Sbírka kárných rozhodnutí České advokátní komory

Transkript

1 Bulletin advokacie ZVLÁŠTNÍ ČÍSLO KVĚTEN 2010 BULLETIN ADVOKACIE Sbírka kárných rozhodnutí Sbírka kárných rozhodnutí České advokátní komory

2 Sbírka kárných rozhodnutí České advokátní komory Sestavil a upravil JUDr. Jiří Melichar Česká advokátní komora Praha

3 Sbírka kárných rozhodnutí ČAK za období 1991 až 1997 viz zvláštní číslo Bulletinu advokacie březen Sbírka kárných rozhodnutí ČAK za období 1998 až 1999 viz zvláštní číslo Bulletinu advokacie březen Sbírka kárných rozhodnutí ČAK za období 2000 až 2001 viz zvláštní číslo Bulletinu advokacie červen Sbírka kárných rozhodnutí ČAK za období 2002 až 2003 viz zvláštní číslo Bulletinu advokacie červen Sbírka kárných rozhodnutí ČAK za období 2004 až 2005 viz zvláštní číslo Bulletinu advokacie květen Sbírka kárných rozhodnutí ČAK za období 2006 až 2007 viz zvláštní číslo Bulletinu advokacie květen Souhrnné rejstříky najdete na webových stránkách ČAK viz upozornění na straně

4 Obsah Předmluva JUDr. Bohuslava Sedlatého...4 Předmluva JUDr. Petra Čápa...6 Rok Rok Rejstříky...95 Věcný rejstřík ke kárným rozhodnutím ČAK Rejstřík právních předpisů ke kárným rozhodnutím ČAK Upozornění na souhrnné rejstříky

5 Vážené kolegyně, vážení kolegové, dostává se nám do rukou další sbírka kárných rozhodnutí. Jde o příležitost připomenout si z pohledu kárné praxe významnou novelu zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, zákon č. 219/2009 Sb. Oblast, kterou tato právní norma dílčím způsobem nově upravuje, je kárné řízení. Zatímco druhý stupeň kárného řízení byl dříve zákonem svěřen do rukou členů výkonného orgánu Komory, představenstva, nyní probíhá odvolací řízení před senáty odvolací kárné komise. Odpadá tedy časová prodleva způsobovaná ustanovováním odvolacích senátů z členů představenstva ad hoc na jeho nejbližším zasedání. Členové odvolací kárné komise jsou nejen erudovanými, zkušenými advokáty, ale jejich zapojení v tomto orgánu navazuje na jejich dlouholeté zkušenosti z působení v kárné komisi či kontrolní radě. Podle minulé právní úpravy to byla pouze kárná komise, která byla zmocněna k zobecňování poznatků z rozhodování v kárném řízení. Lze si snadno představit, že tento významný úkol mohla 83členná kárná komise plnit pouze s obtížemi. Při současné právní úpravě, kdy roli sjednotitele a interpretátora kárného řízení a jeho podmínek hraje i jedenáctičlenná odvolací kárná komise, je podstatně snazší dobrat se jednotných hledisek jak při řešení otázek spjatých s nacházením kritérií disciplinární odpovědnosti, tak sjednocujících pohledů na otázky procesní. Z pohledu kárné praxe je nutno si uvědomit složitost postavení jak kontrolní rady v roli kárného žalobce, tak kárné a odvolací kárné komise. Složitost spatřuji v tom, že při realizování své funkce jsou mnohdy vedeny velkou mírou volného uvážení. Kárná odpovědnost je založena na aplikaci většinou relativně abstraktních hypotéz. Kárným proviněním je závažné nebo opětovné zaviněné porušení povinností stanovených advokátovi nebo advokátnímu koncipientovi zákonem o advokacii, zvláštním zákonem či stavovským předpisem. Mnoho kárných provinění je podřazeno např. pod ust. 17 zákona o advokacii. Je věcí volného uvážení orgánů činných v kárném řízení vypořádat se s konkrétními limity přípustného jednání advokáta v každém jednotlivém případě na základě dlouhodobých zkušeností a vědomí tradic, na nichž je poskytování právní pomoci budováno. Komplikovaným se jeví i ukládání trestů kárných opat- 4

6 ření. Zákonem je sice stanoven taxativní výčet sankcí, ale ve vztahu k jejich aplikaci se de facto jedná o sankce relativně neurčité, neboť jejich přiřazování k jednotlivým skutkům zakládajícím kárné provinění je rovněž věcí volné úvahy kárného žalobce a jednotlivých kárných senátů. Z těchto úvah vyvěrají tyto závěry. Současná právní regulace kárného řízení s akcentováním řízení odvolacího zakládá předpoklad, že toto řízení proběhne rychleji než dle předchozí právní úpravy a lze se dočkat zobecňujících stanovisek jak ve vztahu ke skutkovým základům kárných provinění, tak ve vztahu k ukládání kárných opatření. Úroveň kárného řízení a nalézání kárné odpovědnosti, způsobilost samosprávného řešení disciplinárních prohřešků advokátů a advokátních koncipientů je významným indikátorem funkčnosti stavovské samosprávy, navíc při vědomí toho, že práce advokáta je stále více podrobována veřejné kontrole prostřednictvím sdělovacích prostředků. Závěrem děkuji JUDr. Jiřímu Melicharovi, který tradičně sbírku rozhodnutí uspořádal. Březen 2010 JUDr. Bohuslav Sedlatý, předseda odvolací kárné komise ČAK 5

7 Vážené kolegyně, vážení kolegové, lze snad již označit za tradici, že na jaře dostáváte do rukou Sbírku kárných rozhodnutí České advokátní komory sestavenou JUDr. Jiřím Melicharem. Poprvé se tak stalo v roce 1999, kdy byla souborně publikována kárná rozhodnutí z let 1991 až Každá z dalších pěti sbírek pak obsahovala kárná rozhodnutí ze dvou let předcházejících roku jejího vydání. Nejinak tomu je nyní, kdy přichází již sedmý výběr, v němž jsou zařazena kárná rozhodnutí, jež nabyla právní moci v letech 2008 a Stejně jako v předcházejících případech není ani tato sbírka kompletním přehledem všech kárných rozhodnutí vydaných v daném období, neboť z rozhodnutí postihujících typově shodná kárná provinění jsou zařazena jen některá. Ostatně, sbírka obsahující takřka 400 rozhodnutí by byla asi příliš těžkou četbou. Většina ustanovení zákona o advokacii a Pravidel profesionální etiky, která se nejčastěji objevují ve výrocích kárných rozhodnutí, je relativně stabilní. Proto i v tomto vydání najdete taková kárná provinění, jež byla postihována rozhodnutími uveřejněnými již v minulých sbírkách. Tento fakt však paradoxně podporuje argumenty pro vydávání této publikace. Jistě, pro řadu z vás bude plnit funkci ryze informativní. Zejména pro advokátní koncipienty by však měla být nezbytnou studijní pomůckou. A pokud alespoň jednomu advokátovi (advokátce) či koncipientovi (koncipientce) pomůže vyvarovat se kárného provinění, bude sbírka též skromným příspěvkem ke zlepšení prestiže advokacie, kterou zejména některá jednání našich kolegů, jež jsou jejím obsahem, velmi výrazně poškozují. Přál bych si, aby občasné nahlédnutí do této sbírky při poskytování právních služeb bylo pro vás stejnou samozřejmostí jako vyhledání judikátu vhodného pro právě řešenou kauzu vašeho klienta. Praha, březen 2010 JUDr. Petr Čáp, předseda kárné komise ČAK 6

8 č. 2/2008 ROK

9 č. 1/ č. 1 Jestliže advokát pověří zastupováním u soudu osobu bez právnického vzdělání, která navíc není ani jeho zaměstnancem, závažným způsobem porušuje povinnosti advokáta a dopouští se tím kárného provinění. Rozhodnutí kárného senátu kárné komise ČAK ze dne sp. zn. K 21/2008 Kárně obviněná M. K. byla uznána vinnou, že jako právní zástupkyně obchodní společnosti A., s. r. o., v řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 28 C.../2005 o zaplacení částky Kč s přísl., se při soudním jednání dne dala zastoupit studentem 5. ročníku právnické fakulty T. S., ačkoli ten nebyl jejím zaměstnancem, tedy - nechránila a neprosazovala práva a oprávněné zájmy klienta, - při výkonu advokacie nejednala čestně a svědomitě, - při výkonu advokacie nepostupovala tak, aby nesnižovala důstojnost advokátního stavu, když za tím účelem nedodržovala Pravidla profesionální etiky, ukládající jí povinnost všeobecně poctivým, čestným a slušným chováním přispívat k důstojnosti a vážnosti advokátního stavu a povinnost vůči soudům zachovávat náležitou úctu a zdvořilost, - při jednotlivých úkonech právní pomoci se dala zastoupit osobou, která nebyla advokátem, advokátním koncipientem ani jejím zaměstnancem, čímž porušila ust. 16 odst. 1, 2, 17 a 26 odst. 1, 2 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, v platném znění, ve spojení s čl. 4 odst. 1 a čl. 17 odst. 1 Pravidel profesionální etiky advokátů ČR. Tím se dopustila kárného provinění, za které jí byla dle 32 odst. 3 písm. c) uvedeného zákona uložena jako kárné opatření pokuta ve výši Kč. Kárně obviněná je povinna zaplatit České advokátní komoře částku 3000 Kč jako náhradu nákladů kárného řízení. Pokuta a náklady řízení jsou splatné na účet České advokátní komory do 15 dnů od právní moci rozhodnutí. Z odůvodnění: Kárný žalobce podal na kárně obviněnou kárnou žalobu pro skutek, uvedený ve výrokové části tohoto rozhodnutí. Kárný senát projednal věc při jednáních dne a Kárně obviněná se ke stížnosti písemně vyjádřila, ve svém podání uvedla, že stížnost považuje za neopodstatněnou a nedůvodnou, že T. S. dokázal reagovat na průběh jednání a ona mu proto udělila plnou moc v souladu s ust. 25 odst. 2

10 č. 1/2008 o. s. ř. Přiznala, že se T. S. dostavil k soudnímu jednání opožděně asi o 5 minut, protože se zdržel z důvodu kolize u KS v Praze. Má za to, že T. S. je schopen hájit zájmy jejích klientů a postupovat v souladu s platnými právními a stavovskými předpisy. Nad rámec tohoto vyjádření pak uvedla, že ji opravdu při uvedeném jednání zastupoval student 5. ročníku právnické fakulty v Plzni, který v květnu 2008 fakultu úspěšně absolvoval. Tento student u ní v kanceláři pracoval po dobu prázdnin po celou dobu studia. Připustila, že si je vědoma toho, že porušila stavovské předpisy, ale byla přesvědčena, že konkrétně tohoto člověka může za sebe poslat k soudu, protože jeho písemné materiály byly vždy na vysoké úrovni. Má za to, že jeho jednání před soudem bylo odpovídající zastoupení advokátem či koncipientem. Dále upozornila na nesrovnalost, kdy o. s. ř. hovoří v ust. 25 o zaměstnanci a stavovské předpisy tuto věc upravují jinak. Kárně obviněná dále uvedla, že T. S. ji v rámci substituce zastupoval poprvé; pokud se jedná o rodné číslo, č. OP a bydliště T. S. na smlouvě o provedení práce, že se jedná o překlepy, kterých se dopustila její sekretářka. Před soudním jednáním T. S. na toto jednání připravila a ten se účastnil i jednání s klientem, při němž celou věc probrali. O tom, že by u soudu zastupoval jiného advokáta, nemá vědomost. Při jednání kárného senátu konstatovala jeho předsedkyně obsah celého spisu, mimo jiné i stížnost na kárně obviněnou ze dne , vyjádření kárně obviněné ze dne , protokol o soudním jednání ze dne , dohodu o provedení práce ze dne , výpis z matriky ČAK o kárně obviněné, vyúčtování daně vybírané srážkou kárně obviněné za rok 2007, dodatek k dohodě o provedení práce ze dne , který byl vyhotoven dne Z těchto citovaných důkazů kárný senát zjistil, že jednání u OS pro Prahu 10 ve věci sp. zn. 28 C.../2005 se v substituci kárně obviněné zúčastnil T. S., jemuž kárně obviněná udělila plnou moc přesto, že neměl v tu dobu ukončené právnické vzdělání a byl studentem 5. ročníku právnické fakulty. Mezi ním a kárně obviněnou byla uzavřena dohoda o provedení práce, dle níž se T. S., nar , č. OP bytem Beroun, Slezská zavazuje v době od do vykonávat v AK kárně obviněné práce dle pokynů kárně obviněné, spočívající zejména v analýzách právních předpisů apod. za dohodnutou odměnu 5000 Kč měsíčně. Z dodatku k této dohodě o provedení práce pak kárný senát zjistil, že dne byla tato dohoda změněna a bylo uvedeno správné datum narození, číslo OP, r. č. a bydliště tohoto T. S. Dále kárný senát zjistil, že kárně obviněná odvedla v roce 2007 srážkovou daň, a to za měsíce červenec, srpen a září 2007, vždy v částce 450 Kč. Z výslechu svědka T. S. kárný senát zjistil, že v AK kárně obviněné pracoval již od 1. ročníku fakulty, nejdříve na ústní dohodu, o rok později již na dohodu o provedení práce. Jeho činností bylo zejména vypracovávat písemná podání, nahlížet do spisů apod. Jednání u OS pro Prahu 10 se zúčastnil pouze výjimečně, když kárně obviněná byla buď nemocná, nebo měla kolizi s jiným jednáním. Jednalo se pouze o jedno jednání. Pokud se jednalo o kolizi u předmětného jednání, v tomto 9

11 č. 1/2008 případě zastupoval syna kárně obviněné, se kterým má kárně obviněná společnou AK, a šlo jen o vyhlášení rozsudku u KS v Praze. Dle svědecké výpovědi jednání u OS probíhalo standardně, až na konci jednání se předseda senátu svědka zeptal, zda má ukončené právnické vzdělání, na což mu svědek odpověděl, že nikoli. Svědek je toho názoru, že toto jeho vyjádření bylo příčinou podání stížnosti na kárně obviněnou. Z matriky ČAK bylo zjištěno, že kárně obviněná působí v advokacii od r a byla již třikrát kárně postižena pokutami, a to v roce 1998, 2004 a Poslední pokutu ve výši Kč kárně obviněná uhradila dne Po zhodnocení těchto důkazů dospěl kárný senát k závěru, že kárně obviněná svým jednáním porušila závažným způsobem své povinnosti advokáta, uložené jí zejména v ust. 16 odst. 1 a 2, 17 a 26 odst. 1, 2 zákona o advokacii ve spojení s čl. 4 odst. 1, čl. 16 odst. 2 a čl. 17 odst. 1 Pravidel profesionální etiky advokátů ČR. Provedenými důkazy je prokázáno, že kárně obviněná se těmito ustanoveními neřídila a pověřila zastupováním u soudu osobu bez právnického vzdělání. Ani advokátní koncipient, tedy osoba s právnickým vzděláním, nesmí po dobu tří měsíců od počátku výkonu činnosti advokátního koncipienta podle stavovského předpisu (čl. 4 usnesení představenstva ČAK č. 6/1998 Věstníku ČAK, ve znění předpisů dalších) zastupovat u soudu. Z toho důvodu nejsou podstatné úvahy o tom, jak byl svědek T. S. z pohledu kárně obviněné kvalifikovaný, rozhodný je pouze fakt, že v předmětné době zastupoval za advokáta student, což je z pohledu stavovských předpisů důkazem zjevné neúcty k soudu a nepochybně i snížením dobré pověsti advokátního stavu. I s přihlédnutím ke kárné minulosti kárně obviněné by se dalo předpokládat, že se bude snažit jednat tak, aby se vyvarovala při výkonu advokacie jakékoli kolize se zákonnými i stavovskými předpisy, což se evidentně nestalo. Za této situace kárný senát uznal kárně obviněnou vinnou kárným proviněním, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozhodnutí. Při úvaze o kárném opatření senát vyhodnotil všechny výše uvedené okolnosti a také to, že na kárně obviněnou je třeba ve smyslu ust. 35b, písm. c) zákona o advokacii hledět jako na osobu, která se již v minulosti opakovaně dopustila kárného provinění, přičemž poslední pokutu za kárné provinění zaplatila dne , tedy v době kratší jednoho roku před rozhodnutím o uložení další pokuty. Po přihlédnutí ke všem uvedeným okolnostem kárný senát uložil kárně obviněné dle ust. 32 odst. 3 písm. c) zákona o advokacii další pokutu ve výši Kč. Protože kárný senát vyslovil, že se kárně obviněná dopustila kárného provinění, zavázal ji současně dle ust. 33a odst. 2 zákona o advokacii k náhradě nákladů kárného řízení 3000 Kč, tedy jednorázovou částkou ve výši stanovené usnesením představenstva ČAK ze dne , uveřejněným pod č. 2/1999 Věstníku ČAK. 10

12 č. 2/2008 č. 2 Jednání advokáta, který vyzývá své zástavce k tomu, aby mu zaplatili částku více než dvojnásobnou, než je skutečná hodnota jeho pohledávky, a za to jim slibuje nemožné plnění, je obecně nečestné a nepoctivé, a naplňuje proto skutkovou podstatu kárného provinění. Ust. čl. 4 odst. 1 Pravidel profesionální etiky advokátů ČR má širší rozsah než ust. 16 zákona o advokacii a vztahuje se na chování advokáta i mimo výkon advokacie. Rozhodnutí odvolacího kárného senátu ČAK ze dne sp. zn. K 28/02 Rozhodnutím kárného senátu kárné komise ČAK ze dne byl kárně obviněný J. F. uznán vinným, že v dopise ze dne , který zaslal svým zástavním dlužníkům, manželům S., tyto vyzval k zaplacení částky Kč s tím, že v případě, bude-li výzvě vyhověno, vezme zpět konkurzní přihlášku, kterou podal jeho právní předchůdce, a podá návrh na výmaz zástavního práva, tedy nejednal poctivě a čestně, čímž poškodil dobré jméno advokacie, čímž porušil ust. 16 odst. 2 a 17 zák. č. 85/1996 Sb., o advokacii, v platném znění, ve spojení s čl. 4 odst. 1 Pravidel profesionální etiky advokátů ČR. Tím se dopustil kárného provinění, za které se mu ukládá jako kárné opatření pokuta ve výši Kč. Kárně obviněný je povinen zaplatit České advokátní komoře náhradu nákladů kárného řízení ve výši 3000 Kč. Pokuta i náklady kárného řízení jsou splatné do 15 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí na účet ČAK. Z odůvodnění: Kárný žalobce podal na kárně obviněného kárnou žalobu pro tři skutky, při jednání dne ji však omezil pouze na skutek uvedený ve výroku tohoto rozhodnutí. Rozhodnutím kárného senátu kárné komise ČAK ze dne byl kárně obviněný uznán vinným tím, že sledoval své zájmy před zájmy klienta, že tedy nejednal poctivě a čestně a tím poškodil dobré jméno advokacie. Proti tomuto rozhodnutí podal kárně obviněný odvolání, které bylo rozhodnutím odvolacího senátu kárné komise ČAK ze dne zamítnuto a napadené rozhodnutí bylo potvrzeno. Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne , sp. zn. 7 Ca 319/2003, bylo napadené rozhodnutí odvolacího kárného senátu ČAK ze dne k žalobě kárně obviněného zrušeno a věc byla odvolacímu senátu kárné komise ČAK vrácena k dalšímu řízení. 11

13 č. 2/2008 Následně proto odvolací senát kárné komise ČAK, jsa vázán právním názorem soudu, rozhodnutí kárného senátu ze dne zrušil, a poté kárný senát celou věc znovu projednal a zopakoval dokazování. Při dalším jednání pak vycházel ze skutku tak, jak byl popsán v kárné žalobě, a řídil se ve svých úvahách právním názorem, který ve svém rozhodnutí vyslovil Městský soud v Praze a následně pak také odvolací senát kárné komise ČAK. Proto především doplnil dokazování výslechem kárně obviněného. Z jeho opakovaného výslechu pak zjistil následující skutečnosti: - podle smlouvy o postoupení pohledávek koupil kárně obviněný od Komerční banky, a. s., pohledávku za dlužníkem společností L. H., s. r. o., přitom Komerční banka, a. s., byla postupitelem a kárně obviněný postupníkem. Tuto pohledávku si kárně obviněný v Komerční bance vybral proto, že z jeho pohledu byla dobytná, a také proto, že proti dlužníkovi probíhal v té době již konkurz. Dobytnost pohledávky pak posuzoval především z hlediska jejího zajištění zástavním právem. Věděl také, že jde o pohledávku za jeho bývalým klientem, ovšem touto skutečností se kárný senát nakonec podrobně nezabýval, neboť tato část jednání kárně obviněného nebyla předmětem kárné žaloby; - dále pak kárně obviněný uvedl, že si nepamatuje, zda v době, kdy psal uvedený dopis ze dne zástavcům, manželům S., znal výši své pohledávky s příslušenstvím. Uvedl však, že pokud je ve smlouvě o postoupení pohledávek uvedeno i příslušenství, že jeho výši asi znal, neboť si smlouvu před jejím podpisem přečetl. Pokud jde o skutečnost, že od prohlášení konkurzu již příslušenství pohledávky dále nepřirůstá (jeden z účinků konkurzu), pak vysvětlil, že vycházel z mylného právního názoru, že pohledávku bude moci uspokojit odděleně mimo konkurz. Svůj názor opíral i o odbornou literaturu a odkázal na své písemné vyjádření ve věci. Nyní si je vědom toho, že jeho názor byl chybný, a to jak ohledně dalšího přirůstání příslušenství, tak i ohledně vyjmutí pohledávky z konkurzu ( 26b, bod 65 zák. č. 105/2000 Sb., kterým bylo novelizováno ust. 27 odst. 5 zákona o konkurzu a vyrovnání); - potvrdil, že dne napsal dopis, který byl adresován mimo jiné manželům S. Pokud v tomto dopise požadoval od zástavců zaplacení částky ve výši Kč, pak uvedl, že to byla částka určená k vyjednávání a nepředpokládal, že by takovou hodnotu mohl skutečně získat. Se zástupcem zástavců jednal o částce Kč až Kč. Částku Kč požadoval proto, že v ní měl být obsažen jeho zisk za to, že umožní zástavcům okamžitou možnost dispozice s předmětem zástavy. Výslovně uvedl, že měl skutečně v úmyslu oproti zaplacení částky vyšší, než byla nominální hodnota pohledávky, vzít zpět přihlášku do konkurzu a vyjmout pohledávku z konkurzu. Přitom vycházel z mylného právního názoru, neměl však přitom pocit, že by zástavce nutil k tomu, aby jednali v tísni; - k dopisu ze dne pak ještě uvedl, že tento dopis nepovažuje za klientský dopis, ač je na něm vytištěno firemní označení jeho kanceláře a ač je sepsán na firemním papíře. Dopis sepisoval ve své advokátní kanceláři a neuvědomil si, že sekretářka jej tiskla na firemním papíře. Také razítko advokáta s uvedením údajů o něm bylo za text umístěno omylem. Otiskla jej na dopis jeho sekretářka, on ji však neupozornil, že jej na dopis dávat neměla. Rovněž tak jména J. M. a L. H., kteří byli v té době jeho koncipienty, byla v dopise uvedena omylem; 12

14 č. 2/2008 V závěru pak kárně obviněný odkázal na svá opakovaná písemná vyjádření a předchozí výpověď a zdůraznil, že se nedopustil skutku, který je uveden v kárné žalobě, tj. že by nadřadil své zájmy nad zájmy některých svých klientů. Vysvětlil také, že zástavci manželé S. nikdy jeho klienty nebyli. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne bylo zjištěno, že kárně obviněný (jako postupník) od Komerční banky, a. s., (jako od postupitele) nabyl tři pohledávky. Pro posouzení jeho věci je důležitá pohledávka proti dlužníkům společnostem X., s. r. o., a Y., s. r. o. Jistina pohledávky činila ,34 Kč, úroky jako příslušenství ,47 Kč, smluvní pokuta 5827,58 Kč a poplatek za spravování úvěru 1500 Kč. Celková výše pohledávky byla ve smlouvě uvedena částkou ,39 Kč. Z čl. 4 uvedené smlouvy bylo zjištěno, že v něm jsou uvedeny informace o zajištění předmětné pohledávky. Z těchto údajů vyplývá, že pohledávka byla zajištěna zástavními právy k nemovitostem podle smluv uzavřených dne mezi Komerční bankou, a. s., a zástavci V. P. a manžely J. S. a B. S. Z dopisu kárně obviněného ze dne pak bylo zjištěno, že kárně obviněný vyzval tyto zástavce k zaplacení částky Kč pod příslibem, že v případě zaplacení vezme zpět konkurzní přihlášku a podá návrh na výmaz zástavního práva. Dopis je psán na firemním papíře s firemním označením advokátní kanceláře kárně obviněného a je opatřen jeho razítkem advokáta. Z dopisu advokáta J. K. ze dne , adresovaného kárně obviněnému, bylo zjištěno, že tento advokát převzal zastoupení výše uvedených zástavců a sdělil kárně obviněnému, že jeho klienti odmítají zaplatit kárně obviněnému částku Kč a s právní argumentací učinil dotaz na specifikaci požadavku kárně obviněného. Kárný senát vyslechl jako svědka Ing. L. H., který byl společníkem společnosti X., s. r. o. Z této výpovědi bylo zjištěno, že kárně obviněný asi od roku 1997 pracoval pro uvedenou společnost ad hoc podle toho, jak potřeba vyžadovala. Společnost převzala úvěrový závazek z půjčky u Komerční banky v původní výši Kč. Pokud byl jednatelem společnosti, byl úvěr řádně splácen, následně pak o jeho dalším splácení ztratil přehled. Vyslovil domněnku, že kárně obviněný o existenci tohoto úvěru věděl ještě v době, kdy pro společnost pracoval. Od manželů S. se dozvěděl, že kárně obviněný po nich požadoval částku Kč, a protože on sám je přemluvil, aby zajišťovací závazek převzali, stal se z toho také jeho problém. Proto znal obsah dopisu kárně obviněného ze dne Na jeho doporučení manželé S. nejprve kárně obviněnému nezaplatili a jen z doslechu je mu známo, že částku odpovídající nominální hodnotě zajištěné pohledávky nakonec zaplatili správci konkurzní podstaty. Z výslechu Ing. M. Z. bylo zjištěno, že byl spolu s Ing. L. H. a J. H. zakládajícím členem společnosti Y., s. r. o. Potvrdil údaje o úvěru u Komerční banky, a. s., s tím, že o splácení toho příliš nevěděl, neboť to měli na starosti jiní pracovníci. V létě roku 2000 podal návrh na prohlášení konkurzu společnosti, neboť pro to byly zákonné podmínky. Zprostředkovaně se od zástavců dozvěděl, že pohledávku od Komerční banky, a. s., proti společnosti koupil po prohlášení konkurzu kárně obviněný. Vyslovil názor, že kárně obviněný v době své činnosti pro společnost o existenci uvedeného dluhu nevěděl. 13

15 č. 2/2008 Ze základních údajů o advokátovi (matriky) bylo zjištěno, že kárně obviněný vykonává advokacii od a že dosud nebyl kárně postižen. Další dokazování z hlediska skutku tak, jak je vymezen v kárné žalobě, nepovažoval kárný senát za potřebné. Z hlediska podané kárné žaloby kárný senát z provedených důkazů skutkový stav zhodnotil takto: Ze smlouvy o postoupení pohledávky ze dne je zřejmé, že kárně obviněný jako postupník převzal od Komerční banky, a. s., jako postupitele, za úplatu mimo jiné i pohledávku proti dlužníkům, společnostem X., s. r. o. a Y., s. r. o. v celkové výši Kč. Z této smlouvy vyplývá, že tato pohledávka byla zajištěna dvěma zástavními právy, mimo jiné také zástavním právem zástavců J. a B. S podle zástavní smlouvy ze dne Z výpovědi kárně obviněného pak vyplývá, že obě uvedená zástavní práva platně vznikla, nastaly jejich věcné účinky a v době, kdy tuto pohledávku převzal podle smlouvy o postoupení pohledávek, obě zástavní práva existovala. Z hlediska podané kárné žaloby není důležité, za jakých okolností kárně obviněný uvedenou pohledávku převzal a zda samotným převzetím pohledávky porušil jiná etická pravidla. Touto problematikou se kárný senát zabývat nemohl, neboť nebyla předmětem kárné žaloby. Nemohl proto hodnotit, zda kárně obviněný převzal pohledávku proti svému bývalému klientovi a za jakých okolností ji převzal. Vázanost popisem skutku nepřipustila, aby se kárný senát mohl zabývat jinými aspekty jednání kárně obviněného. Předmětem kárného obvinění (popis skutku) bylo jednání spočívající v tom, že kárně obviněný v dopise ze dne , který zaslal svým dlužníkům, manželům S., tyto vyzval k zaplacení částky Kč s tím, že budeli výzvě vyhověno, vezme zpět konkurzní přihlášku, kterou podal jeho právní předchůdce, a podá návrh na výmaz zástavního práva. Proto kárný senát posuzoval pouze otázku, jak se kárně obviněný choval vůči manželům S., a nezabýval se např. otázkou, jak se choval k dalšímu zástavci V. P. Jinými slovy, kárný senát se v tomto případě řídil pouze popisem skutku uvedeným v kárné žalobě. Jinak by musel totiž jednání kárně obviněného rozšířit, to však je nepřípustné, neboť by tím rozšířil meze žalovaného skutku. Uvedenými důkazy zjištěný skutkový stav proto kárný senát hodnotil takto: Podle občanského zákoníku ve znění do roku 2001 byl zástavcem ten, kdo dal věc do zástavy (podle dnešního znění zástavní dlužník). Zástavcem mohla a může být osoba odlišná od dlužníka tak, jak se to stalo v tomto případě. Zástavci byli mimo jiné manželé S., dlužníkem byla společnost X., s. r. o. Podle 26b bod 65 zák. č. 105/2000 Sb. byl dřívější zákon č. 328/1991 Sb., o konkurzu a vyrovnání, změněn v 27 odst. 5 tak, že osoby, jejichž věci, práva nebo pohledávky zajišťují pohledávky vůči úpadci, správce vyzve, aby do 30 dnů vyplatily ve prospěch konkurzní podstaty zajištěné pohledávky nebo aby ve stejné lhůtě složily cenu věci, práva nebo pohledávky, jimiž je pohledávka zajištěna. Nevyplatí-li uvedené osoby zajištěnou pohledávku, zapíše správce věc do soupisu podstaty. Toto zákonné ustanovení platilo v době jednání kárně obviněného. Kárně obviněný ve svém dopise ze dne tento právní stav nerespek- 14

16 č. 2/2008 toval, když uváděl, že by mohl zařídit výmaz zástavního práva manželů S., pokud mu zaplatí částku Kč. Tento jeho návrh byl však po právní stránce evidentně nemožný, neboť za dané právní situace nemohl dosáhnout ničeho jiného než zápisu nemovitostí, které byly předmětem zástavního práva, do konkurzní podstaty, nebo výplaty hodnoty pohledávky do konkurzní podstaty. Obhajoba kárně obviněného, že jednal v právním omylu, neobstojí. Kárně obviněný je advokátem a na jeho jednání (i mimo výkon advokacie) jsou kladeny zcela jiné požadavky, než na řadového obchodníka. To, co si může při jednání s obchodním partnerem dovolit obchodník, to nemusí být dovoleno advokátovi, který je povinen respektovat pravidla profesionální etiky. Ujištění kárně obviněného o eventuálním výmazu zástavního práva v katastru nemovitostí bylo nepravdivé. Kárný senát se seznámil s právními názory, které kárně obviněný připojil ke svému vyjádření ve věci. Tyto právní názory samozřejmě nehodnotil jako důkazy, avšak hodnotil je z hlediska subjektivní stránky jednání kárně obviněného. Kárný senát připouští, že kárně obviněný nemusel v této věci zastávat naprosto správný právní názor. V této věci však nejde pouze o naprosto správný právní názor, který je mnohdy zjistitelný až z rozhodnutí Nejvyššího či Ústavního soudu. Skutečně jde pouze o to, že kárně obviněný nabídl nemožné plnění (výmaz zástavního práva) oproti zaplacení částky Kč, přičemž tato částka představovala více než dvojnásobek hodnoty jeho pohledávky. Kárný senát pak také zcela neuvěřil obhajobě kárně obviněného, že jeho dopis ze dne , adresovaný mimo jiné manželům S. a napsaný na firemním papíře advokátní kanceláře kárně obviněného s připojením jeho razítka jako advokáta, byl učiněn omylem. I ze samotné výpovědi kárně obviněného vyplývá, že se omylů v této věci dopustil vícekrát. Veškerá svá pochybení totiž omlouvá omylem. Je také třeba se zabývat působením dopisu na druhou stranu. Jinak působí dopis, který není firemním dopisem advokáta, oproti dopisu advokáta. Veřejnost jistě vnímá jinak dopis advokáta jako právního odborníka oproti dopisu soukromému. Proto měl kárně obviněný věnovat více pozornosti obsahu a formě svého dopisu. Pro kárný senát bylo dosti neuvěřitelné, že by kárně obviněný skutečně nevěděl, že sám, bez spolupráce se správcem konkurzní podstaty, s konkurzním soudem a event. s výborem věřitelů, nemohl sám o sobě zástavní právo vymazat z katastru nemovitostí. V této části proto kárný senát jeho výpovědi neuvěřil a ohledně věrohodnosti pak jenom připomíná okolnosti, za kterých kárně obviněný předmětnou pohledávku nabyl (proti svému bývalému klientovi a vlastně jiné pohledávky od postupitele, než proti bývalému klientovi, nepřevzal). Proto kárný senát převzal skutkové hodnocení tak, jak je uvedeno v kárné žalobě pod bodem 2 s tím, že jednání kárně obviněného spočívalo v dopise ze dne a že manželé S. nebyli jeho věřiteli, ale jeho zástavci. Při právním hodnocení věci přisvědčil kárný senát obhajobě kárně obviněného, že uvedeným jednáním nesledoval své zájmy před zájmy svého klienta. Takovéto jednání ve skutku popsaném v kárné žalobě skutečně vysledovat nelze. Kárně obviněný za okolností, které nejsou předmětem kárné žaloby, koupil pohledávku, kterou si sám vymáhal. Kdyby byla předmětem kárné žaloby samotná koupě předmětné pohledávky, pak by snad bylo možno se zabývat posouzením, zda kárně obviněný nějakým způsobem jednal na úkor svého bývalého klienta. Kárná žaloba 15

17 č. 2/2008 však kárně obviněnému takovéto jednání za vinu neklade a proto, jak shora uvedeno, se tímto jednáním kárný senát nezabýval. Skutek, který je popsán v kárné žalobě, však kárný senát hodnotit musel. Jednání advokáta, který vyzývá své zástavce k tomu, aby mu zaplatili částku více než dvojnásobnou, než je skutečná hodnota jeho pohledávky, a za to jim slibuje objektivně nemožné plnění, je obecně nečestné a nepoctivé. Otázka cti advokáta není závislá na tom, jaké zastává právní názory. Čest je obecnou morální kategorií. Vstupuje-li advokát do obecných obchodních vztahů, musí se přesto řídit etickými zásadami advokáta, neboť ty dopadají i na jeho jiná jednání, než při samotném výkonu advokacie. Podle čl. 4 odst. 1 etických pravidel je advokát povinen všeobecně poctivým, čestným a slušným chováním přispívat k důstojnosti a vážnosti advokátního stavu. Jinými slovy, advokát je v obchodních vztazích poněkud diskvalifikován tím, že nemůže jednat jako jiný jeho obchodní partner, který takovými pravidly vázán není. Nicméně, jestliže se advokát přesto zapojí do obchodních vztahů, musí dodržovat pravidla, která se na jeho chování vztahují. Proto kárný senát nemohl posoudit jednání kárně obviněného jinak, než jako nečestné. Požadovat (byť snad pouze jako vyjednávací cenu) dvojnásobnou částku, než jaká je hodnota pohledávky, není obecně čestné. Tak by skutečně mohl vyjednávat pouze obchodník, ne však advokát. Jinak zní návrh od advokáta odborníka, jinak od obchodníka, neprávníka. V souvislosti s příslibem výmazu zástavního práva z katastru nemovitostí pak jednání kárně obviněného může připomínat i některá jednání popsaná v trestním zákoně. Proto bylo jednání kárně obviněného jistě nečestné. Otázka poctivosti jednání pak podle názoru kárného senátu předpokládá jistou kvalitu subjektivní stránky. Advokát jednající v omylu jistě nejedná nepoctivě (byť však i takovéto jednání může být nečestné). V otázce poctivosti jednání však kárný senát (jak shora uvedeno) neuvěřil obhajobě kárně obviněného v tom, že nevěděl, že prohlášením konkurzu další úroky nepřistupují, že po prohlášení konkurzu nemohl dosáhnout sám, bez správce konkurzní podstaty, výmazu zástavního práva zástavců z katastru nemovitostí, že dopis ze dne byl omylem napsán na firemním papíře, s firemním označením a že byl omylem opatřen razítkem advokáta. Jde o příliš mnoho omylů, než aby bylo možno uvěřit, že kvalitní advokát, který dosud nebyl postižen žádným kárným opatřením, by se mohl takové řady omylů v jedné jediné věci dopustit. Naopak z provedených důkazů vyplývá, že svoji obchodní nabídku, adresovanou manželům S., chtěl kárně obviněný ještě zdůraznit tím, že ji učinil právě na firemním papíře a s firemním označením. Proto je jednání kárně obviněného nutno označit jako jednání nepoctivé, neboť za zaplacení více než dvojnásobku své pohledávky sliboval provést nemožné (zákonem nedovolené) plnění. Jednání kárně obviněného pak přímo souviselo s výkonem advokacie. On sám zapříčinil, že vůči svým dlužníkům vystupoval jako advokát. To vyplývá nejen z formálního posouzení jeho dopisu ze dne , jak shora uvedeno, ale i z vlastního obsahu tohoto dopisu. Např. v něm kárně obviněný informoval zástavce, že jejich reakci očekává na telefonním čísle své advokátní kanceláře. Kárně obviněný tak neoddělil své soukromé jednání od výkonu advokacie, vůči svým dlužníkům vystupoval jako advokát, a proto bylo nutno uzavřít, že k předmětnému jednání došlo při výkonu advokacie. 16

18 č. 2/2008 Předmětným jednáním proto kárně obviněný porušil ust. 16 odst. 2 a 17 zákona o advokacii ve spojení s čl. 4 odst. 1 Pravidel profesionální etiky advokátů ČR. Ustanovení čl. 4 odst. 4 těchto etických pravidel má širší rozsah než ust. 16 odst. 2 zákona o advokacii. Ust. čl. 4 odst. 1 etických pravidel se vztahuje na chování advokáta i mimo výkon advokacie. Zavazuje jej ke všeobecně poctivému, čestnému a slušnému chování. Toto pravidlo kárně obviněný porušil bez ohledu na to, zda je bylo možno posoudit také jako výkon advokacie. Při volbě kárného opatření vycházel kárný senát z úvahy, že kárně obviněnému je v tomto případě nutno uložit pokutu podle ust. 32 odst. 3 písm. c) zákona o advokacii. Pro volbu tohoto druhu kárného opatření svědčí především povaha jednání kárně obviněného a jeho nekritický postoj ke kárnému obvinění. Kárný senát vycházel i z jeho zjištěných majetkových poměrů, které jsou natolik slušné, že uložená pokuta se v jeho majetkové sféře neodrazí nijak citelně. Bral v úvahu i skutečnost, že kárně obviněný nebyl dosud kárně postižen, že má tři děti a jeho rodina je závislá na jeho příjmu. Po přihlédnutí ke všem těmto zákonným kritériím se uložená pokuta ve výši Kč proto jeví jako přiměřená. Uznal-li kárný senát kárně obviněného vinným kárným proviněním, nezbylo, než mu uložit také povinnost zaplatit náklady kárného řízení ve výši 3000 Kč v souladu s ust. 33a zák. č. 85/1996 Sb., v platném znění, a usnesení ČAK uveřejněného v č. 2/1999 Věstníku ČAK. Proti tomuto rozhodnutí podal kárně obviněný odvolání, ve kterém vyslovil nesouhlas s právním hodnocením svého jednání a namítl, že uložená sankce je podle jeho názoru nepřiměřená. Poukázal na to, že v době, kdy k jednání došlo, jednal v určitém omylu, kdy neměl ještě osvojenu poslední novelu zákona o konkurzu a vyrovnání a že by k této skutečnosti mělo být přihlédnuto. Dále uvedl, že jeho dopis ze dne byl míněn jako výzva k jednání. Akceptoval názor kárného senátu, že na advokáta dopadají přísnější pravidla jednání, ovšem na druhé straně připomíná, že původně byla kárná žaloba podána rovněž proto, že měl upřednostnit své zájmy nad zájmy klientské, což prokázáno nebylo, resp. po omezení kárné žaloby již tato část jednání projednávána není, a přesto, pokud jde o kárné opatření, bylo uloženo ve formě pokuty, jejíž výše je jen o něco nižší, než byla pokuta původní. Připomněl i dobu, po kterou celé kárné řízení probíhá, a závěrem navrhl, aby napadené rozhodnutí bylo zrušeno, on kárné žaloby zproštěn, případně aby mu byla uložena nižší sankce, tedy mírnější kárné opatření. Rozhodnutím odvolacího senátu kárné komise ČAK ze dne bylo dle 32 písm. c) vyhl. č. 244/1996 Sb. advokátního kárného řádu napadené kárné rozhodnutí potvrzeno a odvolání kárně obviněného bylo zamítnuto. Odvolací senát ve věci rozhodoval ve smyslu ust. 27 odst. 1 vyhl. č. 244/1996 Sb. tak, že ve věci nenařídil jednání, když jeho nařízení nebylo k řádnému posouzení věci nezbytně nutné. Odvolací senát rovněž v rámci své přezkumné pravomoci přezkoumal výrok odvoláním napadeného rozhodnutí dotčený a přezkoumal i správnost kárného řízení, které tomuto výroku předcházelo, přičemž se zabýval i případnými vadami, 17

19 č. 2/2008 které odvoláním nebyly vytýkány, pokud by mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci samé, a to vše v souladu s ust. 28 citované vyhlášky. Následně odvolací senát dospěl k závěru, že kárný senát ve věci rozhodl správně, pokud kárně obviněného uznal vinným a při uznání viny rozhodl o napadeném kárném opatření. K tomuto závěru vedou odvolací senát následující skutečnosti: Jak již z předchozího řízení se podává, ve věci rozhodoval kárný senát poté, kdy bylo původní rozhodnutí kárného senátu, jež bylo i předmětem odvolacího řízení, zrušeno rozsudkem Městského soudu v Praze. V rámci tohoto rozsudku soud jednoznačně konstatoval, že k naplnění skutkové podstaty porušením ust. 16 odst. 2 a 17 zákona o advokacii došlo tím, že kárně obviněný pohledávku, kterou nabyl za svými bývalými klienty, tuto proti nim uplatňoval způsobem, jak je uvedeno v napadeném kárném rozhodnutí. Podstatným v rámci rozhodování Městského soudu v Praze i z hlediska zrušení původního napadeného rozhodnutí bylo to, že původní rozhodnutí se jevilo nepřezkoumatelným z hlediska toho, jaký konkrétní zájem a u kterého konkrétního klienta měl kárně obviněný nadřadit zájmy vlastní, a dále pak, že z tohoto pohledu nebyly zkoumány souvislosti smlouvy o postoupení pohledávky. Poté, co kárný žalobce omezil kárnou žalobu jen na skutek, tak, jak je vymezen v napadeném kárném rozhodnutí, odpadlo dokazování, na které rozsudek Městského soudu v Praze poukázal. Proto se také kárný senát zabýval v rámci dalšího řízení jen těmi skutkovými okolnostmi, které byly podstatné pro jeho rozhodování. Tyto skutkové okolnosti, jak kárně obviněný sám ve svém odvolání uvedl, vycházejí z jeho doznání a z listinných důkazů. Nezbývá tedy, než tyto skutkové okolnosti, bezpochyby zjištěné, náležitým způsobem hodnotit. V tomto směru odvolací senát nemá důvod jakýmkoli způsobem zasáhnout do napadeného rozhodnutí kárného senátu, když současně konstatuje, že toto rozhodnutí je pečlivě odůvodněno, je z něho patrno, jakými závěry se kárný senát řídil a proč jeho právní závěry ze skutkových zjištění jsou závěry takovými, že je nutno považovat je za správné. Odvolací senát se s těmito závěry zcela jednoznačně ztotožňuje, zejména pokud se kárný senát zabývá otázkami, na něž kárně obviněný poukazuje, tedy otázkou omylu, jakož i otázkami, které mají přímý vztah k výkonu advokacie a k tomu, jak je tento výkon advokacie stavovskými předpisy, jakož i zákonem o advokacii předpokládán. Kárný senát se také pečlivě zabýval právě opakovanými připomínkami kárně obviněného, který omyl zdůrazňoval v rámci celého řízení. Dospěl však ke stejnému závěru jako kárný senát, že na kárně obviněného je třeba pohlížet jako na profesionála a všechna pochybení nelze vyložit jen jeho omylem bez jakýchkoli následků. Odvolací senát proto v právním hodnocení odkazuje na závěry kárného senátu s tím, že na těchto závěrech, jak již naznačeno, není zapotřebí nic měnit ani dodávat. Odvolací senát neshledal ani pochybení, pokud jde o výši uložené pokuty, neboť v průběhu celého řízení kárně obviněný jevil poměrně nekritický přístup ke svému jednání jako takovému. Kárný senát v rámci uložené pokuty zhodnotil i skutečnost, že se jednalo o kárné provinění, k němuž došlo již před delší dobou, a z hlediska výše pokuty vyhodnotil správně i osobní a majetkové poměry kárně obviněného. Nutno zdůraznit, že zvolené kárné opatření, tedy pokuta, byla uložena prakticky při samé spodní hranici zákonné sazby, která jde až do stonásobku minimální měsíční mzdy. Za všech těchto okolností neměl odvolací senát důvod 18

20 Kárný žalobce podal na kárně obviněného kárnou žalobu pro skutek, uvedený ve výroku tohoto rozhodnutí. Kárnou žalobou mu bylo kladeno za vinu, že k přípisu, kterým soudu oznamoval ukončení svého právního zastupování klientky M. Š., přiložil i dopis, kterým oznamoval M. Š. ukončení svého právního zastupování, a v tomto dopise své klientce citoval i výroky, které mu klientka telefonem sdělila na adresu soudce, který měl provést místní ohledání, čímž měl závažným způsobem porušit svoji povinnost zachovávat mlčenlivost o všech skutečnostech, o nichž se dozvěděl v souvislos- Sbírka kárných rozhodnutí ČAK č. 3/2008 k tomu, aby jakýmkoli způsobem provedl zásah do napadeného kárného rozhodnutí. Proto bylo rozhodnuto tak, jak je patrno z výrokové části tohoto rozhodnutí. č. 3 Pokud advokát k přípisu, kterým soudu oznamuje ukončení svého zastupování klienta, přiloží i dopis adresovaný klientce, ve kterém cituje údajné výroky, jež mu jeho klientka sdělila na adresu soudce, závažným způsobem porušuje povinnost mlčenlivosti a dopouští se kárného provinění. Rozhodnutí odvolacího kárného senátu ČAK ze dne sp. zn. K 109/02 Rozhodnutím kárného senátu kárné komise ČAK ze dne byl kárně obviněný K. K. mimo jiné uznán vinným, že k dopisu, kterým soudu oznamoval ukončení zastupování klientky M. Š., přiložil i dopis, kterým oznamoval M. Š. ukončení svého právního zastupování a v tomto dopise své klientce citoval údajné výroky, které mu tato jeho klientka telefonicky sdělila na adresu soudce, který měl provést místní ohledání, tedy závažným způsobem porušil svou povinnost zachovávat mlčenlivost o všech skutečnostech, o nichž se dozvěděl v souvislosti s poskytováním právních služeb, a tak snížil důstojnost a vážnost advokátního stavu, čímž porušil ust. 21 odst. 1 a 17 zák. č. 85/1996 Sb., o advokacii, v platném znění, ve spojení s čl. 4 odst. 1 Pravidel profesionální etiky advokátů ČR. Tím se dopustil kárného provinění, za které se mu dle 32 odst. 3 písm. c) uvedeného zákona ukládá jako kárné opatření pokuta ve výši Kč. Kárně obviněný je povinen nahradit České advokátní komoře na nákladech kárného řízení částku 3000 Kč. Pokuta i náklady kárného řízení jsou splatné do 15 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí na účet ČAK. Z odůvodnění: 19

21 č. 3/2008 ti s poskytováním právních služeb, a tak snížit důstojnost a vážnost advokátního stavu a porušit tak ust. 21 odst. 1 a 17 zákona o advokacii, ve spojení s čl. 4 odst. 1 Pravidel profesionální etiky advokátů ČR. Kárně obviněný se ke kárné žalobě písemně i ústně při jednání vyjádřil tak, že se necítí být vinen, že si není vědom porušení zákona ani stavovských předpisů, neboť v žádném případě soudu kromě oznámení o vypovězení plné moci nezaslal nic jiného, byť posléze připustil, že se mohlo stát, že k dopisu, kterým soudu sděloval vypovězení plné moci klientce, mohla být přiložena též jakákoli jiná listina. O tom, že se to však stalo, kárně obviněný uvedl, že o tom nemá žádné povědomí ani on, ani žádný z jeho zaměstnanců. Ke svým osobním a majetkovým poměrům uvedl, že je ženatý, má dvě děti, které žijí s jeho manželkou v SRN, jeho zdravotní stav je přiměřený věku, žádný nemovitý majetek nevlastní a nevlastní s výjimkou vybavení své advokátní kanceláře a osobního auta v hodnotě cca 6000 eur ani jiný majetek. Kárný senát provedl dokazování osobním výslechem kárně obviněného, jeho písemným vyjádřením ze dne , obsahem jeho sdělení soudu ze dne , stížností ze dne , dopisem stěžovatelky ze dne včetně přílohy a sdělením OS pro Prahu 6 ze dne včetně příloh. Z provedeného dokazování kárný senát mimo jakoukoli pochybnost zjistil, že kárně obviněný prostřednictvím své advokátní kanceláře doručil OS pro Prahu 6 dopis, ve kterém soudu oznamoval ukončení svého zastupování klientky M. Š., k němuž jako přílohu připojil dopis, který adresoval stěžovatelce a ve kterém podrobně popisuje důvody, které jej vedou k ukončení zastupování a ve kterém cituje údajné výroky, jež mu klientka telefonicky sdělila na adresu soudce. K tomuto závěru kárný senát dospěl i přesto, že kárně obviněný doručení uvedeného dopisu soudu původně popíral a teprve později připustil možnost, že prý nevědomky mohlo k doručení tohoto dopisu soudu dojít. Že se tak skutečně stalo, bylo zjištěno nejen z obsahu samotného dopisu, ale především ze sdělení soudu ze dne , že sdělení kárně obviněného bylo soudu zasláno včetně jedné přílohy. Za uvedeného stavu proto kárný senát považoval obhajobu kárně obviněného za nepravdivou. I kdyby kárný senát teoreticky připustil, že k dotyčnému vypovězení plné moci byl uvedený dopis připojen omylem, pak tato verze se jeví jako nevěrohodná. Kárný senát se tedy zabýval úvahou, zda uvedené skutečnosti mohou mít z hlediska kárné odpovědnosti kárně obviněného zásadní význam. V této souvislosti je nutno zdůraznit, že bylo jeho profesní povinností dbát se vší pečlivostí o to, aby nejen v tomto případě byla adresátovi doručována pouze ta korespondence, která mu přináleží, a to především s přihlédnutím k povinnosti advokáta zachovávat mlčenlivost o všech skutečnostech, s nimiž se seznámil nebo mu vešly ve známost v průběhu právního zastupování. Právě s kladením důrazu na tuto jednu ze stěžejních povinností advokáta kárný senát usoudil, že je nerozhodné, zda k takovému pochybení došlo omylem, ať již advokáta samotného, nebo kteréhokoli ze zaměstnanců jeho advokátní kanceláře. Proto také kárný senát nepovažoval za potřebné provádět v tomto směru další dokazování. 20

22 č. 4/2008 Z takto zjištěného skutkového stavu kárný senát proto dospěl k názoru, že jednání kárně obviněného v tomto směru naplňuje veškeré znaky kárného provinění a že kárně obviněný jednoznačně porušil ust. 21 odst. 1 a 17 zákona o advokacii ve spojení s čl. 4 odst. 1 Pravidel profesionální etiky advokátů ČR. Pokud se týká úvahy o uložení kárného opatření, kárný senát vzal v úvahu veškeré hodnotící skutečnosti, zejména závažnost kárného provinění, skutečnost, že je kárně obviněnému ukládáno kárné opatření za dvě kárná provinění, osobu kárně obviněného a jeho osobní a majetkové poměry. S přihlédnutím ke všem těmto kritériím považoval kárný senát za adekvátní uložit kárně obviněnému kárné opatření ve formě pokuty dle ust. 32 odst. 3 písm. c) zákona o advokacii, a to ve výši Kč. Rozhodnutí o povinnosti kárně obviněného stran úhrady nákladů kárného řízení vychází z ustanovení 33a odst. 2 zákona o advokacii ve spojení s čl. 1 usnesení představenstva ČAK č. 2/1999 Věstníku. Proti tomuto rozhodnutí podal kárně obviněný odvolání, o němž odvolací kárný senát ČAK svým rozhodnutím ze dne , sp. zn. K 209/02 rozhodl tak, že napadené rozhodnutí kárného senátu ČAK zrušil a změnil tak, že kárně obviněného neuznal vinným spácháním druhého kárného provinění (jehož se měl dopustit tím, že nesplnil povinnost zaplatit školné za kurz, k němuž se přihlásil), potvrdil však napadené rozhodnutí ve výroku o porušení povinnosti mlčenlivosti kárně obviněným. V tomto směru se plně ztotožnil se závěry, které učinil kárný senát prvého stupně a s ohledem na to, že kárně obviněný byl uznán vinným jen spácháním jednoho deliktu, přiměřeně mu snížil uloženou pokutu jen na částku Kč. č. 4 S výkonem advokacie se neslučuje jakýkoli postup, který může být jinou osobou subjektivně vnímán jako vydírání, ani postup, kdy advokát bezdůvodně rozšiřuje vztah klienta a jeho protistrany na další osoby, které nejsou účastníky daného sporu. Rozhodnutí kárného senátu kárné komise ČAK ze dne sp. zn. K 25/2008 Kárně obviněný M. V. byl uznán vinným, že jako právní zástupce A. B. ve věci vymáhání její pohledávky vůči J. V. zaslal dne rodičům J. V. dopis, kterým je vyzval k tomu, aby využili svého rodičovského vlivu na J. V. k tomu, aby uhradil své dluhy s tím, že pokud J. V. tak neučiní, rodině rodičů J. V. budou způsobeny nemalé problémy, tedy - při výkonu advokacie nejednal čestně, - při výkonu advokacie nepostupoval tak, aby nesnižoval důstojnost advokátního stavu, když za tím účelem nedodržoval pravidla profesionální etiky ukládající mu povinnost všeobecně poctivým, čestným a slušným chováním přispívat k důstojnosti a vážnosti advokátního stavu, 21

23 č. 4/2008 čímž porušil ust. 16 odst. 2 a 17 zák. č. 85/1996 Sb., o advokacii, v současném znění, ve spojení s čl. 4 odst. 1 Pravidel profesionální etiky. Podle 32 odst. 5 tohoto zákona se upouští od uložení kárného opatření. Kárně obviněný je povinen zaplatit České advokátní komoře náhradu nákladů kárného řízení ve výši 3000 Kč, splatnou do 15 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí na účet ČAK. Z odůvodnění: Kárný žalobce podal na kárně obviněného kárnou žalobu pro skutek, uvedený ve výroku tohoto rozhodnutí. Na Českou advokátní komoru se obrátil svým dopisem stěžovatel J. V., otec pana J. V., vůči němuž kárně obviněný vymáhal pohledávku své klientky A. B. Z dopisu vyplývá, že po přečtení dopisu kárně obviněného ze dne se manželka stěžovatele nervově zhroutila, neboť ve výzvě je obsažena mimo jiné výhružka, že navíc způsobí naší rodině nemalé problémy. Stěžovatel má za to, že advokát nemá důvod ani právo takovým způsobem vyhrožovat, a dodal, že jeho syn je zletilý, je mu 40 let a sám si nese odpovědnost za své jednání. Kárně obviněný ve svém písemném vyjádření mimo jiné nepopřel, že na výslovné přání svého kolegy advokáta J. B., s nímž vykonává advokacii ve sdružení, převzal zastoupení jeho manželky paní A. B. ve věci vymáhání jejích pohledávek vůči panu J. V. V jejím zastoupení dlužníka vyzval k zaplacení jeho dluhu a když ten nereagoval, na výslovnou žádost své klientky připravil a odeslal rodičům dlužníka dopis, obsahující žádost o vyvinutí příslušného vlivu na jejich syna, směřující k úhradě jeho dluhu. K tomu uvedl, že jeho úmyslem nebylo protiprávním způsobem vyhrožovat stěžovateli nebo jeho manželce. Tato jeho tvrzení byla potvrzena rovněž dopisem jeho klientky A. B. i dopisem JUDr. V. B., v němž se tento kolega kárně obviněného k jeho údajům v celém rozsahu připojil. Při jednání kárného senátu kárně obviněný uvedl, že na straně stěžovatelů se nejednalo o cizí lidi, neboť stěžovatel pracoval po nějakou dobu v advokátní kanceláři jeho kolegy JUDr. V. B. jako její zaměstnanec, přimlouval se, aby jeho syna vzal do podnikání a že po určité době toto podnikání bylo také společně realizováno. JUDr. V. B. pak ze společného podnikání odešel a majetkové podíly na příslušných společnostech za výhodných podmínek převedl na syna stěžovatele, který však do dnešního dne dluh nezaplatil a na jeho společnost byl pak vyhlášen konkurz. Přihlášené pohledávky dosahují výše cca půl miliardy korun. Sám stěžovatel byl po určitou dobu jednatelem jedné z dotčených společností a o celé záležitosti dobře věděl, neboť byl navíc osobně přítomen uzavření smluv o převodu obchodního podílu ze strany manželky svého kolegy JUDr. V. B. Co se týče výše uvedeného dopisu, který byl odeslán stěžovateli, ten ve skutečnosti koncipoval JUDr. V. B. a kárně obviněný jej pouze podepsal. 22