Monarchistický zpravodaj

Transkript

1 Monarchistický zpravodaj Zpravodaj Koruny České (monarchistické strany Čech, Moravy a Slezska) Číslo 64/2015 DEUS * REX * PATRIA Z obsahu čísla: 2 Noční hlídka Traumata a východiska (odpověď na dopis) 3-11 Dění v Koruně České 4-6 Pozvánky na Generální sněm a na Pochod za monarchii 8 Projevy z Varaždína Církev a monarchie Dopis kardinálu Dukovi, článek Josefa Štogra, Pouť ke sv. Zdislavě 14 Monarchie a zahraničí 15 Markrabství moravské Pouť na Hostýn, Moravský zemský sněm Monarchisté v uniformách Sdružení Radecký, Vysloužilci, Pětatřicátníci, pomníky, Chlum Literatura / Císařův prezident, Ukázka z knihy Žáby na prameni (J. Drnek) 29 Kontakty Názory / články a úvahy: Jan Drnek Co je Evropa, Kritika vědění Metoda Overtonova okna Příloha: Sv. otec František Encyklika Laudato si (pracovní překlad Vatikánského rozhlasu) Encyklika svatého otce Františka je dokumentem mimořádného významu. Poskytuje a naznačuje odpovědi na všechny otázky, které pálí konzervativně a monarchisticky myslící lidi. Její celý text přinášíme jako přílohu tohoto čísla zpravodaje. Stojí za to, si ji pozorně přečíst celou. Zde malá ochutnávka: Zahraniční dluh chudých zemí se proměnil na nástroj kontroly, ale totéž se neděje s ekologickým dluhem. Nové formy moci poplatné technicko-ekonomickému paradigmatu zničí nejenom politiku, ale také svobodu a spravedlnost. Vzájemná závislost tvorů je Boží záměr. Žádný tvor si sám nestačí, tvorové existují jen ve vzájemné závislosti, aby se navzájem doplňovali a sloužili jeden druhému. V technice nejde koneckonců ani o užitek, ani o blahobyt, nýbrž o moc, o vládnutí v nejvlastnějším smyslu slova. Finančnictví dusí reálnou ekonomiku Svým jednáním tvrdí, že cíl maximalizovat zisky je postačující. Nakupování je vždy mravní, a nejen ekonomický úkon. Jde zkrátka o redefinici pokroku. Technologický a ekonomický rozvoj, který nečiní svět lepším a kvalitu života integrálně nezlepšuje, nelze považovat za pokrok. Když se ve světě rozšiřují pouště, je to následek šířící se pouště v našem srdci a duši.

2 2 Ahoj Honzo, nějak dumám, jaké trauma si ponese moje generace, i když obrysy se už rýsují. Fakticky jsme ve válce, nepříteli se podařilo ovládnout systém a dostat pod kontrolu naše elity a zdroje a my sami jsme určeni k likvidaci. Obrazně řečeno, náš nejhorší nepřítel se tváří jako náš nejlepší přítel, v současnosti nám hoří barák, ale ten, kdo ho zapálil, brání výjezdu hasičů a ještě nás přesvědčuje, ať ho necháme shořet, že nám pak postaví nový, lepší, a nějak zapomíná dodat, že v tom novém domě už nebudeme pány, ale pouhými nájemníky, vydáni domácímu na milost a nemilost, nebo ještě hůř, že pro nás v tom novém domě už nebude místo. Lid, kterému už začíná docházet, že evidentně není jediným zdrojem moci, sice povětšinou neztratil základní instinkty, alespoň u nás ve východním bloku ne, ale šance moc povzbudivě nevypadají. A když už si to člověk jednou uvědomí, začne se hroutit i řada dalších a dalších mýtů a naučených tabu a to je teprve trauma. Pak se není co divit, že tolik jinak inteligentních lidí radši strká hlavu do písku. Co na to monarchisté? (A to se ptám beze vší ironie.) Tuhle jsem mrknul na stránky KČ a ticho po pěšině. Jcqs Ahoj Jcqs, tvé rostoucí trauma chápu, ale nesdílím. Asi ho způsobují tvá východiska. Na jakou stranu bych se měl v dnešním světě já, coby monarchista postavit? Mám hájit Evropu, která tohle všechno připravila? Evropu, která popravovala a vyháněla krále, potlačovala víru v Boha, všechno relativizovala, osvobodila ďábelské síly, dopracovala se k vraždění miliónů, k novodobému otrokářství a podobně? Pro takovou Evropu stejně není záchrany. Chtějí se jen bavit a třeštit, vyhnout se všemu nepříjemnému a být zavaleni slastí, než přijde prázdnota a nicota. Proč bych měl bojovat za marnost? Já bojuji tím, že šířím konzervativní a křesťanské hodnoty, také tím, že se za to modlím. Až povstane můj král a řekne, že je třeba chopit se zbraní, udělám to bez zaváhání. Zatím se ale můj král stará o křesťany v Sýrii. Pokud Evropané neprohlédnou a nepřehodnotí své dějiny pár set let zpátky, není jim pomoci. To, co se dnes děje, je pouze důsledek dlouhodobého sebezkurvení Evropy. Třebas Evropa dneška již nestojí za to, aby byla zachráněna. I tohle je třeba vzít v úvahu. Stárnu a můj svět odchází, což znamená, že brzy bude čas také odejít. Svět dostane nové formy a nebude to už můj svět. Má snad Koruna Česká bojovat za nacionalisty nebo za liberály? Proč? Bojujeme tím, že jsme a zůstáváme tím, čím jsme. Alternativou pro ty, kteří začínají být všemi svými alternativami zklamáni. Pokud je to, co chceme a co máme na svých stránkách pro někoho stále ještě nerealistickou pohádkou, budiž mu přána realita, která přichází. Evropa je nebo byla svět svobodné volby. Kristus říká - Rozhodni se. Já dodávám - a nediv se následkům. Křesťanství kdysi ovládlo nejmocnější říši starověku tím, že jeho stoupenci nebojovali, prohrávali, nechávali se zabíjet a mučit. Věřili Bohu, že to má smysl a nechali vyhrát Jeho. Ale křesťanství si také našlo Chlodovika a Karla Martela. Našlo je v dalekých pralesích a v pohanských zemích, odkud se do Říma hrnuly davy inigrantů, uprchlíků a ekonomických běženců. Proč bych měl zoufat? Je přece stále mnoho otevřených možností. Oslabování Evropy, vyvolávání revolucí a válek v jejím okolí, vyvolávání a organizování přívalů uprchlíků, to všechno jistě nejsou náhody. Může to být tažení proti zbytkům staré křesťanské Evropy, může to být příprava kontinentu na diktátora, který nás najednou zachrání, a my se mu vrhneme do náruče, může to být cokoliv a já jsem opatrný na to, abych podpořil něco, co jsem ještě neidentifikoval. Je za tím cítit nějaká moc, ale jaká? Jsem si jistý, že ať je to cokoliv, Bůh si to použije v dobrém. Možná se tím skutečně zase vytváří nějaký vyšší stupeň lepšího světa. Křesťané na tom nic neprohrávají, naopak. Církev je na vzestupu v celém světě. Když kdysi svlékla Římskou říši jako rozpadající se kabát a vykročila do Germánie a pak do celé Evropy, také to vypadalo jako katastrofa světa a vzniklo něco lepšího. Dnes možná svlékne starou Evropu a vykročí dál. Nu, a jestli zmizí pohanská Evropa, jaká to bude škoda? Nemůžeš to vyřešit. Můžeš si jen zvolit stranu. Já zvolil Boha, protože on jediný ví a má skutečnou moc. Každé ráno se ptám - Pane, co mám dnes dělat, aby to bylo správně? Pak sleduji odpovědi, znamení, to, co se děje, co mi vstoupí do cesty. A to stačí. Nemám traumata, zažívám jistotu. Jednoho dne se dozvím, že teď je čas umřít. Pokud by nebyl Bůh a život věčný, nemělo by přece smysl nic z toho, co se děje v tomto světě. Bylo by úplně jedno, jak to tu dopadne. Bylo by lépe vůbec nebýt. Bylo by jedno, jak žijeme a co děláme. Ušlechtilost by byla zbytečná a bezohlednost výhodná. V takovém světě bych nechtěl žít. Proto jako monarchisté trváme na spojení s křesťanstvím, na konzervativních hodnotách a nepotřebujeme se vyjadřovat ke každému štěku. Vše podstatné jsme už řekli a čas od času to zopakujeme. Zdá se ti to moc pasivní? Především je to pevné. Už brzy bude nesmírně cenné cokoliv, co je pevné. Už teď to začíná být revoluční. Spoustu lidí to provokuje a zasahuje. Jsme nositeli radikálních nároků na jedince a nikdo se nechce změnit, každý by raději nějak bojoval. Raději by někoho zmlátili, než zplodit a vychovat kopu dětí, Evropynů a vlastenců. Ta válka se ale odehrává uvnitř člověka a struktury venku se nezmění k dobrému, pokud se zásadně nezmění člověk ve svém nitru. Na tomto poli jsme jako monarchisté aktivní a bude to mít dopad, až lidem narostou uši, až se zbortí jejich jistoty a ochranné bariéry. Až přestanou střečkovat, že je ztrácejí a začnou se ptát - Co mám dnes dělat, Pane? Tak to jsem ti asi nepomohl. Honza Drnek

3 Konto pro volby Pro přijímání darů na politickou činnost zřídila Koruna Česká (monarchistická strana Čech, Moravy a Slezska) tzv. transparentní účet u českého bankovního ústavu: Fio banka, a. s. s číslem: /2010. Předem děkujeme za jakékoliv příspěvky, které budou použity přednostně na úhradu volebních nákladů a s nimi související propagací obnovy monarchie v našich zemích. Dárce prosíme po zaslání částky o sdělení: jména, příjmení, data narození a adresy pobytu na: info@korunaceska.cz nebo a.happy@ .cz (dary u nichž tyto údaje mít nebudeme, musíme dle zákona dárcům vracet). Potvrzení o přijetí daru pro daňové účely zašle hospodářka strany dárcům, kteří si napíší na kontakt: a.happy@ .cz. Pohyby na účtu jsou přístupné všem zájemcům na internetové adrese: Vyslovujeme poděkování zatím největšímu dárci, senátoru ing. Lumíru Aschenbrennerovi, který straně věnoval 5 000,- Kč. Dalších darovaných 7 200,- Kč připadá na 7 dárců (z toho 5 členů předsednictva) a dále p. Martina Bernátha (z MS Brno) a Zuzanku Kubicovou. Za předsednictvo strany Petr Krátký, místopředseda Zdravím Vás kamarádi. Již je na světě první zkusmý odražek (5cm) medaile pro Museum Františka Josefa budované v Terezíně snad za dva měsíce k otevření. Bude se razit: František Josef / erb Terezína / Alžběta / erb Terezína / František Josef / Alžběta. Raznice Alžběty je v současné době na stole rytce. Medaile bude k dispozici i Vám. Bude se razit v cínové, mosazné a stříbrné verzi. S pozdravem Franta Václav Září Koruna Česká podporuje snahy o přijetí křesťanských rodin ze zemí konfliktů 7. červenec 2015 Koruna Česká (monarchostická strana Čech, Moravy a Slezska) Vítá návrh pomoci s přijetím křesťanských rodin z oblasti konfliktů. Před časem jsme se dopisem obrátili na otce arcibiskupa, reagovali jsme i v tisku (MF Dnes ) na nesmyslné názory typu musíme přijmout všechny, nebo nikoho. Oponovali jsme i pseudohumanistickým výzvám k totálnímu podlehnutí záplavě mladých mužů z Afriky a okolí, představujících velmi reálná nebezpečí importu islámu včetně jeho teroristické formy. Předložili jsme své přesvědčení poskytnutí azylu těm nejohroženějším a současně lidsky a kulturně nám nejbližším křesťanským rodinám z oblasti konfliktů. Současně vyzýváme všechny státní a samosprávné složky, které církev oslovila, aby reagovaly v zájmu pronásledovaných kladně, a zejména co nejrychleji. Předsednictvo Koruny České Prohlášení Koruny České k aktu uctění památky obětí odsunu vicepremiérem Pavlem Bělobrádkem. Koruna Česká, monarchistická strana Čech, Moravy a Slezska, vítá uctění památky obětí odsunu Němců z Československa předsedou KDU-ČSL a vicepremiérem Pavlem Bělobrádkem jako akt křesťanského postoje a smíření s potomky mnohdy nevině odsunutých a při odsunu zabitých obyvatel českých zemí německé národnosti. Mezi odsunutými i zabitými byly také rodiny té 1/3 povolaných německých občanů Československa, kteří při mobilizaci v roce 1938 nastoupili vojenskou službu a byli připraveni bránit Československo Předsednictvo Koruny České

4 Pravděpodobný program sněmu (konečná verze programu bude rozeslána členům a příznivcům KČ v oficiální pozvánce) Dopolední část - Slavnostní zahájení sněmu - Hlasování o programu sněmu - Projevy zahraničních hostů - Projevy domácích hostů - Projev senátora Ing. Lumíra Aschenbrennera - Udělení čestného členství - Udělení titulu čestného předsedy - Zpráva předsedy o činnosti strany a předsednictva Odpoledne - Zprávy zemských hejtmanů - Zprávy předsedů místních společností - Návrhy na změny stanov - Hlasování o návrzích - Přijetí usnesení - Slavnostní zakončení sněmu Pravděpodobná podoba doprovodného programu pátek Návštěva hrobu českých králů a sv. Ludmily na Hradě pražském (bude upřesněno) sobota Mše svatá u Křižovníků u Karlova mostu hodinu před vlastním sněmem, po sněmu nefomrální posezení neděle Výlet na zámek bl. Karla I. do Brandýsa nad Labem s výkladem (způsob přihlašování bude upřesněn) Chceme zde vzpomenout na to, čím 28. říjen skutečně byl. Totiž počátkem společenského rozpadu, počátkem devastace státu a vylitím vaničky i s dítětem. Nadšeným vykročením po úplně špatné cestě. Proto má naše manifestace formu pochodu. Symbolického vykročení po lepší cestě. Pravděpodobný program pochodu 13:30 sraz na rohu Václavák Opletalova (Pozor, tentokrát se nepůjde od sochy sv. Václava!). Ze Senovážného nám. budou přineseny transparenty. Připojí se dobová kapela Pralinky. 14:00 zahájení pochodu, který bude řídit předseda, úvodní projev, svatováclavský chorál - Cestou budeme rozdávat naše propagační materiály. - Na krajích pochodu půjdou naši označení pořadatelé. - Řazení pochodu: vlajkonoši, kapela, předseda, průvod 14:40 tradiční zastávka na Staroměstském náměstí na místě Mariánského sloupu proslov J. Drnka 15:00 tradiční zastávka na Křižovnickém náměstí u pomníku Karla IV. se stuhami 15:40 poslední zastávka na Malostranském náměstí na místě bývalého pomníku FM Radeckého proslov J. Bárta, Radeckého marš 16:00 ukončení pochodu Posezení v pivnici Pod Petřínem (jedna zastávka tramvaje od Malostranského naméstí směr Andél) První pochod 28. října Vyzýváme všechny členy i příznivce KČ, aby se k této stěžejní akci roku připojili a pospořili ji svou účastí. Sněm by měl být věcný, s dostatečným prostorem pro diskusi. Vítána by byla přítomnost zástupců vojenskohistorických jednotek ze všech míst Zemí koruny české. Vítána by byla přítomnost zástupců a hostů ze spolků a organizací názorově spřízněných. Vyzýváme členy monarchistických spolků, aby nás podpořili (nejedná se o pochod za KČ, ale jde o pochod za monarchii). Cítili bychom se nesmírně poctěni, kdyby pochod podpořili příslušníci vojensko - historických jednotek a ozdobili ho svou účastí, jak již někteří činí.

5 Vážení přátelé, každý rok 28. října český národ oslavuje. Pokládají se věnce k pomníkům, vojáci pořádají přehlídky, prezidenti rozdávají státní vyznamenání ve Vladislavském sále, jsou pořádány recepce, televize a média se plně věnují výročí. My monarchisté máme s takovou oslavou určitý problém, přestože i my se pokládáme za vlastence. Není to problém ideologický, je to problém zdravého rozumu. Výročí čeho se má 28. října oslavovat? Výročí vzniku státu? To asi těžko. Český stát vznikl před rokem 950 a den není znám. Stát, ve kterém, žijeme a jehož jsme občany Česká republika, vznikl 1. ledna Tento den ale nikdo neoslavuje a nikoho ten den nezajímá. Žijeme již v několikáté republice po té první a dělí nás od ní nejméně dvě diktatury, jedna z nich také republika. Oslavuje se tedy výročí vzniku první republiky? Ta selhala a zradila sama sebe, zanikla po pouhých 20 letech své existence, nikdy se nebránila. Rozpadla se, protože ji odmítly všechny její národy kromě Čechů. Proč bychom měli oslavovat její vznik, když to zároveň znamená oslavovat její selhání? Je snad 28. říjen oslavou vzniku republikánského zřízení a zániku monarchie? Měli bychom tedy také fandit severokorejské republice, protože je republikou a přát si zničení Velké Británie, Španělska, Kanady, Austrálie, Švédska a dalších monarchií. Proč bychom měli oslavovat republiku, když není o nic lepší a může být o mnoho horší, než monarchie? Oslavujeme 28. října získání samostatnosti a nezávislosti českého národa? Pak bychom měli oslavovat 16. říjen 1918, protože právě tehdy nám svým diplomem udělil samostatnost český král Karel I. 28. října jsme žádnou samostatnost nezískali. Už jsme ji měli dva týdny. Získali jsme jen závislost na Francii a dalších spojencích a o 20 let později se ukázalo, jak dopadneme, když se o nás přestanou starat a nechají nás skutečně nezávislé. Ztráta závislosti na velké podunajské říši nás přivedla k děsivým závislostem na nacistické a bolševické říši. Jakou nezávislost bychom tedy oslavovali? Oslavujeme pád moci královské dynastie Habsburg-Lothringen? Pak oslavujeme vzpouru proti pokrevním potomkům svatého Václava a dalších Přemyslovců, Lucemburků i Jagellonců. Oslavujeme snad tím i to, pod jaké děsivé moci nás tato vzpoura zavedla v dalších desetiletích? Je to od sebe neoddělitelné. Pokud byli tito monarchové tyrani, kým byli ti další, ti ne-monarchové? Oslavujeme nástup demokracie? Ale kdeže, ta se plně rozvinula již v době monarchie, tu nevymyslela republika. Republika jen zbavila demokracii dozorce nad jejím zneužíváním a otevřela dveře rozkladným zájmovým skupinám, korporacím, stranám a lobby. Oslavujeme zánik žaláře národů? Pak je smutné, že první republika hned jiný žalář národů vytvořila. Němci, Slováci i Maďaři to tak vnímali

6 Oslavujeme vznik československého národa? Nikdy takový národ neexistoval a dějiny to potvrdily. A tak nám nějak není jasné, co to vlastně onoho 28. října oslavujeme. Tak nadšeně a tvrdohlavě, až nábožensky extaticky. Slováci s námi neoslavují a sudetští Němci už vůbec ne. Jsme jediní ze všech národů tehdejšího Československa, kdo tento den doposud urputně oslavuje. Oslavujeme tak zaníceně a vytrvale, jako kdyby na tom závisela sama naše národní identita a existence. Jako kdybychom bez 28. října ani nebyli Češi, národ, stát Proč? 28. říjen již není svátkem ničeho. Stal se rituálem a rituály mají udržovací funkci. To, že jsme 28. října 1918 získali samostatnost či národní nezávislost, že jsme v tento den získali demokracii, že jsme si polepšili republikanismem, že jsme se nějak osvobodili a podobně, je zjevnou lží a tu je možno prokázat historickými fakty. Pokud trváme na lži a udržujeme ji při životě rituálními každoročními obřady, pak i celou národní existenci stavíme na lživém mýtu nebo na pouhých citech, které neodpovídají skutečnosti. A s tím, jako vlastenci nemůžeme souhlasit. Co nám říká zdravý rozum? Že malý národ ve středu Evropy musí někam patřit. Musí mít silného garanta své bezpečnosti. Habsburskou říši jsme rozbili. Západ selhal a kolektivní bezpečnost nezajistil. Německo nás chtělo pohltit a Rusko také. Současná EU, jak se zdá přijala jakousi lidsko - právní ideologii a začíná ji vynucovat. Zdá se nám, že i když NATO vojensky zajišťuje naši bezpečnost, bruselští liberálové cílevědomě rozkládají naši společnost. Zase se cítíme ohroženi a není vyloučeno, že se znovu začne brzy hovořit o novém žaláři národů. Ale my musíme někam patřit. Spojená Evropa není špatným místem, do kterého by mohl malý národ patřit. Nemůžeme zase začít bourat, musíme začít měnit. Kyvadlo dějin se musí vrátit do konzervativní pozice. 28. říjen je špatná volba. Národní separace je špatná volba. Nepřežijeme ji v dnešním světě. Nemůžeme se znovu vydělit. Musíme to celé změnit. Ale ne revolucí. Ne zakládáním nějakých dalších Výborů veřejného blaha. Dějiny nás učí, že každý takový Výbor veřejného blaha má někde schovanou gilotinu, včetně jeho lidsko - právních a humanistických mutací. Chceme žít v uspořádané společnosti podle pravidel a zákonů, ne v pralese, kde je vše dovoleno a kde vítězí jen silní. Pak ale musí pravidla někdo střežit, aby se podle nich dalo hrát. Ani fotbal se nedá hrát, když si bohatý tým může kupovat pravidla a rozhodčí. I ve fotbale musí být někdo, kdo stojí mimo hru a hlídá pro všechny stejná pravidla. Jen tak je hra možná. V politice jde o totéž. Politické strany musí hrát podle pravidel. Nesmí si kupovat zákon, soudy a policii, média a kontrolní posty. Pravidla musí někdo hlídat. Někdo, kdo stojí mimo politiku, nad politikou, kdo je nezávislý na stranách a jejich zájmech, což prezident rozhodně není. Politická strana je jen část celku země a národa a nesmí ovládnout celek, protože by ho degradovala na svoji úroveň částečnosti. Musí tu být někdo, komu záleží na celku státu, protože je formálním vlastníkem celku. Zdědil ho od předků a bude ho předávat potomkům. To může být pouze panovník. Proto se právě my monarchisté považujeme za jediné skutečné demokraty. Protože chceme, aby demokracii někdo hlídal. Nechceme ji nechat napospas smečkám a klanům. My jsme skuteční demokraté, protože chceme, aby někdo hlídal stejná pravidla pro všechny, aby politická hra byla spravedlivá a měla smysl. Proto také nechceme jen formálního a ceremoniálního panovníka, ale panovníka s určitou kontrolní mocí. To vše nám nezajistí národní či etnická čistota státu. Nezajistí nám to žádná nezávislost a samostatnost, tím méně republikánský systém. To, oč jde dnes, nám nezajistí žádný 28. říjen, protože právě 28. října roku 1918 naši předkové odstranili nejvyššího dozorce nad demokracií a začali přerozdělovat, vyvlastňovat, kupovat a manipulovat. Říkali tomu sice demokracie, ale dopracovali se k Národní frontě, k zakazování a rozpouštění stran a spolků. Nakonec se dopracovali k diktatuře, k nesvobodě, k závislosti a totálnímu okradení všech občanů. Ta cesta nezačala 25. února 1948, ta začala 28. října Proto jsme sem dnes přišli. Proto pořádáme monarchistické pochody. Protože jsme demokraté a jsme vlastenci. Tak abychom si připomněli, že 28. říjen není svátkem ničeho. Stal se z něho rituál obětování zdravého rozumu. Proto jsme sem přinesli zdravý rozum a odmítneme ho obětovat. Chceme zde vzpomenout na to, čím 28. říjen skutečně byl. Totiž počátkem společenského rozpadu, počátkem devastace státu a vylitím vaničky i s dítětem. Nadšeným vykročením po úplně špatné cestě. Proto má naše manifestace formu pochodu. Symbolického vykročení po lepší cestě. J. Drnek

7 Dne 1. září 2015 odešel na věčnost pan Jiří Louda, Dr. h. c. válečný veterán, významný český heraldik a především upřímný a poctivý člověk. Pan Louda se narodil 3. října 1920 v Kuté Hoře, od roku 1952 však žil trvale v Olomouci, kde mu byl také v roce 2004 udělen čestný doktorát. Široké veřejnosti je pan Jiří Louda znám především jako autor současného státního znaku, jehož původní podobu navrhl již v roce 1968 a to zcela v souladu s historickým kontextem - proto je také současný státní znak věrným odrazem všech třech korunních zemí, které tvoří hranice naší současné vlasti (byť Slezsko pouze částečně). Do obecného povědomí vstoupil také jako autor znaku olomouckého kraje a mnoha znaků obecních. Jeho nejvýznamnější tištěnou prací se stala celosvětově proslulá publikace Lines of Susccession, kterou napsal spolu s profesorem Michaelem Maclaganem v anglické a francouzské mutaci. Jedná se o základní dílo v oblasti genealogie evropských panovnických rodů, které je dodnes považováno za podrobný, přehledný a velmi cenný zdroj informací ve svém oboru. Milý pane doktore, děkuji Vám srdečně nejen za Vaše fenomenální dílo, které zásadním způsobem zasáhlo problematiku pomocných věd historických, ale také za mnohá osobní setkání, díky kterým se i pro mne stala heraldika a genealogie celoživotní láskou. Byl jste nejen milým a laskavým učitelem, ale také přísným a důsledným zastáncem práva, když se erbů, titulů a jiných poct neoprávněně domáhali falešní šlechtici a jimi vedené spolky. Když proto budou o Vás nyní různí autoři psát, jistě nezapomenou citovat Vaše dílo, kéž by však o to důsledněji zachytili pro všechny ostatní čtenáře, jakým jste byl člověkem. Vaše upřímnost, pohostinnost a vstřícnost se totiž Vašemu úctyhodnému dílu bezezbytku vyrovná. V úctě Petr Nohel, předseda KČ Výročí zavraždění následníka trůnu Františka Ferdinanda d Este 1 červenec 2015 V neděli 28. června jsme si připomínali památku následníka trůnu Františka Ferdinanda d Este a jeho choti, české šlechtičny hraběnky Chotkové. Byli zavražděni nacionalistickým srbským teroristou Gavrilo Principem během státní návštěvy v Bosenském Sarajevu. Samozřejmá reakce Rakousko Uherska pak bohužel vedla k vypuknutí dosud nejkrvavější Velké války a následně k zániku říše, která zejména v 19. století poskytovala českému národu do té doby nebývale příznivé podmínky politického, kulturního, národního i ekonomického rozvoje. Je politováníhodné, že nejen v Srbsku těchto dní se teroristovi staví pomníky, u nás v Terezíně jsme po něm přejmenovali ulici. My vzpomínáme na následníka trůnů Františka Ferdinanda a jeho choť ve svých motlitbách. Předsednictvo Koruny České Vážení kolegové, níže uvádím svoji kondolenci, kterou jsem napsal v den úmrtí Theobalda hraběte Czernina na facebookový profil, kde bylo oznámeno. Tento text jsem doprovodil posléze dodatkem a poslal Děpoldu Czerninovi em, Tomáši Czerninovi rovněž mailem a Janovi na jeho profil na FB. Odpověděli Jan a Děpold, a to jak vidíte, velice hezky. Tomáš neodpověděl a lze se jen dohadovat, zda proto, že se dosud na mně (na nás) zlobí, za to, že jsme nevolili Jeho Jasnost již v 1. kole prezidentské volby či proto, že jednoduše nestíhá, ale to samozřejmě není důležité. Nevím, kdy je pohřeb a nevím, zda bych se ho mohl zúčastnit, myslím však, že bychom se měli pokusit dodat věnec či kytici. Hrabě byl, tak jako značná část jeho velké rodiny, jedním z nejvíce nám nakloněných (či nám ochotných občas naslouchat, přijímat nás, mluvit s námi, a to pěkně a vstřícně) šlechticů. Přeji krásné horké dny. Viribus unitis! Václav Srb. Vážený pane Czernine, dovolte, abych Vám vyjádřil svoji nejhlubší a upřímnou soustrast v souvislosti s úmrtím Vašeho otce. Příkladný šlechtic, příkladný křesťan, příkladný otec a manžel, příkladný hospodář tak jak je u šlechticů v drtivé většině případů běžné. Celým svým životem více než vrchovatě naplnil devízu noblesse oblige (šlechtictví zavazuje). Příkladný člověk a občan (v tom nejlepším, nezprofanovaném slova smyslu). Requiescat in pace! Věčná paměť! Toto jsem napsal v den zesnutí Theobalda, hraběte Czernina na facebook a k tomu dodávám jen to, že se cítím být poctěn tím, že jsem se s Vaším otcem měl tu čest několikrát setkat a rozmlouvat a poznat jej osobně. Nechť Vás Pán života i smrti, všemouhoucí Bůh Otec i Syn i Duch Svatý utěší ve Vašem zármutku a posilní do dalších dní. S projevem hluboké úcty Václav Srb, čestný předseda Koruny České (monarchistické strany Čech, Moravy i Slezska). Vážený pane Srbe, děkuji za Vaše vyjádření soustrasti s odchodem mého tatínka na věčnost. Osobně jsem Pánu Bohu vděčen za tatínkův život. Ve chvílích, kdy mi neskutečně chybí, jsem současně přesvědčen, že jsme spolu neustále. Děkuji za lidskou blízkost, kterou jste naplnil svou kondolenci. I to je v této chvíli významný dar! Děkuji! Děpold Czernin

8 V sobotu 27. června 2015 hostila Černo žlutá aliance (ve Slovinsku - Chorvatsku) v Jeruzalémě ve Slovinsku (nedaleko od starobylého chorvatského hlavního města Varaždin) celodenní Kongres evropských monarchistických organizací, kterého se vedle monarchistických organizací z Polska, Maďarska, Slovinska, Chorvatska a Itálie zúčastnila i delegace Koruny České. Kongres se konal z podnětu rakouských monarchistů. Jednalo se o první akci tohoto druhu a o průběhu ještě přineseme podrobnější zprávu. Zatím uveřejňujeme přednesené hlavní projevy čestného předsedy strany Václava Srba a místopředsedy Jana Bárty (také za Spolek Radecký). Dobrý den dámy a pánové, nejprve děkuji kolegovi Šimcovi a všem organizátorům za pozvání. Jmenuji se Václav Srb, jsem zakládajícím členem Koruny České, jejímž jsem byl v letech předsedou. Koruna Česká (monarchistická strana Čech, Moravy a Slezska) je jedna z nejstarších demokratických stran v bývalém Československu. Přestože jsme formálně vznikli v r. 1991, jsme právními pokračovateli disidentské iniciativy České děti z dob komunismu. Legitimistický princip v KČ definitivně zvítězil koncem 90. let. Od té doby udržujeme pravidelný písemný a v některých případech i osobní styk s Arcidomem Habsbursko - Lotrinským. Dělení politické scény na levici, pravici a střed považujeme za neblahé dědictví francouzské revoluce. Mnohé strany se navíc jako konzervativní a pravicové pouze označují a nejsou, což platí i o našich sociálních demokratech z druhé části politického spektra. Ti jsou totiž modelu západních sociálních demokracií vzdáleni asi stejně jako naše pravice západní konzervativní pravici. Pokud bychom se přesto měli takto vymezit, bylo by to napravo od středu, nejblíže ke křesťanskodemokratickému a křesťansko - sociálnímu proudu. Oficiálně jsme stranou bezkonfesní, ale v našich řadách jasně dominují křesťané, především katolíci. Ve vztahu k EU je náš postoj eurorealistický. Odmítáme ideovou a duchovní vyprázdněnost současné EU, sociální inženýrství, politickou korektnost, gender, radikální feminismus atd. Zároveň ovšem vidíme svůj úkol ve vztahu k EU nikoli v jejím boření, ale v trvalém úsilí o obhajobu křesťanského základu evropské civilizace, se zřetelem k odkazu judaismu a antiky. Považujeme za žádoucí, aby se EU skládala z historicky osvědčených podcelků, jakými jsou např. bývalá podunajská monarchie, severské země, Středozemí apod. Mohu citovat slova JCKV Otty Habsburského: Evropa je CELÁ Evropa. Musíme v budoucnu, třeba vzdáleném, počítat s členstvím VŠECH evropských zemí. Od r se účastníme všech typů voleb kromě prezidentských (komunálních, krajských, do českého i Evropského parlamentu). Z pohledu médií jsou naše výsledky neúspěšné, z pohledu některých politologů se o jednoznačný neúspěch nejedená. Jako všechny mimoparlamentní strany ale čelíme nedostatku financí, bojkotu a zesměšňování ze strany médií. S podobnými problémy se potýkají i ostatní demokratické mimoparlamentní strany ve většině zemí. I přes tyto potíže se voleb účastníme, neboť cítíme jako svoji povinnost vést boj, i kdyby se zdál marný. Naší akcí těšící se značnému ohlasu je Pochod za monarchii pořádaný každoročně v den neblahého výročí vyhlášení republiky 28. Října. Protože v našich zemích existuje více monarchistických spolků, ale ne stran, nabízíme před každými volbami jejím členům místa na našich kandidátkách. Na mezinárodním poli se snažíme spolupracovat se všemi monarchistickými organizacemi, v prvé řadě ze zemí naší bývalé společné vlasti. Dlouhá léta poluhracujeme s přáteli z SGA a navzájem se účastníme svých akcí. Také s polskými přáteli aktivně spolupracujeme a navzájem se podporujeme při našich akcích osobní účastí. Těšíme se rovněž na intenzívní spolupráci s monarchistickými subjekty VŠECH zemí bývalé společné vlasti a věříme, že tomuto shromáždění k tomu přispěje. K tomu nám pomáhej Bůh a veď nás Duch Svatý. Viribus unitis! Vážené dámy, vážení pánové, mé jméno je Jan Bárta, jsem členem předsednictva naší strany a předsedou Spolku Radecký Praha. Nejprve dovolte poděkovat za možnost před vámi vystoupit s krátkou informací o našem Spolku. Byl založen v roce 2011 k udržování památky maršála Jana Václava hraběte Radeckého z Radče, tohoto příslušníka staré zemské české šlechty a největšího vojevůdce naší monarchie v 19. století. Navazujeme na tradici, udržovanou do té doby tehdejším ředitelem Rakouského kulturního fóra v Praze panem doktorem Haugem. Hlavním cílem našeho snažení je získávat stále větší počet lidí pro správné pochopení historie našich zemí a jejich místa ve střední Evropě. Dalším cílem je obnova překrásného maršálova pomníku na Malostranském náměstí v Praze, autorů bratří Maxů. Byl odhalen dne 13. listopadu 1958 a odstraněn v poválečné hysterii v roce Na paměť odhalení pomníku pořádá náš spolek každoročně 13. listopadu od 17,00 setkání v Lapidáriu Národního muzea; v loňském roce se nás sešlo více než sto, desítky příslušníků historických vojenských jednotek a naši podporovatelé a příznivci. V letošním roce jsme byli pozváni na shromáždění řádu sv. Jiří v Kleinwetzdorfu, resp. na Heldenbergu. Naše delegace pozdravila Jeho Výsost následníka trůnu arcivévodu Karla Habsbursko - Lotrinského a setkat se s neosobně přímo u hrobu maršála Radeckého. Náš spolkový prapor byl při této příležitosti osobně Jeho Výsostí dekorován pamětní stuhou spolu s desítkami dalších praporů historických pluků. Několik fotografií ze slavnosti je možno u mne prohlédnout. V příštím roce, kdy oslavíme 250. výročí narození hraběte Radeckého z Radče, připravujeme větší setkání na 2. listopadu, resp. na nejbližší sobotu, pravděpodobně na zámku Třebnice u Sedlčan ve středních Čechách, který je místem maršálova narození. Doufám, že Vás další zprávy o našich aktivitách budou zajímat i v budoucnu, budeme Vás informovat.

9 Vážení přátelé vinárny, vinotéky a galerie U Posledního soudu, dámy a pánové, Jak bylo avizováno, v úterý dne od 18:18 hod. proběhla ve vinárně U Posledního soudu oslava 185. narozenin našeho císaře a krále blahé paměti, JV Františka Josefa I. Pohoštění a sklenička sudového veltlínského zeleného zdarma. Nabídka zahrnovala sice drobný, za to však navýsost reprezentativní vzorek rakouských a severoitalských pochutin, zejména masných a uzených (Ne tak proto, že bychom si snad nebyli vědomi toho, že náš moudrý panovník měl rád všechny jemu svěřené korunní země a jejich gastronomii stejnou měrou. Následkem neblahého historického vývoje došlo však, žel, k tomu, že zdaleka ne ve všech těchto korunních zemích si gastronomie zachovala úroveň, kterou měla za požehnané vlády FJ I. A pokud ano, tak jistě ne obecně a plošně. Zejména pak, jak ostatně nedávno podrobně popsala naše média, nelze vůbec srovnávat kvalitu potravin, nabízených v obchodech u nás a v Rakousku, a to bez ohledu na to, že se mnohdy jedná o obchody stejných názvů Přivezli jsme pro vás tedy tyto pochutiny přímo z bývalého císařského a královského rezidenčního a hlavního města Vídně, a to včetně pečiva). Při výše uvedené příležitosti proběhl malý festival zásadní rakousko - uherské značky vína, veltlínu zeleného. Během oslavy bylo rozléváno, kromě sudového i láhvové veltlínské zelené od nejlepších vinařů z Dolních Rakous, údolí Wachau a Moravy, a to za zvýhodněnou, jen v tento den platnou cenu. Šlo o cca různých druhů. Vystavené lahve byly k vidění do pondělí včetně. Skutečně, toto skvělé víno je plodem a produktem naší bývalé širší vlasti par excellence. Ano, jeho pravlastí je opravdu současné území zbytkového Rakouska, leč stejně je tento božský mok právoplatným domácím stříbrem dalších bývalých korunních zemí, především samozřejmě markrabství moravského. Naopak mnohé tzv. vinařské velmoci jej neznají, nebo znají málo. Pro zájemce o podrobnější info o veltlínu zeleném: Na závěr přikládám odkaz na velice zajímavý článek o osudech slavného Ženíškova portrétu císaře a krále z oficiálního bulletinu České akademie věd, který zároveň svědčí o ostudném, selektivním a neobjektivním přístupu k naší vlastní historii, neboť z něj plyne, že tento portrét musel být a do určité míry dosud je skrýván před veřejností. Věrná kopie v článku zmíněné zakladatelské listiny Akademie je trvalou součástí výzdoby naší vinárny již 5 let PÁNOVÉ, KTEŘÍ PŘIŠLI V C. a K. UNIFORMĚ, OBDRŽELI ZDARMA K POHOŠTĚNÍ DOKONCE CELÝ DŽBÁNEK! DÁMY, KTERÉ PŘIŠLY OBLEČENY DLE MÓDY DO R. 1918, ROVNĚŽ TAK! Václav Srb, čestný předseda KČ Přátelé, rád přeposílám zprávu od vážené paní Věry Blažkové, předsedkyně Spolku Praha - Cáchy. H Vážení přátelé, pro informaci Vám přeposílám tiskové zprávy z naší úspěšné akce v Cášské radnici Retrospektiva udělení Kulturní ceny Karla IV v Praze panu Malcelovi Philippovi, primátorovi města Cách a předání stříbrné medaile Karla IV. dřívějším členům poroty. A9_zelen%C3%A9 S pozdravem Vaše Věra Blažková Čerstvé vídeňské noviny, journaly a revue byly rovněž k dispozici! Akademický sochař Zdeněk Preclík, příslušník slavné výtvarné rodiny Preclíků, laskavě zapůjčil k příležitosti oslavy bustu FJ I. Tato busta je v prodeji v základním materiálu za ,- Kč a v litinovém provedení pak za ,- Kč. U Posledního soudu je nejen vinárna s vinotékou, ale i galerie. Vystavené artefakty jsou zásadně prodejné za netto cenu určenou autory, bez jakékoliv přirážky. V současné době probíhá velmi zajímavá výstava skotského malíře Graye Fairweathera Info o mistru Preclíkovi a bustě: I sociální prostředí má svoje zranění. Všechna jsou však způsobena tímtéž zlem, totiž ideou, že neexistují neoddiskutovatelné pravdy, které řídí náš život, a že lidská svoboda tudíž nemá meze. Zapomíná se, že člověk není pouze sebeutvářející se svoboda. Člověk netvoří sebe sama. Je duchem a vůlí, avšak rovněž přirozeností. S otcovskou starostlivostí nás vybídnul, abychom uznali, že stvoření je ohrožováno tam, kde se sami činíme posledními instancemi, kde všechno je pouze naším majetkem a všechno spotřebováváme jenom my sami. Stvoření se začíná horšit tam, kde nad sebou neuznáváme žádnou instanci, ale vidíme jenom sami sebe. Sv. otec František Encyklika Laudati si

10 K monarchismu se hlásí mnoho známých osobností u nás i v zahraničí Pokud by si člověk chtěl o monarchistech udělat obrázek jen podle toho, jak je obvykle prezentují hlavní média, nejspíš by došel k závěru, že jde o okrajový spolek komických podivínů, ne-li rovnou recesistů. Jiní lidé jsou zase přesvědčeni, že jde o nějaký šlechtický klub, usilující o získání ztracených výsad. Skutečnost je však mnohem zajímavější: monarchismus oslovuje lidi z nejrůznějších společenských vrstev a mimo jiné se k němu více či méně otevřeně hlásí i mnoho známých osobností z oblasti vědy, kultury i politiky v Českých zemích i v zahraničí. Zřejmě nejznámějším českým monarchistou je malíř Adolf Born, který se netají svou láskou k době starého Rakouska a často to dává najevo i ve svých obrazech. Mezi monarchisty ale patří či patřily i další české osobnosti, například písničkář a spisovatel Jan Vodňanský, herec Jiří Lábus, architekt David Vávra, politolog Alexander Tomský, historik Milan Buben, spisovatelé Ludvík Vaculík, Petr Placák, Jáchym Topol a Jan Drnek, básník Josef Hiršal. Evangelický duchovní, písničkář a bývalý poslanec Svatopluk Karásek řekl, že mít monarchii by bylo pro tento národ přínosem. Podnikatelka Dagmar Havlová (švagrová bývalého prezidenta Václava Havla) nechala pověsit v pasáži Lucerna kontroverzní sochu od Davida Černého, zpodobňující svatého Václava sedícího na břiše koně zavěšeného vzhůru nohama. S autorem sochy pak uzavřela smlouvu, že socha bude v Lucerně viset, dokud nebude v Českých zemích obnovena monarchie. K myšlence monarchie se hlásí či hlásilo i mnoho významných osobností v zahraničí. Například francouzský generál a pozdější prezident Charles de Gaulle, který vedl za 2. světové války úspěšný odboj proti nacistům, se neváhal postavit proti francouzské republikánské tradici, když řekl Jsem monarchista, republika není režimem vhodným pro Francii. Britský premiér Winston Churchill byl samozřejmě loajální vůči svému králi, a tedy byl monarchistou v podmínkách Velké Británie, ovšem na konci 2. světové války 8. května 1945 také přiznal, že bylo osudovou chybou odstranit monarchii ve střední Evropě: Tato válka by nikdy nemohla vypuknout, kdyby nebylo došlo k tomu, že jsme pod americkým a modernizačním tlakem vyhnali Habsburky z Rakouska a Hohenzollerny z Německa. Vytvořením tohoto mocenského vakua jsme otevřeli prostor pro to Hitlerovské monstrum, aby vylezlo ze své žumpy a zmocnilo se opuštěných trůnů. Nepochybuji, že tento názor není zrovna v módě... a o rok později, v dubnu 1946, mluvil opět v podobném duchu: Kdyby si Spojenci u mírového stolu ve Versailles nepředstavovali, že odstranění dynastií se staletou historií je ukázka pokroku, a místo toho dovolili Hohenzollernům, Wittelsbachům a Habsburkům vrátit se na své trůny, nebyl by tu žádný Hitler. Slavný německý sociolog a ekonom Max Weber stručně vystihl jednu z podstatných výhod monarchie oproti republice: Parlamentní monarchie plní roli, kterou volený prezident nikdy splnit nemůže. Formálně omezuje mocichtivost politiků, neboť v ní je nejvyšší úřad ve státě jednou provždy obsazen. Významný britský spisovatel C. S. Lewis, který je u nás nejznámější svou fantasy sérií Letopisy Narnie, ale je i autorem mnoha dalších významných knih, dobře popsal duchovní význam monarchie: Monarchie může být snadno zbavena kouzla, ale podívejte se na tváře, sledujte přízvuk těch, kteří se toho dopouštějí. Jsou to lidé, jejichž kořen v Edenu byl odříznut; k nimž nedolehne žádná ozvěna mnohohlasu a tance lidé, pro něž kameny položené v řadě jsou něčím krásnějším než oblouk. Ale i když touží po rovnosti, nikdy jí nemohou dosáhnout. Když se lidem zakazuje ctít krále, ctí místo toho milionáře, sportovce či filmové hvězdy, nebo rovnou prostitutky a gangstery. Protože duchovní podstata člověka potřebuje být nasycena stejně jako tělo; odepřete jí potravu a bude místo ní hltat jed. Slavný francouzský esejista Joseph Joubert napsal krásný aforismus: Kdo chce vládnout, má rád republiku. Kdo chce, aby se vládlo dobře, má rád monarchii. Do britského deníku Times přispěl v březnu 1996 Malcolm Winram s vtipným, ale výstižným popsáním politické situace s ohledem k monarchii: Politici, kteří debatují o budoucnosti monarchie, připomínají shromáždění pytláků, jež rozhoduje o budoucí roli hajného. Italský politik a min. předseda Francesco Crispi se ve prospěch království vyjádřil stručně a jasně: Monarchie nás spojuje; republika by nás rozdělovala. Náš císař a král František Josef I. také výstižně popsal to, co sám vnímal jako jednu z nejvýznamnějších rolí monarchie: Mým hlavním úkolem je ochránit mé národy před jejich politiky. Významný německý právník, obhájce křesťanů a židů před nacistickými soudy a později vůdce odbojové skupiny Adolf von Harnier řekl při své obhajobě v procesu za vlastizradu: Jsem věrný služebník svého krále a své země, nejen jako řádný občan, ale také proto, že jsem přesvědčeným monarchistou, jak politicky, tak intelektuálně. Tím myslím, že bez ohledu na svůj osobní vztah k bavorské a německé vlasti, věřím, že monarchie je nejúspěšnější forma vlády, kterou lidstvo během své historie poznalo. Francouzský ministr kultury a sociální demokrat Jack Lang řekl v říjnu 1993: Všiml jsem si, že konstituční monarchie jsou ty nejdemokratičtější země v Evropě. Nechápu, jak se o tom vůbec může vést diskuse. Britská politička a ministerská předsedkyně, baronka Margaret Thatcherová nechala promluvit své bohaté zkušenosti z politiky, když se v listopadu 1995 kriticky vyjádřila o úřadu prezidenta: Ti, kteří si představují, že pro funkci hlavy státu je politik vhodnější než monarcha, by se nejspíš měli seznámit s více politiky. Laureát Nobelovy ceny za literaturu, slavný francouzský romanopisec Anatole France řekl roku 1921 v reakci na výsledky První světové války: S každou zničenou monarchií se obloha stává méně nádhernou, protože přichází o jednu hvězdu. Republika je jen osvobozená ohavnost. Významný srbský konzervativní politik a spisovatel Vuk Drašković, který byl v dobách vlády Slobodana Miloševiče jedním z hlavních vůdců opozice a později

11 se stal mimo jiné ministrem zahraničí, dlouhodobě v srbské politice prosazuje myšlenku obnovy monarchie a sám vede jednu z monarchistických stran v srbském parlamentu. U příležitosti rozdělení federace Srbska a Černé Hory se vyslovil pro obnovu království: Toto je pro Srbsko historický okamžik; nový začátek postavený na dějinami ověřených a úspěšných pilířích, a to mluvím o pilířích království. Obnova monarchie má v Srbsku poměrně širokou podporu, posuďte sami: za nejlepší řešení politické situace Srbska ji označil jak patriarcha srbské pravoslavné církve, tak portál Balkans.com Business News. Zdroj: Vážení, dnes vzpomínáme smutné čtvrté výročí od skonu Jeho Císařské a Královské Výsosti Oty Habsburského! JCKV byl velkým, příkladným, zbožným a schopným mužem a Evropanem (zde si dovoluji velké písmeno). Jistě, a o tom jsem nikdy nepochyboval, by byl i dobrým českým králem. Vlastně proč by býval byl? Vždyť pro mnohé z nás jím byl doopravdy! Vzpomínám s láskou na osobní setkání s ním v Brandýse LP 2008 a věřte, že dá-li mi Bůh ještě bratru pár desítek let života, stejně na toto setkání nikdy nezapomenu, tak hluboký ve mně zanechalo dojem. Stejně tak vzpomínám na smutné loučení ve Vídni a tak nějak o dlouhých večerech přemýšlím, jak být zbožným a slušným občanem hodným tak velkého krále, jakým pro nás JCKV Otto Habsburský prostě byl! Zdravím z poklidných Čelákovic a přeji krásné letní dny... Váš v úctě Jarda Konečný Vážení kolegové a přátelé, s příjemným ochlazením po vražedných vedrech si dovoluji upozornit na výtisk Mladé fronty Dnes ze čtvrtka , kde na str. A1 a hlavně A2 jsou uveřejněny velmi zajímavé články, přinášející radostnou zprávu. Texty jsou uvedeny pod titulky - Kardinál Duka chce český Vatikán a Poutní místo za stovky milionů. Informují o velkorysém záměru důstojné obnovy Staré Boleslavi jako významného duchovního a kulturního evropského centra jako svatostánku české státnosti a uvádí dva nejvýznamější ochránce a patrony českých zemí sv. Václava a Blahoslaveného císaře a českého krále Karla I. Rakouského. Přeji všem krásný zbytek léta. Se srdečnými pozdravy z českého severozápadu Jan Mrzílek Dodejme, že toto je jedna z nejúžasnějších zpráv posledních dnů. Jestliže má v Českých zemích vzniknout poutní místo, středobod původu české státnosti a spirituality, a jestliže hned od počátku jsou ochránci této české státnosti zvoleni sv. Václav a blahoslavený Karel I. Rakouský, pak naše úsilí rozhodně nebylo marné. (Red) Výročí smrti JCKV Otty Habsburg-Lothringen Před čtyřmi léty dne 4. července 2011 zemřel ve svém domě v bavorském Pöckingu Jeho císařská a královská Výsost, následník českého královského trůnu Otto Habsburg-Lothringen. Byl prvorozeným synem posledního rakouského císaře Karla I. (českého krále Karla III.) a jeho manželky císařovny Zity. Po smrti císaře a krále Františka Josefa I. v roce 1916 se stal Otto korunním princem a následníkem trůnu. Na svou úlohu budoucího panovníka byl připravován od dětství. Po nešťastném rozpadu Rakousko - Uherska byl s celou rodinou vyhnán na portugalský ostrov Madeiru. Otto von Habsburg - Lothringen celý život věnoval své politické aktivity snahám o sblížení evropských národů, o svět bez zbytečných válek a též odporu vůči nejhorším zlům moderní doby, nacismu a komunismu. Dokladem vztahu Otty Habsbursko - Lotrinského k zemím Koruny české je fakt, že vůbec poslední dopis, který před svou smrtí nadiktoval, byl určen obyvatelům Brandýsa nad Labem u příležitosti vysvěcení kaple blahoslaveného Karla v chrámu Nanebevzetí Panny Marie ve Staré Boleslavi. Otto Habsbursko-Lotrinský 4. července 2011 v ranních hodinách zemřel obklopen svými nejbližšími. Jeho pohřbu z dómu sv. Štěpána ve Vídni, kde sloužil zádušní mši kardinál Schönborn, se mimo rodinných členů, zúčastnili jako smuteční hosté také rakouský spolkový prezident Heinz Fischer, spolkový kancléř Werner Faymann, bývalý spolkový kancléř Wolfgang Schüssel, rakouský ministr zahraničí Michael Spindelegger, a další osobnosti Rakouské republiky. Ze zahraničních hostů se zúčastnili lichtenštejnský kníže Hans Adam II. s chotí, český ministr zahraničí Karel Schwarzenberg, předseda Evropského parlamentu Jerzy Buzek, švédský král Karel XVI. Gustav s královnou Silvií, belgická princezna Astrid s manželem Lorenzem, arcivévodou Rakouským-Este a mnoho dalších. Smuteční průvod od svatoštěpánské katedrály ke Kapucínské hrobce, tradičnímu místu posledního odpočinku habsburských a habsbursko-lotrinských panovníků, provázely tisíce hostů a také čestná jednotka rakouské spolkové armády. Mezi přihlížejícími po cestě smutečního průvodu a u Kapucínské hrobky jsme byli vedle Maďarů, Slovinců, Chorvatů í my, čeští monarchisté, a loučili jsme se se svým králem. Zachováme navždy Vaši památku a modlíme se za Vás, Vaše Císařská a Královská výsosti. R:I:P

12 Září Vážení monarchisté a sympatizanti, níže naleznete text dopisu, zaslaného jménem naší strany Jeho Eminenci Dominiku kardinálu Dukovi, kterým podporujeme jeho rozhodnutí ve věci tzv. Prague Pride (týdne homosexuality v Praze). K tomu dovolte jen krátký komentář: dle našeho názoru se naši homosexuální spoluobčané těší všem právům a nikdo je nediskriminuje, nedehonestuje, nepronásleduje, nepřekáží jim v jakémkoliv druhu pracovního uplatnění, studia, kariéry a podnikání. Přejeme upřímně našim homosexuálním spoluobčanům vše dobré a ani v nejmenším nemáme v úmyslu zasahovat do jejich soukromých podniků, večírků a jiných soukromých akcí (když budou financovány z vlastních prostředků). Jsme skutečně hrdí na všechny spoluobčany, kteří spolu s námi považují za jediný skutečný základ existence státu (bez ohledu na jeho formu) opravdovou tradiční rodinu, kterou chápeme jako nezrušitelný a nezpochybnitelný svazek dvou osob opačného pohlaví, které nalezly odvahu společně žít, zplodit a řádně vychovat vlastní děti. Veřejné akce s prezentací jakéhokoli druhu sexuality považujeme za naprosto nevhodné. Sexualita je intimní záležitostí každého z nás. Exhibice v tomto směru rozdělují společnost a narušují výchovu nejmladší generace svým obsahem i vtíravým halasem. H. B. Vaše Eminence, Vážený pane kardinále, dovolte, abychom tímto listem vyjádřili svůj souhlas s Vaším prohlášením ze dne 27. července t. r., které se týká tzv. pochodu hrdosti. Jako politická strana, která se aktivně hlásí ke křesťanským hodnotám jako základu naší civilizace, a která si uvědomuje, že bez jejich obhajoby je v sázce i budoucnost našeho kontinentu, zastáváme názor, že podobné pochody jsou pouze manifestací politické odvahy, nikoliv důsledky reálné diskriminace, neboť homosexuální osoby v naší zemi nijak diskriminovány nejsou. Proto vítáme i odložení přednášek pražské Akademické farnosti v termínu konání pochodu, neboť tyto akce mohly vytvořit mylný dojem, že Katolická církev schvaluje nejen esteticky nevhodnou prezentaci takto vyčleněných osob, ale že schvaluje i jejich požadavky, které jsou avšak reálně v rozporu s církevní naukou. S prosbou o požehnání a s přáním všeho dobrého. Koruna Česká Pan kardinál v odpovědi na dopis Koruny České konstatoval, že jej těší každý takovýto ohlas, který se odvolává na křesťanské hodnoty jako základ naší civilizace. Přijetí vlastního těla jako Božího daru je nezbytné k přijetí a akceptaci celého světa jako daru Otcova a společného domu. Naproti tomu logika nadvlády nad vlastním tělem se někdy transformuje v logiku subtilní nadvlády nad stvořením Není zdravý postoj, který hodlá smazat pohlavní různost, protože se s ní již nedovede konfrontovat. Sv. otec František encyklika Laudati si Papež multikulti a čekání na Krále Zatímco emeritní papež promlouvá při předávání čestného doktorátu o tom, že evropská kultura je něčím výjimečná, jeho následovník v Jižní Americe říká: Jestliže si někdo myslí, že existují lidé, kultury nebo situace druhé, třetí nebo čtvrté kategorie, nedopadne dobře. Jednoduše mu chybí to nejmenší: neuznal důstojnost druhého člověka. Ano, logik z toho umí utéct, a říci, že výjimečnost Evropy neznamená, že jiné kultury jsou druhé kategorie. Ale nabízí se ještě jeden argument. Myslí to skutečně František vážně? Jeho výrok připomíná zvoleným slovníkem Bulgakova z Mistra a Markétky nejsou ryby druhé jakosti. Prima rád, špatný nerad František se, stejně jako celá parta okolo Azazela (Ďábla), úzkostlivě vyhýbá slovu DOBRÝ. Vzít vážně důstojnost druhého jistě, to je třeba. Ale přeci jen je diskutabilní, jestli není dost DOBRÉ, že některé středo a jihoamerické kultury se svými lidskými oběťmi byly utopeny v krvi, a v této části světa zůstaly dodnes živé jen takové kultury a takové formy tradičních kultur, které jsou s křesťanstvím kompatibilní tedy přejaly od něj to nejdůležitější jistý způsob myšlení, který obsahuje univerzalitu a zároveň úctu k člověku. František realizuje velkolepý projekt - chce změnit struktury světa. Aby to mohl provést, chce se vyhnout těm největším konfliktům potřebuje spojence a to znamená, že v mnoha ohledech nepojmenovává věci pravými jmény. Má strategii a naplňuje ji obdivuhodné. Jako analytik ale vidím i rub takovýchto pozičních výhod František kudy chodí, tudy trousí návody na to, jak začít u čistoty srdce. To je jistě třeba. Ale každý začátek potřebuje pokračování, a jím nabízená otevřenost pro druhé tu nestačí. Trochu se obávám, že tu arcipastýř chystá jako světovou megaakci křížovou výpravu dětí : posílá do světa lidi vyzbrojené vnitřní opravdovostí a modlitbou, ale zcela bezbranné ve všem ostatním. V rozumu, dovednostech vládnutí, schopnosti rozhodovat tam, kde srdce nestačí. A tak se jen rozhlížím, kde se najde nějaký Karel Martel, který z těch hezkých řečiček postaví něco solidního, pochopí, že evangelijní nastavení druhé tváře je jen obraz. Pochopí, že dobro je protikladem zla a že se o tom nediskutuje. Pochopí, že pokud budou katolíci hodní a hloupí, brzy na to dojedou. Čekám na to, kdy se najde Král, ten, kdo se nesmíří s tím, co je nyní hlásáno jako jediná evangelijní cesta. Psáno pro monarchistický zpravodaj Josef Štogr Odkazy: Citovaný text papeže Františka: Odkaz na text Benedikta XVI ze stejné doby:

13 Lidská existence se zakládá na třech těsně souvisejících a základních vztazích: k Bohu, k bližnímu a k zemi. Podle Bible byly tyto tři vitální vztahy zlomeny nejenom zvnějšku, ale také v našem nitru. Tímto zlomem je hřích. Harmonie mezi Stvořitelem, lidstvem a celým stvořením byla zničena, protože se nám zachtělo stanout na místě Božím a odmítli jsme se považovat za omezená stvoření. To znetvořilo také povahu příkazu podmanit si zemi (srov. Gn 1,28) Sv. otec František Encyklika Laudato si

14 Září Nejkrásnější fotky britské královské rodinky: Kate s Williamem a jejich děti by mohli dělat reklamu na štěstí 10. července 2015 Velká Británie prožívá díky vévodkyni z Cambridge (33) svou největší mediální slávu. V celé historii této velmoci snad neexistovala dokonalejší rodina než ta, již tvoří Kate s Williamem a jejich dva potomci. William (33) a jeho krásná žena se těší popularitě, o jaké si mohou princův otec Charles s Camillou nechat jen zdát. Vévodkyně z Cambridge se stala miláčkem celého národa a poté, co přivedla na svět princezničku Charlotte, ji Britové milují snad více než úřadující královnu Alžbětu II. Nyní čtyřčlenná rodina prince Williama je pro média po celém světě zajímavější než ty největší celebrity z šoubyznysu. Z jejich fotografií totiž vyzařuje až nakažlivá spokojenost, což dokazují i nádherné oficiální snímky z křtin Charlotte, jež pořídil Mario Testino. Buckinghamský palác zveřejnil čtyři kouzelné momentky dokazující, že Kate a William mají štěstí na rozdávání. Ať už Vévodkyně z Cambridge pózuje s malou Charlotte či její manžel s téměř dvouletým Georgem, jde o záběry, z nichž vyzařuje harmonie. Vážení a milí, právě jsem zaznamenal, že Řekové v referendu odmítli podmínky věřitelů, což může znamenat odchod Řecka z eurozóny a návrat k vlastní měně. Ta věc svádí k černobílým výkladům, tak bych ji preventivně trochu rozčlenil. - Především to neznamená odchod Řecka z EU, i když to může být první náznak drobení EU. - Je asi pravdou, že si Řekové léta žili trochu nad poměry, což je mírně řečeno rozmazlilo. Při vstupu do eurozóny prý levicová vláda falšovala statistiky. Od konce války dostávali velké reparace od Němců a místo, aby je investovali do státní infrastruktury, projedli je. Když reparace skončily, brali si půjčky, aby udrželi svým lidem navyklý životní standard. Dluhy se mají platit, nic proti tomu. Myslím ale, že Řekové v referendu odmítli cosi jiného, než platit dluhy. Odmítli zadlužení jako způsob, jak někoho kontrolovat a ovládat, dluhy jako nástroj manipulace. To je fenomén, který dosti výrazně charakterizuje současnou podobu EU a vyvolává stále větší odpor. Není náhodou, že na tento jev nenažranosti a touhy mocensky ovládat druhé pomocí peněz, koupených justicí a institucí poukázal i svatý otec ve své poslední encyklice. Tento jev totiž jednoznačně vede k rozkladu, nikoliv k soudržnosti. - Podobný proces a odpor vyvolaly tytéž snahy bostonských bankéřů v USA v polovině 19. století a USA pak mohly být udrženy v celku jen prostřednictvím občanské války. V případě, kdy by se začala rozpadat EU, to dnes nebude možné řešit násilím ani válkou. Odpadání států od EU by ale zřejmě vyvolalo návrat k nacionalismu. V posledním roce se stále častěji na cestách setkávám s velmi potěšujícím fenoménem, a to v různých částech našich zemí. Narážím na lidi, kteří se z měst vrací na venkov, k půdě. Tito mladí lidé zakládají farmy i docela malá hospodářství, sdružují se v místě do společenství, pomáhají si, žijí nějak kulturně a většinou jde o křesťany. V jejich společenství se objevují a působí úplně neznámí mladí faráři a duchovní. Společenství opět využívají krajinu a pozemky hospodářsky citlivě, nesnaží se zbohatnout, ale docílit co možno největší míry nezávislosti na systému. Vytváří zcela odlišný a přirozenější kulturní svět postavený na vztazích, rodinách a víře, ne na majetku a obchodu. Je to pro mne nečekané a objevné, a je to podle mne správná cesta. Stát se může zadlužit, ale moji kozu mi nikdo nevezme a mé přátele také ne. Když jsem do značné míry potravinově soběstačný, pro systém je těžké mne přinutit hlasovat tak, jak by někdo nahoře chtěl, pokud nesáhne k násilí, nespravedlnosti a bezpráví. Narazil jsem letos na tyto komunity v severních i ve východních Čechách a je jich již jistě mnoho. Vytvářejí sebevědomé a svobodomyslné lidi s nezávislým pohledem na svět a s odstupem. Nesoutěží, nepoměřují se, jsou rádi spolu. Kultivují a spravují svou malou část světa. Neškudlí vklady v bankách a slovo sociálka už mnozí ani neznají. Nevím, jestli mají Řekové něco podobného. Každopádně je to fenomén, kterému nevadí EU, ale dluhoví manipulátoři se v tomto prostředí příliš nechytají. Mám z toho radost. HD Zapomíná se tak, že čas je nadřazen prostoru, a že jsme vždycky plodnější, když se zabýváme zrodem procesů než ovládnutím mocenského prostoru. Velikost politiky se ukazuje tehdy, když se v obtížných momentech jedná na základě velkých principů a myslí na obecné dobro v dlouhodobé perspektivě. Sv. otec František Encyklika Laudato si

15 Září Dobrý den přátelé, zasíláme několik vzpomínek na krásnou 3. poutě za obnovu království na Sv. Hostýn. Škoda jen, že pouze 4 monarchisté mají zájem o obnovu království. O něčem to vypovídá. Někdy ale méně je více. K poctě Boha a krále S úctou Josef Trlica Zemská společnost Koruny České na Moravě svolala X. Zemský moravský sněm který proběhl 29. srpna 2015 v Olomouci. Sněm začal v 8:00 hod. bohoslužbou v chrámu sv. Mořice nedaleko Horního náměstí. V 10:00 hod. byly slavnostně zahájeny Oslavy maršála Radeckého na Horním náměstí v Olomouci, do jejichž průběhu bylo jednání sněmu zakomponováno. Po obědě (12:30 13:30 hod.) začalo jednání sněmu v prostorách Hauenschildova paláce na Dolní náměstí slavnostním zahájením, uvítáním členů a hostů, schválením programu. Dále byla přednesena zpráva o činnosti v Markrabství moravském. Poté zprávy předsedů místních společností, projevy hostů, diskuse, usnesení a závěr. O MZS přineseme ještě podrobnější informace, jakmile se k nám dostanou. (Red) Konzumistická vize člověka podporovaná soukolím nynější globalizované ekonomie vede k homogenizaci kultur a nezměrnému oslabení kulturní rozmanitosti, která je pokladem lidstva. Domnívat se proto, že všechny těžkosti vyřeší uniformní normy či technické zásahy vede k opomíjení složitosti místních problematik, jež vyžadují aktivní účast obyvatel. Nové procesy řízení nemohou být vždy integrovány do modelů stanovených zvnějšku, nýbrž do těch, které pocházejí ze samotné místní kultury. Encyklika Laudato si Řídící rada Sdružení monarchistů Brno, z. s., si vás dovoluje pozvat na pravidelnou, už zářijovou Tematickou středu 2015, konanou dne 16. září 2015 v 18,00 hod. v Klubu zastupitelů města Brna na Mečové ulici 5. Aktuálně zařazené téma zní - Kulové blesky historických stěhování národů v Evropě Přednáší a následnou besedu k tématu řídí dr. Luděk Šubert Předpokládaný program (s poněkud netradičním zahájením) 18:00 18:20 Zvací informačně-organizační vstup ke mši svaté za blahoslaveného JCKV Karla I. Rakouského, konané v neděli v 10:30 hod. v diecesní katedrále sv. Petra a Pavla v Brně. Týká se i možných doprovodných akcí v sobotu :20 19:00 úvodní slovo k hlavnímu tématu večera. 19:00 19:10 občerstvovací a úlevná pauza. 19:10 20:00 diskuse k oběma nastoleným problémům. Více zde:

16 Září Radecký , občanské sdružení Cílem je obnova pomníku Jana Václava Josefa, hraběte Radeckého z Radče na Malostranském náměstí v Praze u příležitosti 250. výročí jeho narození. Naším webmasterem je Matěj Čadil, adresa pro y je info@radecky.org. Za Radu o. s. Radecký Jan Bárta, Jarmila Štogrová Ve čtvrtek se konala předprázdninová schůze v Juditině věži Karlova mostu. Schůze byla zahájena předsedou a pochodem Radeckého. Poté byl představen prapor a poděkováno za mimořádný finanční příspěvek na pořízení praporu pp. Žalskému, Čadilovi, Třešňákovi, Weissovi, Koťátkovi, Bártovi. Následovalo promítání fotografií ze setkání v rakouském Heldenbergu a z dekorování praporu JCKV Karlem Habsbursko - Lotrinským pamětní stuhou. Přítomní členové byli s praporem fotografováni. Byla přednesena Zpráva o činnosti od únorové členské schůze. Byly vypracovány nové stanovy (a změna názvu z Radecký o. s. na Spolek Radecký Praha) schválené na únorové schůzi, které byly následně registrovány u rejstříkového soudu. Někteří členové se zúčastnili na Audienci u císaře Karla v Brandýse. Byly vytištěny pohlednice s pomníkem Radeckého s německým textem pro Heldenberg. Pan Čadil podal informace o webových stránkách, proběhla inovace stránek. Připravovalo se setkání Lapidárium Mimořádné úsilí bude po následujících 16 měsíců věnováno přípravě oslavy 250. jubilea maršála Radeckého. Předseda vytvořil z Rady spolku a dalších členů pracovní tým, jehož členové se soustředí přednostně na přípravu oslav. V roce 2016 bude ve Vídni konána veliká výstava o JCKV Františku Josefovi I. Rada spolku navrhla společnou návštěvu, ideálně spolu s dalšími podobně zaměřenými sdruženími a spolky. K datu schůze měl spolek 49 řádných členů + pět členů Rady. Od únorové schůze byli přijati dva noví členové. Z dotazu p. Perlíkové vznikl nápad soustředit bibliografii o maršálu Radeckém a uveřejnit na stránkách spolku. V podstatě vyčerpávající bibliografii obsahuje kniha Havel, Romaňák: Maršál Radecký. Rada spolku byla přítomnými pověřena pokračováním v přípravě akcí v roce Vážené dámy, vážení pánové, přátelé, náš spolek chápu (a věřím, že i my všichni) jako sdružení lidí, kteří se dobrovolně spojili, protože chtějí společně pracovat na změně obecně přijatých deformací našich národních dějin v 19. století, konkrétně na rehabilitaci památky maršála Radeckého a obnově jeho pomníku na Malostranském náměstí jak máme ostatně popsáno ve stanovách spolku. To není malý úkol, který je splnitelný jen tehdy, podržíme-li se slov naší císařské hymny...společné kde vládnou síly, snadno se vše vykoná. Když se ruka k ruce vine, tak se dílo podaří... Bez aktivní účasti nás všech to prostě nepůjde. Vyzývám všechny naše členy, kteří se zatím aktivně života spolku nezúčastňují, aby zvážili své možnosti a schopnosti. Prosím Vás, abyste iniciativně nabízeli pomoc při plnění zcela konkrétních úkolů, o kterých se dozvídáte z rozesílané korespondence, např. z výše uvedeného zápisu. Jsme spolek dobrovolníků, o to by to mělo být samozřejmější. Věřte, že připravit všechno, co si plánujeme, nelze v několika aktivních jedincích, musí nás na to být víc! Těším se tady, že se v nadcházejícím období budeme vídat a bavit se vzájemnou spoluprací. Jan E. Bárta Souhrn námětů pro 250. jubileum narození maršála Jana Václava hraběte Radeckého z Radče Pro připomenutí: Pozdější polní maršál Radecký se narodil dne v Třebnicích, dnes součásti Sedlčan. Toto datum v roce 2016 připadá na středu, oslava by se mohla konat v sobotu v Sedlčanech. Následuje pak za týden neděle , naše tradiční setkání v Lapidáriu. Vycházím z představy, že oslavy jubilea (pracovně R 250) vytvoří jakési pásmo připomínek, např. publikace by mohla vyjít již na jaře Dále je potřeba si uvědomit, že ten rok budou oficiální oslavy narození Karla IV., rok 2016 je také úmrtním rokem JCKV Františka Josefa I. a nástupu na trůn Bl. Karla Rakouského (a na něco jsem určitě ještě zapomněl). Takže se mezi takové akce musíme vejít a prosadit se, což nebude jednoduché. 1) Vydání jubilejní publikace. Přislíbeno možné finanční spoluzajištění městem Sedlčany. Obsahové zajištění, výběr autorů atd. zajistí Spolek Radecký Garanti projektu Jubilejní publikace: Doc. Zdeněk Hojda, Jarmila Štogrová. 2) Slavnost v Sedlčanech v sobotu s následujícím možným programem (garant a koordinátor J. Bárta): * Mše svatá v kostele sv. Martina (svěcení praporu SR) * Umístění desky na kostele s připomenutím rodičů. * Dekorování praporů přítomných historických vojenských jednotek v prostoru před kostelem. * Nástup a přehlídka historických vojsk na náměstí. * Odhalení pamětní desky maršála R. na některém domě na náměstí.

17 * Veřejný seminář (kolokvium, setkání) v kulturním domě, kde pro veřejnost vystoupí autoři statí Jubilejního sborníku (garanti obsahové části Jar. Štogrová, doc. Hojda) Zvážena bude účast domácích i zahraničních hostů: Ministři kultury a obrany, poslanci (ODS, TOP09). Velvyslanec Rakouské republiky, velvyslanec Italské republiky, Polska, Maďarska, Chorvatska, Slovinska. Caesar Radetzky z Vídně. 3) Výstava v Muzeu Sedlčanska vernisáž (ředitel muzea Mgr. David Hroch). 4) Další možné akce v rámci našeho Roku maršála Radeckého: * Pokud to bude umožněno, vzpomenout při Audienci u císaře Karla, kde ale bude ústředním tématem nejspíše výročí nástupu JCKV bl. Karla na trůn. * Setkání v Lapidáriu 2016, , neděle. Zdravím srdečně, vážené dámy a pánové, kamarádi. V sobotu jsem v rámci výletu po stopách Přemysla II. Ottokara samozřejmě navštívil ve Vídni ta nejdůležitější místa; dovoluji si tedy poslat pár obrázků: K pomníku maršála Radeckého jsem položil větévku se stuhami Spolku Radecký Praha, v Císařské hrobce u Kapucínů jsem položil stuhy Koruny české (a s velkým potěšením vyfotografoval u rakve císařovny Zity krásnou kytici našich Moravanů) a u Augustiniánů jsem zapálil svíci u postranního oltáře bl. Karla I. Jako vždy velký zážitek, o který se takto dělím i s Vámi. FACTA NON VERBA H. B. Rok 2016 bude skutečně plný událostí: narozeniny českého Krále Karla I. (známějšího jako římský císař Karel IV.), úmrtí Františka Josefa I. a nástup na trůn bl. Karla Rakouského a koncem roku pan maršál. Bude co dělat, abychom se prosadili. Dalším tématem je zintenzivnění publicity a propagandy maršála a jeho pomníku. H. B. Právě jsem byl osloven autory vítězného návrhu ze soutěže na úpravy Malostranského náměstí, kteří mne požádali o konzultace k umístění pomníku a souvisejícím problémům. Magistrát u nich objednal další stupeň projektové dokumentace, tedy studii. Modleme se za zdar našich zbraní! H. B. Vážení přátelé, včera k večeru ( ) na ČRo 2 mluvil velmi zajímavě Luděk Frýbort o výsledku svého studia islámu a o svých pohledech na současné dění. Níže najdete link na archiv ČRo, velmi doporučuji těch 30 minut věnovat poslechu. rava/ludek-frybort-v-islamu-clovek-nema-svou-vlastni- vuli-svou-zodpovednost-tim-padem-ani-svedomi V úctě H. Bárta 1. září zemřel autor státního znaku a významný český heraldik Jiří Louda. Za spolek byla odesílána kondolence.

18 Památník v Korutanech Tento pátek až neděli jsem byl s kamarády z 28. IR Praha a s dr. Novákem opravovat památník na bývalé frontě Velké války v Korutanech. Posílám obrázkový seriál z té cesty. Jan E. Bárta Detail nového reliefu. Dílo pana Pokorného, laminát a kovový prach. Osadili jsme na epoxidový tmel, na místě vytvořený z pryskyřice a vápencových drtí do tří předvrtaných otvorů 6 mm. Tento památník, vybudovaný vojáky a důstojníky II. batalionu 28. pěšího regimentu Praha, byl odhalen při polní mši dne uprostřed těžkých bojů na Italské frontě. Památník byl vztyčen v horách nad Straniger Alm u městečka Kirchbach, v nadmořské výšce téměř m, několik metrů od italské hranice jižních Korutan. Ve dnech , po sto létech, se k památníku vydává expedice historického 28. pěšího pluku Pražské děti poté, co se o existenci památníku dozvídá. Další den, v sobotu , začínáme pracovat. K večeru je hotovo. Deska památníku očištěna od mechů a lišejníků, osazen relief JCKV Františka Josefa I., obnoven nápis do původního barevného stavu, dokončeny drobné terénní úpravy, doplněny odpadlé vápencové balvany tvořící opěrnou mohylu, v nejnutnějším rozsahu doplněno nezbytné maltování mezi kameny, celek doplněn v okolí nalezenými dělostřeleckými nábojnicemi...

19 Honzo a Hynku, přeposílám Vám k uveřejnění - týká se hlavně c. k. voj. vysloužilců. Ti naši ze Svazu tam byli i přítomni. Myslím,že tuto chvályhodnou akci,kterou podnítil a spoluorganizoval Mgr. Milan Rosenkranc, ředitel oblastního muzea v Děčíně,je potřeba prezentovat nejenom jako podnět pro ostatní... Servus a dík za uveřejnění. Jindra Sobota 25. července 2015 Vážení přátelé, vítám vás na dnešním slavnostním odhalení pomníků děčínským občanům padlým ve válkách 1866 a Vítám zde i primátorku města Děčína paní Mgr. M. Blažkovou, zástupce Krajského vojenského velitelství v Ústí nad Labem pana pplk. Jana Schwarzbacha, P. Vojtěcha Suchého z Tovaryšstva Ježíšova a další hosty. Sešli jsme se zde dnes, abychom při příležitosti blížícího se 101. vyhlášení první světové války, slavnostně odhalili pozůstatky dvou pomníků padlým děčínským občanům, na které se v nedávné minulosti neprávem zapomnělo. První pomník, věnovaný památce 228 obyvatelů města Děčína, padlým v letech na bojištích světové války, stával až do roku 1956 v parčíku u Nerudovy ulice. Z celého pomníku se zachovalo pět pískovcových desek se jmény obětí, které dlouhá desetiletí ležely nepovšimnuty na hřbitově na Folknářích. Druhý zaniklý pomník, původně umístěný jižně od kostela sv. Václava a Blažeje, upomínal na 72 obětí z řad obyvatel okresu Děčín padlých v prusko-rakouské válce v roce Pomník, silně poškozený při ruském bombardování města v roce 1945, byl později prodán k rozebrání na kamenický materiál. Dvě z pamětních desek se při demolici dostaly do kostela a jako zázrakem se dochovaly do dnešních dnů. Na základě iniciativy Oblastního muzea v Děčíně a ve spolupráci s Děčínsko - podmokelskou vlastivědnou společností, rozhodlo město Děčín o částečné renovaci obou pomníků a jejich důstojném umístění na vojenském pietním místě u kostela sv. Václava a Blažeje. Záměr města nebyl veden jen snahou o uctění památky mrtvých, ale vycházel i ze zákona č. 122 /2004 Sb. o válečných hrobech, který ukládá obcím pečovat o válečné hroby bez ohledu na jejich původ. Na všechny padlé je podle tohoto zákona nazíráno jako na oběti válek a nejsou posuzovány podle státní příslušnosti či národnosti. Vybudováním nového vojenského pietního místa u kostela sv. Václava a Blažeje se tak město Děčín hlásí ke své bohaté historii i k památce těch, kteří naše město v minulosti budovali a položili své životy na bojištích obou válek. Se zřízením pietního místa vydal dne 15. července 2015 souhlas i Odbor pro válečné veterány Ministerstva obrany ČR. P. Vojtěch Suchý, SJ Na závěr dnešní akce vzdejme všem padlým alespoň hold hymnou státu, pod jehož prapory bojovali a umírali na bojištích obou válek. Desky vysvětil vikář Vojtěch Suchý od jezuitů.

20 Dětský den s pejskem a také s Klubem vojenské historie v Rakovníku Rakovník Základní organizace Českého kynologického svazu v Rakovníku uspořádala v neděli od 10,00 hod na cvičišti psů v Rakovníku Dětský den s pejskem a soutěž o nejhezčího psa. Pro zpestření programu čekalo na přítomné ve 13 hodin předem dohodnuté překvapení. Za zvuku sirény se najednou u vchodu objevil džíp americké armády a v něm vojáci v uniformách armády USA. Nebyli to praví vojáci, ale členové Klubu vojenské historie (KVH) v Rakovníku v čele s jeho předsedou ing. Jiřím Svobodou. Ten je také majitelem vojenského džípu vzor 1943, který sám z torza po částech zrenovoval přesně tak, jak vypadal za 2. světové války. Ostatní členové KVH z tzv. sekce 1. světové války a Rakousko - Uherska se dostavili těsně před příjezdem džípu. Byli tři: Josef Pánek, Jindřich Lipecký a Karel Suchý. První dva měli na sobě uniformy c. k. vojenských vysloužilců a třetí uniformu setníka (kapitána) rakousko - uherské armády. Tuto skupinu vedl Josef Pánek, současný velitel Rakovnické župy Svazu c. k. vojenských vysloužilců zemí Koruny české. Jedním ze zakládajích členů (včetně rakovnických vysloužilců) je Jindřich Lipecký. K. Suchý se stal členem teprve nedávno. Byl pozván i dlouholetý kamarád vysloužilců Miroslav Franěk. Měl uniformu Sboru rakovnických ostrostřelců a po předchozí dohodě přijel těžce" ozbrojen puškou ruské výroby zn. Mosin z 1. světové války a replikou pušky předovky z 2. pol. 19. století. Pan Franěk seznámil děti s těmito zbraněmi a v patřičné vzdálenosti od pejsků nechal některé starší chlapce i vystřelit z Mosinu, ve kterém byly samozřejmě slepé náboje. Jiří Svoboda se svou druhoválečnou skupinou předvedli dětem americké uniformy a vyprávěli jim i o bojích armády USA za války ve světě i u nás na západě Čech. Také nechali zájemce zastřílet si z vojenské vzduchovky. Hlavně kluky zajímal i velitelský džíp, ve kterém některé děti jeho majitel povozil po hřišti. Naše členy dobře doplňovali i zástupci Hasičského záchranného sboru z Rakovníka s ukázkou vodního děla a hašení požáru A ještě na závěr děti a hlavně dospělí se ptali na rozdíl mezi ostrostřelci a vysloužilci. Ostrostřelci byli střelci ve městech, vyzbrojeni nejdříve luky, později palnými zbraněmi. Původně měli bránit města proti útočníkům a zajišťovat pořádkovou službu, hlídkovou činnost apod. Když jejich úlohu převzala armáda, četnictvo či policie, stal se z ostrostřelců postupem času prestižní zájmový spolek měšťanů s krásnými uniformami a praporem. Každoročně pořádali mimo jiné i střelby do malovaných terčů, což byla vždy velká společenská událost. V Rakovníku byl tento sbor založen v roce 1514 a obnoven několika nadšenci v roce 1995, tedy právě před 20 lety. Dětský den s pejskem Autor: Archiv Spolku vojenských vysloužilců arcivévody Reinera Vysloužilci byli vždy vysloužilí vojáci rakousko - uherské armády. Jejich spolky vznikaly na našem území ve velké většině až po prohrané prusko - rakouské válce 1866 (bitva u Hradce Králové). Jejich hlavním posláním se stala dobročinná a charitativní činnost ve prospěch vlastních členů. Vysloužilí vojáci se často obtížně zapojovali do civilního života. Proto se sdružovali do těchto spolků a vzájemně si finančně i jinak vypomáhali. Spolky veteránů byly prakticky v každém městě či větší obci a patřily k nejpočetnější a nejmasovější společenské organizaci v Čechách, na Moravě i Slezsku. Měli rovněž krásné uniformy vojenského střihu a podobně jako ostrostřelci nosili nejdříve klobouky s peřím (fedrpuš), později po roce 1900 z praktických důvodů vyměnili klobouky za tzv. komínky tmavomodré či černé, podobné důstojnickým. Neměli hodnosti, pouze funkce, a nenosili palné zbraně. Stříleli pouze z moždířů (např. při církevní slavnosti Božího těla). Měli rovněž svůj krásný spolkový prapor s císařským znakem a názvem spolku a města - obce. Na límcích uniforem byl zlatý planoucí granát, který se stal symbolem vysloužilců, podobně jako kovové knoflíky s písmenem V (veterán-vysloužilec). V Rakovníku byl tento spolek založen v restauraci U Zlaté štiky v roce 1883 a obnoven byl několika nadšenci v roce Celorepublikový Svaz vysloužilců byl nově založen v roce 2011 a má sídlo v Císařském u Šluknova. Jeho posláním je mimo osvětové činnosti (výstavní, publikační apod.) i pomoc místním samosprávám při realizaci oprav poničených pomníků či památníků hlavně obětem 1. světové války místním rodákům. Další informace pro zájemce jsou m. j. na webových stránkách Oba spolky měly své patrony (místní šlechtic, starosta města či obce či jiné osobnosti politického a hospodářského života). Města a obce také podporovaly tyto spolky morálně i finančně. Za to se ostrostřelci i vysloužilci podíleli buď na vyžádání či z vlastní iniciativy v plné parádě na významných událostech v místě. Např. při oslavách státních i církevních svátků či výročí, pietních aktů, stafáží při významných návštěvách apod.