ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Transkript

1 Číslo jednací: ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Slavomíra Nováka a soudkyň JUDr. Hany Pipkové a JUDr. Marcely Rouskové v právní věci žalobce: KOHOUT Invest, v.o.s. v likvidaci, č.p. 168, Bělotín, zastoupen likvidátorkou JUDr. Danuší Jurkovou, bytem Slezská 1129, Rožnov pod Radhoštěm, proti žalovanému: Ministerstvo životního prostředí, Praha 10, Vršovická 65, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne , č. j /ENV/11, 1181/570/11, t a k t o : I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í Žalobce se podanou žalobou domáhal zrušení rozhodnutím Ministerstva životního prostředí ze dne , kterým bylo zamítnuto jeho odvolání proti rozhodnutí České inspekce životního prostředí, oblastního inspektorátu Olomouc, ze dne , č. j. ČIŽP/48/OOH/SR03/ /11/OZS, jímž byla žalobci uložena pokuta ve výši ,- Kč podle ust. 66 odst. 5 zákona o odpadech, když žalobce nesplnil povinnost uloženou mu pravomocným rozhodnutím České inspekce životního prostředí.

2 pokračování 2 V žalobě žalobce uvedl, že rozhodnutím České inspekce životního prostředí, oblastního inspektorátu Olomouc ze dne č.j. ČIŽP/48/OOH/SR02/ /10/OZS. mu byla stanovena povinnost a) v termínu do 30 dnů od nabytí právní moci tohoto rozhodnutí zabezpečit vymístění odpadu kat. č Směsný komunální odpad v celkovém množství t soustředěného v dobývacím prostoru Haňovice II na části pozemku p.č. 175/1 v kat. území Haňovice a dále s ním nakládat v souladu s právními předpisy na úseku odpadového hospodářství, b) o datu zahájení vymísťování odpadu dle bodu a) a o postupu práci písemně informovat ČIŽP v terminu 3 dny před zahájením vymísťování odpadů a dále v týdenních intervalech. Žalobce uvedl, že nabyl vlastnické práva k dobývacímu prostoru Haňovice II a poté, co zjistil, že v tomto dobývacím prostoru chybí nejméně tun zeminy nutné pro provedeni likvidace tohoto dobývacího prostoru Haňovice II, provedl návoz výkopové zeminy katalogové číslo zemina a kamení v množství tun ze své stavby hrubé terénní úpravy v HELLA v Mohelnici na svoji stavbu "likvidace dobývacího prostoru Haňovice II", kde ji uložil na deponii po vrstvách proložených vrstvami cihlářské suroviny, a překryl tuto deponii opět cihlářskou surovinou (jíly, sliny, spraše). Toto nakládání s výkopovou zeminou, jejímž původcem a vlastníkem byl stále žalobce, nespadá pod zákon o odpadech, neboť podle zákona o odpadech odpadem není movitá věc, kterou její vlastník sám využije na své stavbě, a žalobce naplnil podmínky zákona o odpadech spočívající v nezávadnosti této výkopové zeminy. Jelikož předmětná zemina byla použita pro likvidaci důlního díla, jednalo se o činnost podle horního zákona a žalobce při ní postupoval podle pokynů a rozhodnutí Obvodního báňského úřadu v Ostravě. Protože žalobce nedokázal vyřešit s Městem Litovel jako vlastníkem dotčených pozemků v kat. území Haňovice střet zájmu, který bránil vydání povolení hornické činnosti v DP Haňovice II, byl tento dobývací prostor po předchozím souhlasu Obvodního báňského úřadu Ostrava převeden na nový subjekt, který se stal namísto žalobce vlastníkem práv k dobývacímu prostoru Haňovice II. ČIŽP uložením pokuty ve výši ,- Kč podle rozhodnutí ze dne se dopustila nesprávného úředního postupu tím, že vymáhá od žalobce, aby protizákonně vstoupil do dobývacího prostoru Haňovice II, k němuž vlastní práva jiný subjekt, a aby v něm vyvíjel činnost v situaci, kdy pro činnost v dobývacím prostoru Haňovice II není vydáno platné povolení k hornické činnosti, výkopová zemina na deponii v dobývacím prostoru Haňovice II není odpadem ve smyslu definice odpadu podle ust. 3 zákona o odpadech, a o povinnosti k vymístění výkopové zeminy z deponie v dobývacím prostoru Haňovice II mohl rozhodnout pouze báňský úřad. Z uvedeného vyplývá, že žalobce bez povolení hornické činnosti nesmí nakládat s deponií v DP Haňovice II složenou z vrstev cihlářské suroviny a z vrstev výkopové zeminy a Obvodní báňský úřad Ostrava povolení k hornické činnosti v DP Haňovice II žalobci nevydal. Žalobce proto nemůže proto plnit rozhodnutí ČIŽP ukládající mu povinnost vymístění sporného materiálu, aniž by se tím dopustil porušení obecně závazných právních předpisů v oblasti horního práva hornickou činnosti spočívající v nakládání s deponií v dobývacím prostoru Haňovice II. Vzhledem k tomu se žalobce domáhal nejen zrušení napadeného rozhodnutí Ministerstva životního prostředí, resp. i jemu předcházejícího rozhodnutí České inspekce životního prostředí, ale poukazoval i na porušení svých práv v předcházejícím řízení vydáním rozhodnutí České inspekce životního prostředí ze dne , potvrzeného rozhodnutím Ministerstva životního prostředí, které žalobce napadl žalobou, vedenou u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 5A 67/2011. Aktuálně napadené rozhodnutí je pak nezákonné proto, že pokuta se ukládá žalobci za nesplnění povinností k vymístění odpadu kat. č Směsný komunální odpad v celkovém množství tun z dobývacího prostoru Haňovice II, který

3 pokračování 3 se tam ale nenachází, a vymístění výkopové zeminy katalogové číslo zemina a kamení ve skutečnosti žalobcem soustředěné na deponii v tomto dobývacím prostoru pro potřeby rekultivace dobývacího prostoru není od žalobce vymáháno. Dalším důvodem je skutečnost, že v dobývacím prostoru Haňovice II není povolena hornická činnost a žalobci nenáleží práva k tomuto dobývacímu prostoru; žalobce nemůže vstupovat do tohoto dobývacího prostoru a hornickou činností plnit rozhodnutí České inspekce životního prostředí, oblastního inspektorátu Olomouc ze Nezákonnost napadeného rozhodnutí konečně spatřuje žalobce v tom, že uložením uvedené pokuty se vymáhá splnění nezákonného rozhodnutí přezkoumávaného soudem, jakož i v tom, že pokuta ve výši ,- Kč je nepřiměřeně vysoká, ohledem na skutečnost, že je ukládána za nesplnění povinnosti k vymístění odpadu kat.č Směsný komunální odpad v celkovém množství tun z dobývacího prostoru Haňovice II, kterou žalobce z objektivních důvodů popsaných shora nemůže plnit. V uvedených souvislostech se žalobce nesplněním rozhodnutí ČIŽP o vymístění odpadů z dobývacího prostoru Haňovice II nemohl dopustit ve smyslu ust. 67 odst. 2 zákona o odpadech ani ohrožení ani poškození životního prostředí. Žalovaný ve vyjádření k žalobě odmítl žalobní námitky a setrval na závěru o tom, že žalobci byla uložena povinnost vymístit uložený odpad z DP Haňovice a oznámit příslušnému orgánu zahájení vymísťování. Jelikož žalobce tuto povinnost, uloženou mu pravomocným rozhodnutím, nesplnil, byla mu pokuta za to uložena v souladu se zákonem. Při jednání dne 22. listopadu 2016 setrvali účastníci na svých skutkových i právních stanoviscích. Zástupkyně žalobce v podání ze dne odkázala na obsah žaloby a pověřený zástupce žalovaného navrhl zamítnutí žaloby. Městský soud v Praze přezkoumal napadené rozhodnutí, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, a dospěl k závěru, že žaloba nebyla podána důvodně. Z obsahu správního spisu je zřejmé, že Česká inspekce životního prostředí, oblastní inspektorát Olomouc vydala dne pod č. j. ČIŽP/48/OOH/SR02/ /10/OZS rozhodnutí, kterým žalobci uložila a) zabezpečit vymístění odpadu kat.č Směsný komunální odpad v celkovém množství t, který účastník řízení I v období od do doby kontroly inspekce na místě samém, tj. do , protiprávně soustředil v dobývacím prostoru po vytěžené cihlářské surovině Haňovice II v k.ú. Haňovice na části pozemku p.č. 175/1 (dále jen DP Haňovice H"), a dále s ním nakládat v souladu s právními předpisy na úseku odpadového hospodářství v termínu do 30 dnů od nabytí právní moci tohoto rozhodnutí, a b) o datu zahájení vymísťování odpadu dle bodu a) a o postupu prací písemně informovat inspekci v termínu 3 dny před zahájením vymísťování odpadů a dále v týdenních intervalech. Toto rozhodnutí bylo potvrzeno rozhodnutím Ministerstva životního prostředí ze dne , č. j. 1811/570/10, 70061/ENV/10, jímž ministerstvo zamítlo žalobcovo odvolání proti rozhodnutí České inspekce životního prostředí. Ze své úřední činnosti Městský soud v Praze zjistil, že proti rozhodnutí Ministerstva životního prostředí ze dne podal žalobce k tomuto soudu žalobu, která byla rozsudkem ze dne , č. j. 5A 67/ , zamítnuta.

4 pokračování 4 Z protokolu o kontrolním zjištění ze dne vyplývá, že Česká inspekce životního prostředí provedla kontrolu ohledně plnění povinností uložených výše označeným rozhodnutím ČIŽP, přičemž na základě vizuálního šetření z prostoru mimo vyznačené dobývací území shledala, že práce na vymístění odpadů dosud nebyly zahájeny; ohledně povinnosti ad b) inspekce konstatovala, že žádnou písemnou informaci o datu zahájení vymísťování zatím neobdržela. Oznámením ze dne bylo pak se žalobcem zahájeno správní řízení o uložení pokuty za nesplnění povinností uložených rozhodnutím ze dne Dne pak Česká inspekce životního prostředí, oblastní inspektorát Olomouc, vydala pod č. j. ČIŽP/48/OOH/SR03/ /11/OZS, rozhodnutí, jímž žalobci uložila pokuta ve výši ,- Kč podle ust. 66 odst. 5 zákona o odpadech, když žalobce nesplnil povinnost uloženou mu pravomocným rozhodnutím České inspekce životního prostředí. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce odvolání, které bylo zamítnuto žalobou napadeným rozhodnutím. Městský soud v Praze posoudil věc takto: Podle ust. 66 odst. 5 zákona č. 185/2001 Sb., o odpadech a o změně některých dalších zákonů, v platném znění, pokutu do výše Kč uloží příslušný obecní úřad obce s rozšířenou působností nebo inspekce fyzické osobě oprávněné k podnikání nebo právnické osobě, která poruší jinou povinnost stanovenou tímto zákonem nebo povinnost uloženou rozhodnutím na základě tohoto zákona. Ve věci je beze sporu zjištěno, že právě takového porušení zákona o odpadech se žalobce dopustil, protože rozhodnutím České inspekce životního prostředí ze dne byly žalobci uloženy konkrétní povinnosti týkající se vymístění odpadů z dobývacího prostoru Haňovice II. Toto rozhodnutí nabylo právní moci a konec konců obstálo i při soudním přezkumu podle soudního řádu správního, takže není pochyb o tom, že žalobce takové povinnosti uloženou rozhodnutím na základě zákona o odpadech měl. Z obsahu správního spisu je dále nesporné, že žalobce tyto povinnosti nesplnil, a to nejen v termínech stanovených v rozhodnutí České inspekce životního prostředí ze dne , ale ani později. To konec konců nezpochybnil ani žalobce, protože jak v odvolání proti rozhodnutí o uložení pokuty, tak v žalobě proti rozhodnutí Ministerstva životního prostředí uvedl, že předmětné povinnosti nesplnil, maje za to, že mu byly uloženy vadně, resp. že je jimi nucen konat něco, co podle jiných předpisů konat nesmí. Soud tedy především neshledal důvodnou žalobní námitku ohledně toho, jaký odpad se má v dobývacího prostoru Haňovice II nacházet. Tato záležitost nemohla být předmětem soudního přezkumu na základě aktuální žaloby, neboť se netýkala podstaty napadeného rozhodnutí, a nadto již byla dříve vyřešena v rozhodnutí České inspekce životního prostředí ze dne a v rozhodnutí Ministerstvo životního prostředí ze dne , resp. v řízení u Městského soudu v Praze, ukončeného rozsudkem ze dne , č. j. 5A 67/ Soud tedy uzavřel s tím, že z těchto rozhodnutí je zřejmé, že v předmětném dobývacím prostoru je uložen odpad kat. č Směsný komunální odpad. Obdobně soud shledal nedůvodnou námitku proti tomu, že žalobce by plněním povinnosti podle rozhodnutí Česká inspekce životního prostředí ze dne , tedy vymístit předmětný odpad dobývacího prostoru Haňovice II, porušoval předpisy horního práva. Ze správního spisu je zřejmé, že orgány ochrany životního prostředí si v řízení opatřily vyjádření Obvodního báňského úřadu v Ostravě ze dne , sp. zn. SBS 32708/2011-

5 pokračování 5 460/Ing.Ka, v němž báňský úřad zřetelně vyjádřil stanovisko, že vymístění odpadu zde není hornickou činností a není proto třeba povolení orgánu státní báňské správy. V návaznosti na zamítnutí první žalobní námitky soud shledal nedůvodnou i námitku ohledně toho, že citované vyjádření Obvodního báňského úřadu v Ostravě by mělo být podle žalobce irelevantní, neboť se týká odpadu kat. č , ačkoliv podle žalobce je tam deponována výkopová zemina kat. č Spor o povahu deponovaného odpadu byl pravomocně vyřešen v předcházejícím řízení a soud nyní nezbývá, než opět odkázat na rozsudek Městského soudu v Praze ze dne , č. j. 5A 67/ S obdobnou argumentací soud dále zamítl i námitku o nezákonnosti uložené pokuty, vyplývající z nezákonnosti rozhodnutí, na které navazuje tedy rozhodnutí České inspekce životního prostředí ze dne Zákonnost tohoto rozhodnutí byla přezkoumána Městským soudem v Praze v řízení pod sp. zn. 5A 67/ a žaloba proti němu byla zamítnuta. Ze stejného důvodu soud neakceptoval ani námitku o tom, že žalobci již nenáleží práva k dobývacímu prostoru Haňovice II a že proto do něj nemůže vstupovat: i tato záležitost byla vyřešena v předchozím řízení (jak je zřejmé z výše označeného rozsudku na str. 15, žalobce před soudem potvrdil, že dobývací prostor převedl na jiný subjekt z důvodu své likvidace a zdůraznil, že však předmětná deponie zůstává v jeho vlastnictví). Konečně soud neshledal důvodnou ani námitku ohledně toho, že pokuta byla žalobci uložena v nepřiměřené výši. Soud především shledal, že zákon o odpadech umožňuje v ust. 66 odst. 5 uložit pokutu až do výše ,- Kč, přičemž tato hranice byla v projednávaném věci respektována. Dále soud konstatoval, že podle ust. 67 odst. 2 zákona o odpadech se při stanovení výše pokuty přihlíží zejména k závažnosti ohrožení životního prostředí, popřípadě k míře jeho poškození. Z odůvodnění rozhodnutí České inspekce životního prostředí ze dne je zřejmé, že správní orgán I. stupně vyložil, jaké skutečnosti vzal v úvahu při stanovení výše pokuty a jakými úvahami ke svému závěru dospěla. Inspekce ve svém rozhodnutí o výši pokuty zohlednila individuální i generální prevenci, přičemž jako přitěžující okolnost vnímá fakt, že nesplněním nápravného opatření byl významně prodloužen protiprávní stav vyvolaný deliktním jednáním žalobce. Tímto prodloužením se také zvýšilo riziko ohrožení životního prostředí souvisejícího s předmětnými odpady, soustředěnými žalobcem v množství tun v DP Haňovice II. Pokud pak žalobce namítal nepřiměřenost výše pokuty, neuvedl nic o tom, ve vztahu k čemu by bylo možno takovou nepřiměřenost vyvodit, tedy například že Česká inspekce životního prostředí nepřihlédla k majetkovým a hospodářským poměrům anebo že vybočila z obvyklé rozhodovací praxe, apod. Důvodem nepřiměřenosti výše sankce přitom nemůže být skutečnost, že žalobce svou odpovědnost za porušení povinnosti uložené mu rozhodnutím podle zákona o odpadech odmítá pokud by totiž žalobce takovou odpovědnost skutečně neměl, pak by vůbec nebylo možno sankci mu ukládat. Soud proto neshledal žádný důvod k případné moderaci uložené sankce. Městský soud v Praze tedy dospěl k závěru, že žaloba nebyla podána důvodně, a proto ji podle ust. 78 odst. 7 soudního řádu správního zamítl. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn podle ust. 60 odst. 1 soudního řádu správního, když žalobce neměl ve věci úspěch a žalovanému žádné náklady řízení nevznikly.

6 pokračování 6 P o u č e n í: Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: V Praze dne 22. listopadu 2016 Za správnost vyhotovení: Sylvie Kosková JUDr. Slavomír Novák, v.r. předseda senátu