VNĚJŠÍ POLITIKA PRO ZAJIŠTĚNÍ ENERGETICKÝCH ZÁJMŮ EVROPY

Transkript

1 S160/06 VNĚJŠÍ POLITIKA PRO ZAJIŠTĚNÍ ENERGETICKÝCH ZÁJMŮ EVROPY Dokument Komise a generálního tajemníka, vysokého představitele určený pro zasedání Evropské rady ČELIT VNĚJŠÍM ENERGETICKÝM RIZIKŮM EU a svět potřebují spolehlivé, cenově dostupné a udržitelné energetické toky. To je klíčový prvek hospodářského rozvoje a dosažení Lisabonských cílů. Propojení mezi energetickou bezpečností, udržitelností a konkurenceschopností je zřejmé. Zvyšování závislosti na dovozu z nestabilních oblastí a od nespolehlivých dodavatelů představuje vážné riziko. Někteří významní producenti a odběratelé používají energetiku jako prostředek politického nátlaku. Mezi další rizika patří dopad na vnitřní trh EU s energií způsobený vnějšími aktéry, kteří nedodržují stejná pravidla trhu ani nepodléhají na domácím trhu stejnému konkurenčnímu tlaku. Bezpečné dodávky energie vyžadují spojení vnitřních a vnějších politik. Je zapotřebí na úrovni EU udělat více - z toho důvodu Evropská rada na základě Zelené knihy Komise 1 požadovala, aby během zasedání Evropské rady na jaře roku 2007 byla po strategickém přezkumu, který má do konce roku 2006 předložit Komise, přijata energetická politika pro Evropu a prioritizovaný akční plán. Rovněž vyzvala Evropskou komisi a generálního tajemníka, vysokého představitele, aby mezitím poskytly příspěvek v souvislosti se strategií EU ohledně vnějších vztahů v oblasti energetiky. Nejedná se o zpochybňování legitimního práva jednotlivých členských států na rozvoj vlastních zahraničních vztahů za účelem zajištění bezpečnosti dodávek energie a na volbu zdrojů energie. Rozvoj soudržné a cílené vnější energetické politiky EU, využívající celou škálu vnitřních i vnějších politik EU, by nicméně posílil vnější kolektivní energetickou bezpečnost Unie. Rovněž by pomohl EU účinněji čelit možným strategiím významných vnějších dodavatelů energie, jejichž cílem je nepříznivě působit na základy trhu. Tento dokument se zabývá tím, jakým způsobem mohou být vnější vztahy EU, včetně SZBP, účinněji využity při sledování našeho společného cíle, a sice zabezpečení spolehlivých toků cenově dostupné a z hlediska životního prostředí udržitelné energie. 1 Evropská strategie pro udržitelnou, konkurenceschopnou a bezpečnou energii, březen roku 2006, viz dokument 7070/06 + ADD 1 (KOM(2006) 105 v konečném znění) 1

2 Jde nutně o předběžnou analýzu, která má zahájit diskusi. Obsahuje ale rovněž konkrétní opatření, jež mohou být okamžitě prováděna. Vnější vztahy v oblasti energetiky nemohou být uměle odděleny od obecnější otázky, jaký druh energetické politiky si EU a její členské státy přejí. Odpověď na tuto otázku bude součástí akčního plánu, který má být předložen příští jaro. Chránit vnější zájmy EU v oblasti energetiky a lépe posoudit, jakým způsobem může EU využít svých vnějších vztahů při podpoře těchto zájmů, nelze bez propracovanější vnitřní politiky. HLAVNÍ ZÁSADY Za účelem posílení vnější bezpečnosti dodávek energie EU je důležité přijmout soudržný přístup, který bude sledovat tyto cíle: 1. podporování transparentního a dokonalejšího řízení energetického odvětví prostřednictvím energetických partnerství s třetími zeměmi, přičemž cílem je vytvořit oboustranně výhodné, otevřené, transparentní, nediskriminační a stabilní právní podmínky pro investice a obchod v oblasti energetiky. 2. zlepšování kapacit produkce a vývozu v producentských zemích a rozvíjení a modernizaci infrastruktur pro přepravu energie v producentských a tranzitních zemích. 3. zlepšování prostředí pro investice evropských společností ve třetích zemích a otevření produkce a vývozu zdrojů energie pro průmysl EU. 4. zlepšování podmínek pro obchod s energiemi prostřednictvím nediskriminačního přístupu k vývozním infrastrukturám pro tranzitní a třetí země. 5. posilování fyzické a environmentální bezpečnosti, jakož i bezpečnosti energetických infrastruktur. 6. podporování energetické účinnosti, využívání obnovitelných zdrojů energie včetně biopaliv, nízkoemisních technologií a celosvětového racionálního využívání energie. 7. provádění příslušných mechanismů Kjótského protokolu. 8. diverzifikaci dovozu energie podle jednotlivých produktů a zemí. 9. vytvoření mezinárodního režimu pro dodávky obohaceného uranu do zemí, které zvolily jadernou alternativu, a to v souladu se závazky o nešíření a při zohlednění ustanovení Smlouvy o Euratomu. 10. podporování vzniku strategických zásob a podporu sdílení těchto zásob s partnerskými zeměmi. V této fázi by bylo užitečné zabývat se dvěma základními prvky energetické bezpečnosti: dobře fungujícími trhy a diverzifikací. DOBŘE FUNGUJÍCÍ TRHY Dobře fungující světové trhy jsou nejlepším prostředkem k zajištění bezpečných a cenově dostupných dodávek energie. Vytvářejí v celosvětovém měřítku podmínky pro pružnou dodávku energie reagující na situaci, usnadňují investiční rozhodnutí, zmírňují otřesy a zajišťují bezpečnost jak zákazníků, tak producentů. Trhy ovšem nefungují v izolovaném prostředí; potřebují fyzickou a právní infrastrukturu, jakož i informace a transparentnost a aktivní účast hlavních aktérů. 2

3 Toho by mohlo být dosaženo rozšířením trhu EU s energií na sousední země v mezích oblasti upravené společnými právními předpisy se společnými pravidly týkajícími se trhu, tranzitu a životního prostředí. Obecněji by EU měla prosazovat reciprocitu, pokud jde o otevření trhu a dodržování pravidel trhu: nediskriminaci, hospodářskou soutěž, transparentnost a prosazování práva. Je třeba přesvědčit odběratelské země, které nejsou členy EU, že světové trhy s energiemi mohou fungovat k jejich prospěchu. Pokud by tyto země došly k závěru, že jedinou cestou k zajištění bezpečnosti jsou dvoustranné dohody, vzrostlo by riziko narušení energetické soustavy. DIVERZIFIKACE Energetická bezpečnost EU může být posílena diverzifikací zdrojů energie, zeměpisného původu a tranzitních tras. V sousedních zemích, jež mají pro EU klíčový význam, by EU měla usnadnit udržování a modernizaci stávajících energetických infrastruktur, jakož i rozvoj infrastruktur nových. Existuje řada nových projektů týkajících se plynu, o nichž již bylo rozhodnuto nebo jež jsou v pokročilém stadiu plánování (v severní Africe, na Blízkém východě, v oblasti Kaspického moře, Rusku a Norsku). Pokud by tyto projekty byly dokončeny, mohly by vést ke vzniku nových energetických koridorů a k vytvoření nových dovozních kapacit, které by představovaly významný podíl současné spotřeby plynu v EU. K bezpečnosti dodávek navíc významně přispívají terminály LNG. Rozvoj významných mezinárodních ropovodů pro přepravu ropy z oblasti Kaspického moře a ze střední Asie do EU je rovněž životně důležitý. K rychlejší realizaci těchto projektů v oblasti infrastruktur by měly být soudržným způsobem využity všechny nástroje, od politických dialogů a politik Společenství, týkajících se například obchodu, rozvoje, hospodářské soutěže, výzkumu a životního prostředí, přes finanční podporu a půjčky, včetně podpory a půjček EIB, EBRD a dalších mezinárodních finančních institucí. DOSÁHNOUT VÝSLEDKŮ Tato analýza dokazuje, že je důležité, aby si EU v oblasti energetiky vytvořila politiku vnějších vztahů. Musí být soudržná (podporovaná všemi politikami Unie, členskými státy a průmyslovou sférou), strategická (zcela uznávající geopolitický rozměr otázek souvisejících s energetickou bezpečností) a cílená (orientovaná směrem k iniciativám, kde opatření na úrovni Unie mohou mít jednoznačný dopad při podpoře zájmů Unie). Rovněž musí být v souladu s širšími cíli vnější politiky EU, jako jsou předcházení konfliktům a jejich řešení, nešíření a podpora lidských práv. Vnější energetická politika musí vycházet z jednoznačného určení zájmů EU a ze spolehlivého hodnocení rizik. To znamená, že je třeba zajistit, aby EU měla nezbytné kapacity pro sledování s cílem umožnit včasné varování a posílit schopnost reakce. EU by měla za účelem sledování energetické bezpečnosti zvážit vytvoření sítě zpravodajů v oblasti energetické bezpečnosti, která by zahrnovala zástupce členských států, Komise a generálního sekretariátu Rady, a vypracovat analýzy a akční plány. Evropská observatoř pro dodávky energií by rovněž mohla v této oblasti poskytnout hodnotný příspěvek. 3

4 Účinná vnější politika v oblasti energetiky závisí na schopnosti využít naše nemalé kolektivní zdroje a dát je do služeb společných zájmů. Pro dosažení výsledků je tedy potřeba jednat s producentskými, tranzitními a odběratelskými zeměmi. Je třeba si uvědomit, že politické výzvy vyžadují dvoustranný, regionální a mnohostranný dialog na politické úrovni (mimo jiné na úrovni hlav států a předsedů vlád). Mezi možné iniciativy, jež by mohly být rozvíjeny, patří: Na dvoustranné úrovni s ohledem na skutečnost, že v energetickém odvětví platí a nadále bude platit vzájemná závislost mezi EU a Ruskem, pracovat směrem k uzavření komplexní dohody s Ruskem, která by pokryla všechny energetické produkty. Cílem by měla být integrace trhů EU a Ruska s energiemi, a to oboustranně prospěšným, vzájemným, transparentním a nediskriminačním způsobem. Tato dohoda by měla být v ideálním případě vyjednána v kontextu smluvního rámce, který nahradí stávající dohodu o partnerství a spolupráci. pokračovat ve strategickém energetickém partnerství s Norskem (včetně podpory přání Norska připojit se ke Smlouvě o Energetickém společenství) a usilovat o podobný přístup v případě Alžírska. pomoci Turecku plně využít možnosti stát se významným energetickým tranzitním centrem a především podporovat jeho rychlé přistoupení ke Smlouvě o Energetickém společenství. provádět memorandum o porozumění EU-Ukrajina v oblasti energetické spolupráce, zahrnout do budoucí dvoustranné dohody souhrnnou kapitolu o energetice a plánovat přistoupení Ukrajiny ke Smlouvě o Energetickém společenství. položit zvláštní důraz na provádění těch ustanovení akčních plánů v rámci Evropské politiky sousedství, jež se týkají energetiky. rozvíjet dvoustrannou spolupráci v oblasti energetiky s významnými producentskými a tranzitními partnery v severní a pevninské Africe, na Kavkaze, v Kaspické nížině a ve střední Asii, na Blízkém východě a v Zálivu, jakož i v Latinské Americe. posílit dvoustranný dialog a spolupráci s klíčovými odběratelskými zeměmi, zejména s USA (kde je nutné vést dialog v oblasti energetiky více na politické úrovni ), jakož i Japonskem, Čínou a Indií ve snaze najít společný přístup ke globálním energetickým otázkám. Cílem by bylo zlepšit transparentnost a fungování světových trhů s energiemi a rozvíjet udržitelné zdroje energie a energetickou účinnost. 4

5 Na regionální úrovni rozšířit vnitřní trh EU s energií, a to rozšířením Smlouvy Energetickém společenství tak, aby zahrnovala příslušné země EHP a země Evropské politiky sousedství. rozvíjet sjednocování právních předpisů prostřednictvím Evropské politiky sousedství s cílem zlepšit investiční prostředí a zajistit rovné podmínky, co se týče otevření trhu, spravedlivé hospodářské soutěže, ochrany a bezpečnosti životního prostředí. Na mnohostranné úrovni začlenit plně energetické cíle EU do její mnohostranné obchodní politiky a případně sledovat tyto cíle prostřednictvím WTO. uzavřít jednání o protokolu o tranzitu připojeném k Energetické chartě a zajistit ratifikaci Energetické charty všemi signatáři. podněcovat členské státy, které jsou členy skupiny G8, a Komisi k využívání tohoto fóra za účelem podpory energetických zájmů EU, mimo jiné v rámci skupiny G8+5, jež sdružuje klíčové producenty a odběratele. posoudit, jakým způsobem posílit spolupráci s Mezinárodní agenturou pro energii a zvýšit počet jejích členů. podporovat mezinárodní dohodu o energetické účinnosti, rozvoj obnovitelných zdrojů energie a využívání účinných energetických technologií. Evropská rada se vyzývá, aby posoudila, zda by měly tyto návrhy být příspěvkem v rámci širších úvah, jejichž výsledkem má být energetická politika pro Evropu a obecný akční plán, jež mají být schváleny na jaře roku 2007, a do jaké míry by měly být prováděny ještě před formulováním závěrů tohoto širšího procesu. 5

6 Příloha: Spotřeba plynu a ropy v EU v roce 2004 podle zdroje PLYN ROPA Dovoz z Ruska 24 % 27 % Dovoz z Norska 13 % 16 % Dovoz z Blízkého východu 19 % Dovoz z Alžírska 10 % Dovoz ze severní Afriky 12 % Domácí produkce 46 % 21 % Jiné oblasti 7 % 5 % 6