1. Pojem a předmět rodinného práva, postavení v systému práva

Transkript

1 RODINNÉ PRÁVO

2 Obsah: 1. Pojem a předmět rodinného práva, postavení v systému práva Prameny rodinného práva Charakteristické rysy rodinněprávních vztahů Principy rodinného práva Pojem manželství a jeho právní následky Nesezdané soužití (vztah druha a družky) a jeho právní následky Občanský sňatek Církevní sňatek Prohlášení snoubenců při vstupu do manželství Neplatné manželství (matrimonium nullum) Konvalidace neplatného manželství Zdánlivé manželství (non matrimonium, matrimonium putativum) Práva a povinnosti manželů Způsoby zániku manželství Rozvod manželství Právní následky rozvodu Určování mateřství I. domněnka otcovství II. domněnka otcovství III. domněnka otcovství Popírání otcovství nejvyšším státním zástupcem Vztahy mezi rodiči a dětmi, obecná charakteristika Určení jména a příjmení dítěte a jejich změna Rodičovská zodpovědnost, pojem, obsah, výkon Pozastavení výkonu rodičovské zodpovědnosti, její omezení a zbavení Právní úprava výchovy dítěte Zastupování dítěte a správa jmění dítěte Vztahy dítěte a třetích osob Pojem sociálně právní ochrany Opatrovnictví nad nezletilými Poručenství Ústavní a ochranná výchova Výchovná opatření Formy náhradní rodinné výchovy, význam, přehled Osvojení, pojem, předpoklady vzniku Právní následky osvojení, zánik osvojení Nezrušitelné osvojení Souhlas rodiče osvojovaného dítěte Pojem pěstounské péče, předpoklady vzniku, místo pěstounské péče v systému náhradní rodinné výchovy Obsah pěstounské péče, hmotné zabezpečení Svěření dítěte do výchovy jiné fyzické osoby Jednotlivé druhy vyživovací povinnosti, pojem, předpoklady, rozsah Splatnost, započtení, promlčení výživného, úhrada výživného poskytnutého za jiného Kritéria pro stanovení výše výživného Vyživovací povinnost rodičů k dětem Vyživovací povinnost dětí vůči rodičům Vyživovací povinnost mezi ostatními příbuznými Vyživovací povinnost mezi manžely Výživné rozvedeného manžela Úhrada výživného a nákladů neprovdané matky Rodinné právo (otázky na zkoušku) str. 1 Sekanina 2004

3 1. Pojem a předmět rodinného práva, postavení v systému práva Rodinné právo = souhrn právních norem, které regulují manželské a rodinné vztahy - legální definice pojmu rodina, např. ABGB vymezoval rodinu jako "vztah mezi prarodiči a všemi jejich potomky" - z hlediska současného občanského práva jsou za rodinu považovány osoby, které spolu žijí ve společné domácnosti a jsou tzv. osobami blízkými osoby blízké = příbuzní v řadě přímé, sourozenci a manžel; jiné osoby v poměru rodinném nebo obdobném se pokládají za osoby sobě navzájem blízké, jestliže by újmu, kterou by utrpěla jedna z nich, druhá důvodně pociťovala jako újmu vlastní ( 116 ObčZ) - vztah druha a družky není pro rodinné právo relevantní je však upraven v 7 zákona č. 117/1995 Sb. o státní sociální podpoře - v rodinněprávních úpravách zaujímá čelné místo vymezení pojmu manželství; to je zásadně chápáno jako právní vztah mezi mužem a ženou, který vzniká za splnění zákonných podmínek, předepsanou formou, má zákonem stanovený obsah, a zaniká jen na základě zákonem stanovených důvodů - vzájemný vztah manželství a rodiny - manželství je základem, z něhož vzniká rodina o rodinu však jde i tehdy, pokud rodiče dítěte budou společně žít, aniž by uzavřeli manželství, příp. soužití jednoho rodiče s dítětem - majetkoprávní vztahy jsou stejně významné jako vztahy osobněprávní, jsou na vztahy osobněprávní vázány jestliže vznikne osobněprávní vztah manželství až poté může vzniknout např. společné jmění manželů (vztah majetkoprávní) Předmět rodinného práva tři základní druhy právních vztahů: vztahy mezi manžely - zákon upravuje podmínky a předpoklady vzniku i zániku manželství - základní práva a povinnosti osobního charakteru manželů formuluje zákon jen velmi obecně, naproti tomu majetkové vztahy upravuje zákon velmi podrobně vztahy mezi rodiči a dětmi (jejich prostřednictvím vznikají i vztahy mezi dalšími příbuznými) - tvoří těžiště právní úpravy rodinného práva - rodiče jsou za výchovu svých dětí odpovědni společnosti vyplývají zde i určitá práva a povinnosti veřejnoprávního charakteru - možnosti zásahů státu do těchto vztahů jsou částečně upraveny v zákoně o rodině a zákoně o sociálně-právní ochraně dětí princip: nikdo není oprávněn zasahovat do rodinných vztahů, pokud rodina plní řádně své funkce vůči nezletilým dětem vztahy tzv. náhradní rodinné výchovy - zákon podrobně upravuje tyto vztahy Souhrn právních norem upravujících společenské vztahy vznikající mezi manžely, mezi rodiči a dětmi, dětmi a dalšími příbuznými, jakož i vztahy, které nahrazují výkon některých rodičovských práv. Postavení v systému práva - RP se vydělilo z práva občanského - rodinněprávní vztahy byly chápány (socialistické právo) především jako osobní a s nimi spojené majetkové vztahy - tradičně bylo RP chápáno jako součást práva soukromého, s rostoucí integrací států do rodinných vztahů však docházelo k určitému "zveřejňování" RP - v oblasti rodinněprávních vztahů zůstala zachována určitá integrace státu i nadále RP se tak dostává na hranici mezi právem soukromým a veřejným a tvoří relativně samostatný subsystém práva soukromého 2. Prameny rodinného práva - základním pramenem je Listina základních práv a svobod (č. 2/1993 Sb.) Článek 32 (1) Rodičovství a rodina jsou pod ochranou zákona. Zvláštní ochrana dětí a mladistvých je zaručena. (2) Ženě v těhotenství je zaručena zvláštní péče, ochrana v pracovních vztazích a odpovídající zdravotní podmínky. (3) Děti narozené v manželství i mimo ně mají stejná práva. (4) Péče o děti a jejich výchova je právem rodičů; děti mají právo na rodičovskou výchovu a péči. Práva rodičů mohou být omezena a nezletilé děti mohou být od rodičů odloučeny proti jejich vůli jen rozhodnutím soudu na základě zákona. (5) Rodiče, které pečují o děti, mají právo na pomoc státu. (6) Podrobnosti stanoví zákon. - dalším základním pramenem je Úmluva o právech dítěte z roku 1989 (sdělení FMZV č. 104/1991 Sb.) Rodinné právo (otázky na zkoušku) str. 2 Sekanina 2004

4 je součástí českého právního řádu a má přednost před úpravou zákona o rodině (viz. čl. 10 Ústavy) nabyl účinnosti zákon č. 94/1963 Sb. o rodině - jednalo se spíše o rozsáhlou novelizaci předchozího zákona, změny se dotkly především: právní úpravy rozvodu manželství vypuštěna úprava majetkových vztahů do ObčZ jako institut bezpodílového spoluvlastnictví manželů 143 až 151, společné jmění manželů úprava sociálně-právní ochrany přibyla základní ustanovení upravující účast společnosti na výkonu práv a povinností rodičů - novelizace zákona o rodině: zák. č. 132/1982 Sb. pouze "kosmetické úpravy" zák. č. 234/1992 Sb. zakotvení fakultativního církevního sňatku nález ÚS č. 72/1995 Sb. znemožnění odebrání dítěte rozhodnutím správního orgánu ( 46) zák. č. 91/1998 Sb. změny v souvislosti s rozvodem manželství a především úprava vztahů rodičů a dětí došlo k výraznému zvýšení ochrany nezletilých dětí, zejména posílena ochrana majetkových zájmů nezletilých dětí zák. č. 360/1999 Sb. vypuštění ustanovení týkajících se sociálně-právní ochrany dětí ty upraveny v zákoně č. 359/1999 Sb. o sociálně-právní ochraně dětí zákon č. 359/1999 Sb. upravuje sociálně-právní ochranu dětí, jejichž rodiče zemřeli nebo neplní svou rodičovskou zodpovědnost. Současně upravuje působnost orgánů vykonávajících sociálně-právní ochranu dětí a další skutečnosti v rodinném právu zák. č. 301/2000 Sb. o matrikách, jménu a příjmení - nahrazena dosavadní úprava týkající se matrik, užívání jména a příjmení a současně také některé ustanovení týkající se uzavření manželství civilní formou - systematika zákona o rodině: 1. Manželství ( 1 29) 2. Vztahy mezi rodiči a dětmi ( 30 84) 3. Výživné ( ) 4. Závěrečná ustanovení ( ) - dále je nutno uvést i občanský zákoník (zák. č. 40/1964 Sb.) ačkoli bylo RP vyčleněno z občanského zákoníku, zůstaly rodinněprávní vztahy i nadále velmi úzce spjaty s občanským právem - schválený věcný záměr nového občanského zákoníku počítá s "návratem" rodinněprávních vztahů zpět do ObčZ ZOR, Ustanovení občanského zákoníku se použijí tehdy, nestanoví-li tento zákon něco jiného ObčZ = lex generalis ZOR, Úprava společného jmění manželů a společného nájmu je stanovena v 143 až 151 a 703 až 709 ObčZ - soudní řízení ve věcech rodinněprávních upravuje občanský soudní řád (zák. č. 99/1963 Sb.) - zákon č. 97/1963 Sb. o mezinárodním právu soukromém a procesním obsahuje zvláštní kolizní normy upravující vztahy mezi manžely ( 19 22), mezi rodiči a dětmi ( 23 27) a opatrovnictví ( 28 31) - právní ochranu dětí ve vztahu k cizině zabezpečuje Úřad pro mezinárodněprávní ochranu dětí se sídlem v Brně - nejdůležitější mnohostranné mezinárodní smlouvy, kterými je ČR vázána: Úmluva o uznání a vykonatelnosti rozhodnutí o vyživovací povinnosti k dětem, Haag 1958 Úmluva o vymáhání výživného v cizině, NY 1956 Úmluva o souhlasu k manželství, nejnižším věku pro uzavření manželství a registraci manželství, NY 1962 Úmluva o uznání rozvodů a zrušení manželského soužití, Haag 1970 Evropská úmluva o osvojení dětí (sdělení MZV č. 132/2000 Sb. m. s.) Evropská úmluva o právním postavení dětí narozených mimo manželství (sdělení MZV č. 47/2001 Sb. m. s.) Evropská úmluva o výkonu práv dětí (sdělení MZV č. 54/2001 Sb. m. s.) a další 3. Charakteristické rysy rodinněprávních vztahů - rodinněprávní vztahy vytvářejí zvláštní relativně samostatný typ společenských vztahů - kromě určité relativní celistvosti se vyznačují souhrnem společných rysů: existence určitého osobního (resp. emocionálního) prvku - subjekty rodinněprávních vztahů jsou spolu navzájem spojeny osobním vztahem, emocionální vazbou - u některých vztahů je existence této vazby samotným předpokladem vzniku (uzavření manželství) - u některých se vytváří až v průběhu existence tohoto vztahu a je nezbytným předpokladem jeho řádného fungování (budoucí osvojitelé preadopční peče 3 měsíce ověření, zda mohou vzniknout citové vazby mezi osvojiteli a dítětem) Rodinné právo (otázky na zkoušku) str. 3 Sekanina 2004

5 - na druhé straně však neexistence tohoto spojení nemusí mít automaticky za následek zánik rodinněprávního vztahu - tato má někdy za následek nutnost zásahu ze strany státu (nedostatečná péče o dítě) - u občanskoprávních vztahů není emocionální vazba podstatná (kupní smlouva bude fungovat i bez citového vztahu) významné postavení morálních norem - RP přejímá morální pravidla a dává jim normativní charakter, zároveň je svým způsobem zpřesňuje a dodává jim širší publicitu a autoritu - řada ustanovení ZOR má výslovně morální charakter, navíc jde o imperfektní normy (není stanovena sankce) ZOR, 2...snoubenci mají povinnost předem poznat navzájem své charakterové vlastnosti a zdravotní stav... ZOR, 18...manželé jsou povinni žít spolu, být si věrni, vzájemně respektovat svoji důstojnost, pomáhat si, společně pečovat o děti a vytvářet zdravé rodinné prostředí ZOR, 96, odst. 2 Výživné nelze přiznat, jestliže by to bylo v rozporu s dobrými mravy fakticita existence vzájemného osobního svazku mezi subjekty - právní normy ve většině případů regulují rodinné vztahy již vzniklé - právní úprava následuje poté, co již faktický rodinný vztah vznikl (narození dítěte), anebo zanikl (manželé spolu fakticky již delší dobu nežijí) dlouhodobost vztahů - dlouhodobé působení faktického chování subjektů i působení právních a morálních norem - jako příklad lze ukázat, že právní vztah mezi rodičem a dítětem zaniká ve všech svých důsledcích až teprve smrtí jednoho ze subjektů - totéž platí i o vztazích náhradní rodinné výchovy a manželství ZOR, 1, odst. 1 Manželství je trvalé společenství muže a ženy založené zákonem stanoveným způsobem imperativnost norem, rozhodování soudů na základě zvláštních procesních pravidel 4. Principy rodinného práva Princip = soubor obecných právních kategorií, které lze formulovat na základě teoretického zobecnění těch charakteristik společenských vztahů, které jsou pro právní regulaci těchto vztahů významné - k vymezení principů rodinného práva lze přistoupit ze dvou pohledů: principy týkající se jednotlivých druhů rodinněprávních vztahů (monogamie, dobrovolnost při uzavírání manželství, rovné právní postavení dětí narozených v manželství i mimo ně apod.) obecné principy dotýkající se všech druhů rodinněprávních vztahů (bez ohledu na subjekty) - princip blaha dítěte - princip rovnosti subjektů - princip vzájemné pomoci Princip blaha dítěte - prozatím nebylo vytvořeno vhodnější výchovné prostředí pro dítě než prostředí rodinné, v němž dítě žije s oběma rodiči, spojenými trvalejším právním svazkem, manželstvím - pojem blaho dítěte zná Deklarace práv dítěte z roku 1959 i Úmluva o právech dítěte z roku 1989 je zde chápáno obecněji, jako určující postup zákonodárce při kodifikaci těchto dokumentů - v současné době nalezneme tento pojem v 5 zákona o sociálně-právní ochraně dítěte ZOR, 5 Předním hlediskem sociálně-právní ochrany je zájem o blaho dítěte - nejobecněji bychom jej mohli vymezit jako vytváření prostředí přátelského dětem - zájem dítěte spíše v aplikační sféře realizace určitého práva, v konkrétní záležitosti týkající se dítěte - zájem dítěte může mít různý dosah a význam z hlediska rozhodování státního orgánu, zejména soudu, o dítěti - v ZOR jsou upraveny obecné ( 45, 46) i konkrétnější ( 27) formulace zájmů dítěte ZOR, 45, odst. 1 Vyžaduje-li to zájem dítěte, může soud svěřit dítě do výchovy jiné fyzické osoby než rodiče... ZOR, 46, odst jestliže je to v zájmu nezletilého nutné, může soud nařídit ústavní výchovu nebo dítě svěřit do péče zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc i v případě, že jiná výchovná opatření nepředcházela... ZOR, 27, odst. 2 Soud však styk rodičů s dítětem upraví, vyžaduje-li to zájem na jeho výchově... - existuje také skupina případů, kdy zájem dítěte je jednou z okolností, která ovlivňuje rozhodnutí tyto případy jsou vyjádřeny povinností soudu či jiného orgánu přihlédnout zejména k zájmu nezletilého dítěte ObčZ 149, odst. 3 Při vypořádání se přihlédne především k potřebám nezletilých dětí, k tomu, jak se každý z manželů staral o rodinu, a k tomu, jak se zasloužil o nabytí a udržení společného jmění. Při určení míry přičinění je třeba vzít též zřetel k péči o děti a k obstarávání společné domácnosti Rodinné právo (otázky na zkoušku) str. 4 Sekanina 2004

6 ObčZ 705, odst. 3 Při rozhodování o dalším nájmu bytu vezme soud zřetel zejména na zájmy nezletilých dětí a stanovisko pronajímatele - zvláštním případem je ustanovení 24, odst. 2 ZOR Mají-li manželé nezletilé děti, nemůže být manželství rozvedeno, bylo-li by to v rozporu se zájmem těchto dětí, daným zvláštními důvody - hrozí-li střet zájmů je dítěti ustanovován opatrovník k ochraně zájmů ZOR, 37, odst. 2 Nemůže-li dítě zastoupit žádný z rodičů, ustanoví soud dítěti opatrovníka, který bude dítě v řízení nebo při určitém právním úkonu zastupovat. Tímto opatrovníkem zpravidla ustanoví orgán vykonávající sociálně - právní ochranu dětí (dále jen "orgán sociálně - právní ochrany dětí"). ZOR, 83, odst. 1 Vedle případu střetu zájmů zákonných zástupců a dítěte nebo mezi dětmi týchž rodičů navzájem ( 37 odst. 1), ohrožení majetkových zájmů dítěte ( 37b), omezení rodičovské zodpovědnosti ( 44 odst. 2) a řízení o osvojení ( 68b) ustanoví soud opatrovníka též v případech, kdy je to v zájmu dítěte z jiných důvodů třeba. Princip rovnosti subjektů - mezi manžely je metoda rovnosti zcela bezproblémová - pokud jde o vztahy mezi rodiči a dětmi, nejedná se o rovnost subjektů v klasickém občanskoprávním pojetí, ani nejsou založeny na typickém vztahu nadřízenosti a podřízenosti - ve směru ke "slabšímu subjektu" je rovnost subjektů v konkrétním právním vztahu doplňována a vyvažována jistou mírou kontroly a možností intervence ze strany státu a jeho orgánů Princip vzájemné pomoci - vzájemná pomoc není založena na ekvivalenci plnění, subjekty RP své povinnosti plní v rámci svých schopností a možností, výslovně vyjádřena je povinnost pomáhat si v 18 ZOR ZOR, 18 Muž a žena mají v manželství stejná práva a stejné povinnosti. Jsou povinni žít spolu, být si věrni, vzájemně respektovat svoji důstojnost, pomáhat si, společně pečovat o děti a vytvářet zdravé rodinné prostředí. - tento princip se výrazně promítl i do úpravy majetkových vztahů mezi manžely - povinnost dětí pomáhat je rovněž upravena ZOR, 31, odst. 4 Dítě, které žije ve společné domácnosti s rodiči, je povinno podle svých schopností jim pomáhat. Je dále povinno přispívat i na úhradu společných potřeb rodiny, pokud má vlastní příjem, popřípadě majetek, kterého lze použít pro společné potřeby rodiny. ZOR, 45, odst. 3 Dítě je povinno pomáhat podle svých schopností v domácnosti pěstouna; pokud má vlastní příjem a žije ve společné domácnosti s pěstounem, je povinno přispívat i na úhradu společných potřeb rodiny. 5. Pojem manželství a jeho právní následky - společensky uznávaný typ svazku mezi mužem a ženou (téměř ve všech lidských společnostech) - základní charakteristiky manželství: velmi blízký vztah bližší může být pouze vztah každého jedince ke své matce, tzv. mateřské pouto sexuální právo často bývá výlučné a získává jej každý z manželů na druhého partnera právě manželstvím směna věcí a služeb mezi partnery zejména dělba práce mezi mužem a ženou partneři očekávají, že daný svazek bude trvalý Manželství je trvalý svazek mezi mužem (muži) a ženou (ženami), který partnerům dává vzájemné výhradní sexuální a ekonomické právo a uděluje společenskou totožnost dětem, které z tohoto svazku vzejdou (R. F. Murphy) Manželství je trvalé společenství muže a ženy založené zákonem stanoveným způsobem. Hlavním účelem manželství je založení rodiny a řádná výchova dětí. (ZOR, 1) - pojmové znaky manželství, které lze vyvodit z právní úpravy: může vzniknout jen zákonem předepsaným způsobem před příslušným orgánem pověřeným vést matriky (matriční úřad), nebo před orgánem registrované církve nebo náboženské společnosti může vzniknout jen mezi mužem a ženou svazek osob téhož pohlaví nelze nazývat manželstvím, protože zde chybí základní historický pojmový znak manželství v daném případě hovoříme o tzv. registrovaném partnerství osob téhož pohlaví nesezdané soužití faktický soužití muže a ženy; vztah druha a družky princip monogamie vztah mezi jedním mužem a jednou ženou, vyplývající z evropských křesťanských a kulturních tradic rovnoprávnost vztahu mezi mužem a ženou LZPS, čl. 3, odst. 1 Základní práva a svobody se zaručují všem bez rozdílu pohlaví... ZOR, 18 Muž a žena mají v manželství stejná práva a stejné povinnosti... svobodné a dobrovolně uzavřené životní společenství svoboda omezena jen v minimálním nutném rozsahu (jiné manželství, příbuzenství, nezletilost, duševní porucha) vznik a zánik pouze zákonem předepsaným způsobem Rodinné právo (otázky na zkoušku) str. 5 Sekanina 2004

7 Právní následky manželství - viz. otázka č Nesezdané soužití (vztah druha a družky) a jeho právní následky - právní řád ČR za rodinu považuje především svazek založený manželstvím, této formě rodinného soužití poté věnuje zvláštní pozornost a poskytuje jí ochranu - jelikož manželství jako právní vztah může vzniknout pouze mezi mužem a ženou, nelze svazek mezi osobami téhož pohlaví nazývat manželstvím - i zahraniční právní úpravy, které upravují soužití osob téhož pohlaví (Dánsko, Švédsko, Holandsko) v této souvislosti nehovoří o manželství, ale o tzv. registrovaném partnerství osob téhož pohlaví - od manželství je rovněž třeba odlišit faktické soužití muže a ženy, to bývá obecně i v odborné literatuře nazýváno nesezdaným soužitím, soužitím druha a družky, partnerským soužitím, faktickým manželstvím, konkubinátem apod. - pro nesezdané soužití mohou být velmi blízké termíny, které využívá občanské právo ObčZ, 115 Domácnost tvoří fyzické osoby, které spolu trvale žijí a společně uhrazují náklady na své potřeby ObčZ, 116 Osobou blízkou je příbuzný v řadě přímé, sourozenec a manžel; jiné osoby v poměru rodinném nebo obdobném se pokládají za osoby sobě navzájem blízké, jestliže by újmu, kterou utrpěla jedna z nich, druhá důvodně pociťovala jako újmu vlastní Osoby spolužijící: ObčZ, 474 a ti, kteří žili se zůstavitelem nejméně po dobu jednoho roku před jeho smrtí ve společné domácnosti a kteří z tohoto důvodu pečovali o společnou domácnost nebo byli odkázáni výživou na zůstavitele a ObčZ, také ti, kteří pečovali o společnou domácnost zemřelého nájemce nebo na něho byli odkázáni výživou, jestliže prokáží, že s ním žili ve společné domácnosti aspoň po dobu tří let před jeho smrtí a nemají vlastní byt - zákon o rodině se o nesezdaném soužití výslovně nezmiňuje, nečiní však rozdíly mezi dětmi narozenými v manželství a dětmi narozenými ve svazku nesezdaného soužití právní úprava vztahů mezi rodiči a dětmi je založena na skutečnosti rodičovství, nikoli na existenci manželství - pojmy druh a družka však využívají některá jiná právní odvětví, zejména práva veřejného, např.: zákon č. 117/1995 Sb. o státní sociální podpoře zákon č. 463/1991 Sb. o životním minimu zákon č. 1/1991 Sb. o zaměstnanosti zákon č. 100/1998 Sb. o sociálním zabezpečení zákon č. 141/1961 Sb. o trestním řízení (trestní řád) O nesezdané soužití se jedná zejména tehdy, jestliže dvě osoby odlišného pohlaví vytvoří určité dlouhodobější životní společenství. Druhem a družkou lze rozumět muže a ženu, kteří spolu trvale žijí a společně uhrazují náklady na své potřeby. - práva a povinnosti druha a družky v osobní sféře nejsou regulovány v žádném právním předpise, záleží tedy především na morálních normách - ze smlouvy ani ze zákona nemůže mezi druhem a družkou vzniknout žádné majetkové společenství podobné institutu společného jmění manželů Analogii legis ve smyslu ustanovení 853 ObčZ (Občanskoprávní vztahy, pokud nejsou zvláště upraveny ani tímto, ani jiným zákonem, se řídí ustanoveními tohoto zákona, která upravují vztahy obsahem i účelem jim nejbližší) také nelze použít Je možné použít institut podílového spoluvlastnictví ( 137 až 142 ObčZ), které však pouze vyjadřuje míru, jakou se spoluvlastníci podílejí na právech a povinnostech vyplývajících ze spoluvlastnictví ke společné věci - vyživovací povinnost mezi druhem a družkou také není výslovně regulována žádným předpisem Zákon o rodině upravuje vyživovací povinnost pouze mezi taxativně vymezenými subjekty, mezi které druha a družku nepočítá Smlouva o důchodu (upravena v 842 a 843 ObčZ) může být použita k vyplácení určitého důchodu po určitou dobu, v tomto případě např. svému druhovi důchodem v této souvislosti je nutno rozumět jakékoli opětující se peněžité plnění (rentu) Práva neprovdané matky vůči otci jejího dítěte viz. otázka č dědické nároky druh nebo družka mohou být podle ObčZ ( 474, odst. 1 a 475, odst. 1 viz. výše) pokládány za tzv. osoby spolužijící, což jim zakládá určitá dědická práva i přímo ze zákona - pokud se týká dědění ze závěti je samozřejmě možné učinit svého druha i univerzálním dědicem, avšak je potřeba pamatovat na nepominutelné dědice ObčZ, 479 Nezletilým potomkům se musí dostat aspoň tolik, kolik činí jejich dědický podíl ze zákona, a zletilým potomkům alespoň tolik, kolik činí jedna polovina jejich dědického podílu ze zákona. Pokud závěť tomu odporuje, je v této části neplatná, nedošlo-li k vydědění uvedených potomků Rodinné právo (otázky na zkoušku) str. 6 Sekanina 2004

8 - druh a družky můžou společně bydlet na základě několika základních právních důvodů bydlení (společný nájem bytu, podnájem bytu nebo jeho části, podílové spoluvlastnictví bytu nebo nemovitosti sloužící k bydlení, práva odpovídajícího věcnému břemeni, nepojmenované smlouvy), mohou být brány jako osoby blízké (podle 116 ObčZ), a současné mohou tvořit také domácnost (ve smyslu ustanovení 115 ObčZ) - rodiče dítěte mají k němu zásadně stejná práva, ať jsou manželi či nikoli, také děti mají vůči svým rodičům rovná práva a povinnosti (v osobní i majetkové sféře, vč. dědických nároků) 7. Občanský sňatek - v době od až do znala česká právní úprava pouze možnost uzavření manželství před orgánem státu, tj. věcně a místně příslušným místním národním výborem, později obecním úřadem, pověřeným vést matriky - tzv. náboženské sňatkové obřady nebyly dovoleny před uzavřením manželství - na rozdíl od většiny ostatních, naše právní úprava vymezuje nejen orgán, před kterým se manželství uzavírá (obecní úřad pověřený vést matriky, popř. úřad, který plní jeho funkci), ale také osoby oprávněné k přijetí souhlasného prohlášení snoubenců o vstupu do manželství ZOR, 4, odst. 1 Prohlášení o uzavření manželství učiní snoubenci před starostou, místostarostou nebo pověřeným členem zastupitelstva obce, městské části hlavního města Prahy, městských obvodů nebo městských částí územně členěných statutárních měst, které jsou matričním úřadem ZOR, 4, odst. 2 Prohlášení o uzavření manželství lze učinit i před starostou, nebo místostarostou obce, městské části hlavního města Prahy, městských obvodů nebo městských částí územně členěných statutárních měst, které nejsou matričním úřadem, je-li jeden ze snoubenců přihlášen k trvalému pobytu v jeho správním obvodu. Prohlášení o uzavření manželství lze činit i před primátorem hlavního města Prahy, náměstkem primátora hlavního města Prahy nebo pověřeným členem zastupitelstva hlavního města Prahy, jakož i před primátorem statutárního města, náměstkem primátora statutárního města nebo pověřeným členem zastupitelstva statutárního města ZOR, 4, odst. 3 Prohlášení o uzavření manželství podle odstavců 1 a 2 musí být učiněno v přítomnosti zaměstnance místně příslušného matričního úřadu matrikářem (ten je upraven v zák. č. 301/2000 Sb. o matrikách 9) - uzavřít manželství na kterémkoli vhodném místě může povolit matriční úřad, do jehož správního obvodu toto místo spadá (v současné době je stále větši obliba takových míst, jako např. zahradní slavnosti, památná místa apod.) - pokud jde o svědky, nemá o nich zákon bližší ustanovení musí být zletilí a způsobilí chápat průběh obřadu - průběh obřadu není žádným právním předpisem přímo upraven - v případě, že je život jednoho ze snoubenců přímo ohrožen upravuje ZOR i zjednodušenou formu uzavření manželství může být uzavřeno před kterýmkoli obecním úřadě na kterémkoli místě - ohrožení života musí být zřejmé (havárie), příp. je možné jej prokázat lékařským potvrzením anebo prohlášením 8. Církevní sňatek - až do tzv. manželské novely (zák. č. 320/1919 Sb.) vznikalo na našem území manželství pouze církevní formou - zák. č. 265/1949 Sb. o právu rodinném (ZPR) upravil pouze občanský sňatek, ZOR poté tuto úpravu převzal ZOR, 4c Manželství uzavřená občany České a Slovenské Federativní Republiky v období od 1. ledna 1950 do nabytí účinnosti tohoto zákona církevní formou v zahraničí podle práva platného v místě uzavření manželství, jsou platná podle československého práva. - s účinností od (zák. č. 234/1992 Sb.) je na vůli snoubenců, zda zvolí občanskou či církevní formu sňatku - byl-li již uzavřen občanský sňatek, nemají následné náboženské obřady právní následky ( 10, odst. 1 ZOR) půjde již jen o náboženské sňatkové obřady, tzv. udělení svátosti manželské - byl-li již uzavřen církevní sňatek, nelze následně uzavřít občanský sňatek ( 10, odst. 2 ZOR) - pověřenou osobu stanoví vnitřní předpisy církve ZOR, 4a, odst. 1 Prohlášení o uzavření manželství učiní snoubenci před příslušným orgánem církve, a to před osobou pověřenou oprávněnou církví nebo náboženskou společností - manželství musí být uzavřeno před oprávněnou církví nebo náboženským společenstvím tj. registrované podle zák. č. 308/1991 Sb. o svobodě náboženské víry a postavení církví a náboženských společností Manželství uzavřené před jinou než státem registrovanou církví by bylo non matrimonium (neexistující) - místní příslušnost snoubenců není určena, je pouze stanoveno místo, kde uzavření manželství probíhá ZOR, 4a, odst. 2 Manželství se uzavírá v místě určeném předpisy církve nebo náboženské společnosti pro náboženské obřady nebo náboženské úkony ZOR, 4a, odst. 3 Je-li život snoubence přímo ohrožen, může se manželství uzavřít na kterémkoli místě Rodinné právo (otázky na zkoušku) str. 7 Sekanina 2004

9 - církevní sňatek může být uzavřen až poté, kdy snoubenci předloží oddávajícímu osvědčení vydané příslušným matričním úřadem, od jehož vydání neuplynuly více než tři měsíce, o tom, že splnili všechny požadavky zákona pro uzavření platného manželství (ZOR, 4b, odst. 2) - předoddavkové řízení u církevního sňatku končí vydáním zvláštního osvědčení (u občanského končí stanovením termínu), které chrání před uzavřením neplatného, či zdánlivě neplatného manželství (bez něj = non matrimonium) - orgán církve je povinen do 3 pracovních dnů od uzavření manželství doručit protokol o uzavření manželství s uvedením skutečností podle zák. č. 301/2000 Sb. o matrikách příslušnému matričnímu úřadu ( 4b, odst. 3 ZOR) - způsob obřadu je dán vnitřními předpisy církve - při uzavírání církevního sňatku musí být splněný podmínky ZOR. Skutečnost, zda manželství splňuje i podmínky stanovené církevními předpisy, není z hlediska ZOR právně relevantní např. neplatné manželství z církevního hlediska pro impotenci podle Codex iuris canonici 9. Prohlášení snoubenců při vstupu do manželství - podmínky pro uzavření manželství jsou upraveny v části první, hlavě první a druhé ZOR ( 1 17a) - manželství se uzavírá svobodným a úplným souhlasným prohlášením muže a ženy o tom, že spolu vstupují do manželství, učiněným před příslušným orgánem. Toto prohlášení musí být učiněno veřejně a slavnostním způsobem za přítomnosti dvou svědků ( 3 ZOR) - manželství v ČR vzniká již souhlasným prohlášením muže a ženy před příslušný orgánem zápis do matriky má pouze evidenční charakter (na rozdíl např. od německé nebo italské právní úpravy) - toto prohlášení je možno brát jako dvoustranný právní úkon, jakousi smlouvu sui generis - vedle souhlasného prohlášení činí snoubenci ještě další prohlášení, která jsou již obsažena v dotazníku, který vyplňují v rámci tzv. předoddavkového řízení, jedná se o následující prohlášení (ZOR, 6, odst. 1 a 8): zda jim nejsou známy okolnosti vylučující uzavření manželství zda navzájem znají svůj zdravotní stav zvážili úpravu budoucích majetkových vztahů, uspořádání budoucího bydlení a hmotné zajištění rodiny po uzavření manželství souhlasné prohlášení o příjmení - zda příjmení jednoho z nich bude jejich příjmením společným - zda si ponechají svá dosavadní příjmení ZOR, 8, odst. 2 Ponechávají-li si svá dosavadní příjmení, prohlásí, které z jejich příjmení bude příjmením společných dětí - zda spolu s příjmením společným bude jeden z nich užívat a na druhém místě uvádět příjmení předchozí; byloli předchozí příjmení složeno ze dvou příjmení, může být na druhém místě užíváno a uváděno jen jedno z nich - podle ustanovení 69 zákona o matrikách se příjmení žen tvoří v souladu s pravidly české mluvnice ZM, 69 Ukládá-li to mezinárodní smlouva, uvede matriční úřad na žádost nositelky příjmení v matričním zápisu vedle příjmení ženy podle pravidel české mluvnice i toto její příjmení ve formě, která pravidlům české mluvnice neodpovídá; z těchto dvou forem příjmení může nositelka příjmení užívat jen jednu formu, kterou si zvolí při podání žádosti, a ta se uvede v matričním dokladu. 10. Neplatné manželství (matrimonium nullum) - chápe ZOR jako manželství, které vzniklo, má právní následky, a to až do doby, dokud jej soud neprohlásí za neplatné. Dojde-li k prohlášení manželství za neplatné, pohlíží se na ně jako na neuzavřené ( 17, odst. 1 ZOR) - osoba, která uzavře manželství, které je prohlášeno za neplatné, má znovu statut svobodné osoby (jedná-li se o první manželství) - manželství je platné, pokud nesplňuje jednu z pěti podmínek neplatnosti (viz. níže) anebo není zdánlivé (non matrimonium) - případy neplatnosti manželství: Porušení principu monogamie (impedimentum ligaminis) - manželství nemůže být uzavřeno se ženatým mužem nebo vdanou ženou ( 11, odst. 1 ZOR) - princip monogamie je chráněn i normami trestního práva TZ, 210 kdo za trvání svého manželství uzavře manželství jiné, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta. Stejně bude potrestán, kdo uzavře manželství s osobou, která již je v manželství jiném - ten, kdo chce uzavřít nové manželství je povinen prokázat, že jeho dřívější manželství zaniklo, nebo bylo prohlášeno za neplatné ( 6, odst. 2 ZOR) - neplatnost manželství vysloví soud i bez návrhu, z úřední povinnosti, a to i po jeho zániku ( 15, odst. 2 ZOR) Rodinné právo (otázky na zkoušku) str. 8 Sekanina 2004

10 Příbuzenský vztah (impedimentum consanguinitatis) - zákon zakazuje uzavření manželství mezi nejbližšími příbuznými, tj. mezi předky a potomky, mezi sourozenci (jak plnorodými oba společní rodiče, tak i polorodými jeden společný rodič) - mezi vzdálenějšími příbuznými (bratranec-sestřenice, strýc-neteř apod.) lze manželství uzavřít - tento zákaz sňatků má spíše morální a společenské důvody (než biologické) - na roveň pokrevnímu příbuzenství je kladeno i osvojení, pokud právně trvá ZOR, 63, odst. 1 Osvojením vzniká mezi osvojeným a osvojencem takový poměr, jaký je mezi rodiči a dětmi, a mezi osvojencem a příbuznými osvojitele poměr příbuzenský... - neplatnost manželství vysloví soud i bez návrhu, z úřední povinnosti, a to i po jeho zániku ( 15, odst. 2 ZOR) Nedostatek věku (impedimentum aetatis) - sňatečná způsobilost spadá v české právní úprava v podstatě vjedno se zletilostí - podle ustanovení ZOR nemůže manželství uzavřít nezletilý ZOR, 13, odst. 1 Manželství nemůže uzavřít nezletilý. Výjimečně, jestliže je to v souladu se společenským účelem manželství, může soud z důležitých důvodů povolit uzavřít manželství nezletilému staršímu než šestnáct let. Bez tohoto povolení je manželství neplatné a soud vysloví neplatnost i bez návrhu - prostřednictvím 104 ZOR (Ustanovení občanského zákoníku se použijí tehdy, nestanoví-li tento zákon něco jiného) tak odkazuje na ObčZ, 8, odst. 2 Zletilosti se nabývá dovršením osmnáctého roku. Před dosažením tohoto věku se zletilosti nabývá jen uzavřením manželství. Takto nabytá zletilost se neztrácí ani zánikem manželství ani prohlášením manželství za neplatné - nezletilý může uzavřít manželství buď se souhlasem rodičů nebo státního orgánu za různých podmínek - pro snížení věkové hranice pro uzavření manželství je potřeba splnit zákonné podmínky: musí existovat důležitý důvod (který však zákon blíže nespecifikuje) uzavření manželství nezletilým musí být v souladu s účelem manželství OSŘ, 194 v řízení o povolení uzavřít manželství má nezletilý procesní způsobilost k podání návrhu na zahájení tohoto řízení; účastníky řízení jsou nezletilý navrhovatel a jeho zákonní zástupci; má být též vyslechnut druhý snoubenec nezletilý musí být starší 16 let ZOR, 17a, odst. 2 Manželství nevznikne, jestliže bylo uzavřeno nezletilým mladším šestnácti let - praxe výjimečně připouští i uzavření manželství dvěma nezletilými - o neplatnosti manželství rozhoduje soud i bez návrhu Duševní porucha - osoba zbavená způsobilosti k právním úkonům nemůže uzavřít manželství vůbec ( 14, odst. 1 ZOR) ObčZ, 10, odst. 1 Jestliže fyzická osoba pro duševní poruchu, která není jen přechodná, není vůbec schopna činit právní úkony, soud ji způsobilosti k právním úkonům zbaví - osoba, jejíž způsobilost k právním úkonům je omezena, může uzavřít manželství jen s povolením soudu ( 14, odst. 2) ObčZ, 10, odst. 2 Jestliže fyzická osoba pro duševní poruchu, která není jen přechodná, anebo pro nadměrné požívání alkoholických nápojů anebo omamných prostředků či jedů je schopna činit jen některé právní úkony, soud její způsobilost k právním úkonům omezí a rozsah omezení v rozhodnutí určí - osoba stižená duševní poruchou, která by měla za následek zbavení způsobilosti k právním úkonům, nemůže uzavřít manželství ( 14, odst. 3 ZOR) - osoba stižená duševní poruchou, která by měla za následek omezení způsobilosti k právním úkonům, může uzavřít manželství jen s povolením soudu ZOR, 14, odst soud však může osobě, která je stižena duševní poruchou, která by měla za následek omezení způsobilosti k právním úkonům, uzavření manželství povolit, je-li zdravotní stav osoby slučitelný s účelem manželství - soud vysloví neplatnosti i bez návrhu pokud se jedná o osobu zbavenou způsobilosti k právním úkonům - jedná-li se o osobu s omezenou způsobilostí k právním úkonům, vysloví soud neplatnost pouze na návrh kteréhokoli z manželů (tj. i osoby, jejíž způsobilost k právním úkonům je omezena) Vady právního úkonu - použití ustanovení ObčZ o právních úkonech na právní úkon, kterým se uzavírá manželství je problematické - ustanovení 15a ZOR upravuje další případ neplatného manželství ZOR, 15a, odst. 1 Manželství je neplatné, jestliže prohlášení o uzavření manželství bylo učiněno v důsledku bezprávné výhrůžky anebo omylu týkajícího se totožnosti jednoho ze snoubenců nebo povahy právního úkonu uzavření manželství. Soud vysloví neplatnost takového manželství na návrh kteréhokoli z manželů - v těchto případech lze vyslovit neplatnost jen na návrh kteréhokoliv z manželů, a to pouze do jednoho roku ode dne, kdy se o rozhodné skutečnosti dozvěděl 11. Konvalidace neplatného manželství Konvalidace = přeměna původně neplatného právního úkonu v platný Rodinné právo (otázky na zkoušku) str. 9 Sekanina 2004

11 - pokud do doby, než soud o neplatnosti manželství rozhodne dojde k odstranění vady, která původně neplatnost způsobovala nenastanou právní následky neplatnosti - konvalidace nastává s účinky ex nunc (od okamžiku, kdy byly splněny podmínky konvalidace) - k výroku o neplatnosti manželství nedojde, a takové manželství se stane platným, jakmile dřívější manželství zaniklo, nebo bylo prohlášeno za neplatné konvalidace tedy nastává ex nunc, může však mít závažný dosah do oblasti majetkových vztahů mezi manželi a rovněž trestněprávní důsledky bigamie zůstávají nedotčeny - z důvodu příbuzenského vztahu nemůže neplatné manželství konvalidovat, teoreticky je to možné pouze v případě, že by šlo o osvojení I. typu ZOR, 73, odst. 1 Osvojení, vyjma osvojení nezrušitelného, může soud zrušit jen z důležitých důvodů na návrh osvojence nebo osvojitele - pro nezletilost nastává konvalidace dovršením osmnáctého roku, nebo jestliže manželka otěhotněla - pokud manželství uzavřela osoba zbavená způsobilosti k právním úkonům, nemůže takové manželství konvalidovat - pokud se jednalo o osobu ve způsobilosti k právním úkonům omezenou, nastává konvalidace tehdy, jestliže se zdravotní stav manžela stal slučitelným s účelem manželství - v případě vady právního úkonu se nejedná o konvalidaci v pravém smyslu slova, ale o zvláštní lhůtu prekluzivního charakteru k uplatnění nároku na prohlášení manželství za neplatné - jestliže některý z manželů v průběhu řízení zemře a bylo-li již řízení o prohlášení manželství za neplatné zahájeno, lze neplatnost vyslovit i po smrti druhého manžela - vyslovit neplatnost manželství lze i tehdy, požádají-li o to do jednoho roku po smrti manžela, který již podal návrh na prohlášení manželství za neplatné, jeho potomci potomci navrhovatele nemohou sami podat návrh na prohlášení manželství za neplatné, pouze mohou pokračovat v již zahájeném řízení 12. Zdánlivé manželství (non matrimonium, matrimonium putativum) - nevyvolává žádné právní následky soud o jeho neexistenci nemusí rozhodovat - v případě pochybností, zda tu manželství je nebo není, rozhodne soud podle 80, písm. a) OSŘ toto rozhodnutí má pouze deklaratorní charakter; soud může toto řízení zahájit i bez návrhu ( 81, odst. 1 OSŘ) - zdánlivé manželství nemůže konvalidovat - případy zdánlivého manželství: manželství "uzavřou" dvě osoby téhož pohlaví muž nebo žena byli k prohlášení o uzavření manželství donuceni fyzickým násilím ( 17a, odst. 1 ZOR) fyzické násilí = např. před obřadem byla podána droga a snoubenec řekl ano, aniž o tom věděl bezprávná výhružka (viz. neplatné manželství) = např. měl-li snoubenec u sebe pistoli s tím, že pokud neřekne druhý ano, zastřelí ho "uzavřela" jej osoba mladší 16 let ( 17a, odst. 2 ZOR) oba snoubenci neprojevili souhlasně svou vůli vstoupit do manželství církevnímu sňatku nepředcházelo předoddavkové řízení, tj. nebylo příslušným matričním úřadem vydáno osvědčení, resp. bylo starší tří měsíců prohlášení o vstupu do manželství učinil zástupce bez platné plné moci, příp. došlo k jejímu odvolání bylo-li uzavřeno před nepříslušným orgánem, příp. osobou před církví nebo náboženskou společností, která není registrována podle zák. č. 308/1991 Sb., oddávající člen zastupitelstva nebyl k tomuto pověřen, duchovní nebyl osobou oprávněnou apod. 13. Práva a povinnosti manželů Osobní práva a povinnosti manželů - je možné rozdělit na základní a další práva a povinnosti - základní práva a povinnosti manželů jsou vyjádřena v 18 ZOR, který je možno chápat jako mravní postulát manželství, mezi tyto velmi obecně upravené patří: ZOR, 18 - Muž a žena mají v manželství stejná práva a stejné povinnosti. Jsou povinni žít spolu, být si věrni, vzájemně respektovat svoji důstojnost, pomáhat si, společně pečovat o děti a vytvářet zdravé rodinné prostředí povinnost žít spolu - většinou je pravidlem společné bydlení, a zpravidla též podmínkou vytvoření pevného citového svazku Rodinné právo (otázky na zkoušku) str. 10 Sekanina 2004

12 Jsou však manželé, kteří spolu sice bydlí, ale nežijí spolu. Jiní, kteří sice nebydlí v jednom bytě, ale žijí spolu. povinnost být si věrni - v našem prostředí je manželství založeno na principu vzájemné náklonnosti, důvěry a monogamii - porušení této povinnosti bývá často jednou z hlavních příčin tzv. kvalifikovaného rozvratu manželství povinnost vzájemně si pomáhat - je nutno chápat co nejšířeji Konkrétně je poté rozvinuta v souvislosti se vzájemnou vyživovací povinností ( 91 ZOR) povinnost vytvářet zdravé rodinné prostředí - je podmínkou nejen pro harmonické soužití muže a ženy, ale i pro výchovu jejich nezletilých dětí povinnost respektovat svoji důstojnost - ústavní princip důstojnosti člověka se musí důsledně uplatňovat i v základní jednotce společnosti, rodině povinnost společně pečovat o děti - manželé mají povinnost pečovat i o děti druhého manžela nebo děti svěřené do náhradní rodinné výchovy ZOR, 33 - Na výchově dítěte se podílí i manžel, který není rodičem dítěte, za předpokladu, že s ním žije ve společné domácnosti - další práva a povinnosti manželů je možné rozdělit na: povinnost uspokojovat potřeby rodiny - podle svých schopností a možností i s ohledem na své majetkové poměry (nikoli však nutně rovným dílem) - za uspokojování potřeb rodiny je možné považovat také zčásti nebo zcela osobní péči o děti a společnou domácnost jako ekvivalent peněžního příspěvku ZOR, 19, odst. 1 O uspokojování potřeb rodiny jsou povinni oba manželé pečovat podle svých schopností, možností a majetkových poměrů; odst. 2 Poskytování peněžních a jiných prostředků na náklady společné domácnosti může být zcela nebo zčásti vyváženo osobní péčí o společnou domácnost a děti; odst. 3 Neplní-li jeden z manželů svoji povinnost hradit náklady společné domácnosti, rozhodne na návrh druhého manžela ve věci soud povinnost rozhodovat společně o záležitostech rodiny - rozhodování soudu v těchto záležitostech je nutné považovat za krajní prostředek řešení krize ZOR, 20 O záležitostech rodiny rozhodují manželé společně. Nedohodnou-li se o podstatných věcech, rozhodne na návrh jednoho z nich soud - rodinná mediace = dobrovolný, mimosoudní postup projednání věci, který doplňuje soudní řízení; je to cesta od destruktivního chování ke konstruktivní negociaci; mediátor stranám pouze pomáhá, je neutrální, nemá žádnou rozhodovací pravomoc Výkon povolání a pracovní uplatnění jednoho z manželů - k výkonu povolání a k pracovnímu uplatnění nepotřebuje žádný z manželů souhlas druhého - mohou však vznikat problémy, které se dotýkají i druhého manžela např. převzetí hmotné odpovědnosti, přijetí služebního bytu apod. - je nutno odlišit souhlas manžela k použití majetku ve společném jmění manželů při zahájení podnikání ObčZ, 146 Majetek ve společném jmění manželů nebo jeho část může jeden z manželů použít k podnikání se souhlasem druhého manžela. Souhlas je třeba udělit při prvním použití majetku ve společném jmění manželů nebo jeho části. K dalším právním úkonům souvisejícím s podnikáním již souhlas druhého manžela není třeba Zákonné zastupování mezi manžely - přímo ze zákona mají manželé právo vzájemně se zastupovat v běžných záležitostech, pokud zvláštní předpis nestanoví jinak ( 21, odst. 1 ZOR) musí se však jednat o záležitost pouze jednoho z manželů, nikoli rodiny jako celku nebo dětí a musí jít o běžnou záležitost - v podstatných věcech musí jednat každý z manželů sám za sebe, anebo udělit jinému subjektu (např. manželovi), plnou moc (např. přejímání mzdy na základě 120, odst. 4 zákoníku práce) - zastupování druhým manželem vůči třetím osobám je možné výslovně vyloučit ( 21, odst. 3 ZOR) Solidární závazky manželů - z ustanovení 21, odst. 2 ZOR vyplývá tzv. solidární zavázanost manželů = jednání jednoho z manželů při obstarávání běžných záležitostí rodiny zavazuje oba manžely společně a nerozdílně - vznik solidárního závazku z jednání druhého manžela je možné vyloučit (výslovně musí vyloučit a třetí osobě to musí být známo) Majetková prává a povinnosti manželů - v ABGB byly osobní i majetkové vztahy mezi manžely upraveny jednotně, základním institutem manželského práva byla manželská smlouva, umožňovala uplatnění principu autonomie vůle budoucích manželů - ZPR (1949) již nerespektoval zásadu smluvní svobody manželů v takovém rozsahu, základním institutem se stalo zákonné společenství manželské jako legální systém majetkových vztahů s možností smluvních modifikací Rodinné právo (otázky na zkoušku) str. 11 Sekanina 2004

13 - v 60. letech vyústilo podceňování majetkových vztahů v rodině k tzv. civilizaci majetkových vztahů mezi manžely, těžiště úpravy těchto vztahů bylo přesunuto do občanského zákoníku (zák. č. 40/1964 Sb.), stěžejním se stal institut bezpodílového spoluvlastnictví manželů - tzv. velká novela občanského zákoníku (zák. č. 509/1991 Sb.) způsobila určitý průlom do rigidnosti právní úpravy manželského majetkového práva a s přijetím velké novely ZOR (zák. č. 91/1998 Sb.) byl institut BSM nahrazen společným jměním manželů ( 143 až 151 ObčZ) - majetkoprávní vztahy v manželství a rodině jsou významnými právními vztahy, těžiště jejich úpravy spadá převážně do ObčZ Společné jmění manželů - stěžejní institut manželského majetkového práva, vzniká uzavřením manželství - zákonný předmět SJM tvoří: majetek nabytý některým z manželů nebo oběma manželi společně za trvání manželství výjimka: majetku získaného dědictvím; majetku získaného darem; majetku nabytého z majetku náležejícího do výlučného vlastnictví tohoto manžela; věcí sloužících osobní potřebě; věcí vydaných v rámci restituce závazky vzniklé jednomu nebo oběma manželům společně za trvání manželství výjimka: závazků týkajících se majetku náležejícího výhradně jednomu z nich; jejichž obsah přesahuje míru přiměřenou majetkovým poměrům manželů - manželé mohou rozsah společného jmění modifikovat, tj. zúžit nebo rozšířit ( 143a ObčZ) důsledkem rozšíření by byla skutečnost, že uvedené hodnoty by manželům společně patřily důsledkem zúžení by bylo to, že tyto hodnoty by manželům společně nenáležely - manželská smlouva musí mít ze zákona formu notářského zápisu (pokud by si ji sepsali sami absolutně neplatná) a může být v průběhu manželství kdykoli měněna - vůči třetím osobám se mohou manželé odvolat na manželskou smlouvu jen tehdy, byl-li těmto osobám její obsah znám - majetek ve SJM nebo jeho část může jeden z manželů použít v podnikání jen se souhlasem druhého manžela - stane-li se jeden z manželů společníkem obchodní společnosti nebo členem družstva, nezakládá tímto účast druhého manžela na dané společnosti nebo družstvu, s výjimkou družstev bytových ( 143, odst. 2 ObčZ) - pokud je podnikání riskantní je vhodné požádat soud o zúžení SJM až na věci tvořící obvyklé vybavení společné domácnosti ( 148, odst. 2 ObčZ) Pokud by ke zúžení nedošlo, mohli by se věřitelé zadluženého manžela hojit na celém rodinném majetku patřícím do SJM - SJM zaniká nejpozději zánikem manželství, po zániku SJM je nutné jej vypořádat: dohoda její obsah je především na účastnících, nutná písemná forma, zákon pro vypořádání dohodu preferuje ObčZ, 150, odst. 1 Dohoda o vypořádání SJM musí mít písemnou formu. Jestliže do společného jmění manželů náleží též nemovitost, nabývá dohoda účinnosti vkladem do katastru nemovitostí; odst. 2 Práva věřitelů nesmí být dohodou manželů dotčena soud především se vychází z toho, že podíly obou manželů na majetku patřícího do SJM jsou stejné, a že závazky jsou povinni manželé plnit rovným dílem; při vypořádání se především přihlédne k potřebám nezletilých dětí a k tomu, jak se každý z manželů zasloužil o nabytí a udržení SJM ObčZ, 150, odst. 3 Neprovede-li se vypořádání dohodou, provede je na návrh některého z manželů soud zákonná domněnka pokud do tří let nevypořádali manželé své zaniklé SJM dohodou ani nepodali žalobu na vypořádání u soudu, uplatní se zákonná nevyvratitelná domněnka podle 150, odst. 4 ObčZ ohledně movitých věcí manželé se vypořádali podle stavu, v jakém každý z nich věci ze SJM pro potřebu svou, své rodiny a domácnosti výlučně jako vlastník užívá; ohledně ostatních movitých věcí, nemovitostí, ostatních majetkových práv, pohledávek a závazků jsou v podílovém spoluvlastnictví, jejich podíly jsou stejné Společné bydlení manželů - manželé mohou žít spolu, i když spolu nebydlí každý den (studentské manželství, zaměstnání jednoho z manželů mimo obec apod.), naopak bydlení rozvádějících se manželů nelze považovat za soužití - právní důvody společného bydlení manželů: společný nájem bytu manžely ( 703 a násl. ObčZ) společný podnájem bytu nebo části bytu manžely ( 719 ObčZ) společné vlastnictví domu ( 137 a násl., 143 a násl. ObčZ) společné vlastnictví bytu (zák. č. 72/1994 Sb. o vlastnictví bytů) věcná břemena ( 151n a násl. ObčZ) tzv. odvozené důvody bydlení (manžel výlučným vlastníkem bytu/domu anebo výlučným nájemcem bytu zvláštního určení) inominátní smlouvy (není v zákoně zvláště upravena, nesmí však odporovat obsahu nebo účelu zákona) - odluka oddělené bydlení manželů, zejména v době před rozvodem, je za ni možno považovat i situaci, kdy z důvodu nedostatku bytů manželé bydlí v jednom bytě, avšak nežijí spolu Rodinné právo (otázky na zkoušku) str. 12 Sekanina 2004