí rýže, v jižním Španělsku se vše smaží a v centrálním Španělsku je základem pečení či rožnění. O katalánské kuchyni se říká, že je velmi promyšlená. Přijala za své prvky kuchyně provensálské, mnohobarevný svět kuchyně valencijské i zdravé stravovací návyky kuchyně aragonské. Na jídelním lístku se tu objevují speciality z ryb a korýšů v nejrůznějších variantách a v nejroztodivnějších kombinacích. Pod názvem esqueixada se skrývá rybí salát s kousky tresky, rajčaty a olivami, slepici tu dokážou zkombinovat s langustou, sépii s masovými knedlíčky. Přijde si tu na své i ten, kdo zrovna rybám neholduje. Ke grilování, pečení, dušení i smažení se používají všechny druhy mas, jimž často dodávají chuť tři typické zeleninové směsi: chanfaina (cibule, paprika, lilek a rajče), sofrito (česnek, cibule, rajče, petržel) a picada (česnek, petržel, pražené mandle, drcené piniové oříšky). K masu i rybám se servíruje alioli (krém utřený z česneku a olivového oleje). K nejrůznějším druhům chuťově výrazných klobás i vynikající katalánské tlačence (butifarra) se jako příloha podává stejně vynikající pa amb tomaquet, což je toust, do něhož se vetře rajče a zakape se olivovým olejem. Tradičním zákuskem je crema catalana vaječný krém s karamelem. Katalánská vína jsou bílá, ta nejlepší pocházejí z oblasti Priorato a z Penedés. Z Penedés jsou i všechny španělské sekty, kterým se tu říká cava. INFOKNIHA ŠPANĚLSKO 11

13 Historie koridy Býčí zápasy ke Španělsku neodmyslitelně patří. Mnozí Španělé si bez nich nedovedou představit žádnou velkou slavnost, mnozí naopak proti býčím zápasům brojí a usilují o jejich zákaz. Původ této rozporuplné tradice je třeba hledat v dávné minulosti. Už krétská mládež v době bronzové měřila své síly s býky a oddávala se hrám, které byly velmi nebezpečné, jak to ostatně znázorňuje freska v knósském paláci. Scény připomínající býčí zápasy zdobí i vázy a nádoby, které pocházejí z krétských nalezišť, a podobná zobrazení jsou známá i z egyptských vykopávek. Divocí býci (toros bravos), kteří v oněch dávných dobách žili v oblastech kolem Středozemního moře, našli pravděpodobně nejlepší životní podmínky právě na území dnešního Španělska. Pro Ibery byl býk symbolem síly, bojovnosti a divokosti; lov býka byl pak pro lovce tou nejlepší příležitostí, jak dokázat svou zdatnost a obratnost. Býk byl za přítomnosti publika obětováván bohům a boj s ním byl vlastně zárodkem dnešních býčích zápasů. Jestliže pro Ibery bylo toto veřejné obětování býka ještě zcela náboženským rituálem, v období římské civilizace už šlo o klasickou podívanou. Římský cirkus, kde se tato představení odehrávala, lze přitom pokládat za předchůdce dnešních arén. Mauři, kteří se v 8. století zmocnili téměř celého území dnešního Španělska, býčí zápasy sice zakázali, ale měli, i když nepřímo, na jejich vývoji svůj podíl. Rytíři, kteří s kopím a na koni bojovali proti Maurům, začali totiž trénovat tento boj na divokých býcích. Traduje se, že poprvé se proti býkovi postavil El Cid zvaný Campeador (bojovník). Zápasy s býky se staly ve středověku natolik oblíbenou zábavou, že se je neodvážila zakázat ani Isabela Kastilská, která v nich nenacházela žádné potěšení. Habsburkové jim naopak velmi holdovali. Karel I. dokonce sám zápasil s býkem, aby tak oslavil narození svého syna. Filip III. dal kvůli býčím zápasům přebudovat madridské hlavní náměstí Plaza Mayor, kam se pak vešlo až diváků, za Filipa IV. zažívají býčí zápasy svůj zlatý věk. S nástupem Bourbonů na španělský trůn dochází k obrovské změně. Král Filip V. nevidí v této zábavě pranic zábavného a šlechta, která usiluje o jeho přízeň, se od býčích zápasů odvrací. Divoký býk je však na španělské scéně stále přítomen, jen zápasníka na koni vystřídal toreador z lidu, který se býkovi poprvé postavil bez koně, aby tak dokázal svou obratnost a odvahu. Mezi prvními toreadory se proslavil Francisco Romero, rodák z Rondy, jemuž se připisuje existence mulety, místo níž se dříve používal velký klobouk. Slavným toreadorem byl i jeho syn Juan, který dal býčím zápasům pevná pravidla. Nejvíce však proslavil rodinu Romerů Juanův syn Pedro. Dokázal dokonale odhadnout povahu býka a neodmítal, na rozdíl od dalších velkých toreadorů své doby, jako byli Costillares a Pepe Hillo, zvlášť nebezpečné býky z některých chovů. Zápasil s každým a vždy našel adekvátní a přitom atraktivní způsob boje. S ním, jak tvrdí znalci, vstoupilo do arény umění. Zabil prý na šest tisíc býků a nikdy to neodnesl ani škrábnutím. Při býčích zápasech však docházelo i k tragédiím. Jednu z mnohých, smrt toreadora Pepe Hilla, mistrně zachytil ve své sérii rytin nazvané Tauromaquia Francisco Goya. V roce 1830 Fernando VII. zakládá v Seville první královskou školu toreadorského umění (Escuela Real de Tauromaquia de Sevilla), jejímž ředitelem se stává na vlastní žádost už 76letý Pedro Romero. Mezi jeho žáky byli slavní toreadoři, jako např. Francisco Arcona Cúchares a Francisco Montes Paquiro, který shrnul toreadorské umění ve své Tauromaquia Completa. Mnozí znalci považují tento text za to nejlepší, co bylo o toreadorském umění kdy napsáno. Býčí zápasy se v této době přesouvají z náměstí a návsí do arén (Plaza de Toros), které se stavějí výhradně pro býčí zápasy. Nejstarší dodnes zachovaná aréna je v Rondě, která tam stojí od roku K velkým postavám 20. století, kteří se zapsali do análů býčích zápasů, neodmyslitelně patří Joselito, Juan Belmonte, Manolete, El Gallo, Pepé Luis Vázquez, Antonio Ordoñez... Dnes stojí nejvýše na pomyslném žebříčku Jesulín de Ubrique, José Tomás El Juli, Finito de Córdoba, Enrique Ponce, Joselito, Luis Francisco Esplá... Budoucí toreadoři mají své školy. Kariéru začínají jako novilleros, kteří získávají zkušenosti v aréně při tzv. novilladas, v nichž bojují s mladými býčky. Když prokážou své umění, dostanou od zkušeného toreadora povolení (tzv. alternativa) postoupit do první kategorie a bojovat s dospělými býky vážícími přes 450 kilogramů. INFOKNIHA ŠPANĚLSKO 12

14 Korida I když jsou býčí zápasy pro mnohé symbolem Španělska, může se stát, že se s nimi během své dovolené vůbec nesetkáte. Korida totiž nepatří k běžným nedělním zábavám, jak se často mylně domníváme, ale koná se většinou u příležitosti nějakého svátku či slavnosti. Toreadorskou sezónu obvykle zahajují slavnosti Las Fallas, které se konají ve Valencii v polovině března. Cena vstupenek se stejně jako v divadle odvíjí od vzdálenosti diváka od jeviště (platillo). Nejdražší jsou sedadla hned za hrazením (barrera), pak také zda jde o místa jen na slunci (sol), která jsou nejlevnější, na slunci i ve stínu (sol y sombra), nebo jen ve stínu (sombra), která jsou nejdražší. Záleží samozřejmě i na významu jednotlivých arén. Např. v madridské aréně Las Ventas zaplatíte za nejlevnější vstupenku cca 3,5 EUR (úplně nahoře na slunci), nejdražší Vás přijde na více než 100 EUR. Vstupenky na novilladas stojí o něco méně. Býčí zápasy trvají zpravidla dvě až dvě a půl hodiny a mají svá pevná pravidla. Vystupují v nich tři toreadoři (toreros nebo také matadores či espadas), z nichž každý bojuje proti dvěma býkům, které si vylosuje. Toreadoři nastupují do arény podle délky svého působení mezi toreadory. Kdo má tzv. alternativu, tedy povolení bojovat s dospělými býky nejdéle, nastupuje jako první a čtvrtý. Každý toreador má svou družinu (cuadrilla), k níž patří dva picadores na koních, tři pěší banderilleros a další pomocníci (monosabios). Každý zápas má tři části (tercios). Korida začíná průvodem (el paseíllo) všech, kdo se býčích zápasů účastní. Karel Čapek o něm ve svém Výletu do Španěl píše: Ze všeho nejkrásnější je ovšem slavnostní vstup zápasníků do arény; ale to byste museli vidět ten žlutý písek pod modrou oblohou, kruhovou plaza de toros, nacvoknutou lidmi, do toho zablýskají fanfáry a do arény vjedou vyšívaní alguacilové, za nimi vstupují ve třpytivých kazajkách a zlatem pošitých pláštích, třírohých kloboučkách a krátkých hedvábných kalhotech matadoři, espadové, banderilleros a picadores na svých herkách a chulos a čtyřspřeží mezků, ověšených rolničkami; a všichni jdou tak vznešeně a tanečně, že v žádné opeře světa si neumí sbor tak vykračovat. Alguacilové na koních se zastaví před prezidentskou lóží a žádají symbolicky o klíče od býčích kójí (toriles). Průvod opouští arénu a zápas (lidia) může začít. V aréně se objevuje první býk. Hledá své známé prostředí, ale nenachází ho. Zmateně se otáčí, ale pak přitáhne jeho pozornost toreadorova pláštěnka (capa) a zaútočí. Pláštěnka uhýbá, býk útočí znovu, ale po chvíli se zastavuje, aby mu nic, co se hýbe, neuteklo. Toreador stojí v bezprostřední blízkosti zvířete a předvádí s pláštěnkou rozličné figury. Je to vlastně jakýsi dialog člověka se zvířetem, který má odhalit temperament býka a jeho reakce. Když toreador opustí arénu, nastupují na jeho místo pikadoři na koních s dlouhými kopími. Celkem třikrát může podle pravidel býk napadnout koně, třikrát nastupují toreadoři s pláštěnkou, kteří musí býka od koně odlákat, třikrát bodne pikador býka do zátylku. Toto bodnutí má omezit pohyblivost hlavy zvířete; jeho chování při setkání s koněm a kopím zároveň umožňuje odhadnout, zda jde o zvíře odvážné či nevýbojné. Na kvalitě býka velmi záleží kvalita koridy. Ne nadarmo se říká, že dobrého toreadora objeví býk. Prezident koridy dává orchestru znamení. Zazní fanfáry, které první část zápasu ukončí. Ve druhé části přicházejí ke slovu banderilleros. Každý z nich musí dvěma pestře zbarvenými bodci (banderillas) zasáhnout býka do zad na přesně určeném místě. Pro mnohé diváky je tato část jen pouhým intermezzem, kterému nevěnují příliš velkou pozornost. Jen opravdoví znalci vědí, že rychlost, čistota zásahů a minimální rozptylování býka pláštěnkou v této fázi zápasu ovlivňuje jeho chování v závěrečné části. Mnohé býčí zápasy pokazili svou nešikovností právě banderilleros. Do arény vstupuje toreador s červenou muletou. Pomalu se blíží k býkovi a zastavuje se. Stojí proti němu bez hnutí, nohy jakoby vrostlé do země. Muleta je v této chvíli jeho jedinou zbraní, kterou může býka ovládnout a na kterou musí soustředit veškerou jeho pozornost. On sám se má pohybovat co nejméně a býka kolem sebe jen vodit. Tělo na tělo a s elegancí. Čím méně kroků při jednotlivých figurách, tím větší umění. Musí přesvědčit o své odvaze publikum, jinak si vyslouží pískot a rozhořčené výkřiky. Když dá prezident koridy znamení orchestru, zazní pasodoble, které se mísí s nadšením publika. Představení se blíží ke svému vrcholu. Toreador dostává svolení zasadit býkovi smrtelnou ránu (estocada). V pravé ruce drží meč (estoque), v levé muletu, kterou musí pohybovat těsně při zemi a docílit toho, aby býk sklonil hlavu co nejvíce. Jen v tomto okamžiku může toreador zepředu přes hlavu vrazit býkovi meč mezi krční obratle a způsobit mu okamžitou smrt. Pokud se mu to nepovede a musí svůj pokus opakovat znovu, nebo musí být býk dokonce dobit dýkou, je odměněn pískotem publika, které nebere v úvahu předchozí třeba i velmi mistrnou práci s muletou. Zhroutí-li se býk hned napoprvé, čekají toreadora ovace publika, které dává najevo svou spokojenost máváním bílými šátky. Prezident pak rozhoduje o tom, zda si toreador jako odměnu odnese po zápase jedno nebo obě uši (oreja), či dokonce oháňku (rabo). Největší poctou pro toreadora je, když ho dav vynese z arény na ramenou. INFOKNIHA ŠPANĚLSKO 13

15 Umění První umělecké projevy na území dnešního Španělska spadají do prehistorie. Z období paleolitu se dochovalo tzv. jeskynní umění, které vnitřek jeskyně z magicko-náboženských důvodů změnilo v jakési svatyně, na jejichž stěny se malovaly postavy zvířat i lidí, od těch nejjednoduších figur v barvě černé, červené a okrové až po různobarevné výjevy. Vrcholným dílem tohoto období je soubor nástěnných maleb bizonů v jeskyni Altamira u městečka Santillana del Mar v Kantabrii, která je plným právem nazývána sixtinskou kaplí paleolitu. Kresby s podobnými motivy byly objeveny i v dalších jeskyních severního Španělska, z nich nejzajímavější jsou v Puente Viesgo u Santanderu a El Pindal v Asturii. Do období mezolitu spadají kresby znázorňující lovecké scénky a rituální tance, které byly objeveny v pobřežních horách na východě. Na rozdíl od paleolitu nejsou ukryty v jeskyních, ale zdobí vnější hladké skalní stěny. Nejvýznamnější jsou v oblasti Cogull (Lleida), Albarracín (Teruel), Valltorta (Castellón). Období neolitu se vyznačuje megalitickou kulturou. Masivní kamenné věže, oltáře a komorové hrobky se zachovaly např. na Menorce, v Kastilii a ve východní části země. Dolmeny Menga a Vieira v blízkosti Antequery (Andalusie), jejichž stáří se odhaduje na let, patří mezi nejzachovalejší v Evropě. Velmi rozvinutá byla iberská kultura. Proslulá Dáma z Elche, busta ženy vytesaná z kamene, která pochází z nalezišť na jihovýchodě poloostrova, je nejznámějším příkladem iberského umění. Keltiberové se proslavili svými kamennými býky z Guisando v provincii Avila (Kastilie), kteří bezpochyby měli svůj náboženský význam. Féničané zanechali stopy své kultury na pobřeží Andalusie, kolem Cartageny a na Ibize, po Řecích zůstala naleziště v Empúries a Roses na pobřeží Costa Brava. První civilizací, která zásadním způsobem ovlivnila celý poloostrov, byla civilizace římská. Vulgární latina se stala základem dnešní španělštiny. Římané zakládají města, která opevňují hradbami, stavějí silnice, mosty, akvadukty, divadla... Četné římské památky se zachovaly v mnoha městech. Z některých zůstaly jen ruiny, některé se dodneška používají. K těm nejvýznačnějším patří bezpochyby akva- dukt v Segovii (Kastilie), amfiteátr v Tarragoně (Katalánie), most přes Tajo v Alcántaře a přes Guadianu v Méridě (Extremadura). V Méridě, někdejší Emerita Augusta, je největší počet římských stavebních památek. Vedle již zmíněného mostu tu v centru starého města stojí vedle sebe divadlo, amfiteátr, cirkus maximus, v němž se dnes pořádají např. závody automobilů. Národní muzeum římského umění v Méridě, ale i muzeum římských památek v Tarragoně, jsou pro své unikátní sbírky velmi vyhledávané. Z vizigótského období se zachovalo jen velmi málo architektonických památek, např. kostel sv. Jana v Baños de Cerrato (provincie Palencia, Kastilie-Leon). Charakteristickým architektonickým prvkem vizigótských staveb je oblouk podkovovitého tvaru. Příchod muslimů v roce 711 ovlivnil výrazným způsobem život na poloostrově a zasáhl samozřejmě i architekturu. Rozvíjejí se města, stavějí se paláce a mešity. Hispanomuslimské architektonické skvosty oslňují svou orientální nádherou, dekorativností, v níž se uplatňuje smysl pro detail a barvu. Charakteristickými prvky jsou ornament, mozaika, jemné krajkoví, zlacení, mramor, kachle, patia s vodotrysky a bazénky, sloupoví se zdobnými hlavicemi. Nejvíce památek z tohoto období najdete v Andalusii. Zasloužený obdiv pak budí mešita v Córdobě a nedaleký palácový komplex Medina Azahara, pak Alhambra a zahrady Generalife v Granadě, Alcázar, Zlatá věž a Giralda v Seville. Výsledkem symbiózy s křesťanskou kulturou je vznik dvou specifických architektonických slohů - mozarabského (sloh křesťanských stavitelů, kteří se z muslimských oblastí na jihu přesunuli do osvobozených oblastí na severu) a mudejarského (sloh muslimských stavitelů pracujících po dokončení reconquisty pro křesťany). Židovská kultura nese v mnoha svých architektonických projevech stopy hispanskomuslimské kultury. Zatímco jižní část poloostrova je pod vlivem hispanomuslimské kultury, severní části se obracejí spíše k Evropě. V Asturii, kam se muslimové nikdy nedostali, se rozvinul prerománský asturský sloh. Nejprve se stavějí malé kostelíky pro první asturské krále, v 9. století tento sloh dosáhl největšího rozvoje a vzniká např. Oviedo. Do osvobozených severních oblastí, od Galicie až po Katalánsko, se stěhují mozarabové, kteří navazují na vizigótskou tradici, ale obohacují je o vyšší podkovovité oblouky, které jsou tak typické pro muslimské stavby. Nejvýznamnější stavby tohoto typu se nacházejí v leonské provincii (kostel Santiago de Peñalba). Legenda o svatém Jakubovi a jeho údajném hrobě v Santiagu de Compostela přivedla na tzv. Cestu svatého Jakuba velké množství poutníků. Podél této cesty se stavějí kostely a kláštery v románském slohu (Katedrála v Jace, kostel sv. Martina ve Fromistě (provincie Palencia), bazilika sv. Isidora v Leónu s panteonem leonských králů vyzdobena nádhernými freskami a katedrála sv. Jakuba v Santiagu de Compostela, jejíž portál slávy je považován za nejreprezentativnější dílo španělského románského umění). Snad největší počet románských památek se nachází v Navaře, Aragonu a Katalánii. Velká většina cenných maleb z katalánských kostelíků, např. vzácné fresky z kostela San Clemente de Taüll (provincie Lleida), je vystavena v Muzeu katalánského umění v Barceloně. Gotické umění proniklo na Pyrenejský poloostrov z Francie INFOKNIHA ŠPANĚLSKO 14

16 a půdu tu pro něj připravili cisterciáci, na jejichž klášterních stavbách z poloviny 12. století se objevují první gotické prvky. Kromě klášterů však cisterciáci stavěli i rozlehlé katedrály, které mají mnohdy obranný charakter (Avila, Sigüenza). Gotický sloh dosahuje svého vrcholu ve 13. a 14. století stavbami katedrál v Leónu, Burgosu, Toledu, Palmě de Mallorca, Gironě. Největší španělská katedrála v Seville je z období pozdní gotiky (15. stol.). Koncem 15. století vzniká v Itálii nový stavební sloh zvaný renesance, který posléze ovlivnil celou Evropu. Ve Španělsku se v architektuře té doby uplatňuje tzv. sloh isabelský (estilo isabelino), nazvaný podle královny Isabely, který je kombinací pozdní španělské gotiky, mudejarského stylu vycházejícího z tradiční muslimské dekorativnosti a renesančních architektonických prvků. K nejvýznamnějším památkám tohoto období patří kartuziánský klášter Miraflores v Burgosu, kaple nejvyššího vojenského velitele (Capilla de los Condestables) v burgoské katedrále, klášter San Juan de los Reyes v Toledu či někdejší královský špitál a ubytovna pro poutníky, dnes luxusní hotel (Hostal de los Reyes Católicos) v Santiagu de Compostela. V 16. století sílí vliv italské renesance, kterou si Španělsko přizpůsobuje k obrazu svému. Vzniká platereskní sloh (estilo plateresco), který dostal své jméno podle umění stříbrotepců (plateros) a byl přenesen do architektury. Nejreprezentativnějším příkladem tohoto slohu je průčelí staré univerzitní budovy a Kolej svatého Řehoře ve Valladolidu. Mezi velkými jmény tohoto období se objevují Diego de Siloé, Gil de Hontañón, Alonso de Covarrubias. Pozdní renesance je charakterizována strohostí a symetrií tvarů, jejímž vrcholem je palác Karla V. v granadské Alhambře (stavitel Pedro Machuca) a zvláště pak El Escorial. Stavbu tohoto kláštera, královského paláce a hrobky dokončil Juan de Herrera, který tu strohý klasický styl zbavený jakékoliv dekorativnosti dovedl k takové dokonalosti, že se o něm hovoří jako o stylu herrerovském (estilo herreriano). Nejvýznamnějšími představiteli malířství tohoto období jsou El Greco a Luis Morales, ze sochařů proslul Alonso Berruguete. Jestliže renesance se vyznačuje geometrickou strohostí svých tvarů, nastupující baroko, jímž je vyplněno 17. a první polovina 18. století, je charakterizováno přebujelostí výzdoby. Církev nabývá stále většího majetku a své bohatství staví na odiv ve velkolepých církevních stavbách (kolej La Clerecía v Salamance, jezuitská kolej v Loyole). Svou výzdobou a rozměrností ohromuje i světská architektura, za níž mnohdy stojí bohatství proudící z Nového světa (průčelí univerzity ve Valladolidu). Vrcholem španělského baroka je tzv. estilo churrigueresco. Tento styl dostal název podle bratří Churriguerů, kteří jej vytvořili. Mistrovským dílem churriguerismu je hlavní průčelí katedrály v Santiagu de Compostela (autor Casas y Novoa). V sochařství ustupuje kámen dřevu, uplatňuje se polychromie a textílie. Nejvýznamnějšími představiteli španělské polychromované dřevořezby jsou Alonso Cano a Pedro de Mena. 17. století je i vrcholným obdobím španělského malířství, které proslavili především Velázquez, Murillo, Zurbarán, Ribera, Valdés Leal, Ribalta, Coello. V průběhu 18. století s příchodem Bourbonů na španělský trůn pozdní baroko ovlivněné francouzským rokokem uvolňuje místo klasicismu. K významným klasicistním stavbám patří královský palác La Granja nedaleko Segovie, královský palác, brána Alcalá či budova muzea Prado v Madridu. Z architektů té doby vynikali Ventura Rodríguez a Juan de Villanueva. Nejvýznamnější malířskou osobností je bezpochyby Francisco de Goya. Poslední třetina 19. století odstartovala secesi (ve Španělsku nazýván modernismus). Tento sloh navazující na evropskou secesi se uplatňuje především v Katalánii, kde dosáhl geniální podoby v barcelonských stavbách Antoni Gaudího (nedokončený chrám Sagrada Familia, Güellův park, dům La Pedrera a další). V malířství 20. století stojí na nejvyšším stupni pomyslného žebříčku avantgardního umění Pablo Picasso, následován Salvadorem Dalím a Joanem Miróem. Známými jmény i na mezinárodním poli jsou architekti Ricardo Bofill, Santiago Calatrava či José Luis Sert, malíři a sochaři Antoni Tàpies, Eduardo Chillida... Slovníček slohů Sloh vizigótský (estilo visigótico) = sloh Vizigótů, pro který je charakteristická valená klenba a podkovovité oblouky. Sloh asturský (estilo asturiano) = sloh prerománský z oblasti Asturie, který nebyl zasažen hispanomuslimskou kulturou. Sloh hispanomuslimský nebo také arabský (estilo hispanomusulmán nebo árabe) = orientální dekorativní styl, který ovlivnil architekturu celého Pyrenejského poloostrova, vyjma Asturie. Sloh mozarabský (estilo mozárabe) = sloh křesťanských stavitelů vycházející z vizigótského slohu doplněného o některé arabizující prvky, jako např. vyšší podkovovitý oblouk. Sloh mudejarský (estilo mudéjar) = sloh muslimských stavitelů pracujících po dokončení reconquisty pro křesťany. Typickými stavebními a dekorativními prvky jsou cihly, keramické dlaždice, kachle a tašky, kazetové stropy a medailóny. Sloh isabelský (estilo isabelino) = pozdně gotický, velmi zdobný, nazvaný podle královny Isabely Kastilské. Sloh platereskní (estilo plateresco) = hispanizující renesanční sloh napodobující umění stříbrotepců. Sloh herrerovský (estilo herreriano) = renesanční strohý, bez jakékoliv dekorativnosti, nazvaný podle architekta Juana de Herrery. Sloh churriguerský (estilo churrigueresco) = pozdně barokní, velmi dekorativní, nazvaný podle jeho tvůrců bratří Churriguerů. Sloh modernistický (estilo modernista nebo modernisme) = španělská, či spíše katalánská secese. INFOKNIHA ŠPANĚLSKO 15

17 Praktické informace Informace pro turisty Turistické informační kanceláře (Oficina de Turismo, Tourist Info nebo jen Información) najdete ve všech turistických střediscích. Dostanete tam základní informace o nejdůležitějších památkách a zajímavých akcích v místě a nejbližším okolí, možnostech ubytování, dopravních spojích, atd. K dispozici většinou bývají plánky míst a cizojazyčné brožurky. Svátky Nový rok, 6. leden (Tři králové); Zelený čtvrtek a Velký pátek (před Velikonocemi); 1. květen (Svátek práce); 15. srpen (Nanebevzetí Panny Marie); 12. říjen ( Státní svátek Španělska Den hispánských národů); 1. listopad (Všech svatých); 6. prosinec (Den španělské ústavy); 8. prosinec (Neposkvrněné početí Panny Marie); 25. prosinec (Vánoce) Kromě těchto celostátních svátků mají své svátky nejen jednotlivé regiony, ale mnohdy dokonce i města. Může jich být maximálně 14 za rok. Čas Na pevnině a na Baleárech platí středoevropský čas, na Kanárských ostrovech je o hodinu méně. I zde je zaveden letní čas. Španělé jako jižní národ mají odlišné rozvržení času než Středoevropané. Dáte-li si se španělskými přáteli schůzku v poledne, není to ve 12.00, ale kolem Raději se na přesnou hodinu setkání zeptejte. Mezi a bývají zavřeny obchody i muzea, protože polední klid (siesta) se důsledně dodržuje. Divadelní představení a koncerty začínají většinou kolem 22. hodin. Noční bary a diskotéky se začínají zaplňovat až kolem jedné hodiny, nejlepší atmosféra bývá mezi třetí a pátou hodinou ranní. Místní však vyrážejí za zábavou většinou jen v pátek a sobotu. Nákupy Kromě obchodních domů (El Corte Inglés, Galerías Preciados, Zara, aj.) ve větších městech, obchodních center známých i u nás, značkových prodejen a módních butiků najdete v každém větším městě či letovisku celou řadu obchodů a prodejen s tradičními suvenýry. Za pozornost stojí kožené výrobky, keramika, proutěné zboží, likéry, víno... Vyhledávané bývají místní trhy (mercadillo), které se konají vždy dopoledne, většinou jednou týdně. Doporučujeme dávat pozor na peníze, doklady, fotoaparáty. Potraviny nakoupíte nejvýhodněji v supermarketech. Běžná prodejní doba v obchodech je od pondělí do soboty, od 9.00 do a od do Velká obchodní centra a obchodní domy polední přestávku nemívají a mívají otevřeno do 21.00, někde až do 22.00, někdy i v neděli. V turistických centrech na pobřeží bývá v letní sezóně otevřeno většinou i v neděli. Orientační ceny některých potravin: Chléb (bageta) (pan) od 0,63 EUR Mléko 1 l (leche) od 0,64 EUR Máslo 1/4 kg (mantequilla) 1,80 EUR Stolní olej na smažení, např. slunečnicový (aceite de girasol) 0,99 EUR Olivový olej virgen nebo extra virgen (aceite de oliva) od 2,45 EUR Šunka, uzeniny 10 dkg (jamón, chorizo, salami) od 1,55 EUR Sýry (queso) od 0,50 EUR Jogurt (yogur) od 0,30 EUR Pizza mražená od 2,58 EUR Kuře 1 kg (pollo) 1,35 EUR Ryby mražené 1 kg (pescado congelado) od 6 EUR Ryby čerstvé 1 kg (pescado fresco) od 9,50 EUR Ovoce 1 kg (fruta) od 0,70 EUR Zelenina 1 kg, např. papriky, rajčata (pimiento, tomate) od 1 EUR Brambory 1 kg (patatas) 0,46 EUR INFOKNIHA ŠPANĚLSKO 16

18 Rýže 1 kg (arroz) 0,90 EUR Těstoviny 0,5 kg (pasta) 0,70 EUR Voda přírodní 8 l (agua natural) 1,32 EUR; 1,5 l 0,37 EUR Fanta, sprite a jiné nealko 2 l od 0,98 EUR Pivo 1 l (cerveza) od 1,02 EUR (San Miguel) Stolní vína 1 l (vino de mesa) od 0,99 EUR, sangría 1 l od 1,11 EUR Značková vína 0,7 l od 3,78 EUR (La Rioja 0,7 l od 5,98 EUR) Cigarety Marlboro 2,40 EUR Káva 25 dkg (café) od 1,23 EUR Nescafé (malé) od 1,41 EUR Pitná voda Kvalita pitné vody z vodovodní sítě může být v různých částech Španělska různá. Je sice údajně zdravotně nezávadná, ale kafe nebo čaj Vám z takové vody příliš chutnat nebude. Někdy můžete mít i zažívací potíže. Je proto jistější si vodu (agua natural) k pití zakoupit v obchodě. EXTRA TIP Velmi osvěžujícím nápojem je tzv. tinto de verano. Potřebujete k tomu vodu La Casera, červené víno, kousek citrónu a led. Bary, kavárny, pivnice, restaurace... Všeobecně platí, že bary (nejde o bary v našem slova smyslu) a kavárny (cafeterías) otevírají nejdříve už kolem V barech a kavárnách se totiž snídá, a to většinou káva s mlékem (café con leche) a croissantem nebo něčím sladkým. Chcete-li kávu o něco větší, žádejte café americano. Kolem je čas na svačinu. To už bývají otevřeny i pivnice (cervecerías). Kolem začíná provoz v restauracích. Obědy se podávají mezi a 15.30, večeře mezi a Chcete-li se naobědvat nebo navečeřet (jeden chod) v nepříliš drahém podniku, zaplatíte kolem 5 10 EUR, výhodné je denní menu za stejnou cenu (menu del día), s dvěma chody, nápojem a většinou i zákuskem. Na mnoha místech dostanete menu del día jen v době oběda. Mezi a se ve velké většině podniků teplá jídla nepodávají. Chcete-li si dát jen něco velmi malého, dejte si tapas (jednohubky vystavené za sklem barového pultu), máte-li hlad o něco větší, vyberte si mezi Raciones, což někdy stačí i jako oběd či večeře. Nikdy si nepřisedávejte k již částečně obsazenému stolu a účet (la cuenta) plaťte za celou společnost dohromady a až pak se spolu vyrovnejte. Dávat spropitné (5 10%) je běžné, ale náš způsob, tj. zaokrouhlování částky při placení je nepřijatelný. Spropitné necháte před odchodem na talířku, na němž Vám číšník přinesl drobné zpět. Jídelní lístek (la carta) bývá rozčleněn na předkrmy (entradas), polévky (sopas), rybí pokrmy (pescados), pizzy (pizzas), těstoviny (pastas), masité pokrmy (carnes), zákusky (postres), mezi něž patří i různé druhy ovoce. K jídlu si můžete dopřát vodu neperlivou (agua mineral sin gas), perlivou (agua con gas nebo gaseosa), pivo lahvové (una cerveza) nebo točené malé (una caña), točené větší (una jarra de cerveza), což však může být někde pochopeno jako džbánek piva, protože větším sklenicím se říká v různých oblastech jinak, červené víno (vino tinto, někde i vino negro), bílé víno (vino blanco), růžové víno (vino rosado). Po jídle si můžete dát kávu (café solo), kávu s trochou mléka (café cortado), dvojitou kávu (café americano), kávu s brandy (carajillo). Šumivému vínu (vino espumoso) se všeobecně říká cava. Pošta a známky Pošty (Correos) bývají otevřeny od 9.00 do 14.00, v neděli mají zavřeno. Známky (sellos) se prodávají na poštách, v trafikách (tabacos), v recepcích hotelů, někdy i ve stáncích s pohlednicemi. Pohlednice i dopisy do evropských zemí je třeba ofrankovat známkou v hodnotě 0,57 EUR, do mimoevropských zemí 0,78 EUR. Poštovní schránky jsou většinou válcovitého tvaru a jsou žluté. Poštovní zásilky do ČR se posílají letecky a jejich doručení trvá asi týden. Prodávají se i známky bez udání hodnoty. Takové známky jsou platné, ale dopisy či pohledy s takovou známkou doručuje soukromá mezinárodní společnost. Musíte je proto vhodit do schránek k tomu určených, které jsou umístěny v obchodech či recepcích těch hotelů, kde se tyto známky prodávají. Telefonování Směrové číslo pro telefonování ze Španělska do zahraničí je 00, následuje směrové číslo České republiky 420 (Slo- INFOKNIHA ŠPANĚLSKO 17

19 vensko 421) a číslo volaného. Při telefonování do Španělska z České republiky je třeba volit číslo volaného. Španělské účastnické stanice mají celkem devět čísel. Jejich nedílnou součástí jsou i původní meziměstská předčíslí, která např. ve starších průvodcích a brožurách nejsou u jednotlivých telefonů uváděná a je třeba si je doplnit. Telefonní automaty bývají někdy v budovách pošt, dostatek je jich na ulicích. Fungují jak na telefonní karty (tarjeta telefónica), tak na mince. Ve většině měst najdete i telefonní hovorny (locutorio público). K telefonování se užívají mince v hodnotě 1, 5, 20 a 50 centimů. Telefonní karty v hodnotě 6,12 a 30 EUR zakoupíte na poštách nebo ve stáncích Tabacos. Nejlevnější je telefonování z kabin, z hotelového pokoje či recepce je hovor dražší. Od do 7.00 a v sobotu a neděli platí levnější tarify. Máte-li mobilní telefon, doporučujeme informovat se u příslušného operátora na možnost a způsob telefonování ze zahraničí. Výhodně lze telefonovat s předplacenou Kartou X (1 min/45 Kč). Prostřednictvím Czech Direct (služba Telecomu) můžete telefonovat na účet volaného. Po volbě čísla se Vám ozve operátor (česky), nahlásíte své jméno a číslo volaného. Volaný účastník za hovor zaplatí 63 Kč + 30 Kč/1 min. Elektrické napětí Elektrické napětí je dle evropské normy 220 V. Výjimkou jsou některé starší hotely, které mají stále ještě 125 V. Někde Vás může překvapit i jiný typ zásuvek. V každém obchodě s domácími potřebami lze zakoupit adaptér (adaptador), který tento problém vyřeší. Lékařská péče a lékárny Od 1. června 2004 je nárok na lékařské ošetření v členských zemích EU. K tomu je potřeba si vyzvednout ve své zdravotní pojišťovně v ČR formulář E-111 sloužící v cizině k uplatnění nároku ze zdravotního pojištění. Čeští občané, kteří se budou chtít léčit v zahraničí, však musí počítat s placením spoluúčasti, která je v členských státech EU vysoká a mnohonásobně převyšuje spoluúčast v ČR. Ve Španělsku se jedná o 40% spoluúčast při hrazení ceny léku. Spoluúčast se dá vyřešit komerčním připojištěním. Pro turistické cesty se doporučuje si toto komerční připojištění vyřídit. I když jste pojištěni, může se stát, že lékař či zdravotnické zařízení (centro médico, hospital) bude požadovat platbu v hotovosti. V takovém případě vždy vyžadujte lékařskou zprávu a potvrzení o zaplacení, případně i stvrzenku při použití taxi k dopravě k lékaři. Vaše pojišťovna by Vám na základě pojistné smlouvy měla výdaje proplatit. V naléhavých případech volejte sanitní službu (Ambulancia Cruz Roja). Pokud nepovažujete návštěvu lékaře za nutnou, doporučujeme obrátit se na některou z četných lékáren (farmacia). Zdejší lékárníci dokážou dobře poradit a doporučit lék, který většinou zabere. Léky zakoupené bez lékařského předpisu pojišťovny nehradí. Léky předepsané lékařem se platí v hotovosti. Požadujte potvrzení o zaplacení. Lékárny bývají otevřeny ve všední den od 9.00 do a od do 20.00, v sobotu od 9.00 do Na dveřích každé lékárny je uvedena adresa lékárny, která má pohotovostní službu (farmacia de guardia). Všeobecně platí, že byste měli mít s sebou základní léky, mastičku na opary, oční kapky, opalovací krém s vysokým ochranným faktorem, panthenol... Projeví-li se alergie na sluníčko, kupte si v lékárně Symalar EXTRA Espuma, Bepanthol, nebo jiný obdobný krém, který Vám lékárník doporučí, žahne-li Vás TIP medúza, použijte Elocom, šlápnete-li na ježka, pokuste se opatrně vytáhnout pinzetou ty bodliny, které vytáhnout jdou, pak místo potřete olivovým olejem a obvažte plátnem. Bodliny změknou a vstřebají se. Banky, peníze a platební karty Banky (Bancos) jsou otevřeny od pondělí do pátku od 9.00 do 14.00, v sobotu do (v létě je v sobotu zavřeno) a přijímají všechny běžné druhy cestovních šeků. Bankomaty bývají umístěny u vchodu. Od je ve Španělsku zavedena měna Euro, od 1. března 2002 je možné platit už jen v Eurech. V oběhu jsou bankovky o hodnotě 5, 10, 20, 50, 100, 200 a 500 EUR a mince o hodnotě 1 EUR, 2 EUR a 1, 2, 5, 10, 20 a 50 centimů. Většina hotelů, restaurací, velké obchody, autopůjčovny přijímají platby běžnými mezinárodními kreditními kartami, INFOKNIHA ŠPANĚLSKO 18

20 především Visa a MasterCard. Někdy je při platbě vyžadován pas. Bezpečnost I když je Španělsko relativně bezpečnou zemí, v turistických centrech na pobřeží a ve velkých městech existuje velké riziko krádeží. Dávejte si pozor na peníze, fotoaparáty a další cennosti na trzích a jiných přelidněných místech. Letenky, doklady, cestovní šeky, apod. jsou bezpečnější v hotelovém sejfu. Místo pasu můžete nosit kopii. Buďte obezřetní při výběru peněz z bankomatu. Máte-li u sebe větší obnos peněz, rozdělte si je a uschovejte na několika místech. Nikdy nenechávejte v autě cenné věci a doklady. Důležitá telefonní čísla Tísňová volání Státní policie (Policía Nacional): tel.: 091 (přepadení a krádeže). Městská policie (Policía Municipal) v obcích a městech: tel.: 092 (dopravní nehody a odtah vozidel) Dopravní policie mimo obce (Guardia Civil): tel.: 062 (dopravní nehody a odtah vozidel mimo obce) Hasiči (Bomberos): 080 Záchranná služba: 061 Zastupitelský úřad Velvyslanectví ČR v Madridu Embajada de la República Checa Avda. Pio XII, 22-24, Madrid España Tel.: , konzulární oddělení: Fax: , konzulární oddělení: madrid@embassy.mzv.cz Web: Provozní hodiny úřadu: pondělí pátek , Úřední hodiny konzulárního oddělení pro veřejnost: po pá Konzulární jednatelství Barcelona Travesera de Gràcia Barcelona Tel.: , , mobil: (nepřetržitě) Fax: Působnost úřadu: Katalánie, Aragon Provozní hodiny úřadu: po pá Konzulární jednatelství je v provozu pouze v letní turistické sezóně, cca od do INFOKNIHA ŠPANĚLSKO 19