Brněnské představitelky Lišky Bystroušky od r. 1970

Transkript

1 JANÁČKOVA AKADEMIE MÚZICKÝCH UMĚNÍ V BRNĚ Hudební fakulta Katedra zpěvu Zpěv Brněnské představitelky Lišky Bystroušky od r Bakalářská práce Autor práce: Aneta Ručková Vedoucí práce: Prof. PhDr. Jindřiška Bártová Oponent práce: PhDr. Alena Borková Brno 2015

2 Bibliografický záznam RUČKOVÁ, Aneta. : Brněnské představitelky Lišky Bystroušky od roku 1970 (Brno s actresses of Cunning Little Vixen since 1970). Brno: Janáčkova akademie múzických umění v Brně, Hudební fakulta, Katedra zpěvu, 2015, s.56. Vedoucí bakalářské práce Prof. PhDr. Jindřiška Bártová. Anotace Bakalářská práce Brněnské představitelky Lišky Bystroušky od roku 1970 se stručně věnuje životu Leoše Janáčka, jeho opeře Příhody lišky Bystroušky a knize Rudolfa Těsnohlídka Liška Bystrouška, kterou se Janáček nechal při tvorbě inspirovat. Součástí práce je také rozbor ústřední postavy Lišky Bystroušky. Stěžejní části práce jsou rozhovory s představitelkami role Bystroušky, které tuto operu od roku 1970 až dodnes (2015) nastudovaly a uvedly na brněnské scéně. Práce zaznamenává a srovnává zkušenosti jednotlivých interpretek s touto rolí. Annotation The Thesis Brno actresses of Cunning Little Vixen since 1970 describes shortly the life of Leoš Janáček, his opera Cunning Little Vixen and the original writing Cunning Little Vixen by Rudolf Těsnohlídek which was an inspiration for the Janáček s opera. The Thesis also includes an analysis of the main character of Cunning Little Vixen. The most important part of the Thesis contains the interviews with the actresses of Cunning Little Vixen who studied and showed this opera in Brno s music scene since The Thesis notes down and compares the experiences of actresses with that role. Klíčová slova Leoš Janáček, Rudolf Těsnohlídek, opera Příhody lišky Bystroušky, postava Lišky Bystroušky, Brno, soprán Keywords Leoš Janáček, Rudolf Těsnohlídek, opera Cunning Little Vixen, figure Cunning Little Vixen, Brno, soprano

3 Prohlášení Prohlašuji, že jsem předkládanou práci zpracovala samostatně a použila jen uvedené prameny a literaturu. Současně dávám svolení k tomu, aby tato diplomová práce byla umístěna v Knihovně JAMU a používána ke studijním účelům. V Brně, dne 1. května 2015 Aneta Ručková

4 Poděkování Na tomto místě bych ráda poděkovala paní Prof. PhDr. Jindřišce Bártové za její cenné rady a připomínky při vedení práce. Dále všem představitelkám postavy Lišky Bystroušky, které mi poskytly rozhovory pro tuto práci, jmenovitě: doc. MgA. Jaroslava Janská, Mgr. Markéta Ungrová-Fussová, MgA. Eva Dřízgová-Jirušová, Bc. Tereza Merklová-Kyzlinková, Mgr. Art. Adriana Kohútková, MgA. Barbara Sabella, MgA.Jana Havlíková, MgA. Marta Reichelová a BcA. Zdislava Bočková. Také děkuji fotografům - Vladimíru Jagrovi, Marku Olbrzymkovi, Janě Hallové a Janu Džačovskému za jejich svolení použít v příloze jejich fotografie.

5 Obsah Úvod Životopis Leoše Janáčka Příhody Lišky Bystroušky Postava Lišky Bystroušky Objektivní aspekt a rozbor Subjektivní aspekt a hodnocení Brněnské představitelky Lišky Bystroušky od roku doc. MgA. Jaroslava Janská Mgr. Magda Kloboučková-Crháková Mgr. Markéta Ungrová-Fussová MgA. Eva Dřízgová-Jirušová Yvetta Tannenbergerová Bc. Tereza Merklová-Kyzlinková Mgr. Art. Adriana Kohútková MgA. Barbara Sabella MgA. Jana Havlíková MgA. Marta Reichelová BcA. Zdislava Bočková Závěr Zdroje Seznam příloh Přílohy... 48

6 Úvod Dané téma jsem si zvolila, protože jsem se chtěla ve své bakalářské práci věnovat dílu, které hudebně překvapí a posluchače příjemně naladí. Dílu, které nejen pobaví, ale má i svůj osobní příběh, při kterém se člověk může zastavit, vyslechnout si krásnou hudbu a zároveň se také zamyslet nad jeho hlubším obsahem. Téma se pro mě stalo aktuálním, když jsem zjistila, že Komorní opera JAMU má v plánu inscenovat operu Leoše Janáčka Příhody lišky Bystroušky. Seznámila jsem se s touto operou a nejvíce mě oslovila postava Bystroušky. Zapůjčila jsem si od své profesorky zpěvu - doc. Jaroslavy Janské - záznam z představení z Národního divadla v Brně z roku 1970, kde ona sama ztvárnila tuto postavu jako svou životní roli. Rozhodla jsem se pozastavit se nad touto zajímavou rolí a věnovat se jí v mé bakalářské práci. Součástí mé práce je stručný popis života autora opery - Leoše Janáčka, krátké představení původního díla Rudolfa Těsnohlídka Liška Bystrouška, jímž se nechal Janáček při tvorbě opery inspirovat a rozbor ústřední postavy Lišky Bystroušky. Stěžejní částí této práce jsou rozhovory s představitelkami role Bystroušky, které tuto operu od roku 1970 až dodnes nastudovaly a uvedly na brněnské scéně. Jednotlivé protagonistky jsem vyhledala v archivu a oslovila je osobně nebo prostřednictvím u, ve kterém jsem je požádala o vyplnění dotazníku, který jsem jim za tímto účelem zaslala. Osobně jsem měla možnost tuto operu zhlédnout v Národním divadle v Brně , kde roli Bystroušky ztvárnila Tereza Merklová-Kyzlinková. Velice mě těší, že já sama mohu přispět svou vlastní zkušeností s touto rolí, jelikož jsem měla také možnost nastudovat a ztvárnit postavu Bystroušky pod taktovkou studentky 3. ročníku oboru dirigování Nikol Kraft a v režii posluchače 2. ročníku navazujícího magisterského studia v oboru režie - Davida Kříže v Divadle na Orlí, které je hudebně-dramatickou laboratoří JAMU. 6

7 1. Životopis Leoše Janáčka Jeden z nejoriginálnějších českých, ale i světových skladatelů hudební moderny - Leoš Janáček - se narodil 3. července roku 1854 na severovýchodní Moravě, ve vesničce Hukvaldy v Lašsku. O den později byl dle záznamů v matrice římskokatolického farního úřadu v Rychalticích, pod které Hukvaldy spadaly, pokřtěn zámeckým kaplanem Vincencem Zatloukalem na jméno Leo Eugen. Jeho otec Jiří byl učitelem na Hukvaldech a výborným hudebníkem, Janáčkova maminka Amálie byla zručnou varhanicí. Dokonce i Janáčkův děda byl skvělým hudebníkem. Rodiče Leoše měli celkem čtrnáct dětí, z toho devět zůstalo na živu. Leoš Janáček byl v pořadí desátým narozeným. Janáčkovo dětství na Hukvaldech nebylo nijak zvlášť poznamenáno výjimečnými událostmi, ovšem v jeho umělecké činnosti nacházíme hluboký odkaz atmosféry hukvaldské přírody, lásku k hudbě vypěstovanou v kruhu rodiny a těžkou životní realitu chudých obyvatel. Tvrdost prostředí však romantické snění z chlapcovy duše odháněla, a tak už od svého mládí Leoš Janáček se nám jeví jako duch neromantický, otužilý v boji se životem a zvyklý podívat se skutečnosti přímo do očí. Tu také musíme hledat prví stopy potomního Janáčkova uměleckého realismu. 1 Ještě před příchodem Jiřího a Amálie Janáčkových na Hukvaldy se otec Jiří vzdělával v hudbě u Pavla Křížkovského v Neplachovicích u Opavy. Tento styk s P. Křížkovským byl významným pro pozdější osud Leoše Janáčka. Malý Leoš byl obdarován libozvučným sopránem, který rozvíjel za otcova vedení při figurálních mších na chrámovém kůru. V Hukvaldech nabyl prvních základů hudebního i všeobecného vzdělání. V roce 1859 začal chodit do hukvaldské školy, avšak již v roce 1865 bylo potřeba kvůli otcově těžké nemoci rodině finančně ulehčit. Proto využili rodiče jeho pěkného hlasu a na základě dřívějšího přátelství s Křížkovským začal Leoš studovat na Starém Brně. Zde působil jako choralista ve fundaci starobrněnského kláštera. Také díky Křížkovskému, který vyučoval náboženství, byl Leoš zapsán na hlavní školu, která je v nynější Školní ulici. V patnácti letech ukončil studium na nižší reálce a již za tři roky se vrátil na klášterní kůr starobrněnský jako zástupce Křížkovského. V letech , již po otcově smrti, pokračoval ve svém vzdělání na nižší (v té době německé) městské reálce na Starém Brně. 1 Viz FIRKUŠNÝ, Leoš. Janáčkův život. Vyd. 1. Praha: Igor Holub, s., str. 16 7

8 Dne 20. července 1872 zakončil svá studia na učitelském ústavě zkouškou dospělosti. V rámci studia jej nejvíce zaujala psychologie, která se odráží v jeho díle. Po absolutoriu učitelského ústavu získal na dvě léta bezplatnou praxi. Prvním rokem působil na cvičné škole Slovanského ústavu k vzdělání učitelů v Brně. V té době vyučoval na učitelském ústavě, zastupoval Křížkovského na starobrněnském kůru, byl sbormistrem v Řemeslnické besedě Svatopluk a zároveň se snažil dosáhnout nejvyššího možného vzdělání. Navštěvoval například kurz české řeči a literatury. Na podzim roku 1874 začal studovat na varhanické škole v Praze, která byla tehdejším nejlepším hudebně-teoretickým ústavem. Tamějším ředitelem a učitelem kontrapunktu a polyfonních forem byl František Zdeněk Skuherský, hru na varhany vyučoval Adolf Průcha. Janáček se kromě studia, které ho velmi bavilo, učil také cizím jazykům - francouzštině a ruštině, zároveň pronikal do problémů hudebních dějin a estetiky. Po dokončení studia na pražské varhanické škole se vrátil v červenci 1875 do Brna, avšak Praha jej velmi přitahovala a měl ji velmi rád především pro její koncentraci českého kulturního života. V Brně se rozhodl věnovat hudbě jako učitel na učitelském ústavě, proto si doplnil učitelskou kvalifikaci státní zkouškou z hudby. Zkouška proběhla v Praze a Janáček absolvoval cum Laude v oboru výuky zpěvu, klavíru a varhan. V listopadu 1878 vykonal doplňovací zkoušku a byl uznán způsobilým vyučovat hru na housle na učitelských ústavech s jazykem českým a německým. Na podzim r Janáček pokračoval - i díky dobrozdání Františka Skuherského - ve svých hudebních studiích v Lipsku a ve Vídni. Ředitelství učitelského ústavu si totiž vyžádalo na základě Janáčkovy žádosti o studium jeho hodnocení, které napsal Skuherský takto: mám čest oznámiti, že mi působí největší potěšení, mohu-li podat o hudebním nadání a o dalším pokroku pana profesora Leoše Janáčka jen nejpříznivější zprávu. Podle mého pevného přesvědčení je Janáček vysoce umělecky založená povaha; spojuje v nejlepší harmonii všechny podmínky k dosažení zdatného, důležitého a krásného, totiž: nadání, inteligenci, vytrvalost, zanícení. Proto Janáček již nyní zaznamenává jako tvůrčí i výkonný umělec pokrok, hodný pozoru; obšírné znalosti hudební literatury, jemný sluch, stejně jako bohaté vědomosti hudební teorie a estetiky opravňují jej k činnosti dirigentské a kritické 2 2 Viz FIRKUŠNÝ, Leoš. Janáčkův život. Vyd. 1. Praha: Igor Holub, s., str

9 Na svá studia Janáček odjel s čarokrásnými myšlenkami na Zdenku (nar ), která byla dcerou ředitele učitelského ústavu Emiliána Schulze. Zdenka byla čtrnáctiletou dívkou, která byla vzdělávána privátně a v němčině. Janáček vycítil náklonnost své žákyně a požádal v srpnu 1879 o její ruku. Rodiče měli i díky nízkému věku své dcery o jejich vztahu pochybnosti, proto uložili mladému páru roční zkušební lhůtu. Janáčkovy studijní pobyty na Královské hudební konzervatoři v Lipsku a později na Konzervatoriu pro hudbu a výtvarné umění Společnosti přátel hudby ve Vídni přišly v příhodnou dobu. Během této doby psal Janáček Zdeničce spoustu dopisů, okolo pětiset během sedmi měsíců. Po těchto studiích, které Janáčkovi potvrdily jeho velké umělecké ambice, obstál i v osobním životě a oženil se s šestnáctiletou Zdenkou Schulzovou. V manželství na sebe narážejí dva světy: Janáček je konfliktní, úspěšný, překypuje energií, touží po činech, ve své práci stoupá vzhůru. Zdenka, mladičká, nezkušená dívka, vyrostla v dobře situované domácnosti, bez školních lavic a přítelkyň, v rezervaci, z níž bylo vyhnáno všechno negativní, nepěkné, všechny konflikty. 3 Během manželství se jim narodily dvě děti, Olga a Vladimír. Oba potomci později zemřeli. Janáček ukončil svá studia v šestadvaceti letech a začal působit jako samostatný umělec, který zároveň patřil k nejvzdělanějším umělcům své doby. Stanul prostě na výši praktických a theoretických vědomostí. Spojoval v sobě bohatou tvůrčí potenci a praktické znalosti hudební s pronikavou kritickou zvídavostí. V Janáčkovi vždy bylo kus theoretika se zájmy čistě vědeckými. 4 Ještě před návratem z Vídně byl stanoven učitelem hudby na učitelském ústavu. V roce 1886 přibral i výuku zpěvu na nižším gymnasiu na Starém Brně. Mezi jeho nejvýznamnější počin patřilo založení varhanické školy v roce 1881, v jejimž čele stanul sám jako první ředitel. Takto se snažil vychovávat hudebníky z povolání a zabránit úpadku chrámové hudby. Dnes tato škola nese název Konzervatoř Brno. Působil zde jako dirigent, následně zahájil kariéru skladatele. Na počátku se nechal inspirovat zejména moravskou lidovou písní, nápěvky, intonací řeči a rytmem. Jako folklorista a sběratel se věnoval lašské, valašské a slovácké lidové kultuře. Významnou část jeho tvorby zaujala ruská lidová hudba. Janáček byl velký rusofil, u něj doma se konaly schůzky 3 Viz ORT, Jiří. Pozdní divoch: láska a život Leoše Janáčka v operách a dopisech. Vyd. 1. Praha: Mladá fronta, s., str Viz FIRKUŠNÝ, Leoš. Janáčkův život. Vyd. 1. Praha: Igor Holub, s., str. 49 9

10 brněnského Ruského kroužku a sám podnikl i několik cest do Ruska. Byl okouzlen ruskou literaturou a kulturou, tento odkaz lze nalézt v několika dílech - např. v rapsodii pro orchestr Taras Bulba, v operách: Z mrtvého domu, Káti Kabanové, v nedokončené opeře Živá mrtvola nebo v 1. smyčcovém kvartetu podle Tolstého Kreutzerovy sonáty. Janáček však musel velmi dlouho čekat na uznání svých děl, nebo dokonce i jejich provedení. Skutečný úspěch, mimo Brno, zaznamenal až v květnu 1916, kdy se po dvanácti letech odmítání jeho opery Její pastorkyňa v Národním divadle dočkal pražské premiéry. Na tento úspěch navázal za dva roky vídeňskou inscenací, po níž se mu konečně otevřely dveře do světa. V této opeře použil poprvé svou inovátorskou kompoziční metodu s nápěvky mluvy. V roce 1918, kdy došlo k politické samostatnosti a rozkvětu české kultury, působil jako profesor skladby mistrovské školy Pražské konzervatoře s pobočkou v Brně. Brněnská konzervatoř byla 1. září 1920 zestátněna a Janáček opustil administrativní vedení školy a soustředil se na tvůrčí činnost. V těchto letech složil svá stěžejní díla: další čtyři opery - Káťu Kabanovou, Příhody lišky Bystroušky, Věc Makropulos a Z mrtvého domu, vokální cyklus Zápisník zmizelého, dva smyčcové kvartety, Glagolskou mši a orchestrální Sinfoniettu. Inspirací mu byla Kamila Stösslová, manželka obchodníka se starožitnostmi. Janáček byl členem mnoha organizací - např. České akademie věd a umění, Pruské akademie umění nebo Klubu moravských skladatelů, kde byl předsedou. Byl autorem, který složil významná a výrazná vokální díla (opery, písňové cykly, sbory, kantáty), ale také čistě orchestrální komorní i symfonické skladby. Získal od Masarykovy univerzity první čestný doktorát filosofie za celoživotní tvůrčí odkaz. Po své velmi bohaté skladatelské činnosti spojené zejména s operou, zemřel 12. srpna 1928 na zápal plic v ostravském sanatoriu při práci na korektuře opisu jeho poslední opery Z mrtvého domu. Prameny uvádí, že se nachladil při svém prázdninovém pobytu v Hukvaldech. 10

11 2. Příhody Lišky Bystroušky Leoš Janáček byl pravidelným čtenářem Lidových novin, které byly tehdy brněnským deníkem a s jejichž redakcí sám pětatřicet let autorsky spolupracoval (vydal 46 fejetonů). Lidové noviny byly pro něj velkou studnicí inspirace. Od roku 1920 v nich začaly vycházet fejetony Rudolfa Těsnohlídka ( ) s vtipnými kresbami malíře, lesníka a ilustrátora Stanislava Lolka ( ) o osudech Lišky Bystroušky. Janáčka zaujaly natolik, že podle nich začal koncipovat svoji další operu, jejíž premiéra se uskutečnila 6. listopadu 1924 v dnešním divadle Na hradbách v Brně. Opera byla jedinečná v tom, že hlavní postavou bylo poprvé zvíře, což nikdo před Janáčkem neudělal. Otevřela sérii tří Janáčkových operních děl, které se zabývají smyslem lidské existence. V těchto operách, jimiž jsou: Příhody lišky Bystroušky, Věc Makropulos a Z mrtvého domu, dospívají hlavní postavy k životní moudrosti, jejímž těžištěm se stal pohled na smrt. Jakoby Janáček skrze své postavy světu sděloval, že mu připadá rozumné se se smrtí smířit, jelikož teprve poté může dávat život ten pravý smysl. Postavy v opeře jsou výborně vykresleny, žádná neoplývá povrchním členěním, kde se zdůrazňují pouze kladné, nebo záporné vlastnosti, které se často objevovaly v libretech. Naopak, byla zde zvířata, která mají lidské vlastnosti - zahrnují povahové rysy, pestré reakce na různé podněty a postupné vyzrávání osobnosti s jejími životními názory. To vše dohromady dodává dílu věrohodnost a skutečnost. I přesto, že Janáček zredukoval postavy i děj knihy Rudolfa Těsnohlídka Liška Bystrouška, zůstal literárnímu obrazu věrný. Bylo-li dílo zredukováno, tak pouze z důvodu rozvinutí dané filosofie nebo z nutných textových úspor. Snad jen v některých momentech může vnímavému posluchači chybět prostor k patřičnému pochopení daných vnitřních pochodů postavy, které bývají často vyjádřeny jen jako zmínečka a v plynulosti děje mohou zaniknout. Na druhou stranu Janáček své postavy fenomenálně obdařil osobitou hudební řečí daného charakteru, která je zkomponována pečlivě v závislosti na času, ději, místu a vzájemném vztahu postav. Z knižní předlohy je velmi často využívána přesná citace psaná v dobovém líšeňském nářečí. Zásadní rozdíl je v pozměnění předlohy v závěru, kdy Těsnohlídkova Liška Bystrouška končí svatbou, Janáčkova však zastřelením 11

12 Bystroušky. (Kniha byla v roce 1962 výborně namluvena na audioknihu významným českým hercem Karlem Högerem ( ). Opera má tři dějství. V prvním přichází na scénu Revírník (v knize jej Těsnohlídek nazývá příjmením Bartoš), který je znaven procházkou po svém rajonu a usíná v trávě. Zvířátka po něm pokukují a Skokánek Revírníka vzbudí. Revírník chytne Malou Bystroušku, která byla mezi zvířátky a odnese ji do hájovny, aby z ní měly děti radost. Bystrouška vyrůstá v hájovně, kde se setkává s Revírníkovými dětmi (Pepíkem a Frantíkem), psem Lapákem, který si stěžuje, že se oddal umění, přesto, že neví, co je láska, a se Slípkami, které se Liška snaží poštvat proti Kohoutovi, aby je mohla sníst a utéct. Jednoho dne Frantík a Pepík popichují Bystroušku ščagelkami a ona jim odpoví kousnutím do lýtka. Naštvaná paní Revírníková žádá po svém muži zastřelení Lišky, což Revírník považuje za přehnané, a tak Bystroušku uváže řetězem. Bystrouška na chvíli upadne do snění a vzpomíná, jak byla volná. Poté se vrací zpět do reality, kde ji Lapák poučuje, že neměla vylizovat míse a utíkat. Na dvorku se objevují Slípky, což je pro Bystroušku výzva. Chopí se prorockého slova a udělá jim přednášku o tom, že jsou jen zneužívány Kohoutem. Vybízí je ke stvoření nového světa, kde si budou všichni rovni a zakončuje tím, že než by se dívala na tuto zaostalost, raději se zaživa pohřbí. Chocholka pošle Kohouta, ať se podívá, zda je skutečně mrtvá. Bystrouška však vystartuje, jednu slepici po druhé zakousne a i přes marnou snahu Revírníka a paní Revírníkové zadržet ji, prchá do lesa. Ve druhém jednání žije Bystrouška v přírodě a hledá, kde by se zabydlela. Najde Jezevcovu noru, šikovně ho vystrnadí a jeho doupě si přivlastní. Poté se děj přenese do hospody, kde hrají Revírník, Farář a Rechtor karty. Vzájemně se popichují, vtipkují a popíjejí. Farář se jim snaží ukázat správnou životní cestu. Poté všichni společně opouští hospodu. Venku Farář vzpomíná na své mládí a Rechtor, který tajně miluje Terinku, si ji vysní v lese a zpívá jí zamilovanou píseň. Revírník omylem střelí v lese po nějaké lišce, avšak naštěstí ji mine. Poté je děj situován do jiné strany lesa, kde Bystrouška prožije velkou životní událost, neboť v noci potká v lese krásného Lišáka Zlatohřbítka. Seznámí se s ním, svěří mu svůj životní příběh, a když Zlatohříbek odchází, uvědomí si Bystrouška, že se do něj zamilovala a jak ráda by jej zase viděla. Další den Lišák opět přijde a přinese Bystroušce králíka a oba si vzájemně vyznají lásku a odcházejí společně do Bystrouščina doupěte. Po krátké mezihře, která navozuje romantickou atmosféru, sděluje Bystrouška Zlatohřbítkovi 12

13 závažnou novinu, že čekají nový přírůstek. Lišák se rozhodne vzít si Bystroušku a vydají se společně k Farářovi. Oddávajícím je Datel, který znázorňuje postavu zvířecího faráře. Druhé jednání končí svatbou, ke které se přidají všechna zvířátka v lese. Třetí jednání začíná procházkou pytláka Harašty po lese, který se snaží nastavit past na Lišku. Setkává se s Revírníkem, který na cestě viděl zakousnutého zajíce. V domnění, že se jednalo o Lišku, připraví past společně s Haraštou. Bystrouška se na místo opravdu vrací i s celou rodinou, která se mezitím velmi rozrostla. Zpozoruje nastražené pasti a vycítí nebezpečí, které se vzápětí ztvární v podobě Harašty. Bystrouška si všimla, že na cestě byla kuřata, která nejspíše Haraštovi vypadla po cestě, a sní je s celou rodinou. Harašta se o to více dopálí a vystřelí do houfu utíkající liščí rodinky. Říká si, že to bude parádní štuc pro Terinku. Mláďátka se Zlatohřbítkem utečou, Bystrouška je ale smrtelně raněna a umírá. Harašta se raduje, že má pro Terinku nový štuc. Opět se otevírá obraz hospody, ve kterém se Revírník dozvídá od paní Páskové, která je manželkou hospodského, že Terinka se vdává a má nový štuc. Rechtor je z toho smutný, neboť Terinka byla jeho vysněnou milou. Vzpomínají také na Faráře, který již působí ve Strání. Revírník při návratu z hospody domů do hájovny usíná v lese. Kolem něj se shromažďuje zvěř. Když se probudí, opět vidí lištičku, stejnou jako byla Bystrouška. Tentokrát místo ní chytne Skokánka. Ten mu poví, že už jej zná, protože mu o něm vyprávěl jeho dědeček. Celá opera končí působivým Revírníkovým vzpomínáním na své mládí, lásku, svatbu a hýří radostí z krásy světa. 13

14 3. Postava Lišky Bystroušky 3.1. Objektivní aspekt a rozbor Při bližším zkoumání postavy Bystroušky je patrný její vývoj. Na začátku je Bystrouška chycena starým Revírníkem a odnesena k nim na dvorek, kde vystupuje jako velký živel. I přes útrapy, které ji Revirníkovi chlapci působí, dokáže všechny Slípky chytře přesvědčit o nadvládě jejich Kohouta, a následně je zakousnout. Než ji Revírník potrestá, stihne uprchnout do lesa, kde vyžene Jezevce z jeho vlastní nory a sama ji obydlí. Osudové seznámení během letní noci a zamilování se do Lišáka Zlatohřbítka prožívá Liška v druhém jednání, které vyvrcholí svatbou. Ve třetím jednání mají Bystrouška se Zlatohřbítkem malá liščata a řeší "rodičovské" starosti ve zvířecím světě. V závěru je Liška zastřelena pytlákem Haraštou, který z jejího kožichu nechá udělat pěkný rukávník pro svou nevěstu. Postarší Revírník, kterého přepadne v lese spánek, po procitnutí spatří malou lištičku nápadně podobnou Lišce Bystroušce. Při tomto pohledu mu vytane na mysl věčný koloběh života a přírody a pocit míru v duši Subjektivní aspekt a hodnocení Z mého pohledu shledávám po pěvecké stránce postavu Bystroušky něčím novým a pro mě obohacujícím. Velmi důležitá je pro mě v celém díle zřetelná výslovnost. Například ve scéně Na dvorku, kde Liška rozmlouvá se psem Lapákem, o všem co viděla, je spousta slov, která potřebují pregnantně vyslovovat. V našem provedení opery jsme dodržovali (dle přání dirigentky Nikol Kraft) texty podle nové kritické edice Lišky Bystroušky - Universal Edition, která je editována muzikologem Jiřím Zahrádkou. V této verzi jsou vyřešeny problémy s textem a libreto odpovídá Janáčkově intenci. Jedná se o detaily, které často souvisí se zamýšlenou zvukomalbou, nebo charakterem postav. V roli se objevuje velké rozpětí intervalů s častým střídáním rytmických hodnot, které vycházejí z rytmu daného slova. Jakmile si interpret daný rytmus a melodii osvojí, tak se se svou rolí sžije, neboť začne vnímat, že skutečně vše má své opodstatnění. Liška Bystrouška je role, která zahrnuje jak lyrické části (například v druhém jednání v duetu s Lišákem Co je na mně tak krásného, nebo poté v třetím dějství opět v rozhovoru s Lišákem Počkej, počkej, to si povíme v měsíci máji. ), tak i dramatické části (například ve druhém 14

15 dějství v árii Lišky Kradla jsem, nebo ve třetím dějství před zabitím Haraštou, kdy Bystrouška zpívá Bít, zabít, jen proto, že su liška? ). Spolupráce s režisérem Davidem Křížem mě velmi bavila. Ztvárnění role, jakou je Liška Bystrouška, pro mě bylo novou výzvou. Doposud jsem byla zvyklá zpívat klasické mladé ženské postavy z oper, jako například Bastienku z opery Bastien a Bastienka od W. A. Mozarta, kterou jsem ztvárnila ve studentském představení v rámci mého studia na Janáčkově konzervatoři a gymnáziu v Ostravě. V případě Bystroušky jsem se musela ztotožnit se zvířecí rolí. Záměrem autora je prolínání se zvířecí, ale v některých momentech i lidské podstaty. Obojí dodává opeře nadčasový svěží rozměr. Role Bystroušky byla pro mě i po herecké stránce cennou zkušeností, protože se jedná o velice dynamickou a hravou postavu. Velice mě těší, že jsem tuto roli mohla v rámci Komorní opery JAMU nastudovat a ztvárnit. Byla to pro mě skvělá zkušenost, za kterou jsem vděčná a ráda bych, kdybych toto příjemné setkání se schovankou z Jezerské myslivny alias Bystrouškou mohla v budoucnu prožít znovu. 15

16 4. Brněnské představitelky Lišky Bystroušky od roku doc. MgA. Jaroslava Janská Příhody lišky Bystroušky Národní divadlo Brno Režie: Václav Věžník Asistent režie: Alena Vaňáková / Dopitová Dirigent: František Jílek, Jiří Pinkas Choreografie: Rudolf Karhánek, Luboš Ogoun Scéna: Josef Adolf Šálek Kostýmy: Naděžda Hanáková Sbormistr: Josef Pančík Liška Bystrouška: Jaroslava Janská doc. Jaroslava Janská Narodila se 9. května 1943, svůj pěvecký talent rozvíjela nejprve na brněnské konzervatoři v letech Poté (v letech ) následovalo studium na Hudební fakultě Janáčkovy akademie múzických umění v Brně ve třídě významné české pěvkyně Libuše Lesmanové. Po dokončení školy se stala sólistkou Hudebního divadla v Olomouci, kde působila pouze rok. V roce 1967 se stala sólistkou Národního divadla v Brně, kde působila třicet let. Mezi její nejvýznamnější role patří: Lulu v opeře Lulu A. Berga, Bystrouška v opeře Příhody lišky Bystroušky L. Janáčka, Zuzanka ve Figarově svatbě W. A. Mozarta, Gilda v opeře Rigoletto G. Verdiho, Madame Butterfly (Čo-čo-san) v opeře Madame Butterfly G. Pucciniho, Musetta v opeře Bohéma G. Pucciniho, Mélisanda v opeře Pélleas a Mélisanda C. Debussyho, Frasquita v opeře Carmen G. Bizeta, Marie v opeře Evropská turistika J. Berga, Despina v opeře Così fan tutte W. A. Mozarta, Zerlina v opeře Don Giovanni W. A. Mozarta, Karolka v opeře Její pastorkyňa L. Janáčka, Kněžka v opeře Aida G. Verdiho, Terinka v opeře Jakobín A. Dvořáka, Karolína v opeře Dvě vdovy B. Smetany, Papagena v Kouzelné flétně W. A. Mozarta, Popelka v opeře Veselohra na mostě B. Martinů, Žofie v opeře Halka S. Moniuszka, Barče v opeře Hubička B. Smetany, Katuška v opeře Čertova stěna B. Smetany, Eleonora v opeře Slzy nože B. Martinů, Blonda v opeře Únos ze serailu 16

17 W. A. Mozarta, Nataša Rostovová v opeře Vojna a mír S. Prokofjeva, Anička v opeře Čarostřelec C. M. von Webera. V roce 1986 začala vyučovat na HF JAMU v Brně, kde působí až dosud. Její umělecké působení v zahraničí zahrnuje země jako například: Německo, Švýcarsko, Polsko, Rakousko, Itálie, Španělsko, Jugoslávie, Lucembursko a Francie. Rozhovor s doc. MgA. Jaroslavou Janskou o postavě Lišky Bystroušky: 1.) Jak na tuto roli vzpomínáte? Liška byla opravdu jedna z mých vysněných, poté, když jsem se k ní dostala tak také nejmilejších a nejpovedenějších rolí. Možná, že následující věta bude znít jako chvástání, ale bylo tomu tak. (smích) O tom, že to byla má povedená role svědčí i fakt, že jsem za ni získala Svazovou cenu divadelních umělců, která byla v té době velmi prestižní. 2.) V kolika inscenacích a se kterými režiséry a dirigenty jste ji nastudovala? Roli Bystroušky jsem zpívala ve dvou inscenacích. Poprvé, to jsem byla relativně mladá a navíc těhotná v šestadvaceti letech, ve velmi půvabné inscenaci režiséra Václava Věžníka a podruhé - v roce 1984 v inscenaci Františka Preisera, která byla obohacena vynikající choreografií předního slovenského choreografa Borise Slováka. V podstatě si myslím, že když si člověk tuto roli dobře nastuduje a pochopí její podstatu, tak vlastně v další inscenaci to může obohatit, jak já říkám - jiným aerobikem, ale interpretuje to stejně. Měla jsem také velké štěstí, že jsem ji nastudovala s velkým odborníkem na Leoše Janáčka, kterým byl tehdejší šéf opery František Jílek. Takže jsem získala velmi dobrý hudební základ. Později jsem roli studovala s dirigentem Janem Štychem, se kterým se také velmi dobře pracovalo. Po jeho odchodu přebral dirigování této opery Jílkův žák - Jan Zbavitel, se kterým jsem zpívala poslední představení. Poté jsem zpívala ve třetí inscenaci této opery roli Chocholky, protože na Lišku jsem se již nehodila věkem - měla jsem přes padesát let. Ale i roli Chocholky jsem zpívala velmi ráda. 17

18 3.) Jak se Vám s nimi spolupracovalo? A jak jste se ztotožnila s režisérskými záměry a celkovým pojetím díla? Podstata spolupráce je pro mě v hudebním nastudování. Velmi dobrý základ mi dalo první nastudování s Františkem Jílkem, který Janáčkově hudbě skutečně velmi rozuměl. Byl to pro mě dobrý základ i pro další inscenaci, po druhé jsem si zase velmi užívala choreografii, která byla velmi nápaditá. 4.) Vyhovovala Vám role po pěvecké stránce? Které pasáže jste měla nejraději? O této roli jsem snila již od svého mládí a tušila jsem, že pro ni mám dispozice. Myslím si, že mi tedy velmi vyhovovala. Je tam spousta odlišných poloh a za všechny jsem ráda. Na každé jsem mohla předvést jinou výrazovou polohu. Nachází se tam jak lyrická místa, jako například v duetu s lišákem Co je na mě tak krásného,.., tak i expresivní například v árii Lišky Kradla jsem. 5.) Jaký je Váš vztah k hudbě Leoše Janáčka a zejména k jeho operám? Leoš Janáček patří k mým předním, ne-li možná nejpřednějším skladatelům. Miluji jeho hudbu. Mým štěstím tedy bylo, že jsem působila v Janáčkově opeře, kde jsem mohla nastudovat spoustu jeho rolí, jako například již zmíněná Bystrouška a Chocholka, poté v opeře Výlety páně Broučkovy roli Málinky, Etherey a Kunky, v opeře Z mrtvého domu roli Aljeji, ve Věci Makropulos Kristýnku, v Osudu roli Součkové, V Její pastorkyni roli pasáčka Jana, později také Karolku, ve scénickém provedení Říkadel - 1. soprán, v Káti Kabanové roli Varvary a také jsem natočila na CD Polušku z Janáčkova Počátku románu. 6.) Stala se Vám někdy při představení nějaká komická příhoda? Když se na to tak ptáš, tak tedy ano. Jedna taková, ne zrovna komická událost, se mi stala při hostování první inscenace s panem dirigentem Jílkem na Slovensku. Úskalí je podle mě trošku v 1. scéně Lišky Na dvorku - Já taky nemám zkušenosti,... kde není žádná zvláštní podpora v orchestru a mně vypadl text, což se mi tedy často nestávalo, nevím, byla jsem nějaká unavená, ale když se to stalo, tak jsem dvě stránky hrabala seno. Nebylo to teda pro mě vůbec komické, byla to spíš hrůza, ale teď když na to vzpomínám, tak to musela být strašná sranda. 18

19 Dodatek: Letošní rok jsem si mohla roli Lišky opět připomenout, když mým pedagogickým úkolem bylo připravit na tuto roli Anetu Ručkovou. Nejsem příznivkyní příliš náročných úkolů pro mladé žáky, ale s radostí jsem pozorovala, jak ji navzdory svému mládí ztvárnila. Myslím si totiž, že splňuje všechny požadavky, které k této roli patří a že by to také mohla být v budoucnu jedna z jejich klíčových rolí. Rozhovor byl uskutečněn osobně na HF JAMU v Brně Mgr. Magda Kloboučková-Crháková Mgr. Markéta Ungrová-Fussová Příhody lišky Bystroušky Národní divadlo Brno Režie: František Preisler ml. Asistent režie: František Kříž Dirigent: Jan Štych, Jan Zbavitel, Pavel Pokorný Asistent dirigenta: Evžen Holiš Choreografie: Boris Slovák Scéna: Oldřich Šimáček Kostýmy: Marta Šajtarová Sbormistr: Josef Pančík Liška Bystrouška: Jaroslava Janská, Magda Kloboučková- Crháková, Markéta Ungrová-Fussová Mgr. Magda Kloboučková-Crháková Absolventka brněnské konzervatoře v oboru sólový zpěv ( ). Po ukonení konzervatoře rozvíjela svůj pěvecký talent na Hudební fakultě JAMU v Brně ( ). Již po absolutoriu na konzervatoři působila dvě sezóny jako sólistka opery ve Státním divadle Zdeňka Nejedlého v Ostravě. Spolupracovala s ostravskou televizí, s operou Così fan tutte W. A. Mozarta se účastnila turné po Španělsku a nastudovala spoustu sopránových rolí českého, ale i světového operního repertoáru. V letech působila jako sólistka Janáčkovy opery v Brně. Mezi jednu 19

20 ze svých nejoblíbenější rolí řadí Rusalku. Zde je výčet některých jejích dalších rolí: Mařenka z opery Prodaná nevěsta B. Smetany, Karolína z opery Dvě vdovy B. Smetany, Blaženka ze Smetanovy opery Tajemství, Liška Bystrouška z opery Příhody lišky Bystroušky L. Janáčka, Terinka a Julie z opery Jakobín A. Dvořáka, Julie v Gounodově opeře Romeo a Julie, Micaela a Frasquita z Bizetovy opery Carmen, Gilda ve Verdiho Rigolettovi, Rosina v opeře Lazebník sevillský G. Rossiniho, Despina v opeře Così fan tutte W. A. Mozarta, Konstance z opery Únos ze serailu W. A. Mozata, nebo také Zerlina v Mozartově opeře Don Giovanni. Za roli Konstance v opeře Únos ze serailu W. A. Mozarta získala cenu Českého hudebního fondu. V rámci svého působení v Brně zpívala také na zahraničních zájezdech do Lucemburska, Itálie nebo do Německa. V současnosti se věnuje komorní koncertní činnosti a také výchovným koncertům pro školy. Od roku 1998 pedagogicky působí na ZUŠ, kde se také se svými žáky účastní pěveckých soutěží. MagdaKloboučková-Crháková rozhovor k účelům této práce neposkytla. Mgr. Markéta Ungrová-Fussová Narodila se v Kozmicích, vystudovala sólový zpěv na Janáčkově konzervatoři v Ostravě, od roku 1974 pokračovala na JAMU v Brně. V době studií získala 2. cenu na Mezinárodní pěvecké soutěži Antonína Dvořáka v Karlových Varech. V roce 1978 se stala sólistkou Janáčkovy opery v Brně, kde nastudovala velké množství titulních rolí. Hostovala na několika operních scénách a evropských festivalech. Natočila klasické i muzikálové písně pro Český rozhlas. Od roku 1989 pedagogicky působí na DIFA JAMU v ateliéru muzikálového herectví. Věnuje se také koncertní činnosti. Mezi její nejvýznamnější role patří: Olympia v opeře Hoffmanovy povídky J. Offenbacha, Anička z Weberovy opery Čarostřelec, Beruška v opeře Ferda Mravenec od E. Zámečníka, Zuzanka v opeře Figarova svatba W. A. Mozarta, Terinka v opeře Jakobín A. Dvořáka, Liška Bystrouška v opeře Příhody lišky Bystroušky L. Janáčka, Zerlina v opeře Don Giovanni W. A. Mozarta, Barče v opeře Hubička B. Smetany, Vlčenka v opeře Braniboři v Čechách B. Smetany, Esmeralda v opeře Prodaná nevěsta B. Smetany, Frasquita v opeře Carmen G. Bizeta, Popelka v opeře Veselohra na mostě B. Martinů, Carolina v opeře 20

21 Tajné manželství D. Cimarosy, Lauretta v opeře Gianni Schicchi G. Pucciniho, Musetta v opeře Bohéma a další. Rozhovor s Mgr. Markétou Ungrovou-Fussovou o postavě Lišky Bystroušky: 1.) Jak na tuto roli vzpomínáte? Vzpomínám na ni výborně. Role Bystroušky mě proslavila, protože když jsem přicházela do divadla, byla jsem docela mladá, takže jsem ji zpívala ve vhodný čas a moc ráda. 2.) V kolika inscenacích a se kterými režiséry a dirigenty jste ji nastudovala? Nastudovala jsem ji ve dvou inscenacích, při první jsem nastupovala do inscenace, která již probíhala. To bylo v roce 1974, kde jsem byla angažována Františkem Jílkem. Poté jsem ji studovala v nové režii v roce 1984 s Jiřím Pinkasem, Jiřím Štychem, Janem Zbavitelem. V druhé inscenaci jsem také alternovala Chocholku. 3.) Jak se Vám s nimi spolupracovalo? A jak jste se ztotožnila s režisérskými záměry a celkovým pojetím díla? Spolupracovalo se mi se všemi dobře. Vzpomínám si, že jedinou nevýhodou spolupráce pro mě někdy byly kostýmy, protože při inscenaci Věžníka jsme měli kožich. Oháňka se uvazovala do pasu, jednou se mi rozvázala a Lišákovi Jitce Pavlové zůstala v ruce. Takže bylo velké HALO. 4.) Vyhovovala Vám role po pěvecké stránce? Které pasáže jste měla nejraději? Myslím, že ano. Zpívala jsem ve všech Janáčkových operách, kromě Káti Kabanové. Za našich dob se opery Leoše Janáčka dělaly opravdu velmi často. Nejraději jsem z celé opery měla árii Lišky Kradla jsem. Velmi ráda a mockrát jsem ji zpívala také na koncertech. 5.) Jaký je Váš vztah k hudbě Leoše Janáčka a zejména k jeho operám? Výborný. Akorát mám takový postřeh, že ve světě se Janáček zpívá a hraje více než u nás. Také si myslím, že se zpívá dobře, protože když napříkladi u nás v České republice hostují americké sopranistky, kladou u oper Leoše Janáčka velký důraz na dikci, takže jim jde výborně rozumět, a to je moc dobře. 21

22 6.) Stala se Vám někdy při představení nějaká komická příhoda? Vtipná byla příhoda s tím, když se mi při představení rozvázala oháňka. Ve volné chvilce jsem se jí snažila zpátky uvázat. Rozhovor byl uskutečněn osobně v sále na Koleji Astorka v Brně MgA. Eva Dřízgová-Jirušová Yvetta Tannenbergerová Příhody lišky Bystroušky Národní divadlo Brno Režie: Václav Věžník Asistent režie: Jaromír Brych Dirigent: Jan Zbavitel Asistent dirigenta: Jaroslav Kyzlink Choreografie: Daniel Wiesner Scéna: Ladislav Vychodil Kostýmy: Josef Jelínek Sbormistr: Josef Pančík Liška Bystrouška: Eva Dřízgová-Jirušová, Yvetta Tannenbergerová MgA. Eva Dřízgová-Jirušová Narodila se 22. července 1962 v Boskovicích. Vystudovala zpěv na konzervatoři v Brně. Působila nejdříve jako sólistka v Moravském divadle v Olomouci a od roku 1985 až doposud je sólistkou Národního divadla moravskoslezského v Ostravě. Hostuje na mnoha operních scénách a také spolupracuje s našimi nejlepšími orchestry, mezi něž patří například Česká filharmonie, Filharmonie Brno, Janáčkova filharmonie v Ostravě, nebo také Symfonický orchestr hl. m. Prahy FOK a také s Českým rozhlasem a Českou televizí. Dále vystupovala se zahraničními orchestry, například s Mnichovskou filharmonií, Odense Symfoniorkester, Göteborgs 22

23 Symfoniker, Slovenskou filharmonií a dalšími tělesy. Díky své muzikalitě, hlasovým a technickým dispozicím interpretuje velmi široký repertoár, který zahrnuje operní, oratorní, kantátovou a písňovou tvorbu, symfonická díla G. Mahlera a R. Strausse, nebo také současnou hudbu. Mimo evropskou scénu vystoupila také v Japonsku v roli Janáčkovy Bystroušky v japonské premiéře s Tokijským symfonickým orchestrem. Jako jednu ze svých nejvýznamnějších rolí uvádí Rusalku, kterou kromě české scény (ND Praha, Brno, Ostrava, Český Krumlov) zpívala také v L Opera di Roma. Je dvojnásobnou držitelkou Ceny Thálie, a to za roli Mimì v opeře Bohéma G. Pucciniho (1996) a za roli Mélisandy v opeře Pelléas a Mélisanda C. Debussyho (1998). Od roku 2000 se věnuje pedagogické činnosti na Janáčkově konzervatoři a gymnáziu v Ostravě a od roku 2008 také na katedře sólového zpěvu na Ostravské univerzitě. Rozhovor s MgA. Evou Dřízgovou-Jirušovou o postavě Lišky Bystroušky: 1.) Jak na tuto roli vzpomínáte? Liška patří k mým nejmilovanějším postavám. Miluji Janáčkovu hudbu a tato role nabízí interpretovi tu nejširší škálu výrazových možností. 2.) V kolika inscenacích a se kterými režiséry a dirigenty jste ji nastudovala? Poprvé jsem ji nastudovala v Ostravě s dirigentem Jiří Pinkasem, což byla nádherná spolupráce, stejně jako s anglickým režisérem Davidem Sulkinem, který úžasným způsobem jevištně propojoval v postavě zvířecí pudy s lidským myšlením a vlastnostmi. Byla to inscenace velice zajímavá a originální a oproštěná od operních nánosů. Za tuto inscenaci roli jsem byla nominovaná na cenu Thalie (za rok 1994). Brněnské nastudování - v nářečí - bylo klasičtější, ale kouzelně pohádkové. Bylo mi velikou ctí spolupracovat s tak výborným inscenačním týmem, jakým byla dvojice Václav Věžník a Jan Zbavitel. Naposledy jsem tuto roli nastudovávala pouze jako cover v milánské La Scala, ale nezpívala jsem ji, pouze jsem jistila první obsazení. I tak to byl zážitek z režie Davida Pountneyho a především pak neskutečně barevného a dynamického hudebního nastudování Andrew Davise. 23

24 3.) Jak se Vám s nimi spolupracovalo? A jak jste se ztotožnila s režisérskými záměry a celkovým pojetím díla? Já jsem typ umělce, který příliš nepolemizuje s pojetím inscenátorů, ale snaží se jim maximálně vyhovět. Nicméně všichni již výše jmenovaní a jejich představy mi maximálně konvenovali a zároveň mi ponechávali velký prostor k nalezení vlastního osobního přínosu. 4.) Vyhovovala Vám role po pěvecké stránce? Které pasáže jste měla nejraději? Myslím, že role Lišky byla přesně v mém hlasovém oboru. Krása této role je právě v té variabilitě a vývoji postavy, kdy v prvním jednání je to rozverné výrazové zpívání, kde si můžete dovolit i zvukové experimenty, další poloha je koketní, milostná ale také vpravdě lyrická a vřelá. V závěru se dopracuje až k dramatičtější poloze. Jak Liška zraje a prochází biologickým vývojem, tak ji Janáček geniálně vystihuje hudebně. Nejraději jsem asi měla duet s Lišákem. 5.) Jaký je Váš vztah k hudbě Leoše Janáčka a zejména k jeho operám? Leoš Janáček jistě patří vedle Antonína Dvořáka a Giacoma Pucciniho k mým nejmilejším operním autorům. Zpívala jsem jeho Jenůfku, Káťu, Šárku ale také Polušku (Počátek románu). Interpretačně nacházím mnoho společného s Puccinim, především v práci s textem, z něhož hudba vychází. Janáčkova hudba člověka zasahuje svou přímočarou opravdovostí, někdy až s drsnou silou, která bere dech. 6.) Stala se Vám někdy při představení nějaká komická příhoda? Příhod na jevišti je vždycky dost, já mám však děravou paměť a momentálně mě nic nenapadá. Rozhovor byl uskutečněn prostřednictvím ové korespondence od do

25 Yvetta Tannenbergerová Narodila se 8. prosince 1968, operní zpěv vystudovala na konzervatoři v Bratislavě. Zúčastnila se několika interpretačních kurzů například u Kerstin Meyerové, nebo Ileany Cotrubové. V roce 1989, kdy dokončila svá studia, působila jeden rok na stáži v operním studiu v Berlínské Státní opeře. O rok později přešla do operního studia Vídeňské Státní opery, kde se po 4. měsících stala sólistkou. Ve Vídni se setkala na jevišti s mnoha velmi významnými pěvci, jako jsou: Placido Domingo, Mirella Freni, Seiji Ozawa a další. V roce 1991 účinkovala jako Barbarina v opeře Figarova svatba na Wiener Festwocher pod vedením Claudia Abbada. V roce 1993 začala působit jako svobodná umělkyně. Od roku 1994 postupně hostovala v Národním divadle v Brně, v Národním divadle v Praze, nebo ve Slovenském národním divadle. Rozsáhlá byla také její koncertní činnost - například v Konzerthausu ve Vídni s orchestrem Vídeňských symfoniků, v Paříži, v Japonsku nebo v Norsku. Zpívala spoustu titulních rolí - jako například Pannu Marii a Svatou Markétu v Janě z Arku Arthura Honegera, roli Micaely v Bizetově Carmen, roli Paminy v Mozartově Kouzelné flétně, roli Antonie, Olympie i Giulietty v opeře Hoffmanovy povídky J. Offenbacha, roli Johanky z Arku ve stejnojmenné opeře G. Verdiho, roli Valencienne v operetě Veselá vdova Franze Lehára, roli Lucie v Donizettiho Lucii z Lammermooru, roli Violetty ve Verdiho opeře La traviata, roli Donny Anny v Mozartově Donu Giovannim, roli Jenůfy v Janáčkově opeře Její pastorkyňa, roli Helmwige ve Wagnerově Valkýře, roli Contessy v Mozartově Figarově svatbě. Postavu Janáčkovy Bystroušky nastudovala a postupně zpívala v opeře Sao Carlos v Lisaboně, v roce 2002 poté v Aténské akropoli. U nás jsme ji mohli slyšet na operním festivalu Smetanova Litomyšl a v roce 2006 také v Deutsche Oper v Berlíně. Tyto a mnoho dalších rolí zpívala v několika zemích Evropy (například: Francie, Švýcarsko, Portugalsko, Slovensko), ale i světa: Izrael, Japonsko. Spolupracovala s mnoha významnými dirigenty, jako jsou: Ralph Weikert, Jean-Claud Casadessus, Serge Baudo, Tyrone Paterson, Arturo Tamayo, Zdeněk Macál, John Fiore, Leopol Hager a jiní. V roce 2001 byla v nominaci na Cenu Thálie za roli Violetty v opeře La traviata G. Verdiho. Bohužel již nemohu této výborné pěvkyni položit otázky, které by se týkaly jejího ztvárnění Bystroušky, protože 17. července 2012 zemřela na nádor na mozku. Avšak o tom, že to nepochybně byla její velmi povedená role, svědčí i fakt, že 25

26 pro nastávající interpretky, které tuto roli zvránily a mezi které patří i Tereza Merklová-Kyzlinková, byla Yvetta Tannenbergová vzorem, jak tuto roli ztvárnit Bc. Tereza Merklová-Kyzlinková Mgr. Art. Adriana Kohútková Příhody lišky Bystroušky Národní divadlo Brno Režie: James Conway Asistent režie: Jaromír Brych, Kristiana Belcredi Hudební nastudování: Tomáš Hanus Dirigent: Tomáš Hanus, Jakub Klecker, Ondrej Olos Asistent dirigenta: Ondrej Olos Pohybová spolupráce: Štefan Capko Scéna: Neil Irish Kostýmy: Neil Irish Světelný design: Guy Hoare Asistent výtvarníka: Jan Petr, Martina Petrová Sbormistr: Pavel Koňárek Liška Bystrouška: Tereza Merklová-Kyzlinková, Adriana Kohútková Bc. Tereza Merklová-Kyzlinková Narodila se v Brně roku Nejdříve studovala sólový zpěv na brněnské konzervatoři ve třídě prof. Dr. Jarmily Janíčkové, poté následovalo studium na Akademii Staré hudby při Filosofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně. Od roku 2000 začala její pěvecká sólová kariéra na operních scénách jako například: Vídeňská komorní opera, Teatro della Maestranza Sevilla, Grand Thatre de Geneve, Slovenské národné divadlo, Národní divadlo v Praze, Stavovské divadlo Praha, Státní opera Praha, Moravské divadlo Olomouc a další. Od roku 2006 se stala sólistkou Národního divadla Brno, kde prozatím ztvárnila například tyto role: Zerlinu v Mozartově opeře Don Giovanni, Papagenu a Paminu v Mozartově Kouzelné flétně, 26

27 Frasquitu v Bizetově Carmen, Zuzanku v Mozartově Figarově svatbě, Esmeraldu ve Smetanově Prodané nevěstě, Arsenu ve Straussově Cikánském baronovi, Annu ve Verdiho opeře Nabucco, 1. žínku ve Dvořákově Rusalce, Xenii v Musorgského opeře Boris Godunov, Felicii v Glassově opeře Kráska a zvíře, Bystroušku a Chocholku v Janáčkově opeře Příhody lišky Bystroušky (Příloha č. 2, Příloha č. 3, Příloha č. 4, Příloha č. 5), Aljeju z Janáčkova Mrtvého domu, Málinku a Ethereu z Janáčkovy opery Výlet pana Broučka do Měsíce, Eleonoru v opeře Bohuslava Martinů Slzy nože, Agafju v opeře Ženitba od Bohuslava Martinů, Annu Frankovou v opeře Deník Anny Frankové od Grigorija Fridy, Grilettu v Haydnově Lékárníkovi a další. Spolupracovala s významnými českými i zahraničními dirigenty, jako jsou: Sir Charles Mackerras, Kirill Karabits, Jaroslav Kyzlink, Tomáš Hanus, Václav Luks, Tomáš Netopil, Jan Štych, Jan Zbavitel, Jakub Klecker nebo Ondřej Olos a s uznávanými režiséry jako jsou: Pamela Howard, Yannis Kokkos, James Conway, David Pountney, Jiří Srnec, Zdeněk Kaloč, Inga Levant, Jiří Nekvasil, Ondřej Havelka, Heinz Lukas Kindermann, Rocc a další. S Českým rozhlasem, firmou Supraphon, Radiem France a ORF (Österreichischer Rundfunk) spolupracovala na nahrávání barokní a současné vokální hudby. Dále spolupracovala s významnými tělesy, mezi které patří: Brněnská filharmonie, Filharmonie Zlín, Musica Aeterna, Musica Florea, Czech Virtuosi, Capella Istropolitana, Collegium 1704, Madrigal Quintet Brno (tímto souborem byla nominována na cenu EMI), Hradišťan a další. Rozhovor s Bc. Terezou Merklovou-Kyzlinkovou o postavě Lišky Bystroušky: 1.) Jak na tuto roli vzpomínáte? Liška Bystrouška patří mezi moje nejoblíbenější role. Nejen kvůli krásné hudbě, ale i příběhem a vzpomínkami na krásné inscenace, které jsem dělala. Na toto představení se vždy velmi těším. Vždy si říkám, jaké mám štěstí zpívat tuto roli v divadle, které nese skladatelovo jméno. Beru to jako veliký dar. Charakter Lišky mně fascinuje svojí hravostí, upřímností a svým způsobem i lidskostí. 2.) V kolika inscenacích a se kterými režiséry a dirigenty jste ji nastudovala? Lišku Bystroušku jako celou operu jsem nastudovala ve dvou inscenacích V zahraniční produkci ve španělské Seville v režii Davida Pountneyho a pod taktovkou Tomáše Netopila jsem zpívala roli Frantíka a roli Sojky. Byl to 27

28 pro mě velký zážitek, vidět, jak cizinci pracují s naším Českým příběhem, jak mu rozumí a jak je Liška svojí geniální hudbou blízká všem. To bylo vidět i při návštěvnosti divadla, které bylo vždy plné, a úspěch byl obrovský. Což mě vždy tak trochu zamrzí, že v zahraničí jsou Janáčkovy opery lépe navštěvovány a snad někdy i lépe přijaty, než u nás. To jsou i mé osobní postřehy z produkcí například ve Švýcarsku, kde jsem zpívala Výlety pana Broučka. Hlavní roli Lišky Bystroušky jsem si zazpívala poprvé v roce 2009 v režii Jamese Conwaye v našem Janáčkově divadle pod taktovkou Jakuba Kleckera a Tomáše Hanuse. Tato inscenace se stále hraje, ovšem v blocích, vždy před prázdninami. Je veliký předsudek, myslet si, že tato hudba je nesrozumitelná pro děti. Vidím to na každém dopoledním představení, jak jsou děti vtaženy do děje, krásně reagují a při děkovačce stojí a nadšeně tleskají. Je to pocit zadostiučinění Janáčkově hudbě. Další zkušeností bylo představení pod širým nebem, přímo na Moravském náměstí v Brně. Režijně tuto produkci dělal Tomáš Pilař. Byl to veliký zážitek, stát pod širým nebem, zpívat.." A mně bylo volno..." a mít nad hlavou širé nebe. To si pamatuji, že jsem si v ten moment sama sobě říkala: " Tak to si holka zapamatuj, tohle je zázrak." 3.) Jak se Vám s nimi spolupracovalo? A jak jste se ztotožnila s režisérskými záměry a celkovým pojetím díla? Se všemi jmenovanými dirigenty i režiséry se mi pracovalo moc dobře. Měla jsem štěstí, že všichni zvolili vcelku tradiční inscenační ztvárnění. Neměla jsem žádný problém. David Pountney je veliká legenda, byl to pro mě zážitek, pracovat s ním i na tak malých rolích. Seděla jsem na zkouškách a nasávala inspiraci. Na inscenaci Jamese Conwaye se mi líbí, že je přirozená, prostě když je Liška na dvorku myslivny, tak v bahně, je ušmudlaná, není to žádná naondulovaná slečinka. Stejně tak stromy na scéně jsou jen kmeny, viděny z perspektivy zvířat. Trošku mi uniklo, proč máme fialovou veverku, ale třeba v Anglii takové běhají. Nemyslím si, že je potřeba trvat na tom, aby českou operu režíroval Čech, obě tyto inscenace mi potvrdily, že je dobré se otevřít jinému pohledu na věc. To se mi stalo i u Výletů pana Broučka v režii Yannise Kokkose a další inscenace Výletů v režii Pamely Howard. Všechny byly velmi povedené a tito režiséři znali libreto slovo od slova. Vždyť hudba je jazyk univerzální. 28