Archeologické nálezy na katastru Českého Meziříčí

Transkript

1 Dobrušsko v pravěku České Meziříčí Archeologické nálezy na katastru Českého Meziříčí Úvod K zajímavým archeologickým lokalitám našeho regionu patří i okolí Českého Meziříčí. Tato obec leží pod Orlickými horami na říčce Dědině a patří již do úrodné oblasti Polabské nížiny. První písemná zmínka o obci je již z roku Profesionální archeologové zatím žádné výzkumy v Českém Meziříčí ani v jeho okolí neprováděli. Záchrana vzácných pravěkých památek je tedy výhradně zásluhou archeologů amatérských. Nemalou měrou se na těchto nálezech podílel pan Jan Němeček z Českého Meziříčí. Úzce spolupracoval s dobrušským amatérským archeologem Janem Klenem, kterému své nálezy i předával. Po Klenově smrti ve své zálibě pokračoval. Nálezy, většinou ze svých bývalých polí, které obhospodařovalo JZD, dokumentoval a zakresloval do katastrální mapy, jejíž originál je dnes uložen v dobrušském vlastivědném muzeu. Kopie byla předána Dr. Jiřímu Kalferstovi do Muzea východních Čech v Hradci Králové. Pouze některé nálezy byly pak dále vědecky zpracovány a publikovány v odborné literatuře, především Slavomilem Venclem a Karlem Žeberou. V lednu 2003 daroval pan Němeček svoji sbírku dobrušskému vlastivědnému muzeu. Pravěké nálezy Z četných nálezů na katastrálním území Českého Meziříčí je mimořádně zajímavý artefakt, který si zasluhuje podrobnější zmínky. Jeden z významných českých 1

2 archeologů 20. století, Karel Žebera, který se zvláště zasloužil o poznání paleolitu ve východních Čechách, zařadil tento artefakt do heidelbergienu. To byl v té době poznatek téměř neuvěřitelný. Vždyť od heidelbergienu nás dělí let. V této epoše žili na našem území neandertálci, zprvu dokonce ještě jejich předchůdci. Své poznatky publikoval Karel Žebera v časopise Nejstarší památky lidské práce z Čech (II. svazek Bohemien, 1969). Žebera popisuje artefakt následovně: Jednostranný hrotitý valounový drasák (sekáč?) pochází z jednoho neúplného oválného žlutohnědého araugarioxylonsu, na terminálně dorsální straně je zřetelně pravidelnými úhozy vytvarován z obou stran do jedné špičky. Neodštípnutá strana valounu je silně eolicky obroušena. Jedná se o náhodný povrchový nález v okolí Bílého kopce u Českého Meziříčí, blízko Dobrušky v severovýchodních Čechách. Pro upřesnění nálezových okolností a autentičnosti je třeba dodat, že artefakt o délce 13,67 cm, šířce 13,52 cm, výšce 8,80 cm a váze 1572 gramy byl nalezen panem Němečkem asi v roce 1960 pod vrcholem Bílého kopce směrem k Českému Meziříčí. Podle Karla Žebery jde o jeden z nejkrásnějších paleolitických artefaktů v Čechách. Předmět je uložen ve sbírkách vlastivědného muzea v Dobrušce pod katalogizačním číslem 01 A 8262 (obrázek na přední straně). Dalším významným a atraktivním (bohužel ztraceným) archeologickým nálezem je pískovcová zvířecí soška. Byla nalezena panem Němečkem začátkem padesátých let minulého století. Místo nálezu vyznačil nálezce na katastrální mapě Českého Meziříčí. Jde o parcelu 10/1 nedaleko Skršic, pomístní název Na Zadech. Na mapě je 2

3 poloha vyznačena panem Němečkem písmeny SO. Původně byl tento nález klasifikován jako hříčka přírody. Po podrobnější analýze Karel Absolon v dopise Janu Klenovi 2. března 1955 napsal: soška je paleolitická z aurignacienu a učinil jste tedy objev mimořádně významný Další podrobnosti jako jsou rozměry a vzhled můžeme pouze dedukovat z nákresu Jana Klena. Jestli se jedná opravdu o výrobek lidských rukou, pak můžeme jenom litovat, protože by byl unikátem a ozdobou každého muzea. Nedochované artefakty podle náčrtků a poznámek Jana Klena z let Pazourková čepelka šedobílé barvy 21x11x7 mm, nález J. Němečka z dubna Lokalita: pomístní název Lada a U stezníka. 2. Pazourková čepelka bílé barvy se žlutavým zbarvením na spodní a pravé straně, 16x10x4 mm, nález J. Němečka z dubna 1953 na lokalitě s pomístním názvem Lada a U stezníka. 3. Čepelovitý pazourkový hrot (vychýlený), silně ošlehaný, šedobílé barvy (vrták?), 56x24x12 mm, nález J. Němečka z dubna 1953 na lokalitě s pomístním názvem Lada a U stezníka. 4. Část pazourkové čepelky hluboce patinované krémově žlutě s místy do hněda, 27x13x4 mm, nález J. Němečka při okopávání řepy na poli zvaném Oborka v červnu Pazourkový odštěpek hluboce patinovaný krémově žlutě, 22x16x10 mm, nález J. Němečka při okopávání řepy na poli zvaném Oborka v červnu

4 6. Pazourkové škrabátko (škrabadlo?) šedobílé barvy s rezavými skvrnami, 23x11x7 mm, nález J. Němečka na polní cestě u pole mezi Českým Meziříčím a Královou Lhotou. Nedochované artefakty, publikované v Archeologických rozhledech XXIX, Praha 1977, Vencl Obr. 20 šest artefaktů zařazených Venclem do aurignacienu. Obr. 20:5 okrouhlé úštěpové jádro ze světle hnědého pazourku, 75x65x31 mm, (odlišné jádro, tvarově podobné jsou v období acheuléenu), nález na honu 12/2. Obr. 20:1 vyčnělé pazourkové škrabadlo na masivním úštěpu, silně bíle až nažloutle patinované, délka 45 mm, nález na honu 12/2. Obr. 20:2 dvojnásobné klínovité rydlo, na úštěpu bíle patinovaného pazourku, délka 37 mm. Obr. 20:3 jemně retušovaná čepel z nažloutlého patinovaného pazourku, délka 48 mm. Obr. 20:4 drobné masivní diskovité jádro, bíle až nažloutle patinovaný pazourek, délka 38 mm. Obr. 20:6 retušovaná čepel s částečnou jemnou retuší levého boku, krémově patinovaný pazourek, délka 55 mm. Z dalších třinácti paleolitických pazourkových artefaktů byl proveden výběr sedmi kusů, které Slavomil Vencl zařadil do mladších období než je aurignacien. 1. Reziduum úštěpového jádra použité jako otloukač, žlutohnědý patinovaný pazourek, délka 43 mm. 2. Zlomek jádra, hnědošedý pazourek se silně bílou patinou, délka 40 mm. 4

5 3. Střední zlomek čepele, šedomodře patinovaný hnědý pazourek, délka 23 mm. 4. Tři úštěpy pazourku krémově až hnědavě patinované o délce mm. 5. Bělavě patinovaný úštěp pazourku, délka 26 mm. Ve všech případech jde o nálezy J. Němečka z let Soubor deseti artefaktů z období neolitu a eneolitu, nalezených a shromažďovaných Janem Němečkem v letech Dlouhý kopytovitý klín z šedozelené břidlice, mírně lichoběžníkový, 180x42x25 mm, neolit, (viz Dobrušsko v pravěku, 2. díl, str. 29). 2. Lichoběžníková sekerka z šedozelené břidlice s mírně asymetrickým ostřím, týl mírně zaoblen, 125x35x23 mm, eneolit, (viz Dobrušsko v pravěku, 2. díl, str. 29). 3. Zlomek břitu sekeromlatu, kopytovitý průřez, 69x54x19 mm, neolit, (viz Dobrušsko v pravěku, 2. díl, str. 29). 4. Dlouhý kopytovitý klín z šedozelené břidlice, 195x35x28 mm, neolit, (viz Dobrušsko v pravěku, 2. díl, str. 29). 5. Sekerka z šedozelené břidlice, velmi hladce vybroušená, jedna hrana vybroušená do fazety, 77x38x17 mm, eneolit, (viz Dobrušsko v pravěku, 2. díl, str. 29, 30). 6. Břitová část sekerky z šedozelené břidlice, hrubě opracovaná, značně sekundárně poškozená, 73x46x23 mm, eneolit, (viz Dobrušsko v pravěku, 2. díl, str. 30). 5

6 7. Týlová část sekeromlatu z hrubé horniny břidlice, přeražená v otvoru, 49x46x34 mm, provrt o průměru 20 mm, eneolit šňůrová keramika, (viz Dobrušsko v pravěku, 2. díl, str. 30). 8. Masivní trojúhelníkovitý sekeromlat z šedozelené břidlice, velmi pečlivě vybroušený, 210x74x50 mm, provrt o průměru mm, neolit, (viz Dobrušsko v pravěku, 2. díl, str. 30). 9. Drobný kopytovitý klínek z šedozelené břidlice se silně zúženým týlem, 96x29x16 mm, (viz Dobrušsko v pravěku, 2. díl, str. 30). 10. Střep nádoby s vyčnělou částí přímky, oboustranně lemované řadou vpichů, 60x40x14 mm, neolit vypíchaná keramika, asi let př. n. l., nález J. Němečka na lokalitě Českého Meziříčí bez dalších přesnějších údajů. Střep je uložen ve sbírkách vlastivědného muzea v Dobrušce (01 B 11088). Pazourková surovina a pseudoartefakty (Němečkova sbírka, čísla jsou katalogizačními čísly archeologické sbírky vlastivědného muzea v Dobrušce, kde jsou předměty uloženy)) Část hnědého pazourku, silně bíle patinovaného, 54x43x23 mm (01 N 11100) část hnědošedé pazourkové pecky, 52x36x26xmm (01 N 11101); silně bíle patinovaná pazourková surovina, 45x34x27xmmm (01 N 11102); černá pazourková surovina s bílými skvrnami, 80x35x24xmm (01 N 11127); 6

7 bílý pórovitý pazourek /?/ kruhovitého tvaru, 44 mm o síle 25 mm (01 N 11128); šedobílý pazourek, 40x23x20xmm (01 N 11129); světle hnědý pazourek /?/, 35x23x17 mm (01 N 11130); hnědý kámen /křemen?/, 36x20x10 mm (01 N 11131); šedomodrý kámen /?/, 28x23x11 mm (01 N 11132); bílý křemen, 60x51x32 mm (01 N 11133); světle černý kámen /?/, 54x43x28xmm (01 N 11134); rozpůlený hnědobílý valoun pazourku, 71x55x28 mm (01 N 11136). Štípaná pazourková industrie Vrtáček z hnědavého pazourku, 49x42x18 mm, nález J. Němečka z let na honu 14/3; zbytky kůry na asi 15 % povrchu; bíle kropenatý pazourek, ne příliš kvalitní; surovina swieczechowská (01 N 11103); vytěžené jádro (reziduum) z šedého pazourku, 28x22x16 mm; nález J. Němečka z let na poli, hon 12/2 (vlastní pozemek; (01 N 11104); vrtáček z tmavě šedého pazourku, 29x16x11 mm; nález J. Němečka z let na poli směrem Skršice Tošov (01 N 11107); úštěp z šedého pazourku, 27x20x10 mm; nález J. Němečka z let na honu 15/1 (01 N 11108); 7

8 vrtáček z šedého pazourku, 61x40x13 mm, šedobílá patinace, silně omletý povrch; nález J. Němečka z let , bez dalších nálezových okolností (01 A 11109); jádro z šedého pazourku, 25x19x10 mm; nález J. Němečka z let , bez dalších nálezových okolností (01 N 11110); vytěžené jádro z šedavého pazourku, 25x23x13 mm; nález J. Němečka z let , bez dalších nálezových okolností (01 N 11111); vrub z bílošedého pazourku, silně hnědě patinovaný, 27x17x11 mm; nález J. Němečka z let na honu 8/3 (01 A 11115); kýlovité škrabadlo z hnědého pazourku, typický představitel aurignacienu, 25x18x9 mm; nález J. Němečka z let na honu 8/3 (01 A 11116). Valounová industrie Jádro z bílého křemene, 90x80x62 mm; nález J. Klena z v prostoru od evangelického hřbitova k Bílému kopci (01 A 8260); jádro z bělorezavého křemene, 89x58x61 mm; nález J. Klena z v prostoru od evangelického hřbitova k Bílému kopci (01 A 8259); úštěp z bílého křemene s rezavými skvrnami, 66x65x33 mm; nález J. Klena z v prostoru od evangelického hřbitova k Bílému kopci (01 A 8258); masivní úštěp z bělorezavého křemene, 134x110x53 mm; lokalita Rohenice bez dalších nálezových okolností (01 A 8266). 8

9 Terénní prospekce a nálezy z okolí evangelického hřbitova (J. Flégl O. Levínský) v letech Valounový sekáč /?/ z bílého křemene s rezavými skvrnami, 77x46x38 mm; nález O. Levínského u evangelického hřbitova, 29. října 2010 (01 A 12560); jádro /sekáč?/ z bílohnědého křemene, 128x89x70 mm; nález J. Flégla na stráni Bílého kopce směrem k Českému Meziříčí, 29. října 2010 (01 A 12561); drasadlo /?/ z hnědobílého křemene, 68x66x21 mm; nález J. Flégla u evangelického hřbitova, duben 2011 (01 A 12563); jádro z bílého křemene s rezavými skvrnami, 74x70x55 mm; nález O. Levínského u evangelického hřbitova, (01 A 12568); nůž z bílého křemene s hnědavými skvrnami, 63x54x21 mm; nález O. Levínského u evangelického hřbitova, (01 A 12569); nůž z šedohnědého křemene s rezavými skvrnami, 67x60x31 mm; nález O. Levínského u evangelického hřbitova, (01 A 12570). Při sběru u evangelického hřbitova dne 28. dubna 2008 nalezl J. Flégl zkamenělé dřevo/?/, 105x68x64 mm. Uloženo ve vlastivědném muzeu v Dobrušce (01 L 12565). 9

10 Další nálezy z období pravěku v blízkém okolí Českého Meziříčí V pamětní knize obce České Meziříčí se kronikář Karel Dvořák zmiňuje o dřívějších nálezech z období pravěku. Jde o nález zlatých závitků (svitků) na lokalitě Březinská Bukačovo pole, mezi Královou Lhotou a Rohenicemi za silnicí k Jásenné z roku Dále jde o nálezy mlatů (sekeromlatů?) a sekyrek u Vranovského dvora. Za zmínku stojí i nález keramiky z období lužické kultury (žárový hrob) na zahradě K. Hrnčíře čp. 94 z roku Z novějších nálezů z okolí Vranova jde o artefakty z doby bronzové, keltské i z doby římské. U obce Mokré se našly střepy z doby římské. U hájenky Mochov, po obou stranách Haťského potoka, se našly bronzové artefakty. Část těchto nálezů je uložena v Muzeu Orlických hor v Rychnově nad Kněžnou. Závěr Nejvzdálenější známá lokalita dobrušského regionu České Meziříčí je velmi bohatá na archeologické artefakty. Některé jsou však již bohužel ztracené nebo nedostupné v rukách soukromých nálezců. Přesto tento soubor, jak z Českého Meziříčí, tak z dalších lokalit, jenž je částečně uložen ve vlastivědném muzeu v Dobrušce, není už pouhou sbírkou zajímavostí, ale průkazným a profesionálně zpracovaným dokladem o pravěku tohoto regionu. Velký dík patří všem archeologům, kteří se podíleli na odborném posouzení této sbírky. Především pak PhDr. Ondřeji Levínskému, žáku doc. Dr. Fridricha, specialistovi na paleolit, a Mgr. Martinu Holubovi, osteologovi, který utřídil a určil kostní materiál nacházející se ve 10

11 vlastivědném muzeu v Dobrušce a restauroval mamutí kel, jenž se stal atraktivním exponátem stálé expozice dobrušského muzea. Použité prameny a literatura Klen Jan, poznámky a náčrtky z padesátých až sedmdesátých let 20. století, archivní sbírka vlastivědného muzea v Dobrušce, kart Pamětní kniha obce České Meziříčí, zápisy kronikáře Karla Dvořáka. Vencl Slavomil, Aurignacké osídlení v Hradsku; Exkurs: Další aurignacké (?) lokality z Čech, Archeologické rozhledy XXIV, Praha Vokolek Vít, Pohřebiště lužické kultury ve východních Čechách I., Praha Žebera Karel, Die ältesten Zeugen der menschlichen Arbeit in Böhmen (II. Band Bohemien), Rozpravy ÚÚG 34, Praha. 11

12 12

13 Obrazová příloha Klenův náčrt nálezu zvířecí sošky Valounový sekáč 13

14 Drasadlo Nůž z šedohnědého křemene 14

15 Jádro z šedého pazourku Hladítko 15