Obr. 1 Před osmi tisíci lety pokrývaly tropické lesy celou stínovanou oblast, ale lidské aktivity způsobily velké ztráty. Ve světleji stínované

Transkript

1 1

2 Úvod Rozhodla jsem se vypracovat práci v rámci středoškolské odborné činnosti z oblasti biologie, protože mě tato vědní disciplína velmi zajímá. Práce je o plazech (Reptilia), protože právě do této třídy patří převážná většina mých oblíbených živočichů. Je o tropickém deštném lese, protože právě tento ekosystém se mi zdá nejúžasnější a je o tomhle všem - protože mým snem, až dostuduji vysokou školu či v rámci studia, mít možnost podílet se na tropickém výzkumu a zasadit se o záchranu tamní biodiverzity. Ale k tématu: Poté co nejmocnější duch džungle z Nové Guiney Ginol, čtyřikrát stvořil svět a čtyřikrát výsledky svých pokusů zničil, na pátý pokus stvořil náš svět a ani ten nebude poslední. Stáří příslušníci klanu vyprávějí u ohně mladším, že až do země Korowajů vpadnou strašidelní démoni s bílou kůží laleové, pátý svět zmizí z povrchu zemského. Tito démoni, ano jsme to my běloši, už na Novou Guineu vnikli a svět Korowajů postupně zaniká. V lese je slyšet místo ptáků zvuk motorových pil a místo zvěře se zde procházejí dělníci. Má práce by snad mohla být malým upozorněním, jak problematicky se lidstvo k přírodě chová. Snad nás to donutí nejen k zamyšlením, ale i k rychlým záchranným činům. 2

3 Obr. 1 Před osmi tisíci lety pokrývaly tropické lesy celou stínovanou oblast, ale lidské aktivity způsobily velké ztráty. Ve světleji stínované oblasti lesy zůstávají,ale jsou to lesy sekundární (vzrostlé po vykácení lesů původních) a vysazované lesy jako eukalyptové a týkové plantáže, lesy degradované kácením a sběrem palivového dříví. Jen v černě vyznačených oblastech dosud existují dostatečně velké bloky původních tropických deštných lesů, které si dokáží udržet svoji biodiverzitu (Bryant et al,1997) 3

4 Tropické deštné lesy Tropický deštný les,velmi starý a po korálových útesech druhý nejbohatší ekosystém na Zemi, se rozkládá převážně mezi 10. stupněm severní a 10.stupněm jižní šířky ( Jiroušek & Novotný, 1998). Najdeme ho tedy v Jižní a Střední Americe, Západní a Střední Africe, jihovýchodní a ostrovní Asii a severovýchodní Austrálii, přičemž v několika oblastech (např. ve Střední Americe, jižní Brazílii, na východě Madagaskaru, v jihovýchodní Asii..) přesahuje rozšíření tropického deštného lesa 20. rovnoběžku (Jeník, 1995)(obr. 1). Dříve tropické deštné lesy zabíraly 12,5 milionů km 2, což odpovídá asi 8,3% pevniny, (Jeník, 1995) nyní je jejich celková plocha cca 6% povrchu Země (Jiroušek & Novotný, 1998). Klima v tropickém deštném lese se vyznačuje rovnoměrně teplým a vlhkým podnebím. Den i noc zde v průběhu sezóny jen s malými výkyvy trvají 12 hodin. Průměrná teplota vzduchu ve dne je mezi 25 a 27 C a to vše po celý rok. Za rok zde také celkově spadne milimetrů srážek (Jeník, 1995), to je příčinou až 90 procentní vlhkosti vzduchu (Jiroušek & Novotný, 1998). Přestože půdy v tropických deštných lesích jsou velmi staré (svědčí a tom jejich mnohametrová hloubka), v půdním profilu je jen poskrovnu živin. Minerální výživu primárních producentů zajišťuje velmi intenzivní biologický koloběh látek, který obstarává přirůstající biomasa a intenzivní rozklad (Jeník, 1995). V tomto světě vlhka a tepla, se spoustou světla, se na značné biodiverzitě podílejí všechny taxonomické skupiny prokaryot, protist, hub, rostlin i živočichů. Většinu povrchu země v tropickém deštném lese zakrývá hustý porost, ve kterém převládají dvouděložné stromy a jednoděložné palmy, jejich vegetační orgány vytvářejí horizontálně členitou kostru (Primack et al,2000) (obr. 2). Na ploše 1 ha tropického deštného lesa roste až několik set druhů stromů, známé maximum je téměř 400, v protikladu např. s Anglií, kde se na ploše 1 ha vyskytuje pouze okolo 20 druhů stromů (Jeník, 1995). Dále jsou tu dřevnaté i bylinné liány, epifyty z okruhu cévnatých i bezcévných rostlin, škrtiče, parazitické a hemiparazitické rostliny, zelené i pozemní saprofytické byliny a to vše ve z zatím známých rostlinných druhů. Z živočišné říše v tropickém deštném lese najdeme 50 milionů druhů bezobratlých (Primack et al,2000) (přičemž 30 milionů připadá na hmyz - mezi velmi důležité patří mravenci a termiti, kteří tvoří 10% celkové hmotnosti živočichů žijících v tropickém deštném lese) (Jiroušek & Novotný, 1998) i maximum diverzity obratlovců, jejichž život se uskutečňuje převážně v korunách stromů (např. 90% druhů primátů), některé druhy však žijí i v přízemí, či v kmenovém prostoru (Primack et al, 2000). Sečteno a podtrženo - tropické deštné lesy tvoří až polovinu organické hmoty na Zemi (Jiroušek & Novotný, 1998). Podle nadmořské výšky a vztahu k typu reliéfu lze rozlišovat několik druhů tropického deštného lesa: - nížinný tropický deštný les - horský tropický deštný les (cca nad 1000m n.m.) - mlžný tropický deštný les ( m n.m.) - aluviální tropický deštný les (v nivách velkých řek) - tropický bažinný les (specializované dýchací kořeny) - tropický rašelinný les Tyto lesy při okrajích postupně přecházejí v tropické/subtropické sezónní lesy, či tropické/subtropické poloopadavé lesy a savany (Jeník, 1995). 4

5 Obr. 2 (z ) 5

6 Země Recentní destrukce přirozených ekosystémů tropického deštného lesa V tropickém deštném lese odjakživa sídlí i lidé. Jen malé množství těchto lidí se dnes živí lovem a sběrem plodů, listí, oddenků i kořenů rostlin, většina postupem času přešla na zemědělství. To je však omezeno malou úrodností půdy. Po vykácení tropického deštného lesa zásoba živin vydrží v řadě případů pouze na jednu, či dvě polní kultury po sobě. Přírodní národy proto tradičně uplatňují kočovnictví a svá políčka přesunují - a tím ničí i tropický les. Na jeho místě po opuštění domorodci vyrůstá méně rozmanitý les sekundární. Tito lidé jsou nicméně k přírodě mnohem více ohleduplní, než chudí farmáři vyhnaní do lesa v době krátce minulé. Oni stejně jako domorodí obyvatelé maloplošně pěstují své plodiny a způsobují v globálním hledisku 61% současné destrukce tropického deštného lesa( Primack et al,2000). Je jich totiž podle současných odhadů více než 2 miliardy (Primack et al,2000). Tab. 1: Destrukce tropických lesů v některých zemích % zbývajících Rozloha Afrika zbývajících % zaniklých původních lesů Dem. (x 1000) v Repub. ha Kongo stanovišť pralesů Gambie Ghana Keňa Madagaskar Rwanda Zimbabwe Asie Bangladéš Indie Indonésie Malajsie Barma Filipíny Srí Lanka Thajsko Vietnam Farmáři část lesa nejenom vypálí, aby na jeho místě mohli hospodařit, ale používají dřevo z okolí jako palivo na vaření a topení a to se v tomto množství na destrukci výrazně podílí. Další pohromu pro tropický deštný les znamená komerční těžba dřeva. Ta probíhá buď selektivně, kdy se kácí pouze žádané druhy stromů, nebo hromadně pro celulózu. Tato profesionální a mnohdy ilegální těžba způsobuje dalších 21% ročních ztrát tropického deštného lesa ( Primack et al,2000).dalších 11% tropického deštného lesa se zničí mýcením při budování pastvin, hlavně pro hovězí dobytek. Zbývajících 7% ztrát tropického deštného lesa vzniká při mýcení, kvůli 6

7 zakládání tržních plantáží (převážně palmy olejné, kakaa, kaučuku, týkového dřeva,..), při rozšiřování rýžových polí, při stavbě silnic a dolů (v tropickém deštném lese se těží hlavně bauxit, cín a měď) ( Primack et al,2000). V celkovém úhrnu se můžeme domnívat, že z rozlohy tropických deštných lesů z počátku 20. století dnes zbývá méně než jedna třetina (Tab. 1) ( Primack et al,2000). Kolik plochy konkrétně ještě zbývá? Začali jsme prales ve velkém ničit po 2. světové válce a už v roce 1989 zbývalo pouhých 8 miliónů km 2, což je méně než polovina prehistorické plochy. Od té doby se podle současných odhadů ročně vykácí 16,4-20,4 miliónů ha ( Jiroušek & Novotný, 1998). To je dvojnásobek plochy Rakouska. Významným faktorem destrukce je pak také úbytek živin v závislosti na destrukci tropického deštného lesa. Navíc zhruba 70% vytěženého dřeva je zničeno na pilách jako nepoužitelný odpad a piliny, ze kterých se vyrábí překližka, řezivo pro stavební průmysl, noviny a toaletní papír a nevratně tak odstraněno z ekosystému. Mýcení lesa, ať už je to z jakéhokoli důvodu, však rozhodně nevadí pouze likvidovaným dřevinám. Je prokázáno, že úbytek životního prostředí způsobuje úbytek druhů organismů. Kdysi vyhynul cca 1 životní druh z za kalendářní rok. V roce 1994, kdy mizelo každou minutou 40 ha světové plochy tropického deštného lesa, vědci vypočítali, ze za jediný rok zmizí životních druhů! Touto rychlostí bychom do roku 2020 přišli o polovinu dnešní plochy tropického deštného lesa a zároveň o 10-20% životních druhů zde žijících( Jiroušek & Novotný, 1998). S příchodem moderní civilizace do oblastí tropických deštných lesů však k úbytku biodiverzity přispívá i lov (Fa & Garcia-Yuste,2001). Zvířata se loví na jídlo pro domorodce, farmáře a dělníky, ale také na vývoz na zdejší i evropské trhy(tab. 2). Úbytek biodiverzity v závislosti na destrukci tropického deštného lesa později budeme demonstrovat na příkladů plazů. 7

8 Tab. 2: Hlavní skupiny, na které je zaměřen celosvětový obchod s divoce žijícími organismy. Počet obchodů Skupina za rok Poznámka Primáti tisíc Většinou pro biomedicínský výzkum; také jako domácí mazlíčci, zvířata v zoologických zahradách, cirkusech a soukromých sbírkách. Ptáci 2-5 milionů Domácí mazlíčci a zvířata v zoologických zahradách. Většinou stromoví ptáci, Plazi 2-3 miliony také ilegální obchod s papoušky Domácí mazlíčci a zvířata v zoo. Také milionů surových kůží. Jsou využíváni ve více než 50 milionech výrobků. (Většinou pocházejí z přírody a stále častěji z farem.) Okrasné ryby milionů Většina mořských okrasných ryb pochází z volné přírody a bývá odchycena nezákonnými metodami, které ničí ostatní živočichy a okolní korálové útesy. Korálové útesy tun Útesy jsou destruktivně těženy pro výzdobu akvárií a pro korálové klenotnictví. Orchideje 9-10 milionů Přibližně 10 % mezinárodního obchodu pochází z volné přírody, někdy jsou úmyslně špatně označovány kvůli obcházení předpisů. Kaktusy 7-8 milionů Přibližně 15 % obchodovaných kaktusů pochází z volné přírody, velkým problémem je pašování Zdroj: Hemley

9 Plazi (Reptilia) obecný přehled První plazi, drobní živočichové podobní ještěrkám, přizpůsobení životu na souši, se vyvinuli z obojživelníků (Amphibia) zhruba před 300 miliony lety, někdy uprostřed geologického období karbonu. Stali se tak prvními zcela suchozemskými obratlovci. V současné době, tedy po vyhynutí dávných ptakoještěrů a dinosaurů, známe 6000 druhů plazů, kteří žijí především v oblastech s tropickým a mírným podnebím (Larousse,1995). Plazi dýchají plícemi a mají suchou pokožku, bez slizových žláz, krytou šupinami. Ta je na rozdíl od obojživelníků chrání před ztrátou vody, ale neumožňuje jim dýchání (kožní). Plazi nedokážou řídit svou tělesnou teplotu-jsou studenokrevní, proto se pro její zvýšení musí vyhřívat na slunci, či pro ochlazení zalézt do stínu. Žádní plazi také nemají hlasové ústrojí. Známe plazi oviparní (kladoucí vajíčka), ovoviviparní (mládě se vylíhne ještě v těle matky) a viviparní (matka rodí živá mláďata, která se předtím vyvíjela v jejím těle). Plazi (Reptilia) podle současných systémů dělíme želvy (Testudinata), krokodýli (Crocodylia), šupinaté (Squamata) a hatérie (Rhynchocephalia). Želvy (Testudinata) Na Zemi žijí želvy suchozemské, sladkovodní a mořské a to v cca 250 druzích(larousse,1995) (obr. 3). Všechny mají robustní tělo kryté kostěným krunýřem, k němu je přirostlá páteř, žebra, pásma i silné končetiny. Krunýř se skládá z vrchní (karapax) a spodní (plastron) části, kryjí ho rohovinové štítky a roste po celou dobu života želvy. Krunýř je pro želvy, po zatažení končetin, hlavy a ocasu dovnitř, výbornou ochranou. Želvy nemají zuby, pouze čelisti kryté ostrým, tvrdým, rohovitým zobákem. Vůbec nepečují o své potomky. Velké množství želv se vyskytuje právě v tropech. Například v jihovýchodní Asii najdeme 45 druhů želv, přes 30 z nich je z čeledi Emydidae. Do této čeledi se řadí zvláště želvy sladkovodní = 9 druhů rodu Cuora, ale i rod Heosemys a další. Dále se zde vyskytuje čeleď Trionychidae, což jsou kožnatkovití a čeleď Platysternidae- hlavcovití a seznam uzavírá čeleď Testudinidae, kam patří i rod Manouria. Stejně jako v jihovýchodní Asii i ve Střední a Jižní Americe najdeme čeleď Emydidae, převažují zde však rod Rhinoclemmys, jež zahrnuje želvy vodní, brodivé, podrostlé, ale i suchozemské. Také zde najdeme čeleď Testudinidae, ale jednoznačně nejvíce se vyskytují čeledi Cheloniidae a Pelomedusidae. V Africe najdeme hlavně čeleď Testudinidae. Rody Chersina, Homopus, či Psammobates, z této čeledi, však díky ničení původního životního prostředí a plošnému vypalování podrostu brzy budeme znát pouze z obrázků. Ohrožen je i rod Geochelone, jehož druhu G. yniphora zbývá pouhých 400 zástupců. Ve střední a západní Africe pak najdeme rod Kinixys, jeho druhy K. homeana a K. erosa žijí v podrostu tropického deštného lesa, a čeleď Chelidaedlouhokrčkovití (Zych,1997). 9

10 Obr.3 (z ) 10

11 Krokodýli (Crocodylia) Mají dlouhé tělo kryté šupinami a zakončené mohutným ocasem, zajišťujícím pohyb - zejména plavbu, na souši jsou nemotorní. Většinu života tak tráví ve vodě. Kladou vejce. Krokodýli mají záklopku dovolující uzavřít nozdry a hrtan. To je velmi výhodné při potápění. Dále mají bránici, zuby v zubních jamkách a poprvé ve vývoji živočichů se objevuje čtyřdílné srdce. Recentních 22 druhů krokodýlů se dělí na pravé krokodýli (Crocodylus), aligátory (Aligator) včetně kajmanů (Cajman) a gaviály (Gavialis), které v dnešní době zastupuje je jediný druh (Gavialis gangeticus) (Larousse,1995)(Obr. 4). Obr. 4 Rozlišení lebek krokodýlů Krokodýly pravé najdeme na severu Austrálie, v jihovýchodní Asii, Indii, v Africe, ve Střední i Jižní Americe. Aligátoři žijí v jihovýchodě USA a v Číně, kajmani pouze v Jižní a Střední Americe a gaviál ganžský vzácně v indických řekách. 11

12 Šupinatí (Squamata) Do skupiny šupinatých řadíme ještěry (Sauria) a hady (Ophidia). Šupinatí svlékají pokožku i s rohovkou a čich jim zajišťuje Jacobsův orgán na patře v ústech, kam jazykem ze vzduchu přenáší pachy. Ještěři mají odpadající ocas, v kterém nedorůstá páteř. Ještěři jsou kromě mořských leguánů, suchozemští a v dnešní době jich známe kolem 3000 druhů ve 21 čeledích žijících na celém světě. Z tropů jsou to převážně gekoni (Gecon), chameleóni (Chamaeleo) (Afrika+Madagaskar), leguáni (Iguana) (25 druhů z toho 17 je vyhynulých, což značí úhyn 68%) (Jižní a Střední Amerika), agamy (Agama) (Afrika, jižní Asie a Austrálie) a varani(varanus) (29 druhů, z čehož 11 druhů je vyhynulých, což činí 38% z celkového počtu)(asie)(lauresse,1995;kocián & Kraus,1998). Ještěři se živí hmyzem a drobnými savci. Někteří mohou měnit barvu těla. Jenom chameleóni to umí pohotově podle tepla, světla, prostředí a nálady(obr. 5). Hadi (Ophidia) čítají dalších 3000 druhů z podtřídy Šupinatí (Squamata) (Larousse,1995). Nemají končetiny ani pásma. Jejich tělo se dělí na hlavu, hruď a ocas. Mají špatný zrak. Aby mohli pozřít velká sousta, nemají spojené dolní čelisti. Orgány jsou v úzkém těle srovnány za sebou. Hadi se dělí na hady primitivní, ti mají zachovány obě poloviny plic a na kostře rozpoznáme zbytky končetin. Druhou skupinu tvoří hadi vývojově vyspělejší s jednou plící a beze stop po končetinách. Hadi žijí po celém světě. Haterie (Rhynchocephalia) Z podtřídy Haterie dnes žije pouze jediný druh - haterie novozélandská (Sphenodon punctatus). Žijící fosilie se jí říká proto, že nejhojněji byla rozšířena v triasu a v juře před 250 miliony lety. 12

13 Obr.5 13

14 název kapitoly Část speciální V následujících kapitolách se pokusíme demonstrovat vliv destrukce přírodního prostředí v tropech na biodiverzitu plazů jakožto modelové skupiny s centrem globální biodiverzity právě v rovníkových oblastech. Jihovýchodní Asie (obr. 6) 14

15 Obr.6 Mapa jihovýchodní Asie Už od 60. let 20. století se v Jihovýchodní Asii, a to téměř ve všech částech = v Laosu, Kambodži, Thajsku, Malajsii, Indonésii (1,21 mil ha/rok) i na Filipínách, těží ve velkém dřevo na vývoz (3,9 mil ha/rok)(jiroušek & Novotný,1998). Destrukce prostředí má vliv na podnebí oblasti. Na Malajském poloostrově se díky tomu snížilo množství srážek až na takovou míru, že bylo omezeno pěstování rýže pro nedostatek vláhy. Ale i na úbytek místní populace živočichů, která činí 13-42%. Katastrofické vymírání provází i ničení deštných lesů v Singapuru. Za posledních 183 let zde bylo vykáceno 95% z 540 km 2 původních lesů a dnes tamní rezervy zahrnují pouze 0,25% Singapuru. Přičemž rozsah vymírání plazů a obojživelníků se odhaduje na tu dobu 5-80% (Brook et al,2003). V Kambodži pokrývaly tropické deštné lesy před rokem % povrchu, v roce 1998 už to bylo méně než 40%(Jiroušek & Novotný,1998). Rozsah primárních lesních porostů na většině ostrovů Indonésie se v současnosti kriticky snižuje (Whitten et al,2000 ). 72% lesů na souostroví je zničeno, v důsledku čehož se 128 druhů savců (Mammalia), mezi nimi např. i orangutan (Pongo Pygmeus) zapsalo mezi ohrožené. Na Jávě (Obr. 7) se například v různé míře degradované tropické deštné lesy vyskytují pouze v několika malých národních parcích, stejně tak to vypadá na menších ostrovech Bali a Lombok. Obr. 7 Mapa Jávy s vyznačeným porostem a národními parky Špatná situace je však i na Sumatře (Obr. 8) (Tab. 3, Graf 1).Třetí největší ostrov světa Kalimantan už také na severu ani na západu kromě rezervací pralesy moc neoplývá. Tab. 3: Počty rozdílných skupin plazů ve 3 typech lesa. Z Žáby Ještěři Hadi Želvy Součet Zdravý les Naplaveninový les Horský les Pouze centrum ostrova tvoří souvislá enkláva primárních deštných lesů, které jsou však poškozovány požáry (Obr. 9). S těmi se ale ekosystémy vyrovnávají podstatně lépe než s jinými lidskými zásahy. Tento ostrov totiž skrývá své bohatství i v nalezištích ropy a nerostů včetně uhlí. Takže i zdejší obyvatelé, dajácké rody stále žijící na úrovni doby kamenné, se mohou obávat vniku civilizace (Jiroušek & Novotný, 1998). 15

16 Obr. 8 Mapa Sumatry s vyznačeným porostem a národními parky Graf 1 Efekty těžby: 8% stromů bylo vybráno na klády z oblasti lesa v South Pagai Island (Mentawai). Další kategorie jsou totálně zničeny, se špatně oloupanou kůrou, vážně narušeny a nepoškozeny. V Indonésii se objevují ještěři, kteří mají rozšíření v mnoha částech světa například převážná část zde žijících gekonů žije v blízkosti obydlí lidí(hemidactylus frenatus,hemidactylu s platurus, Gechura multilata nebo Gekko gekko), nebo ti kteří žijí pouze na tomto souostroví,ale mají zde více stanovišť (Bronchocela cristatella, rod Gonocephalus, rod Draco či Gekko monarchus), těch se 16

17 bezprostřední ohrožení netýká. Obr. 9 Mapa Kalimantanu s vyznačeným porostem a národními parky Hůře jsou na tom ještěři se sníženým počtem teritorií jako Pseudocalatus tympanistrida (Gunung Gede Panggrango NP na Jávě), Aphaniotis acutirostris (Gunung Leuser NP na Sumatře), Ptychozoon kuhli(kayan Mentarang NP na Kalimantanu). Velmi ohroženy jsou také zdejší želvy v NP Gunung Leuser(Sumatra), Bukit Tigapuluh(Sumatra) a Danau Sentarun (Kalimantan) můžeme najít podrostovou želvu - Heosemys spinosa,která je pro své ohrožení zapsána v červené knize. Výskyt této želvy se však dále snižuje s rostoucí destrukcí NP. To potvrzuje i její široké rozmístění v primárním deštném lese v NP Gunung Leuser, skoro stejně rozsáhlé rozšíření v Bukit Tigapuluh s nížinnými lesy a velmi snížený výskyt v NP Danau Sentarum s lesy poničenými (Colijn,2000). Podobné je na tom i suchozemská želva Manouria emys, která má 60 cm dlouhý krunýř, žije ve vlhkém tropickém deštném lese a pro svůj řídký výskyt je řazena také do seznamu ohrožených druhů. Přežití těchto želv či ještěrů s malým výskytem záleží na tom, zda jejich nynější domovská území zůstanou v nezměněném stavu, nebo budou zničena. V tomto případě může dojít i k vyhynutí těchto už dnes ohrožených druhů. Špatně to vypadá i z endemickými druhy (pouze na Jávě a Bali je endemických 6 plazů, což odpovídá 11% z celkového množství plazů zde žijících), kterým se ztrátou životního prostředí hrozí vymření (Whitten et al,2000)(graf 2). 17

18 Graf 2 Relativní bohatství (světle šedá), endemické (tmavě šedá) a překrývání se plazí fauny Jávy a Bali a jejich sousedních ostrovů a ostrovních skupin. Přesahování je v procentech. Seznam všechny druhy, které se něm podílí. 18

19 Afrika(Obr. 10) Obr.10 Mapa Afriky Kácením tropického deštného lesa pro získání orné půdy a obživy se vyznačuje i střední a jižní Afrika. Právě v těchto oblastech je ročně zdevastováno 4,1 mil ha lesů. Nebezpečí zmizení lesů hrozí především na Madagaskaru, v Demokratické republice Kongo, ve Středoafrické republice, ale i v mnoha jiných státech černého kontinentu ( Jiroušek & Novotný, 1998) (Obr. 11)(Tab. 4). 19

20 20

21 Například v letech bylo především evropskými koncerny vykáceno km 2 v Kamerunu(Graf 3). Ve zdejších pralesích žije asi Pygmejů, domorodých obyvatel, dále tu najdeme gorily(gorilla gorilla),šimpanze(pan) a asi pralesních slonů, kterých se však na kamerunském území před 20ti lety procházel zhruba dvojnásobek. Ztráty způsobuje právě úbytek životního prostředí. Velký problém pro diverzitu živočichů však znamená i komerční lov za účelem prodeje čerstvého i uzeného masa jako zásobárny proteinů. Po tomto způsobu získání živin je obrovská poptávka, s kterou se zvyšují i nároky na počty lovců a techniku jejich práce. Rozsah a dopad účelového lovu sledovali v oblasti Monte Mitra v Rovníkové Guinei zoologové J.E.Fa a J.E. Garcia Yuste Během 1914 honebních dnů bylo na území v rozsahu 1010 km 2 uloveno 3053 zvířat v 58 druzích. Kořist se stávala z 43 druhů savců, 8 druhů ptáků(aves), 6 druhů plazů a 1 druhu hlemýždě a oběti byli chytány především do finančně dostupných, na instalaci jednoduchých a velmi účinných ok (Fa & Yuste,2001). Ztráty jsou neúprosné, avšak řešení se nedostaví dříve než nastane spolupráce s místními představiteli, kteří zakazují kladení ok, ale ve stejném okamžiku redukují počty strážců na kladení dohlížejících. Destrukce biotopu nebo jeho změna těžbou (především ropy, která činí hlavní zisk pro zemi), kultivací, lokálním vypalováním kvůli zemědělství, ilegálním obchodem či lovem pro domorodé léčitelství způsobily v oblasti delty řeky Niger v jihovýchodním Nigeru změnu primárních vlhkých rovinných pralesů na vzrostlé lesy sekundární (Fa & Yuste,2001). Ty jsou však množstvím městských center, průmyslem, zemědělskou půdou a plantážemi rozčleněny na kusy. I tyto křehké nepůvodní ekosystémy budou zřejmě brzy díky velké hustotě obyvatelstva zničeny. Následkem kácení se snížilo celkové množství chameleónů jen málo, ale druhová rozmanitost poklesla drasticky. Výsledky studie G.C. Akaniho, O.K. Ogbalua a L. Luiselliho z let 1994 až 2001 plně odpovídají výsledkům Graye z roku 1989, který tvrdil, že více specializované druhy s menším teritoriem mají tendenci se vytrácet při mizení biotopu a naopak běžně rozšířené, méně specializované druhy (Chameleo Gracilis) mohou co do počtu vzrůst(graf. 4). Právě Chameleo gracilis je však každoročně po stovkách chytán a odvážen z lesů na trhy, kde ho za nízké ceny prodávají pro domorodé léčitelství. A tak jeho stavy klesají. 21

22 A A' B C C. owenii C. cristatus C. gracilis R. spectrum Graf. 4:Hojnost chameleónů (počty vzorků ve vztahu k hodinám pozorování) ve třech studovaných oblastech v jihovýchodní Nigerii. Studované oblasti: A - Vzrostlý sekundární les = málo poničený; A - Vzrostlý sekundární les = více poničený; B - Nepoškozený les; C - Keřovitě travnatá mozaika. Podle 22

23 Madagaskar Udává se, že madagaskarské deštné lesy ztratily ze své původní rozlohy již 75%, přičemž 50% původní plochy lesa za posledních 50 let (Jiroušek & Novotný, 1998). Což je alarmující především proto, že s každou vykácenou plochou vymírají druhy rostlin a živočichů pro lidstvo dosud nepoznané a nenahraditelné, jelikož rostou a žijí pouze tam. 93% z 28 druhů primátů,99% ze 144 druhů žab a více než 70% rostlinných druhů na Madagaskaru jsou endemity (Primack et al,2000). Dnes tedy na dříve zeleném ostrově zbývají pouze roztroušené kousky lesa. R.K.B. Jenkins-Aberdeen,Lee D. Brady a R.A. Griffiths-Conterburg a M. Bisoa s J. Rabearivony pozorovali chameleóny v lese 2 km od vesnice Andronomay a 13 km jihovýchodně od Anjozorobe (Obr.12). Obr.12 Mapa ukazuje oblast sahavilanské řeky v poměru k většině silnic a měst, oblast andranomayského lesa (šipka) a zbývající deštný les Madagaskaru(černě). Přes vysoké narušení lesa (je mozaikou původního a sekundárního lesa, která je navíc protkána bylinnou vegetací a spálenými částmi) je velmi biologicky bohatý. Rozloha lokality je 8,8 km 2, přičemž 2,8 km 2 (pokácené stromy,požáry) zabírá vysoce poškozený les, 4,5 km 2 (pokácené stromy) málo poškozený a pouze 1.5 km 2 (málo využíváno u říček) je pokryto původním lesem. V oblasti 23

24 se vyskytovaly převážně následující druhy chameleónů :Calumma gastrotaenia, Calumma nasuta, Calumma globifer, Calumma brevicornis, Brookesia minima, Brookesia thieli (Jenkins-Aberdeen et al,2003 )(Graf 5). Graf 5 Průměrný výskyt chameleonů rodu Brookesia a Calumma v nepoškozeném lese (), hodně narušeném lese( ) a málo narušeném lese( ) Madagaskaru. C. brev = Calumma brevicornis, C. gas = Calumma gastrotaenia, C. glo = Calumma globifer, C. nas = Calumma nasuta, B. min = Brookesia minima, B.thi = Brookesia thieli Souvislosti mezi poničením lesa a výskytem chameleónů jsou patrné. Druhy Brookesia se vyskytují zejména v původním lese druh Brookesia minima dokonce nebyl ve vysoce poškozeném lese zaznamenán vůbec. Ostatní byly ve všech podmínkách, ale jejich diverzita i množství se s narůstající destrukcí zmenšovalo. Vegetace je pro chameleóny hlavně ochranou vůči predátorům a slunečním paprskům, její ztráta však snižuje i výskyt potravy chameleónů. Zajímavé je i zastoupení druhů v jednotlivých patrech lesa(graf 6)(Tab.5). Graf 6 Vertikální rozmístění deštných lesů; Level 1-podzemí, Level 2-lesní dno, Level 3-nízko podlažní pokryv, Level 4-vysokopodlažní pokryv 24

25 Tab. 5 Výskyt plazů v závislosti na vertikálním rozvrstvení ve východním děštném lese Madagaskaru. Level 1-podzemí, Level 2-lesní dno, Level 3-nízko podlažní pokryv, Level 4-vysokopodlažní pokryv Dalších 5 lokalit na Madagaskaru zkoumal C.J. Raxworthy od srpna do října 1998(Obr.13). Oblasti zahrnovaly středně i níže položené pralesy i s velkým okruhem lidského narušení. Bylo zde po dobu 78 dnů sledováno 28 druhů plazů. Raxworthy zjistil, že mnoho rodů gekonů(paroedura,hemopholis), chameleónů (Brookesia) a hadů (Pseudoxyrhopus, Lycodryas) žije pouze v oblastech Nosy Mangabe, která je zvláštní rezervací bez jakýchkoliv zásahů, což znamená, ze pokud ji narušíme, tyto druhy mohou vymizet! Lépe je na tom gekona Ebenavia, který kromě rezervace Nosy Mangabe, žije i v rezervaci Zahamena, ta je zničena pouze při okrajích a Chameleo paradis, který žije kromě oblasti Nosy Mangabe i málo narušené oblasti Anandrivola. Další rody chameleónů ( Brookesia, Cuculatus a Gastrotoenia) žijí jen v oblasti Anandrivola, tedy v málo narušeném lese a je pravděpodobné, že jeho další narušení by pro tyto druhy mohlo znamenat velkou hrozbu. Dále jsou tu chameleóni(calumma brevicornis, Calumma parsonii a Calumma willsii) spolu s hadem Liopholidophis thieli, kteří žijí jen v turistické železnici přístupné rezervaci Perinet. Další druhy Chameleo nusutus, Amphiglossus melanopleura a Sanzinia madagascariensis žijí ve všech oblastech, kromě nejvíc narušené oblasti Andranokoditra, takže zde ohrožení není bezprostřední. Jsou však i druhy, kterým narušení nevadí vyskytují se ve všech oblastech, jako například Zanosaurus aenus (Cordylidae)(Jenkins- Aberdeen et al,2003 ).Množství tohoto druhu se zvětšilo, což potvrzuje teorii Graye (1989) vysvětlenou již ve studii z Nigerie. 25

26 Obr. 13 Mapa Madagaskaru se zmíněnými městy. Existující deštný les je znázorněn šrafováním. Hranice východního regionu ukazuje přerušovaná čára. (A Antananarivo; T Toamasina; M Maroantsetra) 26

27 Jižní a Střední Amerika Obr. 14 Mapa Jižní a Střední Ameriky Tropický deštný les se rozkládá na více než polovině rozlohy Jižní Ameriky. Než se začalo s využíváním jeho přírodního bohatství jeho rozloha činila kolem 600 milionů hektarů, což je asi 2/3 území USA. Avšak nyní se každoročně vykácí zhruba 7,4 mil ha z této plochy, přičemž celých 3,67 mil ha pouze v Brazílii. Od roku došlo k odlesňování amazonských tropických deštných lesů ( km 2 ) ve stejné míře jako od objevení Brazílie v roce Z toho pouze v roce 1995 zmizelo ha lesa, což je dvakrát více než roční průměr z let a taktéž je to o 38% více než průměrný roční úhrn těžby v letech dekády zkázy Další problém zde činí požáry. V brazilské Amazonii bylo v roce 1987 za pouhé 4 měsíce spáleno km 2 lesa, čím se do ovzduší dostalo tun uhlíku, 6 mil tun sazí a tun oxidu dusíku. Takové pohromy mají obrovský vliv na změny podnebí, ale i na nevyčíslitelný úbytek organismů. Brazílie však ničí dál a plánuje 80 vodních elektráren, kdyby je postavila znamenalo by to zaplavení km 2 tropického deštného lesa(jiroušek & Novotný, 1998). Rozsah těžby v Jižní Americe dává vydělat lidem mnoho peněz, ale protože 80% těžby je ilegální, nevydělává stát, ani chudí obyvatelé, ale velké především evropské koncerny. Další hrozbou je těžba 27

28 nerostů a zemního plynu, která se provádí i v dosud nenarušeném lese. Jak uvádí J. Icochea, E. Quispisupac, A. Portilla a E. Pvouce ve své studii z peruánské Amazonie z let 1997 a 1998, těžba způsobuje fragmentaci a degradaci životního prostředí, znečištění vodních zdrojů a tím i velké snížení diverzity organismů(tab.6). Rod Málo urbanizované oblasti Manu Cusco Iquitos San Martin Cashiriari- 2 Cashiriari- 3 Pagoreni Total (Pakiza) Amazónico Region Obojživelníci Amphisbaenia Ještěři Hadi Gekkonidae Gymnophthalmidae Hoplocercidae Iguaridae Polychrotidae Scincidae Teiidae Tropiduriae Aniliidae Boidae Colubridae Elapidae Leptotyphlopidae Typhopidae Viperidae součet obojživelníků součet ještěrů součet hadů součet Šupinatých rozsah oblasti (km 2 ) U Tab. 6 Srovnání známé fauny Šupinatých na čtyřech místech v málo urbanizované oblasti v Peru a třech dodatečných míst: Manu národní park, Cusco Amazonino a Iquitos region. Ve všech popisovaných oblastech je nížinný les. U neprozkoumaná oblast. Data ukazují počty druhů z daného rodu. Úbytek životního prostředí je alarmující i ve Venezuele, kde můžeme najít 66 endemických druhů plazů (Primack et al,2000), tímto vážně ohrožených na životě. Jedinými zeměmi, kde doposud zůstává tropický deštný les z významnější části nedotčen jsou Guayana, Francouzská Guayana a Surinam. Velké potíže způsobuje i kácení ve Střední Americe a na Karibských ostrovech. Les je zde ničen v důsledku občanských válek i díky intenzivní zemědělské činnosti. Aby chudí obyvatelé zlepšili svou ekonomickou situaci vyměnili prales za nekonečné lány cukrové třtiny, bavlny, kávy, a tabáku. Prales je však na ostrovech zvláště důležitý, protože zadržuje dešťovou vodu. Jeho zničení tak způsobuje rozsáhlou erozi půdy a postupně i nedostatek vody(jiroušek & Novotný, 1998). 28