Transkript

1 CS BD CS-C Sakharov2011_Brochure_CS.indd 32 21/11/11 18:49

2 CS BD CS-C ZAMĚŘENO NA LIDSKÁ PRÁVA SACHAROVOVA CENA ZA SVOBODU MYŠLENÍ Arabské jaro Sakharov2011_Brochure_CS.indd 1 21/11/11 18:49

3 Sakharov2011_Brochure_CS.indd 2 21/11/11 18:49

4 Úvod Jerzy Buzek Předseda Evropského parlamentu Sacharovova cena se během dvaceti let od doby, kdy byla poprvé udělena, stala známým a cenným symbolem boje za lidská práva. Potvrzuje, že Evropský parlament tyto základní hodnoty i nadále v celosvětovém měřítku vytrvale obhajuje a propaguje a zůstává v Evropě vedoucím hlasem hovořícím ve prospěch lidských práv a těch, kteří je obhajují. Sacharovova cena je udělována za svobodu myšlení. S touto základní svobodou úzce souvisejí všechna další základní lidská práva. Na základě svobody myšlení mohou lidé uplatňovat svobodu vyjadřování, vyznání či dokonce svobodu shromažďování. Slovy Andreje Sacharova: Intelektuální svoboda je pro lidskou společnost nezbytná svoboda získávat a šířit informace, svoboda otevřené a odvážné diskuse a svoboda bez tlaku formalit a předsudků. Arabské jaro s sebou přineslo změny skutečně historického významu. Události roku 2011 ukázaly tisíce příkladů obětavosti a odvahy při úsilí o dosažení svobody. Sacharovovu cenu za svobodu myšlení za rok 2011 získalo pět představitelů Arabského jara: Muhammad Bouazízí (Tunisko), Asmaa Mahfouzová (Egypt), Ahmed al-zubair Ahmed al-sanusi (Libye), Razan Zaitounehová (Sýrie) a Ali Farzat (Sýrie). Jejich ocenění je symbolem a uznáním všech těch, kteří si přejí důstojnost, demokracii a základní práva v arabském světě. Znovu potvrzuje solidaritu Parlamentu a plnou podporu boji za svobodu, demokracii a ukončení autoritářských režimů. Spolu s našimi přáteli v arabském regionu čelíme společné výzvě naplnit naděje lidí, kteří položili či riskovali své životy za svobody, které dnes považujeme za samozřejmé. Mladí lidé za pomoci sociálních médií a nových komunikačních technologií jasně vyjádřili svá očekávání a představy, a do popředí protestů tak vnesli energii spolu s dynamikou. Tito lidé si zaslouží lepší výhled pro svou budoucnost. Ocenění Asmay Mahfouzové a Razan Zaitounehové ukazuje, že Sacharovova cena za rok 2011 rovněž projevuje úctu ženám, jež hrály zásadní roli v těchto událostech a v boji za lidská práva. Doufejme, že tyto události přinesou i opravdové změny v oblasti práv žen. Lidové protesty možná probíhaly v celé oblasti různým způsobem, společně však volají po osobní důstojnosti a zodpovědné a vnímavé vládě, a to i v Sýrii, Jemenu a Bahrajnu. Evropská unie a Evropský parlament jsou odhodlány podpořit jakékoli úsilí o demokratické změny a ochranu lidských práv. Současně si uvědomujeme, jak je důležité chránit veškeré demokratické přínosy, ke kterým tyto změny doposud vedly. 3 Sakharov2011_Brochure_CS.indd 3 21/11/11 18:49

5 Lidská práva v Evropském parlamentu Evropská unie vychází ze zásad svobody, demokracie, dodržování lidských práv a základních svobod a právního státu. Tyto zásady jsou pro všechny členské státy společné a jsou zakotveny ve Smlouvě o Evropské unii. Evropská unie ctí základní práva zakotvená v Evropské úmluvě o lidských právech, kterou v Římě v roce 1950 pod záštitou Rady Evropy podepsaly všechny dnešní státy EU. Tato Úmluva je vedle Všeobecné deklarace lidských práv Organizace spojených národů a jejích následujících paktů, stejně jako Listina základních práv Evropské unie, pro Evropskou unii a její členské státy nejdůležitějším dokumentem, na který se odvolává při projednávání otázek mezinárodního práva v oblasti lidských práv. Smlouva o EU stanoví, že práva členského státu EU, který se provinil tím, že závažně a opakovaně porušoval výše uvedené zásady, mohou být pozastavena, a že každé nové členství je bezvýhradně podmíněno dodržováním těchto zásad. Ve vztahu k třetím zemím Smlouva stanoví vytvoření a posílení demokracie a právního státu a také dodržování lidských práv a základních svobod jako jeden z nejdůležitějších cílů společné zahraniční a bezpečnostní politiky a politiky rozvojové spolupráce. Tento cíl byl otevřeně zakotven do Smlouvy o EU z velké části díky tlaku Evropského parlamentu, který se mimo jiné díky výzvám občanů uvnitř i mimo EU a díky všestranným aktivitám nevládních organizací odvážil stále více upřednostňovat lidská práva. Přibližně ve stejnou dobu, kdy Rada ministrů vydává výroční zprávu EU o dodržování lidských práv, koncipuje pro rozpravu na plenárním zasedání Výbor pro zahraniční věci výroční zprávu o dodržování lidských práv ve světě a o politice EU v oblasti lidských práv. Podvýbor pro lidská práva, který znovu začal pracovat na začátku 6. volebního období, je orgánem EP pro jednorázové parlamentní iniciativy a je stálým fórem pro diskuse s bojovníky za lidská práva o dodržování lidských práv a demokracie ve třetích zemích. Kromě toho organizuje Výbor pro rozvoj pravidelné schůze zabývající se otázkami lidských práv v zemích AKT nebo tématy, jako jsou dětští vojáci nebo dětští otroci, kterých se účastní jak nevládní organizace na ochranu lidských práv, tak i zástupci dotyčných vlád. Měsíční rozpravy v plénu o naléhavých tématech se zabývají porušováním lidských práv ve třetích zemích a zejména jednotlivými případy, přičemž jsou dotyčné vlády vyzývány k tomu, aby jednaly. Z reakcí vlád je možno usuzovat, že jim kritika Evropského parlamentu není lhostejná. Mnohdy působí usnesení EP bezprostředně a často jsou základem opatření Rady ministrů. V případě, že dochází k vážnému porušování lidských práv a demokratických zásad, může Parlament na základě svých legislativních pravomocí odmítnout hlasovat pro uzavření důležitých dohod s třetími státy. V důsledku toho požaduje přísné dodržování klauzule o dodržování lidských práv, kterou dohody systematicky obsahují a která v krajním případě umožňuje vypovězení dohody. Parlament posiluje svou úlohu přijímáním politických rozhodnutí v rámci postupu souhlasu, pořádáním slyšení za přítomnosti zástupců občanské společnosti ze třetích zemí, vysíláním dočasných delegací za účelem posouzení dodržování lidských práv přímo na místě a v neposlední řadě také prostřednictvím parlamentního politického dialogu, kterého se účastní především meziparlamentní delegace EP. Na svých pravidelných setkáních s poslanci z partnerských zemí hovoří delegace EP často o jednotlivých případech, což v minulosti vedlo k mnohým pozitivním výsledkům. Nejdůležitějším politickým fórem pro dialog mezi EP a poslanci z afrických, karibských a tichomořských zemí je smíšené parlamentní shromáždění EU-AKT. Parlamentní shromáždění Unie pro Středomoří poskytne nové možnosti pro strukturovaný dialog se zeměmi Středomoří o otázkách lidských práv a demokracie. Evropsko-latinskoamerické parlamentní shromáždění (EuroLat), které bylo ustaveno v listopadu 2006, je nejnovějším regionálním parlamentním 4 Sakharov2011_Brochure_CS.indd 4 21/11/11 18:49

6 Sakharov2011_Brochure_CS.indd 5 21/11/11 18:49

7 fórem. Mezi jeho třemi hlavními cíli jsou otázky týkající se demokracie, vnější politiky, řádné správy, integrace, míru a lidských práv. Evropský parlament také pozorně sleduje činnost Výboru pro lidská práva OSN založeného v červnu Evropský parlament přispěl rozhodující měrou k začlenění otázek lidských práv do evropské agendy. Ujímá se celé řady specifických iniciativ, např. iniciativ na zabránění mučení, ochranu menšin, předcházení konfliktům, podporování práv žen a dětí, iniciativ na ochranu aktivistů činných v boji za lidská práva a na ochranu práv domorodých národů a postižených osob. EP mj. aktivně podporoval kampaň OSN za zrušení trestu smrti a kampaň za uspořádání světového kongresu národních a mezinárodních parlamentů proti trestu smrti, založení Mezinárodního trestního tribunálu pro válečné zločiny, vytvoření Evropského monitorovacího centra pro rasismus a xenofobii, nahrazeného Agenturou pro základní práva, jejíž činnost byla zahájena dne 1. března 2007, a kampaň EU proti násilí páchanému na ženách. Dalším příspěvkem EP k posílení demokracie ve třetích zemích je účast pozorovatelů při volbách. V rámci své rozpočtové pravomoci se Evropskému parlamentu podařilo významně navýšit rozpočtové prostředky na programy podporující demokracii a lidská práva. V roce 2006 se Evropský parlament úspěšně zasadil o zachování zvláštního nástroje k financování těchto činností nazvaného Evropský nástroj pro demokracii a lidská práva. Jedná se o finanční a politický nástroj, který přispívá k rozvoji a k upevnění demokracie a právního státu a dodržování všech lidských práv a základních svobod ve třetích zemích na celém světě a který se obzvláště zaměřuje na organizace občanské společnosti. Značný význam přisuzuje Evropský parlament také podpoře hospodářských a sociálních práv občanů uvnitř Unie, opatřením proti rasismu, náboženské nesnášenlivosti a xenofobii a také zacházení s žadateli o azyl a s osobami dojíždějícími za zaměstnáním. Dodržováním základních práv v EU se zabývá Výbor pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci. Pokud mají občané EU pocit, že byla porušena jejich základní práva, mohou se obrátit na evropského veřejného ochránce práv a na Petiční výbor Evropského parlamentu. Veřejný ochránce práv se zabývá stížnostmi na činnost orgánů EU, Petiční výbor pak peticemi upozorňujícími na porušení povinností, které pro členské státy vyplývají ze smluv. Následné řízení o nesplnění povinnosti vyplývající ze Smlouvy často vede k tomu, že jsou členské státy vyzvány, aby pozměnily svou legislativu tak, aby byla v souladu s právem Společenství. V roce 2008 se slavilo 20. výročí udílení Sacharovovy ceny. Evropský parlament na oslavu této události uspořádal konferenci nazvanou: 20 let aktivní podpory lidských práv: držitelé Sacharovovy ceny vyprávějí své příběhy. Na oslavu této události byly pozvány všechny dosud vyznamenané osobnosti a paní Jelena Bonnerová, vdova po Andreji Sacharovovi. Mnozí z nich se zúčastnili konference a dostali příležitost podělit se o své názory na lidská práva ve světě a význam udílení Sacharovovy ceny. Předseda Pöttering rovněž využil tuto příležitost k oficiálnímu zahájení sítě držitelů Sacharovovy ceny, která těmto osobnostem poskytne spojení na ostatní držitele ceny a jejich činnosti jakož i možnost projevit jim solidaritu. 6 Sakharov2011_Brochure_CS.indd 6 21/11/11 18:49

8 Sakharov2011_Brochure_CS.indd 7 21/11/11 18:49

9 Andrej Sacharov inspirace pro cenu Od roku 1988 uděluje Evropský parlament každoročně Sacharovovu cenu za svobodu myšlení, aby vyznamenal v duchu Andreje Sacharova osobnosti nebo organizace za jejich nasazení v boji za lidská práva a základní svobody a proti utlačování a nespravedlnosti. Andrej Sacharov ( ), renomovaný fyzik, člen akademie věd, disident a nositel Nobelovy ceny míru z roku 1975, zaslal Evropskému parlamentu ze svého exilu v Gorkém poselství, ve kterém s dojetím vyjádřil svou radost nad tím, že Evropský parlament chce vytvořit cenu za svobodu myšlení, která by nesla jeho jméno. Oprávněně viděl v tomto ocenění povzbuzení pro všechny, kteří se jako on upsali boji za dodržování lidských práv. Jeho přerod od atomového vědce k disidentovi ukazuje, že se nejen konkrétně zasazoval o osvobozování jinak smýšlejících jedinců v jeho zemi, ale že také nastolil otázky vztahu vědy a společnosti, mírumilovného soužití a duševní svobody, o kterých se rozepisoval ve svých knihách. Sacharov ztělesňuje v celosvětovém měřítku boj proti upírání základních práv. Jeho odpor nezlomilo hrubé vyhrožování ani vyhnání do exilu. Všichni dosavadní nositelé Sacharovovy ceny stejně jako on potvrzují, kolik odvahy, trpělivosti a vnitřní síly vyžaduje obrana lidských práv a vymáhání jejich univerzální platnosti. Skoro vždy byl boj za lidskou důstojnost spojen s velkými oběťmi nezřídka s pronásledováním, ztrátou osobní svobody nebo s vyhnáním z vlasti. V některých případech nebylo úspěšným kandidátům umožněno cenu osobně převzít. Dne 14. prosince 2006 přijal Evropský parlament usnesení, ve kterém vyjadřuje politování nad touto skutečností a vyzývá k vytvoření kontrolního mechanismu, který by v takových případech umožnil reagovat. Aby ukázal svoji neutuchající podporu a především podpořil účast všech laureátů Sacharovovy ceny, kterým bylo v minulosti zabráněno osobně si cenu převzít, rozhodl se Evropský parlament pozvat v roce 2008 při příležitosti 20. výročí udílení Sacharovovy ceny všechny laureáty k účasti na prosincové ceremonii předávání této ceny. Sacharovovou cenou Evropský parlament oceňuje mimořádné počiny, které jsou v duchu svobody myšlení a slova zaměřeny proti intoleranci, fanatismu a nenávisti. Udělováním této ceny vyjadřuje přesvědčení, že k základním svobodám patří nejen právo na život a nedotknutelnost, ale i svoboda názoru a svoboda tisku. Tyto dvě svobody jsou nejúčinnějšími zbraněmi v boji proti utlačování a měřítkem toho, nakolik je společnost demokratická a otevřená. Článek 19 Mezinárodního paktu Organizace spojených národů o občanských a politických právech ze dne 16. prosince 1966 zakotvil právo na neomezenou svobodu smýšlení a na svobodné vyjadřování názorů. Toto právo zahrnuje svobodu vyhledávat, přijímat a rozšiřovat informace a myšlenky všeho druhu, bez ohledu na hranice, ať ústně, písemně nebo tiskem, prostřednictvím umění nebo jakýmikoli jinými prostředky podle vlastní volby (...), odráží ducha, který přiměl Evropský parlament ke zřízení Sacharovovy ceny. Evropský parlament uděluje cenu za zásluhy v boji za lidská práva dotovanou eury v rámci slavnostního zasedání ve Štrasburku, které se koná kolem 10. prosince, tedy v den, kdy byla v roce 1948 podepsána Všeobecná deklarace lidských práv Organizace spojených národů. 8 Sakharov2011_Brochure_CS.indd 8 21/11/11 18:49

10 NOSITELÉ SACHAROVOVY CENY 1988 NELSON ROLIHLAHLA MANDELA a Anatolij Marčenko (in memoriam) 1989 Alexander Dubček 1990 AUN SAN SU ŤIJ 1991 Adem Demaçi 1992 Las Madres de la Plaza de Mayo 1995 Leyla ZANAOVÁ 1996 Wei Ť ING-ŠENG 1997 Salima GHEZALIOVÁ 1998 Ibrahim Rugova 1999 Xanana Gusmão 2000 Basta Ya! 2002 Oswaldo José Payá Sardiñas 2003 GENERÁLNÍ TAJEMNÍK OSN KOFI ANNAN a VŠICHNI ZAMĚSTNANCI OSN 2004 BĚLORUSKÁ ASOCIACE NOVINÁŘŮ 2005 ŽENY V BÍLÉM, HAUWA IBRAHIMOVÁ a REPORTÉŘI BEZ HRANIC 2006 ALJAKSANDR MILINKEVIČ 2009 Memorial (OLEG ORLOV, SERGEJ KOVALEV a LJUDMILA ALEXEJEVOVÁ za sdružení MEMORIAL, jakož i VŠICHNI OSTATNÍ ZASTÁNCI LIDSKÝCH PRÁV V RUSKU) 2010 Guillermo Fariñas 2011 Arabské jaro (Muhammad Bouazízí Asmaa Mahfouzová Ahmed al-zubair Ahmed al-sanusi Razan Zaitounehová Ali Farzat) 1993 Oslobodjenje 1994 Taslima NASRÍNOVÁ 2001 Izzat Ghazzawi, Nurit Peled-ELHANANOVÁ a Dom Zacarias Kamwenho 2007 SÁLIH MAHMÚD MUHAMMAD USMÁN 2008 CHU ŤIA 9 Sakharov2011_Brochure_CS.indd 9 21/11/11 18:49

11 Arabské jaro - Muhammad Bouazízí, Asmaa Mahfouzová, Ahmed al-zubair Ahmed al-sanusi, Razan ZAitounehová, Ali Farzat Sacharovova cena za svobodu myšlení za rok 2011 byla udělena Asmae Mahfouzové (Egypt), Ahmedu al-zubair Ahmed al-sanusimu (Libye), Razaně Zaitounehové (Sýrie), Alimu Farzatovi (Sýrie) a zesnulému Mohamedu Bouazízímu (Tunisko) všichni sehráli rozhodující úlohu v arabském jaru, které se na počátku letošního roku rychle rozšířilo severní Afrikou. Udělení Sacharovovy ceny za rok 2011 pěti aktivistům z arabského světa jen potvrzuje solidaritu Parlamentu a rozhodnou podporu jejich boji. Současně ukazuje, že touha po demokracii, svobodě a lidských právech je společná oběma břehům Středozemního moře. Muhammad Bouazízí se stal symbolem mladých Tunisanů bojujících za demokracii a svobodu. Na znamení protestu se upálil, což bylo počátečním impulsem nepokojů, které vyústily v odstoupení prezidenta Zin Abidína Ben Alího, který v Tunisku vládl 23 let. Asmaa Mahfouzová, nar. v roce 1985, je mladou egyptskou aktivistkou, která v lednu 2011 umístila na internet (konkrétně na Facebook) video, které bylo rychle sdíleno, v němž mobilizovala spoluobčany, aby vyšli do káhirských ulic a protestovali na náměstí Tahrír. To vedlo k pádu Mubarakova režimu. Její obrazový blog tzv. vlog je ukázkou toho, jak využití sociálních médií proměnilo arabské jaro z undergroundového na mainstreamové hnutí. Je také jedním ze zakladatelů egyptského mládežnického hnutí 6. dubna skupiny internetově zdatných aktivistů, která hrála při organizaci masových protestů rozhodující úlohu. Ahmed al-zubair Ahmed al-sanusi, nar. v roce 1934, byl nejdéle aktivním vězněm svědomí v Libyi. Byl obviněn ze spiknutí při pokusu o státní převrat proti plukovníku Kaddáfímu v roce 1970 a strávil 31 let ve vězení, tedy o čtyři roky více než Nelson Mandela. Byl propuštěn společně s dalšími desítkami politických vězňů v srpnu Jako člen Přechodné národní rady byl v roce 2011 odpovědný za politické vězně a v této roli odhodlaně pracoval na zlepšení stavu lidských práv v Libyi. Razan Zaitounehová je syrská novinářka a právnička specializující se na lidská práva, která se v době udílení ceny stále skrývala před syrskou policií poté, co byl zatčen její manžel a bratr. Navzdory pronásledování pokračuje v boji za lidská práva ve své zemi. V roce 2005 založila blog Syrský informační systém pro lidská práva, jehož prostřednictvím nadále informuje o porušování lidských práv v Sýrii. V roce 2011 se Razan Zaitounehová stala laureátkou ceny Anny Politkovské udělované organizací Reach All Women in WAR, která symbolizuje uznání pro ženy bojující za lidská práva ve válečných oblastech a připomíná výročí vraždy Anny Politkovské, k níž došlo 7. října Ali Farzat je renomovaný syrský politický karikaturista, který v syrských i mezinárodních novinách vydal více než karikatur. Jako hlasitý odpůrce Bašára al-asada byl v srpnu krutě zbit syrskými bezpečnostními silami, kdy utrpěl zlomeniny obou rukou. Tento incident vyvolal na internetu vlnu solidarity mezi karikaturisty z celého světa, kteří mu projevili podporu a odsoudili násilí proti jednotlivcům, kteří se nebojí promluvit. 10 Sakharov2011_Brochure_CS.indd 10 21/11/11 18:49

12 Sakharov2011_Brochure_CS.indd 11 21/11/11 18:49

13 Nelson Rolihlahla Mandela 1988 Laureát Nobelovy ceny v roce 1993, Nelson Rolihlahla Mandela se narodil v roce 1918 v Umtatě v Jihoafrické republice. V roce 1994 byl v prvních svobodných volbách zvolen prezidentem a předsedou vlády Jihoafrické republiky. Většinu svého života strávil ve vězení. Pro své krajany a světovou veřejnost byl jako vůdce ANC (Africký národní Kongres) symbolem boje černošského obyvatelstva proti represivnímu apartheidu. Při udělování ceny v roce 1988 byl Nelson Mandela ještě v domácím vězení. Poté, co se v roce 1999 stáhl z veřejného života do ústraní, i nadále bojuje za své ideály a hodnoty prostřednictvím obou nadací pro pomoc chudým, které založil Nadace Nelsona Mandely a Dětského fondu Nelsona Mandely a také iniciativy nazvané Global Elders, kterou dne 18. července 2007 zahájil v Johannesburgu společně s Graçou Machelovou a s arcibiskupem Desmondem Tutu. V tomto projektu je zapojena skupina čelných světových vůdců, mírových aktivistů a bojovníků za lidská práva, jejichž cílem je vyřešit celosvětové problémy s využitím téměř tisíciletých kolektivních zkušeností a vymyslet řešení pro zdánlivě nepřekonatelné problémy, jako jsou klimatické změny, HIV/AIDS a chudoba a využít svou politickou nezávislost s cílem napomoci vyřešení některých z nejneřešitelnějších světových konfliktů. Ve svém proslovu při zasedání parlamentu u příležitosti 10. výročí trvání demokracie v Jihoafrické republice Nelson Mandela prohlásil: Při našem úsilí o nerasistickou a integrační demokracii a její uskutečňování jsme se mimo jiné řídili zásadou, že ve všech skupinách obyvatelstva i ve všech sociálních vrstvách jsou dobří muži a ženy a že tito Jihoafričané se sjednotí v otevřené a svobodné společnosti a za vzájemné spolupráce budou vytvářet společné bohatství. Našim tehdejším odpůrcům se podařilo vyjednat mírový přechod od apartheidu k demokracii právě proto, že jsme byli připraveni uznat vnitřní způsobilost ostatních postavit se za společné dobro. V červenci 2008 oslavil Nelson Mandela devadesáté narozeniny a při této příležitosti opět vyzval k posílení mezinárodního úsilí v boji proti chudobě a nespravedlnosti. Anatolij Marčenko 1988 Anatolij Marčenko ( ), jeden z nejvýznamnějších disidentů bývalého Sovětského svazu, zemřel po více než 20 letech věznění v prosinci 1986 ve věznici v Čistopolu na následky hladovky. Byl členem skupiny vzniklé v roce 1975, která si vzala za cíl prosazovat dodržování závěrů Konference za bezpečnost a spolupráci v Evropě, zejména ustanovení týkajících se lidskosti. Odhalil pravdu o sovětských pracovních táborech a věznicích. To mu vyneslo odsouzení za protisovětskou agitaci a propagandu. Jedinou možností, jak bojovat proti panujícímu zlu a nezákonnosti, je podle mého názoru znalost pravdy. Alexander Dubček 1989 V roce 1989 udělil Evropský parlament Sacharovovu cenu Alexandru Dubčekovi ( ), jednomu z iniciátorů obnovy a povstání v bývalém východním bloku a vůdčí osobnosti reformního hnutí, které vešlo ve známost pod názvem Pražské jaro. Jeho cíl socialismus s lidskou tváří byl dne 21. srpna 1968 převálcován tanky členských států Varšavské smlouvy. Poté byl Dubček obviněn z velezrady, sesazen z funkce, vyloučen z KSČ a až do roku 1985 pracoval jako řadový zaměstnanec. V roce 1988 se opět vrátil do aktivního politického života, kde se angažoval v hnutí za občanská práva. 12 Sakharov2011_Brochure_CS.indd 12 21/11/11 18:49

14 Po revoluci v Československu byl zvolen předsedou Národního shromáždění Československé socialistické republiky. V projevu, který Andrej Sacharov přednesl v lednu 1990 při příležitosti udělení ceny, jej označil za jednoho z nositelů naděje také pro sovětské disidenty při jejich mnohaletém boji za glasnosť a Alexander Dubček vyjádřil přání, aby prostřednictvím Pražského jara v roce 1990 a v letech nadcházejících zazněla velká symfonie společného evropského ducha. Dubček zemřel dne 7. listopadu 1992 na následky zranění, jež utrpěl při automobilové nehodě, k níž došlo o několik týdnů dříve. Aun San Su Ťij 1990 Vedoucí představitelka prodemokratického hnutí v Myanmaru, držitelka Nobelovy ceny za mír z roku 1991 a opoziční politička Aun San Su Ťij se narodila v roce 1947 a v roce 1990 byla vyznamenána Sacharovovou cenou. V srpnu 1988 potlačilo vojsko generální stávku za demokracii a proti tehdejší vládě na celém území Myanmaru a samo převzalo moc. Aun San Su Ťij se vrátila zpět do Myanmaru a postavila se do čela demokratického hnutí. Vojenský režim však hnutí krvavě potlačil a v roce 1989 uvrhl paní Su Ťij, zakladatelku Národní ligy pro demokracii (NLD), a stovky jejích členů do domácího vězení. I přes volební úspěch NLD při svobodných parlamentních volbách v roce 1990 zůstal vojenský režim u moci na základě válečného práva. Aun San Su Ťij odmítla odejít do exilu a v červenci 1995 byla poprvé po šesti letech propuštěna na svobodu. Paní Su Ťij vyjádřila své přesvědčení, když prohlásila: Odvaha si znovu a znovu razí cestu na povrch i pod tím nejdrtivějším tlakem státní mašinérie, neboť strach není přirozeným stavem civilizovaných lidí. Dne 30. května 2003 byla Aun San Su Ťij společně s dalšími 19 členy NLD znovu zadržena a uvržena do domácího vězení zcela odloučena od své rodiny, přátel a politických spolubojovníků. V říjnu 2004 posílila EU sankce proti Myanmaru, poté co režim nesplnil požadavky EU, které mimo jiné zahrnovaly propuštění Aun San Su Ťij a ukončení útlaku Národní ligy pro demokracii. Po násilném potlačení protivládních demonstrací v Barmě v září 2007 se Evropský parlament rozhodl vyjádřit svou podporu barmské opozici a ve svém usnesení ze dne 27. září 2007 odsoudil nemilosrdnou reakci barmských úřadů. V květnu 2008 Myanmar prodloužil vězení paní Su Ťij o další rok. Poté, co do jejího vyhrazeného objektu vtrhl státní příslušník USA, byla Aun San Su Ťij v květnu 2009 uvězněna a obviněna z porušení podmínek domácího vězení. Dne 11. srpna 2009 byla shledána vinnou a odsouzena na tři roky vězení, které byly zmírněny na 18 měsíců domácího vězení. To znamená, že sedm let bez přerušení neopustí své bydliště a že dohromady čtrnáct z posledních osmnácti let stráví jako politická vězenkyně v domácím vězení. Vzhledem k mnoha prokázaným zločinům proti lidskosti, jichž se režim v Myanmaru dopustil, byla situace v oblasti lidských práv v této zemi předmětem mnoha usnesení Parlamentu. EP rovněž při mnoha příležitostech vyzýval k okamžitému a bezpodmínečnému propuštění Aun San Su Ťij a dalších barmských politických vězňů a k tomu, aby jim bylo umožněno plně se účastnit veřejného a politického života. V červnu 2009 Evropský parlament znovu zahájil kampaň za osvobození Aun San Su Ťij, když vyvěsil obrovský portrét této představitelky barmské opozice společně se sloganem Osvoboďte Aun San Su Ťij již dnes na bruselské budově Parlamentu. Aun San Su Ťij se i nadále zasazuje o demokratický dialog, svobodné volby, demokracii a dodržování lidských práv ve své zemi. Poté, co dne 13. listopadu 2010 bylo ukončeno její domácí vězení, předseda Evropského parlamentu prohlásil: Příliš dlouho jsme čekali na tento den; Aun San Su Ťij toho velmi mnoho vytrpěla. Doufám, že se tento den stane stálou připomínkou pro ty, kdo věří v mír a svobodu. Adem demaçi 1991 V roce 1991 udělil Evropský parlament svou cenu za lidská práva Ademu Demaçiovi, Kosovanu narozenému v Prištině v roce 1936, a ocenil tak muže, který strávil největší část svého života ( ) ve vězení za to, že slovem i písmem hájil právo kosovských Albánců na život. 13 Sakharov2011_Brochure_CS.indd 13 21/11/11 18:49

15 Zajetí avšak nemohlo Demaçiho zastrašit: i nadále zvedal svůj hlas, aby hlásal hořkou pravdu o srbském útlaku dvou milionů kosovských Albánců. Svobodné slovo (je) prvním nezbytným krokem k demokracii. Bez svobodného slova není možný žádný dialog, bez dialogu se nelze dopátrat pravdy a bez pravdy nelze dosáhnout pokroku. Po svém propuštění převzal Adem Demaçi vedení v Radě pro obhajobu lidských práv a svobod. Od roku 1998 do roku 1999, v období srbské ofenzívy, byl politickým představitelem Kosovské osvoboditelské armády (UCK). Po válce se věnoval především etnickému usmíření a návratu uprchlíků. Převzal předsednictví ve výboru pro vzájemné porozumění, toleranci a soužití, jehož členy jsou zástupci všech kosovských etnických skupin obyvatelstva, protože Kosovo patří všem a protože chceme (...) svobodnou, demokratickou a multietnickou společnost. Dodnes je v Kosovu politicky činný. knihovnu a kulturní centrum. V roce 1999 byla této organizaci udělena cena OSN za výchovu k míru. Organizace Las Madres de la Plaza de Mayo ani přes četné nesnáze nepolevila ve svém hledání spravedlnosti a pravdy. Procesy a uvěznění některých osob odpovědných za zločiny proti lidskosti, k nimž došlo v Argentině v sedmdesátých letech dvacátého století, jsou výsledkem jejich neúnavného úsilí. Svým pravidelným čtvrtečním pochodem ovšem i nadále usilují o přijetí opatření v dalších sociálních záležitostech. Las Madres de la Plaza de Mayo 1992 Argentinské hnutí za lidská práva Las Madres de la Plaza de Mayo obdrželo Sacharovovu cenu Evropského parlamentu v roce V období žila Argentina pod vojenskou diktaturou. V dubnu 1977 se poprvé shromáždilo 14 žen na Plaza de Mayo, aby se svou výzvou obrátily na prezidenta Videlu. Tato skupina matek zpočátku hledala především své ztracené děti a zasazovala se o trestní stíhání viníků zodpovědných za zmizení lidí v době vojenské diktatury, avšak později začala bojovala i za nezávislé soudy, změnu politických poměrů a za mír. Demonstrace matek každý čtvrtek na Plaza de Mayo před Růžovým domem (sídlem prezidenta) je symbolem protestu jejich hnutí. Demonstrují s bílým šátkem na hlavě, který se všeobecně považuje za symbol boje za spravedlnost. Argentinské matky si přejí, aby se angažovala místní mládež a aby bojovala proti systému, který odsoudil miliony Argentinců k chudobě a který nezajišťuje vzdělání, bydlení ani zdravotní péči. S tímto cílem založily Las Madres de la Plaza de Mayo lidovou univerzitu, knihkupectví, Oslobodjenje 1993 Deník Oslobodjenje, který byl založen v roce 1943, získal Sacharovovu cenu v roce Přes oběti na životech a zraněné mezi novináři a přesto, že vydavatelství deníku bylo zničeno srbskými děly, pracovalo přibližně 70 redaktorů, Muslimů, Srbů a Chorvatů, ve sklepním atomovém bunkru v budově vydavatelství v Sarajevu a s nasazením vlastního života pokračovalo ve vydávání deníku. Zlatko Dizdarević, jeden z tehdejších redaktorů a pozdější velvyslanec Bosny, uvedl, že Oslobodjenje slouží k udržení a ochraně Bosny a Hercegoviny jako mnohonárodnostního státu. Naše snaha se obrací proti zániku, rozdělení nebo dokonce vymazání Bosny a Hercegoviny z mapy. Obyvatelé Sarajeva i celé Bosny a Hercegoviny budou i nadále bojovat proti rozdělení, které vzniklo v Evropě před 1. světovou válkou. V roce 2003 oslavil deník Oslobodjenje, který byl po dlouhou dobu jedním z mála nezávislých deníků v zemi, 60 let své existence. Za svůj název Osvobození děkuje svým zakladatelům partyzánům, kteří bojovali proti německé okupaci Jugoslávie. 14 Sakharov2011_Brochure_CS.indd 14 21/11/11 18:49

16 Taslima Nasrínová 1994 Když v roce 1994 získala lékařka a spisovatelka Taslima Nasrínová, narozená v roce 1962 v Bangladéši, Sacharovovu cenu, hledala již útočiště v Evropě. Její práce kritizující náboženský fundamentalismus a zejména útisk žen jsou v její zemi zakázány. Islámští fundamentalisté jí vyhrožují smrtí. Ve své děkovné řeči při přebírání ceny řekla, že pochází z té části světa, kde jsou sociální napětí a životní obtíže nesnesitelné. Jako spisovatelka nemůže před každodenním utrpením a hladověním ve slumech zavírat oči. V září 1998 se Taslima Nasrínová vrátila do Bangladéše ke své smrtelně nemocné matce. Jakmile se tato zpráva rozšířila, náboženští fundamentalisté opět požadovali spisovatelčinu smrt. Soud na ni vydal zatykač a hrozil zabavením majetku. Evropský parlament vyslyšel volání Taslimy Nasrínové o pomoc a ve svém usnesení vyzval bangladéšskou vládu, aby chránila život a zajistila bezpečnost Taslimy Nasrínové. V důsledku neustálých hrozeb Taslima Nasrínová svou zemi v lednu 1999 znovu opustila. Od roku 1994 žila v mnoha zemích, mimo jiné ve Francii, Švédsku a od roku 2004 také v Indii. I v Indii však byla vystavena rostoucímu tlaku v důsledku protestů muslimských skupin proti jejímu životopisu a protiislámským románům. V důsledku této situace byla nucena přestěhovat se do Dillí, kde žila od listopadu 2007 pod bezpečnostní ochranou indické vlády. V polovině března 2008 byla Taslima Nasrínová nucena Indii opustit kvůli stupňujícím se hrozbám smrtí ze strany indických islámských extremistů a problémům s povolením k pobytu v Indii, kam se vrací jen na krátkou dobu. V roce 2009 povolil starosta Paříže T. Nasrínové pobývat v tomto městě. Navzdory soustavnému upírání práva na to, aby se vrátila do Bangladéše, často mluví o své touze vrátit se do své země. Leyla Zanaová 1995 V roce 1995 udělil Evropský parlament Leyle Zanaové Sacharovovu cenu za statečnou obranu lidských práv a nasazení v boji za mírové a demokratické řešení konfliktu mezi tureckou vládou a kurdským obyvatelstvem, již byla rok ve vězení. Při obraně práv svého uvězněného manžela převzala Leyla Zanaová vůdčí úlohu, která vyvrcholila její kandidaturou ve volbách do tureckého parlamentu v roce 1991, při kterých ve svém obvodě Diyarbakir získala 84 procent hlasů. Při inauguraci kurdsky slíbila, že bude bojovat za to, aby kurdský a turecký národ mohl společně demokraticky žít. Na základě svých veřejných vystoupení a článků na obranu kurdských práv byla Leyla Zanaová s dalšími třemi kurdskými poslanci prokurdské Strany pro demokracii obviněna ze spolčení se stranou PKK a v prosinci 1994 byla odsouzena státním bezpečnostním soudem v Ankaře k patnáctiletému trestu odnětí svobody. V roce 1997 jí vláda nabídla, že ji ze zdravotních důvodů propustí, což avšak Leyla Zanaová odmítla. Doufám, že se dožiji vyhlášení všeobecné amnestie pro politické vězně. Nechci být propuštěna ze zdravotních důvodů, zatímco mí političtí přátelé zůstávají ve vězení. Po ukončení obnoveného procesu v roce 2003, který Evropský soud pro lidská práva stejně jako první proces nepovažuje za spravedlivý a nezávislý, soud rozhodl, že by bývalá kurdská poslankyně měla být odsouzena k odpykání zbytku trestu. Dne 9. června 2004 však turecký odvolací soud rozhodl o zrušení rozsudku a propuštění Leyly Zanaové. Dne 14. října 2004 mohla Leyla Zanaová konečně osobně vystoupit během slavnostního ceremoniálu na plenárním zasedání Evropského parlamentu v Bruselu a převzít svou Sacharovovu cenu. V dubnu 2010 turecký soud odsoudil Leylu Zanaovou k odnětí svobody za šíření teroristické propagandy, tento rozsudek však nebyl vykonán. Ve všeobecných volbách dne 12. června 2011 byla Leyla Zanaová opět zvolena kurdskou poslankyní parlamentu. 15 Sakharov2011_Brochure_CS.indd 15 21/11/11 18:49

17 Dne 7. dubna 2010 byla Leyla Zanaová výnosem tureckého vyššího trestního soudu odsouzena podle čl. 7 odst. 2 Aktu o předcházení teroristickým činům ke třem letům vězení, a to za šíření propagandy. Byla jí zakázána politická činnost do doby, než si odpyká celý trest. Leyla Zanaová se v únoru 2010 zúčastnila schůze Konference předsedů politických skupin Evropského parlamentu. Wej Ťing-šeng 1996 Otec čínského demokratického hnutí získal Sacharovovu cenu v roce Nejznámější disident Číny se narodil 20. května 1950 v rodině funkcionářů. Nejdříve se jako rudý gardista nadchl pro kulturní revoluci, poté však zklamán krutostí třídního boje přilnul k humanismu a demokracii. V roce 1978, kdy Teng Siao-pching převzal moc, pomáhal Wej Ťing-šeng při vytváření zdi demokracie. Na nástěnkách požadovali občané nápravu utrpěného bezpráví. Co je pravá demokracie? ptal se Wei na jednom plakátě, a vzbudil tím pozornost a nevoli čínské vlády. V roce 1979 Wej Ťing-šeng označil Tenga Siao-pchinga za diktátora po vzoru Mao Ce-tunga. Byl uvězněn a v politickém procesu byl za kontrarevoluční zločiny odsouzen k patnácti letům vězení a nucených prací. Wej Ťing-šeng se nevzdal ani po svém propuštění v roce Navázal kontakty se západními sdělovacími prostředky a i nadále pranýřoval porušování lidských práv v Číně. V roce 1994 byl unesen státní bezpečností a koncem roku 1995 znovu na 14 let uvězněn za protikomunistické spiknutí. Jeho zdravotní stav se v důsledku nelidských podmínek ve vězení a týrání ze strany spoluvězňů neustále zhoršoval. Dne 16. listopadu 1997 byl Wej Ťing-šeng díky mezinárodnímu tlaku z vězení propuštěn a převezen do USA. Jako předseda organizace Overseas Chinese Democracy Coalition (OCDC) založené v roce 1998 a zakladatel nadace Wej Ťing-šenga se i nadále zasazuje za svůj hlavní cíl lidská práva a demokracii v Číně. Salima Ghezaliová 1997 Salima Ghezaliová, držitelka Sacharovovy ceny z roku 1997, se narodila v roce 1958 nedaleko Alžíru. V 80. letech se nejdříve angažovala v alžírském hnutí žen, mimo jiné jako zakládající členka organizace Ženy Evropy a Maghrebu a šéfredaktorka ženského časopisu NYSSA, který založila. Z ochránkyně ženských práv se stala přesvědčená bojovnice za lidská práva a demokracii v Alžírsku. Jako vydavatelka týdeníku La Nation se od roku 1994 stále více potýkala s problémem cenzury. Ve svých článcích požadovala mírové a demokratické řešení alžírské krize, která si vyžádala desetitisíce lidských životů, včetně mnoha novinářů. Tím se dostala do křížové palby alžírských úřadů a islamistických extremistů. Její příspěvek o situaci v oblasti lidských práv v Alžírsku, který se objevil v periodiku Le Monde Diplomatique, se v roce 1996 stal záminkou k tomu, aby úřady nařídily ukončení vydávání těchto novin. Salima Ghezaliová na to reagovala slovy: Nejlepším způsobem, jak zajistit, aby civilizace zvítězila nad barbarstvím, je připomenout si zásady, které tvoří základ naší lidské společnosti, a zůstat bdělí. Dne 25. dubna 1996 při slyšení v Evropském parlamentu týkajícím se svobody tisku vypovídala Salima Ghezaliová o strachu a omezeních, kterým jsou novináři v Alžírsku vystavováni, když se snaží obejít cenzuru a uniknout smrtící zlobě protivníků. Když v roce 2002 krátce svitla naděje, že se La Nation bude znovu vydávat, potvrdila Salima Ghezaliová, že tento týdeník se bude i nadále zasazovat o otevření země demokracii. Salima Ghezaliová byla členkou správní rady Evropsko-středomořské nadace pro podporu ochránců lidských práv (EMHRF) a nadále působí jako aktivistka v oblasti práv žen, lidských práv a demokracie v Alžírsku. 16 Sakharov2011_Brochure_CS.indd 16 21/11/11 18:49

18 Ibrahim Rugova 1998 V roce 1998, kdy vrcholil konflikt mezi srbskými jednotkami a Kosovskou osvobozeneckou armádou, dal Evropský parlament udělením Sacharovovy ceny politickému vůdci kosovských Albánců jistý signál. Udělením ceny Ibrahimovi Rugovovi ocenil Evropský parlament muže, který důsledně zastával zásadu mírového odporu proti násilí. Dr. Ibrahim Rugova se narodil 2. prosince 1944 v Cerrce (Istogu) v Kosovu. Před zvolením do vedení Demokratické ligy Kosova (LDK) v roce 1989 vyučoval literární vědu na univerzitě v Prištině. V tomto roce Bělehrad zrušil autonomii kosovské provincie, Albánci byli utiskováni a zastánci opozice vězněni. V roce 1990 schválily 2 miliony kosovských Albánců vlastní ústavu, v roce 1991 se v referendu z 97 % vyslovili pro nezávislost Kosova a v roce 1998 potvrdili Ibrahima Rugovu ve funkci prezidenta Republiky Kosovo, kterou sami vyhlásili. Pacifista Rugova se nenásilným způsobem vytrvale stavěl proti srbskému režimu, přičemž byl vždy ochoten k dialogu s Bělehradem a snažil se získat si svět pro věc svého lidu. a snažil se získat si svět pro věc svého lidu. Jeho neustálé naléhání, že by mezinárodní společnost mohla zesílit tlak a poskytnout Kosovu mezinárodní pomoc, bylo slyšet i nadále. Přesvědčen o tom, že sebeurčení jeho národa lze dosáhnout pouze v mírových podmínkách, podepsal Ibrahim Rugova jako vedoucí vyjednavač kosovských Albánců dne 18. března 1999 mírovou dohodu z Rambouillet. Odmítavý postoj Bělehradu k podepsání této dohody měl za následek nálety NATO na Jugoslávii, které byly zahájeny 24. března a trvaly tři měsíce. Dne 28. března byl v Prištině při mírových jednáních zavražděn nejdůležitější poradce Ibrahima Rugovy Fehmi Agani. Rugova sám se musel skrývat. V březnu 2002 byl Ibrahim Rugova zvolen prvním prezidentem Kosova. Prezident Rugova zemřel dne 21. ledna 2006 na rakovinu. José Alexandre Xanana Gusmão 1999 Xanana Gusmão se narodil 20. června 1946 v Laleie ve Východním Timoru. S ústupem Portugalců začala Indonésie s politikou destabilizace Východního Timoru. Dne 7. prosince 1975 došlo k indonéské invazi. Násilí spojené s invazí přineslo podle odhadů smrt lidí, ale odboj v národě přetrval. Xanana Gusmão usiloval o mírové řešení tím, že indonéské vládě navrhl mírový plán a rozhovory pod dohledem OSN. V roce 1986 se mu podařilo sjednotit politické a společenské síly v tzv. Národní radě timorského odboje (CNRT). Dne 20. listopadu 1992 byl Xanana Gusmão zajat. Za separatismus a nelegální držení zbraně byl odsouzen k trestu doživotního vězení, který mu byl později zmírněn na dvacet let odnětí svobody a v únoru 1999 nakonec změněn na domácí vězení. Avšak ani věznění Gusmãose, který je označován za Mandelu z Timoru, nedokázalo odpor ve Východním Timoru zlomit. Indonéský prezident Habibie reagoval na obrovský mezinárodní tlak propuštěním Xanana Gusmãose dne 7. září 1999, krátce poté, co se při hlasování lidu dne 30. srpna vyjádřilo 80 % obyvatel pro nezávislost země na Indonésii. Xanana Gusmão, který se stal jako mluvčí za mír a dialog symbolem odboje Východního Timoru a nositelem nadějí pro mezinárodní hnutí solidarity, při svém propuštění řekl: Jako svobodný člověk slibuji, že učiním vše proto, abych přinesl Východnímu Timoru a svému národu mír. Jako svobodný člověk slibuji, že učiním vše proto, abych přinesl Východnímu Timoru a svému národu mír. V dubnu 2002 se ve Východním Timoru konaly první svobodné prezidentské volby. Xanana Gusmão byl zvolen téměř 83 % hlasů a tentýž rok obdržel cenu Sever-Jih Rady Evropy. Dne 20. května 2002 Kofi Annan oficiálně vyhlásil nezávislost Demokratické republiky Východní Timor. José Xanana Gusmão byl prezidentem Východního Timoru do května 2007 a po volbách do zákonodárného sboru, které se konaly dne 30. června 2007, se stal předsedou vlády. Xanana Gusmão přežil v roce 2008 pokus o atentát na svou osobu. 17 Sakharov2011_Brochure_CS.indd 17 21/11/11 18:49

19 BASTA YA! 2000 Občanská iniciativa BASTA YA!, sdružení mající od července 2004 poradní status v hospodářské a sociální radě OSN, je otevřenou skupinou občanů, kteří se aktivně zasazují za lidská práva, demokracii, svornost a toleranci v Baskicku. Členové různých světových názorů se shodují na třech zásadách: aktivním odporu proti terorismu, podpoře všech obětí terorismu a politického násilí, obhajobě právního státu, zakotvené v ústavě a ve statutu o autonomii. Základní svobody a lidská práva jsou v Baskicku ohroženy kvůli terorismu ze strany ETA a jí blízkých skupin. Tisíce lidí jsou oběťmi zastrašovacích kampaní, vydírání, smrtelných útoků a atentátů na ně samotné, jejich blízké a na jejich obydlí. Nemohou svobodně vyjadřovat svůj názor ani uplatňovat svá práva, aniž by se vydávali ve vážné nebezpečí. Členové iniciativy BASTA YA! riskují své životy v boji proti terorismu, přičemž jejich jedinou zbraní je mírová aktivizace občanů k obraně jejich základních svobod. BASTA YA! chce svými činy a jednáním vzbudit u občanů cit pro vytvoření solidarity se všemi lidmi, kteří jsou proti terorismu a hájí demokratické hodnoty. V březnu 2002 prohlásil mluvčí iniciativy Fernando Savater před Výborem pro zahraniční věci Evropského parlamentu, že obyvatelstvo po 25 letech každodenního boje nemůže dál a že v posledních 10 letech již Baskicko opustilo10 % obyvatelstva. Občanská iniciativa BASTA YA! získala v červenci 2004 poradní status v hospodářské a sociální radě OSN. Izzat Ghazzawi 2001 Izzat Ghazzawi, Palestinec, který se narodil v roce 1951, byl docentem na univerzitě Birzeit a držitelem magisterského titulu v oboru anglické literatury. Předsedal palestinskému svazu spisovatelů, psal romány a novely, byl literárním kritikem a rovněž předsedou první Mezinárodní konference spisovatelů v Palestině (1997). Izzat Ghazzawi byl členem výkonného úřadu Palestinské rady pro spravedlnost a mír a v roce 1995 byl ve Stavangeru vyznamenán mezinárodní cenou za svobodu myšlení. Kvůli svým politickým aktivitám byl zatčen a opakovaně šikanován izraelskými úřady. Život Izzata Ghazzawiho poznamenalo zavraždění jeho šestnáctiletého syna Ramyho izraelskou armádou. Ramy byl zabit na školním dvoře, když chtěl pomoci svému zraněnému příteli. Navzdory těmto tragickým okolnostem Izzat Ghazzawi nadále usiloval o kulturní a politický dialog s izraelským národem. Spolu s izraelským spisovatelem Abrahamem B. Yehoshuou a fotografem Olivierem Toscanim vydal knihu o vztazích mezi Palestinci a Izraelci, která se setkala s obrovským úspěchem. Izzat Ghazzawi zemřel 4. dubna Nurit Peled- Elhananová 2001 Izraelka Nurit Peled-Elhananová se narodila v roce 1949 a působila jako vysokoškolská učitelka srovnávací literární vědy. Je představitelkou všech Izraelců, kteří si přejí vyřešení konfliktu vyjednáváním a kteří jasně a důrazně podporují rovné právo na existenci pro oba národy a 18 Sakharov2011_Brochure_CS.indd 18 21/11/11 18:49

20 pro oba státy. Jejím otcem byl známý generál Matti Peled, jenž se proslavil svým bojem za svobodu a pokrok. Čtrnáctiletá dcera Nurit Peled-Elhananové byla zabita při výbuchu nálože sebevražedného atentátníka v západním Jeruzalémě. Po smrti své dcery Nurit prohlásila, že se nepoddala beznaději a ve svých vystoupeních obvinila krátkozrakou politiku, která se zdráhá uznat práva druhých a podněcuje nenávist a konflikty. Nurit Peled-Elhananová založila sdružení izraelských a palestinských rodin, jejichž členové se stali oběťmi násilí. Před studenty středních škol v Rimini dne 4. února 2004 Nurit Peled-Elhananová řekla: Je nejvyšší čas začít vyučovat způsob, jak rozeznat falešné ideály a jak se postavit proti hrůzám plynoucím ze zneužívání ideálů... Je nejvyšší čas... stát se znovu jednotlivci místo národů, jednotlivci místo vojenských jednotek a společně pracovat na záchraně děti, které jsou ještě naživu, tím, že řekneme: Už dost!. Svými zkušenostmi a angažovaností ztělesňují Izzat Ghazzawi a Nurit Peled naděje na mírové vyřešení konfliktů mezi Palestinci a Izraelci cestou vyjednávání. Jejich tragické osobní osudy z nich neučinily nepřátele, jejich bolest se nepřeměnila v nenávist, ale stala se energií nutnou k hledání řešení, které by respektovalo práva jednotlivých občanů. Dom Zacarias Kamwenho 2001 V roce 1999 začalo mezi angolskými obyvateli narůstat vědomí, že je třeba aktivně prosazovat mír a lidská práva, které bylo podporováno mírovým úsilím vedoucích představitelů církví a četných organizací občanské společnosti v duchu dalekosáhlého národního usmíření. V čele této mírové iniciativy stojí arcibiskup Zacarias Kamwenho, Zacarias Kamwenho, který se narodil v roce 1934 v Chimbundo (Huambo, Angola). V roce 1961 byl vysvěcen na kněze a v roce 1995 se stal arcibiskupem Lubanga. Svou odhodlaností, nestranností a tvrdošíjností se vždy domohl slyšení u všech stran konfliktů, aby cestou politického dialogu během dvacet šest let trvající občanské války dospěl k trvalému míru. Za jeho neúnavné nasazení pro ideál míru mu Evropský parlament v roce 2001 udělil Sacharovovu cenu. Zásluhu na příměří následujícím po zavraždění Jonase Savimbise v roce 2002, úspěšných mírových rozhovorech a obecném klimatu příznivém pro demokratizaci je třeba připsat kampani, kterou vedl Dom Zacarias Kamwenho společně s dalšími hlavními představiteli náboženských a občanských společností. V roce 2003 složil arcibiskup Kamwenho svou předsednickou funkci v biskupské konferenci Angoly a Svatého Tomáše (CEAST), i nadále se však aktivně zasazuje prostřednictvím své diecéze a Ekumenického výboru pro mír v Angole (COIEPA) za uplatňování demokracie, dodržování lidských práv a základních svobod, prosazování právního státu a trvalé národní usmíření ve své zemi. Oswaldo José Payá Sardiñas 2002 V roce 2002 udělil Evropský parlament Sacharovovu cenu zakladateli křesťanského osvobozeneckého hnutí (Movimiento Cristiano Liberación) Oswaldu José Payá Sardiñasovi narozenému v roce 1952 a ocenil tak jeho neohrožené vystupování při podporování národního dialogu a prosazování demokratických změn na Kubě. I když byl za svůj kritický postoj k vládní politice Fidela Castra od mládí pronásledován a odsuzován, ve své angažované činnosti nepřestal. V roce 1997 navrhl Payá Sardiñas projekt Varela, který prostřednictvím národního referenda požaduje svobodu myšlení a shromažďování, svobodné pluralitní volby, osvobození všech politických vězňů a také hospodářské a sociální reformy. Tím Payá Sardiñas podpořil svůj cíl změnit politickou situaci prostřednictvím stávajících právních prostředků. Jemu a jeho spolupracovníkům se podařilo shromáždit podpisů a předložit návrh na uskutečnění národního kongresu v květnu Opozice se tak poprvé postavila za manifest pod názvem Todos Unidos (Všichni spolu). 19 Sakharov2011_Brochure_CS.indd 19 21/11/11 18:49

21 V březnu roku 2003 bylo 75 Kubánců (dvě třetiny z nich se aktivně účastnily kampaně za referendum) za porušování národní nezávislosti a územní integrity odsouzeno k dlouhým trestům odnětí svobody. Ve svém poselství Evropskému parlamentu Oswaldo José Payá Sardiñas ujistil, že represe ze strany kubánské vlády nemohou kampaň za referendum zastavit, neboť kubánský národ si přeje změnu bez násilí. Dvě stovky poslanců EP připojily v červenci roku 2003 svůj podpis pod iniciativu Sacharov a vyjádřily tak nositeli ceny svou podporu. V roce 2003 Payá a další vůdci zahájili proces národního dialogu, ve kterém více než Kubánců z ostrova i ze zahraničí diskutovalo o svých vizích budoucnosti Kuby. Jejich komentáře a návrhy byly systematicky shromažďovány a začleněny do programu pro všechny Kubánce, který Payá představil veřejnosti v roce 2006 jakožto příspěvek k mírovému a demokratickému přechodu. V usnesení přijatém dne 21. června 2007 Evropský parlament opět připomněl, že je třeba se o tohoto laureáta zajímat i nadále, například tím, že bude pozván do Evropského parlamentu či že bude vyslána delegace EP, která se s ním na Kubě setká. V roce 2008 byl José Payá Sardiñas pozván spolu se všemi ostatními držiteli Sacharovovy ceny do Evropského parlamentu, ovšem nebylo mu dovoleno opustit zemi a zúčastnit se konference při příležitosti 20. výročí udílení Sacharovovy ceny. Generální tajemník OSN Kofi Annan a všichni zaměstnanci Organizace spojených národů 2003 k uctění památky Sergia Vieiry De Melly a mnoha dalších úřadníků OSN, kteří při výkonu své služby v zájmu světového míru přišli o život. Udělením Sacharovovy ceny Organizaci spojených národů ocenil Evropský parlament v roce 2003 nasazení Organizace spojených národů v boji za mír, lidská práva a základní svobody a podporu demokracie a právního státu na světě. V době globalizace bylo pod vedením Kofiho Annana vynaloženo úsilí, aby se OSN rozvinula v účinný nástroj ke zdolávání celosvětových úkolů. Budeme pokračovat ve svém úsilí v boji proti chudobě, nemocem, klimatickým změnám a šíření ručních zbraní. A budeme rovněž spolupracovat v boji proti terorismu a šíření zbraní hromadného ničení. Organizace spojených národů se musí všem těmto hrozbám postavit najednou. Sacharovova cena je výrazem úcty pracovníkům Organizace spojených národů, kteří pracují často za těžkých podmínek pro světový mír. Nasazují svůj život a mnoho z nich již bylo zabito. Cena byla udělena k uctění památky Sergia Vieiradeho Mella, vysokého komisaře OSN pro lidská práva a jednoho z nejvýznamnějších představitelů OSN, který byl v roce 2003, kdy působil jako mimořádný zmocněnec Kofiho Annana v Iráku,společně s dalšími úředníky OSN usmrcen při útoku na hlavní sídlo OSN v Bagdádu. V souvislosti s nadcházejícím 60. výročím OSN zahájil Kofi Annan období reflexe o reformě OSN. V roce 2005 představil Valnému shromáždění OSN zprávu Ve větší svobodě, v níž nastínil, jaká je jeho představa o důkladné a rozsáhlé reformě OSN. Tato zpráva vedla mimo jiné k tomu, že v březnu 2006 byla vytvořena nová Rada pro lidská práva, která nahradila dřívější Komisi pro lidská práva, s cílem posílit aparát OSN, jenž má podporovat a chránit základní práva a zabývat se případy vážného porušování lidských práv. 20 Sakharov2011_Brochure_CS.indd 20 21/11/11 18:49