MILEŠOV, KOSTEL SVATÉHO ANTONÍNA PADUÁNSKÉHO

Transkript

1 Průzkumy a dokumentace historických staveb Lidové stavby o.s. Mgr. Ivan Peřina, Novina 119, Kryštofovo Údolí , periny@centrum.cz, STAVEBNĚ HISTORICKÝ PRŮZKUM MILEŠOV, KOSTEL SVATÉHO ANTONÍNA PADUÁNSKÉHO (okr. Litoměřice) 2012

2 STAVEBNĚ HISTORICKÝ PRŮZKUM Archivní rešerše: Mgr. Martin Barus Stavební dějiny: PhDr. Kamil Podroužek, Ph.D. Elaborát stavebně historického průzkumu nenahrazuje vyjádření příslušných památkových orgánů a organizací ve smyslu zákona č.20/1987 Sb. o památkové péči, může však být podkladem pro územně správní rozhodnutí. Dílo je duševním vlastnictvím autora, každé nakládání s elaborátem, zejména uveřejňování a kopírování celku i jeho částí, je ve smyslu zákona č.121/2000 sb. o právu autorském možné jen s předchozím souhlasem autorů.

3 OBSAH ARCHIVNÍ REŠERŠE Analýza literatury a písemných pramenů Informace k vývoji Milešova před stavbou kostela Zakladatel milešovského kostela Kašpar Zděněk Kaplíř 3-5 Milešovský kostel v duchovní správě 17. století Stavební aktivity v polovině 18. století Milešovský kostel v 19. a 20. století Stavitel kostela Antonio della Porta ARCHITEKTONICKÝ ROZBOR Lokalizace Urbanismus Figura Průčelí Dispozice Stavební materiály a konstrukce STAVEBNÍ VÝVOJ SMĚRNICE PRO RENOVACI Hodnocení objektu Hodnotné architektonické prvky Architektonické závady Doporučení k stavební renovaci Doporučení pro památkovou péči PŘÍLOHY FOTODOKUMENTACE PLÁNOVÁ DOKUMENTACE PÍSEMNÉ PRAMENY A LITERATURA

4 1 ARCHIVNÍ REŠERŠE Analýza literatury a písemných pramenů Poznatky o stavebním vývoji farního kostela sv. Antonína Paduánského dosud nebyly příliš hojné a ve shrnuté formě byly nejlépe podchyceny v klasickém přehledovém díle Umělecké památky Čech. 1 Z další literatury lze pak zmínit především obrazovou výbavou kostela se zaobírající článek Jarmily Krčálové, v němž však samozřejmě musela řešit i stavbu objektu jako takového. 2 Další literaturu, která by se konkrétně věnovala milešovskému kostelu, již zmínit nelze. O to větší důraz byl při zpracovávání následujících odstavců kladen na archivní prameny. Primární byl v tomto směru samozřejmě fond farního úřadu Milešov, 3 v němž jsou uloženy zejména obě farní kroniky, 4 velmi užitečné byly také kostelní účty, 5 inventáře kostela a fary 6 i spisy týkající se stavebních záležitostí. 7 Za samostatnou zmínku stojí poznámková kniha faráře Pruschowitze z počátku 19. století, do níž sepal přehled předchozích milešovských duchovních i mnohé další zajímavosti z každodenního života farnosti. 8 Z Archivu far I, nalézajícím se v Diecézním archivu Litoměřice, byly využity opět cenné inventáře, z nichž nejstarší pochází z roku Fond milešovského velkostatku 10 obsahuje bohužel ze stavebně nejzajímavějšího 17. a 18. století pouze zlomek písemností a ani pro století 19. jich není dochována kompletní řada. Přesto se zde zachovaly rovněž kostelní účty, a to i z období, které není v knihách z fondu 1 Emanuel POCHE A KOL., Umělecké památky Čech 2, Praha 1978, s Jarmila KRČÁLOVÁ, Oltářní obrazy kostela v Milešově, Umění 15, 1967, č. 5, s Tento fond je na základě depozitní smlouvy mezi Biskupstvím litoměřickým a Státním oblastním archivem v Praze deponovaný ve Státním okresním archivu Litoměřice se sídlem v Lovosicích. 4 SOkA Ltm, f. FÚ Milešov, Farní kronika (1669) , neinventarizováno (tato kronika byla dlouhodobě vypůjčena, a tak zatím není zahrnuta do inventáře a nemá tudíž své inventární číslo); SOkA Ltm, f. FÚ Milešov, inv. č. 1 Pamětní kniha SOkA Ltm, f. FÚ Milešov, inv. č. 36 Kniha kostelních počtů ; SOkA Ltm, f. FÚ Milešov, inv. č. 37 Kniha kostelních počtů ; SOkA Ltm, f. FÚ Milešov, inv. č. 38 Kniha kostelních počtů ; SOkA Ltm, f. FÚ Milešov, inv. č. 39 Kniha kostelních počtů SOkA Ltm, f. FÚ Milešov, karton č. 5, inv. č. 34 Inventáře Celé toto inventární číslo je ohraničeno spodní hranicí roku Nejedná se však o inventář, ale o jinak velmi zajímavý tištěný formulář pro vypracování inventáře. 7 SOkA Ltm, f. FÚ Milešov, karton č. 5, inv. č. 32 Stavební záležitosti SOkA Ltm, f. FÚ Milešov, inv. č. 17 Kniha poznámek milešovského faráře Pruschowitze Diecézní archiv Litoměřice, f. Archiv far I., č. kartonu 86, Milešov, inventář kostela a fary 1726; Diecézní archiv Litoměřice, f. Archiv far I., č. kartonu 86, Milešov, inventář kostela a fary 1769; Diecézní archiv Litoměřice, f. Archiv far I, č. kartonu 86, Milešov, inventář kostela a fary 1825; Diecézní archiv Litoměřice, f. Archiv far I., č. kartonu 86, Milešov, inventář kostela a fary 1833; Diecézní archiv Litoměřice, f. Archiv far I., č. kartonu 86, Milešov, inventář kostela a fary 1864; Diecézní archiv Litoměřice, f. Archiv far I., Milešov, č. kartonu 86, inventář kostela a fary Uložený je ve Státním oblastním archivu v Litoměřicích, pobočka Děčín.

5 2 farního úřadu obsaženo. 11 Jistě zajímavé prameny zejména vizitační protokoly se nacházejí ve fondu Biskupská konsistoř Litoměřice, který je však archivně nezpracovaný a tudíž badatelské veřejnosti nepřístupný. 12 Ačkoliv dále nebyly vzhledem k jejich nedochovanosti užity archiválie z fondu patrona, 13 považuji prostudované materiály za dostatečně relevantní k tomu, aby byl na jejich základě sestaven archivními dokumenty podložený stavební vývoj kostela v Milešově. Informace k vývoji Milešova před stavbou kostela První písemná zmínka o Milešově pochází z roku 1390, kdy je uváděn jakýsi Petrmannus de Mylessow. 14 Samotný vznik vsi však lze zřejmě spojit s kolonizačními procesy 13. století. Právě zmíněný Petrmann je pravděpodobně také prvním majitelem milešovského hradu, který se nacházel v místech dnešního zámku. Po několika dalších vlastnících z chudých zemanských rodů drželi v roce 1428 tento statek bratři Kerunk a Václav Kaplířové ze Sulevic. 15 Jejich rod se do dějin Milešova zapsal nesmazatelným způsobem. Pokud jde o duchovní správu, tak v Milešově ve středověku žádný kostel nebyl a zdejší obyvatelé k bohoslužbám docházeli do nedaleké Medvědice. Tuto obec máme v pramenech doloženu snad již k roku 1209, 16 nejstarší zmínku o existenci medvědické plebánie máme z roku 1352, kdy zdejší duchovní platil 8 grošů papežského desátku. 17 V rámci třebenického děkanátu, kam Medvědice náležela, i celých Čech šlo o poplatek poměrně malý, byť ne minimální. Výše zmíněný rod Kaplířů ze Sulevic držel Milešov bezpečně až do 80. let 15. století, poté se až na počátku 16. století jako jeho vlastníci objevují rytíři Pětipeští z Chyš, aby se po několika 11 SOA v Litoměřicích, pobočka Děčín, f. Vs Milešov, inv. č. 981 Účet farního kostela v Milešově ; SOA v Litoměřicích, pobočka Děčín, f. Vs Milešov, inv. č. 982 Účet farního kostela v Milešově Fond je na základě depozitní smlouvy mezi Biskupstvím litoměřickým a Státním oblastním archivem v Litoměřicích uložen právě v uvedeném archivu. Dále je nutné uvést, že vzhledem ke složitému způsobu tehdejšího ukládání písemností jsou vizitační protokoly z 18. století obtížně dohledatelné. 13 Hrzánský archiv je rozptýlený a nepřístupný, archiv Ledeburů je uložen v SOA v Litoměřicích, pobočka Děčín, avšak vypovídací hodnota jeho písemností je vzhledem k našemu tématu malá. 14 Archiv český XXXI, ed. Gustav Friedrich, Praha 1921, č. 56, s August SEDLÁČEK, Hrady, zámky a tvrze království českého. Díl 14 Litoměřicko a Žatecko, Praha 1936, s ; pramenný doklad o bratřích Kerunkovi a Václavovi viz Libri confirmationum VIII X, ed. Josef Emler, Praha 1889, s Zápis o Martin de Medwediz se objevuje v listině pražského biskupa Daniela pro osecký klášter, jejíž dataci do roku 1209 moderní bádání zpochybnilo a určilo ji pouze jako falzum ze 13. století, viz Codex diplomaticus et epitolarius Regni Bohemiae II, ed. Gustav Friedrich, Praha 1912, č. 362, s Registra decimarum papalium, ed. Wáclaw Wladiwoj Tomek, Praha 1873, s. 76. Tento poplatek pak medvědický plebán odváděl až do počátku 15. století, s výjimkou roku 1399, kdy odevzdal dvojnásobnou sumu, srov. Tamtéž, s. 76.

6 3 dalších majitelích na Milešov roku 1534 vrátil původní rod v osobě Zdeslava Kaplíře, jehož potomci zde pak žili dalších více jak 150 let. 18 Zakladatel milešovského kostela Kašpar Zdeněk Kaplíř ze Sulevic V roce 1661 se nakonec statku Milešova ujímá nejvýznamnější, ale zároveň poslední člen kaplířovského rodu Kašpar Zdeněk Kaplíř ze Sulevic. Z jeho pestrého životopisu lze jistě zmínit jeho evangelický původ, 19 počáteční boj v řadách saských a švédských armád proti císaři či jeho pozdější návrat do habsburského vojska, s nímž pobýval v mnoha částech Evropy, mj. v Porýní a Itálii. V 60. letech 17. století se pak stal členem dvorské válečné rady, avšak jeho nejslavnější chvíle přišla při 62 dní trvajícím obléhání Vídně Osmanskými Turky roku 1683, jejíž obraně spolu s hrabětem Starhembergem ve svých 72 letech úspěšně velel. Byl třikrát ženat, avšak i přesto právě jeho osobou kaplířovský rod v této linii vymřel. 20 Světaznalý Kašpar Zdeněk Kaplíř začal z Milešova budovat rezidenci hodnou významu jeho osobnosti. V první řadě zahájil, snad již rok po nabytí Milešova, 21 přestavbu původního renesančního sídla svých předků. Stavba však byla podle plánů italského architekta Antonia della Porty dokončena až v roce Podle zjištění Karla Sitzmanna, který bádal v Portově pozůstalosti, se ale tento italský architekt na stavbě milešovského zámku podílel až od roku Tento údaj naprosto koresponduje s tím, že Porta se v Čechách poprvé objevuje až v roce 1668, kdy začíná s přestavbou lobkovického zámku v Roudnici, 23 a rovněž s výsledky matričního průzkumu, který provedl ve 20. letech 20. století tehdejší velemínský farář Josef Stössel, podle nějž se v roce 1676 v Milešově objevuje hned několik italských zednických 18 A. SEDLÁČEK, Hrady, s Zde pak podrobněji o všech majetkových převodech a změnách ve vlastnictví panství. 19 Jeho děd Kašpar Kaplíř ze Sulevic byl dokonce mezi popravenými předáky českého stavovského odboje dne 21. června 1621 na Staroměstském náměstí. 20 K jeho osobnosti daleko podrobněji např. Jan Bohuslav MILTNER, Kašpar Zdeněk hrabě Kaplíř, svobodný pán ze Sulevic, obránce Vídně proti Turkům 1683, Hradec Králové 1877; František MAREŠ, Hrabě Kašpar Zdeněk Kaplíř, svobodný pán ze Sulevic, Časopis českého museum LVII, 1883, s. 3 45, ; Václav ŠVARC, Kašpar Zdeněk hrabě Kaplíř svobodný pán ze Sulevic, obránce Vídně proti Turkům 1683, Praha 1892; František Miroslav ČAPEK, Kašpar Zdeněk Kaplíř ze Sulevic, České Budějovice 1911; Jaroslav MACEK, Kaspar Zdenko Kaplíř von Sullowitz und seine Bedeutung für die Verteidigung des Stadt Wien. Ein Beitrag zum Türkenjahr 1683, Österreich in Geschichte und Literatur 27, 1983, Heft 4, s ; TÝŽ, Kašpar Zdeněk Kaplíř ze Sulevic ( ) a jeho písemná pozůstalost, Acta Litoměricensia 6, 1984, s Rok 1662 udává jako počátek stavby E. POCHE A KOL., Umělecké památky, s Heslo Antonio Porta, in: Allgemeines Lexikon der Bildenden Künstler von der Antike bis zur Gegenwart, Leipzig 1933, s. 277; Alfréd PIFFL, Životopisná data Antonia Porty, Umění. Sborník pro českou výtvarnou práci XVII, 1949, s. 300 (ten omylem v článku uvádí jméno autora předchozího slovníkového hesla jako Litzmann, namísto správného Sitzmann). 23 A. PIFFL, Životopisná data, s. 300.

7 4 polírů. 24 Lze tedy konstatovat, že pokud byla přestavba zámku skutečně zahájena již v roce 1662, v dalších letech zřejmě, i vzhledem k tehdejšímu Kaplířovu nucenému pobytu v Sasku, 25 neprobíhala a v podstatě znovu započala až s příchodem Antonia della Porty v roce Zámek tvořil jednu část klasicky koncipovaného rezidenčního sídla. Světská stavba však musela mít, v duchu tehdejších kompozic, svůj protipól v sakrálním objektu. Farní správa v této době totiž nadále zůstávala v Medvědici (viz níže), a ačkoliv byla v zámku budována také kaple, rezidence význačného vojevůdce, říšského hraběte a člena dvorské válečné rady se nemohla bez skutečného farního kostela, který se zároveň stal rodovou nekropolí, obejít. A tak byl po Kaplířově návratu ze Saska dne 14. května 1669 slavnostně položen základní kámen kostela sv. Antonína Paduánského, na němž byla umístěna stříbrná tabulka jmenující jeho zakladatele Kašpara Zdeňka Kaplíře ze Sulevic a jeho manželku Annu Terezii, rozenou Cukrovou z Tamfelda. 26 Místo pro kostel bylo vybráno velmi vhodně stojí na kraji Milešova v jeho části Mlýnce na mírném návrší, které téměř monumentalizuje jeho nevelkou stavbu. Kostel byl však vysvěcen až 11 let po položení základního kamene. Příčinu takto dlouhého trvání stavby spatřuje Jarmila Krčálová 27 v pobytu Zdeňka Kaplíře s císařskou armádou v Porýní v první polovině 70. let 17. století a s ohledem na již citovaná zjištění Josefa Stössela o přítomnosti italských polírů v Milešově v období po roce soudí, že stavba se naplno rozeběhla až ve druhé polovině 70. let. Zdá se, že se tak stalo podle plánů již zmíněného Antonia della Porty. Dosvědčují to zejména údaje v architektově pozůstalosti, o kterých informoval Karl Sitzmann. 29 Ten dále uvádí, že na stavbě se měl Porta podílet od jejího samotného počátku, tj. od roku Osobně se spíše kloním k názoru Jarmily Krčálové o přerušení stavby vzhledem ke Kaplířovu zahraničnímu angažmá a její obnově na počátku druhé poloviny 70. let 17. století. Tento vývoj by pak odpovídal i stavbě zámku a umožňoval by 24 Jednalo se o následující osoby Giovanni Soldata von Lukaw (snad z Lugana), Lorenz Pinot, Ambros Welte a Bernard Susspeth z Litoměřic, srov. Josef STÖSSEL, Italienische Bauleute im Leitmeritzer Kreise, Mitteilungen des Nordböhmischen Vereins für Heimatforschunf und Wanderpflege, 44, 1921, č. 3 4, s Kaplíř se musel v letech uchýlit do Saska, neboť byl obviněn ze zinscenování vraždy hraběte Attimisa, viz J. MACEK, Kašpar Zdeněk, s SOkA Ltm, f. FÚ Milešov, Farní kronika (1669) , neinventarizováno, s J. KRČÁLOVÁ, Oltářní obrazy, s J. STÖSSEL, Italienische Bauleute, s Heslo Antonio Porta, in: Allgemeines Lexikon, s Jedná se však o strohý záznam ve slovníkovém heslu, který neposkytuje další vysvětlení Kirche in Milleschau ( ). U milešovského zámku je např. uveden pouze letopočet 1675, který označuje zřejmě jen vytvoření plánů či začátek stavebních prací. Tamtéž, s. 277.

8 5 dokonce tvrzení, že Porta převzal v Milešově v roce 1675, či o rok později, budování obou rozestavěných objektů zámku i kostela a dovedl je až k zakončení. 31 Toho se kostel dočkal nejpozději v roce 1680, kdy byl na den sv. Jiljí (1. září) slavnostně vysvěcen tehdejším litoměřickým biskupem Jaroslavem Františkem Ignácem, hrabětem ze Šternberka. 32 Účast zakladatele kostela není nikde explicitně doložena, lze ji však předpokládat. Spolu s kostelem byly rovněž konsekrovány tři oltáře, a sice hlavní oltář sv. Antonína Paduánského a proti sobě stojící boční oltáře Zvěstování Panny Marie a Tří králů. 33 Výběr kostelního patrocinia, resp. zasvěcení hlavního oltáře nebyl jistě náhodný. Antonín Paduánský patřil údajně k oblíbeným světcům Kašpara Zdeněka Kaplíře jeho obraz měl ve své obrazárně 34 a jeho jméno několikrát zvolil jako heslo při hájení Vídně v roce Snad se s jeho výrazným kultem mohl setkat za svého pobytu v severní Itálii v letech , doložena je dokonce i jeho návštěva Padovy v roce Rovněž zasvěcení oltáře Tří králů má vzhledem ke Kaplířovu křestnímu jménu Kašpar své opodstatnění. Právě králi Kašparovi, na obraze klečícím před Svatou rodinou, žehná Ježíšek. O donátorovi nás ještě ubezpečuje erb Anny Terezie, rozené Cukrové z Tamfeldu, ve vrcholku vyřezávaných barokních akantových rámů. Není jistě bez zajímavosti, že kdesi nahoře na tomto oltáři, 36 snad poblíže zmíněného aliančního erbu se nacházela Kaplířova maršálská hůl, kterou obdržel za obranu Vídně Tato hypotéza se mi jeví více pravděpodobná, než možné tvrzení (opírající se o jednoduché převzetí dat ze Sitzmannova slovníkového hesla), že Porta již rok po svém příchodu do Roudnice začal se stavbou malého kostela, která mu zabrala celých 11 let, a teprve po dalších šesti letech mu zakladatel této sakrální stavby rovněž svěřil dokončení přestavby svého zámku. 32 SOkA Ltm, f. FÚ Milešov, Farní kronika (1669) , neinventarizováno, s. 2. Na připomenutí posvěcení kostela se pak konaly každoroční mše, a to vždy první zářijovou neděli. 33 SOkA Ltm, f. FÚ Milešov, Farní kronika (1669) , neinventarizováno, s J. KRČÁLOVÁ, Oltářní obrazy, s. 511 uvažuje o tom, že to mohl být ten obraz sv. Antonína, který byl v době sepsání jejího článku v kostele. 35 J. B. MILTNER, Kašpar, s. 24; F. MAREŠ, Hrabě, s. 7 14, Přesná citace auf dem Seitenaltare der hl. 3 Könige oben ist sein Commandostab aus Schildtkröten zu sehen, SOkA Ltm, f. FÚ Milešov, Farní kronika (1669) , neinventarizováno, s Kaplířova maršálská hůl je na oltáři doložena v letech 1804 (SOkA Ltm, f. FÚ Milešov, Farní kronika (1669) , neinventarizováno, s. 25), 1806 (SOkA Ltm, f. FÚ Milešov, inv. č. 17 Kniha poznámek milešovského faráře Pruschowitze , sine folio zápis k roku 1806), 1825 (Diecézní archiv Litoměřice, f. Archiv far I., karton č. 86, Milešov, inventář kostela a fary 1825, sine folio) a 1833 (Diecézní archiv Litoměřice, f. Archiv far I., karton č. 86, Milešov, inventář kostela a fary 1833, sine folio). Ačkoliv mladší inventáře maršálskou hůl na oltáři nezaznamenávají (Diecézní archiv Litoměřice, f. Archiv far I., karton č. 86, Milešov, inventář kostela a fary 1864, sine folio; Diecézní archiv Litoměřice, f. Archiv far I., karton č. 86, Milešov, inventář kostela a fary 1880, sine folio; SOkA Ltm, f. FÚ Milešov, karton č. 5, inv. č. 34 Inventáře , inventář kostela a fary 1889, sine folio; SOkA Ltm, f. FÚ Milešov, karton č. 5, inv. č. 34 Inventáře , inventář kostela a fary 1903, sine folio; SOkA Ltm, f. FÚ Milešov, karton č. 5, inv. č. 34 Inventáře , inventář kostela a fary 1913, sine folio), přípisek ve farní kronice k původnímu zápisu z roku 1804 zní 1874 factum (SOkA Ltm, f. FÚ Milešov, Farní kronika (1669) , neinventarizováno, s. 25), tedy že popsaný stav v tomto roce stále trvá. Každopádně zpráva z druhé poloviny 20. století (Diecézní archiv Litoměřice, Kartotéka farností autor Jaroslav Macek, Milešov) uvádí, že maršálská hůl je společně s Kaplířovou maršálskou šerpou, která byla podle záznamů z 19. století uchovávána na faře (SOkA Ltm, f. FÚ Milešov, Farní kronika (1669) , neinventarizováno, s. 25; SOkA Ltm, f. FÚ Milešov, inv. č. 17 Kniha poznámek milešovského faráře Pruschowitze , sine folio zápis k roku 1806), uložena ve skleněné skříňce na oratoři. Tato skříňka, do níž byla ještě přidána hůl špacírka

9 6 Milešovský kostel v duchovní správě 17. století V pobělohorském systému katolické duchovní správy byl Milešov zpočátku součástí velké kolatury třebenického faráře. V roce 1669 byla ustanovena samostatná fara při kostelu sv. Kateřiny v Medvědici, jejím prvním duchovním správcem se stal dominikán Domik Jacobi z litoměřického konventu tohoto řádu. 38 Výpomoc členů různých řádů světským kněžím v duchovní správě byla v době po třicetileté válce poměrně obvyklá, v tomto případě však zaujme vztah kláštera a patrona kostela Medvědice v roce 1669 držela Eva Ludmila Chřepnická, rozená Kaplířová ze Sulevic. 39 A právě vztah kaplířského rodu a litoměřických dominikánů byl velmi úzký, starobylý rytířský rod pevně spjatý s regionem i samotnými Litoměřice se snad podíleli i na založení konventu, který mu měl sloužit jako rodová nekropole. 40 Pokud mohlo být ustanovení Dominika Jacobiho na faru pod patronátem ženy původně z kaplířovského rodu náhodné (což však není příliš pravděpodobné), tak iniciativa Kašpara Zdeňka Kaplíře, který v roce 1672 Medvědice zakoupil, je v tomto směru zřejmá. Dne 29. května 1672 vydává litoměřický biskup Maxmilián Rudolf Schleinitz licenci adresovanou Kašparu Zdeňku Kaplíři ze Sulevic o převzetí duchovní správy v Medvědici litoměřickými dominikány. 41 Kaplířova iniciativa v této záležitosti je vzhledem k výše uvedené rodové tradici pochopitelná, sám Kašpar Zdeněk věnoval na obnovu kláštera zlatých. 42 Dne 1. září 1680 vysvěcený kostel sv. Antonína Paduánského se tedy stal farním, 43 což je zřejmým dokladem promyšleného budování rezidenčního sídla v Milešově, zatímco meděvdický kostela sv. Kateřiny je od té doby filiálním právě vůči Milešovu. (neznámého původu, ovšem rovněž připisovaná Kaplířovi) se dnes nachází v depozitáři Biskupství litoměřického, avšak stále zůstává v majetku Římskokatolické farnosti Milešov. Obsah skříňky byl prohlášen za kulturní památku, a sice maršálská šerpa je v ústředním registru vedena pod číslem 78747/ , maršálská hůl pod číslem 71592/ a špacírka pod číslem 69686/ Jakým způsobem se však hůl a šerpa (problematickou špacírku ponechme stranou) stala majetkem farnosti, není jasné Kaplířova závěť tuto skutečnost žádným způsobem neobjasňuje (Diecézní archiv Litoměřice, f. Archiv far I., karton č. 86, Milešov, opis závěti Zdeňka Kaplíře ze Sulevic; SOA v Litoměřicích, pobočka Děčín, Rodinný archiv Ledebur-Milešov, karton č. 4, inv. č. 48 Závěť Kašpara Zdeňka hraběte ze Sulevic, opis ověřený biskupskou konzistoří 1870). Lze se domnívat, že k předání těchto památek, které byly v kostele přechovávány téměř jako relikvie, došlo v době kolem Kaplířova pohřbu, přímo doklady však chybí. 38 SOkA Ltm, f. FÚ Milešov, inv. č. 17 Kniha poznámek milešovského faráře Pruschowitze , sine folio; SOkA Ltm, f. FÚ Milešov, Farní kronika (1669) , neinventarizováno, s A. SEDLÁČEK, Hrady, s Oldřich KOTYZA Jan SMETANA Jindřich TOMAS A KOL., Dějiny města Litoměřic, Litoměřice 1997, s. 141, Opis této písemnosti je dochován ve farním archivu hned ve dvou vyhotoveních (což svědčí mj. i o významu této licence) SOkA Ltm, f. FÚ Milešov, Farní kronika (1669) , neinventarizováno, s. 12; SOkA Ltm, f. FÚ Milešov, karton č. 4, inv. č. 28 Spisy duchovní správy a vybraná korespondence farnosti Milešov , sine folio licence o převzetí duchovní správy Medvědice dominikány O. KOTYZA J. SMETANA J. TOMAS A KOL., Dějiny, s Tuto zjevnou skutečnost např. kronika příliš nekomentuje, pouze zcela jasně o milešovském kostelu hovoří vždy jako o farním (např. SOkA Ltm, f. FÚ Milešov, Farní kronika (1669) , neinventarizováno, s. 1, 11).

10 7 Podoba milešovkého kostela v 17. a na počátku 18. století Vybavení milešovského kostela, jemuž jsme se již částečně věnovali, zajišťoval Kaplíř postupně ve druhé polovině 70. let 17. století. Jistě lze toto tvrdit zejména o obrazech pro dva výše zmíněné oltáře 44 a také o bohoslužebných knihách 45 i některých cenných relikviích. 46 V roce 1679 nechal Kaplíř v dílně Fridricha Schönfeldta na Starém Městě pražském ulít zvon s následujícím nápisem: O Gott laß dir befohlen sein der Glocken wie nach die Kirchen! ANTONIA MARIA Wer auf Gott vertraut wird nicht zu Schande worden. C. Z. D. H. R. R. G. C. G. G. T. F. v. S. MDCLXXIX Gos mich Fridericus Schoenfeldt in der Altstadt Prag. 47 Vzhledem k tomu, že 21. března 1707 požehnal litoměřický biskup Šternberk dva zvony, které jsou označeny jako střední (se jménem sv. Jana a Pavla) a malý (se jménem sv. Vavřince), 48 musel k nim existovat i velký, který lze jednoznačně ztotožnit s výše zmíněným z roku Tyto tři zvony nebylo možné v žádném případě umístit do sanktusníku, a tak lze Nejpřímějším důkazem tak může být založení nové samostatné matriky, resp. všech tří jejích druhů v jedné knize, právě v roce 1680 SOA v Litoměřicích, Sbírka matrik severočeského kraje, sing. 112/2 matrika narozených, oddaných a zemřelých Milešov Hlavní oltářní obraz měl podle mladších pramenů (SOkA Ltm, f. FÚ Milešov, Farní kronika (1669) , neinventarizováno, s. 25; SOkA Ltm, f. FÚ Milešov, inv. č. 17 Kniha poznámek milešovského faráře Pruschowitze , sine folio zápis k roku 1806 oba údaje shodně zapsal farář Pruschowitz) i nalezeného podpisu (J. KRČÁLOVÁ, Oltářní obrazy, s. 511, 524, pozn. č. 25) malovat významný jihoněmecký raně barokní malíř Johann Heinrich Schönfeld. Podle již zmíněných Pruschowitzových záznamů z počátku 19. století měl Kaplíř tento obraz dostat darem od města Norimberk. Tento záznam se pokoušel za pomoci profesora Ferdinanda Josefa Schneidera z Halle an der Saale již v roce 1936 ověřit tehdejší milešovský farář August Theil (SOkA Ltm, f. FÚ Milešov, karton č. 4, inv. č. 28 Spisy duchovní správy a vybraná korespondence farnosti Milešov , sine folio korespondence o původu oltářního obrazu z roku 1936), ale nebyl úspěšný, podobně jako později Jarmila Krčálová (J. KRČÁLOVÁ, Oltářní obrazy, s. 523, pozn. č. 12), byť se jí podařilo nashromáždit dostatečné množství důkazů o Kaplířových častých stycích s Norimberkem právě v 70. letech 17. století (Tamtéž, s. 523, pozn. č. 12). Rovněž o obrazu Klanění Tří králů Jarmila Krčálová soudí, že jej pravděpodobně objednal sám Kaplíř. Svědčit by o tom mělo jak jeho výše už zhodnocené zasvěcení, tak i jeho pravděpodobně vlámský původ, který by korespondoval s objednavatelovým vojenským angažmá v široké oblasti Porýní (Tamtéž, s ). Oproti tomu má být obraz Zvěstování Panny Marie, vzhledem k jeho uměleckému ztvárnění, mladší. Pochází snad ze štětce autora z okruhu Petra Brandla a malován měl být na počátku 18. století (Tamtéž, s ). O jeho předchůdci na bezpečně doloženém oltáři Zvěstování Panny Marie, ani o instalaci nového obrazu do kostela nemáme žádných zpráv. 45 Např. misál, který Kaplíř zřejmě věnoval kostelu v Milešově a na němž je také pravděpodobně podepsán, byl vytištěn roku 1679 v Antverpách, odkud si ho mohl Kaplíř díky svému předchozímu vojenskému působení v široké oblasti Porýní objednat; Biskupství litoměřické depozitář, Farní knihovna Milešov, nekatalogizováno misál V roce 1678 se Kaplířovi podařilo z Říma sehnat ostatky sv. Vincence Ferrarského, jejichž pravost potvrdil v roce 1680 litoměřický biskupský oficiál SOkA Ltm, f. FÚ Milešov, Farní kronika (1669) , neinventarizováno, s. 5; SOkA Ltm, f. FÚ Milešov, karton č. 5, inv. č. 32 Stavební záležitosti , sine folio potvrzení pravosti ostatků z r SOkA Ltm, f. FÚ Milešov, Farní kronika (1669) , neinventarizováno, s Zvon byl v roce 1874 přelit a z této doby pochází v kronice zachovaný text nápisu, bohužel bez jakéhokoliv řádkového rozčlenění. 48 Campanas mediocrem et minorem, SOkA Ltm, f. FÚ Milešov, Farní kronika (1669) , neinventarizováno, s Toto ztotožnění je možné díky inventáři z roku 1804, kde jsou u jednotlivých zvonů uvedena jak jejich jména, tak i jejich přibližná váha (SOkA Ltm, f. FÚ Milešov, karton č. 5, inv. č. 34 Inventáře , inventář kostela a fary 1804, sine folio). Tyto údaje pak potvrzují podrobné zápisy o přelití zvonů v roce 1874 (SOkA Ltm, f. FÚ

11 8 i s ohledem na zprávy v mladších inventářích 50 konstatovat, že již původní stavební podoba kostela byla obohacena o dřevěnou zvonici, 51 snad již tehdy na kamenném základu, stojící za presbytářem v ose kostela. Zvonice, na níž jsou zavěšeny tři zvony, je pak v pramenech přímo doloženo k roku Zřejmě již od samého počátku měl kostel také sanktusníkovou věžičku, doložena v pramenech je v roce 1697, kdy na výročí posvěcení kostela, tj. první zářijovou neděli, byla právě na sanktusník umístěna jakýsi plátěný prapor. 53 Dále je sanktusník uveden i v již citovaném inventáři z roku Součástí kostela byla také krypta, budovaná jako pohřebiště pro Kašpara Zdeňka Kaplíře ze Sulevic, jakožto posledního svého rodu. Ten ve své závěti striktně požaduje, aby byl pohřben právě v Milešově, 55 což se dne 20. října 1686 skutečně stalo. 56 Krypta se pak stala i rodovou nekropolí Hrzánů z Harrasova, kteří milešovské panství po Kašparu Zdeňku Kaplířovi zdědili. 57 Krypta sloužila účelu až do konce 18. století, pozdější záznamy ji uvádějí jako nepoužívanou. 58 Milešov, Farní kronika (1669) , neinventarizováno, s. 150) a také soupis zvonů před rekvizicemi během 1. světové války, kde jsou u jednotlivých kampanologických památek uvedeny i jejich rozměry a váha (Diecézní archiv Litoměřice, Soupis zvonů z r. 1917, sine folio vikariát Libochovice, farní obvod Milešov). 50 Např. již inventář z roku 1747 uvádí tři zvony ve zvonici a jeden v sanktusníku (SOkA Ltm, f. FÚ Milešov, karton č. 5, inv. č. 34 Inventáře , inventář kostela a fary 1747, sine folio), již zmíněný inventář z roku 1804 obsahuje i jména zvonů a jejich přibližnou váhu (SOkA Ltm, f. FÚ Milešov, karton č. 5, inv. č. 34 Inventáře , inventář kostela a fary 1804, sine folio). 51 Dřevo, jakožto její stavební materiál je uváděno až v inventářích z 19. století (Diecézní archiv Litoměřice, f. Archiv far I., karton č. 86, Milešov, inventář kostela a fary 1825, sine folio; Diecézní archiv Litoměřice, f. Archiv far I., karton č. 86, Milešov, inventář kostela a fary 1833, sine folio), dřívější starší zprávy tohoto druhu nejsou. 52 SOkA Ltm, f. FÚ Milešov, karton č. 5, inv. č. 34 Inventáře , inventář kostela a fary 1747, sine folio. Zda lze se zvonicí ztotožnit zápis z kostelních účtů z roku 1740, kdy byly pokrývači Georgu Hellerovi za ein neuen Knopf aufn Thurm zaplaceny čtyři zlaté (SOkA Ltm, f. FÚ Milešov, inv. č. 36 Kniha kostelních počtů , sine folio účet za rok 1740), není úplně jisté, neboť se může jednat jak o zvonici, tak o sanktusník, ačkoliv ten bývá obvykle označován jako Thürmel (např. SOkA Ltm, f. FÚ Milešov, karton č. 5, inv. č. 34 Inventáře , inventář kostela a fary 1747, sine folio). 53 V kostelních účtech z roku 1697 (SOkA Ltm, f. FÚ Milešov, inv. č. 36 Kniha kostelních počtů , sine folio účet za rok 1697) je v zápisu k měsíci srpnu uveden nákup leinwandt zum Fahne auff ds Thürmel in der Kirch weihung za 14 krejcarů. 54 SOkA Ltm, f. FÚ Milešov, karton č. 5, inv. č. 34 Inventáře , inventář kostela a fary 1747, sine folio. 55 Diecézní archiv Litoměřice, f. Archiv far I., karton č. 86, Milešov, opis závěti Zdeňka Kaplíře ze Sulevic, fol. 2r. 56 Kaplíř zemřel 6. října 1686 ve Vídeňském Novém Městě, odkud byly jeho tělesné ostatky převezeny do Milešova; SOkA Ltm, f. FÚ Milešov, Farní kronika (1669) , neinventarizováno, s. 2 3; SOkA Ltm, f. FÚ Milešov, inv. č. 17 Kniha poznámek milešovského faráře Pruschowitze , sine folio. 57 Kaplíř většinu svého majetku odkázal ve své závěti Janu Leopoldu Hrzánovi z Harrasova, neboť manželkou jeho děda, Adama Hrzána z Harrasova, byla Anna Kaplířová ze Sulevic; Diecézní archiv Litoměřice, f. Archiv far I., karton č. 86, Milešov, opis závěti Zdeňka Kaplíře ze Sulevic, fol. 2v 3r; Břetislav CHLEBNÍČEK, Inventář velkostatku Milešov , Děčín 1979, s. VII. 58 O členech hrzánovského rodu, kteří byli v kryptě pohřbeni, informuje primárně farní kronika (SOkA Ltm, f. FÚ Milešov, Farní kronika (1669) , neinventarizováno, passim), souhrnně pak k roku 1806 milešovský farář Jakub Ferdinand Pruschowitz (SOkA Ltm, f. FÚ Milešov, inv. č. 17 Kniha poznámek milešovského faráře Pruschowitze , sine folio zápis k roku 1806). Místo svého posledního odpočinku zde nalezlo 13 příslušníků hrzánského rodu, poslední v roce Již inventář kostela z roku 1825 uvádí, že krypta není již delší

12 9 K roku 1696 máme pak v kostelních účtech záznam o pravděpodobně první, byť drobné, opravě kostela, resp. jeho střechy a pyramid na průčelí. 59 O další podobě objektu či jeho opravách se z pramenů konce 17. a počátku 18. století nic nedovídáme. 60 K celkovému vybavení areálu kostela patřil rovněž hřbitov. Ten nebyl při výstavbě kostela v 70. letech 17. století založen, neboť v té době bezpečně fungoval a kapacitně dostačoval hřbitov u kostela sv. Kateřiny v Medvědici. K založení samostatného milešovského kostela došlo listinou litoměřického biskupa Königsegga, vydanou dne 14. února 1718, 61 severovýchodně od kostela, a to na pozemku, který pro tento účel věnovala vrchnost. 62 V rohu hřbitova pak stála márnice, pramenně prvně doložená až v roce Stavební aktivity v polovině 18. století V roce 1730 uplynulo přesně 50 let od vysvěcení milešovského kostela, jež bylo, jako každé výročí posvěcení, slaveno první zářijovou neděli, která v onom roce připadla na 3. září. Slavnější výročí posvěcení kostel sv. Antonína Paduánského nezažil. Během mše byly totiž litoměřickým biskupem Janem Adamem, hrabětem Vratislavem z Mitrovic posvěceny tři nové oltáře sv. Jana Nepomuckého, sv. Františka Serafínského a Panny Marie 64 vystavěné dobu používána (Diecézní archiv Litoměřice, f. Archiv far I., karton č. 86, Milešov, inventář kostela a fary 1825, sine folio). 59 Zápis v účtech je následující: dem Schmiedt, zimmerman gesellen ziegldecke und Sandtlangern wgen deß Kirchen Tachß und der zweyen Pyramidum in fronticus 7 fl 3x ; SOkA Ltm, f. FÚ Milešov, inv. č. 36 Kniha kostelních počtů , sine folio účet za rok Kostelní účty (SOkA Ltm, f. FÚ Milešov, inv. č. 36 Kniha kostelních počtů ; SOkA Ltm, f. FÚ Milešov, karton č. 6, inv. č. 42 Účetní přílohy, kostelní počty ), byť poctivě vedené, nemohou ani žádnou další větší opravu, vzhledem k relativní novosti stavby, zaznamenat. Zápisy z farní kroniky (SOkA Ltm, f. FÚ Milešov, Farní kronika (1669) , neinventarizováno), jíž založil v roce 1715 tamní administrátor Edmund Rollepatz, se sice zpětně vracejí až k roku 1669, avšak až do počátku druhé poloviny 18. století se věnují zejména tématice kostelních nadací, nadačních mší, významným událostem v rodině Hrzánů z Harrasova či svěcení v milešovské farnosti vzniklých drobných sakrálních památek a kostel nepopisují. Z pohledu stavebního vývoje této stavby není příliš sdílný inventář z roku 1726 (Diecézní archiv Litoměřice, f. Archiv far I., karton č. 86, Milešov, inventář kostela a fary 1726), dokumentující jinak vybavení kostela. 61 SOkA Ltm, f. FÚ Milešov, karton č. 5, inv. č. 33 Hřbitov, sine folio listina biskupa Königsegga k založení hřbitova. 62 SOkA Ltm, f. FÚ Milešov, karton č. 5, inv. č. 32 Stavební záležitosti , sine folio dopis archiváře Sitteho z roku O stavbě existuje rovněž záznam v kostelních účtech na plat různých řemeslníků, kteří se na jeho vybudování podíleli, a na materiál bylo vynaloženo celkem 214 zlatých a 36 krejcarů (SOkA Ltm, f. FÚ Milešov, inv. č. 36 Kniha kostelních počtů , sine folio účet za rok 1718; podrobněji jsou tyto náklady rozepsány v SOkA Ltm, f. FÚ Milešov, karton č. 6, inv. č. 42 Účetní přílohy, kostelní počty , sine folio). Tento hřbitov sloužil svému účelu až do roku 1885, kdy byl z kapacitních důvodů za obcí založen nový (SOkA Ltm, f. FÚ Milešov, Farní kronika (1669) , neinventarizováno, s ; SOkA Ltm, f. FÚ Milešov, karton č. 5, inv. č. 33 Hřbitov, sine folio). 63 Tehdy bylo dáno pokrývači za pokrytí její střechy (neznámo jakým materiálem) 7 zlatých; SOkA Ltm, f. FÚ Milešov, inv. č. 36 Kniha kostelních počtů , sine folio účet za rok O obrazech prvních dvou jmenovaných oltářů podrobně J. KRČÁLOVÁ, Oltářní obrazy, s , která zde rovněž potvrdila starší údaj milešovského faráře Pruschowitze (SOkA Ltm, f. FÚ Milešov, Farní kronika (1669) , neinventarizováno, s. 25) o Christianu Grundovi, jakožto autorovi těchto maleb.

13 10 nákladem patrona hraběte Zikmunda Gustava Hrzána z Harrasova. 65 Pravděpodobně z této doby také pocházejí akantové rámy všech bočních oltářů, včetně na nich umístěných hrzánských erbů. Právě s osobou Zikmunda Gustava Hrzána lze spojit velký rozvoj milešovské farnosti. Mimo jeho vlastní nadace pro kostel, 66 byla v roce 1732 posvěcena kaple v Kocourech, o osm let později byl položen základ pro kalvárii, nacházející se nad obcí Milešov, bylo postaveno několik soch rozmístěných po milešovské kolatuře a dne 29. října 1756 bylo při zmíněném oltáři Panny Marie zřízeno růžencové bratrstvo. 67 Snad v souvislosti s výročím v roce 1730, snad v pozdějších letech nechal Zikmund Gustav Hrzán vymalovat presbytář dvě nástěnnými obrazy, zobrazující následující světce sv. Michaela, sv. Floriana, sv. Jana Křtitele, sv. Servula, sv. Peregrina, sv. Xaveria, sv. Huberta, sv. Felixe, sv. Cecilii a sv. Dominika. První zmínka o této výmalbě pochází z roku 1747, 68 kostel však nezdobila příliš dlouho, snad do druhé poloviny 18. století. 69 Pískovcové pyramidy na průčelí kostela byly zřejmě velmi náchylné k poškození, a tak byly po opravě v roce 1696 (viz výše) znovu vyrobeny a osazeny na svá místa v roce 1734, a to za celkového nákladu 6 zlatých 43 krejcarů. 70 Za zmínku rovněž stojí další údaj z kostelních účtů, podle nějž mělo být 28. července 1742 vyplaceno pokrývačům a nádeníků 40 zlatých a 6 krejcarů za opravu střechy kostela. 71 Zachycení dalšího stavebního vývoje milešovského kostela je velmi problematické a dokumentovat lze pouze sekundárně. Zatímco inventář z roku 1747 zmiňuje pouze dva klíče ke dveřím od sakristií, 72 v inventáři datovaném do let se vedle zmíněných klíčů 65 Zikmund Gustav nechal pro účel této slavnosti mimo vybudování zmíněných oltářů rovněž opravit a částečně přemalovat oba dosavadní boční oltáře (Zvěstování Panny Marie a Tří králů), vylepšil veškeré stříbrné bohoslužebné nádoby a nechal vyrobit velmi nákladná bohoslužebná roucha za celkovou sumu zlatých (SOkA Ltm, f. FÚ Milešov, inv. č. 36 Kniha kostelních počtů , sine folio účet za rok 1730; SOkA Ltm, f. FÚ Milešov, karton č. 5, inv. č. 34 Inventáře , inventář kostela a fary 1747, sine folio). O významu celé události svědčí mj. i tiskem vydané kázání pronesené v milešovském kostele právě onoho 3. září Jeho autorem nebyl tamní duchovní správce Edmund Rollapetz, ačkoliv se také jistě jednalo o schopného kazatele (mj. o tom svědčí dochovaná sbírka jeho kázání z počátku 18. století, sestavená o sto let později dalších milešovským duchovním Jakubem Ferdinandem Pruschowitzem SOkA Ltm, f. FÚ Milešov, inv. č. 7 Kniha kázání milešovského administrátora P. Rollapetze, různá kázání ve sbírce (1695)-1804), ale dominikán Vavřinec Brückner viz SOkA Ltm, f. FÚ Milešov, karton č. 6, inv. č. 44 Pamětní tisk z r Množství nadačních listin, včetně těch Hrzánových viz Diecézní archiv Litoměřice, f. Archiv far I., karton č. 86, Milešov, nadační listiny. 67 SOkA Ltm, f. FÚ Milešov, Farní kronika (1669) , neinventarizováno, s SOkA Ltm, f. FÚ Milešov, karton č. 5, inv. č. 34 Inventáře , inventář kostela a fary 1747, sine folio. 69 Obrazy jsou ještě popsány v inventáři z roku 1769 (Diecézní archiv Litoměřice, f. Archiv far I., karton č. 86, Milešov, inventář kostela a fary 1769, sine folio), v jinak velmi podrobném inventář z roku 1804 však už chybí (SOkA Ltm, f. FÚ Milešov, karton č. 5, inv. č. 34 Inventáře , inventář kostela a fary 1804). 70 SOkA Ltm, f. FÚ Milešov, inv. č. 36 Kniha kostelních počtů , sine folio účet za rok SOkA Ltm, f. FÚ Milešov, inv. č. 36 Kniha kostelních počtů , sine folio účet za rok zwey Schlüssel zu den Sacristay Thüren ; SOkA Ltm, inv. č. 34, SOkA Ltm, f. FÚ Milešov, karton č. 5, inv. č. 34 Inventáře , inventář kostela a fary 1747, sine folio.

14 11 k sakristiím objevují i dva klíče k oratořím 74 a dále jsou zmíněny i dvě almary na věci patřící zdejšímu růžencovému bratrstvu, které se měly nacházet v oratoři nad sakristií. 75 Můžeme tedy konstatovat, že mezi léty 1747 a 1757 byly ke kostelu v prostoru nad sakristiemi přistavěny dvě oratoře. Zda lze tyto poměrně rozsáhlé stavební úpravy dát do souvislosti s opravou či výměnou hlavních vstupních dveří, na nichž můžeme dodnes najít vyrytý letopočet 1756, a zároveň teoreticky i s celkovou úpravou portálu, není jisté, byť to lze alespoň teoreticky předpokládat. Jistým podpůrným argumentem je i existence zmíněného inventáře z let , 76 jehož vznik by mohl souviset s aktuálně provedenými změnami v umístění mobiliáře či dalších předmětů. Právě takovéto výrazné stavební úpravy by pak mohly objasnit interpretaci kaplířovského a hrzánského erbu, které se ve štukovém orámování nacházejí na vítězném oblouku (téměř v pozici aliančního erbu) a které jsou oba doprovázeny nápisem HOC FUNDATUM Zikmund Gustav Hrzán by se díky přístavbě oratoří a změně portálu mohl opravu cítit (byť asi ne naprosto oprávněně) jako druhý zakladatel milešovského kostela. 77 Pravděpodobnost této hypotézy podporuje i skutečnost, že za Hrzánů již další výraznější stavební úprava kostela neproběhla. O tom, že stavba byla prováděna Hrzány nelze, vzhledem k absenci stavebních nákladů v kostelních účtech, 78 pochybovat, byť o tom přímé doklady chybí. 79 Problematické je spojení uvedených stavebních aktivit s kruchtou. Ta je prvně doložena až v inventáři z toku Její předchozí existenci, snad již od vzniku kostela neboť mezi jeho výstavbou a hrzánskými aktivitami z let žádné další úpravy doloženy nemáme lze předpokládat, což může nepřímo dokládat i zmínka o varhanách z 20. let 18. století, byť 73 SOkA Ltm, f. FÚ Milešov, karton č. 5, inv. č. 34 Inventáře , inventář kostela a fary , sine folio. Inventář má výrazně poškozený titulní list, na němž není možné objevit dataci, avšak lze rozpoznat jméno Hyeronymo, které by mělo odpovídat Jeronýmu Haustteterovi, který působil v Milešově jako administrátor v letech Zpřesnění tohoto časové rozpětí přinesl na jedné straně soupis předmětů výše zmíněného a dne 29. října 1756 založeného růžencového bratrstva (o jeho založení hraběte Zikmundem Gustavem Hrzánem viz SOkA Ltm, f. FÚ Milešov, Farní kronika (1669) , neinventarizováno, s. 12) a na straně druhé do roku 1757 datované přípisky v již hotovém inventáři. 74 zwey Schlussel zu den Orratoriis ; SOkA Ltm, f. FÚ Milešov, karton č. 5, inv. č. 34 Inventáře , inventář kostela a fary , sine folio. 75 SOkA Ltm, f. FÚ Milešov, karton č. 5, inv. č. 34 Inventáře , inventář kostela a fary , sine folio. 76 SOkA Ltm, f. FÚ Milešov, karton č. 5, inv. č. 34 Inventáře , inventář kostela a fary , sine folio. 77 Za zmínku jistě stojí, že ono štukové orámování na vítězném oblouku pravděpodobně pochází již z doby výstavby kostela a mohlo tak nést alianční erb zakladatelů (tak jak jsou uvedeni na výše zmíněné stříbrné destičce na základním kameni) Kašpara Zdeňka Kaplíře ze Sulevic a jeho třetí manželky Anny Terezie, rozené Cukrové z Tamfelda. 78 SOkA Ltm, f. FÚ Milešov, inv. č. 36 Kniha kostelních počtů , sine folio účty za léta ; SOA v Litoměřicích, pobočka Děčín, f. Vs Milešov, inv. č. 981 Účet farního kostela v Milešově , sine folio účty za léta Archiv velkostatku Milešov nemá písemnosti účetní ani stavební agendy z 18. století vůbec dochovány. 80 SOkA Ltm, f. FÚ Milešov, karton č. 5, inv. č. 34 Inventáře , inventář kostela a fary 1747, sine folio.

15 12 bez uvedení jejich umístění. 81 Nemůžeme ovšem vyloučit, že současně s přístavbami oratoří byla rovněž nějakým způsobem upravena i kruchta. K tomu ale mohlo dojít také v roce 1770, kdy dne 15. listopadu byly na kruchtu instalovány varhany litoměřického varhanáře Johanna Rusche. 82 Výše zmíněná zvonice stojící za kostelem byla, alespoň podle zpráv z 19. století, 83 postavena ze dřeva, dá se tedy předpokládat, že byla pokryta šindelem. Tento úsudek potvrzuje údaj z 20. července 1753, kdy bylo tesařům za pokrytí zvonice a zajištění potřebného materiálu vyplaceno 25 zlatých a 31 krejcarů. 84 Podobná oprava se pak na zvonici uskutečnila i v roce 1783, a to celkem za 75 zlatých a 42 krejcarů, přičemž drobné práce byly vykonány i na střeše kostela. 85 Kostel byl však pokryt taškovou krytinou, čehož nejstarším dokladem je suma 40 zlatých a 13 krejcarů vynaložených v roce 1766 pokrývači Wentzelu Hellerovi za pokládku nových tašek. 86 Milešovský kostel v 19. a 20. století Zda nějaké výraznější stavební úpravy v milešovském kostele proběhly také v první polovině 19. století, není z písemných pramenů známo. V kostelních účtech samozřejmě existují údaje o drobných výdajích ve výši maximálně několika zlatých pro zedníky či kováře, často pocházející přímo z Milešova, ovšem lez předpokládat, že se nejednalo o nějaké výraznější stavební zásahy. 87 Vyloučit ovšem nelze nějaké počiny realizované majitelem panství, jehož účty však nejsou ani pro toto období dochovány, žádné zprávy v tomto směru nepodává ani farní kronika. Jedinou výjimkou je oprava hřbitovní zdi, která probíhala od července do října roku Tato byla zřejmě již delší dobu poškozena, neboť na její špatný čas údajně již delší dobu 81 V kostelních účtech z roku 1728 je poznamenáno, že 1 zlatý a 30 krejcarů bylo vydáno na čištění a seřízení varhan, což ukazuje, že zde tento nástroj již delší dobu stál; SOkA Ltm, f. FÚ Milešov, inv. č. 36 Kniha kostelních počtů , sine folio účet za rok SOkA Ltm, f. FÚ Milešov, Farní kronika (1669) , neinventarizováno, s. 76. Jedná se o zápis o opravě varhan v roce 1846, kdy na nich byl nalezen lístek o jejich budování. Tento nástroj zůstal na kůru přes různé četné úpravy až dodnes. 83 Diecézní archiv Litoměřice, f. Archiv far I., karton č. 86, Milešov, inventář kostela a fary 1825, sine folio. 84 SOA v Litoměřicích, pobočka Děčín, f. Vs Milešov, inv. č. 981 Účet farního kostela v Milešově , sine folio účet za rok V tomto prameni je rovněž k roku 1753 zaznamenáno přelití jednoho ze zvonů, za což byl zvonař oceněn 61 zlatými. Dá se tedy konstatovat, že v tomto roce proběhla větší rekonstrukce celé zvonice. 85 Práce prováděl pokrývačský mistr Johann Renner, přičemž již v roce 1782 bylo nakoupeno 50 kop střechového šindele a 1000 hřebíků; SOA v Litoměřicích, pobočka Děčín, f. Vs Milešov, inv. č. 981 Účet farního kostela v Milešově , sine folio účty za léta SOA v Litoměřicích, pobočka Děčín, f. Vs Milešov, inv. č. 981 Účet farního kostela v Milešově , sine folio účet za rok V zápise není specifikováno, že se jedná o pokládku tašek na střechu kostela. Ovšem zvonice (viz výše) i fara (SOkA Ltm, f. FÚ Milešov, karton č. 5, inv. č. 34 Inventáře , inventář fary 1837, sine folio) měly střechu šindelovou. 87 Např.: oprava zdi u kostela 3 zlaté a 36 krejcarů (SOA v Litoměřicích, pobočka Děčín, f. Vs Milešov, inv. č. 981 Účet farního kostela v Milešově , sine folio účet za rok 1804), kováři 1 zlatý 46 krejcarů (SOA v Litoměřicích, pobočka Děčín, f. Vs Milešov, inv. č. 981 Účet farního kostela v Milešově , sine folio účet za rok 1806), kovářská práce za 3 zlaté a 15 krejcarů (SOA v Litoměřicích, pobočka Děčín, f. Vs Milešov, inv. č. 981 Účet farního kostela v Milešově , sine folio účet za rok 1806) či oprava oken za 2 zlaté a 20 krejcarů (SOA v Litoměřicích, pobočka Děčín, f. Vs Milešov, inv. č. 981 Účet farního kostela v Milešově , sine folio účet za rok 1850).

16 13 poukazovala jak biskupská konzistoř, tak i krajský úřad v Litoměřicích. 88 Jak však vyplývá z mladších zápisů (viz níže), nebyla tato oprava dokončena úplně, neboť jižní zeď hřbitova v podstatě neexistovala. 89 Pro poznání tehdejšího stavu milešovského kostela však jistě dobře poslouží jeho velmi pečlivě vypracovaný popis (zde tedy jeho překlad z němčiny), který je součástí inventáře z roku 1804, jehož autorem je milešovský farář Jakub Ferdinand Pruschowitz. Tento kostel s patrociniem sv. Antonína Paduánského je postavený jako kvalitní budova na vršku mimo ves naproti vrchnostenskému zámku. Zvnějšku jsou na průčelí následující sochy: nahoře uprostřed sv. Vít mučedník, napravo sv. Václav a sv. Prokop, vlevo sv. Ludmila a sv. Benedikt, 90 dole erb zakladatele hraběte Kaplíře. 91 [Kostel] zahrnuje nalevo od presbytáře v přízemí sakristii, nad kterou je oratoř a depozitář, napravo v přízemí halu, stejné velikosti jako je sakristie, nad kterou je oratoř se skleněným oknem pro panstvo. V kostele samotném je nad vchodem kůr s varhanami, jejichž positiv s pedálem a dvěma klaviaturami je vyčleněn z varhan. Pět bočních oltářů nově vyzdobených Wentzelem Schwartzem a pozlaceným listím, za kterými je příchod do sakristie. Nad presbytářem malá věžička, za kostelem je zvonice, jejíž základ je z kamenné zdi, dále je pobita prkny a pokryta šindelem. Celá budova je v dobrém stavu, má osm vysokých oken, podobně je sakristie, hala a oratoře zaopatřena okny a celý kostel je pokryt taškami. Tento kostel byl konsekrován 1. září 1680 (p.t.) panem Jaroslavem Františkem, hrabětem ze Šternberka z milosti Boží a svaté římské stolice biskupem v Litoměřicích. 92 Autor tohoto textu Jakub Ferdinand Pruschowitz byl první světským farářem v Milešově. Jak již bylo uvedeno výše, od vzniku samostatné pobělohorské farnosti v Medvědici byli zdejšími duchovními litoměřičtí dominikáni. Ti zde nejprve působili jako administrátoři, až Adalbert Koch, který v Milešově působil v letech se rok před svým úmrtím stává 88 SOkA Ltm, f. FÚ Milešov, Farní kronika (1669) , neinventarizováno, s SOkA Ltm, f. FÚ Milešov, Farní kronika (1669) , neinventarizováno, s V tomto popisu kostela je poprvé archivně zachyceno těchto pět soch, jejichž autorem má být Abrham Felix Kitzinger a které jsou současné se stavbou kostela (J. KRČÁLOVÁ, Oltářní obrazy, s. 510; Oldřich Jakub BLAŽÍČEK, Sochařství baroku v Čechách, Praha 1958, s. 105). Na rozdíl od základního přehledového díla (E. POCHE A KOL, Umělecké památky, s. 382), z nějž pak tuto informaci opisují další, tento inventář ukazuje, že socha v levé dolní nice není sv. Vojtěch, ale sv. Benedikt. 91 Tento popis přesně odpovídá současnému stavu, kdy je Kaplířův erb umístěn nahoře na portále a zároveň opravdu pod sochami (podle citace dole ). V podobné pozici je pak uváděn i v mladších inventářích (SOkA Ltm, f. FÚ Milešov, karton č. 5, inv. č. 34 Inventáře , inventář kostela a fary 1825, sine folio; SOkA Ltm, f. FÚ Milešov, karton č. 5, inv. č. 34 Inventáře , inventář kostela a fary, sine folio; SOkA Ltm, f. FÚ Milešov, karton č. 5, inv. č. 34 Inventáře , inventář kostela a fary 1852, sine folio; SOkA Ltm, f. FÚ Milešov, karton č. 5, inv. č. 34 Inventáře , inventář kostela a fary 1864, sine folio; SOkA Ltm, f. FÚ Milešov, karton č. 5, inv. č. 34 Inventáře , inventář kostela a fary 1889, sine folio; SOkA Ltm, f. FÚ Milešov, karton č. 5, inv. č. 34 Inventáře , inventář kostela a fary 1903, sine folio). 92 SOkA Ltm, f. FÚ Milešov, karton č. 5, inv. č. 34 Inventáře , inventář kostela a fary 1804, sine folio. Tento text nebyl vybrán zdaleka náhodně, jedná se o první komplexní popis kostela vůbec a zároveň jakýsi vzorový text, který byl v následujících inventářích vzniklých v 19. století jen dále opisován a pouze minimálně upravován.