Ochrana hospodářské soutěže v EU a ČR

Transkript

1 Bankovní institut vysoká škola Praha Katedra ekonomických a sociálních věd Ochrana hospodářské soutěže v EU a ČR Diplomová práce Autor: Michaela Kováříková Finance Vedoucí práce: prof. Ing. Luděk Urban, CSc. Praha Březen, 2010

2 Prohlášení: Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma Ochrana hospodářské soutěže v EU a ČR zpracovala samostatně a s použitím uvedené literatury. V Českých Budějovicích dne Michaela Kováříková

3 Poděkování: Především bych chtěla poděkovat Prof. Ing. Luďku Urbanovi, CSc. za cenné připomínky, ochotu a vstřícnost při vypracovávání této diplomové práce.

4 Anotace Diplomová práce popisuje základy problematiky ochrany hospodářské soutěže v EU a ČR. Práce je členěna do pěti základních částí. V úvodu práce jsou definovány základní pojmy vztahující se k danému tématu. Následují dvě kapitoly popisující právní úpravy ochrany hospodářské soutěže v České republice a v Evropské unii, přičemž v každé z kapitol je uveden příklad Úřadem pro ochranu hospodářské soutěže skutečně řešeného případu porušení práva v oblasti ochrany hospodářské soutěže. Poslední kapitoly se mimo jiné věnují vztahu soutěžního práva EU a ČR, soutěžním úřadům v EU a ČR a otázce vlivu Lisabonské smlouvy na dosavadní vztah českého a komunitárního soutěžního práva. Annotation The thesis deals with basic questions on the protection of economic competition within the EU and the Czech Republic. It is structured into five main sections. The introduction defines basic conceptions related to the topic. The following two chapters describe legal regulations of the protection of economic competition in the Czech Republic and the European Union; each of these chapters features an example case of competition protection law breach which was solved by the Office for the Protection of Competition. Final chapters deal, among others, with the relation of the competition law of the EU and the Czech Republic, competition authorities in the EU and the Czech Republic, as well as the influence of the Lisbon Treaty on the existing relation between Czech and Community competition laws.

5 Obsah Úvod Ochrana hospodářské soutěže Vymezení pojmu hospodářská soutěž Nekalá soutěž Nedovolené narušení hospodářské soutěže Soutěžitel Relevantní trh Dohody narušující soutěž Zneužití dominantního postavení Historie ochrany hospodářské soutěže Právní úprava v ČR Zákony Zákon o ochraně hospodářské soutěže Občanský soudní řád Podzákonné právní předpisy (vyhlášky) Soft law Leniency program v ČR Pravidlo de minimis v ČR Konkrétní případ porušení právních předpisů bez komunitárního prvku v oblasti soutěžního práva a způsob jeho řešení Právní úprava v EU Smlouva o ES Nařízení Rady a Komise Nařízení Rady (ES) č. 1/ Nařízení Rady (ES) č. 139/ Nařízení Komise výjimky ze zákazu kartelových dohod Oznámení, sdělení a vodítka Leniency program v EU Pravidlo de minimis Rozsudky Evropského soudního dvora, Soudu první instance a rozhodnutí Komise Konkrétní případ porušení komunitárního práva v oblasti ochrany hospodářské soutěže a jeho řešení Úřady ochrany hospodářské soutěže v EU a ČR Úřad pro ochranu hospodářské soutěže Evropská komise Generální ředitelství pro hospodářskou soutěž Mezinárodní spolupráce ÚOHS European Competition Network (ECN) Organizace pro ekonomickou spolupráci a rozvoj (OECD) European Competition Authorities (ECA) International Competition Network (ICN) Středoevropská soutěžní iniciativa (CECI) Vztah soutěžního práva EU a ČR Komunitární soutěžní právo versus české soutěžní právo Evropská komise a šetření v ČEZ a J&T Vliv Lisabonské smlouvy na dosavadní vztah českého a komunitárního soutěžního práva

6 Závěr...70 Seznam použité literatury

7 Úvod Zajištění ochrany hospodářské soutěže v rámci Evropské unie má úzkou souvislost s realizací společného vnitřního trhu charakterizovaného existencí svobody pohybu zboží, služeb, kapitálu a osob. Neexistence nástrojů politiky ochrany hospodářské soutěže by umožnila rozvoj praktik, které omezují vzájemný obchod a tím i potenciál daného trhu. Aby taková situace nenastala a trh nebyl deformován jednáním soutěžitelů a případně zásahy státu, existují ve většině zemí pravidla hospodářské soutěže vymezující zakázaná jednání. Stejně tak i Evropská unie takovými pravidly disponuje. Soutěžní politika je v Evropské unii považována za prostředek k dosažení základních cílů. Její kořeny sahají až ke Smlouvě o ESUO, která v čl. 65 až 67 zakazovala všechny dohody a rozhodnutí, které přímo nebo nepřímo směřovaly k vyloučení, omezení nebo zkreslení normálního působení volné soutěže na společném trhu. V rámci území ČR je považován za stěžejní rok 1927, kdy vznikl zákon proti nekalé soutěži, podle kterého byly posuzovány i případy kartelových dohod a to až do roku 1933, kdy nabyl účinnosti zákon o kartelech a soukromých monopolech. Dnes je česká legislativa v této oblasti postavena na shodných principech s právem komunitárním. Při vstupu do EU již ČR splňovala podmínku zajištění souladu soutěžních právních předpisů s předpisy komunitárními. Vstup do EU jí však přinesl ještě další povinnost v oblasti soutěžního práva: Rozlišovat, zda se v daném případě jedná o soutěžní případ národního charakteru, nepoškozující zájmy soutěžitelů v jiných zemích EU, nebo o případ s komunitárním prvkem, který může ovlivnit obchod mezi členskými zeměmi. Toto určení je stěžejní pro stanovení, podle kterého soutěžního práva (vnitrostátního nebo komunitárního) se bude daný případ posuzovat, který soutěžní úřad se jím bude zabývat. Přitom praxe ukazuje, že není vyloučeno řešit případ s komunitárním prvkem za použití jak práva komunitárního, tak i vnitrostátního. Oblast ochrany hospodářské soutěže je velmi široká, přičemž se všeobecně rozlišuje soukromoprávní úprava (= ochrana před nekalou soutěží) a veřejnoprávní úprava (= ochrana před nedovoleným narušením hospodářské soutěže) ochrany hospodářské soutěže. Diplomová práce se zaměřuje na veřejnoprávní oblast ochrany hospodářské soutěže, konkrétně na její dva stěžejní pilíře, kterými jsou ochrana před zakázanými dohodami narušujícími hospodářskou soutěž a ochrana před zneužitím dominantního postavení. Kromě dvou uvedených oblastí 7

8 bývá i oblast fúzí považována za jeden z pilířů ochrany hospodářské soutěže. Hmotněprávní úpravu ochrany hospodářské soutěže tedy tvoří tři zmíněné pilíře, které však představují dvě celkem samostatné oblasti. Kartelové právo a právo koncentrací. Právo koncentrací řeší problematiku slučování podniků a to ex ante, čímž se výrazně liší od práva kartelového. Jedná se vlastně o jakýsi preventivní nástroj, který se snaží zabránit omezení nebo vyloučení soutěže. Fúze tedy nepatří do skupiny nedovolených jednání. Úprava kartelových dohod a zneužití dominantního postavení naopak představuje restriktivní opatření, které působí ex post. Taková protisoutěžní jednání jsou zakázána vždy, a pokud nastanou, jsou trestána. Fúze jako takové naproti tomu zakázány nejsou, ale za určitých podmínek podléhají povolení. Z důvodu zjevných odlišností podstat zmíněných pilířů se ztotožňuji s názorem Rause a Nerudy 1 a budu v práci dále věnovat pozornost pouze oblasti dvou základních pilířů, které ukládají, na rozdíl od některých jiných pravidel veřejného soutěžního práva, zákaz přímo účastníkům trhu 2, tj. oblasti práva kartelového. S přihlédnutím k výše uvedeným mezím je cílem práce zmapování stavu a vztahu právních předpisů EU a ČR v oblasti ochrany hospodářské soutěže s vymezením základních pojmů této oblasti a zhodnocení funkčnosti a návaznosti obou systémů v rámci České republiky. Text práce by tak měl přinést kromě vymezení základních pojmů i základní přehled právní úpravy ochrany hospodářské soutěže v EU a ČR včetně uvedení řešení skutečných případů porušení pravidel hospodářské soutěže, které řešil Úřad pro ochranu hospodářské soutěže. O ÚOHS, soutěžních úřadech v rámci EU a jejich seskupení pojednává práce v další části. Poslední část práce by měla dát odpověď na otázku, kdy je třeba použít na soutěžní případ právo komunitární a kdy vnitrostátní a jestli Lisabonská smlouva změnila dosavadní vztah českého a komunitárního soutěžního práva. 1 RAUS, D.; NERUDA, R. Hospodářská soutěž po vstupu ČR do EU, Brno, 2005, s RAUS, D.; NERUDA, R. Hospodářská soutěž po vstupu ČR do EU, Brno, 2005, s. 5. 8

9 1 Ochrana hospodářské soutěže 1.1 Vymezení pojmu hospodářská soutěž Soutěž probíhá v lidské společnosti od pradávna. Člověk vždy soutěžil, aby v rámci lidské společnosti a v prostředí přírody dosáhl co největšího užitku. To je dáno tím, že soutěživost je obecným biologickým jevem, který se nezastavuje ani před lidskými aktivitami. 3 Touha jednotlivců po co největším výstupu však může směřovat k nelegálním postupům, které jim mají dosažení vytyčeného cíle co nejvíce usnadnit, zajistit výhodnější postavení oproti dalším soutěžícím, apod. Proto je v dnešní společnosti kladen důraz na to, aby nebyla překračována obecně platná pravidla. Pojem hospodářská soutěž není v zákoně přímo vymezen, ale dá se říci, že se jedná o soutěž, která probíhá na trhu. Jedná se o zápolení subjektů, které usilují o stejný cíl za použití legálních prostředků. Pokud rámec vymezený zákonem překročí, jedná se pak o nekalou soutěž, jejíž význam je v České republice vymezen ustanoveními Obchodního zákoníku. Ovšem zde se jedná o tzv. soukromoprávní úpravu. Porušování pravidel hospodářské soutěže veřejnoprávního rázu je řešeno v jiných právních normách, které budou podrobněji uvedeny v dalších kapitolách. Zajímavé vymezení soutěže je možné najít v Obchodní a živnostenskoprávní rukověti : Soutěž, jsouc v podstatě závoděním o odbyt, pobádá, pokud jest zdravou, zvláště k zdokonalení osobní dovednosti. V soutěži uplatňuje se jednak kapitál, jednak vlastnosti osobní. Jest zřejmo, že živnostník lépe situovaný výhodněji nakupuje, ve velkém levněji vyrábí, přiostřenou soutěž déle vydrží, zevnějškem i zařízením velikého závodu imponuje, jest schopen ve prospěch svého výrobku velikých akcí atd. 4 Hospodářská soutěž představuje základní mechanismus fungování tržní ekonomiky, zvyšuje konkurenceschopnost, ekonomický růst, výkonnost ekonomiky, přispívá k podpoře 3 ELIÁŠ, K.; BEJČEK, J.; HAJN, P.; JEŽEK, J. a kol. Kurs obchodního práva, Obecná část, Soutěžní právo. Praha, 2002, s SCHUSTER, V.; JIRÁK, A. Obchodní a živnostenskoprávní rukověť. Praha, 1911, s

10 inovací a snižuje náklady. 5 Jiná definice hovoří o hospodářské soutěži jako o svobodném rozvíjení činností právnické či fyzické osoby (soutěžitele) zaměřené na získávání zákazníků a uspokojování jejich potřeb v zájmu dosažení vlastního hospodářského prospěchu v konkurenčním prostředí. 6 Jedná se o soupeření dvou nebo více hospodářských subjektů na téže straně tržních vztahů (nabídky či poptávky) k dosažení hospodářského výsledku záležejícího v uskutečnění směny výrobků nebo služeb s týmiž potencionálními účastníky trhu, a to takové soupeření, které vzájemně ovlivňuje hospodářskou činnost těchto subjektů a vytváří na straně druhých potenciálních účastníků tržních vztahů objektivní možnost volby mezi různými soutěžními nabídkami či poptávkami. 7 Úřad pro ochranu hospodářské soutěže praví, že hospodářská soutěž je zpravidla definována jako soutěžení podnikatelských subjektů v hospodářské oblasti s cílem předstihnout jiné subjekty na trhu a dosáhnout tím hospodářského prospěchu. Fyzické a právnické osoby se mohou svobodně účastnit hospodářské soutěže, avšak musí přitom dodržovat závazná pravidla hospodářské soutěže a nesmí účast v soutěži zneužívat. 8 Důležitý v tomto případě je ten fakt, že zmíněné soutěžení musí probíhat na jasně vymezeném trhu, jak uvádí např. BEJČEK 9, když upozorňuje na důležitost vymezení relevantního trhu. Jedná se o to, že nabídka a poptávka po určitém zboží nebo službách se musí střetávat v určitém čase a na učitém území. Právo být účasten na hospodářské soutěži má každý za předpokladu, že bude dodržovat právní předpisy. Toto právo vymezuje Obchodní zákoník v 41. Důležité je zde to, že účastník (soutěžitel) hospodářské soutěže nemusí být pouze podnikatelem. Může se například jednat o nepodnikající osobu, která v rámci účasti v hospodářské soutěži sleduje získání prospěchu. Avšak i zde platí, že při svém jednání nesmí vybočovat z nastavených právních mantinelů a nesmějí svou účast v soutěži zneužívat. 10 Hospodářská soutěž je na území České republiky chráněna jak českými právními normami, tak i komunitárním právem. Souhrnně se hovoří o tzv. soutěžním právu, které 5 PELLEŠOVÁ, P. Role Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže v politice tvorby a ochrany konkurenčního prostředí [online]. ( ) 6 MÍKA, V. Mikroekonómia, Žilina, 2005, s KNAP, K. Právo hospodářské soutěže, Praha, 1973, s. 17. (odkaz získán z MUNKOVÁ, J.; SVOBODA, P.; KINDL, J. Soutěžní právo, Praha, 2006, s. 3.) 8 ÚOHS. Základní pojmy [online]. ( ) 9 BEJČEK, J. Kartelové právo, Brno, 1995, s RAUS, D.; NERUDA, R. Hospodářská soutěž po vstupu ČR do EU, Brno, 2005, s

11 představuje soubor právních norem upravujících hospodářskou soutěž mezi podnikateli působícími na trhu a vstupujícími mezi sebou navzájem do soutěžních vztahů Nekalá soutěž Jak již bylo řečeno, v České republice je třeba v oblasti ochrany hospodářské soutěže rozlišovat její soukromoprávní úpravu a veřejnoprávní úpravu. Ačkoliv se tato práce nebude problematikou nekalé soutěže podrobně zabývat, považuji za důležité ji pro pořádek zmínit, protože se oblasti ochrany hospodářské soutěže přímo týká. Nekalá soutěž je podstatnou částí práva hospodářské soutěže a zahrnuje ty případy, kdy někdo zneužívá a deformuje konkurenční prostředí nekalým způsobem s cílem poškodit svého konkurenta, nebo jiného účastníka hospodářské soutěže a to tak, aby mu tím přivodil újmu. 12 Nekalá soutěž spadá do tzv. soukromoprávní úpravy ochrany hospodářské soutěže. Obchodní zákoník v 44 říká, že nekalou soutěží je jednání v hospodářské soutěži, které je v rozporu s dobrými mravy soutěže a je způsobilé přivodit újmu jiným soutěžitelům nebo spotřebitelům, přičemž nekalou soutěží je zejména: klamavá reklama, klamavé označování zboží a služeb, vyvolávání nebezpečí záměny, parazitování na pověsti podniku, výrobků či služeb jiného soutěžitele, podplácení, zlehčování, srovnávací reklama, porušování obchodního tajemství, ohrožování zdraví spotřebitelů a životního prostředí. Tato definice je běžně označování za tzv. generální klauzuli nekalé soutěže. Jednání v hospodářské soutěži, jednání v rozporu s dobrými mravy a jednání způsobilé přivodit újmu jiným soutěžitelům nebo spotřebitelům to jsou tedy základní obligatorní znaky, jimiž se nekalosoutěžní jednání vyznačuje. Určitý problém je možno spatřovat v tom, co je chápáno jako dobré mravy soutěže. Na vhodné formulaci toho, jak byla práva soutěžícího porušena, tedy co že to bylo v rozporu s dobrými mravy soutěže, závisí úspěch podané žaloby. V případě nekalé soutěže si ovšem s pouhým pojmem "dobré mravy" nevystačíme. 11 MUNKOVÁ, J.; SVOBODA, P.; KINDL, J. Soutěžní právo, Praha, 2006, s ŠILHÁN, J. Nekalá soutěž obecně 1. část [online]. ( ) 11

12 Na jeho místo nastupuje pojem "dobré mravy hospodářské soutěže", což může být pojem stejně tak předchozímu podobný i odlišný. Rozhodně však nejsou tyto pojmy shodné. V některých sousedních zemích se v úpravě nekalé soutěže tyto pojmy nerozlišují a je zakázáno jakékoliv jednání v rozporu s dobrými mravy, nikoliv jen těmi soutěžními. Ovšem u nás jsou pojmy odlišeny, tedy je nutné je nějak vyložit. Většinou se soutěžní mravy chápou spíše úžeji než obecné mravy. Ne všechno, co se může v obecném pojetí zdát nemravné, je v hospodářském životě zakázáno. Často je uváděn příklad s obchodníkem, jenž prodává drahý kožich zákazníkovi, o kterém ví, že jej pořizuje pro svou milenku, zatímco jeho vlastní rodina doma živoří. Těžko můžeme takové jednání označit za obecně mravné, ovšem stejně tak těžko můžeme po onom obchodníkovi spravedlivě požadovat, aby z tohoto důvodu obchod neprovedl. Moc daleko by to s takovým přístupem k obchodování asi nedotáhl. Zkrátka ačkoliv je rozpor s dobrými mravy evidentní, rozpor s dobrými mravy hospodářské soutěže nenastal. 13 Nekalá soutěž je tedy takové jednání, které negativně ovlivňuje buď jiného soutěžitele, nebo spotřebitele a je v rozporu s pravidly soutěže. Naproti tomu útok, který směřuje proti hospodářské soutěži jako takové, je nazýván nedovoleným narušením hospodářské soutěže. 1.3 Nedovolené narušení hospodářské soutěže Oproti nekalé soutěži se nedovolené narušení hospodářské soutěže týká takového jednání, které zasahuje soutěž jako takovou, přičemž na její účastníky má vliv až sekundárně. Zákon č. 143/2001 Sb. o ochraně hospodářské soutěže, ve znění pozdějších předpisů, vymezuje základní jednání, která jsou způsobilá hospodářskou soutěž narušit. 14 Jedná se o dohody narušující soutěž, zneužití dominantního postavení a spojování soutěžitelů. Přičemž úprava problematiky spojování soutěžitelů představuje jakýsi preventivní nástroj ochrany soutěže 15 a vybočuje tak oproti zbylým pilířům odlišnou podstatou, která spočívá v řešení případů způsobem ex ante a nemá tudíž restriktivní charakter. Jak již bylo uvedeno v úvodu, právě z tohoto důvodu nebude problematika fúzí v této práci, stejně jako veřejné podpory, 13 ŠILHÁN, J. Nekalá soutěž obecně 1. část [online]. ( ) 14 ÚOHS. Základní pojmy [online]. ( ) 15 MUNKOVÁ, J.; SVOBODA, P.; KINDL, J. Soutěžní právo, Praha, 2006, s

13 řešena. Kartelové právo (= právo proti omezování soutěže) se zabývá dohodami narušujícími soutěž a zneužitím dominantního postavení a představuje nejvýznamnější část práva hospodářské soutěže. Jak české, tak evropské právo vymezuje dvě základní kategorie zakázaného jednání: uzavírání dohod narušujících soutěž a zákaz zneužití dominantního postavení. Zakázanými dohodami jsou například dohody o přímém či nepřímém určení cen, o rozdělení trhu, vázané obchody nebo diskriminace ostatních soutěžitelů (přičemž se může jednat i jen o jednání ve vzájemné shodě, aniž by byla uzavírána zvláštní dohoda), zatímco zneužitím dominantního postavení je např. vynucování si nepřiměřených smluvních podmínek, cenový dumping, vynucené odebírání dalšího zboží, diskriminace některých obchodních partnerů apod. 16 Dohody narušující soutěž a zneužití dominantního postavení jsou řešeny jak právem českým, tak i právem evropským, přičemž oba systémy jsou si velmi blízké, jelikož předpisy českého soutěžního práva byly harmonizovány s evropským právním řádem Soutěžitel Důležitým pojmem z hlediska ochrany hospodářské soutěže je soutěžitel. Jeho význam vymezuje Zákon o ochraně hospodářské soutěže, když říká, že soutěžitelé jsou fyzické nebo právnické osoby, jejich sdružení, sdružení těchto sdružení a jiné formy seskupování, a to i v případě, že tato sdružení a seskupení nejsou právnickými osobami, pokud se účastní hospodářské soutěže nebo ji mohou svou činností ovlivňovat, i když nejsou podnikateli. 18 Z toho vyplývá, že soutěžitelem může být i osoba nepodnikající, která se však hospodářské soutěže účastní nebo ji může svou činností nějakým způsobem ovlivnit. V soutěžním vztahu jsou tedy dva a více soutěžitelů, přičemž je rozlišováno, zda jsou ve vztahu konkurenčním = horizontální soutěžní vztah, či zda se soutěžící pohybují na odlišných úrovních trhu = vertikální soutěžní vztah. 16 CHLUMSKÁ, K. Právo a veřejná soutěž [online]. ( ) 17 RAUS, D.; NERUDA, R. Hospodářská soutěž po vstupu ČR do EU, Brno, 2005, s Zákon č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže 13

14 1.3.2 Relevantní trh Určení relevantního trhu je pro rozhodování soutěžních úřadů o tom, zda chování buď jednoho samostatného soutěžitele nebo více soutěžitelů najednou je v souladu se soutěžním právem či nikoliv, nesmírně důležité. Zákon o ochraně hospodářské soutěže definuje relevantní trh jako trh zboží, které je z hlediska jeho charakteristiky, ceny a zamýšleného použití shodné, porovnatelné nebo vzájemně zastupitelné, a to na území, na němž jsou soutěžní podmínky dostatečně homogenní a zřetelně odlišitelné od sousedících území. To znamená, že k soutěžení dvou a více soutěžitelů může dojít jen na relevantním trhu, tedy že výrobky nebo služby, které soutěžitelé nabízejí, musí být ve vzájemném substitučním vztahu. Vymezení relevantního trhu odpovídá na otázku, čím a na jakém území jsou uspokojovány konkrétní potřeby spotřebitelů. 19 Jedná se o klíčový pojem v kontextu komunitárního i vnitrostátního soutěžního práva. Pokud jde o stanovení míry vlivu chování na trhu, je myšlen určitý, nikoliv obecný trh. Relevantním trhem je proměnná veličina, jejíž určení je závislé na mnoha konkrétních okolnostech daného případu. 20 Jedna z definic relevantního trhu říká, že se jedná o prostorový a časový souběh nabídky a poptávky po takovém zboží, službách a výkonech, které jsou z hlediska uspokojování určitých potřeb uživatelů těchto výrobků, služeb a výkonů shodné nebo vzájemně zastupitelné. 21 Z toho vyplývá, že relevantní trh se vnitřně rozděluje na výrobkový, teritoriální a časový a tedy zkoumá, čím, kde a kdy jsou potřeby spotřebitelů uspokojovány. 22 Při hodnocení relevantního trhu však jeho jednotlivé části nelze posuzovat odděleně, nýbrž ve vzájemném kontextu a vždy je nutné zvažovat relevantní trh jako celek. 23 Věcně relevantní trh je definován jako trh zboží, které je spotřebitelem považováno za shodné, zaměnitelné nebo vzájemně zastupitelné, a to na základě jeho vlastností, ceny a zamýšleného způsobu použití (poptávková substituce) nebo případně zboží, které sice není substitutem z hlediska poptávky, ale u kterého lze v krátkém časovém období bez 19 RAUS, D.; NERUDA, R. Hospodářská soutěž po vstupu ČR do EU, Brno, 2005, s MUNKOVÁ, J.; SVOBODA, P.; KINDL, J. Soutěžní právo, Praha, 2006, s BEJČEK, J. Existenční ochrana konkurence, Brno, 1996, s NERUDA, R. Relevantní trh a otázky související v teorii a praxi soutěžního práva 1. část [online]. ( ) 23 RAUS, D.; NERUDA, R. Hospodářská soutěž po vstupu ČR do EU, Brno, 2005, s

15 významnějších nákladů a rizik na produkci takových substitutů přejít (nabídková substituce). 24 Z toho vyplývá, že se soutěžní úřad snaží vymezit věcně relevantní trh s přihlédnutím ke spotřebitelovým preferencím. To znamená, že soutěžní úřad zjišťuje, které výrobky považuje sám spotřebitel za substituty. Soutěžní úřad se nezajímá o to, které výrobky by ze své podstaty mohly být náhradou za určitý výrobek, ale zajímá se o pohled spotřebitele. Hovoří se zde o zastupitelnosti výrobku a je zdůrazňováno, že výrobky, které jsou zastupitelné jen částečně, netvoří součást relevantního trhu. 25 Územní vymezení relevantního trhu představuje vymezení v jak širokém území se může spotřebitel pokoušet o nalezení alternativních zdrojů dodávek zboží, předtím vymezeného jako předmět věcně relevantního trhu. 26 Jedná se tedy o to, zda spotřebitelé nebudou při změně ceny výrobku váhat změnit místo nákupu, kde bude tentýž výrobek levnější. Zajímavé příklady vymezení relevantního trhu uvádí RAUS, D. a NERUDA, R. 27. Lokální trhy definují jako: jednotlivá města či okresy u trhu hotelových služeb, území, na němž jsou umístěny rozvody distribuční společnosti u distribuce elektrické energie, plynu, vody, apod. Trhy tvořené linkou mezi dvěma konkrétními místy = pravidelná letecká osobní doprava, trajektová doprava. Národní trhy = trh výroby elektrické energie, trh maloobchodního prodeje aut, většina trhů s telekomunikačními službami, jednotlivé relevantní trhy v oblasti léčiv. Nadnárodní trhy = území Evropské unie u trhu vitamínů pro průmyslové využití, celosvětový trh u trhu výroby dopravních letadel. Časově relevantní trh soutěžní úřad definuje takto: Dodavatel, spotřebitel a zboží náležejí ke stejnému relevantnímu trhu pouze tehdy, když existuje reálná možnost, aby se věcně relevantní zboží směňovalo mezi dodavateli a spotřebiteli ve stejném časovém období. 28 Kromě tří výše uvedených možných druhů relevantního trhu existuje ještě vymezení tzv. technologického relevatního trhu, který je složen z duševního vlastnictví, které je předmětem licenční smlouvy, a jeho blízkých substitutů, tj. jiných technologií, které by mohly být zákazníky využity jako zaměnitelné, nebo nahraditelné ÚOHS. Základní pojmy [online]. ( ) 25 NERUDA, R. Relevantní trh a otázky související v teorii a praxi soutěžního práva 1. část [online]. ( ) 26 ÚOHS. Základní pojmy [online]. ( ) 27 RAUS, D.; NERUDA, R. Hospodářská soutěž po vstupu ČR do EU, Brno, 2005, s ÚOHS. Základní pojmy [online]. ( ) 29 MUNKOVÁ, J.; SVOBODA, P.; KINDL, J. Soutěžní právo, Praha, 2006, s

16 1.3.3 Dohody narušující soutěž Za dohody narušující soutěž považuje generální klauzule, která je obsažena v 3 odst. 1 zákona o ochraně hospodářské soutěže a v čl. 81 odst. 1 Smlouvy ES: a) dohody mezi soutěžiteli ( dohody v užším smyslu ) = ujednání, ve kterých je vyjadřována vůle jejich subjektů v postavení soutěžitelů určitým předem stanoveným způsobem v budoucnu jednat b) rozhodnutí sdružení soutěžitelů = určitý společně koordinovaný postup, který vědomě nahrazuje rizika jinak běžně probíhající účinné soutěže praktickou kooperací mezi soutěžiteli c) jednání soutěžitelů ve vzájemné shodě = projev vůle směřující vůči soutěžitelům od orgánu, jenž reprezentuje útvar, který si tito soutěžitelé založili. 30 Takové dohody vedou nebo mohou vést k narušení hospodářské soutěže a jsou obecně nazývány kartely. Kartel je považován za uzavřenou dohodu mezi firmami oligopolistické struktury, zaměřenou na koordinaci dohodnutých postupů při určování cen, kvantity produkce, rajonizace odbytu odst. 2 zákona o ochraně hospodářské soutěže vyjmenovává, jaká ujednání v dohodách mohou vést k narušení hospodářské soutěže, a která jsou tudíž zakázána. Jedná se o ujednání o: 1) přímém nebo nepřímém určení cen (= cenové kartely) 2) jiných obchodních podmínkách 3) omezení nebo kontrole výroby, odbytu, výzkumu a vývoje nebo investic (= kontrolní kartely) 4) rozdělení trhu nebo nákupních zdrojů (= segmentační kartely) 5) tom, že uzavření smlouvy bude vázáno na přijetí dalšího plnění, které věcně ani podle obchodních zvyklostí a zásad poctivého obchodního styku s předmětem smlouvy nesouvisí (= diskriminační kartely) 30 RAUS, D.; NERUDA, R. Hospodářská soutěž po vstupu ČR do EU, Brno, 2005, s. 54, 56, PŮLPÁN, K.; DUCHÁČKOVÁ, E.; MUSÍLEK, P.; PŮLPÁNOVÁ, S.; VESELÁ, J. Slovník bankovnictví, pojišťovnictví a kapitálových trhů, Praha, 1998, s

17 6) uplatnění rozdílných podmínek vůči jednotlivým soutěžitelům při shodném nebo srovnatelném plnění 7) tom, že účastníci dohody nebudou obchodovat či jinak hospodářsky spolupracovat se soutěžiteli, kteří nejsou účastníky dohody, anebo jim budou jinak působit újmu ad 1) Cenové kartely Nejčastěji se vyskytujícím a tudíž i nejznámějším typem dohod, které je v praxi možno vidět, je ujednání o přímém nebo nepřímém určení cen, též známé pod pojmenováním cenové kartely, které mohou mít jak horizontální, tak vertikální charakter (formu). Horizontální fixace cen představuje dohodu mezi jednotlivými konkurenty na stejné úrovni trhu, vertikální fixace cen pak dohodu mezi prodávajícím velkoobchodníkem a kupujícím maloobchodníkem o povinných spotřebitelských cenách. 32 Pro cenové dohody uzavírané v horizontále neexistuje žádná výjimka z tohoto zákazu. Pro cenové dohody ve vertikále platí, že lze nezávazně doporučit cenu pro další prodej zboží, aniž by však s respektováním takového dporučení byly spojeny jakékoli výhody a s nerespektováním naopak nevýhody. 33 ad 2) Ujednání o jiných obchodních podmínkách Stejně jako v případě ujednání o cenách mohou být tyto dohody jak horizontální, tak vertikální. To znamená, že se jedná o takové dohody, kdy se soutěžitelé smluví na jiných než cenových podmínkách, kterými omezí soutěž. Není rozhodné, zda tyto obchodní podmínky jsou dohodnuty vůči soutěžitelům již na trhu působícím či ve vztahu k soutěžitelům na trh nově vstupujícím, nebo zda jsou uplatňovány vůči spotřebitelům. Horizontální dohodou může být vztah, kdy se...obě smluvní strany zavazují vzájemně se informovat o platebních podmínkách sjednaných při prodeji svého zboží odběratelům a tyto podmínky průběžně upravovat tak, aby byly rovnocenné, ad 3) Kontrolní kartely Dohody o omezení nebo kontrole výroby vznikají zejména ve chvíli, kdy je situace 32 BEJČEK, J. Kartelové právo, Brno, 1995, s RAUS, D.; NERUDA, R. Hospodářská soutěž po vstupu ČR do EU, Brno, 2005, s RAUS, D.; NERUDA, R. Hospodářská soutěž po vstupu ČR do EU, Brno, 2005, s

18 na trhu nejistá a soutěžitelé, kteří jsou v postavení konkurentů, si vzájemně zajišťují zachování určitého postavení na něm. ad 4) Segmentační kartely Dalším zakázaným ujednáním je dohoda, v níž se jednotliví soutěžitelé navzájem dohodnou, že si každý z nich ponechá určitou část trhu, a díky tomu nebudou vystaveni konkurenčnímu boji. Tento kartel může být jak vertikální tedy každý z účastníků se zaměří na jinou cílovou skupinu zákazníků, tak i horizontální soutěžitelé se dohodnou, že každý z nich si ponechá určitou geografickou oblast trhu, na které bude nadále působit bez konkurence druhého (ostatních). 35 Jedná se tedy o rozdělení poptávkové strany trhu nejčastěji podle typu jednotlivých zákazníků. Soutěžitelé pak svoji činnost koordinují takovým způsobem, že pro každého z nich je určen jeden, případně i více druhů odběratelů. 36 ad 5) Junktimační kartely (= návazné smlouvy) Podstatou junktimačního kartelu je dohoda soutěžitelů o tom, že ve vztahu k třetím osobám budou podmiňovat uzavření smlouvy dodáním dalšího plnění, které věcně ani podle obchodních zvyklostí s předmětem smlouvy nesouvisí. 37 Současně se sjednaným plněním tedy účastníci dohody své obchodní partnery zavazují k odebrání i jiného plnění, se kterým však doplňkové plnění nemá žádnou spojitost a to ani z hlediska věcného, ani podle obchodních zvyklostí. 38 Vázané obchody tedy spočívají ve vázanosti prodeje jednoho výrobku na podmínku nákupu ještě dalšího jiného výrobku. Jedná se o dohody, kdy jsou určitá plnění navázána na jiná plnění, která by za normálních okolností spolu vůbec nesouvisela. Kupující je tak nucen zakoupit i zboží nebo služby, o které neměl původně vůbec zájem. ad 6) Diskriminační kartely Diskriminační kartely představují podle zákona o ochraně hospodářské soutěže uplatnění rozdílných podmínek vůči jednotlivým soutěžitelům při shodném nebo srovnatelném plnění. Jedná se o umělé vytváření subjektivních překážek vstupu na trh a tím umělé 35 ČERNÝ, M. Nová právní úprava ochrany hospodářské soutěže v českém právním řádu [online] ( ) 36 MUNKOVÁ, J.; SVOBODA, P.; KINDL, J. Soutěžní právo, Praha, 2006, s RAUS, D.; NERUDA, R. Hospodářská soutěž po vstupu ČR do EU, Brno, 2005, s MUNKOVÁ, J.; SVOBODA, P.; KINDL, J. Soutěžní právo, Praha, 2006, s

19 udržování nižšího počtu soutěžitelů, než který by trh za subjektivně nezkreslených podmínek pojal. 39 Jde tedy o určitou formu bojkotu, i když zde tolik nejde o zajištění a upevnění pozice skupiny na trhu, ale o vyloučení určitých soutěžitelů z účasti v soutěži na relevantním trhu, či alespoň jejich přinucení, aby se chovali tak, jak se hodí skupině soutěžitelů, kteří tak chtějí získat lepší podmínky, kterých by při nenarušené soutěži nikdy nemohli dosáhnout. Příkladem takového jednání jsou různě sjednávané lhůty pro splatnost faktur či různé dodací podmínky. 40 ad 7) Bojkotové kartely Bojkotové kartely jsou svou povahou velmi blízké kartelům diskriminačním. Rozdíl mezi nimi spočívá v tom, že v případě diskriminačních kartelů se jedná o dohodu, která má zajistit umělou regulaci vstupu nových soutěžitelů na trh, kolektivní znevýhodňování předem stanovené skupiny dodavatelů, odběratelů či jiných třetích osob. Bojkotové kartely se však odlišují tím, že dohoda soutěžitelů má za cíl s třetími osobami vně kartelu vůbec nespolupracovat. 41 Takovéto dohody účastníků kartelu zajišťují, že účastníci kartelů nebudou nijak spolupracovat se soutěžiteli, kteří jsou vně kartelu a tudíž nejsou účastníky dohody soutěžitelů Zneužití dominantního postavení Druhou zásadní věcí, kterou se kartelové právo zabývá, je kromě kartelových dohod ještě problematika zneužití dominantního postavení. Zákon o ochraně hospodářské soutěže řeší zneužití dominantního postavení v 11. Ovšem i zde je velmi důležitá komunitární úprava (čl. 82 Smlouvy ES), jejíž znění se použije v případě, že se jedná o případ s komunitárním prvkem. Platí, že i když dojde ke zneužití dominantního postavení pouze na území České republiky, může se i tak stát, že se bude jednat o případ s komunitárním prvkem, pokud daným jednáním došlo k uzavření trhu pro případné konkurenty z ostatních členských států. 43 Zákon o ochraně hospodářské soutěže definuje dominantní postavení jako postavení 39 BEJČEK, J. Kartelové právo, Brno, 1995, s MUNKOVÁ, J.; SVOBODA, P.; KINDL, J. Soutěžní právo, Praha, 2006, s RAUS, D.; NERUDA, R. Hospodářská soutěž po vstupu ČR do EU, Brno, 2005, s MUNKOVÁ, J.; SVOBODA, P.; KINDL, J. Soutěžní právo, Praha, 2006, s MUNKOVÁ, J.; SVOBODA, P.; KINDL, J. Soutěžní právo, Praha, 2006, s

20 jednoho, případně více soutěžitelů (společná dominance), jejichž tržní podíl na trhu je větší než 40 %. Taková tržní síla jim umožňuje chovat se ve značné míře nezávisle na jiných soutěžitelích nebo spotřebitelích. Ze zákona dále vyplývá, že samotná skutečnost, že je soutěžitel v dominantním postavení, není sankcionována. Zákázáno je až její zneužití. Přitom musí platit, že zneužití dominantního postavení působí újmu jiným soutěžitelům. Tady na rozdíl od kartelových dohod neexistují žádné legální výjimky, kterých by se podnik nařčený ze zneužití dominantního postavení mohl dovolat. Evropský soudní dvůr ale ve své judikatuře připustil tzv. pravidlo rozumného posouzení, které umožňuje, aby podnik, který zneužije dominantního postavení odůvodněně a přiměřeně, nebyl sankcionován. 44 Za zneužití dominantního postavení je dle zákona o ochraně hospodářské soutěže považováno zejména 45 : přímé nebo nepřímé vynucování nepřiměřených podmínek ve smlouvách s jinými účastníky trhu, zvláště vynucování plnění, jež je v době uzavření smlouvy v nápadném nepoměru k poskytovanému protiplnění vázání souhlasu s uzavřením smlouvy na podmínku, že druhá smluvní strana odebere i další plnění, které s požadovaným předmětem smlouvy věcně ani podle obchodních zvyklostí nesouvisí uplatňování rozdílných podmínek při shodném nebo srovnatelném plnění vůči jednotlivým účastníkům trhu, jimiž jsou tito účastníci v hospodářské soutěži znevýhodňováni zastavení nebo omezení výroby, odbytu nebo výzkumu a vývoje na úkor spotřebitelů dlouhodobé nabízení a prodej zboží za nepřiměřeně nízké ceny, které má nebo může mít za následek narušení hospodářské soutěže (= predatory pricing) odmítnutí poskytnout jiným soutěžitelům za přiměřenou úhradu přístup k vlastním přenosovým sítím nebo obdobným rozvodným a jiným infrastrukturním zařízením, které soutěžitel v dominantním postavení vlastní nebo využívá na základě jiného právního důvodu, pokud jiní soutěžitelé z právních nebo jiných důvodů nemohou bez spoluužívání 44 MUNKOVÁ, J.; SVOBODA, P.; KINDL, J. Soutěžní právo, Praha, 2006, s Zákon č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže 20

21 takového zařízení působit na stejném trhu jako dominantní soutěžitelé Zákaz zneužití dominantního postavení, jak již bylo řečeno, obsahuje i Smlouva o ES v článku 82, přičemž význam zneužití dominantního postavení nedefinuje, a tak je tato definice ponechána výhradně evropské judikatuře. Hojně využívanou definicí, kterou judikoval Evropský soudní dvůr, je vymezení pojmu dominantního postavení obsažené v rozsudku ve věci United Brands: postavení ekonomické síly, kterou podnik má a která mu umožňuje bránit zachování efektivní hospodářské soutěže na relevantním trhu, protože mu dává možnost chovat se v podstatné míře nezávisle na jeho soutěžitelích, zákaznících a nakonec i spotřebitelích Historie ochrany hospodářské soutěže Většina odborných publikací pojednává o historii ochrany hospodářské soutěže na území České republiky široce svůj výklad směřuje velmi hluboko do historie, přičemž zmiňuje například vývoj soutěžních ustanovení ve starověkém Římě, vznik cechů v Evropě, vývoj v Anglii a v neposlední řadě i rušení cechů v českých zemích a jejich nahrazení ustanovením živnostenského řádu (1883) živnostenskými společenstvy. Jejich účelem mělo být mj. odklízení obyčejů, zvyků a novot, které jsou na překážku poctivé soutěži mezi členy společenstva. Jak ukazují příklady judikatury z 20. let 20. století, bylo toto ustanovení někdy používáno k zamezení dohod o cenách mezi jednotlivými členy společenstva. 47 Publikace Soutěžní právo rozděluje vývoj ochrany hospodářské soutěže na našem území do čtyř etap. Za první etapu považuje období konce 19. století a začátku století dvacátého, za druhou etapu období od roku 1933 do roku 1950, za třetí etapu období mezi roky 1950 a 1989, čtvrtá etapa běží od roku 1989 dosud. 48 Důležitým mezníkem v oblasti ochrany hospodářské soutěže na našem území je rok 1927, kdy vznikl zákon proti nekalé soutěži č. 111/1927 Sb. Generální klauzule tohoto zákona praví: kdo se dostane v hospodářském styku v rozpor s dobrými mravy soutěže jednáním způsobilým poškodit soutěžitele, může být žalován, aby se zdržel takového jednání a odstranil 46 MUNKOVÁ, J.; SVOBODA, P.; KINDL, J. Soutěžní právo, Praha, 2006, s ŠVANDA, M.; VRÁNA, F. Historie soutěžního práva od počátků ke dnešku [online] ( ) 48 MUNKOVÁ, J.; SVOBODA, P.; KINDL, J. Soutěžní právo, Praha, 2006, s

22 závadný stav jím způsobený... a byla používána i pro posuzování případů kartelových dohod až do doby, kdy byly kartelové dohody řešeny vlastní právní úpravou. 49 Pro vývoj práva kartelového je tak stěžejní rok 1933, ve kterém nabyl účinnost zákon o kartelech a soukromých monopolech, tzv. kartelový zákon č. 141/1933 Sb. Právo proti nekalé soutěži vývoj na našem území Zmíněný zákon proti nekalé soutěži č. 111/1927 Sb. platil až do roku 1951, kdy byl zrušen občanským zákoníkem č. 141/1950 Sb. Problematika nekalé soutěže je pak občanským zákoníkem řešena pouze ustanovením 353, který de facto řeší odpovědnost za škodu způsobenou při nekalé soutěži v hospodářském styku: Na tom, kdo se octne v hospodářském styku v rozporu s dobrými mravy soutěže jednáním způsobilým poškodit soutěžitele, může se každý soutěžitel, který tímto jednáním utrpěl škodu, nebo jemuž škoda přímo hrozí, domáhat, aby se zdržel takového jednání a odstranil závadný stav jím způsobený. Kdo věděl, že jeho jednání je způsobilé poškodit soutěžitele, je povinen mu nahradit způsobenou škodu. 50 Tento paragraf byl zařazen do občanského zákoníku výslovně kvůli existenci tzv. Pařížské unijní úmluvy (1919), kterou se Československo zavázalo právně řešit nekalou soutěž. 51 Ustanovení občanského zákoníku platilo až do roku 1990, kdy vešel v platnost zákon 103/1990 Sb., kterým byl doplněn hospodářský zákoník. V 119d 52 je nově demonstrativně vymezeno to, co je považováno za jednání, které je v rozporu s dobrými mravy: a) jakékoliv činy, které by mohly jakkoli způsobit záměnu s podnikem, výrobky nebo s průmyslovou nebo obchodní činností soutěžitele, b) falešné údaje při provozování obchodu, které by mohly poškodit dobrou pověst podniku, výrobků nebo průmyslové nebo obchodní činnosti soutěžitele, c) údaje nebo tvrzení, jejichž užívání při provozu obchodu by bylo s to uvádět veřejnost v omyl a vlastnosti, způsobu výroby, charakteristice, způsobilosti k použití nebo o množství zboží. Tato právní úprava však platila pouze chvíli a byla v roce 1991 nahrazena ustanoveními obchodního zákoníku č. 513/1991 Sb., která platí dodnes. 49 MUNKOVÁ, J.; SVOBODA, P.; KINDL, J. Soutěžní právo, Praha, 2006, s Zákon č. 141/1950 Sb., občanský zákoník 51 ELIÁŠ, K.; BEJČEK, J.; HAJN, P.; JEŽEK, J. a kol. Kurs obchodního práva, Praha, 2002, s Zákon č. 103/1990 Sb., kterým se mění a doplňuje hospodářský zákoník 22

23 Kartelové právo vývoj na našem území Kartelový zákon č. 141/1933 Sb. byl postaven na odlišném principu, nežli dnes. Vláda vlastně dostala pod kontrolu pouze případné největší negativní výstřelky chování kartelů, zejména cenové. Skutečnosti, že zákon byl zamýšlen především jako zákon cenový, napovídá mimo jiné i fakt, že podle paragrafu 40 kartelového zákona měla vláda možnost upravovat celní sazby. Vláda dále kromě kartelových dohod mohla ovlivňovat také nepřiměřeně vysoké ceny soukromých monopolů, a dokonce i ceny firem stojících mimo kartely či obecně nepřiměřeně vysoké ceny (sazby) důležitých, nezbytných předmětů nebo úkonů potřeby. Účinným nástrojem v tomto směru bylo oprávnění stanovit nejvyšší přípustnou cenu. 53 Tehdejší kartelový zákon jednotně upravoval problematiku kartelů na celém území tehdejšího státu a vycházel z ekonomických úvah, které nepovažovaly kartely za nepříznivé, jelikož mohou pomoci i menším podnikům uplatnit se a také přispívají k řízení sdružených podniků, což vede k hospodárnosti výroby. Přitom však nebyly přehlíženy možné nepříznivé důsledky, které však nebyly nedovolené v případě, kdy účastníci kartelu dodrželi zákonem stanovený postup svého ustavení, podmínek své existence a pokud nepřekročili meze, které by vykazovaly znaky zneužití tímto způsobem získaného postavení. Pro zahájení šetření muselo být zřejmé, že došlo k ohrožení veřejného zájmu. Pokud věc nebyla vyřešena šetřením a případně následným smírčím řízením, rozhodovala ve věci vláda, která mohla kartel zrušit, nebo rozhodnout o neplatnosti kartelové úmluvy a o výši finanční sankce. 54 Tímto zákonem tedy nebyly kartely zásadně zakázány, kartelové úmluvy však podléhaly pod sankcí neplatnosti registračnímu zápisu do kartelového rejstříku a mohly být také následně úředním výrokem zrušeny. Tento zákon výslovně zrušen nikdy nebyl, uznává se však všeobecně, že pozbyl platnosti v důsledku přijetí ústavy z r Reformní snahy v letech pak znovu upoutaly pozornost k otázkám trhu a hospodářské soutěže. Předpisy tehdy vydané ke zdokonalení systému plánovitého řízení národního hospodářství (vládní nařízení č. 100/1966 Sb. a zejména pak jeho novela č. 169/1969 Sb.) obsahovaly poměrně ucelenou úpravu tří generálních klauzulí, tj. obecně formulovaných základních ustanovení spolu s příklady zakázaných a nejčastěji se vyskytujících jednání omezujících soutěž, respektive jednání nekalosoutěžních. Munková, 53 ŠVANDA, M.; VRÁNA, F. Historie soutěžního práva od počátků ke dnešku [online] ( ) 54 MUNKOVÁ, J.; SVOBODA, P.; KINDL, J. Soutěžní právo, Praha, 2006, s ELIÁŠ, K.; BEJČEK, J.; HAJN, P.; JEŽEK, J. a kol. Kurs obchodního práva, Praha, 2002, s

24 Svoboda, Kindl 56 uvádějí, že právě novela č. 169/1969 Sb. obsahovala dvě generální klauzule, které odpovídaly ustanovením článků 81 a 82 Smlouvy o ES. Do novely hospodářského zákoníku z roku 1970 však bylo převzato pouze ustanovení, které organizacím zakazovalo zneužívat svého hospodářského postavení (rozumí se monopolního postavení) vůči jiným organizacím a bylo ve shodě s dřívější koncepcí negace trhu a soutěže zařazeno pod záhlavím spolupráce socialistických organizací.přestože bylo v průběhu dalších let porůznu modifikováno, zůstalo prakticky s jedinou výjimkou nepoužito až do svého zrušení. 57 Po listopadu 1989 a úvahách o charakteru připravovaného zákona o hospodářské soutěži bylo nakonec přihlédnuto k tradiční koncepci dvojkolejnosti soutěžního práva a veřejnoprávní větev zákonodárství na existenční ochranu soutěže byla založena samostatným federálním zákonem č. 63/1991 Sb. o ochraně hospodářské soutěže. 58 Platným zákonem o ochraně hospodářské soutěže je dnes v České republice zákon č. 143/2001 Sb., který je v souladu s evropskou legislativou a několikrát došlo k jeho novelizaci. K poslední novelizaci zákona došlo v roce 2009 zákonem č. 155/2009 Sb. Ochrana hospodářské soutěže vývoj v EU Právní úprava ochrany hospodářské soutěže má své kořeny již v počátcích evropské integrace, tedy v počátcích snahy o vytvoření společného trhu. Již Smlouva o ESUO obsahovala v článcích 65 až 67 zákaz všech dohod a rozhodnutí, které přímo, nebo nepřímo směřovaly k vyloučení, omezení nebo zkreslení normálního působení volné soutěže na společném trhu. 59 Za nejdůležitější mezník v oblasti ochrany hospodářské soutěže v EU je považován podpis Římské smlouvy v roce 1957, který znamenal vytvoření dosud neexistující komplexní úpravy ochrany hospodářské soutěže v Evropě. Článek 3 Smlouvy o EHS zavázal členské státy k zavedení systému zajišťujícího, že soutěž na společném trhu nebude narušována. 60 Konkrétní zákazy a další ujednání týkající se volné soutěže byly obsaženy v článcích 85 až 90. Konkrétně článek 85 konstatuje, že se společným trhem jsou neslučitelné, a proto zakázané, veškeré dohody mezi podniky, 56 MUNKOVÁ, J.; SVOBODA, P.; KINDL, J. Soutěžní právo, Praha, 2006, s BUSINESSINFO.CZ. Informace o Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže [online] ( ) 58 BEJČEK, J. Kartelové právo, Brno, 1995, s FIALA, P.; PITROVÁ, M. Evropská unie, Brno, FIALA, P.; PITROVÁ, M. Evropská unie, Brno,

25 rozhodnutí sdružení podniků a jednání ve vzájemné shodě, které by mohly ovlivnit obchod mezi členskými státy a jejichž cílem nebo výsledkem je vyloučení, omezení nebo narušení hospodářské soutěže. Článek 86 pak doplňuje, že se společným trhem je neslučitelné, a proto zakázané, pokud to může ovlivnit obchod mezi členskými státy, aby jeden nebo více podniků zneužívaly dominantního postavení na společném trhu nebo jeho podstatné části. 61 Z toho vyplývá, že článek 85 se zabývá kartely a článek 86 zneužitím dominantního postavení. Na Smlouvu o ES navazují další předpisy tzv. sekundárního práva nařízení. Nejdůležitější z nich je nařízení ES č. 1/2003, které vešlo v účinnost 1. května 2004 a obsahuje podrobné rozvedení zákazů uvedených ve Smlouvě o ES. 61 Smlouva o EHS, články 85,

26 2 Právní úprava v ČR Právní úprava ochrany hospodářské soutěže v ČR sestává ze zákonů, podzákonných právních předpisů a neprávních instrumentů s neformální závazností. 2.1 Zákony Článek 26 v odst. 1 Listiny základních práv a svobod zakotvuje právo každého účastnit se hospodářské soutěže. Odst. 2 pak připouští možnost určitého omezení tohoto práva. Problematiku nedovoleného omezování hospodářské soutěže na našem území upravuje především Zákon o ochraně hospodářské soutěže č. 143/2001 Sb Zákon o ochraně hospodářské soutěže Jak uvádí i Obchodní zákoník v 42 nedovolené omezování hospodářské soutěže je upraveno zvláštním zákonem. Jedná se o zákon č. 143/2001 Sb. o ochraně hospodářské soutěže, který byl již sedmkrát novelizován a to zákony: a) č. 340/2004 Sb. - jedná se o jednu z nejvýznamnějších novel zákona č. 143/2001 Sb., která měla za cíl zajištění kompatibility českého soutěžního práva se soutěžním právem evropským. Konkrétně například došlo k rozšíření pravomocí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže o pravomoc aplikovat čl. 81 a 82 Smlouvy o založení Evropského společenství. 62 b) č. 484/2004 Sb. - do zákona č. 143/2001 Sb. byl touto novelou doplněn seznam praktik, které jsou výslovně považovány za zneužívání dominantního postavení a které jsou tedy zakázány PRK PARTNERS. Aktuality z oblasti obchodního práva [online] ( ) 63 PORUPKA, T. Oslabí novela zákona o ochraně hospodářské soutěže obchodní řetězce? [online] ( ) 26

27 c) č. 127/2005 Sb. o elektronických komunikacích změnil ustanovení o hospodářské soutěži v infrastrukturních odvětvích ( poskytování služeb obecného hospodářského významu - 1 a 11 odst. 1 písm f) ) v tom smyslu, že se na podnikatele na úseku elektronických komunikací nevztahuje. 64 d) 361/2005 Sb. - Čtvrtá a celkem obsáhlá novela reaguje na přijetí Nařízení Rady (ES) č. 139/2004 o kontrole spojování podniků. Nařízení upravuje podmínky pro spolupráci mezi soutěžními úřady členských států a Evropskou komisí, včetně povinností, které je Česká republika povinna k zajištění efektivnosti této spolupráce splnit. Novela se vedle spojování soutěžitelů týká i zakázaných dohod. Zrušila soustavu blokových výjimek vydaných vyhláškami Úřadu a nahradila je obecným odkazem na blokové výjimky komunitární, které mají v podstatě identický obsah. 65 e) 71/2007 Sb. - touto novelou byl vyřešen problém, který zapříčinila novela č. 127/2005 Sb., a na který upozorňoval Úřad pro ochranu hospodářské soutěže již ve Výroční zprávě za rok Jednalo se o to, že se ustanovení českého soutěžního práva dostala do rozporu s právem komunitárním. Tímto zákonem byla tedy opět obnovena aplikovatelnost Zákona o ochraně hospodářské soutěže na sektor elektronických komunikací. Tato novela také upravila pravidla pro nahlížení do spisu, když povolila účastníkům řízení seznámit se i s dokumenty, které obsahují obchodní tajemství, avšak za podmínky, že si nebudou pořizovat kopie ani výpisy. 66 f) č. 296/2007 Sb. - tato novela nepředstavovala přílišnou změnu zákona č. 143/2001 Sb. Zatím poslední platná novela zákon č. 155/2009 Sb. nabyla účinnost dne 1. září 2009 a určuje tak současnou podobu Zákona o ochraně hospodářské soutěže. Zákon o ochraně hospodářské soutěže upravuje ochranu hospodářské soutěže na trhu výrobků a služeb proti jejímu vyloučení, omezení, jinému narušení nebo ohrožení a) dohodami soutěžitelů, b) zneužitím dominantního postavení soutěžitelů, nebo c) spojením soutěžitelů. Dále upravuje postup při aplikaci článků 81 a 82 Smlouvy o založení Evropského společenství orgány České republiky a některé otázky jejich součinnosti s Komisí Evropských společenství a s orgány ostatních členských států Evropských společenství při postupu podle 64 CHLANDOVÁ, V. Novela zákona o elektronických komunikacích. Ochrana hospodářské soutěže jako integrální součást tohoto právního předpisu [online] ( ) 65 ÚOHS. Výroční zpráva 2005 [online] ( ) 66 ÚOHS. Výroční zpráva 2007 [online] ( ) 27