3/2008 ZPRÁVY Z OBECNÍHO ÚŘADU V LÍŠNICI

Transkript

1 3/2008 ZPRÁVY Z OBECNÍHO ÚŘADU V LÍŠNICI Z 10. zasedání Zastupitelstva obce Líšnice dne Zastupitelstvo obce vzalo na vědomí: Zprávu o činnosti rady obce Zprávu o dokončení akce Kanalizace a ČOV pro střed obce Líšnice Zastupitelstvo obce schválilo: Čerpání rozpočtu k a rozpočtové změny dotací Pardubického kraje č. 149 na podporu hospodaření v lesích ve výši 1.680,- Kč a RO č na úhradu nákladů souvisejících s konáním voleb ve výši ,- Kč včetně smluvních ustanovení se vztahujících. Žádost žadatelky Hany Nedělové, Nádražní 821, Žamberk o prodej části pozemku 4050, přiléhající k parcele č o výměře cca 111 m², dle grafické přílohy č.1 Směnu pozemků v rozsahu GP č /2008 zhotovitele v.o.s. GEODES Jablonné nad Orl. v okolí čistírny odpadních vod Smlouvu o uzavření smlouvy budoucí o zřízení věcného břemene v místě rekonstrukce vodovodu na parc. č. 1918/1 a Instalace informačního panelu pro měření rychlosti vozidel s kamerou, dle nabídky firmy EMPESORT s.r.o. ve výši nabídkové ceny ,- Kč s DPH. Opravu chodníku k budovám ZŠ a MŠ ve výši nabídkové ceny firmy STAPS ,- a úpravu podloží hracích prvků školních hřišť ve výši ,- Kč. Strukturu předloženého materiálu knihy o Líšnici. Z 12. schůze rady obce konané dne Rada obce projednala: Záležitosti hospodaření Správy majetku Obce Líšnice, s.r.o. Zprávu z kontroly České inspekce životního prostředí a výsledek terénního šetření pracovníka 1

2 Výzkumného ústavu lesního hospodářství a myslivosti z Výzkumné stanice Opočno Lesního hospodářského celku obce Líšnice v lokalitě Sekýří. Rada obce schválila: Studii projektu dětských hřišť Do vybavení traktoru John Deere nářadím pro zimní údržbu veřejných prostranství Operační plán zimní údržby Úpravy komunikací k novým rodinným domům Postupné odstranění přerostlých dřevin z prostranství u veřejných budov /ZŠ, MŠ, OÚ/ ROK 2009 JE ZA DVEŘMI A s ním nové napětí, co nám další rok v životě přinese?... Bohužel není žádný rok, abychom nezažili smutek, zklamání, stres, nervózní chvilky. Bohudíky je ale snad i více okamžiků radosti, lásky, pocitu štěstí a dobré nálady. Maminkám stačí, když vidí své spokojené děti, tatínkové mají radost, že se jim podaří zaopatřit rodinu, spravit si auto, poklábosit u sklenky pivka, babičky a dědečkové mají radost z vnoučat a ostatním přináší příjemné chvilky zaměstnání, přátelé, zábava Všem bych přála víc těch chvilek šťastných, s úsměvem na tváři, v přítomnosti svých blízkých a s optimismem ze dnů příštích.ať umíme brát život s nadhledem a humorem, ať jsou pro nás druzí přínosem a my ať jsme pro druhé nepostradatelnou součástí každodenního života. Přejme druhým to, co sami sobě, ať je mezi námi víc lásky, pochopení a tolerance. Krásný celý rok 2009 a šťastné prožití svátků vánočních!!! OPRAVA ČLÁNKU Z č.2/2008 V Líšnickém Zpravodaji na str. 8 byl uveřejněn článek p. Zdeňka Břízy čp. 29 pod názvem EVŽEN TRUNEČKA-PROSTĚJOVSKÝ. Vzhledem k tomu, že se v textu tohoto článku vyskytly dosti podstatné nepřesnosti, rádi bychom toto uvedli na pravou míru. Domníváme se totiž, že pravdivé údaje přispějí všem, kteří respektují historii. Mylnými informacemi tak dochází ke zkreslování skutečností a to jistě historii neprospívá. Josef Keprta se nepřiženil odjinud, byl rodákem z Líšnice, narodil se r.1899 v pekárně čp.204 Anně a Josefu Keprtovým. Jeho matka Anna Keprtová, roz. Doležalová z Líšnice, byla sestrou zmíněného Josefa Doležala. Krátce po narození syna ovdověla, později se provdala za Josefa Bárneta, proto manželka Josefa Keprty nar. r.1899 nemohla být Marie Bárnetová (uvedená ve Zpravodaji jako dcera pekaře Josefa Bárneta). Byla líšnickou rodačkou, dcerou zemědělce Františka Břízy v Dole dnešní truhlárna Frajvald. Pisatel by neměl uvádět informace bez ověření skutečných faktů. Zveřejněný text postrádá pravdivé souvislosti a snižuje tak vypovídající hodnotu historických fakt. Manželé Vladimír a Zuzana Keprtovi 2

3 OMLUVA ZA NEPŘESNOST V minulém vydání Líšnického zpravodaje jsem byl autorem článku EVŽEN TRUNEČKA-PRO- STĚJOVSKÝ. Z redakce zpravodaje jsem obdržel k vyjádření svého stanoviska příspěvek manželů Keprtových, upozorňující na nepřesnost v rodových údajích Josefa Keprty, pekaře z č. p Omlouvám se Keprtom (Pekařom) a čtenářům Líšnického zpravodaje za jakékoli nepřesné informace vůči historické skutečnosti. Do historie nahlížím právě proto, abychom se mohli dozvědět historickou skutečnost, která nám umožňuje pochopit dnešní stav věcí a chování nás současníků. Zabývat se historii často znamená hledat informace, které již nejsou běžně dostupné. Historická skutečnost se nám kolikrát ukáže až tehdy, kdy z diskuse a polemiky nad předloženými argumenty vyplyne, jak to skutečně bylo. Děkuji lidem za informace, připomínky nebo příspěvky, které pomohou nalézt historickou skutečnost pro články v Líšnickém zpravodaji zveřejněné. Nejsem člověk, který všechno ví a všechno umí. Nenapsat příspěvek do zpravodaje jenom proto, že se vše neví na 100% je škoda. Líšnický zpravodaj poté nemůže plnit svoji úlohu, není co číst, není se co dovědět a to vede k zániku zpravodaje. Nezveřejněné informace nelze podrobit diskusi a případné úpravě. Mlčenlivost v tomto případě nevede k poznání skutečného. Převládají pravdy a mýty jednotlivců či skupin tak, jak by si je přáli i na úkor historické skutečnosti. Dnešním, zejména mladším a přistěhovalým občanům nemusí být z článku o malíři Evženu Trunečkovi jasné, který dům byl roubenkou Doležalových (dnes Keprtovi č. p. 32) a kde ji v Líšnici hledat. Pro upřesnění informace přikládám současnou fotografii roubenky z Doplnění redakce: Dáváme za pravdu manželům Keprtovým, že nepřesné informace mohou způsobit určité nepříjemnosti v dovozování historie, ale na druhou stranu je nezbytné podnítit diskusi právě k nedostupným historickým faktům tak, aby se dosáhlo do soukromých archivů, které z různých příčin zůstávají utajeny. Tak je to i s lopotným sháněním historických materiálů do knihy o Líšnici. Přesto že jsme avízovali v srpnovém čísle zpravodaje výzvu k poskytnutí materiálu do této knihy do dnešního dne lze spočítat na prstech jedné ruky odvážlivce, kteří ochotně poskytli materiály. Zastáváme názor, že Líšnický zpravodaj je přímo předurčen k tomu, aby odkrýval historii a otevíral dvířka diskusi a polemice nad shromážděnými fakty. Pokud budeme mít dostatek ověřených a odsouhlasených materiálů pak bezesporu bude snadnější vydat ucelené publikace o Líšnici. Toto je také částečné odůvodnění opožděného vydání knihy o Líšnici, které je posunuto na první polovinu roku Děkujeme za pochopení. Současně musíme poděkovat R. Dolečkovi /čp.130/ a Zd. Břízovi /čp.29/ za odvahu a trpělivost při střádání faktů a historickém pátrání. (st) Foto a text: Zdeněk Bříza č. p. 29 3

4 JAK TO BYLO S PEKAŘSTVÍM V OBJEKTU č. p. 204? Téma, které by někoho zajímalo? Ano, je to historie mého bezprostředního sousedství. Přesto, že chléb z Keprtovi pekárny byl dobrý a známý v širém okolí, nevíme, jak historie pekařské živnosti v č. p. 204 začala a kdo byl tedy autorem receptu na dobrý chléb. V Líšnické kronice ani jinde jsem o tom nenašel dalších zpráv. Informaci o historii vzniku a provozu pekařství v těchto místech nám do současnosti neposkytli ani potomci Josefa Keprty pekaře, posledního soukromého majitele pekárny. Je to škoda, zcela jistě nejde o soukromou věc hodnou zapomnění, ale o období z historie obce Líšnice, ve kterém vystupují konkrétní občané a dobrý chléb, kterým Líšnice byla známa. V příspěvku manželů Keprtových ohledně upřesnění článku o malíři Evženu Trunečkovi bohužel není jasně uvedeno tak, jako u manželky Marie, čím vlastní otec Josefa Keprty pekaře byl. Zda pekařem, nebo pekařská živnost v č. p. 204 začala s příchodem nevlastního otce Josefa Bárneta a odkud pan Bárnet pocházel. Ve sčítání lidu z je uvedeno, že v Líšnici byl registrován jeden pekař. V hlasování ohledně zřízení poorlické dráhy v hostinci Kristiána Marvana dne byl zaevidován souhlas s realizací železnice Josefem Bárnetem z č. p Z toho co je nám teď známo díky článku o Evženu Trunečkovi a příspěvku manželů Keprtových je jasné, že Josef Keprta, ročník 1899 nebyl zakladatelem pekárny v č. p V prostředí pekárny, která již tehdy pekla dobrý chléb vyrostl a po nevlastním otci Josefu Bárnetovi později pekařství převzal. Dobrý chléb, o který byl zájem, umožnil rozšíření pekařství i zřízení obchodu. Největšího soukromého rozmachu snad dosáhlo pekařství na pokraji druhé světové války, kdy v pekárně byli zaměstnáni i lidé z příhraničí, odsunutí po záboru Sudet Německem. Josef Keprta ač pracovitý, si svým chováním a jednáním, na které jiní doplatili již za protektorátu, kdy se vše přísněji posuzovalo (myšleno za hospodářské přestupky bez politické motivace, které postihuje každý režim) přivodil snad již v roce 1946 soudní řízení s následným trestním postihem. Nástup nesvobody po roce 1948 postupně ukončil veškeré soukromé podnikání v tehdejším Československu. Zestátněná pekárna se svými zaměstnanci dále pekla dobrý chléb a v teple za jejími dveřmi u pecí se nahřívala nejedna generace školních dětí a občanů, kteří zde v zimním období čekali na příjezd autobusů. Provoz pekárny byl ukončen na konci 70 let asi z technologicko-ekonomických a hygienických důvodů. Objekt byl vzápětí přestavěn tehdejším Zemědělským družstvem v Líšnici na kancelářskou budovu s kuchyní a jídelnou. Se změnou politického režimu roku 1989 a následnými restitucemi dříve zabaveného soukromého majetku se soudními rozhodnutími vrátili přilehlé pozemky kolem přestavěné budovy bývalé pekárny zpět dědicům pekaře Josefa Keprty. Z budov byla navrácena (možná po dohodě s obecním úřa- 4

5 dem, nebo ZD) pouze cihelná garáž za silnicí u řeky, která již v době svého vzniku byla postavena cca ze dvou třetin na cizím (dnes obecním pozemku, viz katastr nemovitostí Budova přestavěné pekárny zůstala v majetku Zemědělského družstva, které se transformovalo na současnou Líšnickou a.s. V průběhu 90 let zde chvíli měla kadeřnictví Iva Venclová z č. p. 195, dnes provdaná Bednářová a až za přelom tisíciletí zde provozovala malý koloniál Jindra Buchmüllerová z č. p V současnosti se v budově jídla již nevaří, obědy se dovážejí ze školní zámecké jídelny v Žamberku a zde se vydávají zaměstnancům Líšnické a.s. a všem lidem z obce, kteří mají o tuto službu zájem. Prostory koloniálu dnes slouží firmě P&L s.r.o. jako sklad dílů na zemědělskou techniku. Kromě majitele Líšnické a.s. a skladu s díly není v objektu jiného podnikání. Historická fotografie (nedatováno) je dobovou pohlednicí obce Líšnice z dnešní Stejskalovi (tehdá Kopeckovi) stráně s výhledem na vesnici a objekt pekárny. Za zapůjčení pohlednice děkuji manželům Trejtnarovým z č. p. 30. Současné fotografie objektu bývalé Keprtovi pekárny s nejbližším okolím jsou z listopadu 2008, první z pohledu od Keprtů č. p. 32 (dříve roubenka Doležalových) a druhá pohledem od břehu řeky v blízkosti domku Šulcových č. p. 70 (dříve Anežka Pirklová a pan Andrlík). Foto a text: Zdeněk Bříza č. p. 29 Z HISTORIE MYSLIVECKÝCH HONŮ V Obecním lese Sekýří byly v dobách protektorátu pořádány dva hony za účasti pozvaných hostů, důstojníků německé okupační armády z posádky v Žamberku, majora Manteuffela se svým pobočníkem a jedním členem osobního doprovodu v civilu. Účast hostů na honu zprostředkoval jeden z bratří Sedláčků, pocházejících z Německé Rybné, pracující tehdá v Žamberku, snad ve spořitelně, pojišťovně nebo podobné instituci. Týden před prvním honem byli myslivci ze sdružení svolání do Žamberka na četnickou stanici k odevzdání zbraní pro jejich kontrolu a ověření všech potřebných dokladů. 5

6 Ještě ten den jim byly zbraně navráceny. Při prvním společném setkání plně ozbrojených německých důstojníků s dalšími účastníky honu, budily jejich moderní zbraně velikou pozornost místních střelců a honců. Potají k nim vzhlíželi s velikým respektem. Při vlastním honu poblíž dnes již přemístěné zadní boudy v Sekýří honci plašili v nízké, cca po bradu vysoké smrčině zajíce, kterých tehdá bývalo opravdu hodně. Zajíci různě kličkovali ve snaze se co nejrychleji zachránit a do toho se ozývaly výstřely jednotlivých střelců. Jeden hodně vyplašený zajíc při svém útěku skočil majoru Manteuffelovi téměř do náruče takovou rychlostí, až mu vyrazil pušku z rukou na zem. Překvapený major se z toho chvíli vzpamatovával, ale potom se začal hlasitě smát na celé okolí. Honci a střelci, kteří střet zajíce s majorem neviděli si mysleli, že se snad major zbláznil. Hon skončil velice dobrým úlovkem a o příhodě si ještě dlouho povídali. Major Manteifel ten den byl evidentně rozveselen příhodou se zajícem a vysvětloval, že nepočítal s tím, že u nás skáčou zajíci rovnou do náruče, jinak by ho rukama i chytil. Druhý den se na hon k údivu všech přítomných důstojníci dostavili bez osobních krátkých zbraní, pouze s loveckými puškami. Zřejmě usoudili, že jim ze strany našich lidí nehrozí nebezpečí, kterým si zprvu nebyli jisti. Z honu byla pořízena společná fotografie před hostincem u Maryšků v Zákopance. Fotografii, kterou zveřejňuji, mám po dědovi Františku Břízovi (Kolářovi) z č. p. 29, dlouholetém honci mysliveckého sdružení na fotografii s číslem 13. Příběh mě vyprávěl Miroslav Píč z Líšnice č. p. 53, který byl později po svém otci hajným. Pan Píč mě identifikoval i jednotlivé účastníky mysliveckého honu na společné fotografii. Je přímým účastníkem honů z období protektorátu a poslední žijící z lidí na společné fotografii před hospodou u Maryšků v Líšnici-Zákopance č. p Děkuji tomuto pamětníku s číslem 23 na fotografii za poskytnuté informace, které zachránily příběh a tváře lidí s jejich jmény před pádem do zapomnění. Pane Píč, děkuji i za čokolády nebo sladkosti, které jste mě kolikrát koupil jako malému klukovi v hostinci u Marvanů, když mě tam vzal děda František sebou, jste součástí mých hezkých vzpomínek na dětství. Děkuji Vám za to. Josef Píč, ročník 1926 na fotografii s číslem 3 má psa, o kterého brzy nato nešťastně přišel při honu ve skalách nad řekou za Venclovými č. p. 195 a Korábovým mlýnem č. p. 42. Střelec stojící dole u řeky vystřelil vzhůru na domnělého zajíce, kterým byl lovecký pobíhající pes při horní straně strže. Pes po výstřelu běžel dál ke svému pánovi nad skálu, jako by se nic nestalo. Před ním se zastavil a smutně se na Josefa podíval, vzápětí se mu podlomili nohy a na místě skonal. Bylo zjištěno, že ho trefil jeden brok z výstřelu, ale rovnou do srdce. Vysvětlivky výrazů: Obec = název místní části Líšnice; posádka = němečtí vojáci z kasáren v Žamberku; Švec = profese nebo vyučení dotyčného, někdy s přezdívkou zároveň; z Pod školy = upřesnění místa v Líšnici odkud pochází; Německá Rybná = původní název vesnice Rybná 6

7 1 František Hovad, truhlářství č. p František Kubíček, Pavlovi, č. ev Stanislav Bříza z Obce č. p Grunda z Pastvin hajný v Sekýří do Josef Píč, bratr Miroslava č. p Václav Maryška, hospodský č. p Osobní doprovod majora v civilu 17 Standa Kopecký, syn Švece z Pod školy 5 Major Manteuffel, posádka Žamberk 18 Jan Zářecký švec, zbouráno vedle č.p Pobočník majora 19 Jan Zářecký, Brok, syn švece 7 Švec Kopecký z Pod školy č. p František Hlavsa z Pod skály č. p Sedláček, původem Německá Rybná 21 Josef Píč, otec Josefa a Miroslava č.p.53 9 František Toman, Palír č. p Václav Kopecký na Skalce č. p Sedláček, bratr, Německá Rybná 23 Miroslav Píč, pozdější hajný č. p Alois Tyč, zedník č. p Josef Režný, dolní konec č. p Josef Zářecký, č. p. 30, Malý myslivec 25 Ruda Vencl z Obce č. p František Bříza, Kolář č. p Čeněk Lesák z Kyšperka nad Zdobnicí; Palír = přezdívka, kterou získal po svém dědovi zastávajícím tuto funkci při výstavbě nové školy; zedník = profese nebo vyučení dotyčného; Malý myslivec Pepínek = přezdívky, které získal pro svou malou postavu; Kolář = profese nebo vyučení dotyčného s přezdívkou zároveň; Pavlovi = rozlišení rodin Kubíčků v Líšnici v tomto případě přezdívkami dle předchozích majitelů v chalupě bývalého č. p. 106; zbouráno = tento dům stál naproti Korábovu mlýnu přes cestu, dnes již nestojí; Brok = přezdívka, kterou získal, když se jako dozorce ze sousedního spolku účastnil honu v obci Nekoř. Přišel po zahájení a docházel zezadu za honební řadou. Byl trefen brokem od střelce Vlastimila Šťovíčka z Nekoře, střílejícího na vzlétajícího bažanta; z Pod skály = upřesnění místa v Líšnici odkud pochází; na Skalce = upřesnění místa v Líšnici odkud pochází; pozdější hajný = v době vzniku fotografie ještě hajným nebyl; dolní konec = část Líšnice příjezdem od Žamberka zhruba až po hostinec s kostelem; Kyšperk = původní název města Letohrad; Čísla popisná a evidenční jsou současná, odkazují na domy nebo místa, kde zúčastnění tehdá žili. Zdeněk Bříza č. p. 29 Bude rok 2009 rokem odvahy? Rok 2008 byl rokem zdražování a s tím spojeným zvyšováním výdajů rodinných rozpočtů. V roce nadcházejícím se k tomuto vývoji přidají dopady ekonomické krize, očekává se doba nejistoty a nestability. Dopady budou o to nepříjemnější, že se dotknou každého z nás v oblastech, kde si přejeme největší stabilitu. Každý si přejeme zdraví a většina z nás práci. Péče o zdraví nás bude stát stále víc a hrozí, že pracovních příležitostí bude ubývat a propuštěných ze zaměstnání naopak přibývat. Období růstu ve společnosti střídá období poklesu až pádu, který si nikdo nechce připustit. Začnu trošku z jiného soudku. Také jsem si nechtěl připustit nějakou velkou nepříjemnost nebo 7

8 ohrožení a dlouho se těšil z toho, že máme hasiče schopné a vybavené tak, že se nic závažnějšího nestane. Srpnový podvečer mě vyvedl z omylu. Žár ohně a kouř daleko viditelný nás opět přesvědčil o pravdivosti známého pořekadla: oheň je dobrý sluha, ale špatný pán. Jediné pozitivum zůstalo, že toho neshořelo víc a že se toho hodně uchránilo. Co z toho všeho plyne? Určitě obezřetnost, ať již se to týká jakéhokoli vlastního činění a to nejenom s ohněm. Určitě předvídavost a rozpoznatelnost, když nám někdo dává znamení. Hledejme na nepříjemnostech vše pozitivní co můžeme najít. Hledejme znamení jak dál, když si myslíme že již hůře být nemůže. Stojí to určitě za to! Oheň nám ukázal, že dokážeme táhnout za jeden provaz a vzájemně si pomoci. Krize nás možná připraví o finanční jistoty, ale určitě nám nevezme dobré přátelé a troufám si říct, že s troškou vůle na tom můžeme být lépe než letos nebo před rokem, protože místo otvírání peněženek můžeme otevírat svá srdce. Aby tomu tak skutečně bylo bez velkých zklamání to Vám všem přeje a na spolupráci v nadcházejícím roce se těší starosta. Poděkování je samozřejmost, která vždy potěší, proto Vám děkuji za vše co jste dobrého vykonali v tomto roce a hodně zdraví po celý rok (st) MIKULÁŠSKÁ NADÍLKA V pátek se v líšnické sokolovně sešly dětičky se svými rodiči a blízkými k čertovským radovánkám pod dohledem hodného Mikuláše a jeho andílků. Besídku zahájily vánočními koledami slečny Věra Danielová na akordeon a Monika Břízová na klarinet. Po nich se na jevišti představili čertíci s andílky a Santa Klausem z pekelného oddělení místní mateřské školky. Ve vystoupení pokračoval mladý trumpetista Adam Lorenc s doprovodem básníka Lukáše Stejskala. Závěr hudebního vystoupení byl v podání mladé kytaristky Báry Bělohlávkové. Nedočkavé děti se potom konečně dočkaly svého Mikuláše s doprovodem dvou andílků a dvou neposedných čertíků pod dozorem veliké zkušené čertice. S jiskřivýma očima sledovaly a poslouchaly rozvážného Mikuláše při čtení z knihy hříchů. Některé děti se omlouvaly za svoje zlobení, ale téměř všichni nakonec byly hodným Mikulášem obdarováni a odcházely ke svým rodičům spokojeni. Po Mikulášské nadílce byl volný program a děti, čertíci i andílci vesele dováděli po celé sokolovně. O hladová bříška všech zúčastněných se staraly pilné sestry sokolky. Jsme rádi, že se nás tolik v sokolovně sešlo a těšíme se na viděnou v příštím roce. Za TJ Sokol Líšnice Jana Břízová 8

9 Nový most přes Divokou Orlici bodoval v soutěži Stavba roku Pardubického kraje Čestné uznání v kategorii dopravních a inženýrských staveb bylo uděleno novému mostu na místní komunikaci v Líšnici. V této kategorii hlavní cena udělena nebyla. V kategorii Stavba občanské vybavenosti se stavbou roku stala rozhledna na Křížové hoře nad Červenou Vodou, která rozhodně stojí za návštěvu. Otevřena je od dubna do září a bližší informace najdete na kde je přímý odkaz k této pozoruhodné stavbě. (st) Codex Gigas alias Ďáblova bible Na počátku 13.století bylo v Čechách vytvořeno pozoruhodné literární dílo známé jako Ďáblova bible. Neznámý tvůrce napsal a barevnými iluminacemi vybavil obří knihu, o jejímž původu se do dneška můžeme jen dohadovat. Grafologové s historiky se shodují v tom, že se jedná o dílo vytvořené jednou rukou, jedním autorem. Pro svou anonymitu bývá proto nazýván Velkým písařem. Těžko však uvěřit, že práci takového rozsahu mohl zvládnout jeden člověk v krátkém časovém úseku ledaže by mu v tom pomáhal ďábel! Podle pověsti žil kdysi na východě Království Českého, v podlažickém klášteře mnich, který byl za svůj hříšný skutek odsouzen k zazdění za živa. Zoufale přemýšlel jak krutému trestu uniknout, a protože byl nejspíš velmi šikovný písař nabídl opatovi, že jako své pokání opíše Písmo svaté do největší knihy na světě. Opat byl asi rozumný člověk, tak svolil a mnich začal psát dnem i nocí. Zakrátko ale poznal, že slíbil něco nesplnitelného. Nevěda si rady zavolal na pomoc pekelníka a ten knihu dokončil za jedinou noc. Jedna pověst dodává, že se opat zaleknul, když na deskách v kůži uviděl zobrazeného zeleného ďábla, druhá pověst říká, že mnich do knihy zakreslil podobiznu zeleného satana jako jeho podmínku, kromě toho, že mnichova duše propadne peklu. Ikdyž mu byl trest prominut, život se mu změnil v peklo. Pronásledovaly ho výčitky, prchal z místa na místo. Po dlouhém bloudění klesl k soše Panny Marie a prosil ji za spásu své duše. Matka Boží ho vyslyšela a seslala anděly, aby s vládcem pekel svedly zápas a vymohly od něj úpis zpět. Boží poslové zvítězili a čertovskou listinu přinesli právě v okamžiku mnichovy smrti. Tak byla jeho duše spasena a andělé s ní odešli do nebe. Dílo bývá nazýváno Knihou knih nebo Knihovnou v jedné knize. Minulé věky ji právem označily superlativy jako Codex giganteus, Liber pergrandis, Gigas librorum či Codex gigas. První zmínky o Ďáblově bibli pocházejí z roku 1295, ale předpokládá se, že je asi o půl století starší. Byla nejspíš vytvořena okolo roku 1229 v prostředí malého benediktinského kláštera v Podlažicích u Chrudimi. Nedochovaly se však žádné doklady o jejím vzniku, autorovi či důvodu sepsání. Kniha je to neobvyklá i na dnešní poměry; není divu že ve středověku byla považována za osmý div světa. Její dřevěné desky, potažené bělavou kůží s kovovým zdobením měří 920 x 510 x 22 mm. Obsahuje 320 pergamenových fólií (640 stran) o průměrném formátu 890 x 490 mm; z neznámých důvodů však někdo 8 stránek vyřízl Některé fólie tvoří dvoulisty a svou drsností a nepoddajností připomínají spíš kůži nahrubo preparovanou než zpracovanou do formy pergamenu. Soudí se, že k získání materiálu pro tak velkou knihu bylo zapotřebí kůží asi ze 160 oslů. Původní desky byly při požáru v roce 1697 poškozeny a nahrazeny novými dřevěnými o síle 22 milimetrů. 9

10 Kniha začíná záznamem tří abeced: hebrejskou, řeckou a latinské. Později ve 14. století je ještě připsána hlaholice a cyrilice. Všechny tyto abecedy měly v rámci encyklopedického pojetí knihy psané latinkou, funkci didaktickou. Vlastní text začíná Biblí - Starým zákonem (prvních 118 stran). Po něm následují dvě historické práce historika Josepha Flavia, žijícího v Římě v letech 37 až 95 po Kristu. Další text tvoří proslulé Origines, jež nedlouho před svou smrtí v roce 636 dokončil sevillský biskup Isidor. Avšak v této části textu dochází ke změně - pasáže o rétorice, dialektice, aritmetice a lékařství jsou jako jediné psány menším typem písma než část biblická, přesto i zde je vidět zřetelně osobitý rukopis Velkého písaře. Následuje však necelých deset stran subtilnějšího písma s řádky jakoby nervózně členěnými, což se jeví jako práce někoho jiného - že by Velký písař onemocněl či odcestoval a někdo mu zatím vypomohl? Následující text je již psán znovu rukou Velkého písaře a pojednává dvě vědecké Galénovy rozpravy o anatomii, lidském těle: Úvod do fyziologie Rozpravy o lidském těle a jeho nemocech a Rozpravy o oku. Konečně je pak na stranách 253 až 286 zapsán Nový zákon, převzatý z Vulgáty s úvodem svatého Jeronýma. Po Knize zjevení, jíž končí Nový zákon se charakter kodexu zásadně mění. Na zčernalém pergamenu je text psán střídavě červeným a žlutým písmem. Zde zapsaný Penitenciál je podrobnými návodem pro zpovědníky, jak velké má být pokání za jednotlivé hříchy, uvádí přehled hlavních kněžských nepřístojností, přičemž každý úsek začíná slovy: hřešil jsem a končí v tom vyznávám svoji vinu. Je to čtení chmurné a vyvolává domněnku, že jej opravdu zapsal kající se mnich že by pověst měla pravdu? Také tato část kodexu není již psána Velkým písařem, neboť ráz písma se od ostatního rukopisu podstatně liší. Že by opět vypomohl někdo jiný? A právě zde, na straně 290, se nachází největší pozoruhodnost je tu vyobrazena skoro půlmetrová barevná postava čerta. Ďábel je zarámován věžemi, jinak je obrázek prázdný. To odpovídá středověké představě prázdnoty, hlavního principu zla. Sympatický čertík sedí na bobku, čelem k čtenáři, ruce má vztyčené. Na všech svých končetinách má jen čtyři prsty. Obličej je zelený s dvěma jazyky, což poukazuje na dvojsmyslnost jeho řeči. Hlavu mu zdobí dva rohy. Na druhé straně je obraz velkého města s věžemi, kostely a chrámy. Pravděpodobně se jedná o nebeský Jeruzalém, město Boží. Snad protiváha k ďáblíkovi... Následující stránky jsou temné jak svým vzhledem tak i obsahem. Jsou zde magické zaklínací lékařské formule k zahánění padoucí nemoci, zimnice či k vypátrání zloděje. Formuli k zaříkání ďábla zde však nenajdeme. Po této kapitole se práce opět ujímá Velký písař a do díla ukládá na stranách 294 až 304 nejcennější dokument - Kroniku českou (Chronica Bohemorum) sepsanou děkanem pražské kapituly Kosmasem (1045 až 1125). Tento opis patří k nejstarším a nejlepším. Osm dalších, později odstraněných listů, pravděpodobně obsahovalo řeholní pravidla benediktinského řádu. Závěr kodexu tvoří seznam členů podlažického bratrstva sepsaný v letech již někým jiným. Stejně tak poslední text - benediktinský kalendář - doplněný podlažickým nekrologem se jmény 10

11 zemřelých osob (celkem 1635 )na které se má vzpomínat při klášterních modlitbách. Na úplný závěr je vypsán přehled dnů, na které v průběhu dalších let připadnou Velikonoce. Fascinující je jednota knihy, soulad písma a iniciál, harmonie celkové kompozice a jednotlivých detailů. Vše nasvědčuje tomu, že byla životním dílem jedné osoby: buď byla skutečně výtvorem Velkého písaře, génia anebo zaprodance, ďáblova spomocníka, jak praví legenda. Přestože je existence knihy spojena se satanskou legendou, podle níž dostala i lidový název Ďáblova bible, a samotný obraz čerta je její nedílnou součástí a v podstatě knihu proslavil ještě více, středověkými církevními kruhy a posléze inkvizicí nebyla nikdy zatracena ani zničena. Naopak, vždy se těšila velkému zájmu učenců a odborníků. Všechny texty kodexu jsou dodnes čitelné. Pro velikost a váhu (75 kg) ji číst či prohlížet není jednoduché - kdo chce v kodexu číst musí na něm polovinou těla ležet. Od 17. století kniha opustila Švédsko jen dvakrát, nejprve v roce 1970, kdy byla zapůjčena do Metropolitního muzea v New Yorku a pak v polovině 90 let minulého století byla krátce vystavena v Berlíně. Až do roku 1796 bibli žádný Čech nespatřil. Znalci ji popisovali jako jedinečnou, zázračnou, jako knihu ďáblovu, nad níž zůstává rozum stát. Proto přilákala pozornost jednoho z nejvýznamnějších českých učenců přelomu 18. a 19.století Josefa Dobrovského. Kněz, osvícený přírodovědec a filolog, přezdívaný modrý abbé, byl uchvácen a jeho návštěva podnítila švédské historiky, aby se knihou začali zabývat důkladněji. Těm se podařilo odkrýt zašlý zápis o prodeji knihy roku 1295 břevnovskému klášteru. Počátky její existence se začaly poněkud rozjasňovat a o českém původu nebylo pochyb V roce 1878 došlo se Švédskem k výměně některých archiválií a například Bible lobkovická byla spolu s dalšími 20 česky psanými rukopisy (na příkaz švédského krále Oskara II.) vrácena na Moravu. Během 19. a 20. století zkoumali ve Švédsku tuto památku další čeští badatelé, z nich nejobšírněji dr.kolár v roce V současné době je Codex umístěn ve specielním chráněném prostoru Královské knihovny ve Stockholmu. Je uložen ve vitríně v samostatné místnosti, mírně osvětlené a se stálou teplotou. Na informačních tabulích je v textu zmíněna naše vlast a Podlažice jako místo, odkud kniha pochází. Čeští vědci žádali o zapůjčení Codexu už v 19. století, byli však Švédy odmítnuti. Město Chrast jednalo v padesátých letech minulého století s Královskou knihovnou ve Stockholmu o možnosti pořídit úplnou barevnou fotokopii Codexu, avšak tento záměr se pro vysoké finanční náklady nepodařilo realizovat. Když byla v roce 1970 požádána Královská knihovna o pořízení diapozitivů Codexu pro přednáškové účely ochotně a bezplatně vyhověla. O návrat alespoň části rudolfínských sbírek se pokoušel počátkem roku 1990 tehdejší prezident Václav Havel. Švédská strana zareagovala na jeho prohlášení rychlostí blesku; už druhý den označila Havlův požadavek za pochybný, protože by se tak prý mohla začít vyprazdňovat všechna evropská muzea. Současně dali Švédové najevo, že ani na přímou žádost Ďáblovu bibli nevydají byla představena kopie této knihy v Žamberku knihařem Jiřím Foglem, který, sic žamberák, rád zajížděl do Líšnice za svým strýcem Antonínem Foglem a později se jako sportovec zúčastňoval tradičně Líšnické patnáctky. 11

12 Podařilo se díky velkému úsilí ing. Jiřího Rudolfa z Olomouce, díky Olšanským papírnám, pana Štěpána Rindla z Jaroměře, který dodal kůži na vazbu a pana Jiřího Fogla a Pavlíny Rambové, kteří provedli vazbu, vytvořit kopii. Zatím je zkopírována 1/3 knihy, více Švédové nepovolili, jedná se o dodatečném zkopírování celé Bible. Jelikož otcem celého projektu byl ing. Jiří Rudolf z Olomouce, byla tato kniha nejprve vystavena v Olomouci, teprve potom v Žamberku. Jednotlivé listy jsou z pergamenu, tisk byl proveden UV tiskem na stroji Octopus. Knihu šili dva knihaři 28 hodin, vazbu a výzdobu do kůže provedl pan Fogl podle starobylé techniky slepotisku. Spočívá v tom, že se vytlačují ohřáté nástroje do kůže. Kování bylo provedeno dle dokumentace nástrojářem panem Benešem ze Sobkovic. Parametry makety jsou: výška 89cm, šířka 49 cm, tloušťka 19cm, tloušťka desek 23mm, výška vazby 92cm, šířka vazby 56cm, tloušťka vazby s kováním28cm, váha knihy 78kg, přepravní obal 15kg. Náklady na kopii Kč. (zdroj: internet a Dolečkovi, Líšnice) KDO JE KDO díl XXII. ANTONÍN BŘÍZA * Přes všechny trable věků nosíme v sobě citlivé duše, které spolu se vzpomínkami připomínají ty krásné okamžiky, časy nebo milé lidi, lidi, které nám právě čas vryl do paměti. K takovým lidem patřil i pan Antonín Bříza, který se narodil právě před 100 lety v r června. Přišel na svět v rodině rolníka a také hudebníka Františka Břízy a Emilie Břízové v Líšnici, čp.61. Narodil se jako předposlední ze sedmi dětí. jeho otec vyučoval hudbu a i malého Toníka již od útlého věku zasvěcoval do tajů této múzy. Po ukončení základní školy nastupuje v roce 1924 do Pardubic. Tady se učí hře na varhany u profesora Václava Krejsy. Po ukončení studia se stává varhaníkem v kostele sv. Václava v Žamberku. Tady působí i jako ředitel kúru a vedoucí chrámového sboru plných 60let! Postupně hraje i ve filiálních kostelech farnosti. Při nástupu na vojenskou službu se dostává k vojenské kapele ve Frýštáku. Tady získává zkušenosti v oblasti dechové hudby. Po návratu z vojny se žení a přebírá hospodářství po otci. S manželkou vychovává čtyři děti a jednu neteř. Začíná vyučovat mládež hře na hudební nástroje ať smyčcové, dechové či klávesové. Před druhou světovou válkou chvíli působí v Reslově harmonikářském souboru. Tento je vyhlášený daleko za hranicemi Žamberecka. Později zakládá Břízovu dechovou hudbu. Tato hraje na veřejných koncertech ve Vysokém Mýtě, Výprachticích, Kolíně, ale i v zahraničí. Vedení souboru věnuje pan Bříza mnoho času, hlavně v rozepisování notového materiálu. Ve vzpomínkách pamětníků, kteří ještě žijí, se mluví o člověku, který byl v první řadě přísný sám na sebe a takový přístup vyžadoval i od svých žáků. Z rodinných kronik je známo, že za války, kdy bylo zakázáno veškeré shromažďování obyvatel, parta muzikantů v čele s panem Břízou občas zahrála na humně v odlehlé stodole mládeži k tanci a těm starším k poslechu. Celý svůj život naplnil hudbou a rodinou. Své děti vychovával ke skromnosti a Boží úctě. V padesátých letech, jako mnoho dalších občanů, j za svoje postoje odvolán z funkce kapelníka. Na několik let přestává hrát v dechovém orchestru. Později po uklidnění situace se do dechovky vrací. V roce 1974 pomáhá při založení Číšnického kvarteta /Fr. Bříza, J. Lesák, J.Janovec a J. Strnad. 12

13 Na sklonku života, stejně jako mnoho hudebníků začíná mít zdravotní potíže se sluchem. Přesto se s tímto handicapem vyrovnává. S varhaničením v Žamberku mu pomáhá slepý pan učitel hudby Killer. Definitivně se v Žamberku loučí s varhany po šedesáti letech v roce Přesto přes prob,émy sluchové hraje v kostele sv. Rodiny v Líšnici umírá. Mnoho lidí a muzikantů se přišlo rozloučit s člověkem, který navždy zůstane v srdcích líšničáků zapsán jako pan Bříza-hudeba. Vzpomínku nemohu zakončit jinak než-li slovy neznámého člověka, který stál při pohřbu vedle mě a při loučení se rozplakal a řekl: Toníku, ať Ti zvony tiše zvoní, Pána Boha prosím, veď kroky našeho kamaráda, dobrého člověka do vlídných krajů štěstí, zaslouží s to A Ty to Pane dobře víš, děkuji Ti!!! V našich srdcích zůstaneš až do smrti /D.H/ ÚČAST SDH LÍŠNICE NA SOUTĚŽÍCH V DRUHÉ POLOVINĚ ROKU 2008 Ve druhé polovině letošního roku se SDH Líšnice zúčastnil pěti soutěží.hlavní náplní všech soutěží byl požární útok ať již v tradiční či netradiční podobě. Výsledky: Králický pohár Králíky Muži (Pavel Štefek) Muži (Petr Bříza) Ženy (Soňa Mihulková) 3. místo 4. místo 1. místo Memoriál Miloše Felcmana Česká Rybná Muži (Pavel Štefek) Muži (Petr Bříza) Ženy (Soňa Mihulková) 3. místo 4. místo 1. místo Lipecký pohár Prostřední Lipka Muži4.místo Ženy (Soňa Mihulková) O pohár starosty obce Lichkov Lichkov Muži Ženy (Soňa Mihulková) 1. místo 3. místo 1. místo Netradiční hasičská soutěž Česká Rybná u Proseče Muži6.místo Ženy (Soňa Mihulková) 2. místo Výjezd sekerkového cvičení Dne vyjeli cvičenci Sekerkového cvičení na pozvání SDH Česká Třebová na oslavy 135. výročí založení jejich sboru. Součástí oslav byl tradiční průvod zúčastněných sborů, ukázky historické a současné hasičské techniky, ale i slavnostní vysvěcení nového praporu v Kostele sv.jakuba, který darovalo sboru město. Při této příležitosti předvedli naši Sekerkové cvičení před velkým množstvím diváků na Starém náměstí. 13

14 (foto: Za SDH Líšnice Tomáš Bříza Začala další hokejová sezóna Líšničtí hokejisté začali svůj boj s tímto sportem na sucho v září, kdy se jejich příprava odehrávala na hřišti u sokolovny. K tomu postupně navázaly i tréninky na ledové ploše. Začátkem listopadu potom začal několikaměsíční turnaj v malém hokeji Computer Shop Cup. Více o tomto turnaji najdete na stránkách Vlivem nepřízně počasí byly všechny první zápasy odloženy. Náhradní termín odloženého zápasu je uveden v rozpisu. První zápas byli naším soupeřem Vlci ze Sudislavy. Naše hra začala postupným tlakem a díky němu jsme si vytvořili řadu šancí. První gól jsme vstřelili při přesilové hře nováčkem v Líšnickém dresu Radkem Venclem, který si tímto gólem napálil i tučné zápisné. Od té doby jsme měli hru pod kontrolou a jenom díky naší střelecké bídě, zejména nedůrazných útočníků jsme nevyhráli vyšším rozdílem. O všechny góly se postarali naši dva obránci, když hattrick se povedl Davidu Kubíčkovi 14

15 druhým gólem pečetil výsledek Radek Vencl. Čisté konto udržel po spolehlivém výkonu brankář Daniel Wotawa, když vychytal všechny pokusy Vlků. HC Sokol Líšnice Vlci Sudislav 5:0 (2:0, 2:0, 1:0) góly + nahrávky: David Kubíček 3 (V. Dvořák 1), Radek Vencl 2 (D. Kubíček 1) vyloučení: 4:4; využití: 1:0 sestava: Daniel Wotawa O. Bříza, R. Císař, V. Dvořák, V. Janoušek, Marek Keprta, D. Kubíček, J. Lukáš, J. Nešťák, T. Ulrich, R. Vencl Další zápas nás čekal proti loňskému vítězi turnaje Skala Teamu UO. Zápas začal tlakem hostů a na začátku 3. minuty šel Skala team do vedení po chybě v naší obraně a blafáku M. Reslera. Vyrovnání přišlo po chybě domácího brankáře, kterou potrestal Jan Nešťák. Skala team pokračoval v náporu, ale ve 20. minutě inkasoval po naší pěkné a rychlé akci. Kdy si celým hřištěm našlápnul David Kubíček a Václav Dvořák měl jednoduchou úlohu při zakončení. Ve 3. části po obléhání branky výborného Daniela Wotawy nakonec přece jenom domácí skórovali. V útočném pásmu propadl jeden z našich útočníků a přes nohy obránce zapadl puk přesně k tyči. Vítěznou trefu si připravili domácí na 29. minutu. Po buly v naší obrané třetině jsme si špatně pokryli soupeřovi hráče a ti ze skrumáže vytěžili vedoucí gól. Vedení pak zkušený Skala Team udržel až do konce. Skala Team UO HC Sokol Líšnice 3:2 (1:1, 0:1, 2:0) góly + nahrávky: J. Nešťák (D. Kubíček), V. Dvořák (D. Kubíček) vyloučení: 0:3; využití 0:0 sestava: Daniel Wotawa Robert Císař, Václav Dvořák, Václav Janoušek, Marek Keprta, David Kubíček, Jan Nešťák, Radovan Rybár, Tomáš Ulrich, Radek Vencl 15

16 Další odehrané zápasy v době uzávěrky tohoto vydání zpravodaje HC Sokol Líšnice Třísky Oucmanice 7:1 Vlci Sudislav HC Sokol Líšnice 8:2 Komentář k těmto zápasům bude uveden v příštím vydání. Tabulka skupiny A : (číslice v závorce uvádí konečné pořadí týmu v loňském ročníku soutěže) 1 Skala team Ústí nad Orlicí (1.) : 9 8 bodů 2 TJ Sokol Líšnice (15.) : 6 6 bodů 3 Třísky Oucmanice (26.) : 42 2 body 4 Vlci Sudislav (27.) : 32 0 bodů Rozpis našich zápasů naleznete na nebo v našem hokejovém koutku U Kristiána Za hokejový oddíl chci poděkovat všem příznivcům a fandům, kteří nás jezdí povzbuzovat na utkání, a hlavnímu sponzorovi z Hostince u Kristiána, který každému zájemci podá vyčerpávající informace o utkáních vyhraných, ale i prohraných a dalších, která nás čekají a na kterých očekáváme podporu Vašich hlasivek. (dk) SVAZ ZAHRÁDKÁŘŮ S přicházejícím podzimem přichází období, kdy každý zahrádkář či hospodář bilancuje při sklizni své výsledky za dlouhou celoroční práci. Ti nejlepší potom hodnotí svoji snahu na okresních či krajských výstavách. 4. října se konala Zahrada Východních Čech v Častolovicích. Naše organizace si nenechala tuto příležitost ujít a tuto akci navštívila. Zájezd byl spojen s návštěvou zámku Opočno a Kudovy Zdroj. Hlavní náplní výletu však byla návštěva již zmíněné výstavy. Každý z návštěvníků se mohl seznámit s výsledky práce svých kolegů ze sousedních organizací /Žamberk, Písečná apod./, porovnat druhy ovoce a zeleniny sklízených v nižších polohách / Hradec Králové, Pardubice, Vamberk/ a naopak z krajů klimaticky drsnějších /Králíky a nebo Rokytnice v Orl. Hor./. V areálu výstaviště odborníci poradili s problémy, které každému zahrádkáři vznikají při jeho práci. Jedna z nejzajímavějších expozic bylo představování nových odrůd ovocných dřevin, které jsou odolné proti chorobám a kde se používá k ošetření minimum chemických prostředků. Vzhledem k tomu, že tyto řádky budete číst v době, kdy se již nebudou moci ovocné stromky kupovat, seznámíme Vás se sortimentem v některém příštím zpravodaji. Přesto za zmínku stojí odrůda broskve Harbrite. Tato byla vyšlechtěna v Kanadě. Jedná se o středně pozdní, žlutomasou odrůdu s atraktivními plody, s dobrou odolností proti nízkým teplotám jak ve dřevě, pupenech, či květech. Proti kadeřavosti je středně odolná. Speciální požadavky na řez a agrotechniku nemá. Vzhledem k době dozrávání a otužilosti je vhodná do poloh do 500 m n.m. Chuť je sladce navinulá, velmi dobrá, dužina žlutomasá, jde dobře od pecky. Pokud budete mít zájem o tento druh, odborníci doporučují právě u broskvoní stromky kupovat ve školkách až na jaře. Mladé stromky zakoupené v podzimních měsících často nestačí zakořenit a vymrzají. 16

17 Hezké prožití svátků vánočních, mnoho osobních i společenských úspěchů v roce 2009 Vám všem přejí zahrádkáři Líšnice. VÁNOČNÍ SPECIÁL VÍTE, ŽE?... JESLIČKY...první jesličky postavil už v roce 1223 sv. František z Assisi?...první chrámové jesličky v českých zemích byly vystaveny v roce 1560 v kostele sv. Klimenta na Starém Městě pražském?...již před těmito jesličkami byly známy jesličkové skříně a oltáře, ale ty byly pevné, fugurkami se nedalo hýbat?...teprve v 18. století, po tom, co Josef II. zakázal betlémy v kostelích, se začala rodit tradice domácích, lidových betlémů? JEŽÍŠEK...představa Ježíška (Jezulátka), který nosí dárky v noci z 24. na 25. prosince, spadá teprve do období reformace, tedy první poloviny 16. století? Do té doby bylo rozdělování dárků úkolem sv. Mikuláše na začátku prosince....u nás se tradice Ježíška nosícího dárky ujala až v 19. století?...přestože se rozdávání dárků v předvečer oslavy narození Páně rychle rozšířilo, ne všude se ujal jako jejich dárce Ježíšek? V mnoha zemích se sice změnilo datum, ale dárky zůstaly v kompetenci sv. Mikuláše - odtud Santa Claus, Sinter Claac atd. KOLEDY...píseň Tichá noc vznikla v Německu v roce 1818?...koleda Narodil se Kristus Pán je doložena už v době před více než pěti sty let?...jedna z nejoblíbenějších anglických vánočních koled opěvuje českého knížete Václava? STROMEČEK...možná už v roce 573 vznikl prazáklad zvyku zdobení vánočního stromečku? Možná, že k tomu připspěl čin mnicha Kolumbána, který pohanům kázal o narození Krista pod jedlí ozdobenou hořícími pochodněmi....zdobení stromečku v německých rodinách máme doloženo už v polovině 16. století?...v Čechách se tradice vánočního stromečku začala rodit na začátku 19. století?...nejprve se strojil stromeček jen v bohatých rodinách a ve městech; na venkov se začaly stromečky rozšiřovat až po první světové válce?...jenom v Praze se v současnosti každoročně prodá cca vánočních stromků?...o zvyk stavět vánoční stromy v ulicích a na náměstích se u nás zasloužil spisovatel Rudolf Těsnohlídek, který je spojoval se získáváním milodarů pro chudé? 17

18 VÁNOČNÍ POHLEDNICE...první vánoční přání byla vytištěna v roce 1841 v Edinburku (Skotsko)? Jednalo se tehdy ještě o přání do obálky....první vánoční pohlednice (dopisnice), jak je známe nyní, přišla na svět roku 1866 v Anglii?...na prvních veřejně prodávaných vánočních pohlednicích v Anglii byl obrázek královské rodiny u vánočního stolu?...už od poloviny 19. století jsou vánoční pohlednice oblíbeným sběratelským artiklem? TRADICE ADVENTNÍCH KALENDÁŘŮ Adventní kalendář se již stal neodmyslitelnou součástí Vánoc. Připomíná blížící se Štědrý den a pomáhá zkracovat netrpělivé čekání na radostné chvíle. Odkud se však tato tradice vzala? Otcem nápadu vyrábět adventní kalendáře byl Gerhart Lang ( ), jenž pocházel z Mnichova. Stalo se tak roku 1908, kdy tento německý majitel tiskárny nechal natisknout vystřihovací kalendář s názvem V zemi Ježíškově. Vytvořil tak zvyk, který se dochoval do dnešních dnů. Předchůdce dnešního kalendáře byl složen ze dvou listů papíru. Na jednom bylo v malých okénkách vytištěno 24 básniček, na druhém stejný počet vánočních obrázků. Úkolem dítěte bylo vystřihnout obrázek a nalepit ho k příslušnému textu. 24.prosince se dětem ze slepených obrázků objevila vánoční krajinka. Na začátku to však tento vynález neměl vůbec jednoduché. Potýkal se s nezájmem rodičů i dětí. Trvalo celých 5 let, než o něj byl projeven patřičný zájem. K rozšíření pomohlo doporučení církevních úřadů a ministerstva školství, používat ho ve školách jako vhodnou pomůcku v hodinách náboženství. Na výtvarném zpracování se podíleli známí umělci, proto se jednalo o malá umělecká díla. Další zlom nastal za 1. světové války, kdy kalendáře zcela zmizely z trhu. Na začátku Hitlerovy vlády byly adventní kalendáře pro svůj náboženský námět zakázány. Vydávání bylo obnoveno až v roce Náboženská slova byla nahrazena slovy germánský a národní, slovo advent na předvánoční čas a andělíčky nahradili ilustrace zobrazující vojáky daleko od rodiny na frontě. Výtěžek z prodeje putoval do vojenských fondů na podporu válečných vdov. Dnes jsou kalendáře z té doby vyhledávaným sběratelským zbožím. Po skončení 2. světové války se dostaly kalendáře i do ostatních evropských zemí. Ne jinak tomu bylo i u nás Regály českých obchodů plní i dnes pestrobarevné krabice jež ukrývají 24 čokoládek. Ukázky dobových kalendářů: 18

19 Viktor Frankl, zakladatel posledního velkého a světově uznávaného psychologického směru logoterapie, svou teorii lapidárně shrnul do stručného souvětí: Když víš proč, sneseš každé jak. Pojďme se ve světle tohoto výroku podívat na tajemství motivace předvánočního šílenství, které každým dnem už už hrozí vypuknout. Na otázku: Proč vlastně slavíme Vánoce? Proč se štveme? Proč uklízíme jako šílení, pečeme jako pobočka Delty a nakupujeme jako správkyně sirotčince po sponzorské návštěvě? Proč se snažíme, aby všechno bylo jako vždycky nebo naopak jako ještě nikdy? Nalezneme několik typů odpovědí. Objevíme tradice rodinné, náboženské, společenské, narazíme na snahy o stmelení rodin nebo upevnění vztahů, setkáme se s touhou dát najevo materiální převahu nebo prostou lásku. Tradice rodinné Je-li motivací ke slavení Vánoc rodinná tradice, může to být dobře i špatně. Opakovat stejné rituály jako naše maminky a babičky může nádherně stmelovat rodinu a dávat pocit bezpečí. Domácnost voní leštěnkou, ve skříních se hromadí tajné balíčky, ve všech vázách opadává jehličí a krabice s cukrovím zaplňují spíž. Sváteční dny probíhají podle léty prověřených postupů, všechno je bezpečné, předem jasně dané. Může vás to strašně štvát nebo se v tom můžete kochat. Záleží jen na vás, pro co se v rodině rozhodnete. Podstatné je, aby rozhodnutí zachovávat tradice motivovala láska. Věčně stejné tradice mohou rodinné vztahy úplně zabít, pokud správnou motivaci postrádají. Porazit obra Pokud však naopak máte dojem, že ještě jednou naprosto stejné svátky už vaše rodina nepřežije beze ztrát na životech, zdraví či majetku, udělejte všechno úplně jinak. Neuklízejte, nenakupujte, nepečte. Jeďte na hory. Jeďte do lázní. Jděte do nejlepší restaurace a všechny peníze za čisticí prostředky, materiál na cukroví, stromeček a ozdoby, dárky pro vzdálení i blízké příbuzné utraťte za velkolepou vánoční večeři. A proč ne? Můžete mít báječný spiklenecký pocit, že jste jako rodina porazili zlého obra tradice, který se vás chystal zadusit. 19

20 Tradice náboženské Náboženské tradice v sobě ukrývají stejné riziko. Je krásné prožít si advent jako období osobního rozjímání, ztišení a těšení se na vánoční oslavy. Člověk motivovaný láskou k Bohu anebo k sobě (obojí je nejlepší varianta) může získat z takového období velký prospěch. Pokud motivace lásky chybí a člověk se namáhá navštěvovat nejrůznější pobožnosti, nutí se do zbožnosti a v půstu adventního období si násilně odříká tělesná potěšení, bývá nervózní, podrážděný a je rád, když to všechno namáhání skončí. Užitek veškerý žádný. Bez lásky prostě nemá cenu se do půstu a rozjímání pouštět. Tradice společenské Tradice společenské často souvisejí s potřebou ukázat svou materiální úroveň, společenskou důležitost, rozhled a význam. Znamená to posílat pravidelně přísliby velkých částek do televizních adventních koncertů, aby vaše jméno proběhlo na obrazovce. Je potřeba se objevit na všech adventních koncertech, divadelních představeních a dobročinných akcích ve vašem městě. Půlnoční mše v atraktivním kostele je samozřejmostí. Tučný příspěvek pro Armádu spásy nebo jiné zařízení už je jen třešničkou na dortu takové společenské tradice. Pokud ovšem motivací takových skutků je láska k lidem a vděčnost za to, že právě vám se materiálně daří, je všechno v pořádku. Možná, že právě takovéto společenské tradice mohou mít i podobu méně okázalou. Pozvete ke štědrovečernímu stolu osamělou tetičku, na niž nikdo nepamatuje, nebo souseda, který na Vánoce zůstal sám. Donesete krabici svých vynikajících vanilkových rohlíčků do dětského domova nebo do domova důchodců. Zkrátka prakticky dokážete svou lásku tam, kde nejvíc chybí. Jako když si představujeme Betlém. Vzpomínáte? Kožešinky, hrnec mléka, jehňátko a tak Stručně shrnuto, ať už se rozhodnete slavit vánoční svátky s celou parádou nebo v podstatě neslavit, spokojení budete jedině tehdy, když vás k vašemu rozhodnutí přivede láska. K Bohu, k sobě, k rodině nebo k úplně cizím lidem. /zdroj moje- rodina.cz/ HORKÉ KŘESLO PANA STAROSTY Dnes je otázka naprosto jednoduchá a snad i příjemná: Na které Vánoce vzpomínáte nejraději a proč? Na jednoduchou otázku jednoduchá odpověď : Na žádné, protože se těším na ty další. Opravdu jednodušší by byla otázka, na které bych nejradši zapomněl. Vybavují se mně ty, které následovaly po odchodu blízkého člověka po kterém zůstane u svátečního stolu vždy prázdné místo. A potom ty, kde jsem pod stromečkem místo vysněných dárků našel akordeon, na který jsem do té doby nehrál a myslel jsem si, že piáno je moje poslední zkušenost s výcvikem na jakémkoli nástroji no tak to potom doporučuji rodičům, aby na to svého potomka raději připravili už ty vánoce před tím. Městská policie informuje Vzhledem k tomu, že máme uzavřenou veřejnoprávní smlouvu se zřizovatelem Městské policie Žamberk i na činnosti ve věcech veřejného pořádku je nezbytné připomenout, že se oddělení Městské policie přesunuje od nového roku do budovy Městského úřadu /pošty/ v Žamberku a bude dosažitelná na níže uvedených tel. číslech zvláště v případech narušování občanského soužití. V případech odchytu volně pobíhajících psů musí dát pokyn k odchytu starosta nebo místostarosta. 20