ZNALOST DĚTÍ V OBLASTI PRVNÍ POMOCI Bakalářská práce

Transkript

1 Masarykova univerzita v Brně Lékařská fakulta Katedra ošetřovatelství PETRA HOMOLKOVÁ ZNALOST DĚTÍ V OBLASTI PRVNÍ POMOCI Bakalářská práce Vedoucí práce: MUDr. Lukáš Dadák Brno 2006

2 Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci vypracovala samostatně a použila jen uvedené zdroje. Brno 2006

3 Můj největší dík si zaslouží MUDr. Lukáš Dadák. Děkuji mu za vedení a pomoc ve všech etapách příprav i realizace. Děkuji všem dětem i jejich vedoucím a pedagogům za ochotu zapojit se do průzkumu.

4 Obsah: Úvod...5 Cíle a hypotézy Význam první pomoci Co je to první pomoc? Výuka první pomoci dříve a dnes Výuka první pomoci ve školách Výuka první pomoci v zájmových kroužcích Povinnost poskytnout první pomoc Jak poskytovat první pomoc Bezvědomí Zástava dechu a selhání oběhu Šok Krvácení Zlomeniny Poranění hrudníku Poškození vysokou a nízkou teplotou Otravy Tonutí Poranění břicha Poranění mozku a lebky Infarkt myokardu Astma bronchiale Cévní mozková příhoda Křeče Náhlé stavy při diabetes melitus Metodika práce Výsledky průzkumu a jejich analýza Diskuse Návrh řešení Závěr...53 Seznam zkratek:...54 Literatura...55 Seznam příloh

5 Úvod Znalost dětí v oblasti první pomoci, to je téma, které jsem si zvolila pro svou bakalářskou práci. Průzkum se týkal věkové skupiny 9-15 let. Naprostá většina lidí považuje zdraví za to nejcennější co má, ale ne všichni umí o zdraví pečovat, někteří si své zdraví dokonce dobrovolně ničí kouřením, nedostatkem pohybu, nesprávnou stravou, riskantním chováním v silničním provozu a řadou dalších činností. Ale může nastat situace, kdy i přes všechnu péči dojde k náhlému, prudkému zhoršení zdravotního stavu. Může to být okamžik, kdy o záchraně života rozhodují vteřiny. V takové chvíli není čas čekat až přijde nějaký lékař, musí se jednat hned! Jednou z nejvíce rizikových skupin jsou děti a mladí lidé. Ve své práci se nezabývám prevencí těchto rizik, ale zkoumám, zda jsou děti schopné poradit si v situaci, kdy jsou odkázané sami na sebe, protože ve věku 9-15 let se začínají osamostatňovat a ne vždy je na blízku nějaký dospělý, který by jim pomohl. Myslím si, že v dnešní době, je výuka první pomoci na školách zanedbávána, proto mě zajímalo, jestli děti získávají znalosti o první pomoci i jinde. Děti mají mnohem lepší schopnost učit se než dospělí, tak proč je nenaučit mimo jiné i záchranu života? Toto téma jsem si vybrala, protože sama pracuji jako vedoucí v dětském klubu a jezdím jako zdravotník na tábory. Uvědomuji si, že děti jsou při svých aktivitách (organizovaných i neorganizovaných) vystaveny značnému riziku úrazu. Zajímalo mě, jestli děti mají potřebné teoretické znalosti pro praktickou pomoc. Zkoumala jsem i to, zda děti mají zájem naučit se první pomoc. V současnosti je trend, soustředit se sám na sebe a všechno si vydobýt ostrými lokty a nehledět na ostatní, promítly se tyto myšlenky i do ochoty pomáhat? Myslím si, že když děti budou dostávat informace o první pomoci zajímavým a snadno pochopitelným způsobem, bude je to bavit a sami se budou o první pomoc zajímat. Současně je třeba vést děti k všímavosti a odpovědnosti za své okolí. Při různých školeních pro vedoucí dětských kolektivů, kterých se účastním, se často zabýváme i otázkou bezpečnosti, protože si uvědomujeme, že rodiče nám svěřují to nejcennější co mají-svoje děti. Vedoucí ale nemůže být všude. Tak se může stát, že dítě bude u úrazu, u kterého nebude přítomný žádný vedoucí. Myslím si, že stejná věc 5

6 se může stát i ve škole, nebo při neorganizovaných hrách a činnostech, kde je narozdíl od volnočasových aktivit přítomno ještě mnohem méně dospělých. V teoretické části práce popisuji jak vypadá v současné době vzdělávání dětí v oblasti první pomoci, jsem přesvědčená, že je to stále nedostatečné a je potřeba se touto problematikou dále zabývat, protože když nebudou naše děti umět poskytovat první pomoc, tak tu nebude nikdo, kdo to naučí další generace a situace se bude nadále zhoršovat. Myslím si, že tento problém si zaslouží pozornost veřejnosti, hlavně rodičů, vždyť v jejich vlastním zájmu by mělo být, aby jejich děti uměli poskytnout první pomoc. Nenašla jsem žádnou publikaci, která by se zabývala výhradně tímto problémem. I to vypovídá o tom, že tento problém se v naší republice neřeší. 6

7 Cíle a hypotézy Prvním cílem mé práce je zmapovat znalosti dětí v oblasti první pomoci, otázky v dotazníku, které se týkají postupů při první pomoci jsem zpracovala podle publikace Mladý zdravotník II od Českého červeného kříže, je to soubor znalostí, které by měly mít děti na druhém stupni základní školy. Druhý cíl je zjistit, zda děti zdravotníků mají větší znalosti, než ostatní. Chci zjistit, zda toto povolání má vliv na znalosti dětí o první pomoci, to znamená, zda zdravotníci učí své děti první pomoc. Třetím cílem je zmapovat, zda mají větší znalosti dívky nebo chlapci,zda má pohlaví v této oblasti nějaký vliv. Čtvrtý cíl zjišťuje, jestli děti mají zájem naučit se první pomoc lépe, jestli je toto téma vůbec zajímá nebo je jim jedno, kolik toho ví. Poslední, pátý cíl mé práce chce zmapovat, odkud mají děti nejvíce informací, kde se učí první pomoc, jestli je to ve škole, doma nebo někde jinde. Hypotézy: 1. Většina dětí nedokáže odpovědět na většinu otázek správně. 2. Děti zdravotníků umí první pomoc lépe než ostatní. 3. Dívky mají větší znalosti než chlapci. 4. Většina dětí má zájem naučit se první pomoc lépe. 5. Děti mají nejvíce znalostí za školy. 7

8 1. Význam první pomoci Každý se může dostat do situace, kdy mu jde o život. Může to být v důsledku úrazu, náhlého vnitřního onemocnění nebo otravy. To jsou chvíle, kdy správně poskytnutá první pomoc může zachránit lidský život nebo při nejmenším přispět k úplnému nebo rychlejšímu uzdravení. Pro většinu zdravotníků je poskytnutí první pomoci samozřejmostí, ale u laické populace je chuť možná stejná, ale znalosti mnohem menší. A jak je to u dětí? Je vůbec důležité aby děti uměly poskytnout správně první pomoc? Myslím si, že poskytnout první pomoc patří k základní vzdělanosti každého občana. Mnoho lidí si myslí, že první pomoc mnohem lépe zvládnou členové přivolané záchranné služby a tak se do ničeho nepouští sami, ale jsou situace, kdy každá ztracená vteřina může znamenat vážné poškození zdraví nebo dokonce smrt. Při první pomoci jde často o jednoduchý manévr (např. záklon hlavy nebo správná poloha), který může zachránit život. V dnešní době narůstá význam první pomoci daleko více než kdy jindy S množstvím dopravních prostředků přibývá i množství nehod. Podle statistiky Ministerstva vnitra ČR v roce 2004 zavinily děti 681 nehod, z celkového počtu usmrcených osob na silnicích bylo 24 dětí z nichž 15 bylo spolujezdcem v osobním automobilu a 9 chodců. Dalo by se nějakému úmrtí zabránit, pokud by děti i dospělí znali pořádně první pomoc? Je stále více kardiovaskulárních onemocnění a RZP nestihne vždy přijet do pěti minut, naopak pěti minutová zástava srdce snižuje šance na přežití člověka téměř na nulu. V takové situaci platí, že kdo je u dané situace první může zachránit život. Pokud ovšem ví jak. Proč by měly i děti znát první pomoc? Protože i ony se mohou dostat do situace, kdy se některé z nich zraní a nebude na blízku žádný dospělý nebo žádný dospělý, který je schopen poskytnout první pomoc. Mimo to děti mají lepší schopnost učit se než dospělý, navíc čím dřív se dítě naučí ovládat první pomoc, tím dříve bude schopno někoho zachránit. 8

9 1.1 Co je to první pomoc? První pomoc je soubor jednoduchých a účelných opatření, sloužících k bezprostřední pomoci při náhlém postižení zdraví. Tato opatření lze provádět kdekoli, kdykoli a kýmkoli se základním zdravotnickým materiálem, často spíše s jeho jednoduchou improvizací, nebo pouze s holýma rukama. MUDr. Pavel Srnský, Základní norma zdravotnických znalostí. Mezi hlavní úkoly první pomoci patří přivolání záchranné služby zatelefonováním na číslo 155 případně je neměnné číslo, které funguje již řadu desetiletí, a přece se najdou lidé, kteří nevědí kam zavolat, když potřebují záchrannou službu. Na obě čísla lze volat bezplatně, na 112 dokonce bez SIM karty a se zamčenou klávesnicí mobilu. Číslo 112 je často centrální dispečink integrovaného záchranného systému, někde se člověk dovolá na RZP, někde na hasiče. Na vysílačce se jako nouzový kanál používá kanál číslo Výuka první pomoci dříve a dnes Před rokem 1989 se první pomoc vyučovala v rámci branné výchovy a procvičovala se během branných cvičení. S první pomocí se také setkávali vojáci základní vojenské služby, která byla profesionalizací armády zrušena. Další místo, kde se občan může setkat s výukou první pomoci je autoškola, ovšem i zde v omezeném rozsahu. 1.3 Výuka první pomoci ve školách V mateřských školách se u nás první pomoc neučí vůbec Na základních školách by se měla první pomoc učit Podle osnov ve čtvrté až páté třídě v kurzu výchova ke zdraví, kde by si děti měly osvojit ošetření drobných poranění, přivolání RZP a obvazovou techniku.v osmé třídě v biologii člověka, se má probrat celá předlékařská první pomoc v běžných situacích a transport postiženého. V tělesné výchově se děti mají postupně učit bezpečnost při tělesné výchově, v bazénu a v terénu a naučit se, jak se chovat ve vypjatých situacích. Ale protože většina učitelů nemá velké znalosti první pomoci, tak se tomu příliš nevěnují. V učebnici biologie (přírodopisu) pro osmou třídu je tomuto tématu věnováno přibližně osm stran a jsou tam informace o první pomoci při krvácení, zástavě dechu, poleptání a popálení. 9

10 Na Odborných učilištích se první pomoci věnují jen mistři při praxi a jen velmi omezeně. Hlavně studentům říkají jak se chovat, když se v dílně stane nehoda. Na středních školách (kromě střední zdravotnické školy) se většinou první pomoc neučí vůbec! I když je to pro většinu lidí poslední vzdělávací ústav. První pomoc se učí v omezeném rozsahu na některých gymnáziích. Na vysokých školách se zdravotnickým zaměřením se první pomoc vyučuje v rozsahu jednoho semestru. Na školách s pedagogickým zaměřením by se měla vyučovat, ale skutečnost je podle absolventů pedagogických fakult opačná. Na fakultách sportovních studií se první pomoc vyučuje v přibližně stejném rozsahu jako na lékařských fakultách. To znamená, že člověk, který se nerozhodne pracovat ve zdravotnictví a nemá zájem se naučit první pomoc se s její výukou nikdy nemusí setkat! Myslím, že tato skutečnost je alarmující. 1.4 Výuka první pomoci v zájmových kroužcích. V současné době se výuce první pomoci věnuje v nejrozsáhlejší míře Český červený kříž. Zajišťuje hlavně výuku dětí, ale i široké veřejnosti, zdravotníků zotavovacích akcí, žadatelů o řidičský průkaz a dalších skupin obyvatel. Pro děti je zaměřený kurz Mladý zdravotník (MZ) I. a II. stupně. MZ I se zaměřuje na nižší třídy základní školy a učí děti především obvazovou techniku a hygienické návyky. MZ II se již plně zaměřuje na první pomoc při krvácení, bezvědomí, zástavě dechu a oběhu, šoku, poranění kloubů a kostí, popáleninách, přehřátí organismu, poranění mozku, páteře a míchy. Zároveň učí žáky obvazovou techniku, polohy při nejrůznějších stavech a první pomoc při hromadném neštěstí. Znalosti dětí se prověřují na soutěžích formou modelových situací. Soutěže mají několik úrovní od oblastní až po celorepublikové kolo. Tyto soutěže mají kromě procvičovací i motivační funkci. V roce 2004 bylo vyškoleno v programech MZ I dětí a v MZ II dětí. Celkem žáků. Další organizací, která se zabývá výukou první pomoci pro děti je Sbor dobrovolných hasičů. Hlavní oblastí činnosti je požární ochrana, ale zabývají se i první pomocí. Prověřování znalostí se provádí formou soutěží a táborů. Existuje i několik menších organizací, které se zaměřují na výuku první pomoci u dětí. Je to například Emergency-sdružení profesních zdravotníků, 10

11 Kromě těchto organizací, existuje několik dalších, které se výuce PP věnují spíše okrajově v rámci své hlavní aktivity. Jsou to např. Dorostová unie-sdružení křesťanských dorostů, Skaut, Pionýr, ÚAMK (v rámci dopravní výchovy), Podle sčítání lidu, které proběhlo v roce 2001 bylo v ČR dětí ve věku 5-14 let, z toho vyplývá, že procento těch, které se řádně naučily první pomoc je maximálně 5%! 1.5 Povinnost poskytnout první pomoc Zákon 20/1966 Sb. ve znění zákona 260/2001 Sb. uvádí: V zájmu svého zdraví a zdraví spoluobčanů je každý povinen poskytnout nebo zprostředkovat nezbytnou pomoc osobě, která je v nebezpečí smrti nebo jeví závažné poruchy zdraví. Výjimku tvoří nebezpečí poškození zdraví zachránce např. přenos závažné nemoci nebo infekce, úraz elektrickým proudem, výbuch a podobně. 2. Jak poskytovat první pomoc Hlavní důraz by měl být vždy kladen na prevenci, chovat se tak, aby nebylo potřeba volat RZP a zachraňovat život, ale někdy i při nejlepší prevenci dojde k úrazu nebo jinému poškození zdraví. Člověk by si měl uvědomovat co všechno se může stát a přemýšlet co by v takovém případě dělal, když se naučí přemýšlet tímhle způsobem, dostanou se mu pod kůži všechny zásady a když taková situace nastane, bude pro něj mnohem jednodušší zachovat si chladnou hlavu a nepropadnout panice. Při poskytování první pomoci, je v první řadě třeba dbát o svou vlastní bezpečnost, používat ochranné pomůcky (zdravotnické rukavice, resuscitační rouška), zabezpečit místo nehody (vypnout proud, zastavit dopravu) a zvážit svoje schopnosti (záchrana tonoucího). Pokud tato rizika zachránce opomene, může se sám stát obětí. Při záchraně více zraněných je třeba určit pořadí ošetřování. Zachránce by si měl nejprve všímat lidí nehybných a tichých, ti bývají postiženi nejvíce. Postižené lze rozdělit do dvou skupin. Ti, u kterých je třeba okamžitě začít provádět život zachraňující úkony a ti ostatní (s lehkým nebo středně těžkým poraněním). Další velmi důležitou složkou PP je psychologické působení. Poraněný má většinou strach ze smrti, z trvalého postižení nebo nevysvětlitelnou úzkost. 11

12 Dominantní a jisté vystupování zachránce může velmi výrazně ovlivnit psychiku a spolupráci postiženého. V následujících oddílech bude popsána PP u jednotlivých poranění a postižení. 2.1 Bezvědomí Bezvědomí může vzniknout poraněním mozku, zhoršením okysličení mozku, poruchou vnitřního prostředí, úrazem elektrickým proudem, šokem, apod. Je to stav, kdy člověk nereaguje na oslovení, dotyk ani bolestivý podnět. Při nálezu takového člověka, je nejdříve nutné zjistit stav základních životních funkcí (ZŽF). Pokud postižený nereaguje, ale dýchá, je zachovaná činnost srdce a nejsou známky dalšího poranění (krvácení, podezření na poranění páteře) uložíme ho do stabilizované polohy. Viz obr. č. 1. V této poloze je riziko dušení Obr.č.1 Stabilizovaná poloha minimální. Pravidelně kontrolujeme ZŽF. V případě potřeby ihned zahájíme resuscitaci. 2.2 Zástava dechu a selhání oběhu Když nemocný nedýchá ani není hmatný puls na velkých tepnách, zahajujeme okamžitě Kardiopumocerebrální resuscitaci (KPCR), jedná se o umělé dýchání a masáž srdce. Příčinou zástavy oběhu může být úraz elektrickým proudem, infarkt myokardu, šok, hypoxie, apod. Nejprve pátráme po průchodnosti dýchacích cest (zapadlý jazyk, zubní protéza, zvratky apod.), případně rozsáhlém krvácení, které je nutno zastavit, poté okamžitě začínáme s resuscitací. Včasné zahájení resuscitace může odvrátit poškození mozku. Postižený leží na zádech na pevné podložce, zachránce zakloní hlavu a nejprve provede 2 účinné vdechy! Poté se pokračuje v poměru 15 stlačení hrudníku a 2 vdechy u dospělých osob, 5 stlačení a 1 vdech u dětí do osmi let a 3 stlačení a jeden vdech u dětí do jednoho roku. Podle nejnovějšího doporučení American Heart Association Guidelines for Cardiopulmonary Resuscitation and Emergency Cardiovascular Care má být poměr stlačení hrudníku a vdechů 30:2. Před zahájením Obr.č.2 KPCR 12

13 masáže je třeba najít správné místo pro stlačování. Odměří se přiložením dvou prstů nad mečovitý výběžek hrudní kosti (viz obr. č. 2). Masáž se provádí napnutými pažemi, kolmo k nemocnému, vahou těla. KPCR by neměla být přerušena na dobu delší než 10s. Za minutu by mělo dojít zhruba 100x ke stlačení hrudníku u dospělých a dětí nad 8 let. U novorozenců by ke stlačení mělo dojít asi 120x. Přibližně každou minutu zkontrolujeme ZŽF. Při umělém dýchání se u dospělých osob vdechuje objem plic zachránce, u dětí záleží na velikosti a věku, přibližně odpovídá objem polovině objemu plic zachránce. U kojenců se vdechuje pouze obsah úst. Počet vdechů by měl být u dospělých 12, u dětí 20 a u novorozenců 30 za minutu. Kontrolou správného umělého dýchání je zvedání hrudníku postiženého. Kdy lze KPCR ukončit? Při obnově ZŽF, při vystřídání jiným zachráncem, při takovém vyčerpání, které znemožňuje pokračovat. Kdy volat RZP? Při více zachráncích jeden volá a ostatní začnou s KPCR. Když je zachránce jen jeden a resuscituje dospělého, nejdříve volá a pak začíná resuscitovat. Při resuscitaci dítěte nejprve asi jednu minutu resuscituje a pak teprve volá. Výjimkou je tonutí a srdeční zástava při traumatu (nezáleží na věku), kdy se nejprve provádí KPCR a až poté volá. U dětí s arytmií se nejdříve volá a potom resuscituje. 2.3 Šok Šok je reakce organismu na snížený objem cirkulující krve. Může být absolutní (zevní nebo vnitřní krvácení, popáleniny) nebo relativní (anafylaktický šok). Další příčinou může být selhání srdce jako pumpy (infarkt myokardu, arytmie, úraz elektrickým proudem). Při rozvinutém šoku dochází k nedostatečnému prokrvení tkání a k ischemii. Příznaky šoku jsou nízký krevní tlak a zrychlování tepové frekvence, protože srdce se snaží kompenzovat nedostatek krve rychlejším výkonem, změna vědomí a apatie způsobená nedostatečným prokrvením mozku. Dále studený pot, třes a bledost. Mezi protišoková opatření patří 5T: teplo (zamezení tepelným ztrátám, izolovat nemocného od země, lze použít například termofolii), ticho (má psychologický vliv, pomůže uklidnit postiženého), tekutiny (nedávat postiženému napít, jen svlažovat rty), tišení bolesti (správné ošetření základních nebo přidružených poranění, např. zástava krvácení, znehybnění končetin; nepodávat analgetika ústy, mohlo by to vyvolat zvracení, kromě toho je snížený průtok krve zažívacím traktem, takže dochází k omezenému vstřebávání), transport (při známkách šoku je vždy nutné 13

14 volat RZP, šok vypadá na pohled nevinně, ale nemocný je v ohrožení života!). Pacienta uložíme do protišokové polohy, hlava je níž než končetiny, díky tomu dochází ke zlepšení průtoku krve mozkem. Viz obr. č Krvácení Při masivním krvácení (zevním i vnitřním) je Obr. č.3 Protišoková poloha nemocný ohrožený především šokem. Krvácení může být tepenné, žilní nebo vlásečnicové, často je smíšené. Při PP se snažíme o snížení průtoku cévou tím, že na ni vyvineme tlak a zvedneme ji nad úroveň srdce. Tlak lze vyvinout buď přímo (stlačení rány prsty, přiložení tlakového obvazu) nebo nepřímo (stlačením tlakových bodů, přiložením zaškrcovala). V první řadě se dává přednost tlakovému obvazu. Viz obr. č. 4. přímo na ránu dáváme krycí vrstvu, na ni tlakovou vrstvu (smotané obinadlo, kapesník, apod.) a tu pod tlakem obvážeme dalším obinadlem. Při prosáknutí krve přidáme další tlakovou vrstvu a opět obvážeme, původní nesundáváme! Prosákne-li i druhá vrstva (dle Bydžovského; dle Srnského třetí), přikládáme škrtidlo. Škrtidlo se přikládá jen v přesně definovaných situacích: masivní krvácení z velkých tepen (stehenní, pažní), úrazová amputace spojená s masivním krvácením, otevřená zlomenina Obr. č.4 Tlakový obvaz nebo cizí těleso v ráně s masivním krvácením (těleso se nesmí vytahovat, úlomek se nesmí zastrkávat zpátky), dočasně při malém počtu zachránců, prosáknutí dvou (třech) vrstev tlakového obvazu. K zaškrcení se nikdy nesmí použít úzký předmět (drát nebo tkaničky). Škrtidlo se přikládá směrem k srdci, v takové části končetiny, kde lze zaškrtit cévu o jednu kost. Při vnitřním krvácení se vylévá krev do tělesných dutin. Pacient může ztratit velké množství krve než se zjistí, že krvácí. Do břicha se vejde až 5000 ml, do předloktí ml, do paže ml, do stehna až 2500 ml, do bérce ml. Příčinou může být úraz, zlomeniny nebo pohmožděniny. Příznakem je rozvíjející se šok. Zjistíme-li vnitřní krvácení, okamžitě voláme RZP, nemocného uložíme do 14

15 protišokové polohy a provedeme protišoková opatření, chladíme postiženou oblast. Při vnitřním krvácení je člověk ohrožen na životě! Při krvácení z ucha je třeba zjistit, zda krvácí boltec nebo zvukovod nebo zda krev vytéká zevnitř. Krvácení z ucha je příznakem poranění mozku. V takovém případě je třeba postiženého uložit do polosedu s nakloněním hlavy na postiženou stranu, je-li při vědomí. Je-li v bezvědomí, uložíme ho do stabilizované polohy na postiženou stranu. Voláme RZP. Je-li při krvácení z nosu krev ředěna tekutinou, jedná se také o poranění lebky. Nemocného posadíme, předkloníme a doporučíme mu, aby dýchal ústy (aby nedošlo ke vdechnutí krve. Voláme RZP. Při zvracení nebo vykašlávání krve došlo ke krvácení do trávícího traktu nebo dýchacího ústrojí. Je-li nemocný při vědomí, uložíme ho do polosedu, je-li v bezvědomí do stabilizované polohy. Voláme RZP. Krvácí-li žena z rodidel, je to příznak začínajícího potratu nebo porodu. Ženu uložíme do polohy na zádech s pokrčenými dolními končetinami, které pod koleny podložíme. Voláme RZP. 2.5 Zlomeniny Zlomenina vzniká při působení hrubé mechanické síly na povrch těla nebo jako následek nepřirozeného pohybu (pád, přenesená síla). Zlomenina může být otevřená (úlomek kosti prochází kůži na povrch těla) nebo uzavřená (není porušená celistvost kůže). Zlomenina může postiženého ohrozit především šokem (při vnitřním krvácení), poraněním okolní tkáně (cévy, nervy), infekcí (u otevřené zlomeniny). Mezi příznaky zlomeniny patří bolest v místě zranění, která se zvětšuje při pohybu. Dalším příznakem může být otok, později krevní podlitina, nepřirozená pohyblivost, deformovaný tvar končetiny nebo viditelně vyčnívající úlomek kosti při otevřené zlomenině. Někdy může nemocný při úrazu slyšet nebo vnímat prasknutí kosti. Při první pomoci u otevřené zlomeniny je důležité úlomek obložit měkkým, sterilním materiálem a sterilně překrýt. Úlomek se nesmí zastrkávat zpět. Je nutné zabránit krvácení. Dále se postupuje jako u zavřené zlomeniny. Zde je základním pravidlem fixace. Musíme znehybnit kloub nad a kloub pod zlomeninou. Při zlomenině dolní končetiny může jako dlaha sloužit druhá noha. Při fixaci zlomené horní končetiny se ruka v dlaze dává do závěsu. Při manipulaci s postiženou 15

16 končetinou je třeba ji vždy držet nad a pod postiženým místem, aby nedošlo k dalšímu poškození tím, že se budou úlomky o sebe třít, navíc každý pohyb je pro zraněného velmi bolestivý. Je-li zlomená dlouhá kost, musíme zároveň provádět protišoková opatření, protože zlomenina může silně krvácet. Mezi další komplikace může patřit tuková embolie nebo pneumotorax u zlomenin žeber. Každý s podezřením na zlomeninu by měl být vyšetřen v nemocnici. Do této kapitoly můžeme zařadit i poranění páteře a míchy. Příčinou tohoto poranění je pád z výšky (na nohy i hlavu), autonehoda, skoky do mělké vody apod. Nemocného obvykle nalezneme vleže, udává bolesti zad a poruchy citlivosti a/nebo hybnosti končetin. Při první pomoci se snažíme minimalizovat pohyb s poraněným jen na nejnutnější úkony jako je vyproštění z hořícího auta nebo položení na záda při nutnosti resuscitace. Manipulace by měla být vždy na pevné podložce (nejlépe vakuové matraci) s fixovanou hlavou za pomoci alespoň čtyř lidí. Nemáme-li k dispozici dostatek lidí nebo pevnou podložku, musíme zvážit, zda je nutné s postiženým hýbat před příjezdem RZP. Při podezření na poranění páteře voláme vždy RZP. 2.6 Poranění hrudníku Poranění mohou být otevřená nebo zavřená, poranění může postihnout hrudní stěnu a/nebo orgány uvnitř hrudníku. Mezi poranění hrudníku patří zlomeniny žeber a poranění plic. Všechna poranění hrudníku jsou provázena velkou bolestivostí při dýchání. Zlomeniny žeber mohou být jednoduché (fraktura jednoho až dvou žeber), sériové (tři a více žeber) nebo dvířkové vylomení hrudní stěny, při kterém dochází k tzv. paradoxnímu dýchání (při vdechu se vylomená část vsaje do hrudníku a při výdechu se vyklene ven). K nejčastějším poraněním plic patří pneumotorax a hemothorax. Pneumotorax je přítomnost vzduchu (zrušení podtlaku) v pohrudniční dutině. Tím pádem plíce na postižené straně zkolabuje a nemůže probíhat výměna dýchacích plynů. Pneumotorax je buď otevřený (vzduch do pohrudniční dutiny vnikl z okolního prostředí), zavřený (při poranění plic, dýchacích cest nebo žeber) nebo přetlakový. V takovém případě se rána při nádechu otírá a při výdechu zavírá, takže vzduch se hromadí v pohrudniční dutině a přetlačuje mediastinum na zdravou stranu. 16

17 Nemocný s pneumotoraxem trpí dušností, může se rozvíjet šok, cyanóza, bledost. U otevřeného pneumotoraxu je vidět rána na hrudníku a je slyšet unikání vzduchu. V rámci první pomoci uložíme nemocného do polosedu s podepřenými zády. Na ránu otevřeného pneumotoraxu se přikládá poloprodyšný obvaz (sterilní krytí se překryje igelitem a přelepí ze třech stran). Pokud je v ráně nějaké těleso, nikdy ho nevytahujeme, pouze fixujeme! S postiženým co nejméně hýbeme. Rozvíjí-li se šok, uložíme nemocného do protišokové polohy. Voláme RZP. Hemothorax znamená přítomnost krve v pohrudniční dutině. Bez odborného vyšetření v terénu nepoznáme pneumotorax od hemothoraxu. Příznaky jsou stejné jako u uzavřeného pneumotoraxu. Při první pomoci jsou důležitá protišoková opatření a okamžitě volat RZP. 2.7 Poškození vysokou a nízkou teplotou Do této skupiny řadíme celková (přehřátí, podchlazení) i lokální (popáleniny, omrzliny) poškození vysokou nebo nízkou teplotou. Celková jsou způsobená vzestupem nebo poklesem okolní teploty nad/pod tolerovanou hranici jedince. Ke vzniku poškození může přispět nevhodný oděv, zdravotní stav, požití alkoholu, porucha termoregulačního centra a další okolnosti. Celkové poškození teplem se nazývá úpal, přehřátí způsobené přímým působením slunečních paprsků úžeh. Na postiženém můžeme pozorovat červeně zabarvenou kůži, pocení, únavu, malátnost, zmatenost, poruchy vědomí až bezvědomí, zrychlené dýchání, zrychlená tepová frekvence, halucinace a zvracení. Intenzita příznaků je závislá na okolní teplotě a na dalších, výše uvedených faktorech. Rizikové skupiny jsou děti a staří lidé. Také ti, kteří nemají dostatek tekutin. Při první pomoci je třeba nejprve zabránit dalšímu působení vysoké teploty (to ovšem není vždy možné), ochlazení postiženého vlažnou sprchou nebo zábaly, při zachovaném vědomí podáváme studené tekutiny, při bezvědomí zajistíme základní životní funkce a voláme RZP. Prevencí proti přehřátí může být vhodný oděv, dostatek tekutin (dospělý člověk by měl v horkých dnech vypít alespoň tři litry tekutin), pokrývka hlavy a nezdržovat se zbytečně dlouho na přímém slunci. Všechny tyto doporučení se ještě více než na dospělé a zdravé vztahují na děti, starší občany a nemocné. Při změnách vědomí je třeba volat RZP. 17

18 Celkové poškození chladem neboli podchlazení vzniká při poklesu tělesné teploty pod 35 C. Při spojení s dalšími faktory stačí, když teplota okolí klesne pod teplotu 15 C a již může vzniknout podchlazení. Kromě výše uvedených faktorů, může k podchlazení přispět i vítr (viz Tab. č. 1), konzumace alkoholu nebo vlhkost vzduchu. Příznaky podchlazení jsou pokles tepové a dechové frekvence, postupná ztráta pohyblivosti, únava. Při poklesu tělesné teploty pod 27 C začíná postupná ztráta vědomí, povrchní dech a arytmie. Pokud chceme zabránit nekontrolovatelnému poklesu tělesné teploty, musíme nejprve zabránit dalším ztrátám tepla, nejlépe přidáním vhodného oděvu nebo zakrytí nemocného termofolií, dodáním energie a teplých nápojů (jen je-li nemocný při vědomí), má-li postižený mokrý oděv, je třeba ho vyměnit za suchý. Další zásadou je postupné ohřívání vlažnou, později teplou vodou. Při závažnějších příznacích je třeba volat RZP. tab.č.1 Efektivní teplota v závislosti na rychlosti proudění vzduchu (větru) při nízkých teplotách vzduchu Rychlost větru (km/h) Teplota vzduchu (C) 0 bezvětří vánek větřík vítr čerstvý vítr 50 prudký vítr 70 vichřice silná vichřice Popáleniny jsou způsobeny buď přímým kontaktem (s předmětem nebo plamenem), kontaktem s tekutinou nebo parami, působením elektrické energie (včetně 18

19 zasažení bleskem), třením těla o drsný povrch nebo působením radiace (sluneční záření, radioterapie v onkologii, průmyslové RTG). Popáleniny ohrožují nemocného především šokem (ztráta tekutin a bolest) a infekcí. Podle rozsahu dělíme popáleniny na tři stupně. I. stupeň je charakterizován zarudnutím kůže a bolestivostí. Hojení probíhá v řádu dní, pro zmírnění účinků stačí chladit. II. stupeň zasahuje hlouběji do kůže, tvoří se puchýře, je poškozeno podkoží, bolí nejvíce ze všech stupňů, hojí se týdny a způsobuje jizvy. III. stupeň znamená nekrózu až zuhelnatění, popálenina bolí méně než II., protože jsou ničeny receptory vnímání bolesti. Hojí se měsíce, často je nutná transplantace, zůstávají jizvy. Tento typ popáleniny nemůže vzniknout vařící vodou. Některé prameny uvádějí rozdělení čtyřstupňové, kde třetí stupeň je kombinací puchýřů a nekrózy a čtvrtý zuhelnatění. Případně se místo klasifikace I.-IV. používá I., II.a, II.b, a III. Další rozdělení je možné podle rozsahu poškození. Používá se pravidlo devíti: hlava a každá horní končetina zaujímají 9% těla, každá dolní končetina, záda a přední část trupu zaujímají 2x 9%. Poslední 1% zbývá na genitál. Toto rozdělení můžeme použít jen pro dospělé, děti mají poměry jiné. U dětí představuje hlava 14% celkového povrchu a u kojenců dokonce 18%. Obecně lze říci, že povrch dlaně dospělého člověka představuje 1% povrchu. Při PP musíme nejprve zabránit dalšímu působení tepla (uhašení ohně, svlečení oděvu-pokud není přiškvařené, odstranění prstýnků apod.) na popálené plochy. Postižené plochy chladíme, nejlépe studenou tekoucí vodou, tak dlouho, dokud přináší úlevu (většinou je to minut). Poté sterilně kryjeme všechny plochy kromě popálenin I. stupně, obličeje a krku. Puchýře se nepropichují, postižené plochy se nesmí dezinfikovat, nepoužívají se žádné zásypy ani masti. V případě příškvarů se látka nestrhává, jen se ostřihne s dostatečným okrajem. Při rozvíjejícím se šoku se provádí protišoková opatření. Šok vyvolává poškození větší než 15% u dospělých a 10% u dětí. V takovém případě voláme RZP. K lékaři dopravíme každého nemocného se závažnějším popálením nebo rozsáhlejším než jedno procento. Omrzliny vznikají při působení nízké teploty na některou část těla. Příčinou nízké teploty může být teplota prostředí nebo chemická látka. Omrzliny se dělí do třech stupňů. Při I. stupni je kůže bledá, nafialovělá, málo citlivá. Ohřívání je nepříjemné. II. stupeň je charakterizován necitlivou, nažloutlou kůží s puchýři. III. stupeň znamená nenávratné poškození tkáně (musí se amputovat), zmrzlé tkáně se po 19

20 rozmrazení rozpadají. Při ohřívání, se plochy nesmí třít hrubou látkou, pouze něčím měkkým, ohřívají se vodou, nejdříve vlažnou, poté postupně teplejší. 2.8 Otravy Otravy mohou způsobit buď látky toxické nebo předávkování léčivy. Látka se do organismu může dostat trávícím nebo dýchacím traktem, přes kůži nebo injekčně. Příčinou může být např. záměna lahví, předávkování alkoholem, nadýchání se oxidu uhelnatého, jedovaté houby a mnoho dalších. Otrava může mít i sebevražedný podtext. Budu popisovat jen některé, nejčastěji se vyskytující otravy. Obecně pro PP u otrav platí odstranit další působení látky, zajistit vzorek látky pro lékaře, pečovat o ZŽF, omezit další vstřebávání látky a zajistit odborné ošetření. Při hromadných otravách (3 a více osob) je třeba informovat i policii. Otrava oxidem uhelnatým může vzniknout při nedokonalém hoření. Váže se na hemoglobin a vazba je x pevnější než vazba s kyslíkem, tím pádem vzniká tkáňová hypoxie. Oxid uhelnatý je plyn bez barvy a bez zápachu! Mezi příznaky patří bolesti hlavy, zčervenání, zrychlené dýchání, závratě, zvracení, poruchy zraku, poruchy vědomí, křeče a následná smrt. Při první pomoci je nejdůležitější dostat postiženého z prostředí, kde je zvýšená koncentrace oxidu uhelnatého a zajistit přísun čerstvého vzduchu. Každý nemocný, který má příznaky otravy by měl být vyšetřen lékařem, při závažnějších poruchách voláme RZP. Otravy mohou vyvolat i jedovaté nebo nejedlé houby. Jed se neničí sušením, vařením nebo zmražením. Příznaky jsou podle typu poškození, které houba vyvolává. Může to být 1. gastroenterický typ, kdy převládají zažívací potíže (nevolnost, zvracení, bolesti břicha, průjem, apod.), 2. neurotoxický typ, kde dominují příznaky poškození nervové soustavy (poruchy vidění, snížená tepová frekvence, poruchy citlivosti a hybnosti atd.) a 3. hepatotoxický, kdy jsou v popředí příznaky ze selhávání jater. Je-li pacient při vědomí, je třeba vyvolat zvracení a zároveň zajistit část žaludečního obsahu pro vyšetření, také zajišťujeme ZŽF. Častou příčinou otravy je nadměrné požití alkoholu. V reakci na alkohol záleží na věku, pohlaví, tréninku, hmotnosti a dalších faktorech, proto i smrtelná dávka je silně individuální. Většinou je to mezi 3,5-5, ale jsou známé případy, kdy je množství alkoholu v krvi ještě vyšší. Otrava alkoholem má čtyři stádia. I. se nazývá excitační, je charakterizované ztrátou zábran, euforií, zčervenáním tváří apod. Nastává 20

21 při hladině 0,5-1. II. stádium je hypnotické, typická je porucha rovnováhy a koordinace, smyslové poruchy, snížené vnímání bolesti. Většinou je v rozmezí 1-2. III. při hladině 2-3,5 se nazývá narkotické. V tomto rozmezí začíná zmatenost, postupné upadaní do bezvědomí, zvracení a možnost aspirace. V posledním IV. stádiu nastává zástava dechu, selhání oběhu a smrt. To bývá ve výše uvedeném rozmezí. Příčinou otravy léky může být buď neúmyslné předávkování, náhodné požití (třeba dětmi) nebo nejčastěji sebevražedný pokus. Příznaky jsou různé, podle toho, o jaké léky šlo. Při požití hypnotik to bývá slabost, ospalost, poruchy vědomí až koma, poruchy dýchání a selhání oběhu. Požití vysoké dávky opioidů je provázeno euforií, zvracením, útlumem dechu, zúženými zornicemi a různými stupni poruchy vědomí. Při PP je třeba dbát o ZŽF, zamezit dalšímu působení léků (je-li postižený při vědomí, vyvolat zvracení) a podání živočišného uhlí, vždy se snažíme zajistit krabičku od požitých léků a snažíme se zjistit, kolik toho nemocný požil. Antidotem hypnotik je Flumazenil, antidotem opioidů Naloxon Tonutí Základní příčinou tonutí je dušení způsobené přítomností vody v dýchacích cestách a/nebo v plicích. Tím pádem dochází k nedostatečnému okysličení krve a následně tkání. Tonutí dělíme na suché, kdy je voda přítomna jen v horních dýchacích cestách, což způsobuje stah hlasivek a mokré, kdy voda vnikne do alveolů a prochází do krve. Toto rozdělení nemá vliv na PP. Důvodem, proč se člověk začne, topit může být např. úraz hlavy, křeč, vyčerpání, vdechnutí aeorosolu (při větru a dešti). Důležité je hlídání dětí ve vodě! Nejdříve je třeba postiženého vytáhnout z vody. To by měl provádět jen ten, kdo přesně zná postup a má dost síly, může se stát, že tonoucí začne topit zachránce. Po vytažení se zahajuje resuscitace (je-li to třeba), musíme dát pozor na prochladnutí nemocného, voláme RZP. Horší je tonutí ve slané vodě, protože voda zůstává v plicích a nevstřebává se Poranění břicha Poranění břicha může být otevřené nebo uzavřené. Otevřené poranění je způsobené bodnou, řeznou, sečnou nebo střelnou ranou. Je porušená celistvost břišní stěny a rána většinou krvácí. Rozsah rány může být od malých, nekrvácejících ranek, 21

22 které jsou jen povrchové, až po velké rány s výhřezem břišních orgánů, proto i příznaky mohou být velmi rozmanité. Uzavřené poranění bývá důsledkem působení hrubé síly jako je kopnutí, úder, přejetí vozidlem, pád v výšky apod. Mezi příznaky poranění břicha patří téměř vždy bolest, dále krvácení (které může vést až k rozvoji šoku), nevolnost, zvracení, nemocný zaujímá úlevovou polohu. Při otevřeném poranění je třeba zastavit krvácení, případně fixovat cizí předmět v ráně (nikdy ho nevytahujeme), jsou-li vyhřeznuté útroby, nevracíme je, sterilně kryjeme. Případně provedeme protišokové opatření. Při závažnějším poranění voláme RZP. Nepodáváme nic ústy! Nemocného uložíme do polohy v polosedu, s pokrčenými, podloženými končetinami aby došlo k uvolnění břišní stěny Poranění mozku a lebky Poranění lebky může způsobit náraz při autonehodě, pád, napadení nebo udeření, které způsobí prasklinu, vpáčenou zlomeninu nebo zlomeninu spodiny lebeční. Nemocný bývá v bezvědomí, často vytéká krev (může v ní být příměs mozkomíšního moku) z ucha nebo nosu, na hlavě můžeme najít ránu, po několika hodinách může vzniknout brýlový hematom kolem očí, mohou být přítomny i příznaky poranění mozku. Je-li postižený v bezvědomí, je třeba položit ho do stabilizované polohy, na stranu, kde ucho krvácí (ucho sterilně kryjeme), je-li nemocný při vědomí, zabráníme pohybu, který není nezbytně nutný, mírně podložíme hlavu, voláme RZP. Poranění mozku se dělí na otřes, zhmoždění a stlačení mozku. Poranění mozku mohou způsobovat stejné mechanismy jako poranění lebky. Při otřesu mozku nemocný udává bolesti hlavy, většinou krátké bezvědomí (v řádu minut), nepamatuje si na okolnosti úrazu, nevolnost a zvracení, zvýšenou spavost, apod. Zhmoždění mozku již způsobuje změny na struktuře buněk. Příznaky jsou podobné, bezvědomí trvá déle, přidružují se neurologické poruchy (poruchy citlivosti, hybnosti, poruchy smyslového vnímání). Stlačení mozku je nejzávažnější z uvedených poranění. Bezvědomí bývá dvoufázové, první nastává bezprostředně po úrazu, potom se vědomí vrací, nemocný trpí nevolností, zvrací a postupně upadá opět do bezvědomí. Doba, kdy je nemocný při vědomí se nazývá lucidní interval a může trvat různě dlouho od několika minut až do jednoho dne. Druhé bezvědomí je způsobené otokem nebo krevním výronem v mozku. Je možné pozorovat různou velikost zornic (na straně útlaku je mydriáza). První pomoc je stejná jako u poranění lebky. 22

23 2.12 Infarkt myokardu Toto onemocnění vzniká při uzávěru věnčitých tepen, důsledkem toho nemá srdeční sval dostatek kyslíku. Nemocný udává náhle vzniklou svíravou bolest za hrudní kostí, která může vyzařovat do levé horní končetiny, ramene, oblasti žaludku atd. (bolest nereaguje na podání Nitroglycerinu), dušnost, je zpocený, má strach o svůj život, tep je zrychlený, může být nepravidelný, při rozsáhlém poškození se může rozvinout šok. Při první pomoci zajišťujeme tělesný klid, uvolnění oděvu kolem krku, snažíme se o psychické uklidnění, podáme Nitrát pod jazyk (má-li ho nemocný u sebe) buď v tabletách nebo ve spreji, voláme RZP, při selhání oběhu zahajujeme resuscitaci, při známkách šoku provedeme protišoková opatření, nemocného při vědomí uložíme do polohy v polosedu, nemocného v bezvědomí do stabilizované polohy Astma bronchiale Příčinou astmatu je náhlé zúžení průsvitu průdušek, způsobené nejčastěji alergií. Nemocný je dušný, výdech je prodloužený, na dálku je slyšitelné pískání během výdechu, má strach ze smrti, bývá zpocený. Těžký astmatický záchvat může způsobit cyanózu, nedostatečné prokrvení tkání, které může vést až k bezvědomí. Nemocný zaujímá většinou ortopnoickou polohu, to znamená, že sedí v polosedě, s opřenými horními končetinami, aby mohl zapojit pomocné dýchací svaly. Pokud je nemocný již léčený astmatik, měl by mít u sebe naordinovaný lék, v tom případě mu podáme jednu až dvě dávky. Zajistíme přívod čerstvého vzduchu. V případě závažnějších dechových potíží, či nereagování na podaný lék voláme RZP Cévní mozková příhoda Cévní mozková příhoda je způsobena ucpáním nebo prasknutím tepénky, stejně jako u infarktu myokardu. Většinou začíná bez nějakých varovných příznaků z plného zdraví. Ohroženější jsou starší osoby s náchylností k ateroskleróze a vysokému krevnímu tlaku. Mezi příznaky patří většinou pokleslý ústní koutek, poruchy vnímání až bezvědomí, poruchy hybnosti a citlivosti pravé nebo levé poloviny těla, bolesti hlavy, poruchy zraku, nevolnost až zvracení, někdy zpomalení tepové frekvence, 23

24 postižený může být pomočený a pokálený. Při první pomoci je důležité zajištění klidu, nepodávat léky, podložit hlavu, volat RZP Křeče Křeč je mimovolný stah příčně pruhovaného svalstva. Křečové stavy jsou projevem dráždění nebo onemocnění CNS. Příčinou takového stavu může být přehřátí CNS, úraz hlavy, epilepsie, metabolické poruchy, infekce CNS (zánět mozkových blan nebo mozku), cévní mozková příhoda, psychické poruchy, nádorová onemocnění, otravy, eklampsie atd. Křeče lze dělit na tonické, klonické nebo tonicko-klonické. Tonické způsobují celkovou ztuhlost těla, zástavu dechu a obloukovité prohnutí těla. Klonické jsou charakterizované opakovanými záškuby, při nichž se střídá napětí a uvolnění. Tonicko-klonické jsou kombinací obou typů, nejprve probíhají krátkou dobu tonické (několik desítek sekund), poté delší dobu (několik málo minut) klonické. Obecně lze říci, že při zajištění první pomoci u křečových stavů je třeba dbát na bezpečnost nemocného, to znamená odstranit z jeho dosahu ostré nebo jiné předměty, o které by se mohl poranit. Pokud to stihneme, vložíme mezi zuby kapesník, aby nedošlo k pokousání jazyka. Při bezvědomí zajistíme ZŽF, uložíme nemocného do stabilizované polohy. U křečí svalů při sportu násilně natáhneme sval a jemně masírujeme. RZP voláme při vysoké horečce, poruchách ZŽF, u malých dětí a těhotných žen. Epilepsie je nemoc, při které je v mozku přítomné epileptické ložisko. Pro vznik epileptického záchvatu je třeba určitého podnětu (plápolající oheň, bubny, jízda vlakem, televize). Pro epilepsii jsou charakteristické tonicko-klonické křeče. Někdy předchází vlastnímu záchvatu aura. Každého, kdo prodělal epileptický záchvat (i když jde o léčeného epileptika) by měl vidět lékař. Při poruše vědomí voláme RZP. Život ohrožující je status epilepticus, kdy dochází k řadě záchvatů, bez obnovy vědomí mezi nimi. Přítomné jsou poruchy dýchání a otok mozku. Febrilní křeče mohou provázet vysoké horečky (nad 39 C) u dětí do šesti let, zároveň dochází k poruchám vědomí. V rámci PP je třeba snížit tělesnou teplotu odkrytím dítěte, chladným zábalem, případně podáním paracetamolového čípku. Nepodávat nic ústy! Dítě transportujeme na dětské oddělení. 24

25 2.16 Náhlé stavy při diabetes melitus Do této kategorie patří hypoglykemické a hyperglykemické koma. Hypoglykemické koma je nejzávažnější komplikací u diabetika. Příčinou je velké množství inzulinu v těle. Důvodem může být vysoká dávka inzulinu podaná injekčně, podání správné dávky, ale přijetí malého množství cukrů v potravě, zvracení nebo nadměrná fyzická aktivita. Hypoglykémie nastává při snížení hladiny glukózy v krvi pod 3,3 mmol/l. Prvními příznaky jsou hlad, nevolnost, slabost, postupně se přidává zmatenost, ospalost, poruchy chování (stav může připomínat opilost), poruchy vědomí a dýchání, křeče apod. Nástup je poměrně rychlý Je-li nemocný při vědomí, podáváme cukr např. ve slazeném nápoji nebo kostky cukru pod jazyk. Každý diabetik by měl mít u sebe injekci s glukagonem, která se aplikuje pod kůži. Je-li nemocný v bezvědomí voláme RZP a zajišťujeme ZŽF. Hyperglykemické koma nastává při déletrvajícím neléčení diabetu. Nástup je pozvolnější než u hypoglykémie, rozvinutí komatu trvá většinou několik dní. Hyperglykemické koma se začíná rozvíjet při vzestupu glykémie nad 10 mmol/l. Příznaky jsou slabost, žízeň, dehydratace, nevolnost až zvracení, zápach acetonu z úst, zrychlené, hluboké dýchání a poruchy vědomí. Může nastat i u zatím nediagnostikovaných diabetiků. První pomoc je stejná jako u hypoglykemického komatu, protože podání další glukózy stav nemocného příliš nezhorší a odstraní se nebezpečí vážného ohrožení při záměně hypo a hyperglykémie. Při poruchách vědomí voláme RZP a zabezpečíme ZŽF. 25

26 3. Metodika práce Pro svou práci jsem použila metodu dotazníku. Dotazník obsahoval 17 položek, otázky byly uzavřené, většinou výčtové, jen otázka č.14 byla polootevřená. Otázky 1-13 zjišťovaly znalosti dětí a byly použity pro cíl 1. Otázka č.16 spolu se zjištěním znalostí první pomoci byla použita pro cíl 2. Na začátku byly zjišťovány identifikační údaje, které jsou důležité pro cíl 3, otázky 15 a 17 se týkaly cíle 4 a otázka č.14 byla použita pro cíl 5. Zjišťování věku je filtrační položka. Dotazníky byly rozdány v jedné základní škole a ve čtyřech dětských oddílech. Celkem bylo rozdáno 152 dotazníků, z toho muselo být 7 vyřazeno, protože nespadaly do zkoumané věkové skupiny. 145 dotazníků, které vyhovovaly všem kritériím představuje 100% ve všech uvedených výsledcích. Odpověď uváděná v tabulkách symbolem o, vyjadřuje, že nebyla označena žádná možnost. Použitý dotazník je přidán k práci jako příloha č.1. Data jsou prezentována jako medián (kvartily). Pro analýzu byla použita neparametrická statistika; k porovnání skupin Mann-Whitneyův U test. Za statisticky významné považujeme p<0,05. 26

27 4. Výsledky průzkumu a jejich analýza Otázka číslo jedna se ptala, kolikrát je nutné při resuscitaci stlačit hrudník dospělého člověka za jednu minutu. a) 60x b) 80x c) 100x d) 120 Správná odpověď je c) 100x Tab. č. 2 Obr. č. 5 Jen 4,14 % dětí odpovědělo správně, v absolutních číslech to je 6 dětí. Další dva odpověděli společně b) a c). Z této otázky vyplývá, že naprostá většina dětí, by 27

28 resuscitovala pomaleji než je potřeba. Naopak více než polovina dětí vybrala možnost a). Myslím, že to může být tím, že se ve školách učí, že srdce pracuje rychlostí přibližně 60 tepů za minutu, je potřeba zdůraznit, že při resuscitaci musí být stlačování rychlejší, protože je méně účinné. 28

29 Druhá otázka zněla, jaký je poměr stlačení hrudníku a vdechů při resuscitaci dospělého člověka. a) 15:2 b) 5:1 c) 7:3 d) 2:15 Správná odpověď je a) 15:2. Tento dotazník byl připravován a vyplňován v době, kdy ještě nebyl v platnosti poměr 30 stlačení hrudníku a 2 vdechy. Tab. č. 3 Obr. č. 6 Z tabulky je patrné, že toto vědí děti lépe než první otázku, 36,55% odpovědělo správně Myslím, že při vyučování první pomoci je důležité naučit nejen poměr, ale 29

30 zdůraznit i počet stlačení za minutu. Jen při znalosti obou údajů a správné techniky může být resuscitace účinná. 30

31 Otázka třetí se ptala, co patří mezi příznaky šoku. a) zpocená kůže, změna vědomí b) hlasitý pláč c) nemocný běhá a křičí d) rychlý, špatně hmatný tep Správná odpověď je a) a d) Tab. č. 4 Obr. č. 7 Úplně správně odpovědělo 33 dětí, to je 22,76%, dalších 45 dětí uvedlo jen odpověď a) a 39 jen odpověď d). Z toho vyplývá, že 80% dětí odpovědělo částečně nebo úplně správně. 31

32 Otázka čtvrtá zjišťovala, co patří do první pomoci u šoku. a) uložit nemocného do protišokové polohy-hlava a trup jsou výš než nohy. b) uložit nemocného do protišokové polohy-hlava a trup jsou níž než nohy. c) volat RZP d) podat lék na uklidnění Správné odpovědi jsou b) a c) Tab. č. 5 Obr. č. 8 Jen 12,41% odpovědělo úplně správně, 26,9% uvedlo jen odpověď b) a 6,21 % uvedlo jen c). Na otázkách 3 a 4 je vidět, že nestačí jen vědět, jaké jsou příznaky, ale je třeba znát i první pomoc, jedno bez druhého nemá smysl. V 55 odpovědích se objevilo, 32

33 že šok je stav, kdy je třeba volat RZP. Je velmi důležité vědět, že šok je stav, který ohrožuje život nemocného. 33

34 Co z uvedených stavů může být příčinou šoku? To je pátá otázka. a) vnitřní krvácení b) alergická reakce c) srdeční infarkt d) velký úraz Správně jsou všechny možnosti. Tab. č. 6 Obr. č. 9 Jen tři chlapci odpověděli zcela správně, to je pouhých 2,07%. Dalších pět dětí mělo označené tři možnosti. Je důležité znát příčiny šoku, aby zachránce věděl, při kterých situacích musí myslet na možnost šokové reakce. 34

35 Otázka číslo šest: Jsi s kamarády v lese, jeden z vás upadne, stěžuje si na bolest, nemůže se na tu nohu postavit a špatně se mu s ní hýbe. Co uděláš, abys mu pomohl k nejbližší pomoci? a) poradím mu, ať to rozchodí-je přeci chlap b) půjčím mu svoji nohu c) znehybním postižené místo a kloub nad a pod tímto místem d) odnesu ho nebo ho podpírám při chůzi Správné odpovědi jsou c) a d) Tab. č. 7 Obr. č % odpovědělo úplně správně, 53,79% uvedlo jen jednu správnou odpověď a pouze 6,21% odpovědělo špatně. Myslím, že tohle je velmi dobrý výsledek. Pravděpodobně je to proto, že o první pomoci při zlomenině se ve škole často mluví. 35

36 Sedmá otázka byla zaměřena na první pomoc při otevřené zlomenině. a) zastrčit úlomek zpátky b) znehybnění končetiny c) zkusit rozhýbat končetinu lehkým cvičením d) přiložit sterilní krytí nebo to nejčistší co je po ruce Správně je b) a d). Tab. č. 8 Obr. č. 11 Úplně správně odpovědělo 33,79%, 53,1% odpovědělo částečně správně. Na otázkách 6 a 7 je vidět, děti ví, co dělat s otevřenou i zavřenou zlomeninou i když šest dětí odpovědělo, že by zastrčili úlomek zpátky. 36

37 Otázka osm se ptala, jak se dělá tlakový obvaz při krvácení? a) zaškrtit krvácející končetinu nad místem krvácení-směrem k srdci b) zaškrtit krvácející končetinu pod místem krvácení-směrem od srdce c) přiložit na ránu něco pevného (krabičku, dřívko) a obvázat d) přiložit na ránu něco měkkého (smotaný obvaz, kapesník) a obvázat Správně je odpověď d). Tab. č. 9 Obr. č. 12 Pouze 21,38% vědělo, jak se správně dělá tlakový obvaz, 26,21% uvádělo kombinaci zaškrcení a tlakového obvazu. Přitom zaškrcení končetiny se používá, až když jsou vyčerpány všechny ostatní možnosti. 37

38 Devátá otázka zjišťovala, zda děti ví, jaká je první pomoc při krvácení z krční tepny. a) zaškrtit b) udělat tlakový obvaz c) stlačení rány prsty d) zašít šitíčkem od maminky Správně je odpověď c). Tab. č. 10 Obr. č ,45% odpovědělo správně. Když se sečtou všechny odpovědi, kde se vyskytuje možnost a) nebo b), vychází 55,15%. To znamená, že takovéto procento dětí, by zachraňovaného uškrtila! Možnost d) byla do dotazníku zařazena spíše pro uvolnění a pro krátké odreagování se v půlce testu. 38