ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Transkript

1 19A 14/ ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní Mgr. Jarmilou Úředníčkovou v právní věci žalobce Š. S., zastoupeného obecným zmocněncem JUDr. J. V., proti žalovanému Krajskému úřadu Moravskoslezského kraje, se sídlem Ostrava, 28. října 117, o žalobě na přezkoumání rozhodnutí žalovaného o přestupku ze dne , č. j. MSK /2014, t a k t o : I. Žaloba se z a m í t á. II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í : Žalobou ze dne se žalobce domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne , č. j. MSK /2014, jímž bylo rozhodnuto o odvolání žalobce proti rozhodnutí Městského úřadu Třinec ze dne , č. j. MěÚT/50636/2014 ve věci přestupku dle 125c odst. 1 písm. f) bod 2 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů. Žalovaný rozhodnutí městského úřadu změnil tak, že ve výroku o sankci text zákaz činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu 8 měsíců nahradil textem zákaz činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu 6 měsíců a ve zbytku rozhodnutí městského úřadu potvrdil. Žalobce namítal, že správní orgán při svém rozhodování postupoval v rozporu se správním řádem a zákonem o přestupcích. Při šetření přestupku neprovedl řádně veškeré dokazování takovým způsobem, který by vedl k odstranění nejasností vzniklých při rozhodování ve věci samé. Uvedl, že žalovaný v odůvodnění svého rozhodnutí se snažil ospravedlnit postup správního orgánu I. stupně a nijak se nevypořádal s tím, že správní orgán se při svém rozhodování

2 pokračování 2 19A 14/2015 staví do role svědka, či znalce a při rozhodování absenci důkazů nahrazuje svými tvrzeními. Přitom odkazuje na svoji dosavadní činnost, na svoji místní znalost apod., aniž by tato tvrzení do spisu nějakým způsobem doložil. Dále žalobce namítal, že jej správní orgán I. stupně před vydáním rozhodnutí neseznámil se spisem (nepochybně míněno k podkladům rozhodnutí) a ani jej o této možnosti nepoučil a tento úkon mu neumožnil. Žalovaný v písemném vyjádření navrhl zamítnutí žaloby. Uvedl, že správní orgány postupovaly v řízení o přestupku v souladu se zákonem. Žalobce nespecifikuje, v čem se správní orgán staví do role svědka či znalce, jaké důkazy nahrazoval svými tvrzeními, v čem spočívá odkaz na jeho činnost a místní znalost. Co se týče námitky, že správní orgán I. stupně žalobce neseznámil se spisem před vydáním rozhodnutí a upřel mu právo se k němu vyjádřit, zřejmě míněno k podkladům rozhodnutí, žalovaný odkázal na stranu tři napadeného rozhodnutí, v němž je hodnocen průběh řízení před správním orgánem I. stupně. Žalovaný uvedl, že zmocněnec žalobce byl vyzván, aby se vyjádřil ke všem důkazům a podkladům rozhodnutí, což učinil. K této námitce se žalovaný dále vyjádřil pod bodem 7) odůvodnění rozhodnutí. Není tedy pravdou, že by žalovaný tuto odvolací námitku ignoroval. Zdůraznil, že žalobce byl již v předvolání k ústnímu jednání poučen o tom, že při jednání bude moci uplatnit právo vyjádřit se k podkladům rozhodnutí ve smyslu 36 odst. 3 správního řádu. Vzhledem k tomu, že správní orgán I. stupně neprováděl výslech žalobce, neboť nebyl nutný ke zjištění skutkového stavu, vyrozuměl o konání dalšího ústního jednání pouze zmocněnce žalobce a to v souladu s názorem vyjádřeným v rozsudku Nejvyššího správního soudu č. j. 4 As 120/2014. Zmocněnec žalobce byl rovněž poučen mimo jiné o tom, že při ústním jednání bude moci uplatnit (jménem žalobce) právo vyjádřit se k podkladům rozhodnutí ve smyslu 36 odst. 3 správního řádu. Zmocněnec žalobce se ústního jednání dne zúčastnil a v jeho závěru se k podkladům rozhodnutí vyjádřil. Současně požádal o lhůtu 7 dnů k doplnění dokazování, v níž zaslal správnímu orgánu kopii rozhodnutí Magistrátu města Havířova v jiné přestupkové věci. K této listině se správní orgán I. stupně v rozhodnutí vyjádřil. Jiné podklady po skončení ústního jednání předloženy ani opatřeny nebyly. Žalobce tedy nebyl postupem správního orgánu I. stupně nijak zkrácen na svých právech. V replice k vyjádření žalovaného žalobce v podání doručeném soudu doplnil, že správní orgán I. stupně v rozhodnutí uvedl, že z dosavadní činnosti je správnímu orgánu známo, že měřič RAMER7 CCD, patří. Je sice pěkné, že je mu něco známo, ale není na něm, aby tyto skutečnosti posuzoval. Tímto jednáním a prohlášením se správní orgán I. stupně stavěl do role svědka či znalce. Správní orgán I. stupně se žalobci neprokázal znaleckým oprávněním či potrzením, že je znalcem na měřiče typu RAMER7 CCD. V odůvodnění svého rozhodnutí správní orgán I. stupně v hodnocení dále pokračoval, když uvedl, že měřič RAMER7 CCD je starším měřičem, než radar MicroDigiCam LTI. Dle žalobce přitom zcela pominul, že měřič nebyl použit v souladu s návodem, tedy protiprávně, což žalobce dokládá manuálem uživatele čtvrté vydání verze 4.1. cz ze dne V kapitole 4, strana 47 je v uvedeném manuálu v odstavci volba stanoviště uvedeno: obecně volte nastavení kamery takové, aby vozidlo bylo na snímku celé a přitom se na snímcích neobjevovaly zbytečné podrobnosti z okolí a co nejméně okolních vozidel. Podle žalobce to znamená, že by

3 pokračování 3 19A 14/2015 v zorném poli měřiče neměl být žádný předmět či vozidlo. V daném případě ovšem v zorném poli byl sloup i vozidlo. K námitce žalobce, že v zorném poli měřiče rychlosti se nachází sloup pouličního osvětlení a jiné motorové vozidlo a měření tak nelze s ohledem na citovaný návod k obsluze považovat za korektní, správní orgán vůbec nereagoval. Správní orgán I. stupně v odůvodnění k tomu uvedl, že je mu známa situace v místě měření, a že to není sloup pouličního osvětlení, ale dopravní značka. S tímto svým tvrzením neseznámil žalobce ani jeho zástupce, a tím mu neumožnil reagovat, čímž zkrátil žalobce na jeho právech. Před vydáním rozhodnutí žalobci nebylo umožněno se znovu seznámit se spisovým materiálem. Uvádí-li žalovaný, že se zástupce žalobce zúčastnil jednání a v jeho závěru se mohl k podkladům vyjádřit, žalobce poznamenal, že po tomto datu však správní orgán I. stupně do spisu zakládá svá shora uvedená zjištění a tvrzení o místní znalosti, srovnání měříčů apod., s čímž ale žalobce ani jeho zmocněnce neseznámil. Soud v souladu s ust. 51 odst. 1 s.ř.s. za souhlasu obou účastníků rozhodl ve věci bez nařízení jednání. Krajský soud na základě podané žaloby přezkoumal napadené rozhodnutí žalovaného, přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu ( 75 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů), a to v mezích žalobcem uplatněných žalobních bodů ( 75 odst. 2 s.ř.s.), a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Ze správních spisů žalovaného a Městského úřadu Třinec zjistil krajský soud následující skutečnosti. Dne bylo sepsáno oznámení přestupku, v němž je uvedeno, že dne v 8:59 hodin v obci Třinec-Nebory, silnice I/11 u pošty byla řidiči motorového vozidla Volkswagen Passat, RZ X naměřena rychlost jízdy 101 km/h, po odečtení tolerance mínus 3 km/h do 100 km/h a dále mínus 3% nad 100 km/h stanovené výrobcem, byla rychlost jízdy 97 km/h. Měření rychlosti jízdy bylo provedeno silničním laserovým rychloměrem MicroDigiCam LTI. V osobě řidiče byl zjištěn žalobce Š. S., jehož totožnost byla prokázána občanským průkazem a řidičským průkazem. Řidič je důvodně podezřelý ze spáchání přestupku podle 125c odst. 1 písm. f) bod 2 zákona č. 361/2000 Sb. tím, že porušil 18 odst. 4 téhož zákona, které omezuje rychlost jízdy v obci na 50 km/h. Žalobce, který oznámení přestupku podepsal, se vyjádřil tak, že jel se psem na veterinu. Oznámení sepsal policista prap. M. Š. a jako svědek je uveden prap. N. A. Součástí spisu je dále úřední záznam policisty prap. N. A., v němž je uvedeno, že dne prováděla hlídka DI PČR Třinec ve složení prap. N. A. (obsluha radaru) a prap. M. Š. v obci Třinec, Nebory, silnici č. I/11, u pošty, měření rychlosti jízdy. Rychlost jízdy byla měřena laserovým rychloměrem MicroDigiCam LTI se záznamovou částí. V 8:59 hodin byla vozidlu jedoucímu ve směru od obce Ropice naměřena rychlost jízdy v místě, kde je rychlost v obci 50 km/h, 101 km/h, po odečtu odchylky měřiče činila rychlost vozidla 97 km/h. Jednalo se o motorové vozidlo Volkswagen Passat, RZ X. Toto vozidlo prap. Š. předepsaným způsobem zastavil, sdělil řidiči, jakého dopravního přestupku se dopustil. Policista prap. Š. sepsal oznámení o přestupku a řidiči vozidla žalobci Š. S. vysvětlil další postup. Shodného obsahu je i úřední záznam sepsaný policistou prap. M. Š. Ve spise je dále záznam o přestupku z laserového rychloměru MicroDigiCam (včetně fotografie vozidla v okamžiku přestupku, č. snímku z měřiče 2255), výrobní číslo zařízení UX , rychlost jízdy vozidla

4 pokračování 4 19A 14/2015 registrační značky X, typ vozidla Volkswagen Passat v čase 8:59:43 hodin dne byla naměřena 101 km/h v místě Nebory I-II u pošty, a to v místě, v němž nejvyšší dovolená rychlost v obci byla stanovena 50 km/h. Na fotografii jsou zachycena dvě vozidla, a to tovární značky Alfa Romeo a Volkswagen. Na fotografii je patrný záměrný kříž, který je lokalizován do středu přední tabulky registrační značky vozidla Volkswagen a je mimo sloupek (zřejmě dopravní značky), který je zachycen na fotografii mírně v levé části od jejího středu. Fotografie zachycující detail registrační značky vozidla zachycuje toliko její část Ve spise je osvědčení o proškolení policisty N. A. k obsluze silničního laserového rychloměru MicroDigiCam LTI, ověřovací list č OL Českého metrologického institutu v Brně ze dne s platností do , evidenční karta řidiče. Z oznámení o zahájení řízení o přestupku a předvolání k ústnímu jednání na bylo zjištěno, že žalobci bylo sděleno, že je předvolán jako obviněný z přestupku dle 125c odst. 1 písm. f) bod 2 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů, kterého se měl dopustit tím, že dne v 8:59 hodin v obci Třinec-Nebory na silnici I/11, poblíž pošty, ve směru jízdy od Českého Těšína na Třinec, v době řízení osobního motorového vozidla tovární značky Volkswagen Passat, RZ X překročil nejvyšší dovolenou rychlost v obci stanovenou zvláštním právním předpisem na 50 km/h, o 40 km/h a více, kdy mu byla naměřena rychlost 101 km/h. Při zvážení možné odchylky měřícího zařízení ve výši ± 3% mu byla jako nejnižší skutečná rychlost naměřena rychlost jízdy 97 km/h. Tímto jednáním měl porušit povinnost stanovenou v 18 odst. 4 zákona o silničním provozu. V předvolání k ústnímu jednání bylo žalobci dáno poučení dle 59 správního řádu, 37 odst. 4, 33 téhož zákona, dále dle 36 odst. 3 správního řádu o tom, že před vydáním rozhodnutí ve věci má možnost vyjádřit se k podkladům rozhodnutí, dále byl poučen též podle 73 odst. 2 zákona o přestupcích a 74 odst. 1 téhož zákona se na Městský úřad v Třinci dostavil zmocněnec žalobce pan JUDr. J. V., který po předložení plné moci udělené mu dne k zastupování žalobce v předmětném správním řízení, nahlížel do spisu a na jeho žádost mu byly pořízeny fotokopie předmětného správního spisu od č. l. 1 až 5 a č. l. 10. Správní orgán I. stupně akceptoval omluvu žalobce z ústního jednání nařízeného na ze zdravotních důvodů a nové jednání nařídil na Předvolání k ústnímu jednání na bylo doručeno žalobci Z protokolu o ústním jednání z vyplývá, že přítomen byl zmocněnec žalobce JUDr. J. v. Žalobce se nedosavil. Žalobce svou neúčast neomluvil. Zmocněnec žalobce u ústního jednání po seznámení s předmětem řízení a obsahem spisu uvedl, že měření bylo provedeno v rozporu s návodem k radaru MicroDigiCam LT s tím, že ze snímku pořízeného záznamovým zařízením je zřejmé, že je na něm překážka tvořená elektrickým sloupem, dále se na snímku nachází druhé vozidlo. Zmocněnec žalobce citoval z návodu k obsluze, podle něhož v prostoru měření nesmí být překážky, které by zasahovaly do anténního diagramu radaru a mohly by způsobovat rušivé odrazy vysílaného signálu. Takovými překážkami jsou zejména sloupy veřejného osvětlení, dopravní značky, tramvajový pás apod. V takovém případě je třeba snížit dosah měřiče rychlosti, popř. zvolit jiné měřící stanoviště. Rovněž v zorném poli radaru by neměly být překážky, zabraňující výhledu na měřené vozidlo. Zmocněnec žalobce dále uvedl, že na základě znalosti předpisů Policie ČR poznamenává, že v minulém období byli policisté opětovně proškoleni ohledně měření rychlosti a byli upozorněni na to, že pokud je ve svazku radaru, kde se pořizuje

5 pokračování 5 19A 14/2015 fotografie jakákoliv překážka, toto se považuje za nekorektní měření. Zmocněnec žalobce dále odkázal na rozhodnutí Magistrátu města Havířova ze dne č. j. OVV 1/31680/ s tím, že u jednání v předmětné věci výše uvedené sdělil svědek pprap. D. S. Zmocněnec žalobce dále přednesl, že obsluha radaru je povinna se řídit návodem a nesmí používat jiný způsob obsluhy, neboť rychloměry jsou stanovená měřidla, která lze použít pro měření rychlosti za účelem postihu pouze schválená a ověřená podle podmínek uvedených v zákonu o metrologii č. 505/1990 Sb. ve znění pozdějších předpisů. Nedodržení návodu v obsluze může být zmařeno i jinak správné měření rychlosti motorového vozidla. Zmocněnec žalobce navrhl výslech svědka prap. A. Správní orgán v souladu s 51 správního řádu a 53 téhož zákona provedl důkaz listinami, z nichž vycházel, a to oznámením o přestupku, fotodokumentací o naměřené rychlosti, záznamem o přestupku, osvědčením a ověřovacím listem, úředními záznamy policistů A. a Š. Zmocněnci žalobce bylo umožněno, aby do uvedených listin nahlédl, jakož i do celé spisové dokumentace a na dotaz, zda se chce vyjádřit k provedeným důkazům případně navrhnout jejich doplnění, reagoval přednesem, že k provedeným důkazům nemá námitky ani nenavrhuje jejich doplnění. Správní orgán poté konstatoval, že provedl důkazy, které jsou potřebné ke zjištění stavu věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro soulad jeho úkonů s požadavky uvedenými v 2 správního řádu a dospěl k závěru, že ve věci může vydat rozhodnutí. Poté v souladu s 36 odst. 3 správního řádu správní orgán dal zmocněnci žalobce možnost před vydáním rozhodnutí ve věci se vyjádřit k podkladům rozhodnutí. Zmocněnec žalobce požádal o lhůtu 5 dnů na případné návrhy na doplnění dokazování. Zmocněnec žalobce po tomto ústním jednání doručil podání, jehož přílohou je certifikát o schválení typu měřidla MicroDigiCam LTI s tím, že pro použití rychloměru je závazný návod k obsluze, který se mu zatím nepodařilo zajistit. Správní orgán I. stupně další ústní jednání nařídil na , k němuž předvolal žalobcem navrženého svědka policistu A. Zmocněnci žalobce bylo předvolání k ústnímu jednání doručeno Z protokolu o ústním jednání z vyplývá, že žalobce se nedostavil. Přítomen byl jeho zmocněnec JUDr. J. V. Správní orgán I. stupně provedl výslech policisty prap. N. A. Svědek prap. N. A. vypověděl, že v uvedený den vykonával službu s kolegou Š., zaměřenou na dodržování rychlosti v obci Třinec- Nebory u pošty. Svědek obsluhoval rychloměr laserový MicroDigiCam LTI. Změřil vozidlo žalobce Volkswagen Passat, RZ X. Vozidlo jelo rychlostí 101 km/h. Radar MicroDigiCam neobsahuje anténní systém a výrobce v návodu nezmiňuje, že by na měření měly vliv nějaké překážky. Úzký laserový paprsek buď změří rychlost vozidla, nebo změří nulovou rychlost pevného předmětu. Na pořízené fotodokumentaci je vidět záměrný kříž na registrační značce vozidla, tudíž laserový paprsek minul pevnou překážku a změřil rychlost jedoucího vozidla. V případě, že by laserový paprsek dopadl na pevnou překážku, změřená rychlost by byla nulová a objevila by se na displeji měřiče pouze vzdálenost měřené pevné překážky. Na fotografii je vidět sloupek dopravní značky. Svědek postupoval dle návodu výrobce, měřidlo bylo pevně umístěno na stojanu. Na otázku zmocněnce žalobce, že výrobce uvádí, že v laserovém poli by se nemělo nacházet žádné jiné vozidlo, svědek odpověděl, že výrobce nic takového neuvádí, pouze doporučuje nastavení kamery s nastavením maximálního zoomu, tedy přiblížení vozidla. Na otázku zmocněnce, zda se svědek zúčastňuje školení, svědek odpověděl kladně. Na otázku zmocněnce žalobce, respektive jeho konstatování, že v manuálu uživatele systému MicroDigiCam z roku 2007 v kapitole 4, strana 47, pouze

6 pokračování 6 19A 14/2015 základní verze, tedy ne LTI, je uvedeno v odstavci volba stanoviště: obecně volte nastavení kamery takové, aby vozidlo bylo na snímku celé a přitom se na snímcích neobjevovaly zbytečné podrobnosti z okolí a co nejméně okolních vozidel, a že ze záznamu o přestupku se na snímku nacházejí zbytečné podrobnosti okolí, sloup pouličního osvětlení, tedy ne dopravní značka a také jiné vozidlo, což výrobce nedoporučuje, svědek uvedl, že se jedná o nastavení kamery, samotné měření provádí laserová část zařízení, kdy u této se nastavení neprovádí. U kamery se jedná pouze o zaznamenání vozidla. Na otázku, proč svědek nezvolil jiné stanovistě změření, odpověděl, že důvodem volby tohoto stanoviště byla skutečnost, že jde o úsek, kde dochází k těžkým dopravním nehodám. Na otázku, jakým způsobem aktivoval kameru, svědek odpověděl, že standardním způsobem uvedeným v manuálu, kdy byl vybrán pevný cíl, nacházející se v přibližné vzdálenosti měření, byla spuštěna kamera a provedeno zaostření obrazu. Pro zaostření kamery byl vybrán sloup elektrického vedení, který se nachází v pravé části snímku cca 1 cm od pravého okraje snímku. Na otázku správního orgánu, zda na podkladě výše uvedeného mohlo dojít k nesprávnému změření rychlosti předmětného vozidla Wolfsvagen Passat, RZ X, svěděk odpověděl, že nemohlo dojít k nesprávnému změření rychlosti uvedeného vozidla. Systém buď změří rychlost jedoucího vozidla, nebo pokud se jedná o pevný cíl, naměří nulovou rychlost a na displeji laserového měřiče se objeví číslo 0 nebo v rozsahu tolerance udávané výrobcem a dále vzdálenost tohoto změřeného cíle. U těch pevných cílů se někdy může objevit 0 až 3 km/h. V případě nekorektního měření, tzn., že paprsek laseru se neodrazil správným způsobem a přístroj nemůže určit rychlost nebo vzdálenost zaměřeného cíle, na displeji laserového měřiče se objeví chybové hlášení. Poté, co byly svědkovi předestřeny č. l. 22 až 24 spisu, na nichž je znázorněn rychloměr MicroDigiCam a na otázku, zda jde o podobné zařízení, které používal, svědek odpověděl, že je téměř identické. Následně dne Městský úřad Třinec vydal rozhodnutí, kterým byl žalobce uznán vinným z naplnění skutkové podstaty přestupku podle 125c odst. 1 písm. f) bod 2 zákona o silničním provozu tím, že v provozu na pozemních komunikacích dne v 8:59 hodin, v obci Třinec-Nebory na silnici I/11, poblíž pošty, ve směru jízdy od Českého Těšína na Třinec, v době řízení osobního motorového vozidla tovární značky Volkswagen Passat, RZ X, překročil nejvyšší dovolenou rychlost v obci stanovenou zvláštním právním předpisem na 50 km/h, o 40 km/h a více, kdy mu byla naměřena rychlost 101 km/h. Při zvážení možné odchylky měřícího zařízení ve výši ± 3%, mu tedy byla jako nejnižší skutečná rychlost, naměřena rychlost jízdy 97 km/h. Svým jednáním nedodržel povinnost dle 18 odst. 4 zákona o silničním provozu a byla mu uložena pokuta ve výši 6.000,- Kč a zákaz činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu 8 měsíců s účinností ode dne nabytí právní moci rozhodnutí a dále povinnost zaplatit náklady spojené s projednáním přestupku paušální částkou ve výši 1.000,- Kč a bylo rozhodnuto o splatnosti pokuty a nákladů řízení. Správní orgán I. stupně v odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že odkazoval-li zmocněnec žalobce na rozhodnutí Magistrátu města Havířova ze dne , č. j. OVV 1/31680/ , pak v něm je zmínka o jiném typu radaru, a to RAMER7 CCD a poznamenal, že z dosavadní činnosti je mu známo, že měřič RAMER7 CCD patří již mezi starší přístroje využívané Policií ČR, který pracuje na zcela odlišném způsobu měření, než radar MicroDigiCam LTI, a to na principu odražených radiových vln

7 pokračování 7 19A 14/2015 v mikrovlnném pásmu, jež je vysílán a zachycen zpět parabolickou anténou zpravidla umístěnou na přední části vozidla, kdy se jedná o kruhovitý předmět v průměru cca 15 cm, o němž se mimo jiné zmiňuje i zmocněnec ve svém návrhu. Měřič RAMER7 CCD měří vozidlo jako celek a nedokáže zaměřit pevný bod na vozidle, proto je zde velký důraz kladen na způsob měření a výběr stanoviště, jak uvádí zmocněnec (že v prostoru měření nesmí být překážky, které by zasahovaly do anténního diagramu radaru a mohly by způsobovat rušivé odrazy vysílaného signálu). Správní orgán I. stupně uvedl, že laserový měřič MicroDigiCam LTI nemá žádnou parabolickou anténu, jak vyplývá i z fotografií předložených zmocněncem žalobce, což potvrdil u výslechu i svědek A. Dokáže na vozidle zaměřit pevný bod, který je znázorněn pomocí tzv. záměrného kříže a pracuje tak, že policista si v hledáčku vybere konkrétní vozidlo, které chce změřit, což v daném případě provedl svědek A., poté např. v manuálním režimu stlačí spoušť a vyšle úzký laserový paprsek, pomocí kterého je změřena rychlost a současně i vzdálenost konkrétního vozidla. Správní orgán I. stupně odkázal na výpověď svědka A., který uvedl, že nemohlo dojít k nesprávnému změření rychlosti předmětného vozidla s tím, že systém buď změří rychlost jedoucího vozidla, nebo pokud se jedná o pevný cíl, naměří nulovou rychlost a na displeji laserového měřiče se objeví číslo 0 nebo v rozsahu tolerance udávané výrobcem a dále vzdálenost tohoto změřeného cíle. V případě nekorektního měření, tj. že paprsek laseru se neodrazil správným způsobem a přístroj nemůže určit rychlost nebo vzdálenost zaměřeného cíle, na displeji laserového měřiče se objeví chybové hlášení. Zdůraznil, že na fotografii je vidět záměrný kříž na registrační značce vozidla, tudíž laserový paprsek minul pevnou překážku a změřil rychlost jedoucího vozidla. K překážce tvořené dle tvrzení zmocněnce žalobce elektrickým sloupem, k čemuž svědek uvedl, že se jedná o sloupek dopravní značky, správní orgán s vědomím si znalosti místních poměrů tomu přisvědčil s tím, že v daném místě se skutečně nenachází žádné sloupy elektrického vedení nebo osvětlení. Správní orgán I. stupně zdůraznil, že obsluhu rychloměru prováděl policista A., který byl k tomu proškolen a je oprávněn k ovládání předmětného laserového měřiče, a že radar byl umístěn na pevném stojanu na vjezdu u České pošty. Správní orgán uzavřel, že v řízení bylo prokázáno, že se žalobce dopustil protiprávního jednání, jak je mu kladeno za vinu tím, že překročil v daném místě nejvyšší dovolenou rychlost v obci stanovenou zvláštním právním předpisem na 50 km/h, o 40 km/h více, kdy mu byla naměřena rychlost 101 km/h a při zvážení odchylky mu tedy byla jako nejnižší rychlost naměřena rychlost jízdy 97 km/h. Proti rozhodnutí správního orgánu I. stupně podal žalobce v zákonné lhůtě odvolání, o němž žalovaný rozhodl nyní napadeným rozhodnutím ze dne , č. j. MSK /2014. Žalovaný rozhodnutí správního orgánu I. stupně změnil tak, že ve výroku o sankci text zákaz činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu 8 měsíců nahradil textem zákaz činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu 6 měsíců a ve zbytku rozhodnutí městského úřadu potvrdil. Žalovaný poté, co zrekapituloval postup správního orgánu I. stupně, ztotožnil se s ním a konstatoval, že veškeré dokazování provedené v řízení o přestupku bylo zákonné a řádně provedené, a v postupu správního orgánu I. stupně neshledal pochybení. Žalovaný se dále podrobně zabýval jednotlivými námitkami žalobce ohledně skutkových zjištění, žalovaný kromě jiného uvedl, že součástí spisového materiálu je záznam o přestupku, který mimo jiné obsahuje fotografii měřeného vozidla. Na uvedeném snímku jsou zachycena dvě vozidla, a to tovární značky Alfa Romeo a Volkswagen. Obě

8 pokračování 8 19A 14/2015 vozidla jsou na příjezdu, tzn., že obě vozidla se k rychloměru přibližují. Pouze na jednom vozidle je záměrný kříž rychloměru, což znamená, že rychlost byla měřena právě tomuto vozidlu. Tímto vozidlem je vozidlo tovární značky Volkswagen. Skutečnost, že registrační značka není celá čitelná, není pro daný přestupek podstatné, neboť na fotografii pořízené rychloměrem je jen jedno vozidlo Volkswagen, které bylo po změření hlídkou policie zastaveno a registrační značka byla zjištěna policisty na místě. Policisté ve svém úředním záznamu uvádějí, že se jednalo o vozidlo Volkswagen Passat, RZ X. Evidentně se tak jednalo o totéž vozidlo. Žalovaný dále uvedl, že z fotografií je dále zřejmé, že ve výhledu na měřené vozidlo byl sloupek dopravní značky, který ale zjevně neměl vliv na měření, neboť rychloměr se skládá z měřící části a kamerové části. Předmětný rychloměr měří pomocí laserového paprsku, který dopadá na měřený objekt v místě, do kterého ukazuje záměrný kříž rychloměru. Tento kříž ukazuje na přední tabulku registrační značky vozidla Volkswagen a je mimo sloupek uvedené dopravní značky. Co se týče rychloměru MicroDigiCam LTI, jedná se o silniční laserový rychloměr, což plyne z ověřovacího listu. Žalovaný poznamenal, že je obecně dostupnou informací např. na internetu, že laserový paprsek je světlo vyzařované z laseru ve formě úzkého svazku a na rozdíl od světla přirozených zdrojů je koherentní a monochromatické a lze je považovat prakticky za bodový zdroj záření (zdroj vysílající tenký paprsek záření, promítající se na překážce bodem např. laserové ukazovátko). Z uvedeného je zřejmé, že laserový paprsek (šířící se rychlostí světla) použitého rychloměru, nemohl zachytit jiné vozidlo než to, na které směřuje záměrný kříž. Fotografie měřeného vozidla je pořízena v okamžiku měření. Při měření je využíváno odrazu laserového paprsku, který se pohybuje rychlostí cca km/s, z čehož vyplývá, že ke změření rychlosti dojde okamžitě. Takto přístroj měří rychlost po dobu 0,3 sekundy (viz popis měřidla, který je součástí spisu) a z časové změny vzdálenosti vypočítá rychlost pohybu vozidla. Následně, prakticky ve stejném okamžiku, ve kterém dojde ke změření rychlosti vozidla, je vyslán impuls do kamerového systému, který pořídí fotografii. Fotografie tak zobrazuje stav okamžitě po změření rychlosti. Žalovaný uzavřel, že není tedy pochyb o tom, kterému vozidlu byla rychlost změřena. Uvedená fotografie tak dokladuje, že bylo změřeno právě vozidlo Volkswagen a žádné jiné. Překážka stojící mezi měřeným vozidlem a rychloměrem nemá vliv na hodnotu naměřené rychlosti. Žalovaný dále konstatoval, že součástí záznamu o přestupku je také tabulka, ve které je uvedena naměřená rychlost, číslo snímku a vzdálenost měřeného vozidla od rychloměru. Jedná se o údaje, které nenastavuje ani nedoplňuje obsluha rychloměru, respektive pracovník, který převádí údaj z rychloměru do listinné podoby. Vyhodnocení a záznam uvedených údajů provádí rychloměr, přičemž obsluha zařízení nemá možnost tyto údaje ovlivnit. Žalovaný učinil závěr, že nepochybuje o tom, že vozidlu na fotografii byla změřena minimální rychlost jízdy 101 km/h. Tyto údaje uvedené v záznamu přestupku tak lze bez dalšího považovat za listinný důkaz. Žalovaný dále poukázal na to, že součástí spisové dokumentace je ověřovací list, který přísluší předmětnému rychloměru, jeho výrobní číslo je totožné s výrobním číslem rychloměru v tabulce pod fotografií, rychloměr byl tedy v době měření po přezkoušení metrologickým střediskem a osvědčení bylo platné. Žalovaný dále uvedl, že žádné skutečnosti s ohledem na to, co již konstatoval výše, nenasvědčují, že by měření neproběhlo v souladu s návodem, navíc policista obsluhující měřící zařízení kopií osvědčení doložil, že byl z obsluhy tohoto zařízení proškolen. Byl vyslýchán jako svědek a při své svědecké výpovědi se

9 pokračování 9 19A 14/2015 k průběhu měření vyjádřil. Vyjasnil i sporné body a s ohledem na výše uvedené, žalovaný neměl pochybnosti o tom, že by měření rychlosti vozidla žalobce neproběhlo v souladu s návodem na obsluhu. K námitce žalobce, že správní orgán I. stupně uvedl, že měřič rychlosti RAMER7 CCD patří mezi starší přístroje používané Policií ČR k měření rychlosti, než přístroj MicroDigiCam LTI a dále, že pracuje na zcela odlišném principu, než přístroj MicroDigiCam LTI, žalovaný uvedl, že k takovému závěru dospěl zcela jednoduchým způsobem, kterým bylo přečtení návodu k obsluze obou rychloměrů. Takovýto závěr lze příjmout prostým přečtením části návodu k rychloměru MicroDigiCam LTI, založeného ve spise a přečtením metodického pokynu ředitele dopravní policie Policejního prezidia, kterým se upravuje postup příslušníků Policie ČR při používání radiolokačního měřiče rychlosti RAMER7 CCD, který je rovněž založen ve spise a který předložil žalobce prostřednictvím svého zmocněnce. Z dokumentu plyne, že rychloměr RAMER7 CCD používá fyzikální princip šíření radiových vln, rychloměr MicroDigiCam používá princip světelného paprsku o velmi malém průměru, který se šíří prakticky bodově se zanedbatelným rozptylem. U MicroDigiCamu se tedy neuplatní požadavky na měření, které se uplatní u rychloměru RAMER7 CCD (blízkost překážek v prostoru měření ± 10 stupňů, od kterých by se mohlo radiové vlnění odrážet dopravní značky, zábradlí, svodidla apod.). K námitce, že správní orgán I. stupně nevyhověl návrhu žalobce na vyjádření výrobce rychloměru MicroDigiCam ohledně korektnosti provedeného měření žalovaný uvedl, že správnímu orgánu v tomto postupu nelze nic vytýkat, jelikož toho v řízení objektivně nebylo třeba. Policista popsal průběh měření, zodpověděl otázky zmocněnce žalobce, přičemž jeho vysvětlení nedalo důvod se domnívat, že jeho měření neproběhlo v souladu s návodem a správní orgán toto své rozhodnutí dostatečně zdůvodnil. K námitce, že nebyl vyslechnut jako svědek druhý policista Š., žalovaný uvedl, že ten sice byl přítomen silniční kontrole, avšak obsluhu rychloměru prováděl policista A., který vyslechnut byl. Nad to poznamenal, že nebyl dán přímý požadavek na výslech policisty Š., neboť zmocněnec žalobce uvedl toliko to, že nechává na zvážení správního orgánu, zda tohoto policistu vyslechne, přičemž zmocněnec žalobce neuvedl, které skutečnosti přesně by měl tento svědek osvětlit. Pouze neurčitě uvedl, že by mohl osvětlit některé skutečností v předmětné věci. K námitce, že správní orgán I. stupně žalobci jakožto obviněnému neumožnil seznámit se se spisovým materiálem před vydáním rozhodnutí a ani vznést námitky, a že o této možnosti správní orgán žalobce ani nepoučil, žalovaný uvedl, že o této možnosti byl žalobce řádně poučen v zaslaném předvolání, správní orgán I. stupně nepotřeboval přímo vyjádření žalobce, proto konal ústní jednání v jeho nepřítomnosti, když se k ústnímu jednání nedostavil, ani se z něho neomluvil. Sám se připravil o možnost osobně se k věci vyjádřit, navíc byl v řízení zastoupen, přičemž zmocněnec žalobce byl seznámen s celou spisovou dokumentací a byl vyzván, aby se ke všem podkladům a důkazům vyjádřil, což učinil. Žalovaný uzavřel, že žalobce nebyl krácen na svých právech. V závěru rozhodnutí pak žalovaný posoudil závěry správního orgánu, které se týkaly rozhodnutí o druhu a výši sankcí a odůvodnil změnu rozhodnutí městského úřadu ve výroku o sankci pokuty. Podle ust. 50 odst. 1 správního řádu, zákona č. 500/2004 Sb., ve znění pozdějších předpisů, podklady pro vydání rozhodnutí mohou být zejména návrhy účastníků, důkazy, skutečnosti známé správnímu orgánu z úřední činnosti, podklady od jiných správních orgánů nebo orgánů veřejné moci, jakož i skutečnosti obecně známé.

10 pokračování 10 19A 14/2015 Podle ust. 36 odst. 3 správního řádu, nestanoví-li zákon jinak, musí být účastníkům před vydáním rozhodnutí ve věci dána možnost vyjádřit se k podkladům rozhodnutí; to se netýká žadatele, pokud se jeho žádosti v plném rozsahu vyhovuje, a účastníka, který se práva vyjádřit se k podkladům rozhodnutí vzdal. Podle ust. 51 odst. 1 správního řádu, k provedení důkazů lze užít všech důkazních prostředků, které jsou vhodné ke zjištění stavu věci a které nejsou získány nebo provedeny v rozporu s právními předpisy. Jde zejména o listiny, ohledání, svědeckou výpověď a znalecký posudek. Podle ust. 52 správního řádu, účastníci jsou povinni označit důkazy na podporu svých tvrzení. Správní orgán není návrhy účastníků vázán, vždy však provede důkazy, které jsou potřebné ke zjištění stavu věci. Krajský soud přezkoumal zákonnost rozhodnutí žalovaného a i zákonnost rozhodnutí správního orgánu I. stupně, která spolu činí nedílný celek v rámci uplatněných žalobních bodů a neshledal, že by řízení bylo zatíženo vadou mající vliv na zákonnost obou vydaných správních rozhodnutí. Krajský soud nesouhlasí s žalobní námitkou žalobce, že správní orgán neprovedl řádně veškeré dokazování takovým způsobem, který by vedl k odstranění nejasností vzniklých při rozhodování ve věci samé a že se správní orgán stavěl do role svědka či znalce a absenci důkazů nahrazoval svými tvrzeními, že odkazoval na svoji dosavadní činnost a na svoji místní znalost apod. Krajský soud předně konstatuje, že o provedeném ústním jednání správní orgán sepsal řádný protokol (jeho obsah byl výše konstatován), provedené důkazy jsou řádně označeny a je přiblížen jejich obsah, jednotlivé důkazní prostředky jsou v protokole o jednání konkretizovány. K ústnímu jednání dne , k němuž byl žalobce, jak vyplývá z obsahu spisu řádně předvolán dne se žalobce nedostavil, neúčast z tohoto ústního jednání neomluvil a přítomen byl jeho zmocněnec JUDr. J. V., který v souladu s 34 odst. 1 správního řádu vystupoval jménem žalobce. Řádně byl seznámen s obsahem spisového materiálu, byla mu dána možnost vyjádřit se k provedeným důkazům a ve stanovené lhůtě návrhy na doplnění dokazování doplnit. Žalobce tak žádným způsobem krácen nebyl na svých právech, neboť ta jeho jménem vykonával jím pověřený zmocněnec. Správní orgán I. stupně následně vyhověl jeho návrhu na výslech svědka policisty A. Policista prap. N. A. byl vyslechnut jako svědek u dalšího ústního jednání , k němuž byl řádně předvolán zmocněnec žalobce dne Ústní jednání, jak výše konstatováno z protokolu ze dne , se konalo za přítomnosti zmocněnce žalobce JUDr. J. V. I v tomto protokole o ústním jednání jsou konkretizovány jednotlivé důkazní prostředky, jimiž správní orgán I. stupně provedl dokazování, za přítomnosti zmocněnce žalobce byl proveden výslech svědka prap. N. A. Z protokolu dále vyplývá, že zmocněnci žalobce v souladu s ust. 36 odst. 3 správního řádu byla před vydáním rozhodnutí dána možnost vyjádřit se k podkladům rozhodnutí a ve lhůtě, kterou požadoval na případné doplnění dokazování, doložil rozhodnutí Magistrátu města Havířova, na které ve svých podáních odkazoval a jak také avizoval u ústního jednání dne a žádné další důkazní návrhy již nečinil, a ani správní orgán I. stupně správní spis o žádné nové podklady nedoplňoval. Správní orgán I. stupně tak postupoval plně v souladu s 36 odst. 3 správního řádu a dokazování bylo provedeno v souladu s 51 správního řádu, důkaz listinami v souladu

11 pokračování 11 19A 14/2015 s 53 téhož zákona a důkaz výslechem svědka v souladu s 55 správního řádu. Krajský soud nesouhlasí ani s žalobní námitkou žalobce, že se správní orgán stavěl do role svědka či znalce, a že ve svém rozhodnutí uvedl, že je mu známa situace v místě měření. Dle názoru soudu uvedl-li správní orgán v odůvodnění svého rozhodnutí, že na fotografii s údaji o čase, rychlosti a místě výskytu předmětného vozidla žalobce se nenachází sloup pouličního osvětlení, jak uváděl žalobce, ale dopravní značka, nelze z této upřesňující poznámky správního orgánu činit závěr, že se správní orgán stavěl do role svědka. Nelze přehlédnout také tu zásadní skutečnost, že pro posouzení, zda se žalobce stíhaného jednání dopustil či nikoli, je irelevantní zjištění, zda onen předmět nacházející se na fotografii, je sloupem elektrického vedení či dopravní značkou. Soud má dále za to, že ani ze závěru správního orgánu I. stupně o tom, že měřič rychlosti RAMER7 CCD patří mezi starší přístroje používané Policií ČR k měření rychlosti než laserový přístroj MicroDigiCam LTI a že měřič rychlosti RAMER7 CCD pracuje na zcela odlišném principu, než přístroj MicroDigiCam LTI, nelze dovozovat, že by se správní orgán stavěl do role znalce. Nejedná se o posouzení, k němuž by bylo potřeba zvláštních odborných znalostí. Jak správně poznamenal žalovaný v odůvodnění svého rozhodnutí takovýto závěr lze přijmout prostým přečtením části návodu k oběma rychloměrům. Je nepochybné, že správní orgán by měl mít potřebnou odbornou znalost, která se týká posuzované problematiky, kam nepochybně spadá i otázka rozlišení, na jakém principu pracují předmětné měřiče rychlosti. Přisvědčit nelze ani žalobní námitce žalobce o nekorektnosti provedeného měření. Správní orgány vyšly jednak z oznámení přestupku, ze záznamu o přestupku ze silničního rychloměru MicroDigiCam LTI, jehož funkčnost byla ověřena autorizovaným metrologickým institutem (s platností do ), z osvědčení o proškolení policisty obsluhujícího předmětný rychloměr, přičemž tento policista byl dále vyslechnut jako svědek a k průběhu měření se podrobně vyjádřil. V daném případě správní orgány posoudily provedené důkazy v souladu s 50 odst. 4 správního řádu, tj. v souladu se zásadou volného hodnocení důkazů a podklady pro rozhodnutí tvořily ucelený důkazní rámec. Z jeho výpovědi zcela jednoznačně vyplynulo, že laserový paprsek předmětného rychloměru zachytil vozidlo, na které směřuje záměrný kříž, jak je patrné z fotografie měřeného vozidla pořízené v okamžiku měření a z provedených důkazů zcela jednoznačně vyplynulo, že oním vozidlem byl automobil řízený žalobcem. Z výpovědi svědka rovněž vyplývá, že na hodnotu naměřené rychlosti neměla žádný vliv překážka v podobě sloupu, který je rovněž zachycen na fotografii, neboť laserový paprsek tuto pevnou překážku minul a změřil rychlost jedoucího vozidla. Z výpovědi svědka policisty A.bylo zjištěno, že nemohlo dojít k nesprávnému změření rychlosti, neboť systém buď rychlost jedoucího vozidla změří, nebo pokud se jedná o pevný cíl, naměří nulovou rychlost a na displeji laserového měřiče se objeví číslo 0 nebo v rozsahu tolerance udávané výrobcem a dále vzdálenost tohoto změřeného cíle. V případě nekorektního měření, tj. že paprsek laseru se neodrazil správným způsobem a přístroj nemůže určit rychlost nebo vzdálenost zaměřeného cíle, na displeji laserového měřiče se objeví chybové hlášení. Krajský soud uzavírá, že žalobce se daného přestupku dopustil, naplnil jeho materiální stránku, přičemž v postupu žalovaného, respektive správního orgánu I. stupně neshledal porušení práva žalobce na spravedlivý proces. Soud má za to, že správní orgány nepochybily, pokud nevyhověly návrhu žalobce na provedení dalšího důkazu v podobě vyjádření výrobce rychloměru MicroDigiCam LTI ohledně

12 pokračování 12 19A 14/2015 korektnosti provedeného měření, neboť jak správně uvedl žalovaný, toho v řízení objektivně nebylo třeba, neboť policista popsal průběh měření detailně, zodpověděl otázky zmocněnce žalobce a nevyšly najevo žádné okolnosti, které by zakládaly důvod domnívat se, že měření neproběhlo v souladu s návodem k obsluze. Soud uzavírá, že správní orgány se dostatečně ve svém odůvodnění vypořádaly s důvody, které vedly k rozhodnutí o uznání viny žalobce, rozhodnutí jsou přezkoumatelná a zákonná a soud neshledal vady řízení, které by založily nezákonnost napadeného rozhodnutí. Na základě výše uvedeného soud neshledal žalobu důvodnou, a proto ji podle 78 odst. 7 s.ř.s. zamítl. O nákladech řízení rozhodl krajský soud podle 60 odst. 1 s.ř.s. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalobce ve věci úspěch neměl a žalovanému prokazatelně žádné náklady nevznikly. P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí l z e podat kasační stížnost ve lhůtě do dvou týdnů ode dne doručení tohoto rozhodnutí. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Brno, Moravské náměstí č. 6. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v 103 odst. 1 s.ř.s. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. V Ostravě dne Mgr. Jarmila Úředníčková samosoudkyně