A. Poplatek za lázeňský nebo rekreační pobyt I přesto, že jsou místní poplatky svou povahou daňovými výnosy, je zjevné, že mají svoji specifickou

Transkript

1 problematiky místních poplatků, s důrazem na poplatek za lázeňský nebo rekreační pobyt a poplatek z ubytovací kapacity, a to zejména z hlediska jejich platné právní úpravy, jejich fungování v praxi, a včetně návrhů na možné změny právní úpravy těchto poplatků, a tím i následného zlepšení a zefektivnění jejich výběru. I. Úvod Asociace horských středisek ČR, z.s. (dále jen AHS ), jako spolek sdružující mimo jiné provozovatele většiny horských středisek na území ČR, jehož členy jsou zároveň obce nacházející se v horských regionech, na základě podnětů a zkušeností svých členů získaných při jejich každodenní praxi, při výkonu podnikatelské činnosti nebo územní samosprávy, vypracovala tento rozbor problematiky místních poplatků. Tato analýza byla zpracována zejména s důrazem na poplatek za lázeňský nebo rekreační pobyt a poplatek z ubytovací kapacity, a to z hlediska jejich platné právní úpravy, jejich fungování v praxi, a i včetně pojmenování negativ stávající úpravy a předložení návrhů na možné změny právního rámce těchto poplatků, a tím i následného zlepšení a zefektivnění jejich výběru, což by mělo v konečném důsledku přinést pozitivní efekt pro rozpočty jednotlivých obcí, a tedy i ke zkvalitnění jejich infrastruktury a zvýšení jejich konkurenceschopnosti v oblasti cestovního ruchu. Tato analýza má dále sloužit jako podklad k jednání s dotčenými subjekty, včetně ústředních orgánů státní správy, o možných legislativních změnách platné právní úpravy místních poplatků. II. Platný legislativní rámec Problematiku výše, způsobu výběru, definici plátce a poplatníka místních poplatků v současné době v podstatných ohledech upravuje zákon č. 565/1990 Sb., o místních poplatcích v platném znění (dále jen zákon o místních poplatcích ). Pro potřeby této analýzy považujeme za nejpodstatnější ustanovení 3, 7 a 14 zákona o místních poplatcích. V obecném ustanovení 14 zákona o místních poplatcích je zakotveno, že stanovení poplatků patří do samostatné působnosti obce, která je na svém území zavedla. Podrobné podmínky výběru místních poplatků, jako je jejich sazba, vznik a zánik poplatkové povinnosti apod., upraví místně daná obec případně ve své příslušné obecně závazné vyhlášce. Řízení o poplatcích vykonává obecní úřad příslušné obce. Obce tak ve své samostatné působnosti rozhodují o tom, zda budou vůbec místní poplatky vybírat. Při tomto rozhodování musí vzít v úvahu potenciál obce být cílem cestovního ruchu, počet ubytovacích zařízení v obci, a konečně rovněž svoje předpokládané náklady na výběr těchto poplatků v porovnání s jejich výnosy. Pokud zastupitelstvo obce rozhodne, že poplatky budou na jejím území skutečně vybírány, určí zároveň obecně závaznou vyhláškou další podrobnosti týkající se jejich výše a výběru.

2 A. Poplatek za lázeňský nebo rekreační pobyt I přesto, že jsou místní poplatky svou povahou daňovými výnosy, je zjevné, že mají svoji specifickou povahu. Jde o zdroj, který obci může sloužit ke zvelebování jejích zařízení sloužících turistům a lázeňským hostům příslušnou obec navštěvujícím. Turisticky atraktivními či lázeňskými místy jsou často (zvláště v horských oblastech) i obce velmi malé, jejichž příjmy plynoucí z rozpočtového určení daní nemohou z podstaty věci stačit na budování a údržbu infrastruktury sloužící po většinu roku primárně k zajišťování potřeb turistů a návštěvníků tyto obce navštěvujících. Právě z tohoto důvodu je příjem turisticky atraktivních obcí a lázeňských míst posílen jejich zákonným oprávněním vybírat předmětný poplatek. Je v souladu se smyslem a účelem tohoto poplatku, aby jeho poplatníky byli i ti, kteří pobývají v lázeňských místech na základě komplexní lázeňské péče plně hrazené z prostředků veřejného zdravotního pojištění. I tito hosté zatěžují ve stejné míře veřejné vybavení a infrastrukturu obce využívají či spotřebovávají primárně turistům určené veřejné statky a služby. Dle názoru AHS by bylo na základě další odborné diskuze vhodné podrobit důkladné revizi nastavení tohoto poplatku, a zvážit rozšíření jeho záběru i o jiné druhy cílených pobytů v turistických a rekreačních oblastech, tj. zejména pobytů vzdělávacích a školících, kdy infrastruktura příslušných obcí je v těchto případech zatížena přinejmenším stejně jako u dnes zpoplatněných druhů pobytů. Poplatek za lázeňský nebo rekreační pobyt je upraven v ustanovení 3 zákona o místních poplatcích. V souladu s tímto ustanovením jej platí fyzické osoby, které přechodně a za úplatu pobývají v lázeňských místech a v místech soustředěného turistického ruchu za účelem léčení nebo rekreace, pokud tyto osoby neprokáží jiný důvod svého pobytu. Subjektem poplatku poplatníkem, jsou tedy fyzické osoby, které přechodně a za úplatu pobývají v lázeňských místech a v místech soustředěného turistického ruchu za účelem léčení nebo rekreace. Zákon o místních poplatcích zakotvuje vyvratitelnou právní domněnku, že osoba pobývající v uvedených místech se zde zdržuje za tímto účelem, a tato osoba nese břemeno tvrzení i břemeno důkazní, aby prokázala opak (jiným důvodem pobytu může být např. důvod pracovní, tedy pobyt spojený s výkonem povolání, funkce či studia). Podstatnou charakteristikou zpoplatněného pobytu je mimo jiné i to, že musí jít o pobyt úplatný, tzn. poplatek se vztahuje na léčebný nebo rekreační pobyt uskutečněný za úplatu. Pobyty bezplatné tak nejsou předmětem tohoto místního poplatku. I zde je dle názoru AHS prostor pro diskuzi, zda je s ohledem na charakter a účel poplatku skutečně správné a žádoucí, aby od něj byly osvobozeny pobyty bezplatné, jejichž dopad na infrastrukturu obce je opět naprosto stejný, jako u pobytů za úplatu. Podle zákona o místních poplatcích jsou z této poplatkové povinnosti ze zákona vyjmuty osoby nevidomé, bezmocné a osoby s těžkým zdravotním postižením, které jsou držiteli průkazu ZTP/P a jejich průvodci, osoby mladší 18 let a starší 70 let nebo osoby, na které náležejí přídavky na děti (výchovné) a rovněž vojáci v základní službě a osoby, které vykonávají civilní službu. Rovněž tyto výjimky je třeba dle názoru AHS podrobit další revizi, kdy některé již zjevně pozbyly smyslu a některé (např. hranice 18 let) jsou diskutabilní. Subjektem poplatku plátcem poplatku za lázeňský nebo rekreační pobyt je ubytovatel. V souladu s 3 odst. 3 zákona o místních poplatcích, poplatek za lázeňský nebo rekreační

3 osoba, která přechodné ubytování poskytla. Zákon stanoví plátci povinnosti nejen peněžité, ale rovněž nepeněžité povahy. Ubytovatel je povinen vést v písemné podobě evidenční knihu, do které zapisuje dobu ubytování, účel pobytu, jméno, příjmení, adresu místa trvalého pobytu nebo místa trvalého bydliště v zahraničí a číslo občanského průkazu nebo cestovního dokladu fyzické osoby, které ubytování poskytl. Zápisy do evidenční knihy musí být vedeny přehledně a srozumitelně. Tyto zápisy musí být uspořádány postupně z časového hlediska. Evidenční knihu ubytovatel uchovává po dobu 6 let od provedení posledního zápisu. Objektem poplatku za lázeňský nebo rekreační pobyt je zákonem formulovaná poplatkově právní skutečnost přechodný pobyt fyzické osoby na území obce, jež je lázeňským místem nebo místem soustředěného turistického ruchu za účelem léčení nebo rekreace, a to za úplatu. Poplatkovým základem je skutečnost formulovaná zákonem, totiž počet dní přechodného pobytu (kromě dne příchodu) fyzické osoby, po který pobývala za úplatu v lázeňském místě nebo místě soustředěného turistického ruchu za účelem léčení nebo rekreace. K vyměření poplatku je u poplatku za lázeňský nebo rekreační pobyt místně příslušná obec, na jejímž území je přechodné ubytování poskytováno. Poplatkovým obdobím je trvání poplatkově právní skutečnosti, jíž je přechodný úplatný lázeňský nebo rekreační pobyt fyzické osoby v lázeňském místě nebo místě soustředěného turistického ruchu za účelem léčení nebo rekreace a poplatek se váže na každý započatý den pobytu (kromě dne příchodu/příjezdu). Splatnost tohoto místního poplatku je stanovena vždy na základě podmínek stanovených příslušnou obcí v její obecně závazné vyhlášce. Obci zákon neurčuje termín pro výběr místního poplatku od poplatníků může ho tak podle svého uvážení vybírat při skončení rekreačního nebo lázeňského pobytu nebo zálohově na jeho začátku. Dle 3 odst. 5 zákona o místních poplatcích může sazba poplatku za lázeňský nebo rekreační pobyt činit až částku ve výši 15, Kč za osobu, za každý i započatý den pobytu, neníli tento dnem příchodu. V souladu s tímto ustanovením platí, že obec může stanovit poplatek týdenní, měsíční nebo roční paušální částkou. B. Poplatek z ubytovací kapacity Obdobně jako poplatek za lázeňský nebo rekreační pobyt je i tento poplatek příspěvkem obci na zvýšené náklady, které této vznikají v souvislosti s udržováním služeb a zařízení sloužících návštěvníkům obce, kteří v ní přechodně pobývají. Obdobně jako u poplatku za lázeňský nebo rekreační pobyt obec rozhoduje, zda bude vybírat místní poplatek v zařízeních určených k přechodnému ubytování za úplatu, tím, že tento poplatek svoji obecně závaznou vyhláškou v samostatné působnosti zavede, či nikoliv. Na rozdíl od poplatku za lázeňský nebo rekreační pobyt není u tohoto poplatku rozhodující, za jakým účelem je přechodné ubytování poskytováno. Místní poplatek z ubytovací kapacity je tradiční formou zajišťování příjmů obcí, která dává obcím zákonnou možnost zavedením takové poplatkové povinnosti kompenzovat důsledky toho, že v obci celoročně nebo sezonně pobývá větší počet osob, které využívají místních podmínek a infrastruktury a čerpají z veřejných služeb zajišťovaných obcí, avšak

4 daní, který je obci přiznáván a přidělován podle počtu obyvatel hlášených v ní k trvalému pobytu, který může být zvláště v malých horských obcích, které jsou zároveň významnými turistickými centry, v hrubém nepoměru oproti počtu dočasných návštěvníků (turistů). Tento místní poplatek lze uložit pouze za pobyt v zařízeních určených k přechodnému ubytování za úplatu. Poplatek je upraven 7 zákona o místních poplatcích, jako poplatek z ubytovací kapacity, který se vybírá v obcích a městech v zařízeních určených k přechodnému ubytování za úplatu. Subjektem poplatku poplatníkem je ubytovatel, tedy osoba, která poskytla ubytovací služby, tj. poskytla přechodné ubytování, přičemž za ubytovatele je v tomto případě považován jak vlastník, tak i nájemce či jiný oprávněný provozovatel ubytovacího zařízení. Ubytovatel má zákonem stanovené povinnosti, které vedou k řádnému vybrání poplatku. Jedná se o oznamovací povinnost, povinnost vést evidenci ubytovaných osob, a povinnost poplatek zaplatit. Poplatek z ubytovací kapacity se vybírá v obcích v zařízeních určených k přechodnému ubytování za úplatu (zákon ne zcela správně používá slovní spojení v obcích a městech, když město je z hlediska právních předpisů obcí). Ubytovací zařízení jsou zákonodárcem vymezena jako zařízení určená k přechodnému ubytování za úplatu. Ubytovací jednotkou se rozumí jednotlivý pokoj nebo soubor místností, které svým stavebnětechnickým uspořádáním a vybavením splňují požadavky na přechodné ubytování a jsou k tomuto účelu určeny. Z uvedeného vyplývá, že poplatku podléhá pouze lůžková kapacita v zařízeních určených stavebními předpisy pro přechodné ubytování za úplatu. Předmětem poplatku jsou lůžka využitá pro přechodné ubytování za úplatu ve veřejném a neveřejném ubytování. Charakteristikami předmětu poplatku jsou tak přechodnost a úplatnost ubytování. Přechodným ubytováním je ubytování fyzické osoby mimo obec jejího trvalého bydliště (pobytu), popř. dočasné ubytování fyzické osoby bez trvalého bydliště v ČR. Poplatek se vztahuje na každé lůžko využité pro přechodné ubytování za úplatu v zákonem stanovených zařízeních. Poplatkovým základem je počet lůžek v zařízeních určených k přechodnému ubytování za úplatu a počet dní, po které byly k přechodnému ubytování využity. Sazba poplatku je stanovena na každé využité lůžko a každý započatý den a maximální hranice sazby poplatku je 6, Kč za každé, k zákonem určenému účelu, využité lůžko a den. I tento místní poplatek může příslušná obec paušalizovat, tj. stanovit ho, po dohodě s poplatníkem, roční paušální částkou. Správce poplatku však nemůže poplatek z ubytovací kapacity stanovit roční paušální částkou individuálně, např. na základě písemné žádosti poplatníka. Jak bylo potvrzeno i nálezy Ústavního soudu ČR, zakotvilali obec ve vyhlášce paušální poplatek individuálního charakteru bez určení výše sazby tohoto poplatku, je takové ustanovení vyhlášky obce v rozporu se zákonem. Místní poplatek nelze stanovit paušální částkou ad hoc s tím, že obce mají sazbu paušálu v obecně závazné vyhlášce konkrétně vymezit, když předmětem dohody s poplatníkem bude pouze otázka, zda se v jeho případě aplikuje poplatek stanovený sazbou za každé skutečně využité lůžko nebo paušálně. Místně příslušnou obcí k vyměření tohoto poplatku je obec, na jejímž území je předmětné ubytování poskytováno.

5 Co se týče vybírán pouze za každé využité lůžko a den v zařízeních určených k přechodnému ubytování za úplatu, tedy na základě skutečně nastalých poplatkově právních skutečností, nestanoví zákon poplatkové období. V případě stanovení poplatku roční paušální částkou je poplatkovým obdobím jeden rok. Ustanovení zákona o místních poplatcích obsahuje zákonné výjimky i z této poplatkové povinnosti. Zpoplatnění místním poplatkem z ubytovací kapacity nepodléhá ubytovací kapacita v zařízeních sloužících pro přechodné ubytování studentů a žáků, ubytovací kapacita ve zdravotnických nebo lázeňských zařízeních, pokud nejsou užívána jako hotelová zařízení, a ubytovací kapacita v zařízeních sloužících sociálním a charitativním účelům. Zákonnou podmínku pro vyjmutí z poplatkové povinnosti v případě zdravotnických nebo lázeňských zařízení, tj. že tato nejsou užívána jako hotelová zařízení, musí zařízení splňovat jako celek, tzn. tato podmínka je splněna tehdy, když zdravotnické nebo lázeňské zařízení není ani zčásti užíváno jako hotelové zařízení. III. Negativa stávající právní úpravy a jejich důsledky pro praxi výběru místních poplatků A. Existence dvou poplatků se stejným účelem (zavedení pouze jednoho místního poplatku či nikoliv) Účelem poplatku za lázeňský nebo rekreační pobyt, stejně tak jako poplatku z ubytovací kapacity, je zvýšení příjmu obcí, jejichž existence je dotčena přechodnými pobyty osob bez trvalého bydliště na území dané obce, zejména v souvislosti s turistickým ruchem. Jde o finanční prostředky, jejichž cílem je jednak zvelebování turisticky zajímavých a lukrativních míst, a jednak kompenzování negativních dopadů zátěže způsobené zvýšeným turistických ruchem na majetek příslušných obcí či jejich životní prostředí. V odborné veřejnosti je tak vedena diskuze o tom, zda oba předmětné místní poplatky nesloučit do jednoho a celý systém tak zjednodušit s tím, že by fakticky měl být zrušen poplatek z ubytovací kapacity. AHS tento názor nesdílí, když případnou existenci pouze jednoho místního poplatku, kdy jeho poplatníkem bude pouze rekreant a plátcem ubytovatel, nepovažuje pro obce v horských regionech za správné řešení dané problematiky, pokud by tato legislativní změna zároveň nebyla spojena se zásadní změnou právní úpravy způsobu a podmínek jeho výběru, popř. vymahatelnosti a sankcí za jeho neodvedení, a to zejména v kontextu dále popsaných místních specifik při praxi výběru poplatku. Faktická situace při výběru poplatků je však v horských střediscích většinou taková, že odvod místních poplatků uskutečňují pouze ubytovací zařízení hotelového typu, a to pokud rezervace ubytování a jeho úhrada probíhá prostřednictvím standardního aparátu zaměstnanců. V těchto zařízeních většinou tento proces probíhá prostřednictvím standardizovaných postupů za pomocí elektronických prostředků (evidenčních systémů) s archivací podkladů. Takto fungující ubytovací zařízení však převládají spíše ve městech, zatímco v horských střediscích převažují ubytovací zařízení rodinného typu, která jsou provozována rodinami bez využití většího počtu zaměstnanců, kde rezervace ubytování a platba za něj je plně v rukou rodiny, která předmětné ubytovací zařízení provozuje. Je

6 Při stávajícím zákonném rámci obou řešených místních poplatků, jsou zejména malé obce (v horských turisticky exponovaných oblastech jednoznačně převažující), v provádění kontroly ubytovacích zařízení a odvádění poplatku z ubytovací kapacity, neefektivní, zejména z těchto důvodů: s ohledem na finanční situaci malých obcí tyto nemohou disponovat dostatečným aparátem vlastních úředníků, který by byl schopen efektivně vymáhat plnění povinností jednotlivých ubytovatelů stanovených jim příslušnou obecně závaznou vyhláškou (v této souvislosti je třeba rovněž zdůraznit, že správce poplatku, tj. obecní úřad, může doměřit poplatek pouze za takový počet osob, který je v příslušném zařízení fakticky prokazatelně ubytován, ale není zároveň přihlášen do evidenční knihy v den provedené kontroly, takže pokud by kontrola měla být skutečně efektivní bylo by nutné provádět tyto kontroly každý den), horské obce na svých často rozsáhlých územích evidují desítky ubytovacích zařízení, což dále limituje a komplikuje systém kontrol v jednotlivých objektech, včetně nákladové, časové i personální náročnosti, v horských obcích žije často jen velmi malý počet stálých obyvatel, tudíž jakákoliv nařízená kontrola v ubytovacím objektu je jeho provozovatelem (voličem) negativně vnímána a fakticky tak na straně obcí často může chybět i politická vůle k efektivnímu provádění kontroly. AHS je toho názoru, že významnější pozitivní změnu v tomto směru nepřinese ani navrhovaná elektronická evidence tržeb, a to zejména ve výše zmiňovaných zařízeních rodinného typu, kde není evidence hostů a úhrada za ubytování předmětem standardizovaných postupů a evidencí. Častým příkladem z praxe je v tomto směru např. ubytování cizích státních příslušníků bez zprostředkování ubytování prostřednictvím cestovní kanceláře či informačního centra (tzn. jen na základě přímé komunikace mezí hostem a ubytovatelem), kdy provozovatel takového zařízení často nepřizná příjem (platbu za ubytování) nevydá účetní (daňový) doklad, protože cizinec ho většinou nevyžaduje a provozovatel tak zároveň ani neodvede místní poplatek obci. Dle názoru AHS je tak třeba především snížit administrativní náročnost výběru poplatků a kontroly jejich odvádění, a tím zároveň snížit i zátěž často velmi limitovaného úředního aparátu malých obcí při výběru místních poplatků a tyto tak motivovat k jejich výběru, když za stávajícího stavu legislativy a místních rozpočtů od jejich zavedení a výběru raději většina obcí upouští, resp. k jejich zavedení vůbec nepřistupuje. V tomto směru se jako efektivní nástroj jeví zavedení zákonné možnosti zavedení paušálního stanovení poplatku z ubytovací kapacity jednostranným úkonem obce, se současným stanovením zákonných limitů a pravidel pro jeho výši, způsob jeho stanovení a postup obce při něm. AHS tak jednoznačně považuje za účelnější zachování obou místních poplatků spojené však se současnou podstatnou úpravou jejich zákonného rámce směřující zejména k rozšíření

7 B. Paušály Paušalizování poplatků přináší zejména zjednodušení poplatkových vztahů, přičemž tomu svědčí obecná funkce paušálu, tj. zjednodušení procesu, v rámci kterého k realizaci poplatku (popř. daně či jiné právním předpisem uložené platby) dochází. Paušalizování poplatku by nemělo znamenat výhodu či úlevu pro poplatkový subjekt, nýbrž pro správce příslušného poplatku především v podobě zjednodušení a snížení nákladů pří výběru poplatků. O konkrétní výši paušální částky může a musí rozhodnout pouze zastupitelstvo obce v její příslušné obecně závazné vyhlášce při výkonu samostatné působnosti obce. Určení paušální částky místního poplatku je tak vždy předmětem obecně závazné vyhlášky dané obce. Jiný způsob stanovení paušálu u místního poplatku současný stav platné legislativy potvrzený nálezy Ústavního soudu ČR neumožňuje, a nelze tak paušální částku místního poplatku stanovit pro každý jednotlivý poplatkově právní případ. Tuto skutečnost považuje AHS za zásadní slabinu celého systému výběru obou místních poplatků, a právě umožnění tohoto postupu obcím (samozřejmě při stanovení jasných zákonných mantinelů) by podle názoru AHS zajistilo spravedlivý a skutečnosti reálně odrážející výběr místních poplatků. Odstranění tohoto zákonného limitu je to, k čemu je podle našeho názoru třeba upřít legislativní aktivitu, když bez této změny nebude zefektivnění celého systému dosaženo. V této souvislosti nelze opomenout ani fakt, že prostřednictvím individualizace paušálů u místních poplatků by obce mohly efektivně a spravedlivě zohlednit i místní specifika vyplývající z existence rozdílných typů ubytovacích kapacit a rozdílných charakterů příslušných částí obce. Paušál v případě poplatku za lázeňský nebo rekreační pobyt by bylo možné vázat na obvyklou dobu pobytu v ubytovacím zařízení (možné aplikovat ke zjednodušení výběru poplatku zejména v případě lázeňských pobytů). U tohoto poplatku je naopak s ohledem na rozdíl v osobě plátce a poplatníka legitimní diskutovat i o úplném zrušení paušálů. U poplatku z ubytovací kapacity je možné stanovit paušál za jedno lůžko (celková výše paušální částky je pak určena vynásobením kapacity ubytovacího zařízení) nebo na celé ubytovací zařízení. V tomto případě by bylo vhodné stanovit i odstupňování paušálu podle počtu lůžek. U poplatku z ubytovací kapacity by tak jeho zákonný rámec měl zakotvovat: Právo obce určit obecně závaznou vyhláškou způsob zjištění počtu lůžek v příslušném ubytovacím zařízení. Právo obce určit obecně závaznou vyhláškou další pravidla tohoto postupu, tj. aby tento nebyl nutně vázán pouze na kolaudační rozhodnutí/souhlas pro příslušné ubytovací zařízení (podle platného znění zákona o místních poplatcích se poplatek z ubytovací kapacity vybírá v zařízeních určených k přechodnému ubytování za úplatu s tím, že určujícím kritériem pro možnost zpoplatnění ubytovací kapacity je, že kolaudační rozhodnutí/souhlas stanoví pro

8 neboť vazba poplatkové povinnosti pouze na kolaudační rozhodnutí/souhlas dle našeho názoru není vhodným ani spravedlivým pravidlem, když není výjimkou, že části nemovitostí, byť se nacházejí v soukromém vlastnictví a nejsou zkolaudovány k tomuto způsobu užívání, jsou pronajímány a fakticky dávány k dispozici za účelem ubytování. Jsme toho názoru, že vhodnějším pravidlem by bylo navázání poplatkové povinnosti na faktický způsob užívání konkrétního prostoru. V tomto kontextu je nutné redefinovat znění účelu hromadného ubytovacího zařízení: ze zařízení určená k přechodnému ubytování, na zařízení využívaná k přechodnému ubytování. Důvodem je skutečnost, že v horských obcích mnoho objektů není stavebně (kolaudačně) určeno k poskytování přechodného ubytování a přesto toto přechodné ubytování pravidelně poskytují (rodinné penziony, ubytování v rodinném domě nebo ubytováním v apartmánových bytech). Tato zařízení k účelu přechodného ubytování nejsou kolaudována, přesto plní jeho funkci a vlastníci či nájemci těchto zařízení inzerují na svých webových stránkách jejich kapacitu, vybavenost, počty lůžek, ceny za ubytování apod. V těchto případech dochází často i tomu, že tito vlastníci či provozovatelé uvedených zařízení neodvádí místní poplatky obci. Právo obce určit obecně závaznou vyhláškou na svém území možnost a pravidla pro výkon kontroly skutečného stavu pro účely výpočtu poplatku za skutečné počty lůžek v ubytovacích zařízeních umístěných na jejím území, a to včetně lůžek v objektech, které nejsou stavebně určeny k poskytování těchto služeb, ale tyto služby jsou prokazatelně poskytovány/nabízeny/inzerovány; Právo obce stanovit povinnost provozovatelům ubytovacích zařízení předložit doklad o počtu lůžek, buď prostřednictvím předložení kolaudačního souhlasu/rozhodnutí, nebo např. čestného prohlášení o skutečné kapacitě na příslušný kalendářní rok (např. formou elektronického formuláře na webu obce apod.), včetně možnosti prohlášením kapacitu měnit v průběhu roku; Právo obce zjistit případně kapacitu jednostranně, a to z veřejně dostupných zdrojů (např. webové stránky ubytovatele, jeho inzerce apod.), pokud provozovatel sám nedoloží kapacitu některým z výše navržených (vyhláškou obce závazně stanovených) způsobů. V případě ročního paušálu u poplatku z ubytovací kapacity, by bylo vhodné omezit jeho maximální částku, např. 2/3 ročního potenciálně dosažitelného výběru, tedy z částky 365 dní x max. zákonná sazba za 1 den. Na volbě zastupitelů příslušné obce pak navrhujeme (s přihlédnutím ke znalosti místních specifik a poměrů) ponechat pravomoc, jaký způsob určení výpočtu poplatku zvolí, tedy zda dle skutečné obsazenosti vždy sazbou za osobu, lůžko a den či paušální částkou ve vazbě na existenci lůžka v ubytovacím zařízení za týden, měsíc či rok.

9 C. Povinnost obcí k Stávající právní úprava ponechává zcela na vlastním rozhodnutí každé obce, zda jeden či oba místní poplatky na svém území zavede či nikoliv, tzn., že zákon neukládá obcím povinnost na svém území příslušné poplatky zavést a zajistit jejich výběr. S ohledem na neutěšenou finanční situaci malých obcí by dle názoru AHS bylo vhodné v rámci případné změny právní úpravy místních poplatků zvažovat i možnost zavedení zákonné povinnosti obcí na svém území místní poplatky zavést a jejich výběr zajistit, to však jen za předpokladu současného přijetí dalších navrhovaných legislativních opatření, které obcím umožní efektivnější výběr a kontrolu výběru obou poplatků bez zásadního zatížení jejich limitovaného úředního aparátu, když zejména ponechají obcím větší rozhodovací svobodu o parametrech výběru a kontroly výběru obou těchto poplatků v rámci jejich samostatné působnosti. Hlavním motivem tohoto legislativního opatření by mělo být zajištění dalšího příjmu do rozpočtů jednotlivých obcí mimo příjmy z rozpočtového určení daní, a tím následně i ke zkvalitňování infrastruktury v těchto obcích a zvyšování jejich konkurenceschopnosti ve vztahu k zahraničním turistickým oblastem. Důležitým faktem, který je třeba v této souvislosti zmínit je, že dle dostupných údajů na území České republiky předmětné poplatky vybírá pouze cca 19% obcí. D. Zavedení legální definice pojmu místa soustředěného turistického ruchu V návaznosti na problematiku případného zavedení zákonné povinnosti obcí zavést a vybírat na svém území oba poplatky, je třeba poukázat na další nedokonalost aktuální právní úpravy, kdy u poplatku za lázeňský nebo rekreační pobyt, je zákonem stanoveno, že tento je možné vybírat pouze v lázeňských místech a místech soustředěného turistického ruchu, aniž by zároveň existovalo jakékoliv zákonné vymezení pojmu místo soustředěného turistického ruchu. K výkladu uvedeného pojmu zaujalo stanovisko Ministerstvo pro místní rozvoj ČR, dle kterého je třeba za místo soustředěného turistického ruchu nebo také středisko cestovního ruchu považovat sídelní útvar, jehož hlavním funkčním využitím a ekonomickým přínosem je právě cestovní ruch. Má se jednat o lokalitu nabízející relativně komplexní infrastrukturu cestovního ruchu, která návštěvníkovi umožňuje realizaci variantních kombinací jeho forem. Za kritéria pro to, aby území příslušné obce mohlo být označeno za místo soustředěného turistického ruchu lze tak označit dostupnost a vybavenost území základní (dostatek ubytovacích a stravovacích kapacit, snadná dopravní dostupnost) a doplňkovou (kulturněhistorická atraktivita území, možnost léčení, kulturní a sportovní zařízení, možnost trávení volného času) infrastrukturou cestovního ruchu. V souladu s kritérii naznačenými v uvedeném výkladu Ministerstva pro místní rozvoj ČR by tak za místo soustředěného turistického ruchu nemohla být označena ani Praha, neboť zcela jistě není hlavním funkčním využitím a ekonomickým přínosem našeho hlavního města právě cestovní ruch. Dle názoru AHS je žádoucí, aby v rámci navrhovaných legislativních opatření došlo i k úpravě kritérií, která je třeba na území dané obce splnit pro to, aby tato mohla vybírat na svém území poplatek za lázeňský nebo rekreační pobyt, a to zejména podstatnou úpravou pojmu místo soustředěného turistického ruchu, popř. jeho nahrazením jinak formulovaným kritériem či kritérii, přičemž taková úprava by měla jednoznačně směřovat k rozšíření záběru takového kritéria či kritérií tak, aby právo (či povinnost) zavést tento poplatek na svém území mělo co možná nejvíce obcí. Podle názoru AHS by v zásadě mělo stačit, aby bylo na území

10 oprávněna/povinna vybírat na svém území poplatek za lázeňský nebo rekreační pobyt. E. Problematika reinvestování prostředků získaných výběrem poplatků Jak už bylo několikrát zmíněno, účelem výběru místních poplatků je získání dostatečného množství finančních prostředků pro další rozvoj cestovního ruchu od subjektů využívajících infrastrukturu pro cestovní ruch a jeho rozvoj nezbytnou, přičemž sám cestovní ruch přináší do konkrétních obcí další finanční prostředky i mimo tuto poplatkovou povinnost. Dle názoru AHS je tak nezbytné do právní úpravy místních poplatků doplnit pravidlo, stanovující obcím povinnost investovat alespoň určitou minimální zákonem stanovenou část příjmů získaných prostřednictvím výběru místních poplatků, zpět do podpory cestovního ruchu v dané obci. V případě poplatku za lázeňský a rekreační pobyt, s ohledem na osobu, která je poplatníkem (rekreant) a povahu poplatku, by příjmy z něj měly být reinvestovány do výstavby, rozvoje, oprav či údržby zařízení sloužících přímo rekreantovi, jako jsou např. turistické cesty a jejich značení, lyžařské běžecké trasy a jejich značení, cyklostezky a jejich značení, skibusy, cyklobusy, parkové plochy, parkoviště, bazény, promenády, odpočinkové lavičky, volnočasová zařízení a prostranství apod. U poplatku z ubytovací kapacity, u kterého je poplatníkem ubytovatel (vlastník či nájemce ubytovacího zařízení), by s ohledem na povahu poplatku příjmy z něj měly být použity k pokrytí obecních nákladů, které mají přímou souvislost s podporou cestovního ruchu v místě (např. propagace turistického střediska (obce), provoz informačního centra, podpora konkurenceschopnosti turistického střediska (obce) např. systém karty hosta apod.). Výše uvedená pravidla dnes v platných právních předpisech chybí a podle názoru AHS by ani neměla být obsažena v zákoně o místních poplatcích, ale spíše v Zákoně o podpoře cestovního ruchu jako jedna z podmínek, jehož přijetí v co nejkratším možném časovém horizontu považuje AHS za další klíčový krok k efektivní podpoře a rozvoji cestovního ruchu a zvyšování konkurenceschopnosti vůči zahraničním turistickým destinacím. F. Výjimky z poplatkové povinnosti V rámci rozboru právního rámce obou místních poplatků nelze opominout ani ustanovení obsahující výjimky z povinnosti hradit zavedené poplatky, když tato osvobození od poplatkové povinnosti jsou dle názoru AHS již dnes z části překonaná a často neúměrně široká. U poplatku za lázeňský nebo rekreační pobyt: by bylo vhodné zvážit praktický význam osvobození osob, na které náleží přídavky na děti, případně i osob starších 70 let a mladších 18 let (hranice aktivního života se dnes již posunula podle názoru AHS není racionální důvod pro to, aby např. patnáctiletý turista byl od tohoto poplatku osvobozen na rozdíl od osmnáctiletého). Pokud by i přesto mělo být osvobození v návaznosti na dosažení určité věkové hranice, je zároveň nezbytné, aby byla pod sankcí stanovena povinnost

11 v opačném případě je vyloučena efektivní kontrola za strany správce poplatku. dále je třeba sjednotit pojmy užívané zákonem o místních poplatcích s právní regulací v dotčených oblastech (např. nahradit sousloví osoba bezmocná slovy osoba závislá na pomoci jiné fyzické osoby podle zákona upravujícího sociální služby ), zrušit ustanovení o osvobození vojáků v základní službě a osob vykonávajících civilní službu a také osob, na které náleží přídavky na děti, neboť i tyto lze v kontextu dnešních společenských poměrů považovat za překonané. U poplatku z ubytovací kapacity nepodléhá dle platné právní úpravy zpoplatnění ubytovací kapacita v zařízeních sloužících pro přechodné ubytování studentů a žáků, či ubytování pracovníků fyzických a právnických osob, které tato zařízení vlastní nebo k nim mají právo hospodaření, přičemž podle názoru AHS je objektivně zřejmé, že pobyty těchto osob nebo osob v těchto zařízeních zatěžují infrastrukturu příslušné obce stejně, jako pobyty osob, výjimkám z poplatkové povinnosti nepodléhajících. G. Zvýšení sazby poplatků Sazba místních poplatků v součtu by měla činit maximálně ekvivalent cca 2 EUR, tj. do 50 Kč/den. To by odpovídalo obvyklé výši sazeb obdobných poplatků či daní v zahraničí. Sazby poplatků by měly být nastaveny tak, aby větší podíl výnosů z poplatků pro obec byl uskutečněn z finančních příjmů návštěvníka/rekreanta, ale přitom, aby obec zároveň mohla získávat finanční příjmy z titulu existence ubytovací kapacity na jejím území (vizte problematika paušálů u poplatku z ubytovací kapacity), a to v poměru maximálních zákonných sazeb obou poplatků 2/3 a 1/3 (např. pokud by sazba místních poplatků za den byla v souhrnu 50,Kč, maximální zákonná sazba u poplatku za lázeňský a rekreační pobyt by činila 35,Kč a maximální zákonná sazba u poplatku z ubytovací kapacity by činila 15,Kč. Obec by si konkrétní výši jednotlivých poplatků a způsob jejich výběru (ať už paušálem či v podobě platby za využité lůžko a den) stanovila ve své obecně závazné vyhlášce. V této souvislosti jakož i v návaznosti na výše popsanou problematiku reinvestování příjmů získaných obcemi zpět do turistické infrastruktury, je AHS toho názoru, že i v případě zvýšení sazby poplatků a důslednějšího postupu při jejich výběru, se turisté do dané lokality opět vrátí, v případě, že bude zjevné, že za své peníze uhrazené ve formě poplatku od obce získali adekvátní protiplnění v podobě stále se zlepšující a pečlivě udržované infrastruktury zpříjemňující jejich pobyt. IV. Navrhovaná legislativní opatření S ohledem na vše shora uvedené je AHS toho názoru, že v oblasti místních poplatků je třeba přijmout především tato legislativní opatření: Provést úpravu základního nastavení a vymezení obou místních poplatků s cílem dosáhnout jejich většího záběru a dopadu na větší počet poplatníků než doposud. Odstranit nejednoznačně definované parametry a přiblížit zákonný režim obou

12 Zvážit, v kombinaci s ostatními navrhovanými legislativními opatřeními, zavedení zákonné povinnosti pro obce tyto poplatky na svém území vybírat. Stanovit zákonem opravdu jen nejnutnější základní parametry obou poplatků a pravidel pro jejich výběr a větší část těchto podmínek a parametrů ponechat na rozhodnutí obcí prostřednictvím jejich obecně závazných vyhlášek tak, aby tato pravidla lépe reflektovala místní potřeby každé obce. Přijmout příslušná opatření k zefektivnění výběru poplatků, zejména rozšíření možností paušální úhrady, včetně jeho individualizace a možnosti obce jej při splnění dalších podmínek stanovit jednostranně. Zvážit úplné zrušení paušálů u poplatku za lázeňský a rekreační pobyt. Provést revizi výjimkových ustanovení zákona a omezit osvobození od těchto poplatků na skutečně nezbytné minimum odpovídající stávající společenské realitě. Zajistit větší kontrolu dodržování pravidel při výběru poplatků ze strany příslušných orgánů státní správy (ČOI, ŽÚ) zejména ve vztahu k dodržování odděleného informování zákazníků o ceně ubytování a sazbě poplatku získaných výběrem obou poplatků do příslušné infrastruktury v obci. Změna sazby poplatků spojená s přenecháním větších rozhodovacích pravomocí jednotlivým obcím. V. Závěr Vzhledem k rostoucí potřebě dosáhnout konkurenceschopnosti českých obcí ve vztahu k zahraničním turistickým destinacím, je v současné době nezbytné započít s legislativními aktivitami, které docílí novelizace zákona č. 565/1990 Sb., o místních poplatcích a upraví stávající právní úpravy pro aktuální potřeby turistického ruchu v České republice. V Praze dne 25. září 2015 Asociace horských středisek ČR, z.s. Použitá literatura: V textu jsou použity některé závěry a data z Analýzy výběru místních poplatků ve vztahu ke kapacitám a výkonnosti ubytovacích a lázeňských zařízení v České republice vypracované Vysokou školou hotelovou v Praze 8