Blíží se volby výboru klubu

Transkript

1 CUKŘENKA časopis pro sběratele hygienicky baleného cukru a všechny další cukromily a podporovatele. Vydává Klub sběratelů baleného cukru, občanské sdružení. Elektronická verze Redakční rada: Pavel Tlustý & Jaroslav Kolín. redakce@ksbc.cz Adresa redakce: Ing. Pavel Tlustý, Olbramovická 712, Praha 4, tel Toto číslo vyšlo v říjnu 2011 v nákladu 70 výtisků. NEPRODEJNÉ!!! Nevyžádané příspěvky včetně cukrových se s díky nevracejí J

2 Úvod, informace výboru Milí čtenáři! Sluníčko se překulilo přes příslušný obratník a i když hřeje jako v létě, je tu podzim a s ním poslední letošní číslo Cukřenky. Co v něm najdete? Samozřejmě na prvním místě zpravodajství a materiály z naší jarní mezinárodní burzy. Díky agilním pořadatelům ze Slavkova a z Brna se můžete podívat i na to, co jste možná na burze přehlédli nebo na to nebyl čas. Jednak je to povídání o brněnském hantecu doplněné pohádkou v tomto sympatickém slangu (slovníček jsme bohužel neuvedli, protože Cukřenkou čtou i mladiství), jednak zajímavá historie cukrovaru v Horním Slavkově. Tu jsme museli dost pracně zrekonstruovat a některé pasáže a fotky dokonce vypitvat a opsat z fotografií výstavních panelů, protože ne všechno se zachovalo v čitelné elektronické podobě. Omluvte proto občas sníženou kvalitu obrázků. Naši členové navštívili několik zahraničních burz a napsali nám o tom. Kromě těch již zavedených to byla i burza v maďarském Balatonkenese, na niž se vypravila celá naše redakce i s manželkami a řádně si jí užila. Nechybí ani reportáž z již sedmého letního setkání na tenisových kurtech a něco jako medailonek našeho člena pana Josefa Frka. Pak už by tu bylo jen povídání o březovém cukru a nepostradatelná křížovka. Omlouváme se, ale v tomto čísle nenajdete slíbený druhý díl povídání o mincích na klubových cukrech, protože i bez něj nám Cukřenka poněkud nabobtnala. Naštěstí je to téma nadčasové a v příštím čísle také musíme o něčem psát. Stejně je tomu s drobnými rozdíly na našich cukrech ne že by nebyly, ale tolik jich zase není, takže počkáme, až jich bude víc. Těm, kteří nechodí na web, je určena pozvánka a přihláška na naši výroční schůzi. Doufejme, že jim Cukřenka přijde natolik včas, aby se ještě stačili přihlásit. A to by tak bylo pro letošek z Cukřenky všechno. Nebudeme Vám přát k blížícím se Vánocům a Novému roku. Vzhledem k tomu, jaké skoro letní počasí panuje v době, kdy píšeme tento úvodník (29. září), by to bylo poněkud absurdní. Těšíme se však na setkání 19. listopadu na výroční členské schůzi v Liberci, kde si popřejeme osobně. Doufejme jen, že nám bude přát počasí a Liberecko nezavalí sníh, jako se to stalo před několika lety ve Stříbře. Pro jistotu si vezměte s sebou lopaty a sněžnice. Redakce Blíží se volby výboru klubu Opět se blíží konec dvouletého období práce současného výboru. Chci proto služebně starším členům osvěžit paměť a nováčky seznámit s postupem voleb do nového pětičlenného výboru pro období 2012/2013: 1. Všichni členové mají možnost navrhnout kandidáty z řad členské základny klubu - do 21. října Kandidáti budou seznámeni s navržením a budou vyzváni, aby se písemně vyjádřili, zda se svou kandidaturou souhlasí, případně nesouhlasí - do 9. listopadu Na výroční schůzi proběhne přímá volba výboru. Zvoleno bude pět členů výboru a tříčlenná revizní komise. 4. Členové, kteří se nebudou moci schůze a voleb zúčastnit, mohou pověřit jiného člena předáním mandátního lístku. Vyzýváme proto všechny členy klubu k zamyšlení a navržení pěti jmen - kandidátů pro volební období Pokud máte pocit, že i vy budete přínosem pro práci výboru, neváhejte a napište klidně i své jméno. Návrhy zasílejte do 21. října na adresu Jitky Schovancové (muli.s@seznam.cz), Křenovice 423 nebo sms na Za současný výbor Jitka Schovancová Jak a kdy platit? Ano, už je to zase tady, nějak to uteklo, že? Třebaže termín na zaplacení členských příspěvků připadá podle platných stanov až na 31. leden 2012, výbor soudí, že členské příspěvky by bylo velmi vhodné zaplatit osobně na výroční schůzi spolu s účastnickým poplatkem. Platbu je rovněž možné zaslat bankovním převodem na účet klubu. Klub sice netrpí nouzí, ale každá koruna obdržená včas je dobrá. Abychom se pokud možno vyhnuli nedorozuměním při prezenci, pošlete platbu za účastnický poplatek tak, aby byla připsána na účet klubu do 16. listopadu; k tomuto dni budeme tisknout poslední výpis z účtu před schůzí. Neposílejte poštovní složenky! Se členy ze Slovenska se jako vždy nějak domluvíme. Na loňské výroční schůzi jsme nestačili rozdat všem členům nové členské legitimace. Učiníme tak na té letošní a dostanete k nim i příslušné členské známky jak na tento, tak na příští rok (pokud ovšem zaplatíte příspěvky). Za výbor Jaroslav Kolín - 2 -

3 Výbor Klubu sběratelů baleného cukru zve své členy na VÝROČNÍ ČLENSKOU SCHŮZI spojenou s burzou v sobotu 19. listopadu 2011 Liberec, Dobiášova 851/5, jídelna základní školy Program: : prezence účastníků : výroční schůze KSBC : přestávka na občerstvení, příprava sálu na burzu : burza Účastnický poplatek: členové 250 Kč, doprovod 50 Kč Občerstvení: - na místě formou studeného bufetu (obložené bagety, káva, čaj, voda) - uvítáme sladké příspěvky Ubytování nezajišťujeme. Závazné přihlášky zašlete nejpozději do pátku , a to: - buď elektronicky (přihlášku najdete na - nebo písemně na adresu Jaroslav Kolín, Plovdivská 3266/2, Praha 412 (tel ). Účastnický poplatek i členský příspěvek na rok 2012 je možno zaplatit převodem na účet klubu č /0800 (variabilní symbol = členské číslo). Místo akce: jídelna ZŠ Dobiášova 851/5, Liberec Vstup pro pěší a vjezd pro vozidla: Zadní vchod z ulice Červeného (vstupní brána přímo z křížení ulic Červeného a Pionýrů) - N 50 45,205', E 15 03,892'. MHD: Z autobusového nebo vlakového nádraží tramvají ze zastávky Nádraží (blíž k budově nádraží) směr Lidové sady dvě zastávky na stanici Fügnerova, odtud tři zastávky autobusem č. 12, 24 (interval cca 12 minut) směr Zelené údolí, Pekárny, výstupní zastávka Dobiášova. Tarif (zatím) přestupní 16,- Kč na 60 minut, osoby starší 70 let zdarma. Jízdenky lze zakoupit v trafikách a v automatu na zastávce Nádraží. Poznámka: Pořadatelé budou na místě již od cca 8:00, budete tedy mít možnost uložit si zde své věci ještě před zahájením prezence a případně jim pomoct při přípravě materiálů. Za výbor Jaroslav Kolín - 3 -

4 Jarní burza Na samém sklonku jara jsme se sešli spolu s několika zahraničními účastníky na naší burze, kterou tentokrát uspořádala Jitka Schovancová za pomoci ostatních Brňáků ve Slavkově u Brna. Nedivte se proto moravskému slavkovské a výměnné, tak se v tomto koutě naší vlasti mluví a pořadatelé na tom trvali. Přihlášeno bylo 82 sběratelů, nakonec se nás sešlo o dva méně. I tak to byla velice slušná účast v konkurenci ostatních zahraničních akcí, které se konaly nedlouho předtím (Berlín, Malaga) a někteří notoričtí účastníci našich podniků z ciziny tentokrát nepřijeli. I když se naše burza konala oficiálně až v sobotu 18. června, mnozí z nás přijeli do Slavkova již v pátek a pomáhali při přípravě sálu a účastnických tašek. Slavkovské výměnné den Slavkov proslul i v zahraničí známou bitvou tří císařů a dokáže to využít k přilákání návštěvníků. Před restaurací Bonapart, v níž se burza konala, byla pro turisty lačné fotografování nalíčena figurína vojáka z napoleonských válek. Bohužel ne všichni jsme byli tak urostlí, abychom vpravili svůj obličej do připraveného výřezu. Byl krásný, slunečný den, a tak nikomu nevadilo, že nás v pět odpoledne ze sálu vyhodili, protože se zavíral. Usadili jsme se u stolků před ním, klábosili, popíjeli, a také nějaké cukry změnily majitele. Někteří se vypravili na prohlídku zámeckého parku a města Slavkova. S blížícím se soumrakem jsme se odebrali na večeři a nocleh. Na ubytovně, kde sídlilo zdravé jádro, se ve vší slušnosti konalo již tradiční posezení. Konečně nastal kýžený den D sobota 18. června. Po absolvování prezence, při níž dostali také vytištěné poslední číslo Cukřenky, vtrhli účastníci do sálu a začal známý burzovní mumraj

5 Jarní burza Oběd byl podáván ve studené formě, abychom neztráceli čas. Kromě chlebíčků jsme si pochutnávali i na pamlscích přivezených účastníky, káva byla u baru. Načančaný sál se záhy změnil v mraveniště a hrabošilo se i venku. Kolem poledního byla výměna na půl hodiny přerušena a proběhlo slosování tomboly, kterého se ujala Lenka Nováková, Irena Vohlídková a Vendula Dubská. Něco vyhrál každý, někteří dokonce i to, co do tomboly sami věnovali. Odpoledne už toho měli všichni dost, sbalili své věci a sál se pomalu vyprázdnil. Hezké to bylo, ale ještě nebyl všemu konec

6 Jarní burza Následovala totiž prohlídka slavkovského zámku Poté se někteří vydali na lehké občerstvení před společnou večeří. Každý podle své nátury. Ovšem ani při večeři jsme cukrům neunikli. Zjistilo se, že zde mají anglické, číslované. Tak jsme jim probrali ošatku zpestřená hudební produkcí sestřičky Katky Pelcové. Škoda, že v těch pantoflích nemohla šlapat na pedály. Čtyři Francouzi a dva Slovinci (jsou to ti vlevo) se zase vyfotili s Napoleonem

7 Jarní burza V neděli jsme ještě navštívili nedalekou Mohylu míru a rozjeli se domů. Bylo to pěkné a Jitce i ostatním patří náš dík. JK Foto: AJK, Zdeněk Adámek a Katka Pelcová. Burzovní výstavka Nadšení organizátoři uspořádali v prostorách nebyli by to ani Brňáci, kdyby za její téma nezvolili Brno a Slavkov: restaurace Bonapart moc pěknou výstavku. A O brněnském hantecu Brno je zlatá loď Tohle krásné město se kromě hezkých koček může pochlubit nejen jedinečnou historií, architekturou, památkami (jako spousta jiných měst a obcí), ale taky ojedinělým a jedinečným nářečím, slangem, známým jako brněnský hantec. Otázka brněnského hantecu se stává vědeckou záležitostí. Rejpal by mohl tvrdit, že to není kompletní jazyk. Jistěže ne, nemá třeba ucelenou gramatiku. Na druhé straně porozumět brněnskému hantecu bez patřičných znalostí a zkušeností je téměř nemožné. 1. Mnoho slov je převzato z němčiny (zoncna slunce, štatl město). 2. Velká část názvů je svérázná, jedinečná (šalina tramvaj, koc hezká dívka, ogótovat oženit, bahno pivo, dovalit donést). 3. Některá slovní spojení a fráze vyplývají z osobitého vysvětlení situace, jevu (dát si věšák oběsit se). Je zajímavé sledovat barvu a různé imaginární významy výrazů, kterých správné použití vystihne jenom opravdový Brňák. Bohužel, pravým brněnským hantecem mluví dost málo Brňáků, část ho nezná nebo používá pouze některá slova. Přitom je jeho poslouchání jedinečným zážitkem. ZJS (zdar jak sviňa) - 7 -

8 Slavkovské cukry O perníkové chalópce Fotr hákoval v lese, kde poklízel haluze. Byl to old řízek. Né, že by neglgal, ale bordel v řepě z toho neměl a brajgl dělal jenom vo posvícení, kdy občas rozhodil konópkům sandál za blbý žgryndy. Ale žádné duté mlatař to nebyl. Jeho starou vzal velké kiloš na poslední fet už před pár metrama a von musel krmit dva pubescentní kindoše. Brněnské hantec dvorce betálně nadupaný. Ale jinak to byl jenom parádní futrál, vevnitř pustevna. Vyšplhala na haluz a zmerčila v dálce záblesk. Ty Žany, hóká důle, je to v cajku, támhle už to vaří, tak klapem. Když však slezla na hródu, vypařilo se jí z lebeně, kde ten fajront viděla a tak klapali jen tak na blind. Doklapali ale na palók, kde stál takové divné koplín. Kolem deka jak sviňa a přitom to vypadalo jako z perníku. Jednó už mu tak harašilo v lebeni, z toho jak ti dva šropáli celé den dělali bugr, že na ně vygómal těžkó podělávku. A že byla zrovna teplá sezóna, pecen zoncnil, nahučel jim do budek, aby s ním klapali do hokny a že si můžou skočit do hvozdu na gample a jinó lesní chálku, zatímco von bude bóchat na fořta. Sotva svišti zmizeli v hóští, vzal kramle a šel si zchladit glóbus pár kóskama z Oltecu. Ale zmazal se jak nudla a kdyby mu pivonoš nedal červenó, byl by z té glgačky navěky tuhé. Když se ráno probral vylágrované jak stará kukajda, zgóml že je singlovka, bez šropálů. Chvílu špekuloval esi je nepude špizovat, ale jak si stópl, glocna se mu zamotala a látl sebou zpátky do betle a dlabanec na to. Sténě měli doholpeca jenom suchý z ryny a kindoši zas nésou takový podělávky, aby něco nevysomrovali sami. Když šropi doklapali zpátky na flek, kde měli s fotrem scuka, zgómli že je pali a že só asi v gébišu. Módr jak sviňa a kolem už padala noc. Malé Žanek byl gómák a tak mu blesklo, že se může podívat z véšky, kudy štreka do štatlu. A že byl fest nabyté, hókl švici: Mařko, vylez na to dubisko a vrzni voko kolem, esi nezmerčíš ňáký rožnutý palermo. Já už mám ve vohryzku tak suché šlic, že by bodl aji zdechlé voskáč. Třeba vysomrujem vajgl a ňák to doklapem do domášova. A už gómal, jak ju střelí za lampu červa. Ale pak mu doklapalo, že je to pas, bábovka je v Kramolíně a do toho by šel jenom ten nejvyglganější london. Mařka byla špicová kobra, žádná ledovka. Kysličníkový žíně do půlky cemru, habrůvky jak z magazínu a Jenom cólová trubka postaví hangár z takovýho matroša v lese plným havěti a hmyzošů. Ale co, tak to aspoň testnem. Módr je módr hóká Žanek a lópl testovačku. V tom se rozrazily futra. Takovó ochtlu ještě kindoši nezmerčili. Angoráky jak po tédení spářce, kelcny vylágrovaný, ovary jak vyždímaný fusekle, prostě humusárna. Gapa brélí do temnoty a hned spustí: Které čabrák mně čóruje fasádu. Já ti tak rozhodím sandál, že tě vlastní mutr nepozná. Žany div nehodil šavlu. Baba zmerčí pakátla a hned mu vaří do štrycle: Nech ten perník, rybízku, vevnitř mám old chálku a taky ňákou glgačku, jen pojď dál a už se těší, jak po pár stoletích vyvětrá slimáka. Děkanec za zvadlo, ale nésu tu sólovka vece Žanek. Ježimutra zmerčí v hóští labzu a je trochu nesvá. Už se těšila na taškent. Tož, ale masíčko je to fajnový, to zas bude betálné sjížďák. Jen pote dál, něco zgřufnem, takovó glgačku ještě vaše augle nezčóhly, zabékáme při kajtře a pak se zhulíme ze žitné slámy, vaří baba jedy. A jak se vlastně zoveš? - Já su Žanek a toto je má švica Mařka. Baba ju vobjíždí angorákama a už merčí kozičky na roštu. Ste ňácí bezbarví, klendra s vama casní, pojď, Mařko, sedni na tu lopatu, trochu tě ohřeju, pak zalezeš na strožok a já ti svařím červa. Žanek kóří habaďůru a už kómá jak to zmóglovat. Maruš, je to levingston, babě udělám lečo v budce a berem kramle. Ty, oldmutr, takovó lopatu jsem eště nezmerčil, jak se s tím fachčí. Ježimutra byla - 8 -

9 Slavkovské cukry nakóřená ze sena a tak neprogómla Žankovu flignu. Hodila sicnu na lopatu a Žanek nemeškal. Fukl ju do pecmena, no takové štyngec ještě nezažili. Vymlaskl babě se stolu šavlobudič, lópl ještě druhó flašu na cestu a pila pali. Brali kramle cestó necestó, až se ucaplovaní zastavili před palušou, kde pařil na žal jejich fotr. Když se trochu zretýroval a začal vidět, kópil každýmu vyrovnáváka a jestli jim nedošly rantále, udatně tam glgajó dodnes. Jaké sladkosti jsme ještě našli ve svých účastnických balíčcích? Kromě osmikusové série tyček Brněnské hantec to byla čtyřkusová skládačka zámku Slavkov v barvě modré a vínové. Tu jsme původně chtěli vydat spolu se správou zámku, ale ta nakonec od spolupráce upustila. Zdeněk Adámek vyrobil již tradiční homolky a firma Cukrobal kostky v kartonovém obalu s vyobrazením zámku. Čtyřkusovou sérii Bitva u Slavkova dostali jako překvapení účastníci společné sobotní večeře. Samozřejmě, že něco zbylo. Kromě homolek budou všechny zbylé cukry až do vyčerpání zásob prodávány za režijní cenu zájemcům na podzimní burze

10 Jak vzniká cukrovar? Asi nějak takhle: Kolem roku 1834 si slavkovský lékárník Jan Přikryl najal s Aronem Herfzkou od slavkovského velkostatku 144 měřic pozemků a ohlásil, že na nich hodlá pěstovat cukrovku a z ní vyrábět cukr. Založil v roce 1834 malý závod, který po krátké době zanikl. Zprávy o založení akciového rolnického cukrovaru ve Slavkově se objevují v roce Podnět k založení dala výzva Jana Uhlíře, c. k. berního úředníka ve Slavkově, který vyzval rolníky ve Slavkově, aby po příkladu rolníků ve Šlapanicích byl i ve Slavkově zřízen společný akciový cukrovar. Byl vytvořen prozatímní výbor rolníků a měšťanů ze Slavkova, Vážan, Hrušek, Křižanovic, Hodějic a Křenovic. Předsedou se stal notář a majitel zemědělské usedlosti Jan Krampl ze Slavkova. Spolkové stanovy byly schváleny na schůzi rolníků dne 14. března Podle těchto stanov měl fond k zřízení a vedení továrny obnášet zlatých rakouskouherské měny vydáním 1500 akcií po 200 zlatých. Podle stanov byl kromě akcií každý akcionář povinen dodati do továrny každoročně 10 tun zdravé, dobře očištěné cukrovky. Na místo stavby byl vybrán Slavkov, protože blízko byla železniční trať v Křenovicích (provoz na trati Brno Kyjov byl zahájen až v roce 1887), přes Slavkov vedly dobře udržované silnice do čtyř světových stran, v okolí Slavkova a Bučovic byl dostatek půdy na pěstování řepy, dále dostatek vody a pracovních sil. Správní výbor akcionářů na svém zasedání 18. února 1872 zadal stavbu cukrovaru staviteli Václavu Nekvasilovi z Prahy, dodání a instalaci strojů Českomoravské strojírně v Praze a kotlářské práce firmě E. Krakhart z Brna. Dne 20. října 1872 proběhlo slavnostní vysvěcení, kdy průvod z kostela do cukrovaru byl ozdoben věnci a prapory, s hudbou, za střelby z hmoždířů a zámeckých děl. Po předání klíčů továrny ředitelství byla uspořádána na cukerní půdě hostina. První cukrovarnická kampaň započala v říjnu 1872 a skončila v lednu Bylo v ní zpracováno q cukrovky a vyrobeno q surového cukru. V roce 1872 bylo v českých zemích 214 cukrovarů, což je maximum. Po období vypjaté konjunktury následovala zákonitě deprese. Po vídeňském finančním krachu došlo i v cukerném průmyslu ke krizi, která postihla zejména rolnické akciové cukrovary nedávno založené, zpravidla finančně ne moc silně fundované. Z 87 rolnických cukrovarů, založených v roce , čtyři zanikly a 22 jich po finančním úpadku přešlo do rukou převážně Naše cukrovary Historie cukrovaru ve Slavkově německých podnikatelů. Takový byl i osud Slavkovského cukrovaru. V roce 1876 byla soudem povolena exekuční dražba pro nezaplacené dluhy a 21. března 1878 se stala majitelem slavkovského cukrovaru firma Herrmann Redlich, Zuckerfabrikant in Brünn. Podnik byl nyní finančně zajištěn a pod novým odborným technickým a obchodním vedením začal prosperovat. Ředitelem cukrovaru se stal v roce 1880 Emil Löw, který tuto funkci zastával až do své smrti v roce V letech 1893 a 1894 byl postaven etážový sklad cukru, budova kostkárny a hala pro výrobu homolí. Postupně byla zavedena výroba velkých a malých homolí, kostek, pilé, krystalu a moučky. Majitel cukrovaru Herrmann Redlich zemřel 8. ledna 1896 ve věku 64 let. Jeho práci hodnotí kronika města těmito slovy: Svojí prozíravostí a obchodní obezřetností závod zvelebil a rozšířil, svědomitou práci svých zaměstnanců vždy ocenil a odměnil. K jeho úmrtí věnovala správa cukrovaru městu Slavkovu 5000 korun rakouskouherské měny k dobročinným účelům. Městské zastupitelstvo z nich zřídilo městský chudobinec. Bouřlivý rok 1905 Dne 28. listopadu byla vyhlášena generální stávka za všeobecné hlasovací právo. Dělníci z noční směny cukrovaru Slavkov se shromáždili na nádvoří a společně odešli na tábor lidu, který se konal na Palackého náměstí před Černým orlem. Na táboru lidu, který byl svolán novou stranou národních dělníků, promluvil Dr. Randula a redaktor Šlezinger z Brna. Když se roznesla zpráva, že ředitel cukrovaru odmítl zastavit provoz a cukrovar dále pracuje, nastoupili rozhořčení účastníci stávky společnou cestu k cukrovaru. Před branou závodu byla zvolena deputace dělníků, která odešla k řediteli Löwovi a žádala ho, aby cukrovar zastavil ihned práci a připojil se ke generální stávce. Ředitel odmítl vyhovět požadavkům deputace provokativním způsobem, který vydráždil účastníky manifestace a plně rozpoutal jejich utajovaný hněv proti správě cukrovaru. Rozhořčená masa dělníků vrhla se potom jako lavina nejen na nádvoří cukrovaru, ale i do provozoven a kanceláří, kde byla rozbíjena okna, vyhazován inventář a zařízení kanceláří na dlažbu

11 Naše cukrovary nádvoří. Po tomto zásahu rozhořčených dělníků ustal veškerý provoz v závodě a začalo demolování strojů, což trvalo asi hodinu a ustalo, teprve když se dostavili četníci s vrchním strážmistrem Kutnerem z Pozořic. Četníci vytlačili dělníky z provozoven na nádvoří. Potom zaujali četníci kryté postavení u budovy pod řízkovým mostem s nabitými karabinami a nasazenými bodáky, namířenými proti stávkujícím dělníkům. Když dělníci neuposlechli výzvy k rozchodu, dal velitel četníků rozkaz vypálit salvu do vzduchu. Ale ani potom se nikdo nehnul a zůstali stát pevně na svých místech. Jak potom ve své úřední relaci uvedl velitel četníků, byl jeho oddíl napaden ze sousední haly, a proto dal povel k salvě do demonstrantů. Střelba z bezprostřední blízkosti vykonala zhoubné dílo. Na místě byl mrtev dělník cukrovaru Jakub Marek z Hodějic, Martin Žilka z Kobeřic zranění podlehl. Dělník Josef Hložek byl raněn do nohy, která mu musela být amputována, starý dělník Rozner z Nížkovic byl bodnut karabinou, dělník Jan Střeštík utrpěl průstřel obou kyčlí. Mimo jmenované bylo zraněno ještě asi dvacet manifestantů, kteří však z obavy, že budou propuštěni z práce a jinak pronásledováni, své zranění nenahlásili. Pak nastal v cukrovaru klid, kterému však ředitel Löw nevěřil a požádal o vojenskou pomoc k ochraně prý ohroženého cukrovaru. Ta mu byla poskytnuta a odpoledne přišlo do cukrovaru půl setniny německého pěšího pluku č. 49 z Brna. Celá slavkovská veřejnost s velkým zájmem sledovala boj dělníků a městská rada odmítla žádost ředitele cukrovaru Löva ubytovat vojenský oddíl se sdělením kdo si je pozval, ať si je také ubytuje. Proto byli vojáci ubytováni ve skladišti cukrovaru a celý týden patrolovali v závodě, hlavně v noci. Tak skončil bouřlivý rok 1905, v němž dělníci slavkovského cukrovaru přinesli těžké oběti a účinně tak přispěli k památnému 26. lednu 1907, kdy byl v Rakousku-Uhersku schválen zákon o všeobecném hlasovacím právu. Poraněným a rodinám zatčených v této akci byla z pokladny města Slavkova udělena podpora po 100 korunách rakousko-uherské měny. Z bouřlivé atmosféry té doby vyšel rovněž požadavek dělníků na zvýšení mezd. Ty se tenkrát pohybovaly kolem 65 krejcarů na den. Pracovní doba byla 12 hodin denně, v neděli 18 hodin. Požadavky na zvýšení mezd byly zpočátku odmítány, ale trvalým tlakem a jednotným postupem bylo docíleno postupného zvýšení mezd na 1,20 zlatých za den. V únoru 1918 zemřel dosavadní ředitel cukrovaru Emil Löb. V roce 1926 byl podnik zapsán jako Slavkovský cukrovar, akciová společnost Slavkover Zuckerfabrik, Aktiengesellschaft. Cukrovar vyráběl surový cukr, homole, kostky, krystal, pilé, konkassé, krupici a moučku. Kapacita zpracování řepy 1000 t/den, výroba suroviny 180 t/den. Cukrovar se řadil objemem výroby mezi největší moravské smíšenky. Větší výrobu zboží vykazoval jen cukrovar Kojetín a Břeclav. Vysvětlivky: Pilé druh bílého cukru v nepravidelných drobných kusech. Konkassé - nebalené hrubozrnné homole cukru, někdy sekané. Okupace Ještě před obsazením Československa nacistickými okupanty odjeli do ciziny předseda správní rady Dr. Felix Redlich a jeho bratr Viktor Redlich, protože byli židovského původu. Dosavadní ředitel Ing. Mořic Selinger se odstěhoval do Prahy, ale byl zatčen nacisty, deportován do Polska, kde zahynul. Na slavkovský cukrovar jako židovský majetek uvalili okupanti nucenou správu. Nuceným správcem a generálním ředitelem se stal Ferdinand Rosa-Alschner. Kromě něho byl do společnosti, která obhospodařovala mimo cukrovar Slavkov i cukrovary Hodonín, Uherské Hradiště, Bzenec, Židlochovice, Sokolnice, Kojetín a Tovačov, dosazen jako zvláštní zmocněnec říšského protektora SS Obersturbannführer Dr. Eikers. Všech osm cukrovarů přešlo do majetku německé říše pod patronací Dresdner bank. Úřední řečí se stala němčina. Dělníci a úředníci byli protifašistického smýšlení. Docházelo k různým sabotážím, např. 10 t barevného kovu určeného pro zbrojní průmysl bylo zazděno kolem základů hnacího stroje, měděná potrubí byla natřena šedou barvou. Obyvatelstvu bylo vypomáháno dodávkami uhlí. Uhlí bylo vedeno a fakturováno jako vápno. Za oběť teroru nacistických okupantů padl Ing. Jan Procházka, správce cukrovaru. Byl zatčen v lednu 1942, vězněn v Brně Pod kaštany a po rozsudku za schvalování atentátu na Heydricha byl popraven. Cukrovarnická kampaň v roce 1944 se již odbývala za každodenních leteckých poplachů. Je samozřejmé, že při hromadném útěku zaměstnanců z podniku se vynášelo značné množství cukru

12 Naše cukrovary Koncem dubna oznámilo německé vojenské velitelství, že cukrovar bude před odchodem německého vojska vyhozen do povětří. Aby tomu bylo zabráněno, byl poslán vzkaz partyzánskému oddílu Olga, který operoval v blízkých lesích a byl v té době již dobře ozbrojen. Dne 23. dubna jednal ředitel cukrovaru Sázavský s velitelem tankového oddílu, který kryl ústup Němců. Velitel se přesvědčil, že sklady cukru jsou již téměř prázdné a poslední zbytky si odvážejí projíždějící vojenské jednotky; nakonec slíbil, že od zničení cukrovaru upustí. Dne 26 dubna 1945 byla živá dělostřelecká a letecká činnost a boje s postupujícími sovětskými oddíly z jihu. Odpoledne vyklidily jednotky nacistů prostor cukrovaru a vyhodily za sebou most přes řeku Litavu u závodu. V 16 hodin dne 26. dubna 1945 bylo již celé město obsazeno Rudou armádou Zákonem z 28. dubna 1948 byly znárodněny všechny cukrovary. Ústředním řídícím orgánem se stal Československý průmysl cukrovarnický, národní podnik v Praze. Slavkovský cukrovar se jako všechny cukrovary stal samostatným podnikem s názvem Cukrovar a rafinerie cukru ve Slavkově u Brna, národní podnik. Podnikovým ředitelem se stal po odchodu Ing. Sázavského dne 1. července 1948 František Knap. 58 pracovníků. V soutěži o Rudý karafiát soutěží dva kolektivy mladých zaměstnanců zámečnické a elektrikářské dílny. Závod se přihlásil do soutěže o získání titulu Závod mistrovské práce, požadovaná kritéria však nesplnil. V plánu komplexní socialistické racionalizace byly dvě akce, a to využití odpadního tepla a opatření na úsporu energie. Obě akce byly splněny a docíleny plánované úspory. Brigáda socialistické práce zaměstnanců kotelny získala ocenění OV KSČ, ONV a OOR udělením Čestného uznání za pracovní iniciativu a dosažené výsledky při naplňování závěrů XVI. sjezdu KSČ Listopadová demokratická revoluce roku 1989 umožnila nový, pravdivý pohled i na dosavadní pracovní a mezilidské vztahy osazenstva závodu. Potvrdila se naprostá neúčinnost nejrůznějších administrativně nařízených a všemožně prosazovaných akcí na povznesení upadající pracovní morálky. Nejrůznější formy socialistického soutěžení, brigád, hnutí a závazků pod různými hesly byly již tak zprofanovány, že z nich zbyly jen vyplněné kolonky zbytečných formulářů a hlášení. Nový, osvobozující proud pokojné revoluce však zastihl pracující cukrovaru v době počínající likvidace cukrovaru. Slavnostní celozávodní schůze dne 21. prosince 1989 měla již charakter rozloučení. V letech se konal ve Slavkově veřejný soudní proces s ředitelem cukrovaru Ing. Václavem Sázavským a několika techniky pro zkreslování výsledků a falšování výrobních údajů. Byly vyneseny rozsudky trestů na svobodě, Ing. Sázavskému na 6 let odnětí svobody, u ostatních obžalovaných nižší tresty. Proces měl politické pozadí, Ing. Sázavskému byla část trestu prominuta a po roce 1968 byl plně rehabilitován. Zajímavosti: 1984 Socialistické závazky byly uzavírány na počest 36. výročí Vítězného února a 40. výročí SNP. Do soutěže bylo zapojeno 89 % zaměstnanců. Do soutěže Ručím za svou práci se přihlásilo Bývalý cukrovar v roce 2011 Historické materiály získala Staňka Halamková, vypsala Draha Sukupová

13 Ve dnech 2. až 5. června 2011 uspořádal německý sběratelský klub velkolepou oslavu svého 50. výročí založení. Program byl bohatý, ale sympaticky ani trochu nostalgický či oficiální, doplněný perfektním letním počasím. Z našich řad se akce zúčastnilo víc než 15 sběratelů a členů jejich realizačních týmů a měla příspěvek. Letošní výměnný den byl 31., ten první se konal v roce 1981 v Giessenu. Akce se zúčastnilo 61 sběratelů (s doprovodem přes 100 lidí), nabyla jsem dojem, že se to všem líbilo a všichni vysoce hodnotili i organizaci. Na výroční schůzi bylo zvoleno předsednictvo EGZ na příští období, což jsou opět Dieter Klettke a Renate Dämlow, kteří byli i organizátory celé akce. Také oni dva jsou autory dvou sérií, které byly součástí vítacího balíčku. Renata připravila 16sáčkovou sérií kresbiček Clause Dämlowa a Dieter kostkový puzzle s obrázkem Braniborské brány. Plénum také rozhodlo, že všichni členové si tykají a že se zvýší členský příspěvek. Akce se zúčastnili sběratelé z 10 zemí. Zahraniční z Belgie, Česka, Dánska, Francie Itálie, Nizozemska, Polska, Portugalska, z USA a také nová předsedkyně druhého německého klubu DZDF Karin Rädel. První seznámení s Berlínem bylo z výletní lodi plující po Sprévě. I když už jsem byla v Berlíně, stále se v něm nějak nemohu orientovat a ani pohled z rybí perspektivy mi k tomu moc nepomohl. Viděli jsme mnoho starých stavebních památek i neuvěřitelně bohatou architektonickou přehlídku skleněných paláců, ale to uspořádání nemá jaksi gradaci. Snad je to tím, že je to takové moc rovné místo. Ovšem v brzké době bude stát v Berlíně místo Paláce republiky opravdový zámek. Oběd byl připraven v restaurantu Maredo, téměř přímo v nahrávacím studiu ZDF, ale o žádné vystoupení nás nepožádali, byli taky na obědě. Ze zahraničí 50 let od založení EGZ - burza v Berlíně Příští den byl organizován autobusový výlet zelenou částí Berlína kolem jezera Wansee a do Grünewaldu až k historickému mostu Glienicker Brücke. Říká se prý mu most špionů. Byl postaven na samém začátku 20. století a za druhé světové války byl zcela zničen a znovu postaven. Byl hranicí mezi západním a východním Berlínem v době studené války a místem setkávání diplomatů i výměny špionů. Dva dny před zbořením berlínské zdi byl most opravován a z východu na západ se ilegálně vrhli dva pracující na buldozeru. Měli smůlu, protože než se to vyšetřilo, už to nebyl politický delikt, ale poškození stroje a museli ztrátu uhradit. V krásném prostředí bývalého kláštera byl připraven oběd u kulatých stolů a s tištěným německo-anglickým menu, v prostorném sále s okny do kvetoucí zahrady. Hezká chvilka odpočinku. Při návratu do centra jsme si ještě mohli prohlédnout olympijský stadion. Renate Dämlow byla průvodkyní v angličtině, Dieter Kletke překládal do němčiny a oba byli neustále ochotni zodpovídat dotazy. Vrátili jsme se do ulice Unter den Linden a prošli Braniborskou bránou k Reichstagu, kde jsme byli ohlášeni na prohlídku. Pro zahraniční účastníky projití brány znamená jen kousek jiného chodníku, ale Němci si to dosud zažívají jako pocit vítězství. Tolik let nemohli Nové sídlo parlamentu je technicky okouzlující. Návštěvníci se sice musí dlouho předem ohlašovat, ale pak je jim dovoleno všechno, i sednout si do poslaneckých lavic. Původní budova byla postavena na konci 19. století jako říšský sněm německého císařství, po roce 1918 byla parlamentem Výmarské republiky. Zničena požárem, který se stal politickým aktem, v roce Znovu zničena koncem druhé světové války, znovu postavena na území Západního Berlína a do dnešní podoby modernizována v 90. letech minulého století. Stopy všech těchto etap jsou patrné, uvnitř budovy se octly původně vnější zdi a na nich jsou dokonce zachovány neumělé vzkazy rudoarmějců z konce druhé světové války. Dojmů bylo plno, vesměs příjemných, ale ztratila jsem fotoaparát, takže nemám žádné obrázky. Znovu jsem si ověřila zkušenost, že místnost na burzu musí být hodně velká, rozvášnění sběratelé ve vydýchaném prostředí brzy ztrácejí náležitou agresivitu a propadají depresím. Miloslava Žďárská Foto dodala Katka Pelcová

14 Zahraniční burzy Už téměř 10 let je tradicí, že svátek vítězství 8. května jezdíme slavit do Německa. V tyto dny pořádá Klub sběratelů cukrů DZDF (Německo + přátelé: viz název klubu) v staroslavném městě Mainz burzu cukrů. Mainz 2011 Pokud jsem od začátku používal plurál, myslel jsem tím na tradiční složení výpravy, která se již řadu let skládá z trojice Karel Stupka + Zdeněk Bubník + Helena Bubníková, doplňována občas naší sběratelskou jedničkou Miluškou Žďárskou. Na předchozích burzách se též objevili i další tuzemští sběratelé, např. Lenka Nováková a spol. Zakladatelem akce a hlavním organizátorem byla vždy paní Dumjahn s manželem. Pro případné neznalce paní Dumjahn je úředně vyhlášenou sběratelkou číslo 1 na světě a její dům, který jsme měli již několikrát možnost navštívit, je přímo napěchován ovšem s typicky německou precizností cukernými úlovky z celého světa. Poslední údaje z Guinnessovy knihy rekordů hovoří o téměř 400 tis. kusů. Vložka pro sběratele, kteří si zatím nedali poradit: Pokud bychom uvažovali o průměrném balení 5 g, sbírka by vážila asi 2000 kg, tj. dvě tuny! K tomu přičtěte různá speciální balení, homole (např. jen ode mě asi 20 kg) a další. Všem, kteří ještě nyní plánují sbírat plné sáčky, gratuluji k osobní statečnosti. Každému čas ukrajuje trochu na síle, a tak letos vedení klubu a hlavní organizační starosti převzala sympatická a velmi výkonná paní Karin Rädel, která byla předtím místopředsedkyní. Dosud bylo naším hlavním stanem město Mainz nebo jeho předměstí podle cenově přístupného ubytování. Protože se nám zdálo, že jsme Mainz za dobu našich výjezdů dostatečně prozkoumali, navrhl jsem změnit ubytování na blízký Frankfurt. Protože oba moji spolucestující nic zvláštního v tomto industriálněfinančním centru nečekali, byli mile překvapeni nejen téměř americkým vzhledem města (panorama výškových budov), ale zejména historickým centrem Römerberg s úžasnými městskými hrázděnými domy viz foto. Několik posledních let se koná burza v menším hotelu Contel na kraji Mainzu. Pro lepší přístupnost plánuje nová předsedkyně přesun burzy do prostoru v blízkosti dálnice. Letos se do Contelu sjelo 26 sběratelů s příslušným doprovodem. Kromě německých sběratelů se burzy zúčastnili cukromilové z Belgie, Nizozemska a České republiky. Zvolený sál vyhovoval počtu účastníků optimálně. V předsálí byly připraveny nápoje, a kdo měl zájem, mohl si zajít na kafe či další občerstvení do hotelu. Po skončení burzy se jen uklidí stoly po sběratelích a dále následuje podle přání společný oběd v restauraci. Tento způsob organizace burzy je velmi úsporný, klade daleko menší nároky na organizátory a z hlediska cíle akce tj. výměny cukrů je zcela dostačující. Tato burza má svoje specifikum - účast sběratelů zaměřených na kostičky. Protože sbírání cukru patří v Německu k dlouho oblíbeným koníčkům, může se sběratel setkat s mnoha unikáty a jinými hranatými cukříky, které na jiných burzách již nejsou vidět (a nebudou). Na konci burzy se rádi a ochotně zúčastňujeme na odklízení zbylých kostiček, které ochotně

15 Zahraniční burzy odklízíme do vlastních tašek s dovolením organizátorů. Letos se nám také podařilo získat tyto přebytky a některé výsledky tohoto snažení jste již mohli vidět ve Slavkově, kde jsme vyměnili a rozdali desítky kostičkových sérií. Po zpracování zbytku opět dodáme přebytky na podzimní burzu. Po návratu na hotel propuklo přebírání, probírání, skládání a radování nad úlovkem. Podvečerní a večerní procházka nasvíceným centrem Frankfurtu pak doplnila výborný zážitek z předchozí burzy. Samozřejmě není možné vynechat místní speciality, což je jablečný alkoholizovaný mošt a klobásky obojí jsme obětavě prozkoumali. Nutno nestranně přiznat, že největší oběť z tohoho hlediska udělal Karel Stupka viz foto. Zdeněk Bubník

16 Zahraniční burzy Sladký víkend v Balatonkenese Maďarské sběratele baleného cukru jsme s výjimkou bratří Raábů, kteří přijeli na burzu do Prahy v roce 2009, neznali a z Maďarska jsme zatím příliš mnoho cukrů neměli. Byli jsme proto příjemně překvapeni zjištěním, že i zde existuje spolek cukrosběratelů nesoucí hrdé jméno HUNCUT, a že nás srdečně zve na svůj druhý výměnný den. Bylo už skoro šest večer, ale protože jsme pořadatelům slíbili, že k prezenci se dostavíme ještě ten den, usedli jsme opět do auta a vydali se hledat místní kulturní dům, kde se celá akce konala. Zdeněk Bubník, který byl v Balatonkenese i s rodinou už týden, nám sice popsal cestu, ale moc nám to nepomohlo. Kulturní dům nás překvapil. Čekali jsme betonové monstrum ze socialistických dob, ale ukázalo se, že je to přízemní stavba, zřejmě nějaký adaptovaný statek; od okolních staveb se lišil jen nápisem Kultúra Háza. Pořadatelky na nás skutečně čekaly, ale hovořily jen maďarsky, což nebyl náš případ. Rukama a nohama nám sdělily, že hlavní organizátor István Kovács přijde hned a ať si zatím prohlédneme výstavku cukříků. Maďarský huncut sice znamená stejně jako slovenský huncút šibala, ale je to zkratka dlouhého názvu HUNniai CUkorzacskó-gyűjtők Társasága Kulturális Közhasznú Egyesület, což je (volněji přeloženo) Maďarská společnost sběratelů cukrových sáčků, nezisková kulturní organizace. Od této organizace jsme dostali pozvánku na její II. mezinárodní výměnný den, který se měl konat ve dnech července v městečku Balatonkenese na severním břehu Balatonu. Pozvánka slibovala pěkné cukříky a bohatý doprovodný program, takže když jsme s Pavlem zjistili, že z Prahy to není zas tak daleko (500 km), ukecali jsme Margaretu, aby nás tam odvezla. Vyrazili jsme z Prahy v pátek 23. července něco po deváté hodině. Nespěchali jsme, cestou jsme se zastavili v Malackách na obědě a ve Veszprému na kafi (kořist skoro nulová) a po určitém bloudění těsně před cílem a v cíli cesty jsme konečně našli objednaný hotel a ubytovali jsme se. Výstavka se nám líbila, v pěkných paspartách byly prezentovány zejména maďarské cukříky. Zjistili jsme, že pořadatelé ji pojali jako soutěž o nejhezčí exponát. Byla otevřena už od 16. července a návštěvníci mohli hlasovat. I my jsme si zahlasovali Mezitím dorazil István, který naštěstí uměl dostatečně anglicky. Potřásl nám rukama, vyinkasoval účastnický poplatek ve výši 10 eur a předal nám účastnické balíčky a poukázky na občerstvení. Na společnou předburzovní večeři jsme nešli, cesta byla přece jen náročná a už jsme se

17 Zahraniční burzy těšili do pelechu. Povečeřeli jsme raději sami v jedné místní hospodě. V sobotu ráno jsme dorazili na místo půl hodiny před začátkem. Protože nám István poslal seznam účastníků předem, bylo nám jasné, že to bude komorní podnik. Ze zahraničí přijelo celkem pět sběratelů čtyři Češi a Ruska Jana Semjonova z Petrozavodska, stará známá z pražské burzy. Ostatní se omluvili, že je krize a tak. Maďarských kolegů bylo asi dvanáct. museli jsme jim pořád zdůrazňovat, že co leží na stole, je k sebrání. Servis byl pojat vskutku velkoryse. Výbornou maďarskou kávu značky Semiramis čepovali přímo zástupci výrobce, další občerstvení a oběd dodala cateringová firma. Rovněž tombola byla pěkná. Vyhrál každý Po poledni byla do sálu vpuštěna veřejnost. Překvapilo nás, kolik místních lidí projevilo zájem, s některými návštěvníky jsme poklábosili i slovensky. Ukázalo se, že nízký počet účastníků nebyl na závadu, aspoň bylo dost času na důkladné prohrabání nabízených cukříků. I kořist byla velmi slušná nepočítáme-li soukromé série bratří Raábů, získali jsme dobře dvě stovky jenom maďarských cukrů, o cukřících z jiných zemí nemluvě. Brali jsme to víckrát, aby zbylo i na kamarády. Pořadatelé nám navíc odprodali další účastnické série. Správně jsme usoudili, že do Maďarska není třeba vozit nějakou cizinu, a nabídli jsme zejména naše vlastní a některé starší klubové série. Zájem byl veliký, i když méně zkušení maďarští sběratelé se poněkud ostýchali a Velký zájem návštěvníků vzbudil András Raáb, který předváděl, jak vyrábí své cukry. Ještě před koncem jsme vyprovokovali hromadné foto všech účastníků. Pak už jsme jen sbalili kořist, rozžehnali se a jeli do hotelu. Tam si dámy daly odpolední chrupku a pánové něco šoproňských piv. Na večeři jsme zašli do další pěkné csárdy, pošmejdili po břehu Balatonu a v neděli po snídani jsme vyrazili domů, i když jsme přišli o výlet lodí po jezeře a vyhlášení výsledků soutěže o nejhezčí cukr, kterou vyhrály nám již známé modré maďarské krajky. AJK

18 Sešli jsme se Setkání sběratelů na tenisových kurtech u Ládi Moulise v Nové Vsi u Plzně je nepřehlédnutelným signálem, že pomalu končí léto. Bylo tomu tak i letos, v sobotu 27. srpna. Konec prázdnin na kurtech v Nové vsi Někteří pravidelní účastníci sice tentokrát z různých důvodů chyběli, ale i tak nás bylo docela dost, i když jsme se scházeli jako švábi na pivo. Každý příchozí byl hned pořadatelem Láďou nekompromisně usazen ke stolu a nasycen jeho tradičními vošouchy. jejíž auto musel Láďa navigovat telefonicky, protože její geniální satelitní navigace ji tvrdošíjně posílala na úplně jiné kurty a projet vesnicí se kvůli právě probíhajícímu hasičskému cvičení nedalo. Teprve potom byl vpuštěn do klubovny, kde mohl dosyta hrabošit. A bylo v čem Irena si uspořádala impozantní ántré čili příchod v podobě zdravotní sestry. Její mošna oplývala populárním životabudičem vzoru Dr. Soň, kterým poskytla první pomoc i těm, kdo to dvakrát nepotřebovali, zatímco řidiči ostrouhali. Počasí se moc nevytáhlo. Pravda, letošní léto bylo celkově poněkud chladnější, ale až do pátku včetně panovala tropická vedra. V sobotu se však zatáhlo a teplota z pátečních čtyřiatřiceti poklesla přesně podle předpovědi někam k devatenácti stupňům. Naštěstí nepršelo. Někteří přítomní však věštbám meteorologů nevěřili, přijeli velice nalehko a nenápadně se pak tiskli k rozpálenému grilu. Jako každý rok někdo cestou zabloudil. Tentokrát se to podařilo jisté Ireně K. z Litoměřic,

19 Sešli jsme se Byly přivezeny obrázky z cukrového babince, který si dámy uspořádaly v Litoměřicích, a na ukázku jeden šanon maďarských cukrů, získaných většinou na burze v Balatonkenese. Pak už jsme jen pozřeli Láďovy grilované produkty a přivezené pamlsky a pomalu byl čas odjet domů přebírat kořist. JK Než se sešlost rozutekla, pořídil nám Fous hromadné foto, z něhož bude stejně jako loni vyrobena pro všechny účastníky cukrová skládačka. Ani Láďova čunča Bambi nechyběla

20 Píše se o nás Malenice jsou sice nevelká obec v Jihočeském kraji (640 obyvatel), ale mohou se pochlubit možná největším počtem sběratelů HB cukru na obyvatele. Žije v nich totiž náš člen pan Josef Frk. Spolu se svými spoluobčany sběrateli jiných oborů uspořádal letos ve dnech 29. a 30. ledna výstavu kuriozit, na niž přispěl ukázkami svých pokladů. bylo všude dost, začal jsem ho prostě sbírat, svěřil se Josef Frk. Kousek s nejzajímavější minulostí pochází z Anglie. Darovala mi jej jedna paní, která jela na návštěvu do Anglie za svými známými. Imigrační úřady ji ale nepustily do země a ona musela čekat na záchytné stanici, kde si dala kávu s cukrem, který mi přivezla, vyprávěl sběratel. Foto: Lucie Kotrbová, Strakonický deník O výstavě referoval regionální tisk (Strakonický deník a Týdeník Strakonicko), z něhož citujeme pasáže týkající se našeho kolegy: Josef Frk z Malenic má sladký život, sbírá totiž cukr. Jeho sbírka čítá pět tisíc sáčků a tisíc balených kostiček. Člen klubu baleného cukru se ke své zálibě dostal asi před deseti lety a díky svým známým a kamarádům vlastní v současné době 25 kilo cukru z celého světa. Největší kuriozitou je cukr, který používají američtí vojáci na svých zahraničních misích. Já sladím velmi rád a sladké, to také můžu, přiznává sběratel. Historie jeho vášně je však zajímavější. Při prvním setkání sběratelů jsem sbíral etikety, bylo však třeba sběratelství rozšířit, a protože jsem tehdy jezdil po montážích, kde si každý dával kávu a cukru Nejvzácnější kousky pocházejí například z Oceánie, Indočíny nebo Austrálie, pokračuje. Nové kousky do sbírky teď shání především pře internet nebo přes známé. Redakční poznámka: Obrázky v tomto sloupci pocházejí z fotogalerie obce Malenice na

21 Sladké zajímavosti Xylitol aneb březový cukr Na burze v Balatonkenese jsme dostali jako dárek pytlíček s těmito čtyřmi cukry. Název březový cukr mě zaujal, a tak jsem se pídil po podrobnostech. Na stránkách výrobce - budapešťské firmy Nyírfacukor ( jsem zjistil: Březový cukr je bílý, sladký, krystalický uhlohydrát, druh přírodního cukru. Vzhledem a chutí je téměř identický s tradičním krystalovým cukrem, ale jeho fyziologický vliv na lidský organismus je přesně opačný. Po konzumaci březového cukru se nepřibírá, má pozitivní vliv na zuby, okysličuje organismus, který na jeho zužitkování nepotřebuje inzulín, urychluje trávicí proces a napomáhá vylučování. Je vhodný pro dospělé, děti, diabetiky, těhotné ženy, při redukčních dietách a protikvasinkové (kandida) dietě. Původně se vyráběl z březové mízy. Někteří z nás si určitě pamatují, jak v dětství nařezávali kůru břízy nožem a olizovali vytékající nasládlou šťávu. Ostatně americký javorový sirup se získává podobně. Březový cukr se však liší od javorového chemickým složením. Zatímco javorový cukr obsahuje sacharózu (C 6 H 12 O 6 - α-d-glukopyranosyl-β-dfruktofuranosid), březový cukr (odborně xylitol, též dřevný cukr) má vzorec (CHOH) 3 (CH 2 OH) 2 (1,2,3,4,5-pentahydroxypentan). Jako pro všechny cukry s příponou itol je pro něj charakteristické, že je odolnější vůči teplu, kyselinám a zásadám. Je to mimořádně stabilní sloučenina, a proto je hůře stravitelná a ne všechny bakterie jsou schopné ji strávit. Xylitol objevili prakticky současně francouzští a němečtí vědci již koncem 19. století. S průmyslovou výrobou březového cukru jako náhrady klasického cukru začalo Finsko během druhé světové války. Důvod byl prozaický: země byla během války izolovaná od jakéhokoliv dovozu, tedy i od dovozu cukru. Klimatické podmínky Finska nejsou příznivé pro pěstování cukrové řepy nebo třtiny, proto bylo nutno najít jiné řešení. Dřeviny byly jako zdroj cukru dávno známé, proto se takovéto získávání cukru jevilo jako vhodná alternativa. Výroba březového cukru je však mnohem dražší a méně účinná než výroba klasického cukru, proto se po válce výrazněji nerozšířila. Rostoucí vědecký zájem o březový cukr však přispěl k technologickému zefektivnění jeho výrobního procesu. Obrovským pokrokem bylo zjištění, že podobně, jako se hroznový cukr nevyrábí z hroznů, ani březový cukr nemusí být vyrobený výhradně z břízy, ale dá se vyprodukovat i z jiných rostlin s podobným podílem dužiny. Dokázalo se tedy, že existují alternativní zdroje pro výrobu březového cukru, které jsou dokonce lacinější, efektivnější a ekologičtější. V současnosti se březový cukr vyrábí z průmyslových plodin, např. ze zbytků zpracované kukuřice. V Maďarsku je kukuřice základní průmyslová plodina, z níž se zpracovávají prakticky jen zrna z klasu. Zbytek se likviduje, nejčastěji způsobem, který znečišťuje životní prostředí spalováním. To už však nebude třeba, protože z odzrněných palic se dá vyrobit zdravý březový cukr. Březový cukr je přirozeně bílý, bez použití chemických látek. Výzkumem se zjistilo, že se z něj nedá vyrobit hnědý cukr. Samotná surovina má světlou barvu, která čistěním vybledne. Oproti třtinovému cukru ani při nízkém znečistění nekrystalizuje a vlivem tepla nezhnědne (nezkaramelizuje), takže prakticky existuje jen bílý březový cukr. S tímto cukrem se setkáváme běžně i u nás, přidává se jako sladidlo do žvýkaček a bezcukrových bonbonů. Za největšího světového výrobce březového cukru označila Wikipedie dánskou firmu Danisco. Cena ovšem není nejnižší, na internetu jsem našel, že půlkilovka (sladivost xylitolu je zhruba stejná jako sacharózy) stála v dubnu 2011 kolem 250,- Kč, v Maďarsku stojí kilo forintů (cca Kč). Ale ona ani ostatní (umělá) sladidla nejsou zrovna levná, ne každému chutnají a jsou pro něj vhodná. Jedinou nevýhodou xylitolu je, že po požití většího množství může způsobit řídkou stolici a nesmí se dávat pejskům. JK

22 Křížovka o ceny A B C D E F G H I Ve snu tajenka... na burzu do ciziny jeti. VODOROVNĚ: A. Zadávat úkoly; druh javoru; osobní zájmeno. B. Sníst (dět.); pramáti; sportovní náčiní. C. Chytat; přesně; maďarské mužské jméno. D. Angl. šlechtický titul; automobily; ukazovací zájmeno; nadšení. E. TAJENKA. F. Značka osobního auta; sídlo irských králů; Zolova hrdinka; dospívat. G. Vynálezce tlakového hrnce; oslavování; patřící Edovi. H. Osvětlovati; domácky Olga; český spisovatel. I. Jenž; Sarmat; neuchopit pohybem zdola. SVISLE: 1. Pořadí; římská bohyně úrody. 2. Česká a moravská řeka. 3. Sladkovodní ryba; pomůcka horolezce. 4. Ožeh; schránka měkkýše, 5. Lotyšská měnová jednotka; druh obrazu; africký veletok. 6. Zkratka oděvní tvorby; stav před záchvatem; mužské jméno. 7. Matematická veličina; zkratko goniometrické funkce. 8. Měnová jednotka Macaa; legendární ostrov artušovských legend. 9. Druh povrchu atletických drah; avšak. 10. Hlas vrány; obyvatel Oravy. 11. Biblická postava; 1000 kg; citoslovce překvapení. 12. Značka našich elektrospotřebičů; německy "dědeček"; rodový znak. 13. Zápisník; úspěch. 14. Opojená; žena (nář.). 15. Neštupovávat. 16. Domácky Daniel; Jihoevropan. NÁPOVĚDA: AVO; OPS. Pro fotbalové pamětníky: Skládačka, kořist z letošní burzy v Balatonkenese