CUKŘENKA časopis pro sběratele hygienicky baleného cukru a všechny další cukromily a podporovatele. Vydává Klub sběratelů baleného cukru, z. s.

Transkript

1 CUKŘENKA časopis pro sběratele hygienicky baleného cukru a všechny další cukromily a podporovatele. Vydává Klub sběratelů baleného cukru, z. s. Elektronická verze Redakční rada: Pavel Tlustý & Jaroslav Kolín. redakce@ksbc.cz Adresa redakce: Ing. Pavel Tlustý, Olbramovická 712, Praha 4, tel Toto číslo vyšlo v říjnu 2015 v nákladu 70 výtisků. NEPRODEJNÉ!!! Nevyžádané příspěvky včetně cukrových se s díky nevracejí

2 Úvod, zprávy z klubu Milí čtenáři, přežili jsme letošní tropické léto, v němž se nedalo nic dělat, než ležet někde u vody, a využivše zářijového ochlazení, jsme tu s posledním letošním číslem Cukřenky. Samozřejmě v něm nechybí povídání o brněnské burze včetně obrázků jednak od našeho redaního týmu, jednak od Hanky Blažkové, Jirky K. a Jana Smítky. Externím přispěvatelům děkujeme. Podařilo se nám vypáčit z Katky Pelcové článek o brněnských pověstech a otiskujeme jej včetně ukázek s příslušné série, která byla vydána pro účastníky brněnské burzy. Tam jsme se také seznámili s předsedou portugalského klubu sběratelů a následně jsme jej podrobili výslechu o tamních poměrech, který rovněž otiskujeme. Je to zajímavé čtení. Nechybí ani dokončení stručného povídání o historii našeho klubu, jehož první část byla otištěna v minulém čísle, informace o prázdninových akcích a tradiční křížovka. Jak jsme slíbili, otiskujeme také výsledky hospodaření klubu za rok 2014, které budeme schvalovat na výroční schůzi. Ve svých poštovních zásilkách najdou jejich příjemci kromě tohoto čísla Cukřenky i pozvánku a přihlášku na výroční schůzi v Novém Boru. A protože toto je poslední letošní číslo Cukřenky, dovolujeme si všem popřát mnoho zdaru a těšíme se na setkání na našich stránkách v roce Výbor informuje Redakce. Přes prázdniny se toho moc nedělo. Probíhají přípravy výroční členské schůze, která se bude konat v sobotu 14. listopadu 2015 v Novém Boru. Pozvánka visí na našich klubových stránkách. Hlaste se pokud možno elektronickou cestou na formuláři na adrese odkaz na něj najdete i v pozvánce na webových stránkách. Lze se samozřejmě přihlásit i prostřednictvím obyčejné pošty. Uzávěrka přihlášek je stanovena na pátek 30. října, případné opožděné přihlášky také nějak vyřídíme, ale raději na to nespoléhejte. V pravidelných intervalech budeme na našich stránkách zveřejňovat průběžný seznam dosud přihlášených. Pokud se nebudete moci výroční schůze zúčastnit, máte možnost zmocnit některého jiného člena klubu, aby za vás hlasoval. Příslušný formulář mandátu najdete na našich webových stránkách resp. v příloze v poštovní zásilce. Na výroční schůzi se rovněž budou vydávat klubové série pro rok Pokud si je tam nebudete moci vyzvednout, pověřte tím nějakou spolehlivou osobu, abychom minimalizovali počet následných poštovních zásilek. Jaroslav Kolín Už jste zaplatili členské příspěvky? I když většina členů už má dávno či nedávno zaplaceno, našli se tací, kteří zatím nezaplatili členské příspěvky vůbec. Dovoluji si je proto důrazně požádat, aby se přesvědčili, zda už příspěvky zaplatili a pokud tak dosud neučinili, mají možnost zaplatit buď bankovním převodem na účet klubu, nebo u prezence na výroční schůzi. Protože soudíme, že někteří (i dlouholetí!) členové prostě zapomněli, zveřejníme platný seznam členů až po výroční schůzi. Bylo by rovněž vhodné, aby ti, co již nemají zájem o členství v klubu, nám to nějak sdělili. Upomínat je nebudeme. JK Jak jsme hospodařili v roce 2014 (v Kč) Příjmy - členské příspěvky ,00 - úroky přijaté 8,76 - účast. poplatky burzy ,00 - prodej cukrů 1 480,00 Celkem příjmy ,76 Výdaje - výroba cukrů ,96 - daň z úroků 1,67 - bankovní poplatky 370,00 - ověření podpisu 240,00 - poštovné 4 406,00 - tisk cukřenky 7 060,40 - doména 1 452,00 - drobné výdaje 3 644,00 - pronájem burzy ,00 - občerstvení burzy 4 138,00 Celkem výdaje ,03 Výsledek hospodaření ,27 Peněžní prostředky klubu Stav k celkem ,01 - pokladna 8 926,00 - běžný účet ,01 Stav k celkem ,74 - pokladna 4 229,04 - běžný účet ,70-2 -

3 Pokračování z č. 60. Rok 2007 Již 5. ledna se sešli sběratelé z Ostravy a okolí na bowlingovém turnaji O putovní cukrový pohár. Kromě sportu byly samozřejmě vyměněny mnohé cukry. Záhy nato, 27. ledna jsme v Praze navštívili Výstavu pro sladké jazyky ze sbírek Ivy Hennové a Zdeňka Bubníka. Další výstavku pod názvem Cukr, jak jej neznáte uspořádala v dubnu Katka Pelcová s Drahou Sukupovou v Brně. Probíhaly populární sleziny v Ostravě a Brně a v Praze u Míly Žďárské. Láďa Moulis uspořádal setkání sběratelů na tenisových kurtech v Nové Vsi u Plzně. Historie Kulaté výročí našeho klubu Byl zvolen výbor klubu ve složení Vendula Binková, Jaroslav Kolín, Jitka Schovancová, Romana Sládečková (předsedkyně) a Draha Sukupová. Do revizní komise byly zvoleny Milena Hlinková, Vlasta Holubová a Zdeňka Hudská Rok 2008 S výstavkami ukázek ze sbírek našich členů se v tomto roce doslova roztrhl pytel. Začali to v březnu manželé Adámkovi prezentací klubu na výstavě For Model v Olomouci a Iva Nývltová výstavkou Sladká vášeň v Novém Boru, v domečku u Žďárských proběhla od 28. dubna do 11. května výstavka se dvěma názvy Co jste ještě neviděli a Vánoce ještě neklepou na dveře. Míla uspořádala v září další výstavku, tentokrát v Kouřimi, a Zdeněk Adámek prezentoval v říjnu náš klub na výstavě městské knihovny a neziskových organizací v Přerově. Poslední výstavka se v tomto roce konala v prosinci ve Svinčanech u Přelouče a své cukry s vánoční tématikou na ní představil František Blažek. V pořadí již jedenáctý mezinárodní výměnný den se zásluhou obětavého Josefa Kittnera konal 7. června v Horní Čermné. Již desátý mezinárodní výměnný den se tentokrát konal 19. května v Trenčíně a uspořádali ho manželé Průžkovi a Jaro Michalík. Výroční schůze se pod patronací Jitky Schovancové konala 8. prosince v Křenovicích. Nelze opomenout ani již tradiční setkání sběratelů na novoveských kurtech, které se konalo 6. září. Výroční schůzi ve Stříbře včetně pěkného doprovodného programu uspořádaly zlaté holky ze Stříbra Jana Tofflová a Helena Belšánová

4 Historie Rok 2009 Výstavky ukázek ze sbírek našich členů se v tomto roce konaly tři, z toho dvě v březnu - Sladké mámení Ivy Nývltové v Kamenickém Šenově a prezentace klubu na výstavě For Model v Olomouci, kterou zajistili manželé Adámkovi. V prosinci uspořádala Renata Fironová s rodinou výstavku pro důchodce. 12. mezinárodní výměnný den zorganizovala Lenka Nováková a Iva Hennová spolu s dalšími pomocníky dne 6. června v Praze. Do revizní komise byla zvolena Zdenka Hudská a Vlasta Holubová. Rok 2010 Láďa Moulis uspořádal již šesté posezení na kurtech v Nové vsi, parta cukrových nadšenců navštívila (dokonce dvakrát) Muzeum másla v Máslovicích a uspořádala tam malý výměnný den, několikrát za rok se sešli členové z Brna a okolí a proběhly i tradiční sleziny u Míly Žďárské. Karel Stupka vystavoval své poklady od 15. října do 30. listopadu v Uničově. Na výstavce nazvané Vůně kávy představil kromě cukrů i další exponáty související s historií, přípravou a konzumací kávy. Mezinárodní výměnný se tentokrát přesunul zásluhou Ireny Kundrtové na sever Čech do Litoměřic. Přijelo kolem osmdesáti sběratelů, z toho patnáct ze zbytku Evropy. Na výměnný den přijelo přes 90 sběratelů (doprovázející osoby nepočítaje) a všichni byli spokojeni. Velice úspěšná byla večerní plavba lodí po Vltavě za doprovodu harmoniky a našeho zpěvu a nedělní vycházka za krásami Prahy. 29. srpna jsme se sešli na tenisových kurtech v Nové Vsi a po celý rok se scházeli sběratelé z Brna Výroční schůze se konala 21. listopadu v Kouřimi a tentokrát byla volební. Do nového výboru byli zvoleni Zdeněk Adámek, Jaroslav Kolín (předseda), Kateřina Pelcová, Jitka Schovancová a Pavel Tlustý. Pěkná byla i poburzovní procházka po litoměřických památkách a nedělní výlet na zámek Ploskovice. Na výroční schůzi jsme se sešli 13. listopadu v Uhříněvsi v prostorách školní jídelny, které objevili a zajistili Hanka Smutná a Ruda Bajer zvaný Fous. Bylo nás tam 69. Projednávala se obvyklá agenda a všichni členové dostali nové členské legitimace

5 Historie Výroční schůze se konala opět na severu Čech, tentokrát v Liberci. Velice pěkně ji zorganizovali manželé Odvárkovi. Hanka Smutná ještě na závěr roku nelenila a obohatila svými cukříky uhříněveskou výstavku Sladké Vánoce. Rok 2011 V našich řadách se vynořila mediální hvězda: Slovenská televize navštívila Jiřího Průžka a o jeho sbírání cukru odvysílala 13. ledna krátký šot. I v tomto roce uspořádali naši členové výstavky ukázek ze svých pokladů. Ve dnech 29. a 30. ledna tak učinil v Malenicích Josef Frk a od 12. května do 21. srpna v Žatci Míla Žďárská. Nechyběla ani tradiční prezentace klubu na výstavě For Model. Láďa Moulis uspořádal již sedmé posezení na kurtech v Nové Vsi, několikrát za rok se sešli sběratelé z Brna a okolí, naše dámy si uspořádaly babinec v Litoměřicích a proběhly i tradiční sleziny u Míly Žďárské. Potěšila nás zpráva, že dne 15. října 2011 se konalo v Trenčíně historicky první oficiální setkání osmi slovenských sběratelů HB cukru. 14. mezinárodní výměnný den se konal 18. června pod taktovkou Jitky Schovancové a za pomoci ostatních Brňáků ve Slavkově u Brna. Zúčastnilo se ho 80 sběratelů a všichni byli spokojeni. Byl na ní zvolen výbor klubu ve složení Jaroslav Kolín, Irena Kundrtová, Jiří Průžek, Pavel Tlustý a Michal Valenta. Předsedou byl opět zvolen Jaroslav Kolín. Do revizní komise byly zvoleny: Vlasta Holubová, Zdenka Hudská a Vendula Dubská. Rok 2012 I v tomto roce se naši členové pochlubili svými poklady na několika výstavách. Míla Žďárská vystavovala část své sbírky v Lounech pod názvem Cukr, cukřík, cukříček a Adámkovi na akci For Model v Přerově. Zdeněk Bubník po delší době realizoval výstavku na VŠCHT, na níž natáčela Česká televize. Jiří Průžek vystavoval ukázky baleného cukru v Trenčianské Teplé u příležitosti 111. výročí první tamní kampaně a společně s Jaroslavem Michalíkem instalovali v informačním centru v Trenčíně výstavu s názvem Sladkých 5 gramů, na níž natáčela i televize. V pořadí již 15. mezinárodní výměnný den zorganizovala Hanka Galgóczyová v Písku. Vydařil se, i když účast sběratelů ze zahraničí byla tentokrát slabší. Byla to jejich škoda, protože účastnických cukrů bylo tentokrát skutečně hodně, a to díky bratislavské firmě SNOTY, která nám věnovala pěknou sérii - 5 -

6 Historie s píseckými památkami, a to dokonce ve třech verzích. prohlídku uničovských pamětihodností, ale věnovalo nám i pěkné cukrové série. Poslední srpnovou sobotu se konalo tradiční setkání sběratelů na kurtech, tentokrát zejména ve znamení přebírání fotbalové série EURO Pravidelně probíhala setkání sběratelů v Praze a v Brně. Výroční schůze se konala 17. listopadu v prostorách Dobrovických muzeí. Díky vstřícnosti jejich ředitelky jsme měli možnost navštívit nejen muzejní expozice, ale i dobrovický cukrovar při plné kampani. Na novoveských kurtech jsme se sešli již po desáté a opět bylo veselo. Přijali jsme nabídku Městského muzea a galerie a za jeho vydatné pomoci jsme v Dačicích uspořádali 16. listopadu svou výroční schůzi. O účastnické cukříky se tentokrát postaralo muzeum, klub nechal vyrobit pamětní homolky. Rok 2013 Po pěti letech zorganizovala Katka Pelcová v únoru v Brně výstavku s názvem Cukr s láskou, s láskou k cukru. Jitka Schovancová instalovala v prostorách slavkovského zámku výstavku O historii kostky cukru a o historii slavkovského cukrovaru a v dačickém muzeu byla v rámci oslav výročí vzniku první kostky cukru na světě instalována o prázdninách výstava Sladké pokušení, na niž přispěla svými ukázkami Katka Pelcová. Mezinárodní výměnný den uspořádal Karel Stupka v Uničově za významné podpory města, které nám poskytlo nejen zdarma prostory a komentovanou Tato schůze byla významná zejména tím, že jsme na ní schválili nové stanovy našeho klubu, který se tak s platností od 1. ledna 2014 změnil z občanského sdružení na zapsaný spolek. Funkční období výboru se prodloužilo na tři roky a ve volbách do něj byli zvoleni Jaroslav Kolín (předseda a statutární zástupce), Irena Kundrtová, Jiří Průžek, Pavel Tlustý, Michal Valenta a Irena Vyhlídková. Revizní komise byla potvrzena v dosavadním složení Vendula Dubská, Zdeňka Hudská a Vlasta Holubová (předsedkyně). 11. prosince uspořádal náš člen Martin Klímek malou výstavku cukrů při příležitosti vánočního jarmarku v Základní škole Vyhlídka ve Valašském Meziříčí

7 Historie Rok 2014 Mediální hvězdou se tentokrát stala Míla Žďárská, která v březnu vystoupila jak v České televizi, tak v rozhlase. Kromě toho se jí podařilo realizovat svůj sen muzeum cukrů v domečku. Trochu jsme jí s jeho instalací pomohli, ale většina starostí ležela na ní. Muzeum bylo slavnostně otevřeno 12. června za účasti významných hostů a představitelů modřanské samosprávy. První letní den 21. června jsme uspořádali mezinárodní výměnný den, po pěti letech opět v Praze. Zájem byl obrovský, přijelo přes 90 sběratelů, takže prostory nestačily a s místem jsme se museli uskromnit. Kromě těch oficiálních klubových se uskutečnila i neoficiální setkání našich členů. Láďa Moulis uspořádal již desáté posezení na kurtech v Nové Vsi, několikrát za rok se sešli sběratelé z Brna, Irena Kundrtová dvakrát sezvala své přátele k sobě do Litoměřic, kde si vyměnili své poklady a uskutečnili několik výletů. Výroční schůze, kterou skvěle zorganizovala Soňa Hájková se svou rodinou, se konala 22. listopadu v Plzni. Rokem 2014 končí toto stručné povídání o klubové historii. O tom, co se dělo od začátku roku 2015, se dočtete na dalších stránkách Cukřenky. Brněnská skládačka. Výroba KAMO Částkov

8 Třetí červnová neděle přilákala sběratele nejen z celé republiky, ale i ze zahraničí, do moravské metropole. Pod patronací Katky Pelcové se zde totiž uskutečnilo již 18. mezinárodní setkání příznivců sladkých pytlíčků. Víkendová akce nenabídla jen cukrovou burzu, ale především bohatý doprovodný program, který jsme si hojně užili! Listopad? Je čas začít plánovat Jsem ráda, že jsem si konečně splnila sen pozvat sběratele cukru na burzu do Brna. Když už jsme o tom navážno začali mluvit na loňské burze v Praze, těžko couvat. V listopadu na výročce v Plzni už jsem tedy chtěla mít jasno, kde se v létě potkáme. Brno nabízí různé možnosti, ale najít velký prostor pro výměnu se slušným zázemím, tedy i velké parkoviště a v blízkosti dostupné MHD a ubytování, navíc za rozumnou cenu, to není jen tak. Střední škola informatiky a spojů Čichnova v brněnské městské části Komín nám toto vše umožnila. Původně nám sice nabízeli sál jiný, ale tam bychom se zbytečně mačkali. A pak přišlo slovo na jídelnu a bylo vyhráno. Prostory tedy máme, zaparkovat kde také a i ubytovat všechny hosty určitě zvládneme. Úspěch zní: dobrá propagace a zajímavý program V Plzni jsem tedy prozradila termín a místo. Dalším krokem bylo naplánovat program a vymyslet přihlášky. S tím mi pomohl Jirka. Veškeré informace totiž umísti na web sugar-brno.wz.cz, který vytvořil právě pro potřeby burzy. Vše na jednom místě. Pak už jen doladit program, který jsme plánovali, a můžeme spustit elektronické přihlašování. A začalo to naplno! Jitka Schovancová už před koncem roku zamluvila prohlídky ve vile Tugendhat, funkcionalistické památce UNESCO, ale i s tak dostatečným předstihem jsme měli dosti limitovaný počet přihlášených. Dále jsem zarezervovala místa pro večeře v restauracích, kde nám vyšli vstříc, i když jsme ještě nevěděli, zda bude ze strany sběratelů zájem. Naštěstí byl veliký, no jo, hlad je náš nepřítel! A v neděli pojedeme parníkem na Veveří. Rozhodnuto! Cukry, tašky, dárečky Další, co je pro burzu nezbytné, jsou pěkné cukry, přece jen to je cíl sběratelského setkání, doplnit naše sladké sbírky novými a zajímavými kousky. Pro brněnskou burzu jsem už s předstihem plánovala několik motivů. Nakonec jsem neodolala tradičním památkám, v Brně je jich tolik, že by byla škoda alespoň některé na cukrech nezvěčnit. Z výběru vznikla série 16 ks, kterou vyrobila brněnská firma Packing Park s. r. o. (značka Cukr Brno, dříve firma Abrahámek), motivy namalovala moje kamarádka Jitka Hemzová. Mezinárodní výměnný den Letní burza zavítala do Brna Druhá série, Brněnské pověsti, vznikla z pera Moniky Daňkové, také mojí dobré kamarádky. Obě série jsme volili tak, aby byly netradiční, doufáme, že se vám líbí. Puzzle už jsme dlouho jako burzovní cukry neměli, sáhli jsme proto po osvědčené klasice - firmě Kamo Částkov -výsledkem je historický motiv města na skládačce. Cukry jsme zabalili do tašek, které pro brněnskou burzu nechala vyrobit sběratelka Zuzka Filingrová a její firma, za což moc děkujeme. Dále jste mohli najít na stolech propagační materiály o Brně a Jihomoravském kraji, abyste se také dozvěděli něco zajímavého o místě, kam jste přijeli Burza může začít Samotná akce odstartovala v pátek prohlídkou vily Tugendhat. Ti, kteří se zavčas přihlásili, měli možnost prohlédnout si technické zázemí i obytné prostory této jedinečné památky moderní architektury. My, co jsme se na prohlídku nedostali, jsme zatím chystali prostory pro výměnu. Sál jsme připravili asi za tři hodiny, ono se to nezdá, ale než rozložíte stoly, rozdáte dárečky, nalepíte směrovky a další nezbytnosti, je téměř večer

9 Mezinárodní výměnný den Mezitím přijela spousta sběratelů, našinců i zahraničních, např. Portugalec Adolfo Lopo nebo sběratelky z Německa. Večerní posezení se konalo v restauraci Večeřův dvůr poblíž místa burzy. Přišlo asi 70 účastníků, s tak velkým počtem jsme ani nepočítali. Ale myslím, že jsme se vešli pěkně. Počasí nám přálo, takže někteří si venkovní sedánek protáhli až do pozdního večera. V sobotu ráno jsme si ještě přivstali a doladili zbytek příprav. Kolem půl deváté se začali scházet sběratelé a přijížděli další. Celkem bylo na burze téměř 130 osob. A pak už se jen měnilo, pobíhalo kolem stolů, hrabošilo. Věřím, že si každý přišel na své. Já jsem pobíhala především mezi účastníky, takže jsem si sice cukry žádné neukořistila, ale díky kamarádům a jejich sladkým dárečkům jsem si doplnila opět spoustu novinek do sbírky. Děkuji vám všem, moc mě to potěšilo. Samotná výměna byla zahájena přesně v 11 hodin. Snažili jsme se, aby do prostoru výměny před burzou nikdo nechodil a každý tak měl stejné možnosti výměny. Nabírat síly na hrabání mohli všichni před burzou s kávou či dobrůtkami od kuchařinek v prostoru k tomu určeném. Po druhé hodině se sál začal vyprazdňovat. Někteří ještě seděli, povídali nebo vzpomínali nad stránkami klubové kroniky na akce již proběhlé. Ve tři hodiny byl sál už prázdný, jen se spoustou stolů, které jsme rychle uklidili a mohli se tak těšit na další program. Víkend ještě zdaleka nekončí. Brněnský drak i nedobytný hrad - 9 -

10 Mezinárodní výměnný den Protože si myslím, že když už vážíte v rámci burzy dlouho cestu do nějakého města, kam se tak často nepodíváte, je prima se s ním formou procházky seznámit. Po Brně, ač se to na první pohled nemusí zdát, bychom mohli chodit třeba celý víkend a pořád by bylo co objevovat a navštěvovat. My jsme pro vás nachystali procházku po nejznámějších místech, na některá se můžete vracet při prohlížení burzovních cukrů. Počasí se umoudřilo a nakonec vysvitlo i sluníčko. A tak jsme mohli navštívit Zelňák s kašnou Parnas, katedrálu Petrov, brněnského draka na Staré radnici, prohlédnout si hodinový stroj (často různě přezdívaný) na Svoboďáku nebo si připomenout, jak vypadlo město během Švédských válek na názorné plastické mapě u kostela sv. Tomáše. My jsme na Prýgl, jak se naše přehrada v brněnském jazyce (tzv. hantecu) nazývá, vyrazili ještě v neděli. Čekal nás výlet parníkem na majestátný hrad Veveří, tyčící se na skále nad přehradou. Prohlídku hradu jsem pro zájemce odvykládala sama, přece jen to tam dobře znám. V areálu jsme si užili krásné přírody lesů Pohádky Máje, jejíž příběh se zde odehrával, a pak už jsme vypluli zpět směrem k našim domovům Na závěr dne pak většina z nás pokračovala do pivovarské restaurace Pegas na zaslouženou večeři, v rámci níž jsme oficiálně ukončili 18. mezinárodní výměnný den. Ale s většinou jsme se ještě neloučili. Po večeři si ještě někteří nenechali ujít poslední velký ohňostroj z mezinárodní přehlídky Ignis Brunensis, která se každoročně v květnu a červnu koná v Brně. Ohňostroj nad pevností Špilberk byl famózní! Pokud se vám také líbil, přijeďte se za rok podívat zase. Většina ohňostrojů se třpytí nad hladinou brněnské přehrady a je to opravdu nezapomenutelný zážitek. Závěrem se sluší poděkovat Jak jste se mohli dočíst na burzovním webu po skončení akce: A je po všem, poslední hrstka sladkýho cukru lehla, poslední turista přiklapal dom a nám nezbévá už nic jinýho než Vám vinšovat fajnový leto, hafo cukrovéch gólů jak v domášově tak venku a pevný zdraví, abysme se mohli zase v tak hojným počtu scuknót na další čachrovačce. Těžké děkovanec patří všeckém, který nám helfli jak s rychtovačkó tak i během ní. Ale díkec i vám všeckém ostatním, že ste celó akcu neremcali, necórali se a že mohlo všecko klapat jak na drátkách. Zkrátka myslím, i dle vašich ohlasů, že se to celé povedlo. Já jsem po burze prospala týden (trochu i v práci), ale to úsilí stálo za to. A těším se, až si budu užívat další akce s vámi. Třeba zase někdy i v tom našem betálným Štatlu. Katka Pelcová

11 Brněnská burza Brněnské pověsti na cukrech Pro účastníky brněnské burzy vydal klub tuhle osmikusovou sérii. Podívejme se, co všechno se v Brně nestalo: Pověst o brněnském drakovi Jak to bylo s brněnským drakem? To vlastně nikdo přesně neví. V Trutnově tvrdí, že draka zabili v jeho doupěti lidé pana Truta, když se roku 1006 zakládalo město. Za několik let potom svolal český kníže Oldřich do Brna sněm, na kterém měl ustanovit svého syna za markraběte moravského. Sjelo se mnoho pánů. Přijel i rytíř Albert Trut s celou svou družinou a jako dar přivezl knížeti vycpaného draka. Kníže prý dal draka na třech řetězech zavěsit v síni radnice, aby si ho každý mohl prohlédnout. Někteří ale vyprávěli, že draka dovezli ze svých výprav křižáci, jiní zase prý slyšeli, že ho pánům z radnice daroval turecký sultán. Brňané jsou ale přesvědčeni, že draka nikdo nepřivezl. Žil prý v Brně u řeky Svratky, kde měl svou jeskyni. Obyvatele však trápil široko daleko. Když měl hlad, požíral v okolí vše, co mu přišlo pod tlamu. Lidé se ho báli, ale nevěděli, jak se ho zbavit. Radní slíbili velkou odměnu sto zlaťáků, ale nikdo se nehlásil. Až jednou. Do hospody U Modrého lva přišel řeznický tovaryš, který chodil vandrem po světě. Všichni v hospodě vyprávěli jen o drakovi. Tovaryš chvíli poslouchal a pak povídá: Já vás toho draka zbavím. Jen doneste velkou volskou kůži a pytel nehašeného vápna. Brňané mu moc nevěřili, ale co chtěl, to donesli. Řezník zašil vápno do volské kůže, naložil na vůz a odjel. Když přijel k řece, kde drak lehával, položil rychle na zem kůži a čekal. Za nějakou chvíli drak skutečně přilezl a hned se do kůže pustil. Když ji celou sežral, pěkně ji zapil vodou ze Svratky a odpočíval. Ale to neměl dělat. Vápno v něm začalo vřít, drak se nadouval, nadouval, až praskl. To bylo v Brně radosti! Řezník dostal svou odměnu a vydal se zase do světa. Od té doby se už Brňané nemuseli žádné obludy bát. Pověst o tom, proč zvoní na Petrově poledne už v 11 hodin Na jaře roku 1645 se usadili švédští vojáci v Zábrdovicích a na Královské louce u Komárova. Zde Torstenson rozbil svůj hlavní stan. Byl přesvědčen, že od velkého vítězství jej nebude dělit víc než týden. Tentokrát se pořádně přepočítal. Jeho posádka byla už před Brnem čtvrtý měsíc, ale obyvatelé se pořád nevzdávali a bránili se jako lvi. Švédové už měli plno raněných a velice reptali. Nejvíc dopálen byl sám Torstenson. Jeho vojákům nebylo široko daleko rovno, a přece Brňany dosud nepokořil. Proto se rozhodl. Svolal do blízké předměstské hospody své důstojníky a řekl jim: Zítra naposledy udeříme na město. Ještě dřív, než na Petrově bude zvonit poledne, musí být Brno naše. Jestli ne, odtáhneme. Hospodský, co musel obsluhovat švédské vojáky, už za tu dobu ledasčemu rozuměl. Když pochopil, co švédský vojevůdce říká, věděl, že se tuto důležitou zprávu musí ve městě dozvědět co nejrychleji. Dostal se tajnými chodbami do města až k samému veliteli Souchesovi a vše mu pověděl. Časně ráno 15. srpna začala bitva na život a na smrt. Obránci města i obyvatelé bojovali ze všech sil. Když však na několika místech začali Švédové prorážet hradby a dostávat se do města, Souches hned věděl, co udělá. Poslal stařičkého zvoníka, aby začal na svatopetrském chrámu zvonit poledne. Ačkoliv dělové koule věž notně poškodily, zvoník na ni z posledních sil vylezl a zatáhl za provaz. Bylo právě jedenáct hodin, když se z věže na všechny strany do bitevní vřavy začal rozléhat hlas zvonu. Ohlašoval všem poledne. Jak Švédové uslyšeli zvonění, přestali bojovat a pomalu se začali stahovat. Než nastala noc, byli pryč. Brno a Brňané byli zachráněni. Od těch dob se na památku té šťastné záchrany zvoní na Petrově poledne už v jedenáct hodin. Pověst o křivé fiále na Staré radnici Když se stavěla stará radnice, pozvali si konšelé známého kamenického mistra, který se vyučil u nejslavnějších pražských mistrů. Chtěli, aby postavil radnici, jakou nikde jinde nemají. Pilgram, tak se mistr jmenoval, si sjednal mzdu, tři hřivny stříbra pro sebe, stavivo a plat pro své dělníky, a začali. Po nějakém čase žádal Pilgram na městských radních o zálohu. Ti se však začali ošívat. Nechtěli vydat ani groš dřív, než bude radnice hotová

12 Brněnská burza To mistra popudilo. Nejdřív se snažil domluvit s pány po dobrém, ale když viděl, že nepořídí, rozhodl se jinak. Nechal svými kameníky vytesat nejdelší věžičku portálu nakřivo. Celé město se chodilo na pokroucenou věžičku dívat. Radní si mistra zavolali a nařídili mu, aby vše hned napravil. Ale Pilgram se jen pousmál a řekl: "Milí páni, vaše slova byla křivá zrovna tak jako věžička na portálu, a proto se ji nikdy nikomu nepodaří narovnat. Vždycky bude ukazovat světu vaši proradnost." Než se nadáli, byl pryč. Marně ho všude hledali. Vykládalo se, že odešel do Vídně, kde v chrámu svatého Štěpána prokázal své umění. Do dnešních dní každý, kdo jde kolem radnice, obdivuje krásný portál. Mnozí však již přesně nevědí, proč je věžička křivá. Pověst o zkamenělé panně V domě na Orlí ulici číslo 16, kde bývala první brněnská pošta, už více než jedno století přitahuje zájem Brňanů zvláštní socha, která je umístěna v zadní části dvorního traktu. Až do dnešních dní zdejší obyvatele vzrušuje příběh krásné dívky Johanky, do které se zamiloval syn z urozené rodiny. Protože dívka byla chudá a nikdo nevěděl, odkud do Brna přišla, neměla to ve službě lehké. Čím víc jí mladý pán miloval, tím hůř se děvčeti vedlo. Všichni se postavili proti ní. A jak to v takových případech bývá, zloba a závist jsou nejhoršími rádci. Když matka viděla, že domluvy synovi, že má přece už určitě jinou, bohatou nevěstu a tu že si musí vzít, nic nepomáhají, rozhodla se jinak. Počkala, až si otec se synem vyjeli na celý den do okolních lesů na lov, a hned začala jednat. Zavolala rychtáře a dívku obžalovala, že je čarodějnice, že jejímu synovi učarovala, a proto že musí být co nejpřísněji potrestána. Marně se dívka bránila, marně prosila. Když viděla, že není záchrany, vyběhla z domu na nádvoří a tam skočila do studny. Bylo po všem. Ve chvíli, kdy ji vytahovali, vracel se její milý. Zlá předtucha ho hnala domů. Přijel ale pozdě. Krásnou Johanku už nemohl zachránit. A protože ji opravdu miloval, nechal si její podobu vytesat do kamene, aby mu neustále připomínala jejich lásku. Pověst o neslušném mužíčkovi Když se na jižní straně kostela sv. Jakuba dobře díváte nahoru nad konec gotického oblouku, můžete uvidět jednu zvláštnost neslušného mužíčka. Vypráví se, že se vrchnosti nahoře na Petrově a dole u Jakuba nikdy neměli moc rády. Proto jak se začaly současně stavět dva kostely, všichni čekali, co bude dál. Na Petrově měli více peněz, u Jakuba zase lepšího mistra stavitele. Dříve pracoval v cizině, dokonce na chrámu ve Štrasburku. Svému řemeslu dobře rozuměl a práce mu šla rychle od ruky. Byl prý také velký šprýmař, kterého si oblíbili nejen jeho pomocníci, ale také brněnští měšťané. Stavba na Petrově se opožďovala. Dole ve městě si tropili žerty, že jakubský kostel bude dávno hotov, než na Petrově vůbec něco postaví. To Petrovské velmi nahněvalo. A protože měli větší moc, postarali se o to, že kameník od Jakuba musel zanechat práce a město opustit. Jen s těžkým srdcem mu to dole ve městě oznamovali. Náš mistr slíbil, že odejde, ale požádal o splnění jednoho přání: Dovolte mi, abych směl dokončit to jediné okno, na kterém zrovna pracuji. Když okno dokončil a odkryl je, všichni byli překvapeni. Zjistili, že se mistr kameník těm na Petrově dokonale pomstil. Nad oknem, kde se sbíhají oblouky, dodnes můžete uvidět malého mužíčka, jak svůj holý zadek vystrkuje na ty nahoře, kteří ho z města vyhnali. Pověst o brněnském kole O kole, co visí vedle draka, se vypráví, a to prý je jistá pravda, že ho vyrobil lednický kolář Birk. Jednoho slunečného květnového dne roku 1638 se jako obvykle sešli v lednické hospodě po práci sousedé na doušek vína. Nechyběl mezi nimi ani Jiří Birk, kolářský mistr, který byl svým umem vyhlášen po celém okolí. Slovo dalo slovo, když tu najednou se ozval Birkův hlas: Oč se vsadíte, sousedé, že ráno o šesti hodinách, jak vyjde slunce, porazím v lese strom, udělám z něho kolo a ještě ten den je dokutálím do Brna, dřív než se zavřou městské brány? Všichni se mu smáli a klidně se s ním vsadili o dvanáct tolarů. Věřili, že se to koláři nemůže podařit a oni lehce přijdou k penězům. Birk však byl opravdu mistr svého řemesla. Než na brněnských věžích začali zvonit Ave Maria, proběhl Židovskou bránou a přes Zelný trh na radnici. Tam udivenému purkmistrovi odevzdal hotové kolo. A protože kolo bylo opravdu mistrovský kus, dal je purkmistr Gabriel Schramm pověsit v radničním průjezdu. Birk svou sázku vyhrál, ale dvanáct tolarů mu štěstí nepřineslo. Všichni věřili, že mu při práci pomáhal čert, a proto se mu začali vyhýbat. Práce ubývalo, až nakonec šikovný kolář zemřel v bídě. Birkovo kolo, které si můžete na Staré radnici prohlédnout, nám ho však připomíná dodnes

13 Brněnská burza Pověst o zazděném radním Na průčelní zdi zadního traktu Staré radnice z Mečové ulice je ve výši 4 metrů malá reliéfní kamenná hlavička (obličej s ducatými tvářemi a rozpláclým nosem). Podle pověsti je to zkamenělá tvář jednoho z brněnských radních, který chtěl jedné červnové noci roku 1424 tajně vpustit husitská vojska do Brna. Spiknutí bylo prozrazeno a on sám byl pro výstrahu jiným zazděn zaživa, a to tak, aby byla vidět jeho tvář, která po smrti zkameněla. Tajná skupina brněnských stoupenců husitských myšlenek navázala spojení s Žižkovými polními vojsky u Hradce Králové a domluvili se, že na znamení otevřou jednu brněnskou městskou bránu. Plán však vyslechl jeden zajatec, císařův šašek Boro. Nebrali jej vážně, pokládali ho za blázna, a proto ho nikdo nehlídal. Boro z tábora prchl a dostal se do Brna. Měšťané jej vítali, těšili se, že jim zahraje jednu ze svých povedených taškařic. Boro nezklamal a přislíbil, že jim předvede vskutku nevídané kejkle. Až na místě si užaslí diváci vyslechli, kterak pan Haas se svými lidmi chce město husitům vydati. Nastala odvetná opatření. Hlavní spiklenci, včetně radního Haase, byli popraveni, řadě dalších byl zabaven majetek či byli vyhnáni z města. Spiknutí bylo tedy potlačeno a obrana města posílila. Pověst o dobývání Brna Švédy Hodinový stroj ve tvaru obří nábojnice by měl připomínat, že Brno bylo vždy hrdé a nezlomné město, které díky odvaze a statečnosti svých obyvatel nebylo nikdy dobyto. V roce 1645 se Brno jako jediné postavilo na odpor švédské armádě, která 112 dnů obléhala město pod vedením zkušeného generála Torstensona. Podle pověsti se Švédové rozhodli s vojskem odtáhnout, pokud město nepadne do dvanácti hodin. Důvtipní obránci nechali zvonit poledne o hodinu dříve a Brno tak v čele s francouzským generálem Louisem Radiutem de Souches nebylo dobyto. Podle jiné pověsti byl generál Torstenson nesmrtelný a zabít ho mohla jen skleněná kulička odlitá při půlnočním magickém rituálu. Proto útroby brněnských hodin skrývají skleněné kuličky v brněnských barvách červené a bílé. V jedenáct hodin, v brněnské poledne, kulička rozezní melodii zvonkohry a mihne se na dosah ruky v jednom ze čtyř nejnižších výřezů. Šťastlivec, který bude stát ve správnou dobu na správném místě, získá unikátní suvenýr. Sérii vyrobila firma Packing Park s. r. o. v Brně

14 Mezinárodní výměnný den v Brně navštívili i dva sběratelé z Portugalska: Adolfo Martins Lopa, předseda (Presidente da Direcçaõ) tamního klubu CLUPAC, se svou kolegyní Helenou Magalhaẽs. Protože pak ještě pobyli pár dní v Praze, vzal jsem je do cukrového muzea Míly Žďárské, kde jsme prožili pěkné odpoledne a semleli kdeco. Usoudil jsem, že leccos z toho by mohlo zajímat i naše čtenáře, a tak jsme s Adolfem realizovali prostřednictvím u následující rozhovor. Nejprve několik otázek k vašemu klubu: Kdy byl váš klub založen a kolik má aktivních členů? CLUPAC byl založen v září Máme asi 300 platících členů. Náš klub pořádá dva oficiální výměnné dny ročně, ale pořádáme i další neformální setkání sběratelů. Jak často se takto scházejí vaši členové? V Portugalsku se koná mnoho setkání od března do listopadu, jichž se účastní cca sběratelů. Takže CLUPAC organizuje pouze jedno setkání do roka PORTSUGAR, pokaždé v jiném městě. Je to největší podnik, na který přijede cca 130 sběratelů. PORTSUGAR je jediné setkání, na němž nelze prodávat cukry. Na těch ostatních můžete i nakupovat, nemáte-li něco na výměnu. Máme také tři regionální setkání (téměř) každý měsíc. Jaký je roční členský příspěvek? Co za něj svým členům nabízíte? Platíme 20 EUR ročně. Obvykle posíláme svým členům dvě publikace každé tři měsíce zpravodaj Clupac directo a dvakrát do roka magazín. Také jim posíláme nějaké série a individuální cukry, pokud je máme. To vše teď reorganizujeme a elektronizujeme. Pracujeme na nových stránkách a tam toho bude Také jsme navázali partnerství s portálem Zahraniční kluby Portugalský CLUPAC Pacotada ( pouze v portugalštině), takže naši členové mají volný přístup k informacím o portugalských cukrech včetně katalogu. Můžeme také každému sdělit, co máme na výměnu a co hledáme. Účast našich členů na výměnných dnech je bezplatná, nečlenové platí nejméně 40 EUR. Naši členové také mohou zdarma navštívit všechny naše výstavy nebo s naší pomocí organizovat workshopy. Jsi prezidentem vašeho klubu. Co všechno tato funkce vyžaduje? Vše, co je třeba, je být schopen zapojit více členů do aktivního života klubu a lépe plnit jejich požadavky. Je-li to nutné, platí klub i výdaje. Prostě když se chce, cesta se najde. Co všechno vaše stránky obsahují? V současnosti jsou na nich pouze informace o setkání PORTSUGAR 2015 a přihláška. Ale počkejte v prosinci... Vydáváte jako my nějaký klubový zpravodaj v elektronické nebo tištěné podobě? Ano, viz výše. Kontakty s našimi členy probíhají zejména prostřednictvím elektronické pošty. Ale pokud to členové požadují, posíláme jim i tištěnou verzi. Přivezl jsi nám spoustu sérií vydaných k vašim výměnným dnům PORTSUGAR. Jak je získáváte? Od sponzorů, nebo zadáváte i vlastní výrobu včetně návrhů? Série, které obdrží účastníci výměnného dne, platí sponzoři. Je-li to nutné, platí něco i klub. Delta (nejpopulárnější značka kávy a cukru) s námi obvykle spolupracuje a nabízí nám propagační série, které dodává do celé země. A cena? Nula EUR! My jim řekneme, co chceme, a oni vše udělají. Máte ještě další sponzory a podporovatele, např. orgány místní správy apod.? Orgány místní správy obvykle platí série pro výměnný den, stejně tak restaurace, hotely, banky a některé firmy. Záleží to na situaci. Např. tento rok zaplatily 72 sáčků pro účastníky místní orgány, tři restaurace a jedna banka. Při našem setkání ses zmínil, že většina vašich členů své cukry vysypává. Co s tím cukrem děláte? Cukr věnujeme dobročinným organizacím v místě, kde se koná setkání, nebo kde bydlíme. Např. letos jsem takto věnoval asi 80 kg. Něco samozřejmě dostane i má rodina a přátelé, kteří mi nosí cukry. Někteří naši členové pořádají výstavky ukázek ze svých sbírek. Jak je tomu u vás?

15 Zahraniční kluby My také pořádáme čas od času veřejné výstavky, zejména ve školách a v místních organizacích. A teď k vaší návštěvě ČR: Jak se ti líbilo muzeum Míly Žďárské? Co tě v něm nejvíc zaujalo? Máte také něco podobného? Do muzea bych se samozřejmě rád vrátil. Chci dát Miloslavě nějaké další portugalské série, poučit se z jejích zkušeností a užít si jejího přátelství (i s tebou, bude-li to možné). Všichni sběratelé musí chránit a uchovat takové památky. Nejtěžší část už je vykonána a teď využijte to nejlepší, co máte. U nás bohužel nic takového nemáme. Zatím Jak se vám líbil náš výměnný den v Brně včetně doprovodných akcí? Splnil vaše očekávání? Problémem asi byla jazyková bariéra, že? Zpočátku to bylo obtížné, protože jen málo lidí hovořilo anglicky nebo francouzsky a nikdo nás neznal. Později to bylo skvělé! Vy, Jitka, Katka, její rodina a Skoro každý měnil všechno, na to nezapomenu. Domů jsem přivezl cukrů. Daleko významnější než cukry jsou však přátelé, na něž budu stále myslet. Brno je velice pěkné město, a ti lidé Bylo to velice snadné získat cukry z kaváren, barů, restaurací, hotelů apod. A co Praha? Co bys vzkázal na závěr našim čtenářům? Vždy se rádi setkáváme s lidmi z různých regionů a zemí, ale co můžeme udělat, abychom k nim měli blíž každý den a ne jen na sběratelských setkáních? Většina portugalských sběratelů cizí cukry nesbírá. Je to pochopitelné, v Portugalsku je cukrů mnoho a je velmi těžké je nasbírat všechny. Já si ale myslím, že je nesbírají, protože žijeme daleko od sebe. Přijel jsem do Brna. Kdo od vás přijede napřesrok v září do Portugalska? Můžeme vám pomoci a byl by to start. A teď si představ: Proč bys nemohl zaplatit v podstatě symbolickou částku 5 10 EUR ročně a stát se členem CLUPACu, když už jsi členem vašeho klubu? Bylo by to snazší a naše sběratelská rodina by byla větší a větší. Chceš-li se stát členem, zaplatíš 10 EUR vstupního příspěvku, a pak 20 EUR ročně, aby se zachovala tvá členská práva. Proč? Myslím, že je to snadné. Chtěl bys začít? Líbilo by se to vašim členům? Praha je poklad, musím se tam vrátit. Musím navštívit muzea a nějaký koncert, posedět na promenádě, porozprávět s lidmi všechno, co jsem neudělal nebo udělal jen málo. JK

16 Představujeme se Výstavka Jitky Šošolíkové Ačkoliv si sama kávu nesladí, sbírání balených cukrů se pro Jitku Šošolíkovou z Valašského Meziříčí stalo celoživotním koníčkem. Za 30 let jich nashromáždila přes 27 tisíc kusů, přičemž za nejcennější považuje například malé kostičky cukru z Tibetu. Zlomek její sbírky je od soboty k vidění v zámku Lešná u Valašského Meziříčí. Jitka nám ke své výstavce napsala: Cukry jsou moje, měla jsem ideje a představy, ale uspořádání je více podle paní kastelánky, chtěla to mít profesionálnější. (Výstavku pořádá muzeum.) Lešná je u Valašského Meziříčí, není to ta známější u Zlína. Z nabídnutých cukrů a informací si nevybrali všechny a do instalace jsem mohla mluvit jen málo. Výhodou je, že tam nemusím být přítomna. "O cukru bych mohla mluvit hodiny", řekla nyní již důchodkyně, která si považuje také asi deseticentimetrové papírové krabičky naplněné cukrem. "Byla nějakého amerického vojáka za druhé světové války," podotkla. Stáří cukru na většině balení poznat nejde. "Jen na některých je vidět, že pocházejí ještě ze Sovětského svazu nebo NDR", uvedla. V její sbírce jsou cukry z Číny, Japonska, Latinské Ameriky, Pákistánu, JAR i Nového Zélandu. "Hůře se shánějí cukry z Afriky, tedy z těch zemí, do kterých turisté často nejezdí", podotkla. O sběratelce a její výstavce napsal i regionální tisk: Sbírala cukr třicet let, teď má 27 tisíc balení z celého světa Balené cukry jsou přitom podle jejích slov v různých zemích jinak veliké. "Například od dvou gramů v Bulharsku po desetigramové ve Španělsku," řekla sběratelka. Z Ruska pocházejí větší balení, napří

17 Představujeme se klad Japonci balí cukr do trubiček dlouhých asi 15 centimetrů a širokých jen půl centimetru. Cukr bývá také v obalu ve tvaru srdce. Balené cukry má sběratelka uložené ve fóliích a šanonech, kostky v krabicích. "Jak však sbírka přesáhla 10 tisíc kusů, začala jsem už některé ty méně významné kusy vysypávat a ukládám jen obal, zabere tak méně místa", poznamenala. V lešenském zámku Šošolíková představuje zlomek své sbírky, odhadem asi tisíc kusů. Většina lidí, kteří sběratelce cukry dávají, její sbírku nikdy neviděla. "Tato výstava je i mým poděkováním za všechny darované cukrové příspěvky," uvedla Šošolíková. Výstava, nazvaná Cukrové mámení, potrvá do konce srpna. Zdroj: TÝDEN.cz, Sběratelka, která je již v důchodu, sama příliš necestuje, cukry jí vozí rodina, přátelé a známí. Také je členem Klubu sběratelů baleného cukru. "Tak dvakrát do roka se sejdeme, každý přinese své přebytky a vyměníme si je. Někdy přijedou i sběratelé ze zahraničí a přivezou něco cenného, zase si odvezou něco od nás", podotkla Šošolíková. Sbírání cukrů pro ni začalo před 30 lety při cestě do Švýcarska, kde ji uchvátil barevný cukr s karetním motivem. "Byl nádherný, u nás byl maximálně s nějakým jednoduchým nápisem," podotkla. Postupně přibyly další zajímavé kusy a sbírka se začala rozšiřovat. A jak reagovali návštěvníci v naší internetové drbárně? Vážení cukromilové, zhlédli jsme cukrové mámení naší sběratelky Jitky Šošolíkové a můžu vám sdělit, že taková výstavka cukrů, jakou Jitka připravila v zámečku Kinských v Lešné, se jen tak nevidí - no nádhera. Kdyby se dávaly v klubu metály, tak bych byl hned pro, aby jej Jitka získala. V samostatném sále s cukrářskými expozicemi a vedle jen samé cukříky. Byli jsme účastni při prohlídce společně s postiženými z ústavu v Hranicích a nedovedete si představit jaký ten pohled těchto lidí na sbírku měl úspěch při pohledu na jednotlivé kousky. Ještě jednou veliké díky Jitce za zdařilou výstavku- jen je škoda, že proběhla v době prázdnin, kdy se řada škol v okolí nemohla této výstavky zúčastnit. Hanka a Fous. Foto: Ivan Šošolík

18 Sešli jsme se Novoveské kurty pojedenácté Každý rok ke konci prázdnin se objeví na tlachárně pozvánka Ládi Moulise k setkání cukrových přátel na kurtech. Je to takové rozloučení s prázdninami. Letos se sešlo 14 "cukrářů" a většina dorazila i s doprovodem. Hospodyňky napekly dobrůtky a Láďa přichystal tradiční vošouch! Vynalézavá Irenka Buriánková měla pro všechny překvapení. Tentokrát dorazila jako Karkulka, Pepa jako myslivec a nesměl chybět ani vlk. Toho se však nemusel nikdo bát, protože babičku už dávno snědl a tak se jen povaloval pod pořádnou duchnou v posteli a i fotit se nechal v posteli - vostuda jeden! Jenže to nebylo všechno. Karkulka měla samozřejmě pro babičku košíček plný dobrot, a protože babička už nebyla, tak se udělala tombola a obsah košíčku a nakonec i košíček se losoval. A že tam byly dobroty jako lahvinka vína, bábovka, bonboniéra, mísa koláčků a další... A tak se jedlo, pilo, hodovalo, povídalo a i na cukrování došlo. Ve vedlejší místnosti byly stoly plné cukříků sáčkových, vrtulkových, kostičkových, tyčkových, českých, cizích, jak už to na burzách a cukrových setkáních bývá. Každý si našel buď nějaký cukřík na doplnění, nebo nový zajímavý, a než jsme se nadáli, bylo odpolední focení, ugrilované masíčko a odjezd domů. Poděkování patří Láďovi - hostiteli, Irence - Karkulce a Margaretě Tlusté, která se o nás starala jako o vlastní v roli servírky! A konec konců všem co přišli a zasloužili se o dobrou náladu. Danuška Měsíčková, foto PT a Michal Valenta

19 Sešli jsme se

20 Křížovka o ceny Cukromilci, (viz tajenka) A B C D E F G H I VODOROVNĚ: A. Praskat; usazenina na zubech; lékárna. B. Genitálie; kmínka; Sarmat; sibiřský veletok. C. Trubice; rychlý pohyb; král vzduchu; zámořská velmoc. D. Síť benzinových stanic; domácky Oldřich; výpravná báseň; arabský stát. E. TAJENKA. F. Sokolská slavnost; nebdít; trnovník; součást éterických olejů. G. Seknout; šesterečný nerost; Indián; konzervovati kouřem. H. Primát; část svíčky; pružná větev; pracovat smetákem. I. Provést nasazení; holohlavec; domácky Anna. SVISLE: 1. Spřežení; zaúpění. 2. Domorodý název Kilimandžára; národní strom. 3. Zábavní podnik; zkratka pro kus. 4. Divadelní akademie; nadávat; jež (zast.). 5. Zkratka polévkové lžíce (v kuchyni, z angl.); naše politická strana; pokolení. 6. Ludolfovo číslo; nakláněti. 7. Umělá hmota; chem. značka platiny. 8. Janinský paša; anglický zápor; latinsky "umění". 9. Popravčí; pramáti; touš. 10. Západočeské město; rožniti. 11. Podvedený muž; chem. značka cínu. 12. Avšak; boxerský úder; dovednost (zast.). 13. Bývalý sovětský šach. velmistr; slovensky "pouze"; 24 hodin. 14. Iniciály bývalého franc. tenisty Noaha; nechati vytrysknouti. 15. Šikmá; tropická liánovitá palma. 16. Kuličkové počítadlo; schránka měkkýše. NÁPOVĚDA: ANOL, ROTAN, TBS, UHURU