Základní škola a Mateřská škola, Brno, Staňkova 14

Transkript

1 Základní škola a Mateřská škola, Brno, Staňkova 14 číslo 11 / ročník VI. / září prosinec 2010

2 Úvodní slovo Vážení přátelé, čtenářky a čtenáři našeho časopisu Staník! Opět nastává ten příjemný čas kolem Vánoc, kdy by se každý z nás měl alespoň na chvíli zastavit, užít si pohody v rodinném kruhu a trochu i popřemýšlet nad uplynulým rokem. Asi každý z nás si připravuje i nějaké to novoroční předsevzetí. I v nastávajícím roce budeme pokračovat v projektu Jihomoravského regionálního centra na podporu integrace cizinců, který se týká výuky českého jazyka. V rámci tohoto projektu nám v současné době vychází dvě nové publikace s názvem Čeština pro cizince Soubor metodických listů, která hravou a zábavnou formou seznamuje žáky-cizince se základy češtiny, a soubor pracovních listů pro cizince Zajíček Ti tleská, který obsahuje elementární uvolňovací cviky pro úspěšné zvládnutí správných tvarů písmen, jejichž autory jsou pedagogové z prvního stupně. Máme velkou radost z našich sportovců, o kterých se dočtete v následujících příspěvcích. Rozšířená výuka tělesné výchovy je zaměřená na lední hokej pro chlapce i dívky, krasobruslení, či jiný sport. Po Vánocích začínáme s rekonstrukcí nové čtyřtřídní mateřské školy v přilehlé budově na Rybníčku 9. Měli bychom školku otevírat 1. září 2011, kdy se stávající děti ze staré mateřské školy ve Staňkově ul. č. 14 přestěhují do nové. Držte nám palce, ať se vše podaří. Za redakční radu děkuji všem, kteří do vánočního čísla časopisu Staník přispěli. A nebylo toho málo! Přeji dětem šťastné vykročení do nového roku, hodně štěstí, zdraví, duševní pohody a rodičům radost z úspěchů svých dětí v roce Obsah Mgr. Jana Hlaváčková, ředitelka školy Úvodní slovo...2 Obsah...2 Z prvního stupně...3 Letošní prvňáčci...3 Naše loučení a vítání...3 Bijáskománie...4 Můj volný čas - I....4 Můj nový domov...5 Můj volný čas II....5 Výstava v brněnském arboretu...5 Můj volný čas III....6 Sport...6 Soutěž ve šplhu...6 O bruslení I...7 Bruslení II...7 Bruslení III....7 Naši sportovci...7 Moje krasobruslení...7 Matějovo krasobruslení...8 Lední hokej...9 Moje hobby můj koníček = hokej...9 Fotbal Taekwon-do Aerobik Florbal Z druhého stupně Návštěva přírodovědné stanice Puberta Veletrh středních škol Zamyšlení deváťáků Co mi dal a vzal život s cizinci Co mi dal a vzal život v České republice Ukázky z prací žáků Dobrodružství ve vesmíru Příběh zimního večera Pro zábavu Těšíme se na Vánoce Mikuláš v první třídě Mikulášská nadílka v mateřské škole. 19 Pěvecký sbor Paprsek zamyšlení

3 Z prvního stupně Letošní prvňáčci 1. září 2010 nastoupilo do první třídy naší školy 25 nových prvňáčků. Přestože přechod z mateřské školy nebyl pro prvňáčky úplně jednoduchý, zvládli to na jedničku. Postupně se seznámili nejenom s novými spolužáky a učiteli, ale také se školním řádem. Bez problémů se naučili orientovat v prostorách školy. Dnes si již sami dokážou nakoupit v kantýně, převléct se, připravit se na hodiny tělesné i výtvarné výchovy. Obslouží se při svačince, zvládnou si nachystat pomůcky na vyučování a udržet si pořádek. V českém jazyce už děti čtou ze Slabikáře první věty. V matematice se zdokonalují v počítání do deseti. V prvouce si povídají o věcech kolem nás, učí se orientovat v čase, seznamují se s tradicemi. Výchova a výuka neprobíhá jenom ve škole, ale využíváme nabídky Centra volného času Lužánky. Zde jsme již dvakrát navštívili Bijásek. Komponované programy byly věnované našim nejznámějším ilustrátorům Zdeňku Milerovi a Zdeňku Smetanovi, o kterých jsme se dozvěděli zajímavosti z jejich života a tvorby. Několik jejich pohádek nám bylo také promítnuto. Velký úspěch měla u dětí pohádka Jen počkej, zajíci v divadle Polárka. Ve škole nás pravidelně navštěvuje městská policie. Strážníci si s dětmi povídají o různých situacích, které by je mohly někdy potkat, a radí, jak se správně zachovat. Našim prvňáčkům i jejich rodičům přejeme krásné Vánoce, spoustu splněných přání a do nového roku hodně zdraví a trpělivosti. Mgr. Lenka Rusňáková, třídní učitelka 1. třídy Naše loučení a vítání Tak už jsou z nás druháci. Téměř půl roku již chodíme do druhého ročníku naší (jak my říkáme) nejlepší školy v Brně. V září jsme přišli do stejné třídy k naší paní učitelce. Jen na dveřích naší třídy již není jednička, ale dvojka. Změnila se nám také trochu sestava naší třídy. Někteří naši kamarádi a kamarádky se odstěhovali a naopak noví kamarádi a kamarádky do naší třídy přišli. Odstěhovala se nám například kamarádka Aliya z Ruska. Po té nám bylo hodně smutno, protože to byla moc prima kamarádka. Odstěhovali se nám také spolužáci Pavlík a Denis a spolužák Honzík přešel na fotbalovou školu. Noví kamarádi jsou také moc fajn. Přišel k nám Vanja ze Srbska. Je to moc šikovný a chytrý kluk. Zpočátku nám téměř nerozuměl a nemluvil, ale dělá velké pokroky. Už dovede leccos říci a téměř všemu, co paní učitelka nebo my říkáme, rozumí. Naše nová spolužačka Verunka sice není cizinka, ale od malička žila s rodiči v Irsku, takže se musí také leccos doučit. A jde jí to moc dobře. Máme také velkou radost, že se k nám do třídy vrátil kamarád Kubík, který s námi chodil téměř půl roku do první třídy, ale pak přešel na matematickou školu. Nám i paní učitelce se po něm stýskalo, ale jemu také. Proto je zase mezi námi. Jsme moc rádi, když přijde mezi nás někdo nový, a je nám smutno, když se musí někdo odstěhovat a musíme se s ním rozloučit. Nemáme rádi loučení, jsme

4 třída vítací. Proto se těšíme, až k nám v lednu přijde nový kamarád z Vietnamu. A náš spolužák Filípek, který je také z Vietnamu a umí moc dobře česky, nám bude dělat zpočátku tlumočníka. Děti z 2. třídy a třídní učitelka Mgr. Milada Kailová Bijáskománie Stejně jako v loňském školním roce, i letos chodíme s paní učitelkou na různé mimoškolní akce. Kromě jiného moc rádi navštěvujeme Bijásek v Centru volného času v Lužánkách. Je pravda, že každý máme doma DVD přehrávač a také chodíme někdy s rodiči do kina, ale společná návštěva Bijásku s kamarády ze třídy má pro nás zvláštní kouzlo. A navíc si můžeme sami vybrat, jaké filmy bychom chtěli vidět. Na počátku listopadu jsme byli v Bijásku na dobrodružném filmu Ostrov pokladů. Ten nikdo z nás ještě neviděl. Byl natočen podle knihy spisovatele Roberta Louise Stevensona. Film byl moc napínavý, o pokladu, o pirátech a hlavní roli tam hrál chlapec, který byl asi tak v našem věku. Byl moc statečný. Po návratu do školy jsme kreslili k filmovému příběhu obrázky. Už se moc těšíme na další návštěvu Bijásku v lednu. Děti z 2. třídy a třídní učitelka Mgr. Milada Kailová Můj volný čas - I. Můj volný čas je velmi nabitý. Většinou mám odpoledne po škole zájmové kroužky. Když mám volný čas, tak si hraji s bráškou Matějem. V pondělí mám odpoledne volno. V úterý mám přípovědný kroužek s panem Jiřím Trávníčkem ve skleníku v Lužánkách, který mne moc baví. Ve středu chodím do umělecké školy Vítězslavy Kaprálové na malování. Výtvarka trvá 3 vyučovací hodiny. Po skončení mi za půl hodiny začíná náboženství v kostele v Králově Poli. Pan farář Josef Jahoda potom pořádá pro všechny děti mši svatou. Chodím tam, protože mne čeká na jaře první svaté přijímání. Ve čtvrtek a v pátek nemám žádné kroužky, mám volno. Nejvíce se těším do školy, tam se nikdy nenudím. Připravuji se do školy každý den, když mám chvíli času, který si vždy najdu. Někdy o víkendu si ráda vyrazím s tetou Hanou a sestřenkou Petrou na turistické výlety. Ušlapu i 20 kilometrů. Občas jezdím na kole s tatínkem do Bílovic nad Svitavou. Po cyklostezce je to 24 kilometrů tam a zpátky. Máme tam chatu se zahradou. Mám moc ráda zvířátka, hlavně mláďátka. A proto často chodím do ZOO a do obchodů se zvířaty. Taky občas jezdím krmit prasátka do Kohoutovic a dívat se na koně do Ořešína. Doma mám morče Elvisku, kocoura Mikeše, akvarijní ryby a pakobylky. Musím se o ně starat každý den. Krmím je a udržuji je v čistotě. Mám je moc ráda. Maminka už žádné zvíře doma nechce, ale já si moc přeji ještě andulku a pejska. Starala bych se o ně ve svém volném čase stejně jako o ty, co už máme. Cením si svého volného času, protože je vzácný a krásný. Adéla Bárová, 3. třída 4

5 Můj nový domov Jmenuji se Liwia a mám 10 roků. Přijela jsem sem v roce 2009 v červenci. Bydlela jsem v Polsku ve městě Choszczno (je to vedle Szczecina). To je hezké město, kolem kterého jsou 3 jezera. Tam bydlí moje rodina a přátelé. V Polsku jsem ukončila 2. třídu. Přijela jsem do ČR, protože táta dostal práci v Brně. Moje škola, do které chodím, je moc daleko od mého domova, pořád jezdím 8 zastávek. Ve škole mám kamarády, moje nejoblíbenější předměty jsou matematika, angličtina, výtvarná a hudební výchova. Nejlepší kamarádky jsou: Míša a Nikola. Ve škole mám kroužky: český jazyk, sbor, rukodělný kroužek, mimo školu: klavír a hudební nauku. Chodím také do školní družiny. Ve volném čase poznáváme Brno a okolí. Moc se nám líbí toto město. Často chodíme do aquaparku, kina a parku. Jsem tady šťastná. Liwia Marciniak, 3. třída Můj volný čas II. 19. října 2010 jsem jela do Ostravy na koncert Vanessa-Mae do ČEZ Arény. Je to světoznámá houslová virtuoska. Narodila se v roce 1978 v Singapuru. Dojela do České republiky zahrát v Praze a Ostravě. Zahrála své nejlepší hity a skladby z alba Choreography z roku 2004, klasickou i populární hudbu, také rockovou. Svými houslemi už okouzlila víc než 100 zemí. Hraje i na elektrické housle. Na koncertu ji doprovázely i bubny, flétna, viola, basa a violoncello. Moc se mi to líbilo, Vanessa-Mae krásně hraje a taky jí to moc slušelo. Marie Plačkovová, 3. třída Výstava v brněnském arboretu Když celá naše třída přišla do arboreta, viděli jsme samé stromy a jeden byl tak vysoký a starý, že jsme ho s Viktorií ani nemohly obejmout a měl obrovské listy jako lopuchy, ale hrozně malé plody. Když jsme šli dál, viděli jsme obrovské množství různých květin sázených do kruhu. Potom jsme procházeli jakoby pralesem a viděli tam zlaté rybky a potůček, nad kterým rostl mohutný strom s plody jako míč. Cestou do skleníku jsme míjeli bambusy a jiné pozoruhodné rostliny. Ve skleníku byla výstava orchidejí, ale byly tam také masožravé rostliny. Já a Viktorie jsme šly jako poslední a skvěle jsme si to užily. Martina Hobzová, 4. třída 5

6 Můj volný čas III. Já se jmenuji Cherchovych Valentyna a jsem z Ukrajiny. Bydlím (jako v Ukrajině) ve vesnici, jmenuje se Nižní Vorota. Přijela jsem sem do Čech před třemi měsíci. Moc se mi tady líbí, protože jsou tady lepší třídy, děti a učitelé. Mám moc ráda svou paní učitelku Martinu Svatoňovou. Je to moc hodná učitelka. Baví mne učení s naší paní učitelkou. Zapsala jsem se do kroužku bruslení, líbí se mi tam, spadla jsem na led xkrát. Baví mě bruslení. Valentyna Cherchovych, 5. třída Sport Soutěž ve šplhu V úterý 26. října se u nás na ZŠ Staňkova konalo školní kolo soutěže ve šplhu. Zúčastnit se mohl každý. Nejprve šplhala děvčata a potom kluci. Vždy jsme museli čekat, až paní učitelka řekne: Připravit, pozor, teď! A už jsme vystartovali. Diváci povzbuzovali a jásali a v tělocvičně byla pěkná atmosféra. Další den nás čekalo vyhlášení těch nejlepších a předávání diplomů, které byly krásně připravené. Ti nejlepší z každé třídy dostali diplom s žabičkou. V naší škole máme spoustu žabiček a žabáků! To ale bylo teprve 1. kolo. Ti, kteří získali diplom, se ve středu 3. listopadu zúčastnili dalšího kola na ZŠ Úvoz. Po obědě na nás před školou čekal minibus a za pár minut jsme byli na místě. Škola Úvoz je velká, někdo by se tam mohl i ztratit. U vchodu na nás čekala dvě děvčata a ta nám přesně ukázala, kam jít, kde se převléknout a kde je tělocvična. Nejprve jsme všichni šplhali, pak bylo vyhlášení vítězů. Já jsem byla druhá ve své kategorii, Kevin Roman ze 3. třídy byl první, Míša Musilová a Ondra Vrtík, oba ze 3. třídy, byli druzí. Čtyři diplomy pro naši školu! Finále se konalo 24. listopadu na ZŠ Novoměstská. Nejúspěšnější byl Kevin Roman, který si odnesl diplom a zlatou medaili za první místo! Porazil všechny ostatní třeťáky z brněnských škol. Miriam Maová, 5. třída 6

7 O bruslení I. Jednoho dne nám paní učitelka řekla, že budeme chodit bruslit. Napsali jsme si do deníčku mnoho termínů a bylo to každý čtvrtek. Když jsme šli bruslit, tak jsme tam byli jenom my, 5. třída, měli jsme tam hodně místa a pan trenér nás učil všelijaké způsoby bruslení. Hráli jsme rybičky, dělali citrónky, stromečky a hada. A taky jsme se učili brzdit. Bruslení nás moc baví, i když nás druhý den z něho bolí celé tělo. Martina Šmerdová, 5. třída Bruslení II. Jednoho dne nám paní učitelka řekla, že budeme chodit bruslit. Všichni jsme jásali, že budeme chodit každý čtvrtek. Dopoledne jsme se normálně učili a po vlastivědě jsme se oblékli do oteplovaček, vzali tašky s bruslemi a šli na zimní stadion. Po přezutí se šlo na led. Hrozně to klouzalo, ale byla to zábava! Pan trenér nám řekl, abychom dělali citronky, pak jsme hráli rybičky a různé jiné hry. Také jsme objížděli kolečka a nakonec jsme si jezdili sami. Moc se mi tam líbilo. Byla to velká zábava! Jan Polanka, 5. třída Bruslení III. Ve čtvrtek 11. listopadu jsme byli letos poprvé bruslit. Už jsem se nemohl dočkat, až zazvoní konec 4. hodiny. Začalo zvonit a celá naše třída běžela ke skříňkám. Obuli jsme se, oblékli, seřadili a šli. Za několik minut jsme byli u haly, kde jsme se přezuli v šatně do bruslí, nasadili si helmu a rukavice a šli k ledu. Za chvilku k nám přišli trenéři a řekli, ať jdeme na led. Učili jsme se bruslit dopředu i dozadu a těm, kteří bruslili poprvé, dali dokonce kužel na přidržování. Pak jsme hráli hru Rybičky, rybičky, rybáři jedou! Bruslili jsme hodinu. Potom už nás trenéři poslali do šaten, ale nám to ani nevadilo, protože jsme se těšili na další hodinu bruslení! Jiří Vlach, 5. třída Naši sportovci Moje krasobruslení Jmenuji se Míša Musilová, je mi 9 let a chodím na ZŠ Staňkova 14 do třetí třídy. Věnuji se krasobruslení od 6-ti let a teď jsem v kategorii nejmladší žačky A. Můj největší úspěch 7

8 v letošní sezoně bylo třetí místo z 22 závodnic v Havířově. Trénuji v Hokejové hale dětí a mládeže kousek od naší školy. Můj trenér se jmenuje David Vincour, který byl na mistrovství světa v tanečních párech a také se zúčastnil posledních zimních olympijských her. Trénuji skoro každý den a také chodíme do baletu a gymnastiky, které jsou pro krasobruslení potřeba. Mezi moje těžké skoky patří dvojitý salchov a dvojitý tulup. Mimo sólové bruslení dělám společně s patnácti holkama a jedním klukem synchronizované krasobruslení. Jmenujeme se Sněženky a loni jsme měly tři závody a jeden mezinárodní závod Prag Cup. Naše první vystoupení se synchrem bylo v naší hale Michaela Musilová, 3. třída Matějovo krasobruslení Jmenuji se Matěj Plačkov a chodím do páté třídy na ZŠ Staňkova. Mám rád různé sporty, chodím do horolezení, hraju na flétnu a účinkuji v dramatickém kroužku. Nejvíce volného času mi zabere krasobruslení. Bruslím už od 4 let. Trénuji skoro každý den, často i brzo před vyučováním a o víkendech jezdím na závody po celé republice. Každý rok musím složit testy výkonnosti, abych mohl závodit. Druhý rok už jsem v kategorii nejmladší žáci a na jaře budu poprvé závodit na mistrovství ČR. V této kategorii jsem zatím získal nejlepší místo stříbrnou medaili. Je to těžký sport a musím hodně posilovat i mimo led. Skáču už i dvojité skoky: salchowa, toeloopa a rittbergera. Nejtěžší jednoduchý skok je axell a trvalo mi celý rok se ho naučit. Ve škole je můj nejoblíbenější předmět výtvarná a tělesná výchova, na brusláku mám nejlepšího kamaráda, se kterým trénujeme, a nesmím zapomenout na mého velkého psa Bedřicha, se kterým je legrace. Opravdu nemám čas se někdy nudit. Matěj Plačkov, 5. třída 8

9 Lední hokej Ahoj všichni, jmenuji se Ahmad Paktin Hassani z Afghánistánu, hraji lední hokej v Technice, často hraji jako útočník a někdy v obraně. Ve čtyřech zápasech jsem dal sedm gólů. Vždycky fandím národnímu mužstvu České republiky. Česká republika vyhrála světový pohár v roce Naší slavní hráči hrají v zahraničí, například Jaromír Jágr a Roman Červenka v Omsku, Patrik Eliáš v New Jersey. Taky budu reprezentovat Českou republiku. Přeji národnímu mužstvu hodně štěstí na olympiádě. Aby vyhráli olympiádu a udělali nám radost. Mám kamarády v hokeji, jmenují se Vašek, Adam, Jakub, Ondra, Ogy, Patrik, Fojt, Radovan, Niko, Klára, Monika, Vrána, Vizina, Eich apod. Ahmad Paktin Hassani, 3. třída Moje hobby můj koníček = hokej Ahojte, jmenuji se Philip Jankovics a pocházím ze Slovenské republiky. Na mé slovenské škole jsem chodil do hokejové třídy a hrál za ŠHK 37 Piešťany. Od letošního září 2010 navštěvuji základní školu tady v Brně na Staňkově ulici a nadále mám v České republice hostování a hraji teď za HC Kometu Brno. Kromě pondělí mám trénink každý den. V úterý jsme na ledě, ve středu máme fotbal a plavání, ve čtvrtek jsme opět na ledě a taky brzo ráno v neděli. Hokej mě moc baví a na každý trénink se moc těším. 9

10 Tohle je můj komeťácký hokejový dres s názvem Philip 46. Hokejová výstroj se skládá z hokejové přilby, hlavního chrániče těla, chrániče loktu, chrániče nohou, chráničových kalhot, které se skládají ze dvou kusů. Jedny se suspensorem a druhé jsou celé vyztužené a chrání stehna a hýždě. Dále jsou to rukavice, brusle a hokejka a cestovní taška, která je velká skoro jako já. Philip Jankovicz, 5. třída Fotbal Ve svém volném čase se nejraději věnuji fotbalu, na tréninky chodím již od svých pěti roků. Začínal jsem hrát za FC Pozořice v okrese Brno-venkov, po čase jsem se odstěhoval s rodiči do Brna a nyní navštěvuji SK Slatina. Tréninky máme dvakrát do týdne, v pondělí a ve středu, zdokonalujeme se v technice hry a trénujeme střílení na branku, nahrávání spoluhráčům, zlepšujeme neustále koordinaci nohy a míče. Nedílnou součástí každého tréninku je povinná rozcvička včetně posilování nohou během, poskoky na špičkách atd. U takové rozcvičky funíme jako draci z pohádky. Občas se stane, že se snažíme rozcvičku tak trochu ošulit, leč trenér vše vidí a takovému filutovi přidá po kolečku navíc. V zimě trénujeme v tělocvičně a o sobotách a nedělích hrajeme zápasy městského kola starších přípravek o pohár Primátora, ve kterém jsme zatím na prvním místě, čímž se zúročuje naše nelehká příprava. Daniel Janko, žák 3. třídy Taekwon-do Ahoj, jmenuji se Kristýna Popelová a chodím do 5. třídy na ZŠ Staňkovu. Mým koníčkem je taekwon-do. Jde o korejské bojové moderní umění, moc mě to baví. Třikrát týdně mám trénink, a to v pondělí, úterý a ve čtvrtek. Máme tam sebeobranu, boje, tuly (sestavy), krokové boje a tki (speciální přerážecí techniky). Často jezdíme i na závody. Jsme velmi úspěšní. Máme tam deset pásků. První je bílý, druhý 10

11 žlutý, zelený, modrý, červený a poslední černý. Já mám teď červený pásek. Kristýna Popelová, 5. třída Aerobik Florbal Jmenuji se Míša Sedláková. Věnuji se od 8 let sportovnímu aerobiku. Máme tréninky třikrát týdně po dvou hodinách. V naší sestavě cvičí 8 holek. Naším největším úspěchem bylo 1. místo v Semilech. Naše trenérka se jmenuje Lucie Balharová. Mám ráda i jiné sporty. Plavání, ping-pong, tenis nebo motocyklové závody, které jezdí můj taťka, a další. Michaela Sedláková, 5. třída Ahoj, já jsem Milan a chodím do 5. třídy. Baví mě všechny sporty a nejvíc florbal. Chodím do něho od 9 let. Na turnaji jsem vyhrál bronzovou medaili a byl jsem moc šťastný! Každou zimu také jezdíme s rodiči na lyže, lyžovat už umím a letos se budu učit na snowboardu. Doufám, že mi to půjde. Ve škole mě nejvíc baví výtvarná výchova, tělocvik, přírodověda a vlastivěda, kde se toho hodně dozvím. Už se těším, až se budeme učit o zvířatech. Moje oblíbené zvíře je papoušek. Bohužel zatím žádného nemám, ale moc bych si ho přál. Milan Sova, 5. třída 11

12 Z druhého stupně Návštěva přírodovědné stanice V nedávné době jsme v hodinách přírodopisu společně s paní učitelkou Novákovou probírali obojživelníky a plazy. A právě proto jsme ve středu 1. prosince navštívili přírodovědnou stanici Kamenačky v Židenících. Celou cestu tam jsme byli v napětí, co nás čeká. Velmi nás zaujal řád hadů, jelikož jsme si mohli vyzkoušet pocit mít za krkem hada-škrtiče. Z údajného škrtiče se nakonec vyklubala užovka černá z afrických oblastí. Viděli jsme také životu nebezpečného kajmana, který našemu spolužákovi málem ukousl ruku. Také jsme měli štěstí vidět chameleona, jenž ze strachu se před námi zbarvil do zelenožluta. Druhou část programu nám vyplnili obojživelníci, o nichž jsme se dozvěděli spoustu zajímavých informací. Poté nám dělal příjemnou společnost pták loskuták, který po celou dobu prováděl akrobatické kousky. Po ukončení programu někteří z nás dostali na památku svlečenou hadí kůži. Měli jsme šanci poznat, že v přírodovědné stanici pracují velmi milí lidé, kteří pro nás nachystali celkově zajímavý a také poučný program. Puberta Sabina Fialová a Łukasz Kozłowski, 7. třída Puberta je období dospívaní mezi 12. a 16. rokem. To jsme se učili. Učili jsme se ještě spoustu zajímavých věcí, ale já to slovo NENÁVIDÍM. Prostě nenávidím to podivné slovo puberta Připadá mi to skoro stejné jako poberta. Ale to by mi ani tolik nevadilo. Horší je například tohle. Odmítám jíst vařenou mrkev, protože mi zkrátka nechutná. Ano, i ve třinácti mi nechutná. Maminka kolem mne běhá, skrytě mě pozoruje a s výsledky svých pozorování se svěřuje tetě. Jako zkušená osoba prohlašuje, že to je tím věkem a že to zase přejde. Nebo brečívám a ani za milion bych nikomu neřekla proč. Co je jim taky do toho, no ne? Bolívá mě hlava. Prý pubertální nemoc. A zase se někdo najde. Babička do mě hučí, cpe mi čepici a zdržuje, zrovna, když já spěchám. A já si čepici just nevezmu a basta. Celá naše rodina mně střídavě nadává a lituje mě, protože jsem v pubertě. A všichni se už moc těší, až vyrostu a zařadím se mezi ně. Asi si myslí, že potom začnu jíst vařenou mrkev, nosit čepici a nebudu brečet. Sára Ciancimino, 7. třída Veletrh středních škol 12

13 Byli jsme na veletrhu středních škol společně s 9. třídou. Veletrh se konal na brněnském výstavišti. Program začal v 9.00 hod. a poté, co se nám otevřely brány, jsme se konečně dostavili do areálu výstaviště a pokračovali do pavilonu G. Protože venku byla nesnesitelná zima, tak jsme se těšili dovnitř pavilonu. Když jsme vešli, překvapil nás počet stánků na veletrhu. Poté, co nás paní učitelky poučily, co a jak, dostali jsme rozchod a honba za letáčky začala. Jen co jsme sešli po nefunkčních, nejezdících eskalátorech, začali se nám pod ruce hrnout brožury. Některé školy jako by z nebe spadly, ale některé byly nezáživné a nezajímavé. Po únavném chození jsme byli psychicky i fyzicky na dně, tak jsme na konci pavilonu našli drogu jménem: Kaféé. I když automat sežral mnoho peněz, stálo to za to. Rozchod se pomalu krátil a sraz volal. Po 2 a půl hodině jsme došli na předem určitý sraz, který nám paní učitelky zadaly. Poté, co jsme se domluvili, tak jsme měli opět asi hodinku rozchod. Naposled jsme se poohlédli po pavilonu, naše imaginární brány pavilonu se zavřely. Zatímco my jsme odcházeli, tak další davy přicházely. Chtěli jsme tam zůstat déle, ale museli jsme jet do školy. Hana Krátká a Adriana Máchová, 8. třída Zamyšlení deváťáků Následující příspěvky otiskujeme bez uvedení autorů, neboť tito chtějí zůstat v anonymitě a redakce jejich přání respektuje. Pořadí jednotlivých článků je náhodné. Co mi dal a vzal život s cizinci Zamyšlení I. Život s cizinci mi dal poznání nových lidí a přátel. Také jsem se dozvěděla něco o jejich kultuře a zvycích. V naší třídě je většina cizinců. Mně to ale vůbec nevadí, protože mám dost kamarádů z jiných zemí. Díky nim jsem porozuměla jiným řečem. Ze začátku se to zdálo obtížné, než jsme je něco naučili, ale nakonec se to podařilo. Dokonce mluví i souvisle ve větách. Moje kamarádky se jmenují T. z Ukrajiny a M. z Vietnamu. Ráda bych odjela do zahraničí, abych poznala více. Poznala jsem nová jídla hlavně z Ukrajiny, tam mají výbornou kuchyni. Život s cizinci mi nevzal nic důležitého. Zamyšlení II. V životě jsem potkala mnoho cizinců. Spoustu cizinců máme ve škole a pár jich chodí se mnou do třídy. Ve třídě jich máme asi sedm, vietnamské a ukrajinské národnosti. Všichni jsou kamarádští a hodní. Mají to v Česku těžké, protože někteří umí jen pár slov česky. Život 13

14 s nimi mi dal skvělou kamarádku, která sedí se mnou v lavici. Hodně si s ní rozumím a navzájem si ve všem pomáháme. Jsem ráda, že jsem je všechny poznala. Zamyšlení III. Život s cizinci mi za dobu, co jsme se seznámili, dal mnoho. Poznal jsem, že nezáleží na národnosti, a i tak můžeme být přátelé. Kromě přátel jsem se dozvěděl něco o jejich zvycích, svátcích, zájmech apod. Také jsem se naučil hodně slov ukrajinsky, rusky, vietnamsky a mohl bych jmenovat ještě další. A co mi vzal? Kromě toho, že od první třídy odešla spousta spolužáků, jsem asi neztratil nic, spíš naopak, za to vlastně ani cizinci nemohou. Třeba K. Jsme kamarádi, ale většinou se ve škole hádáme, ale jinak si myslím, že je fajn. Také bych měl zmínit M. Je z Rumunska, ale nebyl moc výrazný a nezapadl do našeho kolektivu. Teď už tu s námi není, protože se přestěhoval. S cizinci jsem také zažil mnoho zážitků, a to nejen na školních akcích, ale i ve volném čase. Jako posledního bych měl zmínit V. S velmi dlouhými vlasy a vousy dostal několik přezdívek, které ale nebudu zmiňovat. Na závěr bych řekl, že se odsud pryč těším, ale i netěším, a doufám, že spolu ještě něco prožijeme. Zamyšlení IV. Co mi dal a co mi vzal život s cizinci, to je složitá záležitost. Dal mi vesměs jen samé kamarády, i když to tak někdy nevypadá. Získal jsem také mnoho zkušeností, jak se chovat k těmto novým lidem. Říká se jiný kraj, jiný mrav a v tomhle případě se to plnohodnotně potvrzuje. Zpočátku mezi některými cizinci a námi byla taková česká bariéra, ale po čase jsme se poznali a stali se z nás přátelé. Obohatili mi školní život o plno vtipných, dobrých chvil strávených s nimi, ale také o nějaké nepříjemné chvíle. Co mi vzal? Toho si myslím, že je hodně málo, a tak bych řekl, že život s cizinci mi toho více dal, nežli vzal. Zamyšlení V. Co mi dal život s cizinci? Většinou to bylo jenom přátelství, které mi nabídli. Něco málo mě naučili ze svého rodného jazyka a něco ze své kultury. Ze začátku mezi námi byla určitá jazyková bariéra. Ale po nějakém čase jsme si na sebe zvykli. Dnes je beru jako každého ostatního. A co mi vzali? Nic závratného jsem nezjistil. žáci 9. třídy Co mi dal a vzal život v České republice Zamyšlení I. Bydlela jsem na Ukrajině a přestěhovala jsem se do Čech kvůli rodičům, práci a škole. Život mi v Česku dal štěstí a radost. Život tady mi vzal blízké lidi. Potkala jsem tu moc dobrých kamarádů a jsem za to strašně moc ráda. Všichni ve třídě jsou kamarádští a hodní. Nedokázala bych žít bez tatínka, kdyby ho moje maminka v Česku nenašla, nevím, co bych dělala. Jinak svoji rodinu mám hrozně moc ráda. Ve třídě máme Ukrajince, Vietnamce a z ruské národnosti. Sedím v první lavici s moc hodnou kamarádkou D., strašně moc mi pomohla od 6. třídy a za to jí jsem mockrát vděčná. Ještě mám ve třídě moc super dvě kamarádky, M. a B., a nikdy na ně nedám dopustit. Miluji Česko! 14

15 Zamyšlení II. Život s Čechy mi dal nové kamarády a radost. Život mi vzal blízké lidi. A že jsem potkala moc dobré kamarády a jsem za to strašně ráda. Poznání jejich kultury, nové zážitky a vzdělání. Život v Česku mi vzal příbuzné, známé, kamarády a školu. Zamyšlení III. Život s Čechy mi dal nové kamarády, poznal jsem jejich novou kulturu a nové zážitky. Vzdělané takové kamarády bych nechtěl ztratit, protože jsou super a pomáhají mi v těžkých chvílích. Ze začátku to bylo hodně těžké, neuměl jsem ani B ani C. Pomáhali mi naprosto se vším. Život v Česku mi vzal mé auto, příbuzné, známé, kamarády, školu a mazlíčky. Mého psa, sestru, strejdu, tetu, bratrance, sestřenice a hodně známých. Vzal mi moji první lásku, na kterou nikdy nezapomenu. Zamyšlení IV. Život v České republice mi dal nové příležitosti se rozvíjet, učit a větší možnosti práce. Získal jsem mnoho nových kamarádů a zkušeností. Naučil jsem se další jazyk, který můžu uplatnit v práci. Získal jsem dobré, ale i špatné zážitky z výletu, ale i z života. Ale když jsem se přestěhoval, tak jsem ztratil možnost vidět své příbuzné, ale i kamarády. Občas se chci vrátit na Ukrajinu a zůstat tam. Bydlení v České republice má dobré, ale i špatné stránky, ale jsem rád, že tu můžu bydlet. Zamyšlení V. Život s Čechy dal mně možnost učit se český jazyk a víc možností mluvit s cizinci a poznat českou kulturu, trochu víc pochopit svět. Zamyšlení VI. V Ukrajině jsem se učil do 10. třídy, a když přijel do Česka, zase šel do 9. třídy. Když jsem přijel, myslil si, že nebudu mít kamarády, protože neumím mluvit česky. Každý den, když jsem šel do školy, chtěl se vrátit na Ukrajinu. Přešly 2 měsíce, už se to všechno změnilo, už mám kamarády, umím trochu mluvit česky. Myslím, když skončím školu, budu mít normální pracování (zaměstnání) a normální život v České republice. žáci 9. třídy Ukázky z prací žáků Dobrodružství ve vesmíru Byl jsem součástí posádky, která byla vyslána do vesmíru. Mise byla provedena úspěšně a byl jsem spolu se svými přáteli na cestě zpátky na Zemi. 15

16 Najednou se objevil neidentifikovatelný objekt, který nás donutil přistát na jiné planetě. Na této planetě jsme se setkali s velmi zvláštně vypadajícím stvořením. Tato bytost po nás žádala, abych spolu se svou posádkou spatřil jejich pána. Uviděli jsme jiného cizince, sedícího na vysoké stolici. To musí být jejich pán! Měl na hlavě korunu a vypadal stejně jako všechny ostatní zvláštní bytosti v místnosti. Pouze jeho hlava byla o mnoho větší. Všichni cizinci měli čtyři oči, dvě hlavy a šest nohou. Jejich těla byla bílá a neměli žádné vlasy. Podivná neznámá planeta vypadala jako vězení. Po celé planetě byly vysoké zdi. Stálo tam mnoho budov a všude, kam jsme šli, bylo slyšet kvílející zvuky přicházející z malých buněk. Byli jsme vystrašeni. Podivné bytosti nám daly nějaké jídlo, které páchlo jako shnilá ryba. Zápach byl tak silný, že jsme museli zadržovat dech, abychom neomdleli. Nikdo z nás se neodvážil potravin ani dotknout. Druhý den jsme dostali dlouhý seznam věcí, které po nás cizinci chtěli. Byl však napsán v jazyce, kterému jsme nerozuměli a nechápali jsme proto, co po nás chtějí. Bičovali nás a uvěznili v malé cele. Pak na nás prováděli různé pokusy. Několik z nás zemřelo. Nás, kteří jsme přežili, uvěznili opět v cele. Jednoho dne zapomněli cizinci, kteří nám přinesli jídlo na naše buňky, zamknout dveře a nám se podařilo uniknout. Dostali jsme se ke své kosmické lodi, nalodili se a odletěli zpátky na Zemi. Měli jsme děsivý zážitek, ale nikdo nám to, co jsme prožili, nevěřil. Již nikdy více jsem se neodvážil vydat do vesmíru. Anhelina Polyanska, 2. třída, za pomoci svého tatínka 16

17 Příběh zimního večera Jindřich Hilčr Je zima, ale nám je hej, ať jen mrzne čím dál více. Měsíci, už mi vyprávěj, vezmi si teplé rukavice. A hra je jako Rád bych ti i svou šálu dal, je malá, snad by postačila. Volal s mně? Nikdo nevolal? Mrzne a noc je sněhobílá. Za oknem se mihl stín. Veliké tělo, velká hlava Na hlavě klobouk maminčin! Poznám ho, on mě nepoznává. krásný sen, kočička na mne tiše kývá, maminka sedí u kamen. Laura Baloghová, 5. třída Pro Tereza Kosová, 5. třída zábavu 17

18 Zvířátka ve třídě Paní učitelka říká: Pojedeme na výlet. A žába říká: Pojedeme na výlet. Paní učitelka říká: Vezmeme si batůžky a svačinku. A žába říká: Vezmeme si batůžky a svačinku. Paní učitelka říká: Bohužel, ale ta zelená potvora s námi nepojede. A žába říká: Jak to?! Krokodýl se tak těšil! Potopa Sára Benderradj, 6. třída Je potopa a děda je na střeše a přijíždějí hasiči a volají: Dědo, rychle! Voda stoupá! Děda: Ne! Mě zachrání Bůh! Hasiči přijíždějí znovu: Dědo, no tak, rychle! Děda: Ne, mě zachrání Bůh! Hasiči: Dědo, jestli nenastoupíte, tak vás nezachráníme! Děda: Ne, mě zachrání Bůh! Děda se utopí, je v nebi a potká Boha a ptá se ho: Bože, proč jsi mě nezachránil? Bůh: A kdo si myslíš, že tam 3x poslal ty hasiče?! Nová hra Papirus Lukáš Nimrichter, 6. třída Nová hra, která je z papíru a nic to nerozbije! Výroba je snadná! Potřebujete: krabici, papír, nůžky a pastelky. Postup: Na papír si nakresli nákres pálky, jak chceš, a vystřihni jakkoli si ji vybarvi. Dále si vystřihni a vyrob z papíru kuličku. A můžeš hrát! Hra se podobá ping-pongu. Vivienne Maová, 6. třída Těšíme se na Vánoce Mikuláš v první třídě V pondělí 6. prosince jsme na svátek Mikuláše uspořádali projektový den, při kterém se žáčci učili trochu netradičně a plnili úkoly andělské i čertovské. Za snahu a pečlivou práci dostaly děti sladkou odměnu od Mikuláše, který je ve třídě navštívil i se svým doprovodem. Mgr. Lenka Rusňáková, třídní uč. 1. třídy 18

19 Mikulášská nadílka v mateřské škole V pátek se v mateřské škole uskutečnila Mikulášská nadílka. Přišel nás navštívit čert, Mikuláš a anděl. Za básničku dostal každý mikulášský balíček plný dobrot a děti měly možnost se vyfotit s pravým čertem. Mikuláš s andělem vytvořili milou atmosféru. Děti měly radost a byl to pro ně nezapomenutelný zážitek." Tereza Balášová, vedoucí uč. MŠ Pěvecký sbor Paprsek zamyšlení Ach jo, jak ten čas letí, slýchávali jsme z úst našich babiček, ale jaksi čím dál častěji tuto větu vyslovují i ti úplně mladí. Čím to asi bude? Že by se čas zrychlil? Ne, ať je to, jak je to, fakt je ten, že rok 2010 dozrál ke svému konci a je tu nový rok. Z mnoha akcí, které se během tohoto pololetí na naší škole odehrály, nemůžeme nevzpomenout oblíbenou a očekávanou návštěvu Mikuláše s čertem i andělem. Letošní Mikuláš byl obzvláště zábavný, protože se této role zhostil s velkým humorem a hereckým umem pan učitel Stadler. Malé děti se krásně bály a ti velcí se dobře bavili. A od je jen krok k Vánocům a tradičnímu vystoupení školního pěveckého sboru Paprsek, který uvedl pohádku,,sněhurka a 7 trpaslíků a muzikál,,rebelové, ale také se představily děti z hudebního kroužku školní družiny. Utřeme slzu dojetí a s radostnou náladou vstupujeme na další pouť rokem Mgr. Ivana Kašparová, vedoucí školního sboru 19

20 Veselé Vánoce a šťastný nový rok! Školní časopis, 11. číslo, září prosinec, školní rok 2010/2011. Vychází pololetně, uzávěrka 20. prosince a 17. června. Vydává zdarma Základní škola a Mateřská škola, Brno, Staňkova 14 pro vnitřní potřebu školy. Redakce a grafická úprava: Mgr. Jana Hlaváčková, Mgr. Petra Greplová. Toto číslo neprošlo jazykovou úpravou. Schválila: Mgr. Jana Hlaváčková. Počet výtisků: 250. Vychází casopis.stanik@seznam.cz 20