Vývoj a proměny jazzového standardu Round Midnight

Transkript

1 UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI FILOZOFICKÁ FAKULTA KATEDRA MUZIKOLOGIE Vývoj a proměny jazzového standardu Round Midnight Development And Tranformations Of Jazz Standard Round Midnight Bakalářská práce Autorka práce: Tereza Štaudová Vedoucí práce: Mgr. Jan Přibil OLOMOUC 2015

2 Poděkování Upřímně děkuji Mgr. Janu Přibilovi za odbornou pomoc při vedení mé bakalářské práce. Velice si cením jeho připomínek a rad. Dále děkuji všem, kteří mě při psaní této práce podporovali. Prohlášení Prohlašuji, že předložená bakalářská práce je mým původním autorským dílem, které jsem vypracovala samostatně. Veškerou literaturu a další zdroje, z nichž jsem při zpracování čerpala, v práci řádně cituji a uvádím je v seznamu použité literatury. V Olomouci dne... podpis

3 OBSAH ÚVOD STAV BÁDÁNÍ VZNIK SKLADBY ROUND MIDNIGHT A JEJÍ RANÝ VÝVOJ ZÁKLADNÍ ZNAKY OSOBNOSTI A TVORBY THELONIA MONKA VZNIK SKLADBY ROUND MIDNIGHT A JEJÍ ANALÝZA PRVNÍ NAHRÁVKY ROUND MIDNIGHT Cootie Williams Dizzy Gillespie ROUND MIDNIGHT V DÍLE THELONIA MONKA PROMĚNY STANDARDU ROUND MIDNIGHT V REPERTOÁRU VÝZNAMNÝCH JAZZOVÝCH INTERPRETŮ A JEHO DALŠÍ VYUŽITÍ PŘEHLED NAHRÁVEK A JEJICH STRUČNÁ CHARAKTERISTIKA UŽITÍ SKLADBY ROUND MIDNIGHT MIMO OBLAST JAZZOVÉ HUDBY Klasická a populární hudba Film Round Midnight, filmová a scénická hudba Zamyšlení nad využitím skladby Round Midnight ANALÝZA KLÍČOVÝCH INTERPRETACÍ ROUND MIDNIGHT Miles Davis Wes Montgomery Bill Evans Herbie Hancock Art Ensemble Of Chicago ZÁVĚR SEZNAM ZDROJŮ SHRNUTÍ SEZNAM NOTOVÝCH UKÁZEK SEZNAM POUŽITÝCH ZKRATEK SEZNAM PŘÍLOH... 87

4 Úvod Předkládaná bakalářská práce otevírá téma jazzových standardů, tedy skladeb, které se staly natolik oblíbenými, že je další a další generace muzikantů začlenily do svých repertoárů. Je samozřejmé, že v rukou jednotlivých jazzových interpretů doznává standard větších či menších změn. Na rozdíl od vážné hudby, kde je vyžadováno precizní ztvárnění skladatelem zapsané kompozice, jsou zásahy do jazzových standardů vítány a oceňovány. Každé zpracování a nahrání nové verze odráží danou dobu, aktuální stylový proud, osobitý přístup konkrétního interpreta ke kompozici a improvizaci, jeho techniku hry, nástrojové obsazení a mnoho dalšího. Z toho vyplývá, že stejný standard, může nabývat mnoha různorodých podob, a čím více proměnami projde, tím je úspěšnější. Za konkrétní skladbu, na které popíši vývoj a proměny jazzového standardu, jsem zvolila Round Midnight. Jde o baladu z pera Thelonia Monka, napsanou na počátku 40. let 20. století, která výrazně oslovila (a stále oslovuje) jazzové interprety a posluchače. Výběr skladby byl motivován mými osobními preferencemi. Ve chvíli, kdy jsem sáhla po transkripci (tehdy pro mě téměř neznámé) Round Midnight pro klasickou kytaru a začala se prokousávat šestibéčkovou skladbou, jsem postupně odhalovala její taje, odkrývala krásnou melodii, zápasila s akordy, až na mě na konci mého snažení dýchlo celé kouzlo Round Midnight. Sama jsem si do interpretace přidala některé prvky (zejména melodické, dynamické a výrazové) a začalo mě zajímat, jak si s tím poradili profesionálové. Ke svému překvapení jsem v Round Midnight odhalila jeden z nejnahrávanějších standardů vůbec a tím pádem široké množství různorodých pojetí jedné skladby. Jak jsem se probírala desítkami a později stovkami nahrávek, tak jsem v Round Midnight nacházela stále nové prvky hudební i náladové. Ve své práci kromě představení autora Thelonia Monka a samotné skladby, předkládám soupis nahrávek obsahujících standard Round Midnight, komentář k nim a podrobnější analýzu interpretací několika významných představitelů různých jazzových stylů a období. Cílem je zmapovat vývoj jazzové skladby od jejího napsání a první nahrávky, analýzu původní verze skladby, přes proměňování vizí samotného autora v dalším průběhu jeho kariéry, až po odkaz, který za sebou autor zanechá v podobě 4

5 standardu. V rámci tohoto odkazu jde o sledování obliby skladby a důvodů, proč se z ní zrodil standard, základních údajů o nahrávkách, a zejména popis a komparaci proměn, kterých standard doznává v repertoárech jiných umělců. Použité jsou tedy metody historiografická, analytická a komparační. Cílem není předložit strohý, úplný výčet všech verzí skladby, ale praktická ukázka principu, který je jedním z pilířů jazzu hraní standardů známých mnoho desítek let a výrazně individuální přínos každého interpreta do této skladby. Také se nezabývám koncertním ztvárnění Round Midnight, ale pouze nahrávkami, a to z důvodu snazší dostupnosti údajů. Round Midnight slouží tedy jednak jako konkrétní příklad úspěšného standardu, jednak obecně jako příklad vývoje a proměn standardu v průběhu času. 5

6 1. Stav bádání Kapitola stav bádání si klade za cíl zmapovat dostupnou literaturu jednak o Theloniu Monkovi, především ale o jeho skladbě Round Midnight 1. S ohledem na fakt, že jde o téma světové, které se okrajově objevuje v mnoha publikacích, předkládám stručný přehled nejdůležitější literatury a detailněji se věnuji pouze zdrojům, přinášejícím poznatky o konkrétních prvcích Monkovy tvorby, rozváděných v dalších částech této práce a o zdrojích, v nichž dostala větší prostor skladba Round Midnight. Encyklopedie Jméno Thelonia Monka, jakožto jednoho z nejvýraznějších osobností bebopu, a tedy moderního jazzu vůbec, má své místo v celé řadě encyklopedií zaměřených na jazz, hudbu 20. století, černošskou kulturu, ale i obecně na hudbu a kulturu vůbec. Obvykle jde o záznam stručných údajů o životě, významu díla, doplněný seznamem výrazných skladeb či diskografií. Takto je tomu například v The New Grove Dictionary Of Jazz (Blake 2014), Encyclopedia Of African American Popular Culture (Smith 2011, s ), New Encyclopedia Of Southern Culture (Malone 2008, s ), Musicians & Composers Of The 20th Century (Cramer 2009, s ). V jediné české jazzové encyklopedii - Encyklopedii jazzu a moderní populární hudby je Monk uveden v II. části jmenné Světové scéně (Matzner, Poledňák, Wasserberger , s ). Autoři předkládají plné 2,5 strany o životě a díle Thelonia Monka, jeho jednotlivých kapelách a nahrávkách, hodnotí jeho vliv na další muzikanty a přínos do dějin jazzu. Ve všech uvedených encyklopediích je Round Midnight zmíněna (pouze) ve výčtu nejdůležitějších skladeb, z nichž se staly jazzové standardy. Obecná jazzová literatura V literatuře zaměřené na jazz, jeho vznik, historický vývoj, představitele a současnou scénu, je opět Thelonious Monk zmiňován téměř vždy. V knihách zaměřených na dějiny jazzu se setkáváme s označením Monka jako jednoho ze zakladatelů bebopu a muže, jenž významně ovlivnil dnešní podobu jazzu. V dílech orientovaných na současný jazz jej pak řada muzikantů uvádí jako svůj vzor. Ve významné knize mapující jazz od jeho vzniku až po současnost - The Jazz Book: From Ragtime To The 1 V tomto tvaru se název skladby objevuje nejčastěji. Další varianty jsou: Round About Midnight, Around Midnight, Round Bout Midnight. V celé své práci jednotně užívám označení Round Midnight. 6

7 21st Century (Berendt, Huesmann 2009), je Monk nejčastěji zmiňován v kapitole The Instruments Of Jazz: The Piano jako jeden z prvních moderních klavíristů. Berendt je zde zmíněn jeho osobitý styl hráčský, improvizační i skladatelský. Byť v oddíle věnovaném jednotlivým muzikantům nemá vlastní kapitolu, je o něm zmínka v životech a dílech Charlie Parkera, Dizzy Gillespieho, Johna Coltranea, Wyntona Marsalise i Johna Zorna. Obsáhlejší vzpomínka je v kapitole o Milesi Davisovi, kde je oceňováno Davisovo sólo právě ve skladbě Round Midnight. Monkův význam podle Berendta spočívá zejména v tom, že inspiroval další generace hráčů - Ornetta Colemana, Johna Coltrane, Erica Dolphyho, Cecila Taylora a mnohé jiné avantgardisty. V novém, doplněném, vydání knihy, zahrnujícím i současnou jazzovou scénu, je zmínka o možnosti nalézt Monkovy skladby i v repertoáru nejazzových uskupení, ve spojení s vážnou hudbou, či v elektronických projektech (např. Kronos Quartet, Hall Wilner). Starší vydání této knihy (Das neue Jazzbuch z roku 1959) bylo v roce 1968 přeloženo do slovenštiny jako Kniha o jazze. Další průřezovou knihou mapující různé aspekty jazzu je kniha Johna Fordhama, v češtině nazvaná jednoduše Jazz, s podtitulem dějiny, nástroje, hudebníci, nahrávky (2000). Zde je Monkovi věnovaná kapitola mezi významnými osobnostmi jazzové historie a konkrétně Round Midnight je vyzdvihnuta jako skladba netypicky lahodná a klidná (Fordham 2000, s. 116). Do kategorie všeobecných knih patří také dvě knihy českých autorů. Jazzové profily autorů Matznera a Wasserbergera (1969) kromě života a podrobného popisu nahrávání zásadních Monkových alb věnují více prostoru i Round Midnight. Ta je uvedena jako příklad ojedinělé prokomponované skladby (Matzner, Wasserberger 1969, s. 216) a připojena je notová ukázka tématu díla. Lubomír Dorůžka v knize Panoráma jazzu (1990) předkládá text zaměřený především na Monkovu spolupráci s různými hudebníky během jeho kariéry a na specifickou hráčskou techniku. Z anglicky psaných knih o jazzu se obsáhleji životem a dílem Thelonia Monka zabývají David H. Rosenthal v knize Hard Bop. Jazz And Black Music (1995), kde je Round Midnight zmíněna opět v souvislosti s interpretací Milese Davise a Thomas Owens v oddíle Bebop. The Music And Its Players (1995). Podrobnější rozbor Monkova přístupu k tvorbě a technice skladby i hry nalezneme v knize The Jazz Tradition Marca Williamse (1993), kde je Round Midnight vyzdvihnuta jako nádherný jazzový 7

8 standard (Williams 1993, s. 152). Také John Valerio v knize Bebop Jazz Piano (2003) studuje především Monkovu originální hráčskou techniku. Stručněji pak o Monkově životě a díle píše Alyn Shipton v knize Jazz Makers Vanguards Of Sound. (2002), Stuart Isacoff v díle Jazz Masters (1987) nebo v novější publikaci Giant Steps. Bebop And The Creators Of Modern Jazz (2012) Kenny Mathieson. Podrobnější zmínku konkrétně o skladbě Round Midnight lze najít v knize Essential Jazz: The First 100 Years autorů Henryho Martina a Keitha Waterse (2011). Jde o zajímavou knihu o vývoji jazzu, jednotlivých stylech 2 a osobnostech. Obsahuje ukázky skladeb a bohatý obrazový a zvukový materiál. Round Midnight je zde zmiňována v interpretaci Thelonia Monka, Milese Davise a Billa Evanse. Zcela odlišným druhem literatury je kniha Stevea Larsona s názvem Analyzing Jazz: A Schenkerian Approach (2009). Autor je propagátorem využívání schenkeriánské analýzy v rozboru jazzových skladeb a příklad použití tohoto přístupu v knize ukazuje právě na skladbě Round Midnight. Ta je uvedena ve dvou podobách od samotného Monka, dvou verzích Billa Evanse a jednoho zpracování Oscara Petersona. Biografie Důležitou kategorii literatury o tématu představují biografie Thelonia Monka. Díky již zmiňovanému významnému postavení Monka v jazzové historii existuje několik děl výhradně zaměřených na jeho život a dílo. Mezi nejvýznamnější životopisce, kteří dlouhodobě publikují články a knihy o Monkovi, patří Robin Kelley, Leslie Gourse a Gabriel Solis. Vůbec první biografii o Monkovi napsal, v originálu v němčině, jazzový publicista Thomas Fitteling v roce Thelonious Monk: sein Leben, seine Musik, seine Schallplatten. Anglický překlad vyšel pod názvem Thelonious Monk: His Life And Music (1997). Jde o obsáhlou studii členěnou na život Thelonia Monka, rozbor jeho hráčského a skladatelského stylu a seznam nahrávek. 2 Pojem styl užívám k označení dílčích oblastí jazzu (swing, bebop, hard bop, cool jazz, jazz rock, free jazz apod.), tedy tam, kde se díla vyznačují shodným způsobem výběru a užívání uměleckých prostředků. Nadžazeným pojmem je pak žánr ve smyslu druh, obor, který je vymezený společnými znaky formálními a obsahovými (vážná hudba, jazz, populární hudba apod.). 8

9 Autorem nejpodrobnějšího Monkova životopisu s názvem The Life And Times Of An American Original (2009) je Robin D. G. Kelley profesor historie na University of Carolina, Los Angeles. 3 Díky svému profesnímu zaměření Kelley kombinuje muzikologický a kulturně historický přístup a výsledkem je tedy odborně pojatá biografie. Kniha začíná Monkovým dětstvím a rodinnými vlivy a pokračuje chronologicky rok po roce. Uvádí všechny nahrávací a koncertní session, jednotlivé spolupracovníky, cituje vzpomínky Monka, jeho rodiny i spoluhráčů. Kniha je unikátní úzkou spoluprácí s Monkovou rodinou, konkrétně synem Theloniousem Monkem Jr., který Kelleymu poskytl vzácné rodinné dokumenty. Co se Round Midnight týče, je zde vzpomínka Buda Powella a Cootieho Williamse na chvíli, kdy Monk přinesl tuto skladbu napsanou a chtěl jí zařadit do repertoáru. Jsou zde popsány úpravy Williamse a podoby Round Midnight jak ji nahrál se svým orchestrem. Dále je zde zajímavá vzpomínka Milese Davise na chvíle, kdy se pod vedením Monka učil hrát Round Midnight. Tato kniha pro mě byla stěžejní literaturou o Monkově životě a prvotních osudech skladby Round Midnight. Další ceněnou biografií je kniha americké novinářky a jazzové kritičky Leslie Gourse 4. Biografie Monka nese název Straight No Chaser: The Life And Genius Of Thelonious Monk (1997). Gourse se zaměřuje spíše na Monkův život a dobu. Čerpá z rozhovorů s Monkovými spoluhráči a jeho rodinou a popis Monka staví právě na těchto 3 Hlavními obory R. Kelleyho (1962) jsou americké dějiny a hudba. Konkrétněji se ve svých dílech nejčastěji zabývá dějiny sociálních hnutí v Americe, africkou diasporou, černošskými intelektuály, urban studies, kolonialismem. V hudbě svůj zájem obrací k jazzu, hip hopu, elektronické hudbě a využití moderních technologií. Kelley publikuje v předních hudebně-historických periodikách: Journal Of American History, American Historical Review, Black Music Research Journal, African Studies Review, New York Times (Arts And Leisure) apod. Z knih jsou pak vyzdvihovány publikace Freedom Dreams: The Black Radical Imagination (2002) a Africa Speaks, America Answers!: Modern Jazz In Revolutionary Times (2012). Za knihu o Theloniu Monkovi obdržel Kelley řadu ocenění: Best Book About Jazz 2009, Music In American Culture Award, ceny od Journalists Association a Musicological Association a zařazení mezi stovku nejlepších knih roku Podrobnější životopis viz webové stránky Monk book: ( podrobnější informace o dílu viz webové stránky univerzity UCLA - Department Of History ( 4 Leslie Gourse ( ) je autorkou celé řady biografií významných jazzových osobností: Nat King Cole, Sarah Vaughan, Wynton Marsalis, Carmen McRae, Dizzy Gillespie, Art Blakey, Aretha Franklin, Billie Holiday. Psala především o ženách na jazzové scéně a dále také knihy pro děti s jazzovou tématikou. Více v nekrologu z New York Times

10 vzpomínkách. Analýzou Monkovy hudby se detailněji nezabývá. Jde o první anglicky psanou biografii Thelonia Monka. Solisova 5 biografie Monk s Music: Thelonious Monk And Jazz History In The Making (2008) také čerpá z rozhovorů se spoluhráči, má však zcela jiný cíl. Nejde ani tak o biografii v pravém slova smyslu, jako spíše o etnografickou studii, zaměřenou na Monkovu hudbu a zejména na jeho odkaz v dalších generacích jazzových muzikantů. Round Midnight je uvedena jako skladba, kterou každý muzikant zná, ale málokdo jí má ve svém repertoáru s tím konstatováním, že častěji se hraje v podobě nahrané Milesem Davisem (Solis, 2008, s ). Solis se podrobně zabývá především vztahem avantgardních umělců k Monkově odkazu (stejně jako např. Robin Kelley ve svých článcích) a jako názorný příklad rozebírá mimo jiné skladbu Round Midnight nahranou Art Ensemble Of Chicago. Biografii ve francouzštině má na svědomí doktor psychiatrie, románový spisovatel a autor několika muzikantských biografií Yves Buin. Kniha vyšla v roce 1988 s titulem Thelonious Monk. Opět jde více o zaznamenání života významné jazzové osobnosti, než o rozbor jeho díla. V roce 1997 napsal knihu o Monkovi také jazzový klavírista, skladatel a spisovatel Laurent de Wilde. Kniha se stručným názvem Monk je pojata jako jakási neoficiální biografie jde o zachycení každodenního Monkova života, jeho výstředností, úzkého okruhu jeho přátel, žen v jeho okolí, agentů a dalších lidí v pozadí jeho práce, o jeho ženě Nellie, o drogách, penězích apod. Zajímavým počinem shrnujícím poznatky o Monkovi je kniha editovaná Robem van der Bliekem The Thelonious Monk Reader (2001). Bliek do ní shromáždil a uspořádal různorodé články o Monkovi z let Jde o 35 článků, rozhovorů, recenzí, profilů, analýz, jejichž autory jsou přední jazzoví novináři např. Leonard Feather, Ira Gitler, Nat Hentoff, André Hodeir, Gunter Schuller, Martin Williams a další. Kniha 5 Gabriel Solis je profesorem na University Of Illinois, působí na katedře muzikologie a v oddělení Afroamerických studií. Jeho práce se zaměřuje na afroamerickou hudbu, etnografický a historický výzkum jazzové hudby v Americe, vztahy mezi muzikanty a jejich publikem. Vedle výše představené knihy psal o ještě o spolupráci Monka s Johnem Coltranem Thelonious Monk Quartet With John Coltrane At Carnegie Hall (2013) Dále je autorem publikací America Sounding: Tom Waits And Rock At The End Of The American Century. (2014) a stojí za sborníkem týkajícím se improvizace v hudbě Musical Improvisation: Art, Education, Society. (2009). Více informací na webové stránce University od Illinois. ( 10

11 mapuje celý Monkův život od dětství, až po chvíle největší slávy a nabízí komentáře (často protichůdné) Monkovy osobnosti a hudby. Na závěr informací o biografiích zařazuji ještě knihu Quincy Troupeho a Milese Davise, nazvanou Miles (2011). Jde o autobiografii Milese Davise a cenná je pro dané téma tím, že přináší Davisův pohled na spolupráci s Monkem a na převzetí skladby Round Midnight tímto interpretem. Notové edice Specifickým druhem literatury jsou notové edice Monkových skladeb. Některé z nich kromě samotných notových zápisů obsahují i životopisné informace o Monkovi. Např. Charley Gerard v díle Thelonious Monk, Originals And Standards (1991) uvádí stručný nástin života a díla, charakteristiku Monkových skladeb, seznam nahrávek. Byť kniha neobsahuje noty k Round Midnight, v úvodním textu je několikrát zmíněna, mimo jiné v problematice úprav této skladby: mnohé Monkovy skladby jsou známější v úpravě jiných muzikantů. Není moc známé, že introdukce Round Midnight je dílem Dizzy Gillespieho, který v ní instinktivně užil některé prvky Monkovy balady (Gerard 1991, s. 13). Skladba Round Midnight v různých aranžmá je součástí těchto děl: Ronnie Mathews Thelonious Monk. Intermediate Piano Solos (2000), Thelonious Monk Fake Books (2002), Lionel Grigson A Thelonious Monk Study Album (1993), Steve Hill Thelonious Monk. Straight, No Chaser Plus 20 Jazz Compositions (1993), Thelonious Monk. Jazz Piano Collection (1990). Zajímavé jsou notové edice obsahující Round Midnight v úpravě pro jiné obsazení, než je klavír. Např. Gary Wittnerr vydal soubor transkripcí několika Monkových děl pro klasickou kytaru - Thelonious Monk For Guitar (1999). Ke skladbám přidal přehled nejdůležitějších nahrávek dané skladby, zajímavosti a instrukce k interpretaci. David Wolpe, ke svému zpracování Round Midnight pro bigband přidává zajímavost o tom, jak přišel Cootie Williams ke spoluautorství skladby. Přínosné je dílo Jamey Aebersolda, který u každé sklady, kterou do své knihy Thelonious Monk (1999) zařadil (tedy včetně Round Midnight), uvádí podrobnou diskografii. 11

12 Samozřejmostí je zařazení Round Midnight do různých edic real book či fake book 6. Za všechny jmenuji The Real Book, Vol. 1-6., The Real Vocal Book, 557 Jazz Standards. Swing to Bop, Spaces 1, Vanilla Book, Fake Book Of Swing Jazz, Play-A-Long Book And Record Sets (autor Jamey Aebersold), Dick Hyman s Professional Chord Changes And Substitutions for 100 Tunes Every Musician Should Know. Články v odborných periodikách O Monkovi byla napsána celá řada článků novinových či časopiseckých. Z těch obsáhlejších zmiňuji speciální monkovské vydání Black Music Research Journal (1999, vol. 19, no. 2) s článkem Robina Kelleyho New Monastery: Monk And The Jazz Avant-garde (s ) o vazbách Monka a free jazzu raných 60. let, jak se Monk stavěl k avantgardě a jak se proměňoval vztah představitelů avantgardy k Monkově odkazu a analýza avantgardních prvků v Monkových skladbách; a článek Marka Truckera Mainstreaming Monk: The Ellington Album (s ), o souvislostech mezi Ellingtonem a Monkem a počátcích Monkovy spolupráce s nahrávací společností Rierside. Dále již na tomto místě představím pouze články, které pojednávají konkrétně o Round Midnight. Pod článkem Composition Versus Improvisation? z časopisu Journal Of Music Theory (2005, vol. 49, no. 2, s ) je podepsaný již zmíněný Steve Larson. Text je předvojem jeho pozdější knihy o schenkeriánské analýze. Larson zde nejprve řeší vztah kompozice a improvizace na obecné úrovni, snaží se o různé definice obou problémů a zaobírá se různými přístupy jak ke kompozici, tak k improvizaci. V praktické, analytické, části si bere na pomoc dva Monkovy standardy Round Midnight a Stella by Starlight - na nichž názorně rozlišuje party komponované a improvizované. V případě Round Midnight pracuje především s pojetím Billa Evanse z alba 6 Jde o knihy obsahující lead sheets, čili jak překlad napovídá návodné listy. Jde o stručný zápis jazzového standardu obsahující zjednodušenou rytmizovanou melodii a akordický průběh tedy pouze základní, kolektivně sdílené, kvality skladby. Pouze podle těchto not nelze skladbu plnohodnotně zahrát, jde jen o návod ke hře a improvizaci. Lead sheets začaly vnikat a šířit se současně s rozvojem jazzového školství. Učitelé a studenti v nich dostali souhrn jazzových standardů. (Předchozí generace jazzových muzikantů se učily poslechem živého hraní.) 12

13 Conversations With Myself z roku 1963, ale i Monkovými nahrávkami z let 1957 a 1968 a s verzí Buda Powela (1964). Častou otázku autorských práv v jazzu a s tím souvisejícího vztahu originálně napsané skladby a jejích různých provedení různými umělci, řeší José A. Bowen v článku The History of Remebered Innovation: Tradition And Its Role In The Relationship Between Musical Works And Their Performance, vydaného v The Journal Of Musicology (1993, vol 11, no 2, s ). Zabývá se problematikou různých interpretací standardů a za příklad takovéhoto proměnlivého standardu mu slouží mimo jiné i Round Midnight, na níž ukazuje různé verze lead sheets, několik transkripcí Monkových nahrávek a zásahy jiných muzikantů do skladby (např. C. Williamse, D. Gillespie, M. Davise). Obdobného tématu se dotýká také článek autorů Jamese O. Younga a Carla Mathesona s názvem The Metaphysis Of Jazz (The Journal Of Aesthetics And Art Criticism. 2000, vol. 58, no. 2. s ) o odlišnostech mezi notovými záznamy, nahrávkami, interpretací a improvizací. V rámci historických souvislostí porovnává dané téma s oblastí vážné hudby, zejména barokní improvizace a poukazuje na odlišnosti interpretačních zvyklostí ve vážné hudbě a v jazzu. Jako příklad je mimo jiné uvedena odlišná podoba Round Midnight u Monka a Davise. Problematiku interpretace Monkových děl řeší Gabriel Solis v časopisu The Musical Qurterly v článku History, Memory, And The Making Of A Jazz Giant (2002, vol. 86, no. 1, s ). Tento článek se pak stal základem pro Solisovu výše zmiňovanou knihu. Další tématický okruh článků je zaměřen na Monkovu techniku hráčskou či skladatelskou. Benjamin Givan v článku Monk s Pianism v časopise The Journal of Musicology (2009, vol. 26, no. 3, s ) popisuje zvláštnosti jeho stylu hry (zejména prstokladu), ohlíží se na Monkovy hudební začátky a snaží se přijít na důvod jeho nekonvenčního stylu. Článek obsahuje transkripce jeho nahrávek s doplněním autentického Monkova prstokladu odpozorovaného z videozáznamů jeho koncertů. 13

14 Monkovy skladatelské činnosti se týká článek Lawrence Kocha Thelonious Monk: Compositionl Techniques uveřejněný v časopise Annual Rewiew Of Jazz Studies 2 (1983). Na fragmentech různých Monkových skladeb autor popisuje charakteristické znaky jeho tvorby. Podobně zaměřený je článek Martina Williamse What Kind Of Composer Was Thelonious Monk?, z periodika The Musical Quarterly (1992, vol. 76, no. 3, s ). Internet Internetové zdroje nabízí široké spektrum informací týkajících se daného tématu. Jednak je množství informací zmíněných v této práci dostupné online (časopisecké články, soupisy diskografie, nahrávky), a také existuje několik webových stránek specializovaných na osobnost Thelonia Monka. Monkzone ( přináší obsáhlou bibliografii. Round About Monk ( jsou (poněkud nepřehledné) stránky francouzského tvůrce, opět s bibliografií, video a audio sekcí. Vlastní webové stránky věnované Monkovi, resp. jeho biografii, vytvořil Robin Kelley ( Kromě úryvků z knihy a recenzí, obsahuje některé dodatky a opravy. Diskografii nejdůležitějších skladeb pak lze najít na stránkách Monkova institutu 7 ( Jiného charakteru jsou stránky All Music ( Jazz Discography Project ( a Discogs ( Jde o weby shromažďující informace o vydaných (nejen) jazzových albech a pro tuto práci byly zdrojem informací o různých interpretacích Monkovy skladby, které se objevily na audio záznamu. Všechny uvedené weby přinášejí informace o interpretovi, jménu nahrávky, seznamu skladeb, obsazení, vydání alba apod. All Music navíc obsahuje značné množství recenzí 7 Thelonious Monk Institute Of Jazz vznikl ve Washingtonu čtyři roky po Monkově úmrtí, díky úsilí jeho rodiny a filantropky Marie Fisher. Jméno Thelonia Monka má v názvu na počest jeho originality a unikátního přístupu k hudbě. Institut hledá nové jazzové talenty, ctí bohatou historii a usiluje o výchovu jazzových muzikantů schopných uplatnit se v koncertních sálech a odborných učebnách po celém světě. Tradiční součástí Institutu je International Jazz Competition každoroční soutěž mladých talentovaných umělců. V roce 1995 následoval vznik dvouletého studijního oboru jazzové interpretace. Dalším úspěšným projektem je prosazování jazzové hudby do školních osnov středních škol. Samozřejmostí pak je vznik řady televizních a rozhlasových vzdělávacích pořadů. Více na webových stránkách institutu: 14

15 jednotlivých nahrávek a krátké audio ukázky; výhodou Jazz Discography Project je velmi podrobný soupis všech známých nahrávacích relací vybraných muzikantů, obsahuje tedy i raritní nahrávky (např. záznamy koncertů), které samostatně nikdy nevyšly; Discogs mají proti zmíněným stránkám tu přednost, že přinášejí seznam všech vydání daného alba (která se mnohdy liší i co do názvu a obsahu) a uvádějí přesná data pořízení nahrávek jednotlivých skladeb zařazených na daném albu. Také lze u mnohých alb zobrazit jejich přebal, což skýtá zajímavé doplňující informace o desce (především zadní strany LP). Prameny: rozhovory a dokumenty U tématu Thelonious Monk a jeho skladba Round Midnight můžeme mluvit o pramenech v rovině poskytnutých rozhovorů a audio a video nahrávek. Soupisem a komentářem nahrávek se budu zabývat v další části práce. Rozhovorů Monk příliš nedával - platil za mlčenlivého, uzavřeného samotáře. Poledňák ( , s. 121) uvádí, že rád provokoval americké novináře. Když už se k rozhovoru dostavil, často jej doprovázela jeho žena Nelie v roli tlumočníka. Především v časopise Down Beat lze najít obsáhlejší rozhovory. V žádném z nich není Round Midnight zmíněna, proto pouze stručně: Valerie Wilmer s Theloniem Monkem hovořila v roce 1965, v době, kdy se vrací na newyorskou scénu a stává se významnou jazzovou osobností. V roce 1966 Monk svolil, že podstoupí blindfold test 8 vedený Leonardem Feathersem. Přes prvotní odmítavý přístup, se nakonec Monk rozpovídal při poslechu svých skladeb hraných jinými muzikanty. Nutno dodat, že nešetřil ani kolegy muzikanty, ani tazatele. Rozhovor s Pearl Gonzales z dubna 1971 proběhl po Monkově koncertu v Mexico City. Na nepřipravenou novinářku čekal vtipný a na Monkovy poměry nečekaně upřímný rozhovor. Dokumentární filmy a záznamy koncertů prezentují zejména Monkovu hudbu. Round Midnight na nich obvykle nechybí. Nejdůležitější je dokument Straight, No Chaser 8 V testu jsou muzikantům pouštěny jazzové nahrávky a posluchač má jednak poznat skladbu, interpreta a doplnit poslech komentářem. Účelem testu není nachytat muzikanty při neznalosti, ale odkrýt jejich zájmy, oblíbenou hudbu, postoje ke kolegům. Je nasnadě, že Monkovy skladby byly často součástí těchto testů. On sám se stal dotazovaných až po téměř 20 letech vydávání těchto testů. 15

16 (1988) režisérky Charlotte Zwerin, obsahující živá vystoupení a rozhovory s Monkovými spoluhráči a rodinou. Ukazuje Monka při živém hraní, v nahrávacím studiu, v hotelových pokojích na turné. Divák se z dokumentu nedozví podrobný Monkův životopis a diskografii, ale dostane velkou dávku jeho hudby v autentickém provedení. Round Midnight v dokumentu slyšíme na počátku, od 6. minuty v živém podání Monkova kvarteta a na konci zní pod titulky nahrávka z alba Genius of Modern Music (1952). Zajímavý je také záznam živých vystoupení z evropského turné z roku 1966 nazvaný prostě Thelonious Monk: Live in '66. Jde o záznam části koncertu v Dánku a Norsku, kde Monk koncertoval se saxofonistou Charlie Rousem, kontrabasistou Larry Galesem a bubeníkem Benen Rileym. Round Midnight byla zaznamenána na norském koncertu v téměř osmiminutové délce. Ostatní Zajímavostí je množství básní, které se týkají osobnosti Thelonia Monka a jeho hudby. Např. Amiri Baraka - Funk Love (1996), Wanda Coleman - On Theloniousism (1988), Dave Etter - Well, You Needn t: The Thelonious Monk Poems (1975), Sascha Einstein - Epistrophies: poems celebrating Thelonius Monk and his music (1997) a Misterioso (1999), Mark Haywood - Monk Trio: A Sequence of Sonnets (2011), Jonathan Williams - TSM ( ) (1982). Báseň Johna Sinclaira (2002) se vztahuje přímo k Round Midnight. Napsána byla i jedna pohádková knížka o Monkovi - Mysterious Thelonious (1997). Jejím autorem je spisovatel a ilustrátor Chris Raschka a děj točí se kolem skladby Misterioso. 16

17 2. Vznik skladby Round Midnight a její raný vývoj Kapitola má za cíl popsat cestu od napsání díla Round Midnight až k jejím prvním nahrávkám a ohlasům s tím spojených. Na začátku je přiblížení osobnosti tvůrce Thelonia Monka v základních rysech, počáteční osudy skladby a problematika spoluautorství dalších osob. Navazuje analýza základní verze Round Midnight, tedy podoby, kterou sám Monk zejména z počátku hrál a nahrával. Následuje přehled a představení prvních nahrávek Round Midnight od Cootie Williamse a Dizzy Gillespieho, díky jejichž úspěchu se skladba dostala do širokého povědomí a zrodil se z ní jazzový standard. Poslední podkapitola patří vývoji a proměnám skladby v repertoáru samotného Thelonia Monka. 2.1 Základní znaky osobnosti a tvorby Thelonia Monka Jak již vyplynulo z kapitoly Stav bádání, o Theloniu Monkovi bylo napsáno mnoho materiálu, včetně několika obsáhlých biografií. V následující podkapitole tedy vynechám životopisné údaje a zaměřím se na základní charakteristiky jeho osobnosti, kompozice, interpretační zvláštnosti a další souvislosti odrážející se ve skladbě Round Midnight. Thelonious Monk (*10. října 1917, 17. února 1982) si již kolem svých dvaceti let našel vlastní, osobitý styl hraní i skládání hudby. Především jeho harmonické myšlení vybočovalo z mezí tehdejší konvence. Monkovy změny tradičních doprovodných harmonií, krátké trhané fráze a nové akordy s množstvím disonancí vyvolávaly u tradičně orientovaných posluchačů nelibost. Ale Monka fascinovaly tóny jdoucí zároveň spolu i proti sobě. (Shipton 2002, s. 152) Díky tomu se brzy dostal do společnosti takových jazzových reformátorů, jakými byli Dizzy Gilespie, Charlie Parker či Kenny Clarke. Ve stejné době se ustálil i jeho celoživotní přístup k vlastnímu vzhledu. Začal nosit podivuhodné klobouky a čepice, dlouhé vousy, rozcuchané vlasy a excentrické oblečení. Často byl dobovými novináři znázorňován jako podivín, ale s postupem doby byl jeho přínos jazzové hudbě doceněn. S jeho vzhledem korespondovalo i chování na podiu. Občas vstal od klavíru a začal na podiu excentricky tančit při doprovodu svých 17

18 spoluhráčů. Při hraní vždycky pohyboval nohama, jakoby tančil, a dával tím najevo, jak hudbu aktuálně prožívá. Do kláves bušil nataženými prsty a nehrající prsty držel vysoko nad klávesami. Byl schopný jednou rukou hrát zároveň trylek a krajními prsty melodii. (Williams 1993, s. 151) Jeho pravý loket trčel do prostoru a klávesy tak mačkal pod různými úhly; nebo dokonce seděl u klavíru bokem, nohu přes nohu. (Owens 1995, s. 141) S těmito projevy úzce souvisí diskutovaná a kontroverzně pojímaná Monkova klavírní technika a způsob hry. Jedni ji odsuzovali jako amatérskou a tvrdili, že vůbec žádnou techniku nemá 9. Jiní, a to zejména kolegové muzikanti, ji dodnes obdivují pro úspornost, barvitost a citlivost. Monkův úhoz byl drsný a perkusivní i v baladách. Často atakoval klaviaturu znovu pro každou notu samostatně, jen výjimečně zahrál náznakem legato. Stávalo se, že jedním prstem stiskl dvě sousední klávesy, aby tak docílil svých oblíbených sekundových intervalů. (Givan 2009) Monk sám říkal, že se snaží získat zvuk ležící mezi sousedními klávesami a jeho speciální technika úhozu a práce s pedály mu umožňuje vytvořit pravé blue notes. (Rosenthal 1993, s. 134) Skladatelskou charakteristikou Thelonia Monka je (možná poněkud překvapivě) jednoduchost. Přestože Monk užíval složité harmonie a spletité rytmy, skladby jsou většinou budovány na jednoduchém, několikatónovém rifu, který je následně rozmanitě variován. Výsledkem je značná soudržnost skladeb, protože motivů z tématu skladby obvykle využívá i v improvizaci, či dokonce v dalších dílech 10. (Poledňák , s. 121) Forma Monkových skladeb bývá prostá 32taktová AABA, kde díl B plynule navazuje na předchozí hudbu a obměňuje ji. I v improvizaci se drží tématu, které rozebírá na nejmenší prvky. Tato vnitřní přehlednost a cit pro silné melodie pak vytváří pozoruhodný kontrast s vnějším disonantním zvukem a těžkopádnými úhozy do klavíru. V Monkových kompozicích se mnohdy objevují tyto prvky: melodické vzorce čerpající z celotónové stupnice, vzestupné i sestupné několikaoktávové celotónové běhy, kvartové akordy, trylky, paralelní sexty, časté zařazování pomlk a dlouhých tónů a již 9 Podrobně se rozborem Monkovy hráčské techniky zabývá ve svém článku Thelonious Monk s Pianism (2009) autor Benjamin Givan. Uvádí zde také reakce odborné kritiky, Monkových spoluhráčů a dalších muzikantů na způsob jeho hry. 10 Např. motiv Straight, No Chaser se objevuje ve skladbách Epistrophy a Coming On The Hudson. 18

19 zmíněné sekundové intervaly. U Monkových skladeb většinou nemůže existovat melodie odděleně od harmonie a naopak. Pokud má být dílo dobře interpretováno, je nutné znát obě složky, vědět jak k sobě patří a rozumět, proč tomu tak je. (Williams 1993, s ). Vytvořil si osobitý úsporný styl, pracující jen s malým počtem tónů a redukující občas i akordy na pouhé dvojzvuky, představující základní kostru jeho harmonické myšlenky. (Dorůžka 1990, s. 148) Neopomenutelný je také Monkův smysl pro humor. Byť na své okolí mohl působit jako uzavřený a mlčenlivý muž, ve společnosti svých kolegů a přátel byl oblíbený pro svoji veselost a hravost. Tyto vlastnosti pak samozřejmě dokázal využít i v hudbě, ať už při své hře a pódiovém podání (včetně kostýmů, klobouků, tance apod.), či uvnitř skladeb. Humor se objevuje ve frázování, používání nečekaných pauz, hudebních dvojznačnostech 11, interpretaci různých zvuků či parodování různých populárních (i jazzových) klišé. (Solis 2002, s ) Jádrem Monkova stylu je rytmická virtuozita. Je to mistr přemisťování akcentů, posunování metra, stínovaného opožďování či předbíhání. Velmi sofistikovaně pracuje s prostorem skladby, uvolněním a tichem. Také v roli doprovodu jsou typické jeho polyrytmické linky proplétající se mezi sólisty, basou a bicími. (Williams 1993, s ) Jak již bylo zmíněno, řada jazzových muzikantů si Monka velmi cení. Obdivují zejména jeho originalitu, nekonvenčnost a přímočarost v životě i hudbě. Berendt a Huesmann (2009) uvádějí za jeho následovníky Ornetta Colemana, Johna Coltranea, Erica Dolphyho, Cecila Taylora a další. Miles Davis ve své biografii (2011) jmenuje Monka jako jednoho ze svých nejdůležitějších učitelů. Robin Kelley a Gabriel Solis vydali několik knih a článků zabývajících se vlivem Thelonia Monka na vznik a směřování free jazzu. I vzhledem k faktu, že jeho alba jsou opakovaně vydávána a standardy žijí vlastním životem v rukou dalších generací jazzových muzikantů lze říci, že Thelonious Monk patří mezi nejdůležitější osobnosti světového jazzu. 11 Rosewell Rudd říká: jsou zde [v Monkově hudbě] ženské prvky, které se nenápadně přemisťují, nenápadně obměňují, aby pak vykoukly a řekly: Tady jsem. a zmizely. (Solis 2002, s. 103) 19

20 2.2 Vznik skladby Round Midnight a její analýza 12 Round Midnight je jazzová balada, napsaná Theloniem Monkem na počátku 40. let 20. století. Tedy v době, kdy se v Minton s Club v Harlemu ve městě New York, stranou od všeobecně populárního swingového světa, rodil bebop. Skupina muzikantů kolem Charlie Parkera, Dizzy Gillespieho, Charlie Christiana, Buda Powella, Kennyho Clarka, Maxe Roache a v neposlední řadě Thelonia Monka mění dosavadní tradiční jazz na moderní. Rozvíjí se harmonie, uvolňuje rytmus, akcent se neustále přesunuje mezi dobami taktu, melodie jsou spletitější, rozšiřují se přístupy k improvizaci, skladby jsou hrány v rychlém, či naopak velmi pomalém tempu s vysokou četností akordických výměn. Mnohé z těchto charakteristik najdeme i v Round Midnight. Přesné datum, kdy Thelonious Monk napsal Round Midnight není v žádném z dostupných matriálů uvedeno. Přidržuji se tedy pouze údaje o prvním nahrávání z roku 1944 (které blíže popisuji v další podkapitole). Ani titul skladby Round Midnight, tedy kolem půlnoci, není nikde vysvětlen. Vzhledem k baladickému charakteru skladby, lze usuzovat, že jde o zamyšlení nad koncem jednoho dne a začátkem nového. Tomu by odpovídal i začátek skladby v mollové tónině a konec v durové. V tomto duchu byl pak dodatečně vytvořen i text (viz dále), na jehož vzniku se však Monk nepodílel. Každodenní život Thelonia Monka, jakožto vyhledávaného muzikanta a stálého člena kapely v Minton s Club, jistě právě kolem půlnoci dosahoval vrcholu, což může být dalším vysvětlením názvu skladby. Skladba Round Midnight je originálně v tónině es moll, což je pro jazzové standardy netypická tónina taktová forma AABA je přehledná - každá část má osm taktů. Uvnitř již však struktura periodická není. 12 V rámci své práce používám k popisu skladby následující pojmy v uvedeném významu: forma schéma skladby, také první uvedení celého tohoto schématu, tedy v případě Round Midnight části AABA téma část skladby označená jako A, hlavní část skladby, charakteristická melodie díla bridge část skladby označená jako B, spojovací oddíl, obvykle kontrastní chorus improvizovaný úsek skladby následující po první uvedení celé formy, má obvykle délku a strukturu formy, v rámci improvizace může zaznít několik chorusů za sebou Při harmonické analýze uvádím akordy značkami dle knihy Marka Levina Jazz Theory Book (1995), držím se tedy také anglosaského označení akordu H jako B a snížení (popř. zvýšení) píši s posuvkami (např. Bb, F#), mluvím-li o tóninách či jednotlivých tónech při popisu melodie, zachovávám českou terminologii (tedy např. tónina es moll, tón b). 20

21 Část A je tvořena dvěma nejcharakterističtějšími prvky celé skladby. První najdeme hned v úvodních dvou taktech. Jde o vzestupný čtyřtónový motiv začínající na druhé době na tónu b, které se s využitím tónů kvintakordu es moll dostane až k oktávě, skokem se vrací zpět na b a končí na základním es. Tento hlavní motiv stojí na chromatické basové lince. V basu tedy zní sestup od základního tónu es k sextě a akordický průběh je řadou chromatických mollových akordů Eb- Eb- Eb-7 Eb-6. Ve třetím taktu je stejný motiv sekvencován o kvartu nahoru, ale nezazní doslovně. Na jeho konci je durové c, které se objevuje i nad tím v akordu Ab7. Dostáváme se tedy do melodické es moll. Následuje náznak modulace do As dur, pod níž zní opět sestupná chromatická basová linka. Celkově jde o sled I-IV-V, tedy spíše bluesový prvek. Tato Monkova mistrovská modulace je druhým místem typickým pro Round Midnight. Z Eb-7 na počátku 3. taktu se během dvou taktů dostává na subdominantu Ab-7 následujícím postupem: - akordem Ab7 se přesunuje do melodické es moll, - následuje spoj B-7 E7, což lze brát jednoduše jako sekvenci k následujícím akordům Bb7 Eb7; sofistikovanějším vysvětlením je použití mimotonálního dominantního jádra (II7 V7), přičemž je uplatněna tritónová substituce - poté následují akordy Bb7 Eb7, které jsou sledem II-V-I (tedy kadence obvyklá i v klasické hudbě) do následujícího akordu Ab-, který je ale zároveň subdominantou zpět v aiolské es moll Třetí uvedení vzestupného motivu v taktu pátém, je opět posunuté o kvartu, začíná tedy od as a je zakončeno sestupem na b a při druhém opakování na základní es v podobě durového akordu. V basu je slyšet další chromatický sestup a nad ním probíhá podobný pohyb, jako výše popsaná modulace. Nacházíme zde tritónovou substituci II. stupně ve sledu VI-II-V a opět jde o mimotonální akordy. Závěrečný díl A je stejný, jako díl druhý, celá skladba tedy končí v Es dur. Část B, bridge, není příliš kontrastní (jak tomu obvykle bývá) a postrádá výraznější melodii. Jde spíše o jakousi variaci na předchozí díl a potvrzuje již zmíněnou 13 V prvních dvou dílech Real Book najdeme mezi téměř tisícovkou standardů pouze čtyři skladby v es moll Round Midnight, Take Five Paula Desmonda (Dave Brubeck Quartet) a dvě skladby Horace Silvera Blue Silver a Serenade To a Soul Sister. 21

22 soudržnost Monkových skladeb - všechny části vycházejí z jednoho základního motivu. Harmonicky jde o sled mimotonálních dominant, avšak i zde Monk dociluje využitím tritónové substituce chromatického basového sestupu. V ukázce 1 jsou zaznamenány akordy s přidanou kvartou, která zde značí melodii, avšak nejčastěji hrál Monk (nejen) bridge v akordech s nónou (ukázka 6). V druhé částí bridge melodie stoupá vzhůru, avšak stále nejde o výraznější melodický motiv. Akord Ab- naznačuje, že začínáme opět v tónině, avšak další část tohoto úseku probíhá v melodické a končí v harmonické es moll. Následují dvě dominantní jádra, druhé s tritónovou substitucí, která však docházejí rozvedení až v posledním akordu bridge Bb7. Typickou barvu skladbě dodává hojně užívaný zmenšeně malý septakord (viz ukázky 1 a 6). Ve skladbě se objevují také akordy s malou nónou, tvořící Monkovu oblíbenou disonanci. Zvláštností je rychlý harmonický pohyb, mnoho taktů má na každé době jiný akord. Proto je také skladba náročná pro sólisty improvizátory. Dochází k mísení tónin aiolské, harmonické a melodické es moll. Rytmická stránka skladby využívá tečkovaný rytmus, synkopy a trioly. (Ukázka 1. Základní tvar Round Midnight hraný Theloniem Monkem. Zdroj: Aebersold 1987, s. 10) 22

23 Round Midnight obvykle začíná introdukcí, kterou vytvořil Dizzy Gillespie pro svoji první nahrávku skladby na počátku roku Přestože oficiálně není uváděn jako spoluautor, jeho úvodních osm taktů převzal i sám Monk a nyní se objevuje u většiny nahrávek Round Midnight. Také některé lead sheets introdukci přímo obsahují 14. Je to jistě proto, že introdukce přesně odpovídá přístupu ke kompozici Monka samotného těží z motivů skladby (ukázka 2). Gillespie napsal výraznou melodii, odvozenou z počátku hlavního tématu vzestupného motivu. Stejně jako v části A je tento úvodní motiv třikrát uveden v sekvencích, zde však směřujících dolů. Jde o sled dominant, přičemž první akordy jsou v podobě se zmenšenou kvintou, druhé jako nónové akordy. Poslední dva takty jsou vyhrazeny rytmické sekci. (Ukázka 2. Introdukce Round Midnight od Dizzy Gillespieho. Zdroj: 557 Jazz Standards, s. 304) Autorem textu k Round Midnight je Bernie Hanighen. Jde o autora písní pro broadwayské muzikály, jehož typické texty jsou o lásce. V případě Round Midnight je hlavním motivem ztráta, zakončená nadějí v obrat k lepšímu. Zajímavostí je, že Round Midnight je jako jedna z mála Monkových standardů opatřena textem 15. Stalo se tak 14 Zapsanou introdukci najdeme u Round Midnight například v Thelonious Monk Fake Book, Fakebook of Swing Jazz, 557 Jazz Standards (Swing to Bop), Space 1, Play-A-Lonk Book and Record Sets. 15 The Real Vocal Book obsahuje pouze čtyři otextované Monkovy standardy: Blue Monk, Round Midnight, Straight, No chaser a Well, You Needn t. 23

24 zřejmě pro potřeby orchestru Cootie Williemse, aby skladba snáze získala pozornost širšího publika. Nutno říci, že charakter textu se k melodii výborně hodí a skladba ve zpívané verzi s Hanighenovým textem neztrácí nic, ze své atmosféry. Hanighen pojímá titul skladby jako chvíli, kdy se vše zahaluje smutkem, vynořují se staré vzpomínky, až na konec zůstane víra v dobrý konec. Půlnoc je zde do jisté míry personifikovaná jako převozník z jednoho dne do druhého, který vidí a slyší vše, co se stalo a s čím se mu lidé svěřují, a který může pevnou lásku bezpečně přenést do druhého dne. Text je následující: It begins to tell 'round midnight 'Round midnight I do pretty well 'til after sundown Suppertime I'm feeling sad But it really gets bad 'round midnight Memories always start 'round midnight 'Round midnight Haven't got the heart to stand those memories When my heart is still with you And old midnight knows it too When some quarrel we had needs mending Does it mean that our love is ending Darling I need you Lately I find You're out of my arms And I'm out of my mind Let our love take wing some midnight 'Round midnight Let the angels sing For your returning Let our love be safe and sound When old midnight comes around 24

25 2.3 První nahrávky Round Midnight V létě roku 1944 nahrával Thelonious Monk s orchestrem Colemana Hawkinse a na vydávání vlastní tvorby neměl smlouvu s nahrávací společností. Tehdy ukázal svému kolegovi Budu Powelovi skladbu Round Midnight, který se jejího prosazení ujal. Z vlastní iniciativy přesvědčil Cootie Williamse, aby Round Midnight zařadil do repertoáru svého orchestru. Dokonce údajně vyhrožoval odchodem z jeho skupiny, pokud by Williams Round Midnight nezařadil do programu. (Kelley 2009, s. 101) Tak se Round Midnight poprvé ocitla na nahrávce, a to na singlu orchestru Cootie Williamse. Pod dalšími dvěma nahrávkami je podepsaný Dizzy Gillespie, který již na skladbě intenzivněji spolupracoval i se samotným Monkem (podrobněji o nahrávkách viz dále). Za zmínku stojí také první zpívaná verze skladby Round Midnight s textem Bernie Hanighena. Nazpívala ji Jackie Paris 12. listopadu 1949 a nahrávka vyšla roku 1955 pod názvem The Advance Gard Of The 40s. Spoluhráči jí byli Eddie Shu (ts 16 ), Dick Hyman (p), John Collins (g), Tommy Potter (b), Roy Haynes (ds) a big band Leonarda Feathera. V této chvíli je třeba vysvětlit problematiku spoluautorství skladby. Přestože dnes již snad nikdo nepochybuje o Monkovi jako výhradním tvůrci Round Midnight, v copyrightu jsou pod skladbou podepsání tři lidé: Thelonious Monk, Cootie Williams a Bernie Hanighen. Williams byl z počátku proti nahrávání Round Midnight, ale nakonec souhlasil za podmínky, že se stane jejím spoluautorem. Do skladby sice doplnil několik taktů mezihry (jež se neujala a ani Williams ji později nehrál) a upravil ji pro svůj orchestr, avšak výraznější kompoziční přínos mu nepatří. Mnozí autoři se tedy přiklánějí k vysvětlení, že si Williams spoluautorství od Monka jednoduše koupil 17. Wiliamsova verze této historky je (samozřejmě) odlišná. Tvrdí, že na skladbě pracoval přímo s Monkem a obohatil ji o celou sloku (byť tím zřejmě myslel onu mezihru). Pravdou ale je, že to byl sám Monk, kdo s hotovým dílem přišel. (Kelley 2009, s. 101) 16 Viz seznam zkratek na konci práce. 17 Takto najdeme vysvětlení situace v biografii Robina Kelleyho (2009), v notové edici skladby s komentářem Davida Wolpeho, nebo např. v článku Andyho LaVerna (2000). 25

26 Nicméně s ohledem na fakt, že první nahraná verze skladby nese jméno Cootie Williamse, byl Williams jako spoluautor skladby oficiálně přidán 27. listopadu Třetím jménem uvedeným pod Round Midnight je autor textu Bernie Hanighen. Thelonious Monk neměl nic společného s tvorbou tohoto textu a je možné, že se o něm dozvěděl až právě z copyrightu. Otextování si zřejmě vyžádal Williams, pro účely svých vystoupení 18. Je však překvapivé, že v té době málokdy vystupoval s vokalisty, a i když je najal (např. vystoupení s Ellou Fitzgerald), tak Round Midnight hrál vždy instrumentálně. (Kelley 2009, s. 102) Cootie Williams album: Someboby s Gotta Go/ Round Midnight rok 19 : 1945 vydavatel: Hit styl: swing délka skladby: 3:12 obsazení: Cootie Williams, Ermit V. Perry, George Treadwell, Lamar Wright, Tommy Stevenson (tp), Ed Burke, Ed Glover, Robert Horton (tb), Eddie Vinson, Frank Powell (as), Sam Taylor, Lee Pope (ts), Eddie de Verteuil (bs), Bud Powell (p), Leroy Kirkland (g), Carl Pruitt (b), Sylvester Payne (ds). Williamsova první nahrávka Round Midnight byla vydána počátkem roku 1945 u vydavatelství Hit na B-straně společně s humorným blues Edda Cleanhead Vinsona Somebody s Gotta Go umístěným na straně A. Album poté vyšlo v několika různých edicích: pod názvem Cootie Williams Sextet And Orchestra (u Phoenixu), v 70. letech u Storyville pod názvem Cootie Williams and His Orchestra a v roce 1995 pak na reprezentativní kompilaci Cootie Williams and His Orchestra (Classics). Somebody s Gotta Go byl zařazen jako hlavní hit, ale B-straně se dostalo překvapující pozornosti. Chicago Tribune vyzdvihl Round Midnight jako husarský kousek 18 Později (po pěti měsících) Hanighen a Williams přeregistrovali otextovanou verzi Round Midnight pod jménem Grand Finale, ale pod tímto názvem nebyla skladba nikdy nahrána, takže se Hanighenovo jméno natrvalo přesunulo pod Round Midnight jako takovou, ať už je uvedena s textem nebo bez něj. 19 Rokem opravdu myslím letopočet pořízení nahrávky. V případě, že byla nahrávka vydána o maximálně rok později, zachovávám prvotní údaj o nahrání. Pokud album vyšlo později, uvádím tento fakt v poznámce. Zejména řada živých nahrávek vychází až později, a to od 90. let dodnes. 26

27 Cootieho s pomalou smutnou trumpetou. Cootie odvedl skvělou práci. (Kelley 2009, s. 102) Pro Monka to byla zvláštní situace. Na jednu stranu se mu dostalo potvrzení, že umí napsat hit, na druhou stranu se cítil od nahrané verze odstřižený. Jeho hlavním záměrem bylo hrát Round Midnight na piano a nyní se měl o autorství dělit se dvěma muži, kteří prakticky ničím do jeho skladby nepřispěli a kvůli nimž teď skladba zněla nemonkovsky uhlazeně. Cootie Williams upravil Round Midnight pro svůj orchestr tak, že hlavní úlohu hraje jeho trubka a zbytek big bandu má doprovodnou roli bez sólových vstupů. Po třítónové introdukci představuje téma s prostou, plynulou melodií, bez výraznějších melodických ozdob, harmonických disonancí a rytmických nepravidelností. Staví především na úvodním melodickém motivu, druhý charakteristický prvek modulace není tolik výrazný. Také příliš nevynikne chromatický basový postup. Po přehrání celé formy, přichází Williamsem napsaná mezihra, která ve skladbě vyčnívá jednak tím, že je hrána kontrastně celým big bandem, bez sólové trubky, a jednak její hudební náplň příliš nesouvisí s hudebním materiálem skladby. Poté následuje jedno uvedení tématu ve stejné podobě, jako na počátku a orchestrální koda. Uhlazené znění skladby je dané plynulým průběhem melodie a čtverým identickým uvedením hlavního tématu, bez improvizace či odchylky v melodii a rytmu. Poněkud se vymyká i stylu, kterým se Williams prezentoval na svých dalších nahrávkách z té doby. Je pomalejší, vážnější, pojatá pro sólovou trubku. Možná právě díky tomuto kontrastu dosáhla B-strana nahrávky s Round Midnight větší pozornosti. Přesto díky pravidelnému doprovodu v pozadí cítíme taneční, swingový, charakter nahrávky. 27

28 (Ukázka 3. Úvod Round Midnight v pojetí Cootieho Williamse. Zdroj: Bowen 1993, s. 152) Dizzy Gillespie Trumpetista Dizzy Gillespie se skladby Round Midnight ujal ve své kariéře hned několikrát. V jeho diskografii najdeme nahrávky s menšími formacemi, jako je například hned druhá nahraná verze Round Midnight, ale častěji pracoval se svým orchestrem, jehož součástí byl na krátkou chvíli i sám Thelonious Monk. V 70. letech pak Gillespie podnikl velký návrat na scénu s projektem The Giants Of Jazz a vyjel s ním na slavné evropské turné. Z něho vzešlo několik nahrávek, především stejnojmenné album, The Giants Of Jazz (1971) obsahující i Round Midnight. Do sexteta tehdy vedle Gillespieho patřili velikáni Kai Winding (tb) Sonny Stitt (as, ts) Al McKibbon (b) Art Blakey (ds) a opět Thelonious Monk (p). Gillespie ke skladbě připojil introdukci a kodu (ukázka 4), které se později staly nedílnou součástí skladby, a také Monk skladbu v této podobě hrál. Gillespie při tvorbě introdukce a kody projevil velký cit pro skladbu. Stejně jako Monk při tvorbě bridge a při improvizacích, využil Gillespie harmonický a melodický materiál zbytku skladby. Introdukce byla blíže popsaná výše, hudba kody těží z bridge a oproti introdukci můžeme vidět větší harmonický pohyb, opět prvek korespondující s Monkovou tvorbou. 28

29 (Ukázka 4. Koda Round Midnight od D. Gillespieho. Zdroj: 557 Jazz Standards, s. 305) album: Tempo Jazz Men rok: 1946 vydavatel: Dial styl: bebop délka skladby: 2:47 obsazení: Dizzy Gillespie (tp), Lucky Thompson (ts), Milt Jackson (vib), Al Haig (p), Ray Brown (b), Stan Levey (ds) Jde o druhou nahrávku skladby Round Midnight, pořízenou 7. února 1946 v Los Angeles sextetem Dizzy Gillespieho. Tato verze již obsahuje typickou introdukci a kodu. Oproti prvnímu Williamsovu zpracování (a mnoha dalším verzím) je ve výrazně rychlejším tempu. Díky svému tvůrci je výrazněji bebopová, nacházíme větší práci s harmonií, disonancemi, pestřejší rytmus, improvizované ozdoby, zapojení všech sólových nástrojů a pravidelný základ kontrabasu a bicích. Již introdukce a pak i téma je hrané v podobě zvolání a odpovědi mezi nástroji. Forma je základní AABA, kde první A hraje trubka, druhé vibrafon s klavírním doprovodem, bridge je saxofonové sólo a návrat A má podobu klavírní. Závěrečná koda má improvizovaný charakter a hlavní roli zde opět přejímá trubka Dizzy Gillespieho. 29

30 I s ohledem na fakt, že Thelonious Monk přejímá Gillespieho introdukci a kodu, je takto verze Round Midnight již zřejmě velmi podobná původní Monkově představě o skladbě. album: 46 Live At The Spotlite rok: 1946 vydavatel: Hi-Fly styl: bigbandový bebop délka skladby: 6:57 obsazení: Dizzy Gillespie, Dave Burns, Talib Dawud, Kenny Dorham, John Lynch, Elmon Wright (tp) Leon Comegys, Charles Greenlea, Alim Moore (tb) Howard Johnson, Sonny Stitt (as) Ray Abrams, Warren Luckey (ts), Leo Parker (bs), Milt Jackson (vib), Thelonious Monk (p), Ray Brown (b), Kenny Clarke (ds) Také pod třetí nahrávkou Round Midnight je podepsaný Dizzy Gillespie, tentokrát však je již nahrávání účasten i její autor Thelonious Monk hrající na piano. Nahrávka je záznamem koncertu ve Spotlite z června Aranžmá měl na starost Gil Fuller. Oproti Williamsově big bandovému pojetí je cítit stylový posun k bebopu. Díky delší stopáži má na této nahrávce celý big band více prostoru pro tvorbu nového pojetí skladby. Sice se opět vzdaluje od Monkova klavírního originálu, ale oproti Williamsově verzi nabízí více sólových vstupů různých nástrojů, variování melodie, plné vyznění harmonického průběhu skladby a také delší klavírní improvizaci. Introdukce je zakončena výraznou improvizovanou melodií v trubce Dizzy Gillespieho. V tématu i v dalším průběhu skladby je zřetelnější práce s jednotlivými nástrojovými sekcemi. V prvním uvedení formy je melodie uvedena v saxofonech, přičemž žesťová sekce ji přerušuje několika vsuvkami. První chorus je klavírním sólem, kdy je na první poslech rozpoznatelný svérázný Monkův styl hry. Dokonce se zdá, že svým nepravidelným rytmem občas činí doprovodným hráčům potíže. První část tématu hraje pouze melodii, podruhé v akordickém pojetí, naposled se vrací k tématu již značně obměněnému. Druhý chorus je saxofonové sólo, v druhé polovině nastupuje trubka a na konci sám Dizzy Gillespie, který plynule pokračuje do chorusu třetího. 30

31 2.4 Round Midnight v díle Thelonia Monka album: Genius Of Modern Music rok: 1947 (vydáno 1952) vydavatel: Blue Note styl: bebop délka skladby: 3:08 obsazení: George Taitt (tp), Sahib Shibab (as), Thelonious Monk (p), Bob Pakte (b), Art Blakey (ds) Teprve čtvrtou nahrávku Round Midnight pořídil samotný Thelonious Monk jako vedoucí kapely. Stalo se tak na podzim 1947 v newyorském WOR Studios. Spolu s Monkem se na nahrávce podílelo sexteto ve složení George Taitt (tp) Sahib Shihab (as) Bob Paige (b) a Art Blakey (ds). Blue Note nahrávku vydalo pod názvem Genius Of Modern Music v roce 1952 a dále se tato verze skladby objevila na mnohých kompilačních albech jak Thelonia Monka, tak Blue Note. Zachycená Round Midnight je prvním provedením, kde Monk zcela ovládá klavírní part a může tak vyjádřit své původní představy o zvuku skladby. Slyšíme tedy jeho charakteristický styl hry a přístup k improvizaci. Skladba začíná introdukcí, téměř shodnou s Gillespieho nahrávkou, avšak ve značně pomalejším tempu. Střídají se zde linky trubky s altsaxofonem na principu zvolání a odpovědi, následované klavírní improvizací a dvěma takty basového sóla směřujícího k začátku tématu. Celkově je Monkovo provedení klidnější, avšak zejména závěrečný chorus ve dvojnásobném tempu ukazuje, že skladba neztrácí swing. První uvedení tématu na nahrávce zachovává jasnou základní melodii, v popředí je Monkův klavír, v pozadí saxofon a trubka vybírající z doprovodných akordů zejména tercie a septimy a tvořící tak výslednou harmonii. Druhé uvedení začínají dechy a melodie v Monkově klavíru je již doplněná řadou ozdob. Část B je improvizovaná s četnými odkazy na hlavní téma, charakteristické sestupné glissando. Také návrat k hlavnímu tématu má improvizovaný charakter a citace tématu je přerušována novými úseky. Koda na závěr kombinuje hlavní téma a glissando z bridge. Dá se říci, že část od části roste míra improvizace. 31

32 alba: Piano Solo / Thelonious Monk Himself / Monk s Blues roky: 1954 / 1957 / 1968 vydavatelé: Disques Vogle / Riverside / Columbia styl: solo piano délka skladeb: 5:13 / 6:44 / 4:16 obsazení: Thelonious Monk (p) Další tři nahrávky jsou sólové a Round Midnight je zde ukázána v takové podobě, v jaké ji Monk mohl pojmout zcela podle vlastních představ o klavírní verzi skladby. Vzhledem k existenci hned několika jeho sólových nahrávek můžeme usuzovat, že toto zpracování bylo blízké jeho představě o správném vyznění skladby a ukazuje Round Midnight jako klavírní baladu. V roce 1954 vyšla skladba na albu Piano Solo, nahraném v Paříži, o tři roky později již u Riverside na ceněném albu Thelonious Himself. Skladba si stále drží podobu s introdukcí (ukázka 5) a závěrečnou kodou, harmonie se výrazněji nemění. Monk se i při jednom improvizovaném chorusu drží základních motivů skladby, ale navíc předvádí rychlé stupnicové běhy, trylky, klastry, hojně využívá nónových akordů a některé úseky melodie hraje v paralelních sekundách. Především v introdukci, chorusu a kodě melodii zdobí. Skladbu hraje rubato, úvodní motiv v rychlejším a pravidelnějším tempu, pokračování je již velmi volné. Monkova technika hry na této nahrávce je klidná, plynulá, méně disonantní než dále uvedená nahrávka Monk s Blues. Album Thelonious Himself navíc v jednom z pozdějších vydání obsahuje jako bonus 25minutovou nahrávku ze zkoušky Round Midnight, která nabízí pohled na různé vrstvy této skladby a Monk zde představuje několik různých přístupů k uspořádání skladby. Tento dlouhý trénink se dle mého názoru výrazně odrazil na charakteru hlavní verze skladby zařazené na albu Monk hraje pomaleji, dělá dlouhé pauzy, jakoby přemýšlel, jakou cestou bude pokračovat. Také jeho hra je plynulejší, ozývá se méně nechtěných disonancí, což může být dáno právě delším nácvikem. 32

33 (Ukázka 5. Introdukce Round Midnight z alba Thelonious Monk Himself, Zdroj: Larson 2005, s. 245) Album Monk s Blues je nahrávkou orchestrální, avšak Round Midnight je na ní v podobě sólového Monkova vystoupení (ukázka 6). Skladba je zařazena až na vydání z roku 1994 jako dříve nevydaný bonus. Round Midnight je hraná ve výrazně rychlejším tempu než na předešlých dvou sólových nahrávkách. Dá se říci, že zní drsněji Monk zde prezentuje svoji typickou techniku hry na klavír hraje ostře jednotlivé tóny, zařazuje četné disonance, zřejmě cíleně mačká několik sousedních kláves naráz. Oproti nahrávce z Thelonious Monk Himself neslyšíme téměř žádné melodické ozdoby, stupnický běh je výraznější pouze v chorusu a na konci skladby nahrazuje kodu. 33

34 (Ukázka 6. Téma Round Midnight z alba Monk s Blues Transkripce Davida Ratcliffa. Zdroj: album: Mulligan Meets Monk rok: 1957 vydavatel: Riverside styl: bebop délka skladby: 8:26 obsazení: Gerry Mulligan (bs), Thelonious Monk (p), Wilbur Ware (b), Shadow Wilson (ds) 34

35 Ze stejného roku jako Thelonious Himself, tedy 1957, je také spolupráce Monka se saxofonistou Gerry Mulliganem. Jejich společné album nese název Mulligan Meets Monk a přináší saxofonovou variantu Round Midnight. Délka Round Midnight se v tvorbě Thelonia Monka neustále prodlužuje až na délku 8:26 v tomto albu. Vedle obou zmíněných muzikantů se na ní podíleli ještě Wilbur Ware (b) a Shadow Wilson (ds). Přestože Mulligan je výraznou osobností cooljazzu, tato nahrávka je spíše bebopového vyznění. Mulligan v ní se svým baryton saxofonem dostává velký prostor dva chorusy a pouze jeden chorus je Monkovo klavírní sólo. Skladba začíná rozšířenou introdukcí nezvykle zakončenou přímou citací druhého modulačního motivu tématu. To je hrané dohromady oběma sólisty s doprovodem kontrabasu a bicích v pozadí (kde se budou držet po celou nahrávku). Hlavní těžiště Mulliganovy hry je ve ztvárnění melodie, kterou postupně čím dál více obměňuje a zdobí, až se ve druhém chorusu stává téměř nerozeznatelnou. Monk v roli doprovodu Mulligenova sóla kombinuje akordové hraní s útržky melodie, přidává ozdoby a četné běhy. Ve svém sólu pak navazuje na nově vzniklé motivy vytvořené Mulliganem a až v poslední části se vrací k melodii Round Midnight. Skladbu zakončuje zcela nová koda. Celkově je nahrávka v rychlejším tempu a také díky pravidelnému neměnnému doprovodu kontrabasu a bicích působí bebopově. Mulliganův dlouhý a sytý tón kontrastuje s Monkovým úsečným doprovodem a sólem. album: The Last Concerts rok: 1972 (vydáno 1975) vydavatel: Rare Live Recording styl: hardbop délka skladby: 6:54 obsazení: Paul Jeffrey (ts), Thelonious Monk (p), Dave Holland (b), T. S. Monk (ds) Poslední nahrané Monkovo album obsahující Round Midnight, s příznačný název The Last Concerts, je z roku 1972 ve čtyřčlenné sestavě s Paulem Jeffreyem (ts), Davem Hollandem (b) a Monkovým synem T. S. Monkem za bicími. Jde o záznam koncertu ve Village Vanguard v New Yorku a je zajímavou ukázkou toho, kam dospěla a nakolik se Round Midnight proměnila v rukou samotného autora po téměř 30 letech v repertoáru. 35

36 Skladba začíná zcela novou introdukcí, která Gillespieho verzi připomíná jen vzdáleně, a netěží ani ze základní podoby Round Midnight. Avšak i zde nakonec nacházíme motivickou provázanost všech částí této verze. Netypická hudba introdukce se totiž objevuje v Monkově doprovodu i v jeho improvizaci. Již na počátku překvapí rychlé swingující tempo, které stírá baladický charakter Round Midnight. Nezvyklá je také Monkova hra po celou skladbu doprovází i sóluje v pravidelném rytmu, jeho styl hry je plynulý, hraje čistě, nevyužívá disonantní prvky. Uvedení tématu je postaveno na Monkově klavíru, do něhož místy zazní vybraný tón z melodie hraný Jeffreyho saxofonem. Přestože je melodie značně modifikovaná, je rozpoznatelná. První chorus probíhá podobně, Monkův doprovod sólového saxofonu těží z motivu hraného v introdukci a stále si drží pravidelný rytmus. Jeffrey hraje prostou melodii, mající charakter Round Midnight. Naopak další sólo, tentokrát Monkovo, se již značně odchyluje. Chybí oba typické prvky tématu Round Midnight, tedy i úvodní vzestupný motiv, modulace je pouze naznačená, jediná rozpoznatelná část je bridge. Poslední chorus nicméně vrací skladbu ke známému provedení. Tato zajímavá verze je ukončena tradiční kodou. Další nahrávky Na ostatních nahrávkách převažuje čtyřčlenná sestava různých Monkových kvartetů. Round Midnight objevuje na známém albu Misterioso z roku 1958, které dosud vyšlo ve více než 20 reedicích. Na albu hráli Johnny Griffin (ts), Ahmed Abdul-Malik (b) a Roy Haynes (ds). Opět u Riverside vychází v roce 1960 album Thelonious Monk At The Blackhaw, s Round Midnight o délce 12:08. Zde Monka doprovází rozšířená sestava: Joe Gordon (tp), Harold Land, Charlie Rouse (ts), John Ore (b), Billy Higgins (ds). Následuje série nahrávek zachycující koncerty v rámci evropského turné v roce 1961, v sestavě Charlie Rouse (ts), Thelonious Monk (p), John Ore (b), Frankie Dunlop (ds). U jiné společnosti Columbie vychází alba zachycující vystoupení v losangeleském The It Clubu, resp. na sanfranciském Jazz workshopu. Obě v sestavě Charlie Rouse (ts), Thelonious Monk (p), Larry Gales (b), Ben Riley (ds). Monkův přístup ke hře v kvartetu byl poněkud odlišný od zažitých zvyklostí. Přestože se skupina jmenovala Thelonious Monk Quartet, vedoucí sólistickou úlohu v něm měli Johnny Griffin či 36

37 Charlie Rouse. Monk přijímal podřízenou, doprovodnou roli a cítil se být především kapelníkem a skladatelem, ne hlavní hvězdou. Zajímavou nahrávku představuje album Straight, No Chaser z roku 1968, které je dá se říci, soundtrackem ke stejnojmennému (již zmíněnému) dokumentu pojednávajícím o Theloniu Monkovi. 37

38 3. Proměny standardu Round Midnight v repertoáru významných jazzových interpretů a jeho další využití Podle Younga a Mathesona (2000, s. 129) se každý jazzový kus skládá z pěti základních částí: introdukce, tématu, improvizace, rekapitulace tématu a závěru. Podle tohoto modelu, dvě jazzová provedení stejné skladby mají téma tvořené jednou melodií a improvizaci vycházející z daných akordových změn. Introdukce a závěr nejsou většinou tak důležité. Přesto je otázka, zda jsou dvě provedení skladby zapsané např. v Real Book stejné? Každé jazzové vystoupení dané dílo konkretizuje a zpracovává. I když interpret dodrží stejnou strukturu skladby, jednotlivá provedení nebudou totožná. Odlišovat se bude tempo, dynamika, ale také melodie, díky melodickým ozdobám, vloženým nebo naopak vypuštěným tónům. Stejně tak dva muzikanti nebudou hrát stejný akordický doprovod. Mohou vést hlasy odlišným způsobem, vybírat různé inverze akordů, postavit na vrchol jiný tón. Nebo mohou akordy alterovat, přidávat nové, využívat substituce, nebo zcela změnit harmonický průběh. Přestože budou obě verze v jednotlivých prvcích výrazně různorodé, posluchač většinou neomylně rozpozná, že jde o stejnou skladbu. Je zajímavé sledovat, jak rozličnými způsoby lze ztvárnit hlavní osmitaktové téma Round Midnight. Zejména prvek modulace v hlavním tématu a harmonický postup bridge nabývají různorodých podob. Nejčastější zpracování Round Midnight jsou drobnější zásahy do harmonie a výraznější otisk osobnosti interpreta je v jeho improvizaci na téma Round Midnight. Výsledkem proměny může být odlišná nálada skladby, interpretace v jiném (nejen) jazzovém stylu, neobvyklé nástrojové obsazení. Někteří hráči kompletně mění základní akordické schéma - využívají tritónové substituce, či jednotlivé akordy alterují, hledají akordy shodné pro delší úseky melodie a snižují počet akordů (např. Miles Davis, Bill Evans, Wes Montgomery, Herbie Hancock, Chick Corea). Méně časté jsou přímé zásahy do melodie, ale najdou se umělci, kteří svoji nahrávku Round Midnight berou spíše jako volnou variaci na téma standardu, než jeho přímé ztvárnění (např. Brad Mehldau s Joelem Frahmem či Lee Konitzem, Maynard Ferguson, Eric Reed). 38

39 Jak bude dále patrné, standard Round Midnight se těší značné oblibě. Některé zdroje ji uvádějí jako nejnahrávanější jazzový standard vůbec. (např. Fordham 2000, s. 116) Nad důvody úspěchu právě tohoto standardu, můžeme pouze spekulovat. V době vzniku, byla Round Midnight dílem zcela originálním, vymykajícím se dosavadní převládající jazzové hudbě (tedy swingu). Například Dizzy Gillespie uvádí, že jej zaujalo harmonické řešení skladby (Gillespie, Fraser 2009, s. 135). Složitý průběh byl pro některé muzikanty výzvou k vlastním inovacím (viz kapitola týkající se Milese Davise). Mnozí se pak spokojili se zvládnutím Monkovy původní verze a s rostoucí oblibou skladby se její zařazení do repertoáru stalo určitou samozřejmostí. Trefně to shrnuje český jazzový pianista Jan Knop: k těmhle starým věcem je dobré se občas vracet, protože mají stále svou platnost. Speciálně Monk je interpretačně obtížný nedá se ani úplně zkopírovat, ani hrát úplně jinak, protože se musíte přizpůsobit jeho struktuře skladeb. (Vidomus 2014) Na jedné straně tedy najdeme muzikanty, kteří se Round Midnight naučili, zahráli a již se k ní později nevraceli, na straně druhé je okruh interpretů, kteří tento standard opakovaně zařazují na svá alba a vytvořili si ke skladbě osobnější vztah. Herbie Hancock svůj postoj vystihuje takto: Round Midnight je právě tou skladbou, která nikdy neomrzí, ani když ji hrajete stále dokola a dokola. (NPR 100: Round Midnight). 3.1 Přehled nahrávek a jejich stručná charakteristika Jak již bylo zmíněno, Round Midnight je velmi oblíbenou skladbou a objevuje se na značném množství nahrávek. Předkládaný soupis se snaží postihnout všechna alba důležitých osobností jazzové historie a současnosti, na nichž se objevuje skladba Round Midnight. (Zpracování Round Midnight dalšími hudebními žánry je zahrnuto spíše okrajově.) S ohledem na množství nahrávek, obtížné dohledání a nejednoznačnou identifikaci zejména starších alb a záznamů živých koncertů upozorňuji, že nejde o seznam úplný. Zanesena v něm jsou alba, o nichž se mi podařilo dohledat podrobnější informace, ověřené z více zdrojů. Základem pro vytvoření seznamu nahrávek byly diskografie uvedené v knize J. Aebersolda (1999) a článku J. Bowena (1993). Oba mapují nejdůležitější nahrávky Round Midnight do roku Systematické hledání dalších nahrávek pak probíhalo za 39

40 pomoci webových stránek. Jazz discography project předkládá obsáhlý soupis nahrávek (i nevydaných), avšak pouze u nejznámějších muzikantů. Discogs je databáze hudby, vydané na různých formátech nosičů po celém světě. Přestože je tvořena samotnými uživateli, informace jsou většinou kompletní a přesné. Jako doklady často slouží přiložené fotografie přebalů alb, což zejména u LP nosičů skýtá značné množství informací o desce. Jako ověření existence alba a údajů o něm mi pak sloužily webové stánky All Music, All About Jazz, CD Universe a stránky jednotlivých nahrávacích společností. Následující podkapitola tedy shrnuje informace o 550 nahrávkách, obsahujících Round Midnight. Seznam těchto alb je pak součástí přílohy. Nejstarší nahrávky Brzy po vydání prvních nahrávek Round Midnight popsaných v minulé kapitole, se začaly objevovat další a další verze této skladby. Vedle Dizzy Gillespieho, který skladbu přijal do svého koncertního repertoáru a v roce 1948 ji hrál na svém turné, se skladby ujal v roce 1949 Stan Getz, v roce 1950 se objevila na nahrávkách kvarteta saxofonisty Charlie Parkera a o další rok později ji nahrál i vibrafonista Milt Jackson. Od této chvíle rok od roku roste počet interpretů, kteří na svá alba Round Midnight zařadili a zároveň s vývojem jazzu se skladba čím dál více v rukou svých interpretů proměňuje. Frekvence nahrávání Od druhé poloviny 50. let vzniká ročně kolem deseti nosičů obsahujících Round Midnight. Největší počet nahrávek se objevuje v 90. letech, kdy překračuje stovku. Těsně pod hranicí stovky se pohybujeme v letech 60. a 80. Slabší 70. léta lze vysvětlit například přehlcením trhu z let minulých, nebo převládnutím fusion a dalších stylů, jimž se Round Midnight nehodila do repertoáru. Mezi nahrávkami z let najdeme množství záznamů živých vystoupení, a pokud měl interpret Round Midnight na svém koncertním programu, pravděpodobně se objevila na vícero albech 20. Poté v 80. letech nastává obrat zájmu muzikantů i posluchačů k jazzové historii a nejen Thelonious Monk 20 Například pokud muzikant absolvoval americké, evropské či asijské turné, playlist se příliš neobměňoval. Ve svém seznamu nahrávek tedy obvykle uvádím jedno reprezentativní album, byť je jisté, že na dalších je Round Midnight opět v mírně odlišné podobě. 40

41 se zaslouženě dostává do širšího povědomí. Ani v současnosti zájem interpretů neustává. Od roku 2000 je skladba nahrána v další téměř devadesátce verzí a jejími interprety jsou vedle žijících legend (Martial Solal, Kenny Barron, Kenny Burrell, Larry Corryell, Pat Martino, Keith Jarrett) také mladí muzikanti (Chris Cheek, Eric Reed, Eldar Djangirov, Amanda Pepping). Nejčastější interpreti Domnívám se, že z četnosti zařazení Round Midnight na alba lze vyvodit, jaké interprety tato skladba nejvíce oslovila. Zajisté se Round Midnight objevuje na mnoha Monkových nahrávkách (celkem čtrnácti), také se dá předpokládat, že Cootie Wiliams a Dizzy Gillespie si skladbu oblíbili, když ji chtěli nahrát dříve než sám autor (Gillespie má na kontě šest nahrávek, Williams sice jen dvě, ale zato hned tu první). Překvapivě všechny (i samotného Monka) převyšuje Miles Davis. Ten skladbu poprvé nahrál v roce 1953 na album Collector s Items. Poté s ní legendárně vystoupil na festivalu v New Portu v roce Nejslavnější Davisova verze Round Midnight (potažmo nejslavnější verze Round Midnight vůbec) se nachází na albu Round About Midnight z roku Celkem ji Davis nahrál na 16 albech. (více o Davidově pojetí skladby v následující kapitole) Jako další fanoušky Round Midnight lze uvést Billa Evanse (devět verzí), Buda Powella (šest verzí), Arta Blakeyho, Wese Montgomeryho, Martiala Solala, Ellu Fitzgerald a ze současnosti Erica Reeda (po pěti nahrávkách). Obsazení a styl nahrávek Zkoumání sestav, v jakých byla Round Midnight nejčastěji nahrávána, nepřináší žádné překvapivé informace a souvisí s obvyklým obsazením jazzových kapel. Bezkonkurečně vedou nahrávky s klavírem, konkrétně v obsazení klavírního tria, s více než sedmdesáti různými alby. Sám Monk skladbu několikrát nahrál sólově, stejně jako další téměř padesátka interpretů. Vedle samozřejmého množství nahrávek saxofonistů, trumpetistů a kytaristů, stojí za zmínku asi osmdesátka zpívaných podob Round Midnight a čtyřicítka bigbandových interpretací. Co se týče zpívané Round Midnight, asi nejznámější verzi má na kontě Ella Fitzgerald, s doprovodem Lou Levyho (p), Wilfreda Middlebrookse (b) a Guse Johnsona (ds). Jde o album Clap Hands, Here Comes Charlie!, z roku

42 Ještě na chvíli se vrátím k sólovým klavírním nahrávkám. Zajímavostí je časté uvedení Round Midnight ve vystoupeních, zařazených do projektu nahrávací společnosti Concord Records. Série nahrávek, nazvaná podle místa koncertů Maybeck Recitall Hall, čítala celkem 42 sólových klavírních recitálů uskutečněných v letech Monkova skladba se dostala hned na sedm z nich zahráli ji Walter Norris, Hank Jones, Jaki Byard, Richie Beirach, Jim McNeely, Denny Zeitlin a James Williams. Tyto záznamy patří ke špičce sólových klavírních nahrávek Round Midnight. Těžko se hodnotí styly, v nichž se Round Midnight na jednotlivých albech objevuje. Překvapivě hodně interpretů k ní totiž přistupuje bez větších inovací interpretují základní formu, přidají krátkou nepříliš originální mezihru a staví především na náladě, kterou s sebou skladba nese. Proto i na mnoha nahrávkách jazzrockových či freeajazzových zní Round Midnight pouze jako balada. Přesto lze uvést, že nejčastěji se zpracování Round Midnight ujali muzikanti hrající bebop a jeho pokračovatelské styly (hard bop a post bop). Specifickou podobu mají již zmíněná big bandová zpracování a sólové nahrávky. Český příspěvek k Round Midnight Přestože je Round Midnight jedním z nejnahrávanějších jazzových standardů, čeští muzikanti ji na svá alba zařazují minimálně. Důležitým projektem v minulosti byla nahrávka Euro Jazz z roku 1972, kde se skladby ujal Václav Zahradník se svým big bandem, do něhož přizval vzácné hosty ze světové scény: Johnny Griffina (ts), Slide Hamptona (tb, aranžmá), Dizzy Reece (tp). O pět let později se Round Midnight objevuje na kompilaci Antologie jazzu - Od Kinga Olivera k Ornettu Colemanovi vydané Supraphonem, kterou sestavil a komentářem doprovodil Lubomír Dorůžka. Třetí českou nahrávkou je stejnojmenné album Round Midnight kvarteta pianisty Emila Viklického. V roce 1991 ji nahrál spolu s Jurajem Bartošem (tp), Robertem Balzarem (b) a Josefem Vejvovou (ds). Určitou dávku české stopy nese album Trio Music z roku 1982, kde Chicka Coreu (p) doprovází na kontrabas český emigrant Miroslav Vitouš. Další charakteristiky nahrávek Nejčastějšími vydavateli nahrávek obsahujících Round Midnight jsou velké firmy: Columbia, Verve, Concord, Blue Note, Prestige a Atlantic. Při tak velkém počtu 42

43 nahrávek je zřejmé, že i vydavatelů bude celá řada. Do značné míry tato oblast nepochybně souvisí s tehdy aktuálními smluvními závazky muzikantů. Zajímavé je časté zařazení Round Midnight jako poslední či předposlední skladba alba 21. Vzhledem k faktu, že na zmíněných pozicích se dílo vyskytuje téměř na polovině nahrávek, si tato informace zaslouží zmínku. Zřejmě se jedná o ideální pomalou skladbu na uzavření alba, která má v posluchači zanechat autorem požadovaný dojem z celé nahrávky. Dalším častým jevem je, že zařazení standardu Round Midnight na nahrávku dalo stejný název celému albu. Stalo se tomu tak ve více než 25 případech. Nejznámější je opět Davisova Round About Midnight. Při sledování délky trvaní jednotlivých verzí Round Midnight se nejčastěji dostaneme k času mezi 4-6 minutami. Nejkratšími extrémy jsou verze od Harry Lookofskiho (1:26), Maxe Roache (1:41) a Mela Tormého (2:10). Druhý extrém představuje velmi zajímavé experimentální zpracování Sun Ra o délce 21:04, následují Jaki Byard (17:25), Archie Sheep (17:03). Na závěr ještě několik okrajových zajímavostí, které stojí za povšimnutí. Saxofonista Eric Reed má na svém kontě sérii alb věnovaných Monkovým kompozicím. Všechna obsahují Round Midnight, avšak pokaždé v jiném zpracování. Charakter každého pojetí nejlépe vystihují názvy samotných alb The Dancing Monk (2009), The Baddest Monk (2012) a The Adventurous Monk (2013). Pomineme-li několikadiskové nahrávky živých koncertů, kde je pohromadě více verzí Round Midnight z různých vystoupení, najdeme dvě alba, na nichž je skladba hned ve dvojím odlišném zpracování. Jde o alba Don t Explain (Joel Frahm a Bred Mehldau) a The Other Side Of Round Midnight (Dexter Gordon). Existují dvě nahrávky, v nichž Round Midnight figuruje ve spojení s jinými skladbami. Nahrávka Moonlite Serenade Raye Browna a Laurinda Almeidy, propojuje Round Midnight s Beethovenovou Měsíční sonátou v jazzovém pojetí. Pianista Jaki Byard se svým kvartetem kombinuje Round Midnight s dalšími Monkovými kompozicemi a vzniká čtyřsong Round Midnight/Well You Needn't/Stages/My Mother's Eyes. 21 Snažila jsem se vycházet z původních, tedy prvních, vydání alb. Často jsou na formátu LP a tudíž mají dvě první i poslední skladby jednu na každé straně, z čehož se pak při CD edici jedna vždy ztrácí, byť pořadí skladeb je zachováno. Držím se sledu skladeb na celém nosiči bez ohledu na strany LP. 43

44 3.2 Užití skladby Round Midnight mimo oblast jazzové hudby Do této podkapitoly jsem zařadila uplatnění Round Midnight, v nichž skladba neplní funkci jazzového standardu, ale je zpracována jinými hudebními žánry, či má doprovodnou funkci v různých oblastech umění (film, divadlo apod.) Klasická a populární hudba Nejprve zůstaňme v hudební sféře. Za zmínku stojí osmnáct nahrávek vážné hudby, na nichž se Round Midnight objevuje. Skladbu nahráli mimo jiné Cellisté berlínské filharmonie, trumpetisté Maurice André a Amanda Pepping, harfenistka Dorothy Ashby. Rozsáhlými projekty byla spolupráce Michella Legranda s Londýnksou filharmonií, album Tribute To Thelonious Monk orchestru Sharona Freemana, jdoucí na hranici jazzu a vážné hudby, stejně jako nahrávka orchestru Luchi De Jesuse, či nahrávka Londýnského symfonického orchestru s pianistkou Joannou MacGregor. Za menší uskupení jmenujme kvartety Jazz String Quartet s hostujícím saxofonisou Jimem Gailoreto a Turtle Island Quartet. Oblibu skladby u klasických kytaristů dokládají alba Rolanda Dyense, Roye Kawasakiho či Joe Passe. Všechny výše uvedené verze Round Midnight jsou samozřejmě pozměněny a uzpůsobeny klasickým hudebníkům, avšak zcela originální pojetí mají následující tři nahrávky z této oblasti. Kronos Qartet nahrálo monkovské album Monk Suite ve spolupráci s jazzovým kontrabasistou Ronem Carterem. Seskupení NewBand skladbu Round Midnight zařadilo na své album NewBand Play Microtonal Works, Vol. 2. Jak název napovídá, jde o mikrotonální verzi a neobvyklé je také aranžmá pro cello a tři zoomoozofony (nástroj na principu vibrafonu uzpůsobený k mikrotonálnímu hraní). K mému překvapení se Round Midnight nedostala na mnoho nahrávek klavírních. Sólově ji provedl klavírista Giampiero Boneschi a nejoriginálnějším počinem z oblasti vážné hudby je album pianisty Emanuela Arciulliho. Arciulli oslovil významné skladatele současné (vážné i jazzové) hudby s prosbou o napsání variace na Round Midnight. Mezi autory nalezneme jazzová jména jako Eric Reed, Uri Cane, Fred Hersch, Denny Zeitlin, dále pak skladatelé a skladatelky soudobé vážné hudby Roberto Andreoni, Milton Babbit, Wiliam Bolcom, David Crumb, John Harbison, Gerald Levinson, Frederic Rzewski, Augusta Read Thomas, Michael Torke. 44

45 Zejména v poslední době narůstá množství nahrávek v nejazzových stylech. Kromě výše uvedené oblasti klasické hudby, pronikla Round Midnight i do hudby populární. Elektronický Gotan Projekt vydal v roce 2004 album Inspiración Espiratión. Stojí za ním jazzový trumpetista Chet Baker a s elektronikou pracuje Philippe Cohen Solal. Dvě nahrávky ze současnosti ve stylu r n b jsou díly zpěvaček Bettye LaVette a Maysa; do stejného stylu můžeme zařadit i verzi populární zpěvačky Amy Winehouse z B-strany jejího singlu z roku Zajímavým a častým jevem je samplování, zjednodušeně zakomponování určitého úseku Round Midnight do hip hopových skladeb. Tyto nahrávky jsem nezahrnula do svého seznamu nahrávek, protože většinou nejde o celé ztvárnění standardu. Přesto alespoň pár slov. Podle stránek whosampled.com vzniklo z kompozic Thelonia Monka 21 samplů. Monkovu verzi Round Midnight zpracoval Lyr-X ve skladbě Technik Microfonik; Davisova nahrávka se objevuje ve stejnojmenné skladbě Nighthawks; Wes Motgomery inspiroval svým pojetím Keitha Murraye (skladba Whut s Happenin ) a Somethin For The People (skladba Still The Man); nahrávku Teda Cursona najdeme ve skladbě od Fausto Papetti; originální orchestrální aražmá skladby Luchi De Jesuse využili KRS One (skladba A Friend) Film Round Midnight, filmová a scénická hudba Široké pole pro využití jazzového standardu skýtá film. Tedy ne, že by bylo natočeno tolik filmů s jazzovou tematikou, ale i pro běžný film se hodí jazzová balada jako podkres snímku. Podle Internet Movie Database ( byla skladba Round Midnight použita v jedenácti filmech či seriálech. Nejdůležitějším filmem, v němž zazní Round Midnight, je stejnojmenný snímek francouzského režíséra Bernarda Taveneira z roku Výjimečnost tohoto filmu tkví zejména v jeho kvalitě hudební - hudba tvoří hlavní náplň děje, ale také samostatnou složku převyšující roli pouhého zvukového podbarvené scén. Hlavním hrdinou filmu je Francis Paudrase, pařížský jazzový fanoušek (vytvořený podle reálné postavy), který se ujme dohledu nad výjimečným jazzovým saxofonistou Dale Turnerem (jehož reálnými předobrazy jsou životy Buda Powella a Lestera Younga). Turner na evropském turné padá do problémů se závisostí a pracovním vyhořením, nad nimiž s vydatnou pomocí Francise Paudrase úspěšně vítězí. Slibné obnovení Turnerovy kariéry však s návratem 45

46 do New Yorku končí tragicky. Round Midnight dává filmu nejen název a hned několik pojetí této skladby, ale také určuje noční čas, v němž se značná část filmu odehrává. Podrobněji k hudební složce filmu. Roli Dale Turnera precizně ztvárnil neherec, jazzový saxofonista Dexter Gordon, jenž byl dokonce za vedlejší roli ve filmu nominován na Oscara. Vedle něj se v rolích muzikantů objevují takové jazzové osobnosti jako Chet Baker, Freddie Hubbard (tp), Wayne Shorter (s), Cedar Walton (p), John McLaughlin (g), Bobby Hutcherson (vib), Ron Carter (b), Tony Williams (ds). Je tedy patrné, že záběry z koncertů a nahrávacího studia jsou velmi autentické, protože je hrají (jak ve smyslu filmovém, tak hudebním) opravdoví muzikanti. Nejdůležitější osobností spojenou s filmem Round Midnigt je autor hudby a hlavní pianista (objevující se ve filmu i na nahrávkách) Herbie Hancock. Režisér Bernard Tavernier přišel za Hancockem s plánem na natočení filmu o jazzu 80. let. Hancocka údajně ihned napadla Monkova Round Midnight jako hlavní téma. Jeho cílem bylo přeložit filmovému publiku hudební pocity, zprostředkovat mu hluboký posluchačský zážitek, který je hlavní náplní muzikantova života. (NPR 100: Round Midnight). Ve filmu se skladba objevuje na dvou místech. Je vůbec první skladbou filmu a to ve vokální podobě Bobby McFerrin zpívá (resp. vokalizuje melodii) za doprovodu Hancockova klavíru a doprovodné kapely. Tato verze se nachází na soundtracku k filmu, pod kterým je podepsán Herbie Hancock. Podruhé Round Midnight zazní ve scéně z nahrávacího studia, kde skladbu hraje Dexter Gordon. Tato se objevuje na jeho albu The Other Side Of Round Midnight, za níž získal cenu Grammy. Za hudbu k filmu Round Midnight dostal Herbie Hancock Oscara. Druhým filmem, v němž zazní Round Midnight jako jazzový standard, je komediální dokument Dave Chappelle s Block Party. Muzikant Dave Chappelle mapuje přípravu velké koncertní show a vyznává se z obdivu k jazzu. Jako důkaz na klavír předvádí znalost standardu Round Midnight. V ostatních filmech je Round Midnight pouze baladou, v pozadí navozující atmosféru. Takto je tomu napříkald ve filmech The Omega Man (1971, režie Boris Sagal), Ďábel v modrém (1995, režie Carl Franclin), Kdo s koho (2001, režie Frank Oz), Utržený ze řetězu (2005, režie Louis Leterrier). Tyto filmy většinou volí Monkovu nahrávku u Blue Note z roku Tvůrci filmu Nebe na dosah 46

47 (2002, režie Tonie Marshall) vybrali verzi Cheta Bakera a v dokumentu Southapaw: The Francis Barrett Story zní nahrávka Edie Gormého. Zajímavým počinem je zpracování tří monkových skladeb v tanečním představení Three Monk Tunes. Stepařka a choreografka Anita Feldman a hudebník Larry Polansky v tomto projektu propojili stepový tanec a současnou hudbou. Jde o 30minutový duet tanečnice a hráče na bicí nástroj, který měl premiéru v roce Představení je složeno ze tří částí, které vždy doprovází jiná Monkova skladba: Bemsha Swing Round Midnight I Mean You. Právě prostřední část, postavená na standardu Round Midnight je nejdůležitější částí vystoupení. Je v ní komplikovaný, ale naprosto přesný rytmický vztah perkusinistova a tanečního partu. Pro choreografku bylo výzvou ztvárnit nerovnoměrné fráze skladby a ukázat kontrasty mezi rytmem tanečníka a perkusionisty. Na druhé straně autor hudebního doprovodu Larry Polansky stál před otázkou, jaké zvolit skladby a jak je uzpůsobit tanečnímu vystoupení. Monkovy kompozice zvolil z osobní obliby a inspirací mu byly i Monkovy výstřední tanečky kolem piana během vystoupení. Polansky se rozhodl zapsat step do jednoho partu a nástroj do druhého (původně měla být pasáž Round Midnight doprovázena vibrafonem, později přibyla možnost zapojit piano či kytaru). Notace stepu je přímočará v horní části notové osnovy je zaznamenáno tleskání a luskání prsty, v dolní pohyby nohou (zvlášť údery patou, špičkou a jednotlivé stepové figury). V doprovodu zaznívají krátké, častokrát opakované, motivy skladeb. V případě Round Midnight je pracováno s komplexnějším úsekem tématu. 47

48 (Ukázka 7. Zápis Round Midnight z tanečního představení Three Monks Tune. Zdroj: Feldman, Polansky 1990, s. 382) Zamyšlení nad využitím skladby Round Midnight Z výše popsaných užití skladby Round Midnight mimo oblast jazzu vyplývá zajímavé zjištění. Monkova kompozice je častěji zpracovávána interprety vážné hudby, než populárními umělci. Byť ve vývoji jazzu nacházíme etapu fúze jazzu a rocku, v tomto stylu mnoho zpracování Round Midnight nevzniklo. A rockoví hráči pak již vůbec nemají potřebu se skladby ujímat. Naopak na půdě vážné hudby se skladba pohybuje v mnoha nahrávkách. Jako vysvětlení se nabízí baladický charakter Round Midnight, který spíše dokáže uchopit komorní hráč, než rocková kapela. Zřejmě to také souvisí 48

49 s obtížností kompozice. Vystudovaný interpret vážné hudby si snáze poradí s harmonickým průběhem a vlastním ztvárněním melodie. Byť si na místě chorusu dokáži představit působivé rockové sólo hrané na elektrickou kytaru, zřejmě není myšlenka jazzové improvizace většině těchto muzikantů blízká. V rámci populární hudby se dostala Round Midnight do repertoáru řady zpěváků a zpěvaček. V jejich podání Round Midnight vystupuje jako písnička o lásce, bez ambicí na hudební inovace. Existují i čestné výjimky, např. Sting si přizval jazzového kytaristu Andy Summerse, nebo již zmiňované zpěvačky r n b bohatě pracují zejména s melodií a frázováním. S oblibou Round Midnight souvisí její zařazování na neautorské kompilace. Nemám na mysli best of alba jednotlivých muzikantů, či výběry nahravacích společností, ale alba seskupující skladby různých interpretů z různých dob spíše podle prodejního, než uměleckého klíče. Takové kompilace nesou názvy jako: Round Midnight 20 More Cool Cuts On The Lighter Side Of Jazz (1993, Verve), Classic Love Songs Mellow Round Midnight (1999, Retro Music), The Essence Jazz (2006, Victor), Relaxin Round Midnight (2008), Midnight Jazz (2009, Universal), Chillin Jazz Classics (2012), Late Night Sax (2013, Not Now Music) apod. Tato alba jsou spíše než pro jazzové posluchače určena jako mix hudby na večírky, do kaváren a barů. Z jazzového standardu se v těchto případech stává tzv. elevator music. 3.3 Analýza klíčových interpretací Round Midnight Vybrat z 550 dohledatelných nahrávek Round Midnight několik nejdůležitějších je obtížné. Následující výběr vzešel z kombinace několika faktorů. Nahrávka Milese Davise je v popředí, protože je zřejmě nejznámější a nejnásledovanější interpretací skladby. Stejně jako Davis, i Wes Montgomery a Bill Evans nahráli Round Midnight hned na několik svých alb. Evans je zástupcem klavíristů, kteří se skladby ujímali nejčastěji; navíc uvedená sólová nahrávka je sama o sobě velmi známá a respektovaná a Evans v ní navazuje na Monkova sólová zpracování skladby. Kytarista Motgomery je vybrán jako hráč na jiný nástroj, než dosud nejčastěji zmiňované klavír a trubku. Další interpret, díky kterému se Round Midnight dostala do širšího povědomí veřejnosti je 49

50 Herbie Hancock a jeho verze ze stejnojmenného úspěšného filmu. Jde o ukázku vokální podoby standardu. Poslední je avantgardní zpracování Round Midnight kapelou Art Ensemble Of Chicago, tedy ukázka stylového a také časového posunu do 90. let Miles Davis Miles Davis od mládí obdivoval Thelonia Monka a další pionýry bebopu, na jejichž koncerty chodil do Minton s Club. Monka uvádí jako jednoho ze svých vzorů a učitelů, od nichž čerpal znalosti o jazzu, harmonii a improvizaci. První setkání s jeho hrou popisuje takto: To, jak používal v sólech prázdný plochy a jak zacházel s tím nezvykle znějícím rozvojem akordů, byla prostě taková pecka, že jsem z toho měl pěknej bordel v hlavě. (Davis, Troupe 2011, s. 62) Již v roce 1945, když Davis i Monk hráli s Colemanem Hawkinsem si Davis baladu Round Midnight zamiloval. Monkova Round Midnight se mi fakt líbila a chtěl jsem se ji naučit. Takže každý večer, když se mi podařilo ji odehrát, jsem se ho ptal: Monku, jak jsem to dneska hrál? A on se podíval hrozně vážně a povídá: Nehrál jsi to správně. Další večer to bylo to samý a příští večer jakbysmet, a tak pořád dokola. ( ) Jednou večer jsem se ho zase zeptal, a on řekl: Jo, takhle to má bejt. Byl jsem z toho šťastnej jak blecha. (Davis, Troupe 2011, s. 83) Podle Davise bylo naučit se Round Midnight jednou z nejtěžších věcí, co kdy hrál. Skladba je podle něho těžká proto, že jde o komplexní melodii, která musí vždy držet pohromadě. Je třeba poslouchat akordy, jejich změny a zároveň vrchní melodii. Není to jen tak obyčejná osmitaktová melodie. Je to melodie těžká na naučení a zapamatování. Davis dodává, že ji pak už celý život uměl zahrát. (Davis, Troupe 2011, s. 83) Davis ve své autobiografii dále vzpomíná na chvíli, kdy jeho kariéra stagnovala. Věřil, že dělá kvalitní hudbu, ale nebyl příliš známý ani oblíbený. To se změnilo hraním na Newportském jazzovém festivalu v roce Pro první ročník byli vybráni účastníci jako Count Basie, Louis Armstrong, Woody Herman a Dave Brubeck. A vedle nich All- Star band v složení Zoot Sims, Gerry Mulligan, Thelonious Monk, Percy Heath, Connie Kay a Miles Davis. Společně hráli několik skladeb a Davis se k nim připojil při "Now's The Time - vzpomínce na Charlie Parkera - a pak nastala chvíle Round Midnight. Davis ji hrál celou s dusítkem a všichni z toho šíleli. ( ) Všichni muzikanti se mnou jednali jako s bohem, a to všechno kvůli jednomu sólu, se kterým jsem měl kdysi 50

51 problémy a nebyl jsem schopnej se ho naučit. (Davis, Troupe 2011, s. 209) Davis se tedy stal přes noc slavným a začal spolupracovat s nahrávací společností Columbia. V Davisově autobiografii následuje ještě krátká epizoda se zápornou reakcí Monka na toto vystoupení. V autě tvrdil, že jsem ten večer nehrál Round Midnight správně. Bránil jsem se, že to bylo dobře zahraný, ale že se mi vůbec nelíbilo, jak mě doprovázel Řekl jsem mu, že se to lidem líbilo, a proto si stoupli a tleskali. A pak jsem mu taky řekl, že musí určitě závidět. Celá záležitost podle Davise skončila krátkou hádkou, k níž se již později ani jeden z nich nevracel. (Davis, Troupe 2011, s. 210) Miles Davis nahrál Round Midnight celkem na 16 alb. Většinu tvoří koncertní nahrávky The Complete Amsterodam Concert (1957), En Concert Avec Europe (1960), Live In Holland, Live In Stockholm (obě 1960), Live In Europe (1967), Double Image (1969). Vedle nich je zajímavá první nahrávka Collector s Items z roku 1953, kde Round Midnight hrají s Davisem saxofonisté Charlie Parker a Sonny Rollins. Tato verze se ještě drží dosud tradičních zpracování, ať už Monkových či Gillespieho. Nahrávky vzniklé po roce 1955 již obsahují Davisovu osobitou verzi Round Midnight. album: Round About Midnight rok: 1956 (vydané v roce 1957) vydavatel: Columbia styl: hard bop / cool jazz délka skladby: 5:52 obsazení: Miles Davis (tp), John Coltrane (ts), Red Garland (p), Paul Chambers (b), Philly Joe Jones (ds) Po velkém ohlasu v Newportu Davis zařadil Round Midnight i na své následující album, které podle první skladby celé pojmenoval. O úspěchu alba svědčí jeho neustálé reedice, kterých je již více než 40. Tato Davisova verze Round Midnight je zřejmě nejznámějším pojetím skladby vůbec. Doklad o rozšířenosti právě této podoby najdeme také v Real Book. Nikoli přepis původní Monkovy skladby, ale právě interpretaci Milese Davise obsahuje tato nejznámější kniha standardů. 51

52 Nalezneme ji také na výběrových albech Davise a na velkém počtu kompilací. 22 Davis hraje Round Midnight s dusítkem harmon, což dosud na nahrávkách skladby nebylo obvyklé. Začíná standardní introdukcí a následuje uvedení základního tématu Round Midnight. Při dalším hraní však melodii obměňuje. Pracuje s minimalistickou interpretací a vypouští hodně tónů. Z úvodního motivu zůstane pouze čtyřtónový vzestup a pokles zpět chybí. Z harmonického hlediska je úvod Davisova pojetí sledem I-VI-II-V, který přináší jisté zjednodušení. Závěr prvního A je stejný jako u Monka tritónová substituce dominantního jádra. Druhé a závěrečné uvedení částí A v základní formě je hodně obměněné a melodie Round Midnight je rozpoznatelná až v druhé polovině těchto úseků. Bridge začíná sledem mimotonálních dominant, které se dvakrát opakují. Oproti Monkově verzi zde neužívá tritónovu substituci. V druhé části bridge nastává opět sled dominant, tentokrát začínající akordem Ab-7, následovaný dominantním jádrem, opět v tritónové substituci. I bridge má oproti Monkově verzi zjednodušenou harmonii, Davis se více drží v tónině. Na konci tématu přidává Davis třítaktovou mezihru, někdy zvanou Miles bars, jejímž autorem je pravděpodobně Gil Evans (Gitler, 2008), kde nečekaně skáče od durové tóniny a odkládá dusítko. Celá tato krátká pasáž má výrazný bigbandový charakter. Následující první chorus má v rukou John Coltrane se svým saxofonovým sólem, které přináší kontrastní zvuk, oproti dosavadní hře Davise s dusítkem. Coltrane se z počátku drží melodie Round Midnight více než Davis před ním, avšak v dalším pokračování své improvizace se dostává od známého tématu velmi daleko. Oproti původní Monkově verzi zůstává Davis po celou skladbu, tedy i na jejím konci v tónině es moll. Celkově je skladba nahraná ve velmi pomalém tempu. Dusítko harmon jí dodává charakteristickou barvu a náladu, která se dá popsat jako křehká, emocionální, střídmá. Vzhledem k tomu, jak dlouho se Davis Round Midnight učil, je zřejmé, že nad skladbou velmi dlouho přemýšlel. Nejprve se jí snažil zahrát tak, aby byl spokojený její autor, Thelonious Monk. Ve chvíli kdy se stal vůdcem kapely, již věděl, co chce se skladbou udělat. Přestože výrazně zjednodušil harmonii a setřel rytmické napětí, 22 Například Cerlo Veri: Jazz From A To Z (2009), VA: Romantic Jazz (1999), VA: The 100 Best Jazz Tunes of the 1950 s (2011), VA: Elite Jazz (2003), VA: Legendary Late Night Music (2013), VA: Newport Jazz Festival: 50th Anniversary (1976), VA: Jazz Trumpet, vol. 2: Modern Time (1983) atd. 52

53 dokázal v Round Midnight vyzdvihnout její podstatu baladickou náladu, melancholii, citovou rozjitřenost. Přestože se zbytek nahrávky pohybuje v době a stylu hard bopu, tato verze Round Midnight již předjímá cool jazzovou jednoduchost a citovost. Od úspěchu Davisova vystoupení v New Portu a následující nahrávky Round About Midnight se titul skladby nejčastěji spojuje právě se jménem Milese Davise. Z uvedeného popisu vyplývá, proč tomu tak je. Davisova verze je zároveň jednodušší, i posluchačsky přijatelnější, než mnohé Monkovy osobité nahrávky. Nicméně kouzlo Davisovy verze tkví v tom, že skladbu opravdu znal, byl si jistý zvládnutím původní podoby a teprve poté se pustil do vlastního ztvárnění. (Ukázka 8. Round Midnight v podobě hrané Milesem Davisem. Zdroj: Real Book, 6. vyd., s. 364) 53

54 3.3.2 Wes Montgomery Kytarista Wes Montgomery zařadil Round Midnight na svoji první nahrávku s triem, na konci 50. let. Další verze je z roku 1961, kde se v kvintetu sešel se svými bratry Buddym (p) a Monkem (b). Téměř desetiminutová verze se nachází na albu Solitude, s účastí např. Johnny Griffina (ts). Aby byla dosvědčena pestrost Montgomeryho sestav, doplňme ještě album Just Walkin (1966), což je duet s pianistou Jimmy Smithem, kde se je Round Midnight hrána v, pro tuto skladbu netypické, f moll. album: The Wes Montgomery Trio rok: 1959 vydavatel: Riverside styl: hardbop délka skladby: 4:58 obsazení: Wes Motgomery (g), Melvin Rhyne (el. p), Paul Parker (ds) poznámka: debutové album Verze Round Midnight z debutového alba The Wes Motgomery Trio je zastoupena i na řadě dalších Montgomeryho kompilacích a best of albech. Doprovází jej zde Melvin Rhyne na elektrické piano a na bicí Paul Parker, kteří tvoří stabilní, neměnný doprovod v pozadí. Montgomery na úvod přichází s originální čtyřtaktovou introdukcí, na jejímž konci v kadenci přechází (stejně jako Monk a Gillespie) do Es dur. V tématu se drží Davisova sledu akordů, avšak melodii uvádí v kompletní Monkově podobě. Teprve v druhé části A téma zdobí a obměňuje a bridge přináší změnu zvuku hru v paralelních oktávách. 54

55 (Ukázka 9. Introdukce a začátek tématu Round Midnight v pojetí Wese Montgomeryho. Transkripce Wolf Marshall. Zdroj: Wes Montgomery je jedním z těch hráčů, kteří mění harmonický průběh bridge skladby. Na místo úvodního tradičního C-7 slyšíme akord F#-7 a v následujícím taktu v sekvenci totéž o půltón níže. Mění tedy obvyklý sled dominant za dominantní jádro (II-V). Využívá spíše akordy mollové, v podobě septakordů, což je pro jazzovou kytaru typické. Namísto výměn celých akordů často vkládá průchodné tóny mezi příbuzné akordy. Ve druhém taktu v akordu F-7 najdeme jako vrchní tón b, takže lze akord popsat i jako B9(sus), směřující do Bb7. Na obdobném místě ve 4. taktu je sestupná pasáž g-es-f-d ústících do třítónového klastru, který předznamenává následující Ab-7. Od 5. taktu se drží Davisova sledu mollových septakordů. Od tradičního pojetí se pak odchyluje v 7. a 8. taktu. Nejprve zopakuje postup ze 4. a 5. taktu zhuštěný do čtyř dob a poté se vrací k úvodnímu sledu II-V v chromatickém provedení. První chorus je improvizací, v níž je občas rozeznatelný krátký úsek melodie, ale jinak je zcela v rukou kytaristy. Montgomery již nehraje jednohlasně jako na začátku skladby, ale využívá mnoha technik hry dvojhmaty, trojhmaty, flažolety, na závěr hraje celé 55

56 akordy. Na rozdíl od klavíru, nemá kytara takové možnosti akordického sólování a využívání pedálů, přesto si s tím Montgomery poradil s grácií. (Ukázka 10. Bridge z posledního akordového chorusu Wese Motgomeryho a závěrečný návrat tématu. Transkripce Wolf Marshall. Zdroj: Bill Evans Bill Evans nahrál Round Midnight v 60. letech několikrát se svým triem. Nejprve ve složení Bill Evans (p), Chuck Israels (b), Larry Bunker (ds), od roku 1966 s Eddie Gomezem (b) a různými bubeníky. album: Conversation With Myself rok: 1963 vydavatel: Verve styl: modální jazz délka skladby: 6:33 obsazení: Bill Evans (p) 56

57 Vůbec první Evansova nahrávka Round Midnight z alba Conversation With Myself je nejzajímavější z Evansových verzí skladby. Jak již z názvu vyplývá, jde o sólové album, avšak velmi originálně pojaté, takže ve výsledku jsou ve skladbě slyšet klavíry tři. Evans nejprve nahrál jednu klavírní stopu, poté během poslechu této stopy nahrál další, komentující tu dosavadní. Nakonec obdobně doplnil ještě vrstvu třetí. Všechny stopy jsou tvořeny improvizovaně, byť je zřejmé, že určité základní schéma hlasů Evans v hlavě měl. Improvizované jsou zejména prostřední party a compingový doprovod. O improvizaci svědčí vzájemná odlišnost částí A, v nichž jsou přidávány či ubírány některé tóny a rytmus je variovaný. 57

58 (Ukázka 11. Porovnání částí A1 a A2 Round Midnight v podání Billa Evanse. zdroj: Larson 2005, s ) Evansova Round Midnight je ve standardní formě, s introdukcí a kodou. Přepracování obvyklé Gillespieho introdukce přináší nový tónový materiál, z něhož později tvoří sofistikovaný motiv. Evans nejprve nahrál part spodního hlasu, který supluje basovou linku chromaticky sestupující dolů. Potom přidává part vrchní, přinášející tento sled obměněný. Nakonec Evans přidává vlnící se arpeggia umístěná doprostřed transkripce. 58

59 (Ukázka 12. Introdukce Round Midnight v pojetí Evanse. Zdroj: Larson 2005, s. 248) První část A začíná typickým úvodním motivem, který je sekvencován ve vzestupných septakordech v taktech 3 a 5. Bas dvakrát za sebou chromaticky klesá. Melodie se jako echo objevuje v sestupné podobě v taktu 4. Druhá část A končí spojovacím motivem (t. 7-8). Jde o motiv, jenž končí část A a zároveň začíná B, kde je však změněna jeho funkce. Po dvojím uvedení spojovacího motivu je jeho průběh prodloužen. Výsledkem je sled tónů ges-f-es-d a poté od 5. taktu ces-b-as-ges-f, který postupně zahnuje všechny tóny v es moll, což přispívá k soudržnosti výrazu Evansovy pojetí Round Midnight. 59

60 (Ukázka 13. Přechod mezi tématem a bridgem v pojetí Billa Evanse. Zdroj: Larson 2005, s. 243) Zajímavým prvkem ukazujícím na promyšlenost a provázanost jednotlivých Evansových partů je také například náznak imitační polyfonie na počátku dílu A. Imitace se objevuje v polovině hlavního motivu - následující takty přinášejí stejnou melodii na různých dobách a v jiném rytmu. (ukázka 14) Všimněme si, že každý track je postaven na odlišném stupni tónického akordu. (ukázka 15) 60

61 (Ukázka 14. Ukázka imitace z druhého dílu A v pojetí Billa Evanse. Zdroj: Larson 2005, s. 251) (Ukázka 15. Ukázka z konce části A Round Midnight v pojetí Billa Evanse. Zdroj: Larson 2005, s. 252) V dílu B po každém uvedení motivu ve vrchním partu přebírá tento motiv některý z dalších hlasů, avšak rozšířený a ozdobený. Toto zdobení užívá vzestupné arpeggio z A sekce. Původní melodie je předělána do elegantní vlnité linky (ukázka 16c), která obsahuje několik prvků vrchního motivu. (ukázka 16b) 61

62 (Ukázka 16. Bridge Round Midnight v pojetí Billa Evanse. Zdroj: Larson 2005, s. 253) V Evansově sólu stojí za zmínku prostřední part, který obsahuje stejný riff jako první bridge (ukázka 17 center), ale nyní v jiné transpozici. Vrchní sólovou linku (ukázka 17 right) tvoří melodie přinášející postupný sestup z tónu b. Když zazní na konci 3. taktu tón es, je dosaženo dovršení předchozího tónového materiálu. Jakmile také druhý hlas dosáhne es, pokračuje melodie jinou cestou. Od této chvíle je es septimou k basu a melodická linka pokračuje do d. Ve 4. taktu Evans odsunuje očekávané d ozdobami, které jsou již známé z arpeggia dílu A. Jde o připomenutí předchozího materiálu, které se v Evansových improvizacích často vyskytuje. 62

63 (Ukázka 17. Část z bridge Evansova chorusu. Zdroj: Larson 2005, s. 254) Rytmicky zajímavé jsou některé pasáže z posledního dílu A, kde je například úsek vystavěný na nepřízvučných dobách (první ukázka 18), nebo vytváření polymetrického efektu řadou tečkovaných osmin oproti převažujícímu 4/4 taktu. (druhá ukázka 18) (Ukázka 18. Dvě ukázky rytmického zpracování posledního tématu skladby Round Midnight v pojetí Billa Evanse. Zdroj: Larson 2005, s ) 63

64 3.3.4 Herbie Hancock Herbie Hancock hrál od roku 1963 v novém kvintetu Milese Davise, který měl Round Midnight stále na koncertním programu. Mohl se tedy tento standard učit od mistra. Jako pianista se Hancock objevuje na několika albech Davisova Quinteta. S vlastním kvartetem v obsazení Wynton Marsalis (tp), Herbie Hancock (p), Ron Carter (b) a Tony Williams (ds) nahrál Round Midnight v roce 1981 na album Quartet. album: Round Midnight - Original Motion Picture Soundtrack rok: 1985 vydavatel: Columbia styl: mainstream jazz délka skladby: 5:34 obsazení: Bobby McFerrin (voc), Herbie Hancock (p), Ron Carter (b), Tony Williams (ds) Herbie Hancock napsal Round Midnight pro potřebu vznikajícího filmu společně s kontrabasistou Ronem Carterem. S Carterem již působil v Davisově kapele, takže oba měli o skladbě velký přehled a mohli se pustit do odvážných změn. Carter proměnil basovou linku, Hancock nad ní přidal divoké, často neidentifikovatelné klastry, které však vždy korespondují s původní melodií. Výsledná reharmonizace je osobitou směsicí Monkova originálu a zcela nového Hancockova pojetí. Přesto je zachována rozpoznatelnost standardu, jeho snový charakter a typická melodie. Podobně jako dříve Miles Davis, hodnotí Hancock práci na Round Midnight jako jednu z nejtěžších. Podle svých slov se nechtěl dotknout Monka, a už vůbec ne právě Round Midnight ze které se stala výkladní skříň jazzové historie. (NPR: Round Midnight). Při práci na hudbě k filmu odehrávajícím se ve Francii přemýšlel o francouzské hudbě a tamějších skladatelích a velkou inspirací pro reharmonizaci mu byl Maurice Ravel, jehož harmonie později použil i v dalších skladbách. (Hancock, Dickey 2014, s. 297) Hancock používá zdánlivě nesouvisející akordy, které spíše než logickou harmonickou funkci mají navodit atmosféru. Stejně jako tomu je v Ravelových impresionistických skladbách. 64

65 Round Midnihgt je na albu ve zpívané podobě, hned pod úvodními titulky. Zpěv, respektive vokalizaci melodie beze slov, má na svědomí Bobby McFerrin. Jeho hlas je, spíše než zpěvem, dalším nástojem, který ztvárňuje téma a v další části na něj improvizuje. Skladba začíná hlavním tématem, tedy je bez introdukce. Hancock zachovává formu AABA, avšak každá část A je jiná. Melodie zůstává, ale harmonické řešení je odlišné. První A končí klasicky na dominantě, druhé v Es dur, třetí v es moll. Hancock ponechává pod úvodním vzestupným motivem chromatický sestupný bas, avšak hned v druhém taktu mění harmonii. Vzniká neobvyklý sled I-III-V. Od této chvíle se již příliš nezdržuje v tónině es moll. Uvedení tématu zní díky McFerrinově zpěvu melodie na první poslech poměrně tradičně. Kontrabas a bicí v pozadí slabě, ale stabilně drží pomalý rytmus. Hancockův klavír však přináší nové pojetí skladby. To se pak ještě umocňuje v druhém uvedení části A, kde se zdá, jako by klavír hrál již úplně jinou skladbu. McFerrinův zpěv vše sjednocuje do originální, leč rozeznatelné podoby Round Midnight. Obdobně skladba pokračuje po celé uvedení formy. Bridge začíná tradičním sledem dominant, avšak oproti ostatním verzím jej podruhé neopakuje, nýbrž celý mění. Stejně jako Monk, a tedy na rozdíl od Davise, užívá Hancock četných akordových proměn, v některých pasážích přináší každá doba taktu nový akord. Hojně využívá chromatické basové sestupy. Originálním prvkem, který do skladby přináší, jsou prodlevy na neočekávaných místech například v úvodu poslední části A je prodleva na místě obvyklého sestupného basu. Před prvním chorusem zazní Miles Bars (beze zpěvu) přesně v té podobě, v jaké ji hrál Davis. Pravděpodobně je to díky vlivu Davise a jeho verze skladby jak na Hancocka, tak na Rona Cartera. První chorus je Hancockova klavírní improvizace. Záchytnými body, v nichž lze na několika místech rozeznat téma Round Midnight, jsou náznaky motivu modulace. Avšak bez kontextu předchozí a následující části by se dalo říci, že jde o zcela jinou skladbu. Hancock svoji improvizovanou melodii bohatě zdobí běhy a trylky a hraje ve vlastním rytmu, odlišném od doprovodu. Závěrečný chorus obsahuje již pouze dvojí uvedení části A. První je krátká improvizace McFerrina, který uvádí úvodní motiv a náznak modulace, ale jinak si melodii přetváří a zdobí po svém. 65

66 Na závěr zazní melodie tématu v obvyklé podobě, harmonie je opět v Hancockově originálním pojetí. Hancock používá reharmonizaci pomocí slash chords, tedy akordů utvořených nad uvedeným basovým tónem. Existují tedy dva způsoby, jak daný akord zapsat v podobě normálního akordu začínajícího basem s nutností vypsat všechny alterované tóny, nebo v lomené podobě s oddělením basu a vrchního akordu. I vzhledem k tomu se těžko popisuje a analyzuje harmonický průběh skladby. Akordy mohou zároveň plnit několik funkcí, navíc Hancock zřejmě mnohé akordy využívá spíše pro jejich zvuk, než pro harmonický účel. Akordy mají bohatou podobu s nónami, undecimami či tercdecimami, navíc různě alterovanými. Z uvedeného popisu se může zdát, že Herbie Hancock vytvořil jakousi volnou variaci na Round Midnight, spíše než aby hrál daný standard, byť ve vlastní úpravě. Hancock však tyto dva možné přístupy ke skladbě mistrně spojil. Po poslechu nahrávky totiž nikdo nemůže pochybovat, o jakou skladbu se jedná, dokonce je řazena pod hlavičku mainstream jazz, či (pravděpodobně kvůli uvedení na filmovém soundracku) jako easy listening. Hancock totiž dokázal spojit známou melodii (navíc ve fantastickém podáním Bobby McFerrina) s novátorským pojetím harmonie akordy, ať už jakkoli abstraktní, jsou na důležitých místech pro melodii oporou. Kdo chce poslouchat hlas McFeriina zpívající téma Round Midnight, ten si Hancockovy divoké harmonie nemusí vůbec povšimnout. I jeho improvizace, byť s tématem nesouvisí, je krásnou melodií odpovídající náladě skladby. Kdo se však zaposlouchá do klavírního partu, musí být jeho originalitou ohromen. Na závěr ještě pár slov k atmosféře skladby. Davis je oceňován za způsob, jakým nově vystihl charakter Monkova standardu. Stejně tak i Hancock s náladou skladby pracuje. Domnívám se, že je to dáno tím, že oba skladbu dlouho hráli, těžce se ji učili a pronikli tak do její podstaty. V souvislosti s filmem, pro který byla skladba psána, je Hancockova Round Midnight spíše smutnou baladou, jejímž hlavním obsahem je stárnutí jazzového muzikanta, kterému s blížící se půlnocí (a koncem života) ubývá sil. 66

67 (Ukázka 19. Round Midnight v podání Herbie Hancocka. Zdroj: LaVerne 2000, s. 6870) 67

68 3.3.5 Art Ensemble Of Chicago album: Thelonious Sphere Monk: Dreaming Of The Masters, Vol. 2 rok: 1990 vydavatel: DIW styl: freejazz délka skladby: 15:23 obsazení: Lester Bowie (tp), Roscoe Mitchell (as), Joseph Jarman (cl), Malachi Favors Maghostut (b), Don Moye (ds) poznámka: na albu hostuje Cecil Taylor, který však pouze v Round Midnight nehraje Nahrávka Round Midnight od Art Ensemble Of Chicago je podle Solise (2008, s. 169) avantgardní sen, v němž díky avantgardnímu zpracování skladby můžeme slyšet neobvyklé inovativní prvky. Album Dreaming Of The Masters je postaveno na napětí mezi tím, jak je skladba obecně známá a procesem jejího aktuálního provedení. Nahrávka představuje dialog minulosti (Monkovy kompozice) a přítomnosti (interpretace Art Ensemble). (Solis 2008, s. 169) Již titul alba ukazuje na fakt, že chicagská skupina pojala zpracování skladeb tak, jak ona sama o Monkovi sní. Album obsahuje pouze dvě Monkovy skladby - Round Midnight a Nutty - zbytek tvoří volné improvizace na téma Thelonious Monk. Na přebalu alba hráči říkají: Album nemá být hold Monkovi, ale poděkování za vše, co jsme se od něj naučili o inovativním přístupu. Hrajeme vlastní hudbu a zapojujeme do ní mistrovy myšlenky. (Mandel 1991) Round Midnight začíná dlouhou introdukcí, kterou tvoří téměř čtyři minuty volně rytmizované skupinové improvizace. Nejprve zazní dlouhý zvuk gongu a na něj se nabalují další perkusivní zvuky. Následuje již rytmicky pravidelné odbíjení zvonků, odkazujících k titulu skladby (odbíjení půlnoci). Na motiv času odkazuje také souhra gongu, udávajícího odměřování hodin a rychlejšího perkusivního tikotu vteřinové ručičky. Po necelých dvou minutách je pravidelné tikání doplněno stabilním hlubokým zvukem basového bubnu. Tento podmanivý chod času je jakýmsi mimohudebním referenčním rámcem skladby. Basový buben vedle toho může odkazovat také k tlukotu srdce. 68

69 Vedle popsaného rámce najdeme v introdukci také melodické a rytmické předzvěsti tématu Round Midnight, zaznívají v trubce Lestera Bowieho jako jednotaktový motivek, která je pak s obměnami ještě dvakrát zopakována. Z počátečního motivku, jež pouze vzdáleně připomíná úvod Round Midnight se stává napotřetí pětitónový motiv otevírající téma. V této podobě hraje počátek tématu například i Miles Davis. (Ukázka 20. Vývoj úvodního motivu v partu Lestera Bowieho. Zdroj: Solis, 2008, s. 173) Avantgardní jazz často pracuje více se zvukem, než s melodií a tato nahrávka je toho příkladem. Témbr a textura jsou pro Round Midnight od Art Ensemble důležitějším hudebním parametrem, než výška tónů a rytmus. Zejména introdukce je plná práce s témbrem. Lester Bowie například hraje jediný tón pokaždé s jinými efekty, které až připomínají hlasy. Dalo by se říci, že pokud by nyní skladba skončila, tak i pouhá introdukce vydá na zajímavou samostatnou skladbu, velmi abstraktně ztvárňující téma Round Midnight. Následujících třináct minut skladby má k původnímu znění Round Midnight nejblíže. Posluchač se již může přidržet pravidelného rytmu, zachytí známou melodii standardu a nástroje se drží ve svých obvyklých zvukových rámcích. Art Ensemble Of Chicago hrají po uvedení tématu dva chorusy ve více či méně rozeznatelné podobě a uzavírají je kodou. Během celé nahrávky muzikanti neustále pracují s melodií a předkládají její nová pojetí. První uvedení tématu představuje značný kontrast k předešlé introdukci. 69

70 Basový buben plynule přechází z introdukce do chorusu a ostatní nástroje zahajují tématem. (ukázka 21) Kontrabas a bicí navozují pomalý groove, často přerušovaný akcentem mimo beat. Kontrabas hraje poměrně pravidelný pattern jasně vyzdvihující první a třetí dobu. Akordový postup je monkovský, avšak pomalý, jakoby ospalý, průběh má blíže k Davisově verzi. K němu odkazuje také trumpetista Lester Bowie, když otevírá skladbu pětitónovým motivem užívajícím tónu ges ve vzestupném a sestupném arpegiu a vyplňováním melodie průchody, jak to dělá John Coltrane ve svém sólu na Davisově nahrávce. První A sekce začíná představením melodie Lesterem Bowie, který udržuje metrum při doprovodu s volným rytmem. Saxofon přebírá vedoucí roli, hraje čtvrťové noty, tremolo okolo tonu b a drží jej nad postupně se připojujícími basou a bicími s vlastními verzemi tremolové figury. Napětí mezi oběma sekcemi ústí do druhé A části. 70

71 (Ukázka 21. Ukázka prvního chorusu, část A, skladby Round Midnight v pojetí Art Ensemble Of Chicago. Zdroj: Solis, 2008, s ) 71

72 V bridge zní dialog trubky a altsaxofonu na principu zvolání a odpovědi. Saxofonista odpovídá na Bowieho iniciační melodický motivek, odkazující k úvodní pětitónové části tématu Round Midnight. Mitchell však melodii trochu proměňuje. Bowieho hra melodie se v druhé polovině opět podobá Davisově verzi hraje vzestupné šestnáctiny a déle se zdržuje na vysokých tónech, místo aby hrál sestupné pokračování melodie. První a druhý chorus obvykle otevírá široké pole pro improvizaci, ale v tomto případě celá kapela pokračuje ve společném hraní. Navíc se těsně drží tematického materiálu a tato část skladby je tedy spíše než na improvizovaných sólech postavena na pohledu na původní melodii v různých kontextech. Nápadnou odlišností v chorusu je změna rytmu. Během tématu tvoří rytmický rámec kontrabas a bicí. Od prvního chorusu hrají i oni více melodicky. Základní struktura skladby není významně měněna a v téměř každém momentu hraje některý ze členů kapely v základním metru. Díky tomu jsou také všechny části skladby relativně stejně dlouhé. Tento fakt přiřazuje dané zpracování Round Midnight (s výjimkou introdukce) spíše k mainstreamu pravidelná struktura, harmonie, melodie, vše se drží toho, co posluchač zná a očekává. V bridge druhého chorusu, po delším úvodu nerytmického hraní, začíná jeden hráč opakovat rytmickou figuru. (ukázka 22) Zpočátku se tato figura přidává k probíhající zvukové textuře, ale další přidávání nástrojů ve shodném rytmu činí z figury nový základní rytmus. Nakonec Bowie završuje tuto část hraním melodie, přizpůsobené novému základu. 72

73 (Ukázka 22. Ukázka rytmické stránky skladby Round Midnight v pojetí Art Ensemble Of Chicago. Zdroj: Solis, 2008, s ) 73

74 Po druhém chorusu končí tradiční podoba standardu kodou. Právě koda představuje výrazný návrat k tradičním verzím Round Midnight. Přestože je protažena na více než minutu, muzikanti pracují s melodickým materiálem z verzí nahraných Monkem či Davisem. Končí stejnými sestupnými čtvrťovými kroky. Materiál je hrán v efektivním rubato, do něhož trumpetista hraje čisté, jasné tóny charakteristické pro avantgardní jazz. Ve své verzi Round Midnight Art Ensemble často odkazuje na základní téma a (spíše nepřímo) i na harmonii Monkovy kompozice. Nabízí se otázka, v čem je tedy toto pojetí avantgardní. Především svojí originalitou a svérázností v použitých zvukových prostředcích. Jestliže Hancockova verze staví na impresionistickém zvuku jednotlivých akordů, Art Ensemble jde v práci se zvukem (potažmo i hlukem) ještě dále. 74

75 Závěr Cílem práce bylo popsat proces vzniku standardu a jeho proměn v repertoáru jazzových muzikantů. Na příkladu díla Round Midnight od Thelonia Monka je vidět, že tento proces může být velice rychlý. Vše začalo jazzovou skladbou, která nejprve zaujala Monkova spoluhráče Buda Powella a následně byla nahrána orchestrem Cootie Williamse. Následovalo pozitivní přijetí u kritiky a publika a po úspěchu nahrávek Dizzy Gillespieho se zrodil standard, zařazovaný dalšími interprety do jejich repertoárů. Jedna část předkládané práce ukazuje, kam Thelonious Monk posunul podobu své kompozice. V jeho díle nalezneme několik různých přístupů ke skladbě, od tří sólových nahrávek, přes množství alb hraných s kvartety či kvintety různého složení, až po větší formace. I on přistupuje k Round Midnight jako k tématu, které zpracovává pokaždé jinak. Přestože na rozdíl od jiných interpretů nemění harmonický průběh skladby, najdeme mezi nahrávkami výrazné rozdíly. A když i Thelonious Monk neustále svoji skladbu proměňuje, je logické, že jiní muzikanti do Round Midnight vnesou ještě další prvky - své vlastní pochopení a ztvárnění skladby. Procesu proměn již zavedeného standardu se týkal další cíl mé práce. Předložila jsem seznam nahrávek obsahujících Round Midnight, z něhož je patrné, že jde o standard velmi oblíbený, hraný a zpívaný od 50. let až po současnost interprety různých stylů a nástrojového obsazení. Navíc dokládám i průnik tohoto jazzového standardu do jiných uměleckých oborů (film a divadlo) a hudebních žánrů (klasická hudba, populární hudba). Detailněji jsem se zaměřila na pět jazzových interpretů, u nichž analyzuji a porovnávám jejich zpracování Round Midnight. Odhalila jsem posuny stylové, od bebopu po free jazz (dané dobou vzniku a zaměřením interpreta), odlišnost skladby v různých obsazeních (sólové nahrávky staví na procítění a originální improvizaci, bigbandové zpracování na bohatém zvuku a nových aranžmá, komba pod vedením výrazných osobností se pouští do větších proměn standardu), zásahy do tématu skladby po harmonické a melodické stránce (dané osobitým přístupem interpreta), proměny tempa a nálady (od klavírní balady, po živější bebop, s překvapivě malým podílem jazzrockových verzí). 75

76 Uvedené výsledky práce ukazují, že Round Midnight je opravdu oblíbený jazzový standard. Nabízí se otázka, proč tomu tak právě v případě této skladby je. Jako vysvětlení v podstatě stačí konstatování, že Round Midnight je nádherná skladba. Něco takového si totiž jistě řekla většina umělců, kteří skladbu do svého repertoáru zařadili. Ať už to byl na počátku Dizzy Gillespie obdivující její harmonický průběh, nebo Miles Davis obdivující právě Gillespieho i Monka, až po množství hráčů fascinovaných verzí Milese Davise. Na jedné straně se Round Midnight jeví jako jednoduchá, efektní balada, která navodí správnou půlnoční atmosféru (zejména vokální verze nejsou příliš inovativní), na straně druhé jde o komplikovanou skladbu plnou harmonického napětí, která je oříškem pro improvizaci a výzvou k zásahům a předělávkám, do nichž se pouští jen opravdoví jazzový mistři. Ač to může být k autorovi skladby Theloniu Monkovi poněkud nespravedlivé, prostudované materiály zpracované v této práci pasují do role hlavní osobnosti spojené s Round Midnight Milese Davise. Vystoupení s touto skladbou na festivalu v New Portu v roce 1955 nastartovalo jeho kariéru a nahrávka Round About Midnight je jedním z nejdůležitějších alb jazzové historie. Davis zjednodušuje harmonii skladby, což z této verze dělá přejímanější podobu standardu, než je Monkův komplikovanější originál. Hlavně však zcela jinak ztvárňuje atmosféru díla a nabízí jeho nový výklad. Na závěr se po prostudování mnoha rozdílných pojetí skladby nabízí otázka: Která verze je nejlepší? Neexistuje objektivní kritérium, podle něhož by se z pětistovky interpretací dala vyzdvihnout jedna jediná. Můžeme se bavit o verzi nejznámější a nejprodávanější (což splňuje Miles Davis), nejoriginálnější (např. Art Ensemble Of Chicago, Sun Ra a další), či nejhranější (zřejmě se bude jednat o některou z verzí easy listening, hudby pouštěné v barech a kavárnách). Osobně doporučuji seznámit se s Monkovými nahrávkami, které ukazují Round Midnight zcela v jiném světle, než verze inspirované Davisovým zpracováním či umírněné vokální podoby skladby. Pro mě se Round Midnight stala jakýmsi osobním jazzovým lakmusovým papírkem - skladbou, jejíž zvládnutí a originální ztvárnění na nahrávce či koncertě identifikuje dobré interprety. 76

77 Seznam zdrojů Literatura 1. BARAKA, Amiri. Funk Love. Los Angels: Littoral Books, BERENDT, Joachim E., HUESMANN, Günter. The Jazz Book: From Ragtime To The 21st Century. 7. vyd. Chicago: Lawrence Hill Books, BLIEK, Rob. The Thelonious Monk Reader. New York: Oxford University Press, BUIN, Yves. Thelonious Monk. Paris: P. O. L., CRAMER, A. W. Musicians & Composers Of the 20th Century. Pasadena: Salem Press, 2009, str DAVIS, Miles, TROUPE, Quincy. Miles. Praha: Plus, de WILDE, Laurent. Monk. New York: Marlowe and Copany, DORŮŽKA, Lubomír. Panoráma jazzu. Praha: Mladá fronta, FITTERLING, Thomas. Thelonious Monk: His Life And Music. Berkeley Hills Books, FORDGAH, John. Jazz. Dějiny, nástroje, hudebníci, nahrávky. Praha: Slovart, GERARD, Charley. Thelonious Monk, Originals And Standards. New York, Gerard And Sarzin Publishing Co GILLESPIE, Dizzy, FRASER, Al. To Be, Or Not To Bop. University Of Minesota Press, GOURSE, Leslie. Straight No Chaser: The Life And Genius Of Thelonious Monk. New York: Schirmer, GRIGSON, Lionel. A Thelonious Monk Study Album. London: Novello HANCOCK, Herbie, DICKEY, Lisa. Possibilities. New York: Penguin Goup ISACOFF, Stuart. Jazz Masters Thelonious Monk. New York: Amsco Publications, KELLEY, Robin D. G. The Life And Times Of An American Original. New York: Free Press, LARSON, Steve. Analyzing Jazz: A Schenkerian Approach. New York: Pendragon Press, LEVINE, Mark. The Jazz Theory Book. Petaluma: Sher Music Copany,

78 20. Malone, Bill C. New Encyclopedia Of Southern Culture. 12. vyd. Music Chapel Hill: University Of North Carolina Press. 2008, str MARTIN, Henry, WATERS, Keith. Essential Jazz: The First 100 Years. Cengage Learning, MATHIESON, Kenny. Giant Steps. Bebop And The Creators Of Modern Jazz Edingurgh: Canongate Books, MATZNER, Antonín, WASSERBERGER, Igor. Jazzové profily. Praha: Supraphon, MATZNER, Antonín., POLEDŇÁK, Ivan, WASSERBERGER, Igor a kol. Encyklopedii jazzu a moderní populární hudby. II. část jmenná Světová scéna Praha: Supraphon, Musicians & Composers Of The 20th Century. Pasadena: Salem Press, 2009, s New Encyclopedia Of Southern Culture. 12. vyd. Music Chapel Hill: University Of North Carolina Press, OWENS, Thomas Bebop. The Music And Its Players. New York: Oxford University Press, RASCHKA, Chris. Mysterious Thelonious. Orchard Books, ROSENTHAL, David H. Hard bop. Jazz And Black Music Oxford University Press SHIPTON, Alyn. Jazz Makers Vanguards Of Sound. New York: Oxford University Press, Smith, J. C. Encyclopedia Of African American Popular Culture. Santa Barbara: Greenwood, 2011, s SOLIS, Gabriel. Monk s Music: Theloinous Monk And Jazz History In The Making. Berkley: University Of California Press, VALERIO, John. Bebop Jazz Piano. Hal Leonard, WILLIAMS, Jonathan. TSM ( ). Rocky Mount, New York: Arthur Mann Kaye, WILLIAMS, Mark. The Jazz Tradition. New York: Oxford University Press,

79 Časopisecké články 36. Black Music Research Journal. Center For Black Music Research 1999, vol. 19, no. 2 (Fall). 37. BOWEN, José, A. The History Ff Remebered Innovation: Tradition And Its Role In The Relationship between Musical Works And Their Performance. The Journal Of Musicology, University Of California Press 1993, vol. 11, no. 2 (Spring), s COLEMAN, Wanda. On Theloniousism. Caliban 4, 1988, s ETTER, Dave. Well, You Needn t: The Thelonious Monk Poems. Independence, Mo. Raindust Press, FEATHER, Leonard. Blindfold Test: Thelonious Monk. Down Beat. 1966, 21. dubna, s FEINSTEIN, Sascha. Epistrophies: Poems Celebrating Thelonius Monk And His Music. African American Review 31, no. 1 (Spring) FEINSTEIN Sascha. Misterioso. Black Music Research Journal, vol. 19, no. 2, (Autumn), s FELDMAN, Anita, POLANSKY, Larry. Colaboration: Tap Scored And Notes On The Three Monk Tunes For Tap Dancer. Leonardo, vol. 23, no. 4, s ). 44. GIVAN, Benjamin. Monk s Pianism. The Journal Of Musicology. University Of California Press 2009, vol. 26, no. 3 (Summer), s GONZALES, Pearl. Monk Talk. Down Beat. 1971, 28. října, s HAYWOOD, Mark. Monk Trio: A Sequence Of Sonnets. Journal of Jazz Studies vol. 7, no. 1, (Spring) s KOCH, Lawrence. Thelonious Monk: Compositionl Techniques. Annual Rewiew Of Jazz Studies 2, Rutgers s LARSON, Steve. Composition versus Improvisation? Journal of Music Theory. Yale University 2005, vol. 49, no. 2 (Fall), s SINCLAIR, John: 'Round About Midnight. In: Brilliant Corners, 6/2 (Summer) 2002, s SOLIS, Gabriel. Hearing Monk: History, Memory, And The Making Of A Jazz Giant. The Musical Quarterly. Oxford University Press 2002, vol. 86, no. 1 (Spring), s

80 51. WILLIAMS, Martin. What Kind Of Composer Was Thelonious Monk? The Musical Quarterly, Oxford University Press 1992, vol. 76, no. 3 (Autumn), s WILMER, Valerie. Monk On Monk. Down Beat. 1965, June 3, s YOUNG, James, O., MATHESON, Carl. The Metaphysis Of Jazz. The Journal Of Aesthetics And Art Criticism. The American Society For Aesthetics 2000, vol. 58, no. 2 (Spring), s Notové edice 54. AEBERSOLD, Jamey. Play-A-Lonk Book And Record Sets, Vol. 40: Round Midnight AEBERSOLD, Jamey. Thelonious Monk. Pap/Com Edition, Dick Hyman s Professional Chord Changes And Substitutions For 100 Tunes Every Musician Should Know. New York: Ekay Music, HILL, Steve. Thelonious Monk. Straight, No Chaser Plus 20 Jazz Compositions. Shinko Music Pub Co. Ltd MATHEWS, Ronnie. Thelonious Monk. Intermediate Piano Solos. Hal Leonard Publishing Corporation Real Book, 6. edice. 60. Thelonious Monk Fake Books. Hal Leonard Publishing Corporation Thelonious Monk. Jazz Piano Collection (Shinko Music Pub Co. Ltd WITTNERR, Gary. Thelonious Monk For Guitar. Hall Leonadr Corp WOLPE, David. Round Midnight. Belwin Jazz. Internetové zdroje a další 64. AllMusic [online]. AllMusic 2014 [cit ]. Dostupné: BLAKE, Ran. "Monk, Thelonious." Grove Music Online. Oxford Music Online. [online] Oxford University Press. [cit ]. Dostupné: Piano Lessons With Dave Ratcliffe [online]. [cit ]. Dostupné: Discogs [online]. Discogs 2015 [cit ]. Dostupné: 80

81 68. GITLER, Ira. Miles Davis And The Moder Jazz Giants. [Liner notes] Prestige, IMDb [online]. IMDb 2014 [cit ]. Dostupné: Jazz discography project [online]. Jazz Discography Project 2003 [cit ]. Dostupné: MANDEL, Howard. Thelonious Sphere Monk: Dreaming Of The Masters, Vol. 2. [Liner notes] DIW Monk Book [online]. Robin D. G. Kelley, 2009 [cit ]. Dostupné: Monkzone [online]. Thelonious Records, 2001 [cit ]. Dostupné: NPR 100: Round Midnight. [online] NPR music [cit ]. Dostupné: Round About Monk [online]. Round Abour Monk, 1998 [cit ]. Dostupné: Straight, No Chaser [film]. Režie Charlotte Zwerin. Francie, Thelonious Monk Institute Of Jazz. [online]. Thelonious Monk Institute Of Jazz 2014 [cit ]. Dostupné: Thelonious Monk: Live In '66 [film] USA, UCLA - Department of History. Robin D. G. Kelley. [online]. UCLA 2014 [cit ]. Dostupné: 1/faculty-1?lid= VIDOMUS, Petr. Jak to slyší Najponk? Otestovali jsme známého swingaře. In: Jazz na druhou: Tak to slyším já. [rozhlasový pořad] ČRo Jazz, Dostupné: The Official Site Of Wes Motgomery [online] [cit ]. Dostupné: Who Sampled [online]. Who Sampled 2015 [cit ]. Dostupné: 81

82 Shrnutí Bakalářská práce se zabývá problematikou jazzových standardů - jejich vznikem, vývojem a proměnami v repertoárech jazzových muzikantů. Tento vývoj je ukázán na skladbě Round Midnight, napsané Theloniem Monkem. První kapitola shromažďuje dostupnou literaturu o Theloniu Monkovi a samotné skladbě. V druhé kapitole stručně představuji charakteristické rysy života a díla Thelonia Monka, vznik skladby Round Midnight a její první nahrávky. Důležitou součástí kapitoly je analýza skladby a její proměny v díle Thelonia Monka. Jádrem práce je poslední kapitola, přinášející seznam nahrávek jazzových muzikantů, na nichž se Round Midnight objevuje. Přináším souhrnný komentář k těmto nahrávkám a detailně se věnuji pěti vybraným interpretacím skladby, které analyzuji a porovnávám. Okrajově zmiňuji i využití skladby mimo oblast jazzu. 82

83 Summary The Bachelor thesis deals with problems of jazz standards: their origin, development and changes in jazz musician repertoires. The development is demonstrated on composition Round Midnight by Thelonius Monk. The first chapter summarizes the available reference literature about Thelonius Monk and the composition itself. The second chapter briefly introduces the characteristic features of Thelonius Monk s life and work, the origin of Round Midnight and its first recordings. An important part of this chapter is an analysis of the composition and its alterations in the works by Thelonius Monk. The core of the thesis is chapter three which presents the list of jazz musicians recordings in which Round Midnight appears. The author brings a summarized comment to the recordings, a detailed analysis and comparison of the five selected interpretations of the composition. The use of the composition outside the field of jazz music is also briefly mentioned. 83

84 Zusammenfassung Die Bakkalaureat-Arbeit befasst sich mit der Problematik der Jazz-Standards mit ihrer Ursprung, Entwicklung und ihren Veränderungen in Repertoire der Jazz-Musiker. Diese Entwicklung wird an der Komposition Round Midnight von Thelonious Monk gezeigt. Das erste Kapitel sammelt verfügbare Literatur über Thelonious Monk und den Song selbst. Im zweiten Kapitel stelle ich kurz die charakteristischen Züge des Lebens und des Werkes von Thelonious Monk, die Entstehung der Komposition Round Midnight und ihre ersten Aufnahmen vor. Der Kern der Arbeit bildet das letzte Kapitel, das ein Verzeichnis der Aufnahmen von Jazz-Musiker bringt, auf den Round Midnight erscheint. Ich bringe zusammenfassender Kommentar zu diesen Aufnahmen und ich widme mich detailliert den fünf ausgewählten Interpretationen dieser Komposition, die ich analysiere und vergleiche. Kurzhin erwähne ich auch die Verwendung der Komposition außerhalb von Jazz. 84

85 Seznam notových ukázek Ukázka 1. Základní tvar Round Midnight hraný Theloniem Monkem. Ukázka 2. Introdukce Round Midnight od Dizzy Gillespieho. Ukázka 3. Úvod Round Midnight v pojetí Cootieho Williamse. Ukázka 4. Koda Round Midnight od D. Gillespieho. Ukázka 5. Introdukce Round Midnight z alba Thelonious Monk Himself, Ukázka 6. Téma Round Midnight z alba Monk s Blues Ukázka 7. Zápis Round Midnight z tanečního představení Three Monks Tune. Ukázka 8. Round Midnight v podobě hrané Milesem Davisem. Ukázka 9. Introdukce a začátek tématu Round Midnight v pojetí Wese Montgomeryho. Ukázka 10. Bridge z posledního akordového chorusu Wese Motgomeryho a závěrečný návrat tématu. Ukázka 11. Porovnání částí A1 a A2 Round Midnight v podání Billa Evanse. Ukázka 12. Introdukce Round Midnight v pojetí Evanse. Ukázka 13. Přechod mezi tématem a bridgem v pojetí Billa Evanse. Ukázka 14. Ukázka imitace z druhého dílu A v pojetí Billa Evanse. Ukázka 15. Ukázka z konce části A Round Midnight v pojetí Billa Evanse Ukázka 16. Bridge Round Midnight v pojetí Billa Evanse. Ukázka 17. Část z bridge Evansova chorusu. Ukázka 18. Dvě ukázky rytmického zpracování posledního tématu skladby Round Midnight v pojetí Billa Evanse. Ukázka 19. Round Midnight v podání Herbie Hancocka. Ukázka 20. Vývoj úvodního motivu v partu Lestera Bowieho. Ukázka 21. Ukázka prvního chorusu, část A, skladby Round Midnight v pojetí Art Ensemble Of Chicago. Ukázka 22. Ukázka rytmické stránky skladby Round Midnight v pojetí Art Ensemble Of Chicago. 85

86 Seznam použitých zkratek Zkratky nástrojového obsazení uváděné v textu práce i v příloze: acc - akordeon arr - aranžmá b - kontrabas, basová kytara bb - bigband cl - klarinet, bcl - basklarinet ds - bicí fgh - křídlovka fl - flétna g - kytara, el. g - elektrická kytara hn - lesní roh org - varhany p - piano, el. p - elektrické piano perc - perkuse s - saxofon, ts - tenorsaxofon, as - altsaxofon, bs - barytonsaxofon tb - trombon tba - tuba tp - trubka vib - vibafon vn - housle, va - viola, vc - violoncello voc - zpěv 86

87 Seznam příloh Příloha 1. Thelonious Monk Příloha 2. Seznam nahrávek obsahujících standard Round Midnight Příloha 3. CD s vybranými nahrávkami Round Midnight: 1. Cootie Williams Round Midnight (1944) 2. Dizzy Gillespie Tempo Jazz Men (1946) 3. Thelonious Monk Genius Of Modern Music (1947) 4. Thelonious Monk Thelonious Himself (1957) 5. Thelonious Monk - Thelonious Himself (bonus) (1957) 6. Thelonious Monk Monk s Blues (1968) 7. Thelonious Monk Mulligan Meets Monk (1957) 8. Thelonious Monk The Last Concert (1972) 9. Miles Davis Round About Midnight (1956) 10. Miles Davis - 'Round About Midnight (New Port) (1955) 11. Wes Montgomery The Wes Montgomery Trio (1959) 12. Bill Evans Conversation With Myself (1963) 13. Herbie Hancock - Round Midnight Original Motion Picture Soundtrack (1985) 14. Art Ensemble Of Chicago Dreaming Of The Masters (1991) 15. Ella Fitzgerald Clap Hands, Here Dones Charlie! (1961) 87

88 Příloha 1. Thelonious Monk Autor fotografie: Lee Tanner Zdroj: přebal knihy Stuarta Isacoffa Jazz Masters Thelonious Monk (1987)