PARLAMENT ČESKÉ REPUBLIKY. Poslanecká sněmovna. VIII. volební období. Návrh. na vydání zákona,

Transkript

1 PARLAMENT ČESKÉ REPUBLIKY Poslanecká sněmovna 2019 VIII. volební období Návrh na vydání zákona, kterým se mění zákon č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích a zákon č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem.

2 Návrh ZÁKON ze dne , kterým se mění zákon č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích, ve znění pozdějších předpisů a zákon č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, ve znění pozdějších předpisů. Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky: ČÁST PRVNÍ Změna zákona o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích Čl. I Zákon č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích, ve znění zákona č. 492/2000 Sb., zákona č. 229/2001 Sb., zákona č. 320/2001 Sb., zákona č. 501/2001 Sb., zákona č. 202/2002 Sb., zákona č. 280/2002 Sb., nálezu Ústavního soudu, vyhlášeného pod č. 476/2002 Sb., zákona č. 88/2003 Sb., zákona č. 354/2003 Sb., zákona č. 480/2003 Sb., zákona č. 41/2004 Sb., zákona č. 218/2004 Sb., zákona č. 217/2005 Sb., zákona č. 359/2005 Sb., zákona č. 22/2006 Sb., zákona č. 140/2006 Sb., zákona č. 342/2006 Sb., zákona č. 296/2007 Sb., zákona č. 139/2008 Sb., zákona č. 274/2008 Sb., zákona č. 457/2008 Sb., zákona č. 153/2009 Sb., zákona č. 227/2009 Sb., zákona č. 457/2011 Sb., zákona č. 18/2012 Sb., zákona č. 239/2012 Sb., zákona č. 407/2012 Sb., zákona č. 503/2012 Sb., zákona č. 311/2013 Sb., zákona č. 86/2015 Sb., zákona č. 320/2015 Sb., zákona č. 375/2015 Sb., zákona č. 51/2016 Sb., zákona č. 185/2016 Sb., zákona č. 135/2016 Sb., zákona č. 192/2016 Sb., zákona č. 264/2016 Sb., zákona č. 55/2017 Sb., zákona č. 65/2017 Sb. a zákona č. 104/2017 Sb., se mění takto: 1. V 47 se doplňuje nový odstavec 4, který zní: (4) Pro účely uplatňování odpovědnosti za škodu se na organizační složky hledí jako na samostatné právnické osoby.. ČÁST DRUHÁ Změna zákona o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem Čl. II Zákon č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č.

3 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění zákona č. 120/2001 Sb, zákona č. 234/2002 Sb., zákona č. 539/2004 Sb., zákona č. 160/2006 Sb., zákona č. 41/2011 Sb., zákona č. 396/2012 Sb., zákona č. 105/2013 Sb., zákona č. 303/2013 Sb a zákona č. 178/2018 Sb., se mění takto: 1. V 18 se doplňuje nový odstavec 7, který zní: Organizační složka státu bezodkladně posoudí uplatnění nároku na regresní úhradu a pořídí o tom zápis. ČÁST TŘETÍ ÚČINNOST Čl. III Tento zákon nabývá účinnosti prvním dnem třetího měsíce následujícího po jeho vyhlášení.

4 DŮVODOVÁ ZPRÁVA k návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích a zákon č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem. V části týkající se novely zákona o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích vychází důvodová zpráva z analýzy od advokátky Petry Bielinové týkající se vymáhání nároku na náhradu majetkové újmy vzniklé na majetku zadavatelů veřejných zakázek zaplacením pokuty uložené Úřadem pro ochranu hospodářské soutěže (verze 2, rok 2018). Analýza je dostupná zde. Obecná část Zhodnocení platného právního stavu a vysvětlení nezbytnosti navrhované právní úpravy Za současného právního stavu není státu umožněno vymáhat některé škody, které na jeho majetku opakovaně vznikají. Konkrétně se jedná o škody na majetku státu, které jednotlivým organizačním složkám státu, respektive státu jako celku, vznikají uhrazením pokuty za správní delikt. Typicky se jedná například o uhrazení pokuty za porušení zákona o zadávání veřejných zakázek dle rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže, nicméně se může jednat i jiné správní delikty, kdy je v rámci státu jednou organizační složkou státu udělena pokuta jiné organizační složce. Vždy se jedná o takové případy, kdy stát (respektive organizační složky státu prostřednictvím některého svého zaměstnance) poruší právní předpis a za toto jednání uhradí stát (respektive jedna organizační složka státu) uloženou pokutu, která se okamžitě stává příjmem státu (respektive jiné organizační složky státu). Závěr o tom, že stát za současného znění zákona o majetku České republiky nemůže v některých případech úspěšně uplatnit nárok na náhradu škody, vyplývá z rozsudku velkého senátu Nejvyššího soudu České republiky ze dne , sp. zn. 31 Cdo 2764/2016. V projednávaném případě šlo o to, že zaměstnanec Ministerstva obrany v rámci plnění svých pracovních povinností pochybil tím, že neodeslal oznámení o zrušení zadávacího řízení ve stanovené lhůtě, a za toto jednání byla Ministerstvu obrany uložena Úřadem pro ochranu hospodářské soutěže pokuta. Ministerstvo obrany jakožto zadavatel veřejné zakázky pokutu uhradilo a zároveň ji začalo vymáhat po svém chybujícím zaměstnanci. Žaloba Ministerstva obrany na náhradu škody po chybujícím zaměstnanci se po zamítavých rozsudcích okresních i krajského soudu dostala až k Nejvyššímu soudu, který ve výše uvedeném rozsudku uvedl: V posuzovaném případě žalobkyně (organizační složka státu) zaplatila pokutu uloženou rozhodnutím Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže ze dne č. j. ÚOHS- S367/2014/VZ-16510/2014/522/MBa na účet Celního úřadu pro Jihomoravský kraj. Protože

5 na stát je v pracovněprávních vztazích mezi státem a zaměstnancem v případě posuzování vzniku škody způsobené zaměstnancem třeba hledět jako na jediný subjekt (vlastníka majetku), mohla státu vzniknout jejím zaplacením škoda, jen kdyby se tím zmenšil majetek státu jako celek. Vzhledem k tomu, že žalobkyně zaplacením pokuty odvedla peněžní prostředky zpět do státního rozpočtu, došlo pouze k přesunu finančních prostředků uvnitř státu, avšak majetek státu se touto transakcí nezmenšil a z tohoto důvodu žalobkyni (státu) jako zaměstnavateli žalovaného tvrzená škoda nevznikla. V současné době tedy nemají zaměstnanci státu motivaci dodržovat právní předpisy tam, kde hrozí pokuta ze strany jiné organizační složky státu. Tím je ohrožen důležitý veřejný zájem, který stát vtělil do jím vydaných právních předpisů. Například smyslem a účelem právní úpravy veřejných zakázek zcela jistě je zajistit volnou a svobodnou soutěž mezi jednotlivými dodavateli. Skutečná soutěž mezi jednotlivými dodavateli významně zvyšuje šanci státu a dalších subjektů hospodařících s veřejnými prostředky, že získají zboží či služby v odpovídající kvalitě za výhodných (nejen finančních) podmínek. Aby stanovená pravidla pro zadávání veřejných zakázek fungovala i v praxi, investoval stát nemalé finanční prostředky do zřízení a následného provozu Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže, který na dodržování postupů při zadávání veřejných zakázek dohlíží. Za splnění zákonem stanovených podmínek může Úřad pro ochranu hospodářské soutěže postup jednotlivých zadavatelů veřejných zakázek pečlivě přezkoumávat a za porušení zákona ukládat sankce, mimo jiné i finanční pokuty. V případě organizačních složek státu je však ve světle výše uvedeného rozhodnutí Nejvyššího soudu zřejmé, že motivace úřadu dodržovat vlastní zákony, respektive motivace konkrétních odpovědných osob, je prakticky nulová. Ať už se totiž zaměstnanci či dokonce najatí odborníci (zejména advokátní kanceláře, soudní znalci, apod.) dopustí při zadávacím procesu jakékoli i třeba úmyslné chyby, nemůže být po nich způsobená škoda nikdy s úspěchem vymáhána. Tento stav je nežádoucí, neboť obdobná pochybení zaměstnanců či najatých odborníků mimo organizační složky jsou v mnoha případech postihována uplatněním regresního nároku. Pro dokreslení jsou uvedeny téměř čtyři desítky konkrétních případů, ve kterých byl nárok na náhradu škody částečně či plně uspokojen, a to buď přímo ze strany konkrétních odpovědných osob a nebo prostřednictvím plnění pojišťovny. V několika případech jsou vymáhány i další související škody, tedy zejména uhrazené odvody za porušení rozpočtové kázně, včetně penále. Konkrétní případy jsou uvedeny v přiložené analýze 1. Odůvodnění hlavních principů navrhované právní úpravy Navrhovaná úprava si klade za cíl napravit výše nastíněnou současnou situaci tím, že doplněním odst. 4 do 47 zákona o majetku České republiky zavede fikci, že pro účely uplatňování odpovědnosti za škodu se na organizační složky státu hledí jako na samostatné 1 Analýza od advokátky Petry Bielinové týkající se vymáhání nároku na náhradu majetkové újmy vzniklé na majetku zadavatelů veřejných zakázek zaplacením pokuty uložené Úřadem pro ochranu hospodářské soutěže (verze 2, rok 2018, kapitola pátá Praxe při vymáhání majetkové újmy ( ), strana 18-33)

6 právnické osoby. Toto ustanovení zajistí, že se na organizační složku státu budě pro tyto účely hledět jako na samostatnou právnickou osobu a že její majetek tvoří samostatný celek nepropojený se zbytkem státního rozpočtu. V důsledku toho bude lze vymáhat náhrady škodu po pracovních organizační složky a rovněž po externích subjektech, které si organizační složka najala. V souvislosti s výše uvedeným se dále navrhuje, aby organizační složka státu pořídila zápis o tom, jak posoudila způsob uplatnění nároku na regresní úhradu. Návrh jde touto cestou proto, aby bylo zřejmé, jakým způsobem organizační složka státu při vymáhání nároku na regresní úhradu postupovala. Přičemž tento zápis může být předmětem následné žádosti o informace, čímž bude mít veřejnost přístup k tomu, zda a jak je osobní odpovědnost zaměstnanců organizačních složek státu vymáhána. Předpokládaný hospodářský a finanční dosah navrhované úpravy, zejména nároky na státní rozpočet, rozpočty krajů a obcí Dopad na veřejné rozpočty se očekává spíše pozitivní, protože návrh otevírá cestu k naplňování odpovědnosti pracovníků organizačních složek státu či externích subjektů, které si organizační složka najme. Spíše pozitivní dopad na veřejné rozpočty má i zavedení povinnosti pořízení zápisu o tom, jestli a jak organizační složka státu uplatnila nárok na regresní úhradu, protože tím roste tlak na organizační složky, aby v odůvodněných případech regresní úhrady opravdu vymáhaly. Soulad navrhované právní úpravy s ústavním pořádkem, mezinárodními smlouvami podle čl. 10 Ústavy a právem EU Zavedení odpovědnosti pracovníků organizačních složek a externích subjektů, které si organizační složky najaly, státu za pokutu udělenou jinou organizační složkou státu ani povinnost organizační složky státu vyhotovit zápis o tom, jestli a jak uplatnila regresní nárok, je v souladu s ústavním pořádkem, mezinárodními smlouvami i právem EU. Zvláštní část K Čl. I bod 1. Zavádí se právní fikce, že pro účely uplatňování odpovědnosti za škodu se na organizační složky státu hledí jako na samostatné právnické osoby. Toto ustanovení zajistí, že se na organizační složku státu budě pro tyto účely hledět jako na samostatnou právnickou osobu a že její majetek tvoří samostatný celek nepropojený se zbytkem státního rozpočtu, čímž fakticky dojde k umožnění, aby mohla být vymáhána osobní odpovědnost zaměstnanců organizačních složek státu a dalších subjektů, které si organizační složka státu najala např. k administraci veřejné zakázky.

7 K Čl. II bod 1. Navrhuje se, aby organizační složka státu pořídila zápis o tom, jestli a jak posoudila způsob uplatnění nároku na regresní úhradu. Návrh jde touto cestou proto, aby bylo zřejmé, jakým způsobem organizační složka státu při vymáhání nároku na regresní úhradu postupovala. Přičemž tento zápis může být předmětem následné žádosti o informace, čímž bude mít veřejnost přístup k tomu, zda a jak je osobní odpovědnost zaměstnanců organizačních složek státu vymáhána.

8 Text novelizovaných předpisů v platném znění s vyznačením navrhovaných změn Zákon č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích 47 (1) Fyzické osoby, které z titulu svých funkcí nebo pracovního zařazení v organizačních složkách anebo z titulu pověření vykonávat za stát jeho práva akcionáře právně anebo jinak jednají ohledně majetku a plní další úkoly stanovené tímto zákonem, jsou povinny provádět tuto činnost s odbornou péčí a postupovat podle tohoto zákona, dalších právních předpisů a vnitřních předpisů, jimiž se hospodaření a nakládání s majetkem řídí. (2) Osoby uvedené v odstavci 1 odpovídají za porušení stanovených povinností a za škodu, která tím vznikla na majetku, s nímž je organizační složka příslušná hospodařit, v rozsahu trestněprávních, pracovněprávních a občanskoprávních předpisů. Tím není dotčeno uplatňování odpovědnosti a sankcí vůči organizačním složkám podle zvláštních právních předpisů. (3) Smluvním přenesením výkonu činností uvedených v odstavci 1 na jinou osobu se odpovědnosti podle odstavce 2 nelze zprostit. (4) Pro účely uplatňování odpovědnosti za škodu se na organizační složky hledí jako na samostatné právnické osoby. Zákon č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem 18 Společná ustanovení o regresní úhradě (1) Právo na regresní úhradu vznikne pouze tehdy, byla-li škoda způsobena zaviněným porušením právní povinnosti. (2) Zavinění je povinen prokázat ten, kdo uplatňuje nárok na regresní úhradu (3) Byla-li škoda způsobena zaviněným porušením právní povinnosti více osob, jsou povinny zaplatit regresní úhradu podle své účasti na způsobení škody. V odůvodněných případech může soud rozhodnout, že odpovídají společně a nerozdílně.

9 (4) Kdo je povinen platit regresní úhradu společně a nerozdílně s jinými, vypořádá se s nimi podle účasti na způsobení vzniklé škody. (5) Soud může regresní úhradu přiměřeně snížit zejména s přihlédnutím k tomu, jak ke škodě došlo, jakož i k osobním a majetkovým poměrům fyzické osoby, která ji způsobila. Snížení nelze provést, jde-li o škodu způsobenou úmyslně. (6) Ten, proti němuž byl uplatněn nárok na regresní úhradu, má proti subjektu, který po něm regresní úhradu požaduje, právo uplatnit všechny námitky, které tento subjekt mohl uplatnit vůči poškozenému v řízení o náhradě škody. (7) Organizační složka státu bezodkladně posoudí uplatnění nároku na regresní úhradu a pořídí o tom zápis.