VYSOKÁ ŠKOLA POLYTECHNICKÁ JIHLAVA Katedra zdravotnických studií. Očkování chlapců proti HPV. Bakalářská práce

Transkript

1 VYSOKÁ ŠKOLA POLYTECHNICKÁ JIHLAVA Katedra zdravotnických studií Očkování chlapců proti HPV Bakalářská práce Autor práce: Vedoucí práce: Petra Krausová PhDr. Petra Doucková Jihlava 2019

2

3 Abstrakt Tématem bakalářské práce je očkování chlapců proti HPV. Teoretická část je věnována dostupným znalostem o lidských papilomavirech. Jsou zde popsány možnosti přenosu, onkogenní potenciál a rizikové faktory maligní transformace. Další kapitoly se zaměřují na benigní a maligní onemocněním způsobených HPV viry. Poslední kapitoly se pak zabývají očkováním a popisem jednotlivých aktuálně dostupných vakcín. Výzkum této práce byl proveden pomocí dotazníkového šetření. Dotazníky byly určeny rodičům, kteří mají alespoň jednoho syna do 18 let. Cílem bylo zmapovat znalosti respondentů o maligních onemocněních způsobených HPV viry u chlapců, rizicích nákazy a možnostech prevence. Výsledky jsou znázorněny pomocí grafů a detailněji rozebrány v diskuzi. Následuje návrh řešení a doporučení pro praxi a závěr se shrnutím. Klíčová slova Lidské papilomaviry, HPV, maligní onemocnění, očkování

4 Abstract The topic of this bachelor thesis is HPV vaccination of boys. The theoretical part is concerned with the available knowledge of human papillomaviruses. It describes the potential transmission routes, oncogenic potential and risk factors for cancer. The following chapters deal with the benign and malignant diseases caused by HPV. The final chapters deal with vaccination and describe the individual vaccines currently available. The research carried out for the purpose of this thesis is based on questionnaires. The respondents were parents of at least one son under the age of 18. The aim was to identify the extent of the respondents' knowledge of HPV-caused malignant diseases in boys, risks of infection and ways of prevention. The results are illustrated using charts and analyzed in greater detail in the discussion. Subsequently, a solution is proposed along with a recommendation for practice, and the findings are summarized in the conclusion. Key words Human papillomaviruses, HPV, malignant desease, vaccination

5 Prohlašuji, že předložená bakalářská práce je původní a zpracoval/a jsem ji samostatně. Prohlašuji, že citace použitých pramenů je úplná, že jsem v práci neporušil/a autorská práva (ve smyslu zákona č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů, v platném znění, dále též AZ ). Souhlasím s umístěním bakalářské práce v knihovně VŠPJ a s jejím užitím k výuce nebo k vlastní vnitřní potřebě VŠPJ. Byl/a jsem seznámen/a s tím, že na mou bakalářskou práci se plně vztahuje AZ, zejména 60 (školní dílo). Beru na vědomí, že VŠPJ má právo na uzavření licenční smlouvy o užití mé bakalářské práce a prohlašuji, že s o u h l a s í m s případným užitím mé bakalářské práce (prodej, zapůjčení apod.). Jsem si vědom/a toho, že užít své bakalářské práce či poskytnout licenci k jejímu využití mohu jen se souhlasem VŠPJ, která má právo ode mne požadovat přiměřený příspěvek na úhradu nákladů, vynaložených vysokou školou na vytvoření díla (až do jejich skutečné výše), z výdělku dosaženého v souvislosti s užitím díla či poskytnutím licence. V Jihlavě dne 24. dubna Podpis studentky

6 Poděkování Děkuji vedoucí práce PhDr. Petře Douckové za její odbornou pomoc, cenné rady, připomínky, ochotu a trpělivost při zpracování této bakalářské práce. Děkuji své rodině za podporu během celého studia.

7 Vysoká škola polytechnická Jihlava Obsah Úvod Teoretická část Lidské papilomaviry Přenos infekce Onkogenní potenciál Rizikové faktory maligní transformace Benigní onemocnění Infekce kůže Genitální bradavice (condyloma acuminata) Papilomatóza hrtanu Rekurentní respirační papilomatóza Cervikální léze Maligní onemocnění Karcinom děložního čípku Karcinom vulvy a pochvy Karcinom penisu Karcinom anální krajiny Karcinom hlavy a krku Karcinom plic Karcinom kůže Očkování proti HPV Silgard Cervarix Gardasil Výzkumná část Cíl výzkumu a výzkumné otázky Metodika výzkumu Charakteristika vzorku respondentů a výzkumného prostředí Průběh výzkumu Výsledky dotazníkového šetření Diskuze Návrh řešení a doporučení pro praxi Závěr Seznam použité literatury Přílohy

8 Seznam tabulek a grafů Tabulka 1: Nádorová onemocnění české populace se vztahem k infekci HPV Graf 1: Pohlaví Graf 2: Věk Graf 3: Nejvyšší dosažené vzdělání Graf 4: Rakovina děložního čípku Graf 5: Nádorová onemocnění u mužů Graf 6: Rizikové oblasti u chlapců Graf 7: Možnosti přenosu Graf 8: Prevence Graf 9: Dostupnost očkování proti HPV u chlapců Graf 10: Nejvhodnější doba pro očkování chlapců proti HPV infekci Graf 11: Zdroj informací Graf 12: Věk syna Graf 13: Volba očkování Graf 14: Skutečnosti ovlivňující volbu očkování Graf 15: Skutečnosti ovlivňující zamítnutí očkování Graf 16: Očkování dcery Graf 17: Příspěvek od pojišťovny Graf 18: Výše příspěvku od pojišťovny

9 Seznam použitých zkratek ACIP CDC ČR DNA ESGO HaN HIV HPV HR HR-HPV KDU KOF LR LR-HPV tzn. USA VLP WHO ZŠ Advisory Comittee on Immunization Practices (americký Poradní výbor pro imunizační postupy) Centers for Disease Control and Prevention (Centra pro kontrolu a prevenci nemocí) Česká republika deoxyribonucleic acid (deoxyribonukleová kyselina) European Society of Gynaecological Oncology (Evropská společnost gynekologické onkologie) head-and-neck (hlava a krk) Human Immunodeficiency Virus Human Papillomaviruses (lidské papilomaviry) high-risk (vysoce rizikové) high-risk Human Papillomaviruses (vysoce rizikové lidské papilomaviry) karcinom dutiny ústní karcinom orofaryngu low-risk (nízce rizikové) low-risk Human Papillomaviruses (nízce rizikové lidské papilomaviry) to znamená United States of America virus-like-particle (viru podobná částice) World Health Organization (Světová zdravotnická organizace) základní škola 9

10 Úvod Lidské papilomaviry (Human Papillomaviruses; HPV) jsou společností spojovány především s rakovinou děložního čípku. Očkování proti karcinomu děložního hrdla je v široké veřejnosti téměř všeobecně známé. Cílem této práce je popsat další možná onemocnění, jejichž původci jsou HPV a četnost jejich výskytu, především v závislosti na pohlaví. Dalším cílem je zmapovat povědomí respondentů o těchto onemocněních, riziku nákazy a o možnosti očkování proti HPV nejen u dívek, ale i chlapců. Dále zjistit, jakou váhu přisuzuje veřejnost zmíněnému riziku nákazy lidskými papilomaviry, a to v souvislosti s existencí možného očkování. Vakcíny proti papilomavirové infekci patří mezi první registrované vakcíny proti nádorovému onemocnění vůbec. Dané téma je ale zajímavé i z důvodu protichůdných postojů veřejnosti k samotnému očkování. Očkování proti HPV patří mezi dobrovolné, tudíž odpadá nátlak na člověka, který se pro očkování může rozhodnout na základě vlastního přesvědčení. I když se musí brát v potaz doporučený věk pro očkování, ve kterém je vakcína plně proplácena pojišťovnou, a proto existuje stále určitá snaha směřovat společnost k volbě vakcinace v optimálním období. (Fait, 2009) Očkování jako takové je opakovaně probírané téma a rakovina děložního čípku je dalším častým tématem teoretických i výzkumných prací. Z toho důvodu je tato práce zaměřena především na chlapce, u kterých je procentuálně menší výskyt zhoubných nádorů způsobených papilomavirovou infekcí, a to především v porovnání se vznikem karcinomu děložního hrdla u dívek. Incidence těchto nádorů však u mužů stále stoupá a vakcína je dostupná pro obě pohlaví. (Česká onkologická společnost, 2018) Plné hrazení očkování pojišťovnou se vztahuje na jedince ve 13 až 14 letech. Výzkumná část této práce je založena na předpokladu, že v tomto období o očkování rozhodují především rodiče dětí. Ať už se člověk rozhodne, zda své dítě očkovat či ne, měl by brát v potaz nejen rizikové chování svého dítěte, ale i riziko, které hrozí od potencionální partnerky či partnera v budoucnosti. Očkování předchází nákaze i v případě, kdy druhý z páru se již dostal do styku s HPV virem a existuje možnost, že se stal jeho nositelem. Diskutabilní je však skutečnost, že doposud není známo, jak dlouho vakcína proti lidským papilomavirům působí. (WHO, 2017) 10

11 Zajímavou otázkou je, zda lidé přemýšlí o vakcinaci u chlapců tak, že výskyt rakoviny je u nich méně častý, proto není potřeba očkovat stejně jako u dívek, u kterých je riziko malignity znatelně vyšší. Cílem této práce je tedy i zjištění, zda lidé spoléhají na nízké procento výskytu maligního onemocnění způsobeného papilomaviry a rozhodnou se neočkovat, i přes jejich závažnost. 11

12 1 Teoretická část 1.1 Lidské papilomaviry Lidské papilomaviry (z angl. Human Papillomaviruses; HPV), nazývané také jako viry papilomatózních lézí, jsou nejvýznamnější příčinou vzniku karcinomu děložního hrdla, ale i dalších maligních i benigních lézí ženského i mužského genitálu a dalších oblastí. V současné době představují celosvětově nejčastěji pohlavně přenosnou infekci, a to s celoživotním rizikem (Herbeck et al., 2011). Virus HPV existuje v podobě infekčních částic s genomem DNA, které se množí výlučně na dlaždicobuněčném epitelu kůže a sliznic, kdy jednotlivé typy HPV infikují vždy určitou anatomickou oblast bez následné virémie. V současné době existuje více než 200 odlišných typů, které napadají především oblasti genitálií, análního prstence, dutiny ústní a dýchacích cest. V dané anatomické lokalitě následně dochází k aktivnímu přepisování virového genomu epiteliálními buňkami (Herbeck et al., 2011; Laco, 2012; Závadová, 2015). Dlaždicobuněčný epitel poskytuje pro HPV přirozenou hostitelskou tkáň. U orgánů, které se nachází v blízkosti zevního prostředí, přechází dlaždicobuněčný epitel v cylindrický. Tento přechod se nazývá skvamo-kolumnární junkce. V místě tohoto přechodu dochází k aktivní proliferaci tkáně a genetickým změnám bazálních buněk. Viry se chovají v podstatě jako paraziti, kteří při mikrotraumatech epitelu pronikají k receptorům buňky, infiltrují buněčnou membránou a využívají buňku k množení vlastního genomu. Oblast skvamo-kolumnární junkce se tak stává nejvíce náchylnou k infekci HPV, jelikož k celému procesu replikace genomu viru dochází právě v průběhu diferenciace epiteliálních buněk. Zmíněná oblast se nachází v zóně děložního hrdla, anu, ale například i v oblasti příklopky hrtanové, dutiny nosní, hrtanu, močové trubici a v oblasti přechodu jícnu v žaludek (Herbeck et al., 2011; Laco, 2012; Závadová, 2015). Jako vstupní brána infekce slouží kožní či slizniční mikrotrauma, které svou nízkou imunitní odezvou vytváří pro virus HPV vhodnou kultivační půdu a může se stát i místem vzniku epiteliálního tumoru, který může vyústit až v invazivní karcinom (Herbeck et al., 2011; Laco, 2012). 12

13 1.2 Přenos infekce Nejvýznamnějším způsobem přenosu HPV virů je pohlavní styk. HPV viry ale odolávají i běžnému způsobu dezinfekce, a proto nelze vyloučit ani nepenetrativní sexuální aktivity, nozokomiální infekce či přenos z matky na dítě. Jelikož bylo prokázáno, že virus vydrží odloučeně od hostitele až jeden týden, je pravděpodobně možný i přenos kontaminovanými předměty (sexuálními pomůckami, lékařskými nástroji) nebo běžným kontaktem. Při infekci lidskými papilomaviry jen velmi vzácně dochází k přestupu viru do cévního řečiště a k následné virémii. Přenos krví je tedy v tomto případě nepravděpodobný (Laco, 2012; Závadová, 2015). Lidské papilomaviry jsou relativně stabilní a odolné vůči imunitnímu dohledu organismu, jelikož přirozená smrt infikovaných buněk, ze kterých se infekční částice uvolňují, nevyvolává zánětlivý proces, který by varoval před přítomností patogenu v organismu. Proto člověk infikovaný virem HPV, u něhož je infekce úspěšně pod dohledem imunitního systému, se stává nosičem daného viru a ani o této skutečnosti nemusí vědět, až do doby, než se přítomnost prokáže například na základě stěru z děložního čípku ženy, či při vzniku viditelné bradavice na genitálu muže. Při nechráněném sexuálním styku ve většině případů dochází k přenosu na sexuálního partnera. Většina žen, ale i mužů se nejpozději ve věku kolem 20 let dostane do kontaktu s lidskými papilomaviry a pravděpodobně se stane i jejich nosičem (Laco, 2012; Sears, 2014). K infekci tedy může dojít obousměrně, jak u žen, tak i u mužů. Téměř 80 % případů infekce je úspěšně eliminováno imunitním systémem hostitele, a to v průběhu jednoho roku až tří let od nákazy. Často ale nedochází ke kompletní eliminaci infekce a infekční částice HPV přežívají v bazálních buňkách i po dobu několika let. Za nepříznivých okolností, zejména při imunosupresi jedince, se takto uchovaná infekce může reaktivovat. Infikovaný člověk se tedy nachází v tzv. klinické remisi a infekce probíhá asymptomaticky. V některých případech je organismus schopen infekci kontrolovat jen do určité míry, což se následně projevuje klinickými příznaky typickými pro jednotlivé skupiny HPV, např. papilomy, kondylomy či epiteliálními neoplaziemi (Fait, 2009; Herbeck et al., 2011; Laco, 2012). Velmi rozporuplný je vertikální přenos z matky na dítě. Podle předpokladů je přenos infekce touto cestou velmi vzácný, ale možnost přenosu existuje. Otázkou je, do jaké míry se podílí při porodu získaná infekce na vzniku onemocněních vyvolaných lidskými 13

14 papilomaviry, které se následně projevují až v pozdějším dětském věku. Infekce u novorozence v průběhu několika měsíců totiž často sama vymizí. Zůstává tedy obtížné rozlišit infekci od pouhé kontaminace. Dle Herbecka (2011) je anogenitální infekce u dítěte možná také přenesením od pečující osoby při výměně plen či prádla, kdy tento jev se dříve mylně přisuzoval sexuálnímu zneužití dítěte. Výjimku v tomto případě tvoří rekurentní respirační papilomatóza hrtanu, u níž byl vztah s perinatální infekcí HPV viry skutečně prokázán. Dále není dokázáno, že císařský řez chrání dítě před HPV infekcí, a proto se jako prevence nedoporučuje (Laco, 2012; Sears, 2014). Zajímavou otázku tvoří i infekce dutiny ústní virem HPV. Přestože existuje teorie o přenosu při orogenitálních sexuálních aktivitách, tato možnost je v některých případech vyloučena, jelikož typ HPV v dutině ústní často není totožný s typem viru na genitálu dané osoby či jejího sexuálního partnera. Nelze také vyloučit, že v případě této anatomické oblasti dochází k nákaze pouhým líbáním (Laco, 2012). Vyšším rizikem nákazy papilomaviry jsou všeobecně ohroženy osoby s porušenou imunitou. Rizikovými se stávají tedy lidé s imunosupresivní léčbou (například při posttransplantační terapii), HIV pozitivní, dlouhodobě užívající steroidy či orální antikoncepci a těhotné ženy. K maligní transformaci pak dochází pravděpodobně následkem mutací v průběhu nekontrolovaných buněčných cyklů, kdy je narušená přirozená buněčná reakce a buňka není schopna reagovat apoptózou (Herbeck et al., 2011; Laco, 2012; Závadová, 2015). 1.3 Onkogenní potenciál Papilomaviry se rozdělují dle onkogenního potenciálu, tedy v závislosti na jejich schopnosti maligní transformace, na tzv. low-risk (LR), neboli nízce rizikové, a high-risk (HR), tedy vysoce rizikové (Altaner, 2008). Nízkorizikové papilomaviry nevyvolávají vznik nádorů, ale jsou příčinou vzniku benigních lézí v podobě genitálních bradavic (tzv. kondylomata) či laryngeálních papilomů. Přičemž 90 % benigních onemocnění způsobují LR-HPV typu 6 a 11 (Herbeck et al., 2011). Mezi vysoce rizikové lidské papilomaviry patří především HPV typu 16 a 18. Samotná infekce HR-HPV viry nezpůsobí maligní onemocnění, nýbrž se uvádí současné působení 14

15 dalších rizikových faktorů, které ve spojení s těmito viry vedou k rozvoji karcinomu (Herbeck et al., 2011). 1.4 Rizikové faktory maligní transformace Hledáním souvislostí mezi lidskými papilomaviry a vznikem nádorů se celosvětově zabývají početné týmy výzkumníků. Významným faktorem v přenosu pohlavních chorob je všeobecně věk. Celosvětově se uvádí nejvyšší výskyt pohlavně nakažených osob ve věku let. Příčinou je časné zahájení pohlavního života před dosažením biologické zralosti, což se týká nejen pohlavních žláz, ale i stavby pohlavních orgánů (Machová a Kubátová, 2009; Závadová, 2015). V nižším věkovém období jsou ohroženy více dívky než chlapci. Vrcholu infekce viry HPV žena dosahuje mezi 18. až 25. rokem. Děložní čípek u dospívajících dívek je zcela pokryt cylindrickým epitelem, který je náchylnější k patologickým změnám a má tedy větší předpoklady pro přechod v maligní karcinom, než je tomu u dospělých žen, jejichž čípek je více chráněn již vyvinutým dlaždicovým epitelem. Promiskuitní chování u můžu pak zvyšuje riziko vzniku karcinomu děložního hrdla jejich partnerek až sedmkrát (Fait, 2009; Laco, 2012; Machová a Kubátová, 2009). Co se týče sexuální aktivity, nejrizikovějšími faktory tedy jsou zejména časné zahájení sexuální aktivity a vyšší počet sexuálních partnerů v průběhu celého života. Riziko se zvyšuje i s počtem porodů, a to zejména u mladých rodiček, kdy dochází ke traumatu cervixu a současné imunosupresi. Incidence infekce HPV viry následně s věkem klesá, ale současně se zvyšuje riziko její perzistence, která může vést právě k maligní transformaci (Altaner, 2008; Herbeck et al., 2011; Chlíbek, Smetana a Kosina, 2010). Důležitým rizikovým faktorem nejen v přenosu, ale i při reaktivaci HPV viru a následné maligní transformaci je imunologický deficit. Jak je zmíněno výše, mezi osoby s oslabenou imunitní odezvou patří zejména lidé HIV pozitivní, u kterých při současné infekci HR-HPV je riziko dysplastikých změn (neboli patologického vývoje) až 40krát vyšší v porovnání s HIV negativními osobami (Altaner, 2008; Herbeck et al., 2011; Laco, 2012). Mezi rizikové se řadí také faktory genetické. Výsledky studií však prozatím nejsou použitelné při vyhledávání rizikových osob. Mezi geneticky náchylnější se řadí 15

16 pravděpodobně lidé z rozvojových zemí, ve kterých je vyšší výskyt nádorů oproti rozvinutým státům. Přisuzováno je to ale i dalším faktorům, mezi které patří vnější prostředí, geograficky podmíněná prevalence daných virů, vyšší prevalence HIV nakažených osob, ale i nedostupnost očkování či neprovádění screeningových programů (Laco, 2012). Riziko maligního zvratu dále zvyšuje nikotismus a chronický abúzus alkoholu. Hovoříme o nejdůležitějších rizikových faktorech nádorů hlavy a krku. Přes tento zavedený názor některé zdroje uvádí, že se zmíněné nádory vyskytují stále ve větší míře u lidí, u kterých dané rizikové chování nelze zcela jistě prokázat. Naproti tomu jiné zdroje uvádí, že v porovnání s nekuřáky je relativní riziko kuřáků asi dvakrát vyšší. Příčinou jevu jsou pravděpodobně toxické a karcinogenní účinky tabáku (Laco, 2012; Závadová, 2015). Vliv dlouhodobého užívání orální antikoncepce na riziko maligního přechodu zatím nebyl dosud zcela prokázán. Výsledky studií vysvětlují vyšší rizikovost především změnou hlenové bariéry děložního čípku, který je následně méně chráněn před HPV infekcí. Výzkumné studie se kromě toho zabývají zkoumáním vztahu současné infekce HPV s dalšími mikroorganismy. Uvažuje se o zvýšení rizika transformace při přítomnosti další pohlavně přenosné nemoci. Do úvahy přichází zejména herpetický virus a chlamydie. Před objevem lidských papilomavirů byl herpetický vir navíc považován za patogen způsobující karcinom děložního hrdla, ale další studie již neprokázaly žádné důkazy na potvrzení této teorie a některé ji dokonce zcela vyvrátily (Laco, 2012; Sehnal et al., 2014). Nejdůležitějším prognostickým ukazatelem progrese onemocnění je přítomnost konkrétního typu HPV. HR-HPV jsou nejrizikovějším faktorem pro vznik karcinomu určité anatomické oblasti, patří tedy mezi hlavní etiologické činitele. Nejvyšší riziko maligního převratu dysplastických změn představuje HPV infekce typu 16, která současně zahrnuje nejmenší pravděpodobnost spontánní regrese dysplazií a nejvyšší riziko recidivy po léčbě. Pro progresi do karcinomu je celkově významná perzistence vysoce rizikových typů HPV. Lehké prekancerózy však mohou být zapříčiněny i řadou nízkorizikových typů. Nezbytné pro včasný záchyt patologických změn je účast na screeningových programech (Laco, 2012; Závadová, 2015). 16

17 1.5 Benigní onemocnění Neonkogenní typy HPV způsobují nezhoubná onemocnění, která vznikají často za krátkou dobu po infekci. Některé typy způsobují změny, které při zanedbání mohou vést i k rozvoji maligního onemocnění. Mezi benigní změny na kůži patří veruky (bradavice) a na sliznicích papilomy. K projevu dochází za několik týdnů po infekci, ale někdy i za rok nebo déle (Herbeck et al., 2011; HPV Guide, ) Infekce kůže Typy bradavic na kůži vzniklé působením virů HPV se liší tvarem, velikostí i barvou a některé mohou být i bolestivé. Vznik lézí je zapříčiněn zejména oslabením imunitního systému a pro postiženou osobu představují především kosmetický problém. Verruca vulgaris (tzv. pravé bradavice) jsou častější ve věku od 5 do 20 let, vzhledem připomínají kulatý vyvýšený puchýřek s hrubým povrchem. Výskyt tohoto typu je typický na rukou, pažích a končetinách (především v místech bez ochlupení), autoinokulací je však možný přenos na jakékoli místo na těle. Pravé bradavice zpravidla do 2 let samovolně vymizí. Verruca plana (neboli plochá bradavice) je drobnější bradavice s hladkým povrchem, která se vyskytuje zpravidla ve větším množství (řádově až ve stovkách). Postiženy bývají hlavně děti, a to v oblasti hlavy, krku, zápěstí či kotníků a jejich největší komplikací je svědění. Verruca plantaris (plantární bradavice) se objevuje častěji u dospělých jedinců. K výskytu dochází na místech, kde je na nohu kladen největší tlak, proto se bradavice dostává často hluboko do kůže a může být i velmi bolestivá. K léčbě se využívají chirurgické zákroky, kryoterapie, kauterizace či lokální přípravky. Na vysoce rezistentní bradavice je vhodné použití laseru. Po úspěšné léčbě však nelze vyloučit recidivu (Medicínské centrum Praha, 2018; Herbeck et al., 2011) Genitální bradavice (condyloma acuminata) Genitální bradavice jsou benigní léze na genitáliích ženy i muže. Mohou se vyskytovat i v okolí pohlavních orgánů či řiti. U mužů jsou nejčastější projevy na penisu, perianálně, uretrálně nebo na skrotu. U žen pak především na vulvě, perineu (hrázi), vaginálně a na cervixu. Vzácně může být postižen i močový měchýř. Genitální bradavice jsou snadno léčitelné, odstranění rozsáhlejších lézí však způsobuje jizvy. Jejich výskyt 17

18 ovlivňuje sexualitu a po odstranění dochází k časté rekurenci (Herbeck et al., 2011; Weiss, 2010) Papilomatóza hrtanu Laryngeální papilomatóza je obávaným onemocněním kojenců, batolat, ale i imunosuprimovaných dospělých osob, která má sklon recidivovat. Diskutovanou příčinou výskytu u kojenců a batolat je infekce získaná prostupem porodními cestami matky. U dospělých osob dochází k infekci pravděpodobně sexuálními aktivitami, jelikož se v anamnéze pacienta či jeho sexuálního partnera často vyskytuje infekce genitálními bradavicemi. Charakteristický je vznik papilomových výrůstků v hrtanu a v oblasti hlasivek, což způsobuje poruchy hlasu až jeho ztrátu. Papilomy v krku současně působí jako cizí těleso a dochází tak i k poruše dýchání a pocitu dušení. Léčba daného nemocnění pak spočívá v chirurgickém odstranění vzniklých papilomů (HPV Guide, ; HPV College, ) Rekurentní respirační papilomatóza Rekurentní respirační papilomatóza je onemocnění vyskytující se převážně u dětí, u dospělých pouze vzácně. Průběh je obdobný jako u papilomátózy hrtanu, projevuje se dechovými obtížemi, sípáním, poruchami polykání a kašlem. Příčinou jsou nezhoubné polypy dýchacích cest, které i po opakovaném chirurgickém odstranění mají vysoké procento recidivy (Herbeck et al., 2011; HPV College, ) Cervikální léze Cervikální léze způsobené neonkogenními typy HPV nemají potenciál k maligní transformaci, ale je nutné je sledovat. Nejdůležitější je tedy provést kolposkopii a cytologické vyšetření pomocí stěru z hrdla děložního pro zjištění onkogenního potenciálu HPV viru. V některých případech může dojít i ke spontánnímu zhojení bez léčby, dochází k tomu zejména u mladých dívek (Herbeck et al., 2011; HPV Guide, ). 18

19 1.6 Maligní onemocnění V současné době se předpokládá, že asi 5,2 % karcinomů je zapříčiněno onkogenními HPV viry. Celosvětově se odhaduje více než nových malignit způsobených HPV infekcí. V České republice je incidence nádorů se vztahem k HPV infekci až 2440 osob, z toho téměř 900 mužů, viz podrobný rozpočet v tabulce 1 (Ambroz, Janoutová a Janout, 2016; Česká onkologická společnost, 2018; Sehnal et al., 2014). Tabulka 1: Nádorová onemocnění české populace se vztahem k infekci HPV Anatomická oblast Incidence (Průměrný roční počet nově diagnostikovaných onemocnění v letech ) Absolutní počet Muži Ženy Děložní hrdlo Vulva a pochva Řiť a řitní kanál Penis Jazyk a orofaryng Celkem Zdroj: (Česká onkologická společnost, 2018) Karcinom děložního čípku Karcinom děložního čípku je z celosvětového hlediska druhým nejčastějším nádorovým onemocněním žen. Nejdůležitějším faktorem vzniku je dlouhodobá infekce sliznice onkogenním typem HPV. Výskyt HR-HPV je prokázán u 95 % případů, přičemž nejčastější je HPV typu 16, dále jsou ve vyšší míře přítomny také typy HPV 18, 45 a 31. Častá je i současná přítomnost více typů papilomavirů, ale vliv této skutečnosti na průběh onemocnění nebyl doposud dostatečně prozkoumán. V ČR je dlouhodobě relativně neměnná incidence, což se přisuzuje nízké účasti na pravidelných gynekologických prohlídkách (Laco, 2012; Sehnal et al., 2014) Karcinom vulvy a pochvy Karcinom vulvy přestavuje asi 5-7 % zhoubných nádorů ženského pohlavního ústrojí a jeho incidence má vzestupný růst. Infekce HPV virem byla prokázána 19

20 u % případů, kdy nejčastějším typem je opět HPV 16, dále pak 33 a 18. Do jisté míry před karcinomem vulvy chrání ultrafialové záření, které je však současně rizikem vzniku maligního melanomu vulvy, který již s infekcí HPV nesouvisí (Laco, 2012). Karcinom pochvy způsobený lidskými papilomaviry je relativně vzácný, tvoří pouze 1-2 % zhoubných nádorů pohlavního traktu žen. Zhoubné onemocnění je často spojené s primárním onemocněním děložního čípku, případně vulvy, s šířením do pochvy. HPV infekce byla prokázána u 85 % vulválních prekanceróz a u zhruba 40 % karcinomů vulvy. U více jak 50 % případů byl prokázán HPV typ 16 (Laco, 2012; Sehnal et al., 2014) Karcinom penisu Zajímavým jevem u karcinomu penisu je geografická závislost. V Evropě nebo Severní Americe je tento druh nádoru relativně vzácný, narozdíl od Brazílie či Indie, kde patří k častým zhoubným nádorům. V České republice bylo roku 2016 hlášeno 100 nově vzniklých onemocnění. HPV viry byly prokázány zhruba u 50 % případů karcinomu penisu, kdy mezi nejčastější řadíme HPV 16 a 18. Přibližně u 70 % dochází k současnému infikování více typy HPV, včetně LR-HPV 6 a 11. Dle dřívějších studií obřízka v časném věku snižuje riziko karcinomu penisu až desetkrát, což prokazují i novější studie. Význam obřízky zřejmě spočívá ve snadnějším provádění hygieny. Jisté je, že v případě vzniku karcinomu penisu u obřezaných jedinců, nejsou příčinou vzniku lidské papilomaviry (Laco, 2012; Česká onkologická společnost, 2018) Karcinom anální krajiny Tento druh zhoubného onemocnění není tak častý, ale celosvětově je častější než zhoubné nádory vulvy, pochvy či penisu a incidence stoupá přibližně o 2 % ročně. Vysoká incidence je především u rizikových skupin, např. HIV pozitivních homosexuálních mužů, u kterých prevalence dosahuje až 50 %. U žen je prevalence anální HPV infekce o % nižší než u mužů. U % případů byla prokázána přítomnost papilomavirů, opět nejčastěji HPV 16. Přenos infekce souvisí pravděpodobně s mikrotraumaty způsobenými při análním pohlavním styku. Ženy neprovozující tento druh sexuální aktivity dosahují asi dvakrát nižšího rizika HPV infekce. U HIV pozitivních mužů je riziko vzniku karcinomu anální krajiny až 37krát vyšší než u zdravých mužů. Incidence tohoto onemocnění je pravděpodobně závislá na orientaci daného jedince a provozování 20

21 rizikových sexuálních praktik. V ČR bylo v roce 2010 nahlášeno celkem 129 nových případů, z toho 66 % u ženského pohlaví (Laco, 2012; Sehnal et al., 2014) Karcinom hlavy a krku Tzv. nádory HaN (z anglického head-and-neck, tedy hlava a krk) zaujímají celosvětově 6. místo v pořadí incidence maligních onemocněních. V Evropě pak tvoří HaN karcinomy asi 4 % všech zhoubných nádorů. Jedná se malignitu s velmi závažnou prognózou, která je diagnostikována často až v pokročilém stádiu. Oproti ženám je incidence u mužů přibližně třikrát vyšší, u karcinomu laryngu až mnohonásobně vyšší (Sehnal et al., 2014; Závadová, 2015). Karcinom dutiny ústní a orofaryngu Ve studii z roku 2007 byla prokázána přítomnost HPV infekce u 70 % případů s nejčastějším typem HPV 16, dále pak i HPV 18 a 33. HPV pozitivní karcinomy dutiny ústní (KDU) a karcinomy orofaryngu (KOF) se vyskytují častěji u mladších lidí s kouřením a abúzem alkoholu v anamnéze. Přítomnost HPV byla u KOF prokázána asi u 82 % případů, na rozdíl od pouhých 13 % v případě KDU. Vzájemný vztah kouření a HPV infekce však zůstává nejasný. Některé zdroje dokonce uvádí ochranný efekt kouření. Jde pravděpodobně o zvýšené rohovění dlaždicobuněčného epitelu u kuřáků, který je pak více odolný proti průniku HPV do epitelu. Jiné studie poukazují na změnu sexuálního chování, čímž vysvětlují snižování incidence tohoto druhu karcinomu u kuřáků, ale zvyšování celkové incidence v populaci. Výsledky studií jsou však rozdílné, co se prognózy týče. Některé hovoří o nižším riziku recidivy HPV pozitivních karcinomů v porovnání s HPV negativními karcinomy této oblasti a prokazují, že HPV pozitivní mají přibližně o % větší pravděpodobnost pětiletého přežití než jedinci s HPV negativním karcinomem. Jiné naopak poukazují na 2-5krát častější úmrtí pacientů s HPV asociovaným karcinomem oproti pacientům s karcinomem bez HPV infekce (Laco, 2012; Sehnal et al., 2014). 21

22 Karcinom hrtanu Novější studie přičítají % nádorů hrtanu infekci HPV. Vzácně dochází k maligní transformaci papilomů hrtanu způsobených LR-HPV, na druhou stranu je v i benigních papilomech prokázána možná přítomnost HR-HPV. Z toho vyplývá, že podíl typu HPV na vzniku karcinomu hrtanu ještě nebyl zcela objasněn (Laco, 2012). Karcinom dutiny nosní, vedlejších nosních dutin, nosohltanu a slinných žláz U karcinomů této skupiny byla přítomnost papilomavirů prokázána zhruba u 20 % případů, z toho 80 % zaujímají HPV 16 a 18. Pouze u karcinomu nosohltanu je nejčastějším typem HPV 31. Studie zhoubných nádorů slinné žlázy v souvislosti s přítomností viru HPV jsou teprve v počátcích. Publikovány byly pouze 2 studie, přičemž jedna neprokázala přítomnost HPV u žádného z 38 zkoumaných jedinců, naopak druhá studie prokázala HPV u 7 z 9 případů nádoru příušní slinné žlázy (Laco, 2012). Karcinom jícnu Studie zhoubných nádorů jícnu v souvislosti s HPV infekcí jsou podobně rozporuplné jako nádory slinné žlázy. HPV infekce byla objevena ve velkém rozmezí 0-67 %. Prevalence infekce má pravděpodobně geografickou závislost. Vyšší zastoupení HPV v nádorech jícnu bylo prokázáno v Asii, jižní Evropě a v části Aljašky. V Íránu bylo prokázáno až 24 % případů s karcinomem jícnu za současné přítomnosti HPV infekce. Přestože vliv papilomavirů na zhoubné bujení není zcela objasněn, byly prokázány antiapoptické a proliferativní aktivity ve vztahu právě s HPV infekcí, které ve vztahu s dalšími rizikovými faktory mohou vést k malignímu zvratu (Laco, 2012; Sehnal et al., 2014). Karcinomy přídatných orgánů oka Přítomnost lidských papilomavirů u dysplastických lézí spojivky byla například v jedné studii prokázána ve všech případech, a to zejména HPV typu 16 a 18. Na rozdíl od jiné studie, která jejich přítomnost u stejného typu lézí neprokázala vůbec (Laco, 2012). 22

23 1.6.6 Karcinom plic První hypotézy o možnosti vlivu lidských papilomavirů na vznik karcinomu plic byly vysloveny již v roce Předpokladem je možnost přestupu papilomavirů z dutiny ústní hrtanem až do průdušek. Intenzivní výzkum účasti HPV na vzniku zhoubného nádoru plic stále probíhá. Některé studie prokázaly přítomnost HPV infekce přibližně u %, což staví HPV na druhé místo nejčastějších příčin zhoubného nádoru plic. Výsledky dosavadních studií však zůstávají kontroverzní, závěry jsou tudíž předčasné a je nutné nejdříve výzkum dále rozšířit. Některé metaanalýzy dřívějších studií poukazují na možnou limitaci použitých detekčních metod. Metaanalýza čínských autorů z roku 2015, která se zabývala podle přísných kritérií vybranými studiemi z let , dospěla k závěru, že infekce lidskými papilomaviry zvyšuje riziko karcinomu plic. Ale i tato práce byla komentována způsobem, že by se k výsledkům mělo přistupovat s větší opatrností. Z výsledků publikovaných studií plyne přinejmenším fakt, že v detekci HPV infekce v případě plicních karcinomů jsou geografické rozdíly, kdy vyšší výskyt byl zaznamenán především v asijských zemích (Laco, 2012; Ambroz, Janoutová a Janout, 2016) Karcinom kůže Studie týkající se úlohy HPV infekce při vzniku karcinomů kůže mají různorodé výsledky. Některé studie hovoří o papilomavirech jako kofaktoru ultrafialového záření s podílem na vzniku zhoubných nádorů kůže, jiné pak popisují ochranný účinek HPV infekce kůže před působením právě ultrafialového záření, kdy papilomavirem infikované buňky při současném poškození zářením prochází snadněji apoptózou. Je ale prokázáno, že karcinomy kůže způsobené HPV infekcí jsou méně agresivní v porovnání s ostatními maligními kožními nádory. V etiopatogenezi karcinomů kůže by se podle některých studií měly uplatňovat HPV typy 5 a 8. Důkazy jsou ale zatím nepřesvědčivé a výzkum je ztěžován faktem, že některé typy HPV se mohou na povrchu kůže vyskytovat fyziologicky. K tomu existuje přibližně třikrát více typů HPV, které infikují primárně kůži oproti HPV infikujícím primárně sliznice (Laco, 2012; Sehnal et al., 2014). 23

24 1.7 Očkování proti HPV Očkování neboli vakcinace patří mezi jednu z nejvýznamnějších a nejefektivnějších možností prevence, a to jak u infekčních, tak i neinfekčních onemocnění. Dle světové zdravotnické organizace (World Health Organization; WHO) mají vakcíny celosvětově společný smysl založený na principu, že prevence je lepší než léčba (Janout, Povová a Matějková, 2014; WHO, 2019). V České republice se očkuje vakcínami, které jsou v ČR registrované, jejich bezpečnost je prokázána řadou studií a zaručena způsobem výroby. Rozlišujeme očkování aktivní a pasivní. Při aktivním očkování dochází k pravení antigenu do lidského organismu, který si následně sám vytváří protilátky. Pasivní způsob očkování je založen na vpravení již hotových protilátek do organismu člověka (Státní zdravotní ústav, 2019; Janout, Povová a Matějková, 2014). V případě vakcín proti HPV se k výrobě nepoužívá pravý lidský papilomavirus, nýbrž bílkoviny, které se nacházejí na vnějším obalu těchto virů. Příprava vakcín pak spočívá v tvorbě velkého množství proteinů, které se následně spontánně shlukují a vytváří tzv. viru podobné částice (z anglického: virus-like particle; VLP), které však neobsahují virovou genetickou informaci, a proto není možné se nakazit samotnou vakcínou (Sears, 2014; Závadová, 2015). Všechny doposud vyvinuté vakcíny proti HPV jsou tzv. profylaktické, tzn. pouze preventivní a nemohou zabránit vzniku onemocnění u již infikovaných osob. Ani po očkování by člověk neměl podceňovat screeningové programy. Národní program screeningu karcinomu děložního čípku započal v České republice roku Screening na onemocnění způsobených HPV infekcí u mužů není zaveden. Počet těchto onemocnění v mužské populaci je bohužel v současné době na vzestupu a jedinou formou prevence u mužů je očkování. U kožního lékaře či urologa si mohou muži dále zažádat o provedení HPV testu, který se provádí stěrem z močové trubice nebo z penisu a je plně hrazen pacientem (Herbeck et al., 2011; HPV College, ; Závadová, 2015). Obdobně jako ve většině vyspělých zemí Evropy je v ČR zaveden program a očkování proti HPV. Ve věku od 13 do 14 let jsou vakcíny hrazené z veřejného zdravotního pojištění. Pro dívky jsou vakcíny hrazeny od dubna 2012, na chlapce bylo hrazené očkování rozšířeno v srpnu S platností od ledna 2018 platí pro obě pohlaví výše 24

25 uvedené věkové rozmezí. V letech 2016 a 2017 bylo v ČR celkem pacientů ve věku let s uhrazenou vakcinací proti HPV, z toho pouze 63 chlapců ve věku 13 let. Nízký počet chlapců je vysvětlován skutečností, že v daném období ještě nebyla vakcína hrazena i pro chlapce. Průměrná proočkovanost dívek ve věku let, které zahájily vakcinaci proti HPV v České republice roku 2017 dosahovala úrovně 65, 8 %, v jednotlivých krajích však byla vysoce rozdílná, a to % (Česká onkologická společnost, 2018). V důsledku individuálního začátku pohlavního života jedince a potřeby zachycení i rizikových skupin s časným zahájením sexuální aktivity, komise ACIP (Advisory Committee on Immunization Practices) spolu s CDC (Centers for Disease Control and Prevention) v USA například doporučuje rutinní očkování dívek ve věku let. Evropská společnost gynekologické onkologie ESGO (European Society of Gynaecological Oncology) je pro širší věkové rozmezí 9 13 let, kdy očkování v nižším věku se nedoporučuje, jelikož účinnost ani bezpečnost vakcín před dosažením 9 let nebyla prokázána (Sehnal et al., 2014) Silgard První vakcínou proti lidským papilomavirům byla vakcína s názvem Silgard, v některých zemích (včetně USA) nazývaná Gardasil. Tato vakcína byla na trh uvedena v roce 2006 společností Merck & Co. a chrání proti nejběžnějším typům způsobujícím genitální bradavice (tedy HPV typy 6 a 11) a dvěma typům s možností zapříčinit vznik zhoubného nádoru typy 16 a 18. Použití této vakcíny bylo schváleno u žen i mužů, a to ve věkovém období 9 až 26 let. Laco (2012) hovoří ve své knize o studiích potvrzujících účinek vakcíny Silgard proti dalším deseti typům HPV, kterými jsou HPV 31, 33, 35, 39, 45, 51, 52, 56, 58 a 59. Kvadrivalentní vakcína Silgard se stala vůbec první registrovanou vakcínou proti nádorovému onemocnění. Od došlo v České republice k centralizovanému zrušení registrace vakcíny Silgard. Byla však nahrazena plně zaměnitelnou vakcínou Gardasil (Avenier, 2015; Fait, 2009; Sears, 2014) Cervarix Tato vakcína společnosti GSK (GlaxoSmithKline) chrání pouze proti vysoce-rizikovým typům 16 a 18. Podle klinických studií se její účinek vztahuje i na typy 31, 33, 52 a

26 Některé studie dokonce prokázaly, že účinnost této vakcíny dosahuje až na 93 % bez ohledu na typ HPV viru. Oproti kvadrivalentní vakcíně je v prevenci infekce typy HPV, které nejsou obsaženy ve vakcíně, mnohem účinnější. K zavedení této bivalentní vakcíny došlo v roce 2007 a byla schválena pouze pro ženy od 9 do 25 let (Sears, 2014; Závadová, 2015) Gardasil 9 Po schválení kvadrivalentní vakcíny začala firma Merck & Co. pracovat na vývoji nonvalentní vakcíny, ve které kromě dosavadních typů HPV 6, 11, 16 a 18 jsou obsaženy typy 31, 33, 34, 52 a 58. Nonvalentní vakcína nazývaná Gardasil 9 byla schválena v prosinci roku 2014 pro americký trh. V České republice byla registrována pod stejným názvem v červnu 2015 (Závadová, 2015). 26

27 2 Výzkumná část 2.1 Cíl výzkumu a výzkumné otázky Cíl: Zmapovat znalosti respondentů o maligních onemocněních způsobených HPV viry u chlapců, rizicích nákazy a možnostech prevence. Výzkumná otázka č. 1: Jaké jsou znalosti respondentů o maligních onemocněních způsobených lidskými papilomaviry? Výzkumná otázka č. 2: Jaká je informovanost respondentů o rizicích nákazy HPV viry a možnostech prevence? Výzkumná otázka č. 3: Jakou váhu přikládají respondenti očkování proti HPV u chlapců a jaká je jejich proočkovanost? Výzkumná otázka č. 4: Jaké skutečnosti ovlivňují rozhodování o očkování proti HPV u chlapců? 2.2 Metodika výzkumu Výzkum bakalářské práce probíhal kvantitativní metodou pomocí dotazníku vlastní konstrukce (viz příloha č. 1). Tato metoda umožnila sběr velkého množství dat v krátkém časovém období. Jednotlivé otázky dotazníku byly sestaveny na základě teoretických znalostí získaných studiem literatury. Celkové uspořádání dotazníku bylo zpracováno tak, aby byly zodpovězeny výzkumné otázky a splněn cíl práce. Použity byly otázky uzavřené (otázky č. 1, 2, 3, 4, 5, 6, 7, 8, 9, 10, 12, 13, 16, 17, 18) a polouzavřené (otázky č. 11, 14, 15). K jednotlivým výzkumným otázkám se vztahují následující otázky dotazníku: Výzkumná otázka č. 1: 4, 5, 6 Výzkumná otázka č. 2: 7, 8, 9, 10, 11 Výzkumná otázka č. 3: 12, 13, 16, 17, 18 Výzkumná otázka č. 4: 1, 2, 3, 14, 15 27

28 2.3 Charakteristika vzorku respondentů a výzkumného prostředí Vyplnění dotazníku bylo dobrovolné a anonymní. Cílovou skupinou výzkumu byli rodiče, kteří mají alespoň jednoho syna ve věku do 18 let. Celkem 30 (16 %) dotazníků bylo rozdáno v tištěné podobě osobně v mém blízkém okolí, v práci rodičů a známých, přičemž se vrátilo 27 (14 %) vyplněných dotazníků do vlastních rukou, z toho 3 (2 %) chybně. Dotazník byl dále vytvořen i v elektronické podobě pomocí internetových stránek Survio a zveřejněn k volnému přístupu pomocí sociálních sítí za účelem získání co největšího souboru respondentů. Touto cestou bylo získáno dalších 157 (84 %) dotazníků, z nichž 2 (1 %) byly vyřazeny z důvodu nesprávného vyplnění. Celkem bylo distribuováno 187 (100 %) dotazníků, návratnost byla v počtu 184 (98 %) vyplněných dotazníků, z toho 5 (3 %) vyřazeno. Celkem se podařilo získat 179 (100 %) správně vyplněných dotazníků ke zpracování. 2.4 Průběh výzkumu Před zahájením výzkumného šetření byla nejdříve provedena pilotní studie, při níž bylo rozdáno 12 dotazníků. Na základě pilotní studie byla pouze v otázce č. 11 (Kde jste získal(a) informace o problematice týkající se HPV?) přidána odpověď: Nemám žádné informace o této problematice. Jinak byl dotazník srozumitelný a nebyly potřebné další úpravy. Vlastní sběr dat pro výzkumnou část probíhal v období od do

29 Relativní četnost 2.5 Výsledky dotazníkového šetření Otázka č. 1: Jakého jste pohlaví? 100% 90% Jakého jste pohlaví? 89% 80% 70% 60% 50% 40% žena muž 30% 20% 10% 0% 11% Odpovědi repondentů Graf 1: Pohlaví Graf 1 zobrazuje pohlaví zúčastněných respondentů. Dotazníkového šetření se zúčastnily převážně ženy, a to v počtu 160 (89 %). Dále celkem 19 mužů (11 %). 29

30 Relativní četnost Otázka č. 2: Do jaké věkové kategorie patříte? 60% 50% Do jaké věkové kategorie patříte? 50% 40% 30% 20% 29% 13% let let let let 56 a více 10% 7% 0% Odpovědi respondentů 1% Graf 2: Věk Graf 2 znázorňuje rozdělení respondentů dle věkových kategorií. Z celkového počtu 179 (100 %) respondentů náleželo 90 (50 %) do věkové kategorie let. Celkem 52 (29 %) dotazovaných bylo ve věku let. Dalších 24 (13 %) respondentů se zařadilo do kategorie let, 12 (7 %) respondentů do kategorie let a pouze 1 (1 %) respondent do věkové kategorie 56 a více let. 30

31 Relativní četnost Otázka č. 3: Jaké je Vaše nejvyšší dosažené vzdělání? 45% 40% 35% 30% 25% 20% 15% 10% 5% 0% Jaké je Vaše nejvyšší dosažené vzdělání? 1% 8% 2% 42% Odpovědi respondentů 15% 32% Základní škola Odborné učiliště zakončené závěrečnou zkouškou Odborné učiliště zakončené maturitní zkouškou Střední škola Vyšší odborná škola Vysoká škola Graf 3: Nejvyšší dosažené vzdělání Graf 3 ukazuje nejvyšší dosažené vzdělání zúčastněných respondentů. Pouze 1 (1 %) respondent zvolil základní vzdělání, dalších 15 (8 %) respondentů uvedlo odborné učiliště zakončené závěrečnou zkouškou a 4 (2 %) respondenti odborné učiliště s maturitou. Největší podíl respondentů v celkovém počtu 75 (42 %) dosahovalo v den vyplnění dotazníku středoškolského vzdělání. Vyšší odbornou školu zvolilo 26 (15 %) dotazovaných a vysokoškolské vzdělání celkem 58 (32 %) respondentů. 31

32 Relativní četnost Otázka č. 4: Věděl(a) jste, že HPV (lidský papilomavir) může způsobit rakovinu děložního čípku? 100% 90% 80% 70% 60% 50% 40% 30% 20% 10% 0% Věděl(a) jste, že HPV (lidský papilomavir) může způsobit rakovinu děložního čípku? 87% 13% Odpovědi respondentů Ano Ne Graf 4: Rakovina děložního čípku V grafu 4 jsou zobrazeny odpovědi respondentů na otázku, zda věděli, že lidské papilomaviry mohou způsobit rakovinu děložního čípku. Celkem 156 (87 %) respondentů odpovědělo, že ano. Zbylých 23 (13 %) o této skutečnosti nevědělo. 32

33 Relativní četnost Otázka č. 5: Věděl(a) jste, že HPV viry mohou způsobit nádorové onemocnění i u mužů? 70% Věděl(a) jste, že HPV viry mohou způsobit nádorové onemocnění i u mužů? 66% 60% 50% 40% 30% 20% 34% Ano Ne 10% 0% Odpovědi respondentů Graf 5: Nádorová onemocnění u mužů Graf 5 ukazuje, že 118 (66 %) dotazovaných uvedlo, že vědí, že HPV viry mohou způsobit nádorové onemocnění i u mužů. Dalších 61 (34 %) odpovědělo, že nevědí. 33

34 Relativní četnost Otázka č. 6: Označte oblasti, které mohou být u chlapců postiženy nádorovým onemocněním způsobeným HPV viry? 45% 40% 35% 30% 25% 20% 15% 10% 5% 0% Označte oblasti, které mohou být u chlapců postiženy nádorovým onemocněním způsobeným HPV viry? 42% 31% 2% Odpovědi respondentů 25% Penis, anální oblast, hlava a krk Penis, anální oblast Hlava a krk Nevím Graf 6: Rizikové oblasti u chlapců V grafu 6 je znázorněno, že 75 (42 %) respondentů zvolilo všechny možné oblasti, které mohou být postiženy nádorovým onemocněním vlivem infekce lidskými papilomaviry. Dalších 56 (31 %) zvolilo penis a anální oblast. Pouze 4 (2 %) respondenti odpověděli hlava a krk. Odpověď nevím vybralo v celkovém počtu 44 (25 %) respondentů. 34

35 Relativní četnost Otázka č. 7: Označte, jaké jsou možnosti přenosu infekce HPV viry? 60% Označte, jaké jsou možnosti přenosu infekce HPV viry: 50% 40% 50% 35% Pohlavním stykem, přímým kontaktem s postiženou oblastí, z matky na dítě (při porodu) Pouze pohlavním stykem 30% 20% 10% 15% Pouze z matky na dítě (při porodu) Nevím 0% 1% Odpovědi respondentů Graf 7: Možnosti přenosu Jak ukazuje graf 7, 90 (50 %) respondentů vybralo jako možnosti přenosu HPV infekce pohlavní styk, přímý kontakt s postiženou oblastí a přenos z matky na dítě při porodu. Pouze pohlavní styk zvolilo 62 (35 %) dotazovaných a 1 (1 %) respondent zvolil jako jedinou možnost přenos z matky na dítě při porodu. Zbylých 26 (15 %) vybralo možnost nevím. 35

36 Relativní četnost Otázka č. 8: Věděl(a) byste, jak lze předejít infekci HPV viry? 80% 70% Věděl(a) byste, jak lze předejít infekci HPV viry? 69% 60% 50% 40% 30% 20% 10% 0% 22% Odpovědi respondentů 9% Sexuální zdrženlivostí, očkováním Pouze očkováním Nevím Graf 8: Prevence Graf 8 znázorňuje vědomosti respondentů, jak předcházet infekci HPV viry. Z celkového počtu 179 (100 %) odpovědělo 123 (69 %), že předcházet infekci HPV viry lze sexuální zdrženlivostí a očkováním. Celkem 40 (22 %) vybralo jako možnost prevence pouze očkování a 16 (9 %) respondentů nevědělo. 36

37 Relativní četnost Otázka č. 9: Věděl(a) jste, že očkování proti HPV infekci je dostupné i pro chlapce? 70% Věděl(a) jste, že očkování proti HPV infekci je dostupné i pro chlapce? 65% 60% 50% 40% 30% 20% 35% Ano Ne 10% 0% Odpovědi respondentů Graf 9: Dostupnost očkování proti HPV u chlapců Graf 9 ukazuje, zda respondenti v době vyplnění dotazníku věděli a dostupnosti očkování proti HPV pro chlapce. O dostupnosti daného očkování vědělo 116 (65 %) dotazovaných, zbývajících 63 (35 %) o této skutečnosti nevědělo. 37

38 Relativní četnost Otázka č. 10: Věděl(a) byste, kdy je nejvhodnější doba pro očkování chlapců proti HPV infekci? 90% 80% 70% Věděl(a) byste, kdy je nejvhodnější doba pro očkování chlapců proti HPV infekci? 80% 60% 50% 40% 30% 20% 17% Před zahájením pohlavního života, od 9 let věku Po zahájení pohlavního života Nevím 10% 0% 3% Odpovědi respondentů Graf 10: Nejvhodnější doba pro očkování chlapců proti HPV infekci Jak je patrné z grafu 10, většina respondentů v počtu 143 (80 %) odpovědělo, že nejvhodnější období pro očkování chlapců proti HPV je od 9 let věku. Období po zahájení pohlavního života, jako nejvhodnější pro očkování, zvolilo celkem 6 (3 %) respondentů. Dalších 30 (17 %) vybralo odpověď nevím. 38

39 Relativní četnost Otázka č. 11: Kde jste získal(a) informace o problematice týkající se HPV? 35% 30% 25% 20% 15% 10% 5% 0% Kde jste získal(a) informace o problematice týkající se HPV? 18% 18% 7% 7% 31% Odpovědi respondentů 6% 13% Nemám žádné informace o této problematice Od lékaře Od rodiny/přátel Z reklamy Z odborné literatury (knihy, články) Nevím Jiné Graf 11: Zdroj informací Graf 11 zobrazuje, že 33 respondentů (18 %) nemělo žádné informace o problematice týkající se lidských papilomavirů. Od lékaře získalo informace 32 (18 %), od rodiny či přátel celkem 13 (7 %) a prostřednictvím reklamy celkem 12 (7 %) dotazovaných. Dalších 56 (31 %) získalo informace z odborné literatury. Nevím zvolilo 10 (6 %) a jiné uvedlo celkem 23 (13 %) dotazovaných. 39

40 Relativní četnost Otázka č. 12: Kolik let je Vašemu synovi (aktuálně v den vyplnění dotazníku)? 45% 40% Kolik let je Vašemu synovi (aktuálně v den vyplnění dotazníku)? 40% 41% 35% 30% 25% 20% 15% 10% 5% 20% Méně než 9 let 9 15 let Více než 15 let 0% Odpovědi respondentů Graf 12: Věk syna V grafu 12 vidíme, že 71 (40 %) respondentů mělo v době vyplnění dotazníku syna mladšího 9 let. Dalších 73 (41 %) mělo syna ve věku od 9 do 15 let a u celkem 35 (20 %) respondentů byl jejich syn starší 15 let. 40

41 Relativní četnost Otázka č. 13: Je Váš syn očkován proti HPV infekci? 60% Je Váš syn očkován proti HPV infekci? 50% 51% 40% Ano, je 30% 20% 10% 7% 24% 18% Není, ale chtěli bychom ho nechat očkovat Není, a ještě jsme o tom nepřemýšleli Není a nechceme ho nechat očkovat 0% Odpovědi respondentů Graf 13: Volba očkování Graf 13 ukazuje, že z celkového počtu 179 (100 %) respondentů, zvolilo 12 (7 %), že jejich syn je již očkován proti HPV infekci. Dalších 43 (24 %) tázaných by svého syna chtěli nechat očkovat. Nejvíce dotazovaných, v počtu 91 (51 %), o očkování proti HPV ještě nepřemýšleli a zbylých 33 (18 %) odpovědělo, že o očkování nemají zájem. 41