Doba se mění sex zůstává stejný? Mgr. Blanka Holešová

Transkript

1 Doba se mění sex zůstává stejný? Mgr. Blanka Holešová Ne vždy byl však český národ tak rozpustilý. Bohužel prošel i obdobím, kdy tyto roztomilé verše vyměnil za mnohem údernější o socialismu, o té nejslavnější revoluci, zlých mandelinkách bramborových, imperialistech, o laskavém, moudrém a pracovitém Leninovi, statečném Stalinovi a oddaném Gottwaldovi. Ženu už nebylo třeba dobývat. Při plnění úkolů pětiletky byla již dostatečně sama dobita. Zaposlouchejme se do veršů 50.let, které mluví za vše. Krmička vepřů (Michal Sedloň) Tak, jak mi pusa narostla, povím to, soudruzi, zkrátka. Řečnit, to není starost má, starám se o prasátka. Když na dvůr k výběhu vyháním narůžovělá hejna, cítím, ta práce je mi vším, je všední, a přec ne obyčejná, je něčím, čím řadím se hrdě k vám a proč mohu tady říci: Překročila jsem, soudruzi, plán, jsem jako vy, úderníci. Když měšťák cpal se vepřovou, po mně prsk leda slinou - nebyla mu dost fajnovou ženská vonící dřinou, když statkář cpal si do kapes, co vydělal na praseti, zatím co chudák dřel jak pes, aby měl brambor pro své děti, tehdy jsem nenáviděla ta tlustá, funící těla, ale dnes zrovna mazlím se s nimi, s prasátky leskle růžovými, opatřuji je, s láskou dbám o jejich vzrůst a zdraví, vždyť vím, že na stůl přijde vám šunka i bůček, ovar z hlavy. Šlichtu jim liji v koryta, s přáním, ať hezky přibývají,

2 ať je jich dost, ať dosyta se vepřového dělník nají. Soudruhu, který den co den překráčíš normy s celou směnou, vidím tě, jak si spokojen, utřeš svou bradu zamaštěnou a řekneš mámě: no tak vida. Zas jednou dobré pochutnání, A naše vláda mi řád přidá. A za tu lásku, za uznání jsem tolik šťastna, soudruzi, sotva si mohu přáti víc vynadejte mi za slzy, já srdcem to umím jen říct! Většina z nás má ráda brambory ve všech jejich formách vařené, ve slupce, pečené, smažené hranolky, americké, grilované, kaši, bramborové knedlíky Podívejme se na báseň, která vznikla v 50. letech v souvislosti s tímto pokrmem: Mandelinka bramborová Pro všechny pionýry jednotná teď linka: Ničte ji, hubte ji, je to mandelinka. Petr a Pavel, malí pionýři, našli v poli láhev, v láhvi brouky čtyři. Správní pionýři o vše jeví zájem. Vytáhli hned lupu, sedli k broukům na zem. Heleďte na něho, pod lupou brouka! Má žlutý kabát, nasupeně kouká. Divili se oba. Hlavou vrtí: Ach vy! kdopak to kde viděl

3 brouky vidět v láhvi. V poli leží láhev, brouk se z láhve dívá, to je věru případ tak pro detektiva. Soudruh od SNB: Jaká divná sklínka? Jen se do ní koukl: Hoši, mandelinka! Hurá, chválí chlapce, však má také zač; vždyť na toho brouka byl vydán zatykač. Brambory nám ničí, pole pustnou rázem, záškodník z letadla tu láhev shodil na zem. Kdo nám brouky schytá, v láhvi jsou jen čtyři? Mrk na Pavla Petr: Přece pionýři! Pro všechny pionýry teď ve vsi jedna linka: Chyťte ji, hubte ji, je to mandelinka! Další báseň byla zveřejněna v dětském časopise autor nebyl uveden a možná je to tak lepší. Máme chleba Máme chleba, rohlíky, a to hodně veliký, tři se vejdou do klobouku, Stalin na ně poslal mouku. Máme peče buchtičky pro kluky a holčičky, makové jsou, každá jiná, jsou to buchty od Stalina. Prezidentu Gottwaldovi děkujeme za plán nový. Za pět let a za měsíc

4 budeme mít všeho víc. Pětiletka je náš plán, kdo ji splní, bude pán! Na konci loňského roku jsme vstoupili do schengenského prostoru. Evropou volnou cestou. Pryč jsou časy ostře sledovaných hranic. Cigarety (Ivo Štuka) Šli jsme tuhle časně zrána na obhlídku k hranici. Tráva trochu pošplíchaná, v mlází šustnou zajíci. Tráva zleva naše tráva. Nepřátelská tráva zprava. A v té trávě z levé strany vidím cosi zablyštět. Zvednu to a vážím v dlani: balík cizích cigaret. Chesterfieldky v celofánu sladce voní v svěžím ránu. Sedli jsme si na pařezy, nejdřív já, pak desátník. Dumali jsme, co v tom vězí. Jaký je v tom zase trik. Tahle mana s nebe padá? Tož tak sladce voní zrada! Vážili jsme chvíli v dlani balík cizích cigaret. Pak ten balík znenadání přes hranici letí zpět. Za ním letí na přídanek pár krabiček partyzánek. Zakuřte si do libosti! Svých my máme, páni, dost! Nemají ten parfém sprostý, ale zato poctivost! Tráva zleva naše tráva. Nepřátelská tráva zprava. Zpátky jsme šli před polednem. Jen pár kroků jedlovím,

5 s partyzánkou si pak sednem. Ach, ten hustý, modrý dým. Tato doba je už naštěstí za námi a my se opět vracíme k tradičnímu modelu milostné poezie.