Z ČINNOSTI ŠTÝVAROVA DĚTSKÉHO SBORU V LETECH

Transkript

1 Z ČINNOSTI ŠTÝVAROVA DĚTSKÉHO SBORU V LETECH sepsal a sesbíral Jan Nowak 2002 ŠDS pokřtil CD a uvedl pořad Pomozte dětem U příležitosti 50. výročí založení DDM Třinec pokřtil Štývarův dětský sbor v sobotu své nové profilové CD, které představuje průřez současným koncertním repertoárem sboru. Křtu, který se konal v sále DDM Třinec, se zúčastnili také pan Václav Štývar a režisér CD Jiří Pospíšil. O týden později zorganizoval ŠDS koncert v rámci akcí Pomozte dětem, rovněž v sále DDM. Na koncertě zazpíval také přípravný sbor Budulínek a zahrálo flétnové kvarteto a flétnový soubor ZUŠ Třinec pod vedením Aleny Kostkové. Vzácným hostem pak byl sbor Arietta Mohelnice pod vedením paní sbormistryně Zdeňky Jásenské. Arietta navštívila Třinec "na oplátku" za jarní návštěvu ŠDS v Mohelnici. Kromě večerního koncertu zazpívala také na vlastním dopoledním koncertě pro žáky základních škol. Arietta.

2 Stříbrný úspěch z Jičína Štývarův dětský sbor se skvěle prezentoval na IV. celostátní soutěži dětských pěveckých sborů v Novém Jičíně, která se konala 15. až 17. listopadu V konkurenci 15 sborů z celé republiky se umístil ve stříbrném pásmu, a to jen těsně pod pásmem zlatým. Výkon sboru pozitivně hodnotilo mnoho přítomných sbormistrů. Soutěžní program tvořily povinné písně Quam pulchra es Claudia Monteverdiho a Rolnička Jaroslava Křičky, dále pak Prodavač třešní Jiřího Laburdy, Běží voda z cyklu Slezské námluvy Antonína Tučapského a This Little Babe Benjamina Brittena, kterou si porota vybrala z pěti výběrových písní. Los přiřkl sboru nepopulární místo hned na úvod soutěže, s čímž se ovšem Štývarčata vyrovnala dobře, podala kvalitní výkon a stříbrné pásmo jim náleží právem. Spokojena byla i sbormistryně Alena Kostková: "Je to nejkrásnější druhé místo, jaké jsme mohli dostat. Víme o svých nedostatcích, a můžeme se poučit." Ve volných chvílích sbor zazpíval i na novojičínském náměstí a prohlédl si výstavu klobouků TONAK.

3

4

5 TÁBOR ZPĚVÁČKŮ Jak to vlastně letos všechno bylo??? Pro pořádek - tábor začal pro děti v pondělí před devátou hodinou ranní příjezdem do Nýdku. Pro vedoucí, kuchyň a vedení tábora již o den dříve - aby bylo na příjezd táborníků vše řádně připraveno. První den tábora je totiž všude velký rozruch a shon, stany a pokoje se zaplňují a všichni mají napilno. Táborníci byli rozděleni do šesti oddílů: tři stanové oddíly obývaly celkem 17 stanů, tři oddíly ubytované ve středisku (tzv. "z budovy") zabraly tři pokoje. Všemu naštěstí pomohlo skvělé počasí, které se až na malé výjimky udrželo po celý průběh tábora. Dalším úkolem bylo rozdělení dětí do dvou sborů, a to podle věku a pěveckých zkušeností na starší, jejichž jádrem bylo deset členů ŠDS a kteří zpívali pod vedením Aleny Kostkové; a na mladší, což byli převážně zpěváci z přípravných sborů, ty vedla Marcela Kostková. Úterkem začal pravidelný táborový život. Rozběhlo se pravidelné zpívání a celotáborová hra. Zvláštním úkolem na odpoledne byla výroba oddílových maskotů. Středa byla ve znamení první větší táborové události - po hře v přírodě, úkolovce a krátkých oddílových hříčkách se o půl osmé všichni sešli u táborového ohně. Ten se odehrával zcela ve znamení (jak jinak) zpívání táborových písní, kterých zvláště ti starší znají nepřeberné množství. Nikdy nemůžeme zapomenout na naše oblíbené "hitovky" Václava Štývara. Nicméně s úderem deváté hodiny začíná noční klid, a ten platí pro všechny. Jestliže se na nás někdy zlobilo počasí (a my na něj), tak to bylo ve čtvrtek, což byl zrovna den plánované vycházky na Bahenec a (pro ty menší) do Hrádku. I přes chvilkový déšť jsme se nezalekli a po ranním zpívání jsme vyrazili na výlet, trasy jsme ovšem zkrátili. Nejoblíbenějšími cíli se stala Filipka a Velký Stožek. Pozdější vytrvalý déšť ale zahnal výpravy do tábora poněkud dříve, než se očekávalo. Zbytek dne jsme prožívali v očekávání lepšího počasí a těšili se na večerní Koncert velkých i malých muzikantů. Ten je další pravidelnou hluchovskou událostí. Tábor je totiž vždy bez výjimky plný muzikantů všech věkových kategorií - ať klavíristů, flétnistů nebo houslistů. Každý si rád poslechl, co dovedou kamarádi, a všichni vystupující byli sladce odměněni. Koncertu samozřejmě předcházely pečlivé přípravy vystupujících včetně generálky. Prostě záležitost zcela profesionální.

6 V pátek se počasí naštěstí umoudřilo, a tak se mohli dopoledne všichni vydat na sběr borůvek, aby mohla kuchyně upéci koláče. Oběd jsme tentokrát snědli o půl hodiny dříve, abychom byli připraveni na návštěvu požárníků s hasičským vozidlem. Po jejich ledové sprše jsme se vydali na dlouhou okružní trasu s úkoly, kterou pro ostatní připravil nejstarší oddíl. Sobota byla poněkud šibeniční termín. Protože na odpoledne bylo plánováno Hravé odpoledne s rodiči, jehož součástí bylo vystoupení táborových sborů, musely už být nějaké písničky nacvičeny. Odměna však stála za to - kromě hromady sladkostí, které rodiče přinesli, nám naši předkové také zazpívali. A to zvlášť maminky a zvlášť tatínkové. Samozřejmě došlo i na krátkou hru s úkoly, které řešily děti společně s rodiči. Na slzičky nedošlo, všichni byli veselí a šťastni ze shledání. Po odjezdu rodičů a večeři začala příprava na batikování triček, a to do oddílových barev. Neděle na táboře vlastně neexistuje. Je dnem jako každý jiný. Zpívá se a nikdo nelení a už vůbec ne "nedělá". Za to se pak může potěšit pohádkovým lesem. Oblíbená a legraci přinášející ani ne tak hra, jako spíše zábava, je vždy zcela v kompetenci prvního oddílu, ke kterému se přidávají i někteří vedoucí. Organizátoři se stylizují do pohádkových bytostí, dávají dětem lehké úkoly a ty pak mají v anketě vyhodnotit nejoblíbenější postavu. Letos se sešly i méně obvyklé postavy - kromě víly, vodníka, čaroděje a Popelky i kat, myslivec nebo ohňový muž. Večer si táborníci ještě zpříjemnili Kimovou hrou. Pohádkové bytosti navštívily tábor zpěváčků. V pondělí 8.7. dorazily do Nýdku dva autobusy. Kdo si myslel, že táborníci odcestují domů, se mýlil. Tábor se vydal směr Slovensko. Po dvou hodinách jízdy jsme si nejprve prohlédli poklidné lázeňské městečko Rajecké Teplice s četnými parky a jezerem. Po improvizovaném obědě se už všichni nemohli dočkat hlavní atrakce dne - koupání v bazénovém komplexu Veronika. I tentokrát podpořilo táborové radovánky teplé počasí. Všichni se skvěle bavili v několika bazénech různých hloubek a taky na vysokém tobogánu. Tedy, až na oddílové vedoucí, pro které je představa dětí (někdy neplavců) pobíhajících mezi hlubokými vodami černou můrou. Ovšem, do autobusů jsme odpoledne nastoupili v plném počtu, a tak jsme se mohli v poklidu a zdravě (hodně) unaveni vrátit pod Filipku.

7 V Rajeckých Teplicích. Odpočatí po cestování se táborníci během úterního dopoledne věnovali výrobě hudebních nástrojů a komponováním písní (proč, o tom později). Odpoledne patřilo veselé a fyzicky namáhavé hře Hon na lišku. Vedoucí se schovají v lese a pak se snaží dostat zpět do tábora a nebýt při tom chyceni lovci - dětmi. Mnozí z vedoucích se hodně zapotili, a přesto byli většinou úspěšnější lovci. Po hře jsme uspořádali koncert pro malý tábor skautů, tábořících nedaleko. A večer se začala svázaná trička vařit v batice, aby byla připravena na čtvrteční zpívání v Penzionu pro důchodce. Ve středu jsme si po oddílech zasportovali. Volejbal, vybíjená, jiné hry nebo koupání daly odpočinout mozku. Toho totiž byla třeba na odpolední hru "S hudbou v patách". Na stanovištích rozsetých okolo tábora se v rozličných disciplínách buď lámaly hlavy nebo namáhal hudební sluch a hlasivky. Z disciplín jmenujme například hudební kvíz, zpívané výjevy z běžného života, poznávání hudebních nástrojů z nahrávky nebo intonační štafeta. Nutno ale přiznat, že všechny soutěžící skupinky prošly nástrahami se ctí. Těmito úkoly ovšem soutěž nekončila. Do jejího hodnocení se ještě počítaly dva, dlouhodobější - výroba vlastního hudebního nástroje a zhudebnění názvu oddílu. Právě tyto nástroje a písně předvedly oddíly později večer v přestávkách "melounu". Skončené hudební zápolení pak vystřídala veselá olympiáda. A co že je to ten meloun? Celým jménem Hluchovský meloun je tradiční soutěž sólových zpěváčků. Vždy očekávaná záležitost. Aby taky ne, všichni soutěžící mají vždy nesporné kvality. I letos se sešlo celé táborové osazenstvo, aby odvážné zpěváky ocenilo, a porota, aby výkony fundovaně ohodnotila. Aspiranti na zisk melounu byli rozděleni do několika věkových kategorií a jedné kategorie zvláštní - dva a více zpěváků. Téměř všechny účastníky můžeme pochválit i přes trému zvítězila pěvecká kvalita a přirozený projev. Vítězové jednotlivých kategorií byli jako vždy oceněni hluchovským melounem - a že jim chutnal!

8 Ve čtvrtek dorazila do Nýdku třinecká městská policie a psovodi se cvičenými psy. Po zajímavém povídání o práci policistů a ukázce základních prvků sebeobrany následovalo předvedení použití policejních psů. Bohužel nás trochu zlobilo počasí. Do odpoledne se však umoudřilo a my mohli po suchu odejít do nýdeckého Penzionu pro důchodce, v němž se již zpívání táborníků stalo pěknou tradicí. Po vydařeném koncertu se cestou zpět plnily zajímavé úkoly. Večer se pak věnoval úklidu tábora a blízkého okolí. Táborová drobota zpívá v Penzionu pro důchodce. Pátek je tu, a konec se blíží. Dopoledne se naposledy a již zcela nevážně zpívalo. Pak se oddíly spojily do dvojic - každý oddíl nejdříve nachystal hru, a "partnerský" oddíl ji pak hrál. Odpolední program byl věnován přípravám na poslední velkou táborovou událost. A ne ledajakou. Vrchol tábora byl vskutku netradiční. Pozdní páteční odpoledne, protažené až do desáté hodiny večerní, se stalo svědkem volby královny krásy tábora - nýdecké miss. V téměř litém boji se utkalo šest aspirantek na tento atraktivní titul. Jejich úspěšnost v několika disciplínách měla za úkol zhodnotit čtyřčlenná odborná porota. Z disciplín jmenujme alespoň Popelku, domácí práce (zašití ponožky), volnou disciplínu, promenádu v šatech a posléze

9 v plavkách. Přestávky vyplnil bohatý kulturní program a vystoupení country kapely. Po absolvování první části klání se všichni soutěžící i diváci odebrali před chatu na slavnostní raut pod širým nebem, který připravila naše kuchyně. Švédské stoly a několik druhů teplých jídel nejprve potěšily oči, posléze naplnily žaludky, ovšem program večera pokračoval. Jako předfinále posloužily soutěž o nejpěknější chlapecké nohy a pózování "misek" s nablýskaným motocyklem. O úplný vrchol se postaralo vyhlášení Miss sympatie a Miss tábora. Novou miss se nakonec všichni vydali oslavit na diskotéku pod širým nebem. Takto vypadá korunovaná táborová miss Pája Wawroszová obklopená zbylými soutěžícími. Sobota byla ve znamení vyklízení tábora a odjezdu domů. Ve volných chvílích všichni rekapitulovali a tváře zářily spokojeností - aby ne. Dvanáct dní plných sluníčka, zábavy, práce, radosti a kamarádství se vydařily na výbornou. Díky všem! A můžeme to zapít.

10 ČERVENÁ VE SLANÉM NÁLEVU aneb Štývarčata na Olympské riviéře Hodně nervů přejme každému, kdo nastoupí dlouhou cestu autobusem. Na druhou stranu, s kamarády všude kolem ubíhá cesta mnohem lépe. A tak, když jsme v pondělí 19. srpna 2002 po třetí hodině ranní vyjeli od třineckého Domu dětí a mládeže směrem Řecko, byli jsme plni očekávání, a někteří se dokonce i na samotnou cestu těšili. Slovensko, Maďarsko, Jugoslávie, Bulharsko, tyto čtyři státy jsme projeli, abychom docestovali do severní části Řecka, Makedonie, přesněji do Pierie (někdy taky nazývané Olympská riviéra), a ještě přesněji do přímořského letoviska Nei Pori, k Egejskému moři. Nei Pori je typickým "na zelené louce" postaveným přímořským letoviskem - čtvercová síť ulic od sebe odděluje ostrůvky apartmánových domů. Nutno dodat, že se Nei Pori stále rozrůstá, obydlí přibývá, a často jsou obydleny i nedostavěné domy - prostě v prvním patře se bydlí, zatímco v druhém budou po skončení sezóny pokračovat stavební práce. Dominantou města je ve dne řecko-katolický kostel, v noci kolotoče hned vedle něj. Milovníky sportu sice příliš neuspokojí jediné sportovní středisko poblíž (jinak si v Nei Pori nezahrajete ani tenis), ale jinak letovisku nic nechybí - dlouhou promenádu u pláže lemuje nespočet hospůdek, barů a restaurací, dále od moře najde turista supermarkety (což zde znamená nevelké obchůdky se smíšeným zbožím), mnoho cestovních agentur, které zprostředkovávají jednodenní výlety po zajímavých místech v okolí, obchůdky se suvenýry, oblečením, půjčovny automobilů (za nepříliš příznivé ceny), motocyklů, bicyklů nebo čtyřkolek a již zmíněné kolotoče. Pláž je v Nei Pori písečná, v blízkém městečku Platamonas zase oblázková. Kromě Platamonas a Neos Panteleimonas jsou okolní letoviska dostupná pouze po dálnici Atény-Soluň, což je poměrně nepříjemné. 25 kilometrů od Nei Pori se nachází městečko Litochoro, výchozí bod pro výstup na bájný Mytikas, nejvyšší vrchol masivu Olympu a sídlo řeckých bohů. Ještě dalších devět kilometrů dále se nachází Dion, známý zbytky antických staveb. Naším hlavním stanem se stal apartmánový dům na kraji Nei Pori, asi 8 minut od pláže (viz letecký pohled na město za textem). Bohužel, část výpravy byla ubytována v jiném domě, asi 10 minut svižné chůze daleko. Proto si někteří z nás užili častého a zdlouhavého přecházení. Bydleli jsme většinou v nevelkých pokojích, po třech osobách, s malou kuchyňskou linkou, koupelnou a balkónem. Vaření bylo pro vedoucí trochu oříškem, nikde totiž nebyly sporáky, jen elektrické vařiče. I tak si ale provizorní kuchyně poradila se čtyřiceti hladovými krky.

11 Zpívat jsme po složitých domluvách chodili k cestovní kanceláři Emmanuil travel, která se o nás během pobytu starala. Dalo se zde sice zkoušet pouze dopoledne, protože cestovní kancelář stojí přímo na hlavní třídě, ale zpívalo se výborně. Pod střechou byla dobrá akustika a i dva koncerty, které jsme zde uspořádali, měly velký úspěch. Odpolední zkoušky, původně plánované u apartmánů, se kvůli nevhodným podmínkám uskutečnily pouze párkrát. O to intenzivněji se čas na zpívání využíval a "řecká sestava" sboru se naučila nové či staronové písničky - mimo jiné v Řecku oblíbenou píseň Maria me ta kitirina, která měla na druhém koncertě premiéru. Od našeho příjezdu bylo krásné počasí, takže nám nezbývalo, než se hned v úterý po příjezdu "zamořit" nebo započít opalování, na kterém si někteří dávali velmi záležet. Další dny začínaly vždy po snídani zpíváním v krásné atmosféře probouzejícího se města a pokračovaly po půl jedenácté soustředěným útokem na pláž. Když už jsme měli hlad, vraceli jsme se do "hlavního stanu" na společný oběd, po němž následoval pro některé povinný odpočinek, protože v první polovině odpoledne je v těchto krajích "siesta" a téměř všude zavládne klid. Už brzy se ale začali všichni opět trousit na pláž, a vraceli se, až když se sluníčko začínalo blížit kopcům Olympu. Po večeři jsme se vydávali do ulic města, které i pozdě večer žilo. Hlavně podél pláže se procházelo velké množství lidí, hodně jich usedalo do restaurací a barů. Moře bývá večer teplé, tak se někteří chodívali koupat, jiní si třeba vyzkoušeli kolotoče. O nikoho jsme nemuseli mít strach, protože Řecko je zemí velice bezpečnou. Po večerce zavládl i u nás relativní klid. Hned ve čtvrtek po večeři jsme se vydali pěšky do blízkého městečka Platamonas, vzdáleného asi půl hodiny chůze. Město Platamonas je mnohem "řečtější" než Nei Pori, vystavěné vyloženě pro turistické účely. Úzká hlavní ulice je lemována hlavně obchůdky, ale najdou se i restaurace a bary, a také domy místních obyvatel. Narozdíl od Nei Pori je v Platamonas i malý přístav. Pláž je zde oblázková. Ještě kousek za Platamonas, už u městečka Neos Panteleimonas, stojí na kopci nad mořem hrad Platamonas. Ten jsme navštívili v sobotu, a ne jen tak ledajakým dopravním prostředkem - elektrickým vláčkem, který každý den dopoledne na hrad z Nei Pori jezdí. Hrad Platamonas je zříceninou byzantského hradu se zachovalým opevněním, rekonstruovanou věží a nezbytným kostelem. V neděli přichází do Nei Pori trh. Rozsáhlé prostranství u kostela zaplní nespočet stánků se vším možným - zaujmou hlavně pestrobarevné stánky s ovocem a zeleninou. Ale vybrat se dá i z velkého množství oblečení, k dostání jsou koberce, elektronika, suvenýry. Odpoledne už pak není po trhu vidu ani slechu - jen občasné zbytky krabic dávají tušit, že se tržiště zas zítra přestěhuje jinam. Dny ubíhaly rychle, někteří si je zpestřili dvoudenní tůrou na Mytikas. Mezi paprsky slunce jsme se těšili na pátek (už druhý tady v Nei Pori), na který byl dlouho předem naplánován zájezd do Meteor. Autobus nás nejprve zavezl na krátkou návštěvu blízkého údolí řeky Temby, kde jsme navštívili dva prameny - jeden s léčivými, druhý s omlazujícími účinky (aspoň podle antických legend). Po více než 150 kilometrové cestě a návštěvě dílny na výrobu ikon jsme konečně mohli obdivovat kláštery Meteor. "Meteora, od 11. století významné centrum ortodoxní

12 církve východu, je nádherným výtvorem Stvořitele. Kamenný les v thesalské rovině je místem, kde se cvičí poslušnost, bičuje vůle, zoceluje víra a formuje osobnost. Modlitba a půst, to byly zbraně, které ve spojení s poslušností a nemajetností umožnily mnichům z Meteory být po celá staletí strážci a nositeli řeckého historického a národního vědomí. Zde, dotýkajíc se téměř nebes, zbavovali se pozemských hříchů a trávili čas modlitbami." Kláštery, vystavěné na vysokých skalách, se právem těší zájmu turistů. Na staletí se staly ostrovy bezpečí před Turky, kteří Řecko lidsky i kulturně plenili. Z původních 21 klášterů, které v Meteorách byly, se zachovalo pouze šest. Ač stojí na malé ploše skal, byly zcela soběstačné. Dostat se na ně bylo možné pouze pomocí zvláštních výtahů nebo žebříků. Dnes jsou již přístupné každému, a tak i my jsme mohli navštívit největší z klášterů Meteor, Megano Meteoro (Velký Meteor), nazývaný také Metamorphosis (Proměny). V jeho areálu se nachází centrální kostel a tři menší svatyně, jídelna, kuchyně, malé náměstí a samozřejmě místnosti vyhrazené mnichům. Mezi vzácnými památkami zde uloženými najdeme například lebku zakladatele Athanasiose (který nechal klášter postavit v roce 1380), množství ikon, staré rukopisy nebo dary byzantských vládců a patriarchů. Kdysi zde žilo až 300 mnichů, dnes jich zde pobývá jen deset. Klášter je ale stále svatým místem, muži zde mohou vstoupit pouze v dlouhých kalhotách, ženy jen v dlouhých sukních, nikdo pak nesmí mít odhalená ramena... Po prohlídce městečka na úpatí Meteor jsme se vydali zpět do Nei Pori. Takto se přiblížil konec našeho pobytu. V sobotu jsme podruhé uspořádali večerní koncert, v neděli podruhé nakoupili na trhu. Všechno uběhlo rychle, a tak jsme najednou stáli u autobusu a vydali se zpět domů. Cesta byla únavná a všichni se domů těšili, ale spojovalo nás něco krásného - společné zážitky. Podmínky pro zkoušení nebyly vždy ideální. Hrad Platamonas.

13 2003 Musica Sacra Praga a další stříbro V horkých červnových dnech se Štývarův dětský sbor vydal do Prahy na 2. mezinárodní sborový festival a soutěž duchovní hudby Musica Sacra Praga ( ). Bohužel, kvůli malému zájmu sborů proběhla soutěž pouze ve dvou kategoriích po třech sborech. Nevýhodou byly pro sborový zpěv poněkud nevhodné prostory kostela U Salvátora, který se stal náhradou za původně plánovaný Národní dům na Vinohradech. ŠDS tímto trochu utrpěl, neboť vybrané skladby s rychlejšími tempy se zpívaly velmi nesnadno a hlavně srozumitelnost textu byla hluboko pod přijatelnou hranicí. Nicméně i tak dokázal sbor prosadit své přednosti a umístit se ve stříbrném pásmu (70-85 bodů ze 100 možných). Pár rozpačitých dojmů ze soutěže dokonale napravilo krásné počasí, kterého sbor využil k prohlídce historických části Prahy a ke zpívání v kvetoucí Valdštejnské zahradě i před branami Katedrály svatého Víta. Úspěšný zájezd jsme zakončili návštěvou koncertu ve Smetanově síni Obecního domu. Poděkování patří pražskému dětskému sboru Rolnička, který nám zapůjčil své prostory k ubytování a zkouškám.

14

15 Tábor zpěváčků Dva týdny utekly jako voda Kdo ví, jak rychle tekla voda v říčce Hluchové v období dešťů, bude s tímto příměrem jistě souhlasit. Ač nás mračna neustále obdarovávala mokrou nadílkou, nikdo z táborníků nepropadal trudomyslnosti - na ni totiž nebyl čas - a tak bylo na letošním zpěváčkovském táboře opět veselo. To mohou potvrdit i rodiče, kteří během jednoho návštěvního odpoledne zažili v táboře tolik, co asi jindy nezažijí za týden. Za třináct dní jsme stihli uspořádat dva výlety, jeden zájezd, tři koncerty a tradiční Hluchovský meloun a samozřejmě mnoho soutěží... prostě zpěvácký tábor, jak má být. Navíc počet táborníku vzrostl na sedmdesát, což znamená, že táboření se zpíváním neztrácí na oblibě. První dny ještě nenaznačovaly blížící se deště a nutily nás do plavek. Pravidelné zpívání se vesele rozeběhlo, sportovalo se, cvičilo, a hned třetí den i pořádně muzicírovalo - konal se totiž Koncert talentů. Čtvrtku jsme využili k výletu - mladší táborníci na Stožek, starší na Čantoryji, odkud jsme pohlédli do okolí z nové rozhledny (spravedlivá odměna za časný budíček!). Novinkou na táboře bylo modelování z těsta. Středisko se nebývale naplnilo v sobotu, kdy do Hluchové zavítali na návštěvu rodiče. Těm děti zazpívaly, spolu s němi si zacvičily a zasoutěžily. To už se ale nad Nýdkem stahovaly mraky. Skvělým nápadem do uplakaného počasí se ukázal pondělní útok na krytý bazén v Bystřici. Celé osazenstvo se řádně vykoupalo a vyřádilo, přičemž ti starší zvládli cestu zpět pěšky - příroda se na chvíli umoudřila. A to ještě nebylo vše - večer na všechny čekala náročná hudební soutěž, ve které se důkladně testovaly pěvecké schopnosti, logické myšlení a znalosti táborníků-zpěváků. Jedním z vrcholů tábora byl Hluchovský meloun - soutěž v sólovém zpěvu lidových písní. Vítězové jednotlivých kategorií měli právo si do Hluchovského melounu kousnout, ten ovšem přes jejich snahu i po letech opět odolal. Plán středečního výletu na Slovensko opět změnilo počasí, autobusy proto zastavily až v Bojnici, kde si někteří prohlédli zámek, někteří zoologickou zahradu a někteří obojí. Po delší době nás ale pohladily sluneční paprsky. Čtvrtek byl ve znamení pohádek a pohádkových postav - každý oddíl se předvedl jako divadelní spolek. Nezadržitelně se ale blížil pátek - čas další táborové tradice, koncertu v Penzionu pro důchodce v Nýdku. Ten byl letos mimořádně bohatý - zazpívali malí, velcí, i dospělí a jejich Vokální zduření, hrály flétny, kytara, akordeon - premiérově zazněl cyklus Vstávej slunce Jiřího Laburdy. Tábor uzavřela soutěž o nej tábornickou dvojici a konečně i vytoužený táborový oheň.

16 I v Bibione se zpívalo Ač se dlouho zdálo, že tomu tak nebude. Ale pěkně popořádku. Teplo nám bylo už při první procházce na pláž, a to bylo osm hodin ráno. Vedra ale k jižním mořím patří... navíc relativně vyšší teplota vody všechny potěšila. Takže nastěhovat se a hned se zamořit. Pomalu, nebo rychle, to už podle vkusu. Ale tak velkou pláž jsme snad ještě neviděli - fabrika na rakovinu kůže, jak někdo vtipně poznamenal (až tak snad ne...). Informační materiály cestovní kanceláře říkaly, že na pláž je to od vily kousek. To ano, ale k samotnému moři je to ještě o něco dál. Přes les slunečníků (je jich tam snad deset tisíc) není vidět voda. Ale úzký pruh písku blízko vody u sektoru 21 je náš.

17 Ne každý je sborovému zpívání nakloněn. To lze říci o jediných našich spolubydlících ve Ville Codan, kterým nebylo zatěžko nahlas hovořit vedle sboru během zkoušky. Co tě nezabije, to tě posílí... během dopoledních dělených a odpoledních společných zkoušek se podařilo velmi dobře nakousnout několik nových skladeb, které hodláme zařadit od příštího roku do koncertního repertoáru. Ale kde a komu zazpívat? Informační turistická kancelář bez přemýšlení zamítá naši prosbu na uspořádání malého koncertu. Pokud si zaplatíme nájem, máme šanci příští léto. Děkujeme a odcházíme. Aspoň že je úterý a můžeme se vrátit na pravidelný trh, který ráno vyrostl v bezprostřední blízkosti naší vily. Veselo je stále. Počasí nám přeje, sluníčko se směje po celý den. Moře je plné lidí, lodiček, v dáli se objevuje koráb. Ale není nad klouzačku. Opalovacích krémů ubývá, ti, kteří se mazali málo, se červenají. Nelze odolat zmrzlině, která se dá koupit na každém rohu. Užíváme si klidu a pohody. Někteří ovšem neodolávají ani vábení televize. Kde se asi tolik dětí naučilo italsky? Nakonec se to podařilo. Budeme zpívat! V prý největší restauraci v Bibione, jmenuje se Pineda. Jako zpestření tamní malé taneční kapely vystoupíme s krátkým programem ve čtvrtek a v pátek vždy dvakrát - ve 21 a 22 hodin. A aby nebylo legrace málo, byli jsme požádáni zazpívat i s kapelou italský hit Tornero. Vskutku nevšední zážitek, zvláště když na malém náměstí jsou další dvě restaurace s živou hudbou. Program byl složen hlavně z jednodušších a lidových písní, aby byl sbor vůbec slyšet. Zmrzlina je krásnou odměnou, stejně jako pizzavečeře mezi koncerty v pátek.

18 Takže... spokojenost, shodneme se. Dva dny trochu horšího počasí dojmy nezkazí. Cestování bylo rychlé, moře teplé, zpívání veselé. Tak co ještě víc? Možná ještě aquapark, ve kterém se větší část z nás poslední den pořádně vyblbla. A navíc, prázdniny jsou teprve v polovině ročník přehlídky třineckých dětských pěveckých sborů 27. února 2004, DDM Třinec Po roce se stal sál třineckého domu dětí a mládeže opět místem setkání dětských sborů působících převážně na školách našeho města. Výjimkou byl pořádající Štývarův dětský sbor a jeho přípravné "sborečky". Jako hosté přijali pozvání zástupci městských úřadů Třince a Frýdku-Místku, a samozřejmě pan Václav Štývar se svou paní a paní Dorka Peřinová. Kromě vlastních programů si všichni zúčastnění na závěr zazpívali společně lidové písně Sloužilo děvče a Přeštický panenky v úpravách Miroslava Raichla. Vystoupení jednotlivých sborů potvrdila uspokojivý fakt, že zpívání dětí a mladých je v našem městě pevně zakořeněno, a že i přes stále klesající počet žáků na školách nedochází k jeho zániku. Naopak, všichni sbormistři prezentovali výsledky své kvalitní práce, za kterou zaslouží dík. Budulínek DDM Třinec.

19 Studenti třineckého gymnázia. Caro Bel canto ze ZŠ Kaštanová, Třinec - Sosna. Zúčastnily se tyto sbory: Klíček (ZŠ Kaštanová, pod vedením Mgr. Alexandry Sabatové, klavír Mgr. Jiří Zabystrzan) Zvoneček (DDM Třinec, řídila Mgr. Michaela Klenová, klavír Renata Kunzová) Klubíčko (DDM Třinec, Mgr. Olga Nikolovová, klavír Mgr. Taťána Mruzková) Budulínek (DDM Třinec, Mgr. Vlasta Kantorová, klavír Mgr. Taťána Mruzková) Dětský sbor ZŠ Jablunkovská (Mgr. Vlasta Kantorová, klavír Mgr. Taťána Mruzková) Caro (ZŠ Kaštanová, vedla Mgr. Anna Kajzarová, klavír Mgr. Jiří Zabystrzan) Sbor Gymnázia Třinec (vedla Mgr. Vlasta Kantorová) Caro Bel canto (pod vedením Mgr. Anny Kajzarové, klavír Mgr. Jiří Zabystrzan) Štývarův dětský sbor (vedla Alena Kostková, klavír Jan Nowak)

20 ŠDS ve Zlíně ŠDS se rozjel do Zlína oplatit Cantice její nedávný pobyt v Třinci. Sboru bylo dopřáno krásné ubytování mimo město na svazích pahorků. Dopoledne před vystoupením se ŠDS vydal na procházku do lesů a na zříceninu malé pevnosti. Společný koncert se odehrál už ve Zlíně v prostorech moderního kostela, který sice nenabízel příliš velké pódium, zato však skýtal velmi dobrou akustiku. Jak ŠDS, tak Cantica uvedli své programy, koncert pak završili společně Řemeslníky Zdeňka Lukáše pod vedením Josefa Surovíka. Po koncertě byla Štývarčata ještě bohatě pohoštěna, tak jim nevadilo ani zhoršené počasí. Ve Zlíně se všem moc líbilo, hostitelé si proto zaslouží velké poděkování za příjemný hudební víkend. Společné vystoupení Canticy Zlín a ŠDS. Na dopoledním výletu.

21 ŠDS se rozjel do Walesu a pozdvihl vlajku své vlasti na LLANGOLLEN INTERNATIONAL MUSICAL EISTEDDFOD 2004 Číslem 58 se chlubil letošní ročník velkého festivalu sborů, sólistů a lidových souborů v severním Walesu. Od 6. do 11. července se zde na pódiu velkého stanu vystřídalo asi 2000 soutěžících v 21 kategoriích. Dlouhá tradice a prestiž festivalu slibovaly výjimečný zážitek, a skutečnost nakonec předčila očekávání. Naprosto profesionální organizace, vstřícní lidé, bezproblémové zázemí, výborná atmosféra a přijetí publikem, to vše provázelo Štývarčata v malém, ale ve dnech festivalu živém městečku Llangollen. Cesta autobusem do Velké Británie byla náročná, ale zpěváci jsou na cestování zvyklí. Autobus vyrazil z Třince v pondělí 5. července po šesté hodině ranní, a po průjezdu západní Evropou, Eurotunelem, a kusem Británie dorazil další den před polednem jako jeden z prvních do dějiště festivalu. Úterní odpoledne bylo vyhrazeno pro slavnostní zahájení, které začínalo průvodem souborů městem. Štývarčata se reprezentovala českou vlajkou a sborovými barvami, Llangollen zase typickým Waleským počasím - prudký liják zastihl sbor právě v ulicích bez možnosti schovat se. Částečně suché se děti večer ještě zúčastnily krátkého nástupu vybraných reprezentantů každého souboru, a to již na pódiu chlouby festivalu, velkého stanu s kapacitou 4000 diváků. Poté unavený sbor odcestoval na internátní střední školu, na které byl ubytován. Středa 7. července byla dnem nejdůležitějším, v deset hodin ráno přišlo na řadu vystoupení. Celý sbor si od vstupu zvláštním vchodem pro soutěžící užíval nezvyklou pozornost pořadatelů - fotografování, získávání informací o sboru a repertoáru, potvrzení informací o požadavcích na pódium aj. - ze všech stran se hrnuli organizátoři s mnoha otázkami. I samotné vystoupení bylo v mnoha ohledech výjimečné - krásné pódium a velké hlediště byly nepoznaným luxusem. Sbor byl snímán několika kamerami a záběry promítány na dvou velkoplošných obrazovkách, k dispozici byl špičkový klavír Steinway. Devět vyhrazených minut využil sbor na předvedení skladeb Jiřího Laburdy - U Kolotoče a Vokalízy Borise Kozhevnikova. Vnímavé a velmi vděčné publikum ocenilo ŠDS radostným potleskem. Tím ale pěvecká anabáze Štývarčat zdaleka nekončila. Hned po odchodu z pódia převzali sbor redaktoři BBC - Radiowales, kteří ho odvedli na malé kryté pódium před přenosový vůz, kde sbor krátce zazpíval a poskytl interview do přímého vysílání této rozhlasové stanice. Po obědě následovalo asi čtvrthodinové natáčení rozhovoru pro televizi a opět jedna píseň. Až poté si sbor mohl oddechnout a vydat se na nákupy po festivalovém areálu, městečku, nebo na výlet do okolí, a to vše i proto, že počasí bylo naštěstí krásné. Samotný areál festivalu nabízí soutěžícím dostatečné pohodlí po celou dobu pobytu. K dispozici je například Klub soutěžících, kde se mohou příchozí kdykoliv občerstvit, recepce, jídelna, informační centrum, množství stánků se suvenýry a různými drobnostmi nebo stánky s jídlem. Na vedlejším pódiu probíhá další program, v areálu je připraven policejní karavan, dovnitř se dostanou pouze soutěžící s povolením a návštěvníci se zakoupenou vstupenkou. Městečko je nevelké, ale malebné, s nádražím v centru a malými obchůdky v několika uličkách. Celý Llangollen je ze dvou stran obklopen hřebeny nízkých hor. Poslední den Štývarčat na festivalu byl krátký hlavně kvůli vytrvalému dešti, který zmařil původně plánované vystoupení v centru města. Sbor se tak po lehkém obědě hned vydal na cestu do Londýna, kde strávil pár hodin prohlídkou města, a hlavně na dvoudenní prohlídku Paříže.

22 Festivalové vystoupení. Natáčení pro waleskou televizi, mimo angličiny se hovořilo i česky a walesky.

23 Štývarčata před pařížskou bazilikou Sacre Coeur. V Jičíně opět stříbrní V. celostátní soutěž dětských pěveckých sborů, Nový Jičín Dva roky utekly jako voda a ŠDS se vydal na svou obvyklou cestu do Nového Jičína. V konkurenci čtrnácti sborů z celé republiky se neztratil a zařadil se opět do stříbrného pásma. Náročný soutěžní program zvládl s drobnými obtížemi, zvláště v náročné povinné písni (Bohuslav Martinů - Ave Maria), stříbro tak zřejmě výkonu sboru odpovídá. Průběh celé soutěže byl pro ŠDS náročný, sbor byl totiž nalosován úplně poslední, což komplikovalo organizaci soutěžního dne. Častému přemisťování mezi budovami naštěstí relativně přálo počasí, slibované srážky se nedostavily. Beskydské divadlo praskalo ve švech, patnáct dětských sborů bylo nad jeho kapacity, organizátoři ale vše zvládli a i proto lze letošní ročník označit za velmi podařený. To platí i pro jeho uměleckou stránku, podle předsedkyně poroty Evy Šeinerové byla pěvecká úroveň soutěže velmi vysoká. Soutěžní program ŠDS: In pace - Orlando di Lasso Ave Maria - Bohuslav Martinů (povinná) Vynášení smrti (Špalíček) - Bohuslav Martinů Vokalíza - Boris Koževnikov Mila moja - Miroslav Raichl

24 Soutěžní vystoupení. Ranní zkouška na základní škole, kde byl sbor ubytován.

25 ročník přehlídky dětských a mládežnických sborů 25. února 2005, DDM Třinec Konec února v DDM opět patřil sborovému zpívání. Chřipka naštěstí vyřadila pouze sbory ze ZŠ Kaštanová Třinec, naopak jsme s radostí uvítali nové účastníky - Zpívata z Českého Těšína a GAMI z Bystřice. Sbory se představily zhruba desetiminutovými programy sobě navzájem, zároveň však i několika návštěvníkům a čestné porotě, které předsedal pan Václav Štývar, pozvání přijala i zástupkyně města Třinec Ing. Vladimíra Kacířová. Vystoupily tyto sbory: Crescendo (ZŠ s polským jazykem vyučovacím Bystřice, pod vedením Mgr. Danuty Cymerysové, klavír Ing. Pavel Jekerle) GAMI (ZUŠ Bystřice, pod vedením Andrey Bodečkové, klavír Marcela Bodečková) Komoráček (DDM Třinec, vedla Alena Kostková) Zpívata (ZŠ Pod Zvonek Český Těšín, vedl Mgr. Radomír Brozda, na klavír doprovodil Mgr. Tomáš Waclawek) Sbor Gymnázia Třinec (pod vedením Mgr. Vlasty Kantorové) Štývarův dětský sbor (vedla Alena Kostková, klavír Jan Nowak) Po přehlídce následovalo krátké posezení pro sbormistry a porotu s hodnocením vystoupení. Jménem DDM Třinec všem sbormistrům a zpěvákům děkujeme za účast a přejeme hodně sil do další práce. Crescendo z Bystřice.

26 Sbor GAMI z bystřické ZUŠ. Komoráček na domácí půdě.

27 Zpívata a Radomír Brozda. Tradiční účastník - Sbor Gymnázia Třinec.

28 Povelikonoční dvojkoncertní neděle ŠDS + TKO, 3. dubna 2005 ŠDS opět po roce spojil síly s Třineckým komorním orchestrem a týden po Velikonocích uspořádal dva sakrální koncerty, oba v římskokatolických kostelech. První v Třinci po ranní mši (9:00) a druhý v Kostele sv. Anny v Havířově v 15:00. Oba koncerty se konaly i přes celosvětový smutek nad smrtí Jana Pavla II. Programy byl shodné: po vlastních vystoupeních obou těles zazněl v podání sboru a orchestru výběr ze Stabat mater Giovanni Battisty Pergolesiho. Ranní i odpolední koncert lze označit za velmi vydařený; podařilo se tak, byť neplánovaně, složit hold velké osobnosti posledních desetiletí. V Třinci. V Havířově.

29 Co se dělo v Mohelnici Téměř přesně po třech letech zamířila Štývarčata opět do Mohelnice za svými přáteli z tamní Arietty. Spolupráce obou sborů je tak v posledních letech velmi plodná, brzy bude čítat čtyři vystoupení. Tentokrát sice spolu s ŠDS zazpívala Mohelnická "drobota" Sluníčka, koncert tím ale nijak na kvalitě neutrpěl. Celý proběhl ve svižném tempu, trval zhruba hodinu, Štývarčata v osmi písních předvedla pestrý průřez svého repertoáru. A protože se koncert odehrál už v pátek po příjezdu, zbývala sboru celá sobota na cestování a odpočinek v rodinách hostitelů. Pod vedením sbormistryně Arietty Zdeňky Jásenské si Štývarčata prohlédla centrum Olomouce a Javořické jeskyně, večer pak strávila roztroušená po celém městě - mimochodem, Mohelnice je tak malá, že se stejně všichni se všemi potkali. A tak se všechny tři dny u Arietty strávené nesly v přátelském duchu. Na oplátku už poslední víkend v květnu uvítáme mohelnický sbor u nás. Koncert na ZUŠ Mohelnice. V Olomouci - vítr nám moc nevadí.

30 41. veřejný koncert ŠDS Rok se s rokem sešel a pravidelný koncert všech dětských sborů DDM Třinec byl opět tady, tentokrát i s hostem, dětským pěveckým sborem Arietta Základní umělecké školy Mohelnice. Tradiční místo konání, Dům kultury Trisia, se tak v pátek odpoledne hemžil mnoha barvami. Pódium si během příprav postupně vyzkoušel každý sbor, jednou se na něm dokonce sešly všechny sbory naráz - to se nacvičovala společná píseň. V 18 hodin tak bylo vše připraveno, aby mohl Štývarův dětský sbor svými třemi písněmi koncert otevřít. Mimo jiné se v úvodní části konala premiéra skladby Deset minut ticha Ivany Loudové. Pak se postupně dočkali svých písní přípravné sbory Zvoneček, Klubíčko a Budulínek, které předvedly, jak se připravují na své působení v hlavním sboru. Následující část koncertu byla vyhrazena pro Ariettu, která pod vedením Mgr. Zdeňky Jásenské v osmi písních obsáhla široké spektrum vokální tvorby, od vážné hudby přes úpravy lidových písní až po spirituál. Zaujala také zařazením písní, které měla ještě nedávno na repertoáru Štývarčata, nabídlo se tak hodnotné srovnání. Krátce vystoupil také Komoráček, který měl ale z různých důvodů tak prořídlé řady, že uvedl pouze dvě úpravy lidových písní. Ve své druhé, hlavní části vystoupnení předvedla Štývarčata druhou novinku - cyklus Máj Zdeňka Lukáše pro dětský sbor a flétnu, v premiéře zazněla i moravská Dybych byla jahodů. Závěr patřil všem, a opět tu byla skladba Zdeňka Lukáše, jeho populární čtyřdílná úprava lidové písně Šly panenky silnicí. Jeviště plné dětí tak zazpívalo zvesela pro radost všem přítomným. Nikdo tak jistě neodcházel z koncertu zklamán. Klubíčko.

31 Arietta Mohelnice jako host v Třinci. Na přípravě sborů a provedení koncertu se podíleli: Zvoneček: Mgr. Michaela Klenová, Marcela Kostková, klavír Renata Kunzová Klubíčko a Budulínek: Mgr. Vlasta Kantorová a Mgr. Taťána Mruzková, která i doprovodila na klavír Arietta Mohelnice: Mgr. Zdeňka Jásenská, klavír Filip Hajdu Komoráček a ŠDS: Alena Kostková, klavír Jan Nowak, flétna Mgr. Martina Sikorová Dva veleúspěchy v Pardubicích Již počtvrté se ve městě perníku konal Mezinárodní festival a soutěž pěveckých sborů Bohuslava Martinů. Soutěž si stihla v krátké době vybudovat výrazné renomé - na organizaci se podílejí Unie českých pěveckých sborů, Konzervatoř Pardubice, Krajská knihovna v Pardubicích a občanské sdružení po této soutěži pojmenované. Záštity se chopil hejtman Pardubického kraje, přispělo Ministerstvo kultury ČR, v porotě zasedlo šest renomovaných sbormistrů a skladatelů, z nichž jmenujme alespoň prof. Jiřího Koláře z UČPS, presidenta festivalu doc. Vlastislava Nováka z Pardubické konzervatoře nebo dr. Antonína Tučapského. Je tedy nasnadě, že se jedná o kvalitní sborové setkání podpořené výraznými osobnostmi. Na soutěž se kromě ŠDS přihlásil i Komoráček, a v jeho případě je nutno připomenout, že skupina altů byla značně handicapována - několik nespolehlivých členek účast postupně odřeklo, takže účast sboru visela celou dobu na vlásku (poměr sopranistek a altistek byl na soutěžním vystoupení 9:2!). Odcestovat se ale nakonec i Komoráčku podařilo. Organizace soutěže byla bezproblémová, ubytování sice poněkud nedostupné a dopravní situace v centru města složitá, vše ale fungovalo. Štývarčata svým vystoupením v pátek 1. července v 9:15 celý festival zahájila, a to programem: Orlando di Lasso - O la, o che bon eccho Benjamin Britten - Adam lay i-bounden (Ceremony of carols) Bohuslav Martinů - Ave Maria Luboš Fišer - Fašank Andrzej Hundziak - Ene due (Rozpočítadla)

32 Až na drobné nedostatky dával zdařilý výkon sboru naději na dobré umístění. Pozitivní nálada se přenesla na všechny členy, kteří pak po velkou část dne procházeli nevelký, ale krásný střed města. Až na ty starší, ti museli vyměnit "dresy" a v 15 hodin nastoupili jako Komoráček na pódium pardubického Domu hudby podruhé. Tentokrát zazněly písně: Luca Marenzio - Amate mi ben mio Antonín Tučapský - Pater meus spirituál - Swing Low, Sweet Chariot Zdeněk Lukáš - Za naším huménkem lidová, upr. Hainz Lau - Prídi ty šuhajko

33 Autobus zpěváčků se pak vydal na cestu domů - ti totiž nechtěli na začátku prázdnin setrvávat až do sobotního večera, kdy se konalo vyhlášení výsledků. V Pardubicích tak zůstalo kromě sbormistryně Aleny Kostkové jen několik vyslanců sboru jako doprovod. Stěží by také mohli všichni navštívit večerní slavnostní koncert, na kterém vystoupilo mimo jiné i Wihanovo kvarteto. Vyhlášení výsledků další den pak přineslo velkou dávku radosti. ŠDS i Komoráček vyhráli své kategorie ziskem zlatých pásem, která byla udělena jen čtyři - polovina tedy šla do třineckých rukou. V celkovém pořadí soutěže, do kterého byly zahrnuty sbory všech devíti kategorií podle průměru bodů udělených porotci, se ŠDS umístil na druhém místě s 87,6 bodů a Komoráček na třetím s 86 body (ze 100 možných). Oba sbory se tak nominovaly do závěrečné soutěže o Grand Prix festivalu, které se ale vzhledem ke své nepřítomnosti nezúčastnily. Absolutním vítězem a držitelem Grand Prix se stal chlapecký sbor Bonifantes Pardubice pod vedením sbormistra Jana Míška. Areál ČSOB pojišťovny Pardubice před konáním závěrečného vyhlášení výsledků. Štývarův dětský sbor i Komoráček tak zaznamenali obrovský soutěžní úspěch, korunovaný ziskem prvenství, a sklidili mnoho pochvalných ohlasů. Klobouk je tak třeba smeknout před sbormistryní Alenou Kostkovou, která si zaslouženě nočním rychlíkem odvezla dva poháry pro vítěze kategorií.

34 *** Ohlasy z internetových portálů: Unie českých pěveckých sborů ( Vítězem kategorie D komorních sborů do 16 zpěváků a jediným zlatým sborem této kategorie se stal nečekaně Komoráček Třinec (sbm. A. Kostková). Sbor složený z 11 děvčat a 3 chlapců je teprve na začátku své existence a jeho zvuku chybí samozřejmě charakteristická tenorová a basová barva. Nemá však problémy s intonací a jeho vystoupení působí mile a svěže.... Milým překvapením bylo pro mne suverénní vítězství Štývarova dětského sboru DDM Třinec (sbm. A. Kostková) v kategorii F dětských sborů do 16 let, který se jako jediný v této kategorii umístil ve zlatém pásmu. Vynikající muzikální cítění sbormistryně a její přesvědčivé dirigentské gesto, její dokonalý kontakt se zpěváky, příjemný, typicky dětský zvuk, suverénní pěvecká technika, spolehlivá intonace a rytmus - to jsou hlavní atributy výkonu sboru, o němž ještě jistě uslyšíme. Již teď však patří mezi naši dětskou sborovou špičku. Jiří Kolář Sbor.cz ( "Překvapil i třinecký sbor." Vlastislav Novák v článku Tomáše Dvořáka ***

35 Výsledková tabulka soutěže Převzato z internetových stránek festivalu ( Kat Název Body Pásmo Poř.v kat Poř.celk. A1 KHMS a Bonifantes Pardubice, ČR 84,40 Stříbrné/Silver 2 7 A3 Bonifantes Pardubice, ČR 84,80 Stříbrné/Silver 1 5 B2 Clavis cordium Most, ČR 81,20 Stříbrné/Silver 1 11 B3 PS Dalibor Svitavy, ČR 77,00 Stříbrné/Silver 2 16 Slavoj Chrudim, Signum Hlinsko, ČR 69,80 Bronzové/Bronze 3 20 Bonifantes Pardubice, ČR 84,80 Stříbrné/Silver 1 5 Orfeus Pardubice, ČR 80,00 Stříbrné/Silver 2 13 Animal Singers, Chrudim, ČR 65,60 Bronzové/Bronze 3 22 Komoráček Třinec, ČR 86,00 Zlaté/Gold 1 3 Univerzitní vokální sbor, Irkutsk, Rusko 83,20 Stříbrné/Silver 2 8 Fructus temporum Irkutsk, Rusko 83,20 Stříbrné/Silver 2 8 Animal Singers, Chrudim, ČR 79,80 Stříbrné/Silver 4 14 Bonifantes Pardubice, ČR 90,20 Zlaté/Gold 1 1 Tyresö Ungdomskör, Švédsko 82,60 Stříbrné/Silver 2 10 Animal Singers, Chrudim, ČR 81,20 Stříbrné/Silver 3 11 Štývarův dětský sbor DDM Třinec, ČR 87,60 Zlaté/Gold 1 2 Cantabile Novotroitsk, Rusko 78,20 Stříbrné/Silver 2 15 Mladinski pevski zbor OŠ Komen, Slovinsko 76,60 Stříbrné/Silver 3 17 C D E F G Presto Jekatěrinburg, Rusko 71,60 Stříbrné/Silver 4 18 Gothaer Kinderchor, Německo 71,40 Stříbrné/Silver 5 19 Tyresö Ungdomskör, Švédsko 85,00 Zlaté/Gold 1 4 BOYS CHOIR SAUE ESTONIAN Tallin 67,80 Bronzové/Bronze 2 21

36 Štývarčata a BURGAS srpna 2005 V sobotu šestého srpna 2005 v ranních hodinách dorazil do bulharského letoviska Burgasu autobus s karvinskou poznávací značkou. Štývarčata tak dorazila po zhruba jeden a půl tisíce kilometrů dlouhé cestě do místa svého letního pobytu, koupání a zpívání. Břehy Černého moře jsou opravdu poněkud tmavší, než břehy jiné. Je to způsobeno zrnky manganu, které zdejší písek obsahuje. To ale plážím neubírá nic na kráse. Proto nikdo neváhal, a hned se vydal vstříct vodě a soli, ačkoliv se počasí netvářilo příliš přátelsky. V následujících dnech to ale dostatečně vynahradilo. Burgas je město kontrastů. Tradiční přímořské letovisko mísí pozůstatky světa za železnou oponou s pronikající západní kulturou. Číslované bloky panelových domů pronajímané turistům připomínají sídlištní zástavby známé i z našich velkých měst, nejsou však příliš udržované, prostranství a parky nezáří čistotou a pořádek zde není na denním pořádku. Naopak pláže lemuje řada moderních hospůdek, barů a stánků, velký centrální park září květinami a živý střed města se chlubí množstvím zrekonstruovaných domů, obchodů a restaurací. Panující sociální poměry lze vysledovat na parkovištích, vedle množství starších vozů východních značek se objevují drahé západní automobily, střední třída jakoby zde téměř neexistovala. Pro turisty tyto podmínky skýtají spíše výhody - prostředí pro koupání a městský život je podobné jako v západních zemích, naopak ceny potravin či jídel v restauracích jsou nízké.

37 Také proto se Štývarčata adaptovala na nové prostředí snadno. Ubytování ve 18-patrovém panelovém domě bylo velmi pestré, sbor obydlel různá patra a zvykal si na život s neustálou přítomností domácích. Zvykl si i na pravidelné zpívání v parku - jiné vhodné místo se na sborové zkoušky nepodařilo zajistit. Naopak velmi brzy bylo úspěšně domluveno koncertní vystoupení, motivace pro intenzivní práci tak byla dost silná. Tři desítky zpívajících sice vzbuzovaly pozornost zvláště při večerních zkouškách (od 19 hodin), reakce byly ale příznivé, zpívání tak bylo po celou dobu bezproblémové. Hlavním lákadlem byl však vodní život. Pláže byly zaplněny slušně, ne však přílíš, prostoru pro rozverné hrátky bylo dostatek. Hladina Černého moře byla navíc málokdy klidná, na pláž většinou dorážela vlna za vlnou (omezení koupání v odpoledních hodinách nebylo nic neobvyklého), a tak bylo i několik metrů od souše stále veselo. Nechyběl ani volejbal, i když ne vždy bylo vhodné počasí, zvláště odpoledne totiž foukal velmi silný vítr. Na Burgas se několikrát snesl i déšt, v takových dnech bylo ideální vyrazit do centra na nákupy. Uspořádalo se také pár výletů do okolí, a to do historických měst Sozopol a Nessebar, kde Štývarčata krátce vystoupila v krásných troskách kostela a navštívila koncert místního smíšeného sboru. Několik nadšenců pak také zavítalo na burgaské letiště a do leteckého muzea.

38 Velké vystoupení se podařilo zorganizovat sice jen jedno, zase ale stálo za to. Koncert se vším všudy se konal dva dny před odjezdem domů v amfiteátru v centrálním parku poblíž frekventované promenády, která spojuje pláž s městem. Plánovaný začátek v 17:45 se stal sice utopií, neboť pověřená osoba s klíčema, která odemkla malou místnost s jedinou elektrickou zásuvkou, dorazila s hodinu přesahujícím zpožděním, hlediště se však naštěstí nevyprázdnilo a Štývarčata tak předvedla šedesátiminutový program téměř stovce diváků. Zaznělo množství českých a slovenských lidových písní a v premiéře také bulharská Kakva moma v úpravě Václava Štývara. V improvizované sestavě vystoupil s třemi písněmi i Komoráček. Na úplný závěr si ještě sbor zazpíval v restauraci, ve které se pravidelně stravoval. V posledních letech již 4. přímořský pobyt Štývarova dětského sboru tak skončil pro všechny úspěšně.

39 XV. Mezinárodní festival adventní a vánoční hudby s cenou Petra Ebena Praha 2005 Ať chceme nebo nechceme, Praha je důležitým centrem uměleckého dění, a nejinak tomu je i v případě pravidelného Ebenovského festivalu. Štývarčata si tak opět dala za cíl hlavní město naší republiky, v pátek dopoledne nastoupila do vlaku InterCity a po několika hodinách pohodlné jízdy dorazila do Prahy. Celý průběh festivalu byl nesmírně složitý: soutěž se konala ve dvou sálech v Národním domě na Smíchově, zpívání pro veřejnost na Staroměstském náměstí, sbory bydlely (jako obvykle) na jihu Prahy a závěrečný večer proběhl ještě několik kilometrů od hotelu. Soutěžících navíc přijelo opravdu velké množství - více než 50 sborů, z nichž polovina byla zahraničních. Štývarčatům v tomto shonu opět vypomohl pan Virgler, sbormistr pražské Rolničky, který dal k dispozici zkušebnu svého sboru, umístěnou ve dvořečinžovního domu pouhé dvě ulice od sochy svatého Václava. Patří mu za to velký dík. Z Wilsonova nádraží rovnou metrem do hotelu a po hodinovém odpočinku zpátky - pravě k Rolničce, tam se sbor mohl dobře rozezpívat a naposledy důkladně procvičit soutěžní repertoár. V 18 hodin se sbormistryně zúčastnila slavnostního přijetí zástupců sboru v krásné Brožíkově síni Staroměstské radnice; její svěřenci se zatím procházeli Václavským náměstím. Úvodní řeč pronesl sbormistr, respektovaný znalec staré vokální hudby a takéčlen poroty David Eben, který přítomné pozdravil jménem svého otce. Po večeři sbor vynechal večerní festivalový koncert a radši se vydal odpočívat a nabírat síly před sobotním soutěžením.

40 Sobotní ráno znamenalo opět přesun se všemi zavazadly, více než půlhodinové cestování metrem na stanici Anděl do již zmiňovaného Národního domu na Smíchově. Samotná soutěž probíhala paralelně ve dvou kategoriích - malé sbory (v Malém sále) a velké sbory (ve Velkém sále), každá kategorie měla svou vlastní porotu. Početčlenů byl jediným faktorem, který sbory rozděloval, v jedné kategorii se setkávaly sbory dětské, ženské, mužské i smíšené. Štývarčata tak (jakožto velký sbor) po rozezpívání vystoupila v přiděleném ase 10:40 na pódium Velkého sálu a před porotou ve složení Czesław Freund, Jaroslava Modrochová a Jan Rozehnal přednesla pět skladeb. Soutěžní program ŠDS: Adam lay i-bounden - Benjamin Britten Dulcis Christe - Michaelangelo Grancini Tota pulchra es - Maurice Durufleé O třech zvonečcích - Petr Eben Dajceže nam, dajce - slovenská lidová, upr. Zdenko Mikula Dobře znějící sál a pěkné prostředí budovy přispělo k dobrému dojmu a spokojenosti sboru. Nebyl však bohuželčas dlouho prodlévat, Národní dům se neustále plnil přicházejícími sbory, takže bylo třeba pokračovat, převézt zavazadla k Rolničce a vydat se do centra Starého města na oběd. Tím ale ještě zpívání nekončilo. O půlčtvrté odpoledne uzavřela Štývarčata jedenapůldenní maratón adventního zpívání uprostřed předvánočních trhů na Staroměstském náměstí.