Zuzana Bláhová-Sklenářová

Transkript

1 CVIČEN ENÍ S ARCHEOLOGICKÝM MATERIÁLEM Morfologie a klasifikace artefaktů 3. Kamenná industrie štípaná a broušen ená Zuzana Bláhov hová-sklenářová Univerzita Karlova v Praze Filozofická fakulta Ústav pro archeologii 2015/2016

2 Základní pojmy: artefakt x pseudoartefakt Štípaná kamenná industrie štípání (otloukání, přitloukání přímé/nepřímé, tlakem), retuš surovina (úlomek horniny / konkrece, pecka-hlíza / valoun (do 6 cm oblázek) jádro cílový výrobek x polotovar pro výrobu nástrojů úštěpy cílový výrobek odpad (odštěpky, úlomky apod.) polotovar pro výrobu nástrojů Jádro: kus suroviny sloužící jako zdroj pro výrobu polotovarů odštěpováním. pojmy:úderová plocha, těžná plocha (s negativy úštěpů), podstava, hrana j. načaté; diskovité (těžba z 1-2 stran po obvodě); kulovité/polyedrické (těžba nepravidelně po ploše, bez hrany); hranolové/prismatické (čepelové; 1podstavové / 2podstavové / se změněnou orientací); jehlancovité (čepele; 1podstavové hrotité); nepravidelné; zbytek (residuum) jádra

3 Úštěp: základní polotovar, vzniká odrážením/odbíjením/sbíjením od jádra; FFUK většinou Praha plochý a ostrohranný odpad (primární, sekundární úštěpy očišťovací) x nástroj bez dalšího opracování x polotovar (bude dále upravován retuší, rydlovým úderem apod.) profil úštěpu trojúhelníkový (střechovitý), lichoběžníkový, kosodélníkový, plankonvexní, bikonvexní Popis úštěpu: strana ventrální (břišní, spodní) strana dorsální (hřbetní, horní) část: terminální (hrotová, distální) centrální (středová, mesiální) basální (základnová, proximální) vlny odbití negativy předchozích úštěpů bok levý bok pravý bulbus (úderový kužel) zde nedochovány: patka (zbytek úderové plochy), bod úderu (vrchol bulbu), úderová jizva

4 úštěp krátký d:š = 1:1; široký š > d; čepelovitý d 2š čepel: d 2š;), čepelka (š < 1 cm) Nástroj: jádrový / úštěpový (úštěp, čepel, jádrový kus, úlomek), úprava retuší retuš (úderem, tlakem): záměrná / nezáměrná užitková / pseudoretuš (přír.), obvodová / laterální (sinistro-, dextro-, bi-ventro-, dorso-, basální, terminální) / plošná; souvislá / nesouvislá / místní; plochá / strmá (45 ); hrubá / drobná (perličkovitá); laterální: rovná / konvexní + vyčnělá / konkávní + vrubovitá / zoubkovitá; terminální: příčně rovná, příčně šikmá, prohnutá vyštipování (u dlát, viditelné zalámané negativy, spíše stopy používání) rydlový úder (u rydel, kolmo na strany čepele se odštěpuje rydlový odštěp) Zdroje: H. Chybová, Pravěk Kroměřížska; Bém a kol., Arch. zrcadlení; Fridrichová et al.: Praha v pravěku; PDČ

5 Typy nástrojů sekáč (hl. jádrový, oprac. jen terminální část 1/více údery, 1-2lící) hoblík (sekáčovitý, na masivním úštěpu, 1stranná retuš) pěstní klín (jádrový > úštěpový; basálníčást zesílená, někdy neoprac., terminální zahrocená; retuš obvodová až plošná 1 i oboustranná); typy: protáhlý, trojúhelníkovitý, oválný, mandlovitý, asymetrické t.; menší: klínek; klínový nůž PK s laterálním hřbetem, někdy neopracovaným špičák (jako PK, ale průřez trojúhelníkový, lichob., ventr. str. neopr.) hrot (úštěpový i čepelový) řada typů a podtypů hl. u čepelových: úštěpové: levalloiský, moustierský, listovitý čepelové: od ml. P, mj. hroty otupeného boku (t. Châtelperron, t. La Gravette; pozd. pal. hroty s řapem, hroty s vrubem nůž (úštěpový/čepelový, pracovní hrana neupr., tupý/otupený hřbet) drasadlo (hl. úštěpové, na 1-2 hranách hrubší výrazná retuš: jednoduché, dvojité, úhlové, hrotité) škrabadlo (úšt. i čep.; strmá škrabadlová retuš); čepelové zpravidla koncové (terminální), hlavice pracovní hrana přímá, šikmá, obloukovitá, lomená, vyčnělá; dvojité, nehtovité, polokruhové, okrouhlé, kýlovité (v > š), vyčnělé Zdroje: H. Chybová, Pravěk Kroměřížska; Bém a kol., Arch. zrcadlení; Fridrichová et al.: Praha v pravěku; PDČ

6 vrták (čepelový; konec vybrán strmou retuší tak, že vybíhá v úzký protáhlý výběžek); krčkovitý, vícenásobný, zobákovitý (ozub, zobec) rydlo (dlátovitý nástroj, hl. čepelový; vyroben 1-vícenásobným rydlovým úderem; často vícenásobné, na jednom kuse více podtypů zároveň, někdy retušováno); hranové, klínové, obloukové (kýlové), příčné, ploché dláto (nůž t. Kostěnki) term. konec zeslaben příčnou ventrální / bifaciální retuší dlátko (odštěpovač) na zbytku jádra či měnším úštěpu, zeslabení 1 2 hran 1-2strannou retuší; prohnuté ostří, širší hrana, i š > d vrub (čepel, úštěp i zlomek; vrub vyretušovaný strmou i plošší retuší, i vícenás.) pilka (čepel/ka s cca pravidelnou zoubkovitou retuší na 1 laterální hraně) čepelka otupeného boku (č. s otupenou 1 laterální hranou, konce odlomeny) geometrické mikrolity (z čepelek, drobná retuš: obdélník, kosočtverec/-délník, lichoběžník, trojúhelník, kruhová úsečsegment); typově sem i srpová čepelka Zdroje: H. Chybová, Pravěk Kroměřížska; Bém a kol., Arch. zrcadlení; Fridrichová et al.: Praha v pravěku; PDČ

7 šipka (do Ún; hrot šípu; úštěp i čepel; retuš obvodová, plošná); trojúhelníková (s basí přímou/konkavní/s křidélky, s řapem/trnem, s řapem a křidélky, s vruby bočními při basi), listovitá, listovitá s řapem křesací kámen (od pravěku nepravidelné, do novověkých pušek krátce obdélné, často z nažloutlého tečkovaného pazourku; typické stopy, plete se se škrabadly) srpový nůž (E, st. B; srp, půlměsícovitý nůž, žací nůž) dlouhý úštěp (čepel) retušovaný plošně, u deskovitých surovin obvodově; oleštění! sekerka (masivní úštěpová či jádrová; do st. B) dýka (E/B; oboustranná plošná retuš; listovitá / s rukojetí / úštěpová (trojúhelníková s obvodovou místní retuší; severské importy) Odpad vrchlík jádra, hrana jádra (odštípnutí nevhodné hrany), rydlový odštěp, mikrorydlo Stopy užití: mikroskopické (trasologie), srpový lesk Zdroje: H. Chybová, Pravěk Kroměřížska; Bém a kol., Arch. zrcadlení; Fridrichová et al.: Praha v pravěku; PDČ; sbírka ; archiv K. Skelnáře; internet.

8 Broušená kamenná industrie surovina (přitloukání, štípání, řezání, vrtání, piketáž, broušení, leštění ) polotovar odpad (odštěpky, úlomky apod.) cílový výrobek (nářadí, zbraň) Části: břit, ostří, boky, týl, hřbet, base, průvrt bok hřbet týl břit ostří týl base břit ostří bok průvrt

9 Nářadí (pracovní nástroje) sekera: kratší, širší, pracovní stopy na břitu oboustranně diagonálně, břit sbroušen symetricky i asymetricky; průřez oválný, čočkovitý, obdélníkový, bikonvexní; morfologicky lze stěží odlišit nevrtané teslice; kopytovitá a plochá sekera (N) kopytovitý klín s ostřím příčným ( teslice ) a podélným ( sekera ) (Vy) pro porovnání: staroeneolitická měděná sekera Zdroje: H. Chybová, Pravěk Kroměřížska; PDČ

10 teslice (vrtaná / nevrtaná) sem patří i kopytovitý klín (tradiční označení) mlat (tupý úder) - typy: nevrtaný (důlní tupé konce nebo 1 hrotitý; někdy žlábek) kladivovitý; další podtypy patří ke zbraním mlat, sekeromlaty, dláto, ploché sekerky (N) Zdroje: Fridrichová et al.: Praha v pravěku; PDČ vrtaná teslice - motyka (N Li) rubací x štípací: omyl, neplatí!

11 kladívko často reutilisované kusy; speciální kovotepecké k. (ZP) dláto výrazně asymetr. břit s 1strannou pracovní ploškou, pravošikmý úklon, otlučení v týle; dlouhé ploché (jako kopytovitý klín), t. Slánská hora, čepovací d. nůž dlouhý plochý kus např. břidlice (se zesíleným hřbetem); typy: s vrubem, s krátkou rukojetí oddělenou, neoddělenou, z valounu (speciálně stř. E) sekáč jako nůž, ale větší, masivnější pila plochý deskovitý nástroj z brusného materiálu, pracovní hrana vrubovitě upravena štípáním Odpad: odštěpky (jako u ŠI), vývrtek Další předměty: pracovní podložka (kovadlina), otloukač, přitloukač (retušér), hladítko, výstružník, brus stacionární (polissoir), brousek (různé tvary podle funkce, např. na šípy); závaží (mívá žlábek či otvor), přeslen; odlévací forma; drtidlo, žernov; nátepnička; náramek, korál(ek), závěsek, rozdělovač náhrdelníku otloukač z valounu výstružník

12 Zbraně - atributy moci a společenského postavení mlat dvojramenný, diskovitý, kulovitý (bulava), snad i mlat se žlábkem/sedlem mlat diskovitý a dvojramenný (Li) Neolitické sekeromlaty: nářadí, zbraň, odznak sekeromlat kopytovitý (neolit) Zdroje: H. Chybová, Pravěk Kroměřížska; Bém a kol., Arch. zrcadlení; Fröhlich: Písecko v zrcadle arch.; PDČ

13 sekeromlat: průvrt kolmý na basi, rovnoběžný s linií ostří; N: spíše pracovní; E, B: pečlivě zpracovaný povrch, břitčasto nevybroušen v ostří, chybějí pracovní stopy); fasetovaný sekeromlat (Šň) sekeromlaty (NP): plochý polygonální, s čepcovitým týlem, s oblým týlem Eneolitické sekeromlaty (až do st. d. b.): zbraň, atribut náčelníka, odznak bojovníka sekeromlat typu Ślęza (Šň) Zdroje: H. Chybová, Pravěk Kroměřížska; Fridrichová et al.: Praha v pravěku; PDČ; sbírka

14 nátepní destička (ZP) mramorové náramky (Vy) (sekero)mlat se sedlem, se žlábkem (ml. E-st.d. b.) kulovitý mlat se žlábkem či snad brousek? (d. b.-pp) Zdroje: H. Chybová, Pravěk Kroměřížska; Bém a kol., Arch. zrcadlení; Fröhlich: Písecko v zrcadle arch.; Fridrichová et al.: Praha v pravěku; archiv K. Sklenáře

15 drtidla na obilí (mladší neolit), dole rekonstrukce drcení obilí na nich v Prácheňském museu v Písku zlomek poloviny dvojdílné odlévací formy kadlubu na nůž s trnem (HB Št) brousek na šípy (ZP) Zdroje: H. Chybová, Pravěk Kroměřížska; Bém a kol., Arch. zrcadlení; Fröhlich: Písecko v zrcadle arch.; PDČ; sbírka