EVROPSKÁ UNIE A RUSKO VZTAHY V OBLASTI ENERGETIKY

Transkript

1 EVROPSKÁ UNIE A RUSKO VZTAHY V OBLASTI ENERGETIKY Václav Štěrba Parlament České republiky Kancelář Poslanecké sněmovny Parlamentní institut Studie č Listopad 2006

2 2 OBSAH 1. VÝCHODISKA PRO ENERGETICKÉ PARTNERSTVÍ EU A RUSKA ENERGETIKA V RUSKÉ ZAHRANIČNÍ POLITICE ENERGETICKÁ POLITIKA EU PRIORITY RUSKA A EU... 6 RELEVANTNÍ DOKUMENTY A ZDROJE INFORMACÍ... 7 PŘÍLOHA I. - SDĚLENÍ KOMISE EVROPSKÉ RADĚ VNĚJŠÍ VZTAHY V OBLASTI ENERGIE OD ZÁSAD K OPATŘENÍM KOM(2006) 590 V KONEČNÉM ZNĚNÍ... 8

3 3 1. VÝCHODISKA PRO ENERGETICKÉ PARTNERSTVÍ EU A RUSKA Energetická spolupráce je klíčovou oblastí ve vztahu Evropské unie a Ruska. Evropská unie má zájem na diferencování svého dovozu ropy a plynu, tak aby nebyla tolik závislá na oblasti Středního východu. Rusko je zde pro Evropu důležitým partnerem a Evropa má logicky zájem na stabilitě a rozvoji jeho energetického průmyslu. Pro Rusko je vývoz ropy a zemního plynu dlouhodobě základní příjmovou položkou do rozpočtu (energetický sektor se z 25% podílí na ruském HDP a je také důležitým zahraničněpolitickým nástrojem. Rusko má zájem na zvýšení své produkce a exportu do Evropy i dalších oblastí. Základní data Evropská unie dnes odebírá z Ruska celkem 30% svých dovozů ropy, na dovozech zemního plynu se Rusko podílí 50%. Trend spotřeby energií je v EU dlouhodobě rostoucí viz následující grafy. 1 Graf č. 1. Podíl Ruska na dovozech EU Dovozy energií do EU(25) podle země původu Dovozy ropy a ropných produktů (%) Rusko Norsko Saudská Arábie Libye Ostatní Dovozy zemního plynu (%) Rusko Alžírsko Norsko Ostatní Zdroj: Evropská komise Oba převzaty z: Towards an EU-Russia energy partnership: the gas dimension. Prezentace Evropské komise, září Ke stažení ZDE.

4 4 Graf č. 2. Výhledy do roku 2020 Vývozy a dovozy energií (v mtoe 2 ). EU a dovozy energií Rusko a vývozy energií Ropa Plyn Uhlí 0 Ropa Plyn Uhlí Zdroje: Evropská komise výhledy do roku 2030, Ruská energetická strategie do roku 2020 Podobně jako je Rusko pro EU klíčovým dodavatelem energií, EU je pro Rusko klíčovým odběratelem. Většina ruských vývozů ropy (63%) a plynu (65%) směřuje do Evropské unie. I díky výnosnému obchodu s Evropou si Rusko může podržet nízké ceny energií pro svůj domácí průmysl (37-42 USD za 1000m3 v roce 2006). Energetický dialog Energetický dialog mezi EU a Ruskem byl zahájen v roce Jeho smyslem je poskytnout fórum pro diskusi nad otázkami společného zájmu. V listopadu 2002 bylo v rámci dialogu založeno v Moskvě Technologické centrum, které se zaměřuje na zlepšení výměny informací a rozvoje technologií v energetické oblasti. V rámci energetického dialogu jsou pravidelně pořádány kulaté stoly, jichž se účastní též zástupci byznysu. Energetický dialog se projevil jako užitečné fórum pro výměnu informací mezi EU a Ruskem. Není však platformou, která by dokázala řešit problémy vyplývající z odlišných priorit obou partnerů. Energetická charta Smlouva o energetické chartě byla podepsána v prosinci 1994 v Lisabonu, v platnost vstoupila v dubnu Členskými státy jsou kromě členů EU a EFTA také státy západního Balkánu, jižního Kavkazu a centrální Asie a dále Turecko, Austrálie a Japonsko. Ruská federace smlouvu podepsala, doposud však neratifikovala. Cílem Smlouvy o Energetické chartě (ECT) je podpora dlouhodobé spolupráce v oblasti energetiky, založené na komplementárnosti a vzájemných výhodách 3 Cíle má 2 Mtoe = Milion tun ropného ekvivalentu.

5 5 být dosaženo stanovením pravidel pro obchod a tranzit. ECT dále řeší ochranu a podporu investic, včetně vytvoření mechanismu pro řešení sporů v této oblasti. ECT rovněž obsahuje ustanovení k ochraně životního prostředí, udržitelné a efektivní těžbě a využívání energetických zdrojů. 2. ENERGETIKA V RUSKÉ ZAHRANIČNÍ POLITICE V průběhu roku 2005 formulovalo Rusko novou zahraničně-politickou doktrínu vůči zemím SNS. Jádrem této doktríny je využívání řady hospodářských nástrojů, zejména pak závislosti zemí SNS na dovozu/vývozu energií (ropa, plyn, jaderné palivo, elektřina) z/do Ruska. Politikou Ruska je nyní prodávat energetické zdroje všem za světové ceny, přičemž ty země, které budou chtít s Ruskem udržovat blízké vztahy, mohou získat preferenční režimy. Rusko se tímto způsobem snaží ovlivnit především chování těch zemí, které na úkor vazeb s Ruskem rozvíjejí či rozvíjely vztahy s euroatlantickým společenstvím (týká se zejm. Ukrajiny, Gruzie či Ázerbajdžánu). 4 Možnost využití energetických dodávek jako zahraničně-politického nástroje demonstrovalo Rusko v lednu 2006, kdy cíleně vyhrotilo spor o ceny plynu s Ukrajinou. 5 Jedním z důsledků tzv. plynové války byla eskalace ukrajinské vnitropolitické krize, a to v kontextu připravovaných parlamentních voleb (konaly se v březnu 2006). Z dlouhodobějšího hlediska závažnějším důsledkem pak bylo otřesení důvěry Evropy v Rusko jakožto spolehlivého partnera. V souvislosti s dočasným zastavením dodávek plynu Ukrajině celkově klesl tlak v celé tranzitní síti a výpadek tak pocítily i státy střední a západní Evropy. Evropské státy také dostaly jednoznačný důkaz o tom, že Ruská federace koncepčně pracuje velmocenskými metodami prostřednictvím energetických dodávek. V současné době se sice EU, jakožto klíčový odběratel energetických surovin, nemá ze strany Ruska čeho obávat, v dlouhodobé perspektivě je však nucena uvažovat o zajištění své energetické bezpečnosti. 3 Čl. 2 ECT 4 Blíže viz. Energetika jako hlavní nástroj vlivu v SNS. T.I.C. 4067/ Podrobně viz. Plynová válka mezi Ukrajinou a Ruskem. T.I.C. 2026/2006.

6 6 3. ENERGETICKÁ POLITIKA EU V návaznosti na rusko-ukrajinský spor se problematika energetické bezpečnosti velmi rychle dostala do popředí zájmu evropské veřejnosti i unijních institucí. Velmi aktivně se tématu chopilo rakouské předsednictví. Již v březnu 2006 projednala Evropská rada Zelenou knihu Evropské komise k energetické politice EU a vyzvala dále Vysokého představitele Javiera Solanu k vypracování nástinu zahraničně-politické energetické koncepce EU. Tento materiál pod názvem Vnější politika pro zajištění energetických zájmů Evropy /06 Evropská rada projednala v červnu V přijatých závěrech Evropská rada vyzvala k dalšímu pokračování práce na přípravě vnější energetické politiky za využití všech nástrojů dostupných EU včetně Společné zahraniční a bezpečnostní politiky. Vnější energetická politika by se podle Evropské rady měla zaměřit na strategická partnerství s klíčovými producentskými, tranzitními i spotřebitelskými zeměmi. Hlavními prioritami budou: dosažení stabilní dohody s Ruskem; rozšíření vnitřního trhu EU s energiemi na sousední země při využití mechanismů Evropské politiky sousedství; začlenění energetických zájmů do obchodní politiky a to i v rámci WTO; podpora infrastrukturních projektů, kterými bude EU diverzifikovat své dovozy energií. Další vývoj energetické politiky V průběhu října 2006 zaslaly členské státy Evropské komisi své příspěvky k Zelené knize z března. Evropská komise zároveň publikovala Sdělení Evropské radě Vnější vztahy v oblasti energie od zásad k opatřením 6, kterým rozvíjí závěry Evropské rady z června Na základě příspěvků členských států k Zelené knize, výše zmíněných dokumentů a dalšího vývoje v jednáních EU se třetími státy, bude v nadcházejících měsících připravován návrh souhrnné energetické politiky EU. Rozhodnutí o jejím přijetí se očekává od Evropské rady v březnu PRIORITY RUSKA A EU V současné době mají EU a Rusko na energetickou bezpečnost odlišné názory. Rusko dlouhodobě odmítá ratifikaci Energetické charty, protože se nechce vzdát svého výsadního postavení na domácím trhu. Vládou řízený Gazprom nyní téměř monopolně ovládá celý energetický sektor včetně dopravní infrastruktury. Po Evropské unii žádá Rusko jistotu poptávky, které by se dosáhlo uzavřením dlouhodobých kontraktů. 6 Viz Příloha I.

7 7 EU naopak trvá na principech Energetické charty. Pokud by jí Rusko i nadále odmítalo ratifikovat, EU bude prosazovat její principy (ochrana investic, vpuštění do ruského energetického sektoru, přístup do tranzitních sítí) do budoucího smluvního vztahu. Jistotu dodávek si chce EU zajistit investicemi do rozvoje ruských nalezišť a modernizace tranzitní a další infrastruktury. Lze předpokládat, že silné energetické partnerství bude jednou z hlavních kapitol budoucí dohody mezi EU a Ruskem. Obě strany mají na tomto partnerství, poskytujícím dlouhodobé jistoty ohledně dodávek, silný zájem. V případě nedohody by se EU a Rusko mohly dostat do situace, kdy by EU vzhledem k nejistým dovozům z Ruska intenzivně pracovala na diverzifikaci svých energií, čímž by se cítilo ohroženo Rusko, které by na oplátku diverzifikovalo své vývozy. Následná spirála akcí a reakcí připomínající bezpečnostní dilema z doby studené války by měla za následek politickou i hospodářskou nestabilitu v eurasijském regionu. 7 RELEVANTNÍ DOKUMENTY A ZDROJE INFORMACÍ EU-Russia energy relations: the need for active engagement. EPC Issue paper No. 45, březen Ke stažení ZDE. Towards an EU-Russia energy partnership: the gas dimension. Prezentace Evropské komise, září Ke stažení ZDE. Energetika jako hlavní nástroj vlivu v SNS. T.I.C. 4067/2005. Plynová válka mezi Ukrajinou a Ruskem. T.I.C. 2026/2006. Vnější politika pro zajištění energetických zájmů Evropy, dokument pro Evropskou radu vypracovaný Vysokým představitelem a Evropskou komisí /06. Sdělení Komise Evropské radě Vnější vztahy v oblasti energie od zásad k opatřením. KOM(2006) 590 v konečném znění. (14011/06) Evropská rada v Bruselu 15. A 16. Června Závěry předsednictví. Ke stažení ZDE. Energetický dialog mezi EU a Ruskem. Evropská komise. Dokumenty ke stažení ZDE. Smlouva o energetické chartě. Ke stažení ZDE. 7 EU-Russia energy relations: the need for active engagement. EPC Issue paper No. 45, březen 2006, s. 8.

8 8 Příloha I. - Sdělení Komise Evropské radě Vnější vztahy v oblasti energie od zásad k opatřením KOM(2006) 590 v konečném znění Evropská Rada na svém zasedání v březnu roku schválila cíle navrhované Komisí v zelené knize pro energetickou politiku v Evropě v souladu s lisabonskou strategií pro růst a zaměstnanost - dlouhodobou udržitelnost, bezpečnost zásobování energií a hospodářskou konkurenceschopnost. Následně Evropská rada přijala na svém zasedání v červnu roku souhrn doporučení, které navrhla Komise společně s vysokým představitelem/generálním tajemníkem Rady 10. (1) Pro dosažení těchto cílů je nezbytná soudržnost. Soudržnost mezi vnitřními a vnějšími aspekty energetické politiky, soudržnost mezi energetickou politikou a ostatními politikami, které ji ovlivňují, jako např. vnější vztahy, obchod, rozvoj, výzkum a životní prostředí. Soudržný přístup je klíčový, pokud má vnější energetická politika poskytovat záruky v oblasti bezpečnosti zásobování a zároveň zajistit promítání cíle udržitelnosti na mezinárodní úrovni. Zabezpečení soudržnosti vyžaduje zásadní a naléhavá rozhodnutí. (a) (b) (c) (d) Největší potenciál Unie spočívá v realizaci vlastního vnitřního energetického trhu, což posiluje hospodářskou konkurenceschopnost, zvyšuje různorodost, zlepšuje účinnost, podporuje investice a inovace a přispívá k bezpečnosti zásobování. Členské státy by měly podporovat zásady vnitřního energetického trhu v rámci dvoustranných nebo mnohostranných fór a posilovat tak soudržnost a vnější vliv Unie v oblasti energetiky. Přitažlivost vnitřního trhu EU se rovněž posilní zlepšením vzájemného propojení a dodržováním pravidel pro hospodářskou soutěž. Pro vytvoření nutných spojení uvnitř a vně Společenství, jejichž cílem je zabezpečit diverzifikaci dopravních cest a zdrojů vnějších dodávek energie, jsou nezbytné velmi značné investice. EU by měla pomoci vytvořit prostředí pro toky soukromého kapitálu a v případě potřeby nabídnout politickou a finanční podporu ekonomicky proveditelným projektům. Energetická účinnost by měla představovat nejúčinnější politiku, jež přispívá ke všem třem cílům energetické politiky, včetně snížení závislosti na dovozu. EU má příležitost k vedení společné mezinárodní kampaně pro snížení růstu celosvětové poptávky energie, zlepšení energetické účinnosti, boj s klimatickými změnami a podporu dlouhodobé udržitelnosti. Je to jedna z oblastí, kde EU se svými špičkovými technologiemi v oblasti životního prostředí a energetiky představuje atraktivního mezinárodního partnera. EU a členské státy by měly podporovat jak na vnitřní, tak na vnější úrovni urychlení přechodu na nízkouhlíkové hospodářství, včetně obchodování s emisemi. Tím se začnou řešit otázky klimatických změn a udržitelnosti, jako i klimatické bezpečnosti. Včasná opatření mohou podpořit rozvoj a používání obnovitelných energií (větrné, solární, energie z biomasy, vodní a geotermální) a čistých uhlovodíků včetně uhlí v rámci EU a třetích zemí, což napomůže EU k dosažení vedoucího postavení na rozvíjejících se mezinárodních trzích. Jaderná energie je Dokument 7775/1/06 REV 1, zasedání Evropské rady v Bruselu ve dnech 23. a 24. března 2006, závěry předsednictví. Dokument 10633/1/06 REV 1, zasedání Evropské rady v Bruselu ve dnech 15. a 16. června 2006, závěry předsednictví. Dokument 9971/06.

9 9 svými příznivci vnímána jako základní součást energetické bezpečnosti a nízkouhlíkového hospodářství. (2) Unie by měla využít svého vlivu v rámci současných i budoucích dvoustranných vyjednávání a dohod a nabídnout vyrovnaná tržní řešení jak svým tradičním dodavatelům, tak i ostatním zemím, které patří mezi hlavní výrobce a spotřebitele energie. ES by mělo být hlavní hnací silou při přípravě mezinárodních dohod včetně rozšíření právního rámce ES v oblasti energie do sousedních zemí (Energetické společenství), rozvoji Smlouvy o energetické chartě, závazků vyplývajících z Kjótského protokolu, rámcové dohodě o energetické účinnosti, rozšíření systému obchodování s emisemi na světové partnery, podpoře výzkumu a používání zdrojů obnovitelné energie. Je nutné dále rozvíjet úlohu ES v rámci mezinárodních organizací a fór. Členské státy a Komise by měly koordinovat své postoje, aby je mohly společně účinně prosadit. (3) Pro zajištění energetické bezpečnosti na evropském kontinentu je nezbytná spolupráce v oblasti energetiky mezi EU a Ruskem. V současné době z Ruska pochází již 25 % ropy a plynu spotřebovaných v rámci EU. Rostoucí poptávka po energii, zejména plynu, směřuje ke stále se zvyšujícímu objemu dodávek energie z Ruska. Předpokládaná vyjednávání o nové komplexní rámcové dohodě v rámci pokračování dohody o partnerství a spolupráci nabízejí možnost dohodnout se vyváženým a vzájemně závazným způsobem na cílech a zásadách spolupráce v oblasti energie. To by ovlivnilo nejen podmínky obchodu mezi EU a Ruskem a investice v energetické oblasti, ale i celé hospodářství, neboť by se podpořila průmyslová diverzifikace a rozvoj technologií, o které se Rusko snaží. Dohody by rovněž byly přínosem pro tranzitní země a země výroby ve východní Evropě, jižním Kavkazu a střední Asii. Tato dohoda s Ruskem, jež by posílila jak zásady tržního hospodářství, tak i příslušné zásady Smlouvy o energetické chartě, by napomohla k odstranění současných překážek stojících v cestě ratifikaci Smlouvy o energetické chartě Ruskem. Vzhledem k současné výši investic do výroby, dopravy a distribuce energetických výrobků byly vyjádřeny obavy, že Rusko nebude schopné uspokojit rostoucí poptávku ani na vývozních, ani na domácích trzích. Proto bychom měli společně usilovat o zlepšení energetické účinnosti ruského hospodářství. To by vyžadovalo vypracování rámcových podmínek, které budou řídit a podporovat obchod s energií a křížové investice mezi EU a Ruskem. V souvislosti s tím by EU měla rozvíjet spolupráci s Ruskem v rámci provádění závazků vyplývajících z Kjótského protokolu s cílem podporovat technické inovace a zlepšit účinnost energetického odvětví. EU a Rusko by měly vzít v úvahu vzájemný dlouhodobý užitek nového partnerství v oblasti energie, jež by bylo založeno na rovnováze mezi očekáváními a zájmy obou stran, kterou lze vyjádřit následujícím způsobem: (a) (b) Rusko se snaží zajistit poptávku energie vyplývající z trhu EU. EU potřebuje ruské zdroje pro svoji energetickou bezpečnost. Jedná se o jasnou vzájemnou závislost. Rusko chce silnější zastoupení na vnitřním trhu EU s energií, zajištěné dlouhodobé smlouvy o dodávkách plynu, integraci elektrických sítí a volný obchod s elektřinou a jadernými materiály, jako i získání a řízení energetických aktiv EU na nižší úrovni (plyn a elektřina) a investice a technologie EU pro rozvoj ruských energetických zdrojů.

10 10 (c) EU chce nediskriminační a spravedlivý přístup Ruska v rámci vzájemných vztahů v oblasti energie, týkající se dodávek energie z Ruska a přístupu investorů z EU na ruský trh, rovných tržních podmínek, investic do ruské energetické infrastruktury a zdrojů v navazujících úrovních a nabytí v této oblasti, přístupu třetích stran k rozvodovým sítím na území Ruska včetně tranzitních rozvodů pro energetické výrobky z kaspické oblasti a ze střední Asie, dodržování pravidel hospodářské soutěže jako i vysoké úrovně bezpečnosti životního prostředí a bezpečnosti jako takové. Komise ve svém návrhu směrnic pro vyjednávání nové rámcové dohody s Ruskem navrhla, jak by bylo možné posílit partnerství s Ruskem v oblasti energie. Prostřednictvím užších vazeb s Ruskem by se měly odstranit zbývající překážky v rámci obchodu a investic, podpořit sbližování předpisů a zjednodušit vzájemný přístup k technologiím, což by vedlo k rozšíření a prohloubení našich vztahů v oblasti energie. Dlouhodobě by se vzájemné výhody mohly zabezpečit prostřednictvím vytvoření rovných podmínek, předvídatelnosti a vzájemnosti v těchto oblastech: Investice jak na nižší, tak na vyšší úrovni na domácím trhu i v zahraničí. (d) (e) (f) (g) Otevření trhu, spravedlivý a nediskriminační přístup k dopravním sítím i za účelem přepravy energetických produktů. Sbližování energetických politik, právních a správních předpisů týkajících se fungování trhů včetně pravidel pro obchod, jako i otázky bezpečnosti. Dodržování vysoké úrovně nařízení EU v oblasti bezpečnosti a životního prostředí zejména za účelem obchodu s elektřinou a dodržování pravidel hospodářské soutěže. Společná realizace opatření týkajících se energetické účinnosti a úspor, obnovitelných zdrojů a výzkumu. Je nezbytné, aby se členské státy shodly na navrhovaném přístupu k vypracování zásad budoucího partnerství s Ruskem v oblasti energie vnímaného v návaznosti na dohodu o partnerství a spolupráci. Unie by měla využít všech příležitostí, aby Rusko přesvědčila o vzájemném zájmu tohoto partnerství. (4) Spolupráce EU v oblasti energie s ostatními třetími zeměmi zůstává hlavní prioritou, nezávisle na vyjednáváních mezi EU a Ruskem. Ta slouží k zajištění bezpečnosti dodávek v rámci EU a tranzitních zemí, pomáhá reformám v partnerských zemích a zemím výroby usnadňuje přístup na trhy EU. EU rovněž rozvíjí spolupráci se zeměmi, které jsou významnými spotřebiteli energie. Různorodost druhů energie, zemí původu a tranzitních zemí je podstatná pro zajištění přístupu EU k čistým a bezpečným energiím. V blízkém okolí EU se nachází téměř 80 % světových zdrojů uhlovodíků. Významní výrobci energie se nacházejí v oblasti Středozemního, Černého a Kaspického moře, na Středním východě, v oblasti Golfského zálivu i na severu (Norsko). EU s nimi rozvíjí intenzivnější spolupráci. Cílem je vytvoření rozsáhlé sítě zemí obklopujících EU, jež by jednala na základě společných pravidel a zásad vyplývajících z vnitřního trhu.

11 11 K dosažení tohoto cíle lze použít různých nástrojů. Patří k nim stávající a budoucí dvoustranné dohody s výrobci energie a tranzitními zeměmi, např. dohody o partnerství a spolupráci, Memorandum o porozumění o energetické spolupráci s Ukrajinou a dohody o přidružení se středomořskými státy. Kromě toho existují akční plány evropské politiky sousedství, předpokládaná memoranda o porozumění s Alžírskem, Ázerbájdžánem, a Kazachstánem, spolupráce v oblasti energie v rámci evropsko-středomořského partnerství (EuroMED), iniciativa Baku, a dialog v oblasti energie mezi ES a Norskem. Rovněž se posílily vztahy v oblasti energie s dalšími významnými výrobci energie, jakými jsou např. země OPEC, země Latinské Ameriky a Afriky, které zvyšují svoji produkci uhlovodíků a mají potenciál dalšího rozvoje. Spolupráce se také rozvíjí se Spojenými státy, s Indií a Čínou, tedy se zeměmi, které jsou velkými spotřebiteli energie. Účinný dohled a provádění těchto iniciativ je zásadní a požaduje plnou podporu politik EU v oblasti obchodu, rozvoje, životního prostředí a hospodářské soutěže. Smlouva o energetickém společenství vstoupila v platnost dnem 1. července 2006 a rozšířila tak příslušná acquis EU v oblasti energie v západobalkánských zemích. Prováděním smlouvy se zvýší energetická bezpečnost, vytvoří se regionální trh s energií a podpoří se zásadní investice. Začlenění Norska a Ukrajiny, které již formálně požádaly o přistoupení ke Smlouvě o energetickém společenství, by mělo být posouzeno co nejdříve. Ostatní možné žádosti o členství je třeba ještě zvážit. V oblasti Černého a Kaspického moře se dá očekávat, že politický dialog v rámci iniciativy Baku vyburcuje země v dané oblasti k řešení společných problémů v rámci spolupráce s EU, což pomůže zvýšit nové dodávky ze stření Asie do EU. Turecko se stává klíčovým bodem pro dodávky energie z výrobních oblastí a je tak strategicky důležité pro energetickou bezpečnost EU. Proces rozšiřování s Tureckem by mohl přispět k rychlejšímu přijetí a provádění acquis EU v oblasti energie v Turecku. To by se rovněž mohlo urychlit dřívějším přistoupením Turecka ke Smlouvě o energetickém společenství. Spolupráce na projektech rozvodových sítí, např. na projektu Nabucco, a na dalších projektech z kaspické oblasti by měla být prováděna co nejúčinnějším způsobem. Rychlé sladění tureckých norem s normami a politikami EU by mohlo přispět k realizaci vysokého potenciálu Turecka jako významné křižovatky v oblasti dodávek energie. EU by měla pro náš vzájemný prospěch plně využívat svých nástrojů finanční spolupráce na podporu restrukturalizace a rozvoje energetických oborů v partnerských zemích, regionální spolupráce, propojení infrastruktury, nových rozvodových sítí, energetické účinnosti a obnovitelných zdrojů energie. Nedávný společný návrh EU, Evropské investiční banky a Evropské banky pro obnovu a rozvoj na financování projektů pro uhlovodíkovou infrastrukturu v rámci Memoranda o porozumění o energetické spolupráci mezi EU a Ukrajinou ukázal, že je možné vytvořit silné synergie, pokud EU pro dosažení svých strategických cílů koordinovaně zapojí všechny své nástroje. Nedávno přijatý Globální fond pro energetickou účinnost a obnovitelnou energii pomůže najít další finanční zdroje. Je důležité rychle vybudovat vztahy se strategicky významnými sousedy Unie. Členské státy musí podpořit současná dvoustranná a regionální partnerství v oblasti energetické spolupráce s hlavními energetickými partnery EU, včetně postupného rozšíření zásad vnitřního trhu s energií prostřednictvím evropské politiky sousedství a účinného používání všech finančních nástrojů, které mohou EU, Evropská

12 12 investiční banka, Evropská banka pro obnovu a rozvoj a další mezinárodní instituce poskytnout pro zajištění energetické bezpečnosti EU. (5) K zajištění účinného sledování a soudržnosti výše uvedených iniciativ a procesů je nezbytná nepřetržitá informovanost partnerů EU o nejnovějším vývoji a připravenost ke vzájemné výměně podstatných informací v případě vnější energetické krize. Pro usnadnění této výměny připravují Komise, předsednictví Rady a generální sekretariát Rady vytvoření sítě korespondentů v oblasti energie, která by měla EU pomoci rychle reagovat v případě ohrožení energetické bezpečnosti. Cílem takovéto sítě by byla příprava základních informací prostřednictvím získávání, zpracování a rozšiřování spolehlivých informací důležitých pro bezpečnost dodávek energie do EU, jichž by se použilo pro přijetí opatření a rozhodnutí v případě energetické bezpečnostní krize. Tato síť by rovněž umožnila vypracování předběžných analýz a hodnocení, jež by mohly včas upozornit na to, že dosažení cílů energetické bezpečnosti je ohroženo. Síť by měli tvořit odborníci v oblasti energie ze členských států, generálního sekretariátu Rady a Komise. Měla by pracovat prostřednictvím specifického komunikačního systému a členové by se měli setkávat ad hoc. Aby se usnadnilo provádění společných a soudržných vnějších politik v oblasti energetické bezpečnosti a vytvořil se významný nástroj, který by dal EU k dispozici systém včasného upozornění a zvýšil tak její připravenost na energetické krize, členské státy by měly souhlasit s vytvořením a realizací sítě korespondentů v oblasti energie.