VYSOKÁ ŠKOLA POLYTECHNICKÁ JIHLAVA. Vývoj kvality života u pacienta se syndromem diabetické nohy

Transkript

1 VYSOKÁ ŠKOLA POLYTECHNICKÁ JIHLAVA Katedra zdravotnických studií Vývoj kvality života u pacienta se syndromem diabetické nohy Bakalářská práce Autor: Hana Zábojová Vedoucí práce: Mgr. Jana Truplová Jihlava 2015

2

3 Anotace Bakalářská práce se zabývá kvalitou života pacientů se syndromem diabetické nohy. Cílem bylo zjistit kvalitu života nemocných, u kterých se již rozvinul syndrom diabetické nohy. Bakalářská práce je rozdělena na část teoretickou a praktickou. V teoretické části je vysvětlen pojem kvalita života, popsán diabetes mellitus, příznaky onemocnění, diagnostika a terapie. Dále se zde zabývám syndromem diabetické nohy, vyšetřovacími metodami, terapií a prevencí. V praktické části jsem zjišťovala dotazníkovou metodou kvalitu života pacientů, u kterých se již rozvinul syndrom diabetické nohy. Výsledky výzkumu prezentuji v tabulkách a uvádím také doporučení pro praxi. Klíčová slova Diabetes mellitus, defekt, syndrom, kvalita života.

4 Die Anotation Die Bakkalauarbeit beschäftigt sich mit der Lebensqualität von Patienten mit dem diabetischen Fußsyndrom. Das Ziel war es, die Lebensqualität der Kranken festzustellen, bei denen bereits ein Syndrom des diabetischen Fuß entwickelt hat. Die Bakkalaurbeit gliedert sich in den theoretischen und praktischen Teil. In dem theoretischen Teil wird der Begriff Lebensqualität erklärt, Diabetes Mellitus, die Symptome und Therapie der Krankheit und die Diagnostik beschrieben. Weiter beschäftige ich hier mit dem diabetischen Fußsyndrom, den Untersuchungsmethoden, der Therapie und der Prävention. In dem praktischen Teil habe ich durch einen Fragebogen Lebensqualität der Patienten, bei denen bereits ein diabetischen Fußsyndrom entwickelt hat, festgestellt. Die Ergebnisse der Forschung präsentiere ich in den Tabellen und erwähne auch Empfehlungen für Praxis. Die Schlüsswörter: Diabetes Mellitus, diabetisches Fußsyndrom, die Lebensqualität, der Defekt.

5 Poděkování Chtěla bych poděkovat vedoucí bakalářské práce paní Mgr. Janě Truplové za odborné vedení mé práce, cenné rady a připomínky. Děkuji také rodině, především své tetě za podporu a pomoc, kterou mi poskytovala během celého studia a při psaní bakalářské práce.

6 Prohlášení Prohlašuji, že předložená bakalářská práce je původní a zpracoval/a jsem ji samostatně. Prohlašuji, že citace použitých pramenů je úplná, že jsem v práci neporušil/a autorská práva (ve smyslu zákona č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů, v platném znění, dále též AZ ). Souhlasím s umístěním bakalářské práce v knihovně VŠPJ a s jejím užitím k výuce nebo k vlastní vnitřní potřebě VŠPJ. Byl/a jsem seznámen/a s tím, že na mou bakalářskou práci se plně vztahuje AZ, zejména 60 (školní dílo). Beru na vědomí, že VŠPJ má právo na uzavření licenční smlouvy o užití mé bakalářské práce a prohlašuji, že s o u h l a s í m s případným užitím mé bakalářské práce (prodej, zapůjčení apod.). Jsem si vědom/a toho, že užít své bakalářské práce či poskytnout licenci k jejímu využití mohu jen se souhlasem VŠPJ, která má právo ode mne požadovat přiměřený příspěvek na úhradu nákladů, vynaložených vysokou školou na vytvoření díla (až do jejich skutečné výše), z výdělku dosaženého v souvislosti s užitím díla či poskytnutím licence. V Jihlavě dne Podpis

7 Obsah 1 Úvod Cíl práce Výzkumné otázky Teoretická část Kvalita života Hodnocení kvality života Proces adaptace Diabetes mellitus Klasifikace diabetu Rozdělení diabetu Příznaky Diagnostika Léčba Kompenzace diabetu a prevence komplikací Syndrom diabetické nohy Charakteristika Patofyziologie Klasifikace syndromu dle Wagnera Faktory ovlivňující vznik syndromu diabetické nohy Vyšetření syndromu diabetické nohy Terapie syndromu diabetické nohy... 25

8 2.3.7 Prevence Péče a sledování pacientů s diabetem Praktická část Metodika výzkumu Průběh výzkumu Charakteristika vzorku respondentů a výzkumného prostředí Zpracování získaných dat Výsledky výzkumu Diskuze Doporučení pro praxi Závěr Seznam použité literatury Seznam použitých zkratek Seznam obrázků Seznam tabulek Seznam příloh... 70

9 1 Úvod Diabetes mellitus je chronické onemocnění. Pacient s diabetem je nucen celoživotně dodržovat dietu a doporučení lékaře, pravidelně docházet na kontroly. Je ohrožen vznikem akutních a pozdních komplikací diabetu. Mnohé mohou vést až k invaliditě nemocného. Téma bakalářské práce Vývoj kvality života u pacienta se syndromem diabetické nohy jsem si vybrala, protože je mi blízké. Ve svém zaměstnání se setkávám s pacienty se syndromem diabetické nohy. V podiatrické ambulanci jsou ošetřováni diabetici s defekty nebo po amputacích z důvodu onemocnění diabetické nohy. Zajímalo mne, jaká je kvalita jejich života vzhledem k jejich onemocnění, z řady omezení z něj plynoucí, z nutnosti častých návštěv zdravotnického zařízení a z důvodu provádění převazů. Syndrom diabetické nohy patří mezi pozdní komplikace diabetu. Jedná se o postižení tkání distálně od kotníku. Nejčastěji vznikají na plosce nohy, prstech nebo na patě. Na vzniku diabetické nohy se podílí špatně kompenzovaný diabetes, ischemická choroba dolních končetin, neuropatie, kouření, deformity nohou, kostní výstupky, nevhodná obuv, která způsobuje vznik otlaků, poranění končetiny nebo infekce. Neuropatie samotná vyvolává pro pacienta nepříjemné pocity jako je brnění, pálení nebo mravenčení končetiny. Tyto pocity se mohou objevit i v klidu. Syndrom diabetické nohy ovlivňuje negativně kvalitu života nemocných nejen po stránce tělesné, ale ovlivňuje i psychiku nemocného. Diabetici jsou omezeni v trávení svého volného času, ve společenském životě, v provádění domácích prací, při běžných pracovních činnostech a v zaměstnání. Ovlivňuje nemocného i po stránce ekonomické, pracovní a sociální. Pacienti s defekty, u nichž bylo doporučeno odlehčovat končetinu, jsou omezeni v pohybu a nuceni používat speciální diabetické boty, snímatelnou sádru nebo berle, což mohou z estetického hlediska negativně vnímat především ženy. 9

10 Léčba vyžaduje časté docházení na převazy, mnohdy i pracovní neschopnost nebo nutnost invalidního důchodu. Hojení defektu je dlouhodobé. V některých případech je nutná amputace. Každá nemoc, zvláště chronická negativně ovlivňuje život nemocného. Adaptace pacienta na nemoc závisí na několika faktorech na věku, pohlaví, psychickém stavu a povaze pacienta, na závažnosti onemocnění, charakteru obtíží a době léčby. Adaptace pacienta na onemocnění závisí také na tom, jak se člověk dokáže s nemocí vyrovnat, na způsobu dosavadního života a nutných změnách vyplývajících z onemocnění. Důležitá je také podpora přátel nebo rodiny a pomoc psychologa. Psychologická pomoc je potřebná nejen u nemocného, ale někdy i u osob, kteří o pacienta pečují. 10

11 1.1 Cíl práce Zjistit kvalitu života nemocných se syndromem diabetické nohy. 1.2 Výzkumné otázky 1. Jak ovlivňuje syndrom diabetické nohy pacienta při pohybu? 2. Jak ovlivňuje syndrom diabetické nohy psychiku pacienta? 3. Omezuje syndrom diabetické nohy pacienta v jeho zálibách a koníčcích? 4. Jaké jsou bolesti vyvolané syndromem diabetické nohy a do jaké míry brání pacientovi ve vykonávání pracovní činnosti? 5. Jak omezuje pocit pálení, brnění nebo bolesti končetin pacientův spánek? 11

12 2 Teoretická část 2.1 Kvalita života Hodnocení kvality života Kvalitu života hodnotíme u pacientů s chronickými nebo nevyléčitelnými chorobami, která omezují pacienta v každodenních běžných aktivitách, u onemocnění způsobující invaliditu a vyžadující celodenní dodržování režimových opatření. Kvalita života závisí na intenzitě a na době trvání příznaků onemocnění. Je ovlivněna psychickými a sociálními faktory (Gurková, 2011). V ošetřovatelství je kvalita života rozdělena nejčastěji do pěti skupin tělesná pohoda psychická pohoda spiritualita sociální vztahy somatické hledisko související s léčbou a nemocí (Gurková, 2011). Rozlišujeme objektivní a subjektivní kvalitu života. Objektivní kvalita života se týká splnění materiálních a sociálních požadavků života a zdraví člověka. Subjektivní kvalita života znamená vlastní pohodu pacienta a jeho spokojenost s životem Proces adaptace Významný úkol má proces adaptace. Adaptace je jedním z důvodů, proč musíme hodnotit objektivní a subjektivní kvalitu života samostatně. Vlivem přizpůsobení může být prožívání kvality života nezávislé na tělesném zdravotním stavu. Pacienti s chronickými nemocemi mohou kvalitu svého života hodnotit lépe nebo naopak hůře než osoby, které o něj pečují (Gurková, 2011). 12

13 2.2 Diabetes mellitus Klasifikace diabetu Diabetes je onemocnění na bio-psycho-sociální úrovni (Jirkovská, 2013). Diabetes mellitus (DM) je skupina metabolických onemocnění charakterizovaných hyperglykémií, vznikající v důsledku defektů inzulínové sekrece, poruchy účinku inzulínu v cílových tkáních nebo kombinace obojího (Haluzík, 2009, str. 17). Podstatou onemocnění je snížená sekrece inzulínu v Langerhansových ostrůvcích pankreatu a nedostatečný účinek inzulínu ve tkáních, způsobený sníženou citlivostí inzulínových receptorů na buněčných membránách (Šafránková, Nejedlá, 2006). Langerhansovy ostrůvky pankreatu produkují dva důležité hormony, inzulín a glukagon. Inzulín je tvořen v beta buňkách Langerhansových ostrůvků. Je to základní anabolický hormon. Glukagon se tvoří v alfa buňkách Langerhansových ostrůvků, zvyšuje glykémii. Zvýšená glykémie souvisí se zvýšeným štěpením glykogonu v játrech, štěpením tuků a bílkovin (Šafránková, Nejedlá, 2006) Rozdělení diabetu 1) Diabetes mellitus 1. typu Onemocnění vzniká v důsledku selektivní destrukce B buněk, která vede k absolutnímu nedostatku inzulínu a celoživotní závislosti na jeho exogenním podávání (Pelikánová, Bartoš, 2010, str. 60). Autoimunitní proces průkazem protilátek proti ostrůvkovým buňkám nebo jejich antigenům můžeme prokázat u většiny diabetiků imunitně podmíněný diabetes. U některých diabetiků 1. typu nebyly prokázány protilátky idiopatický diabetes (Klener, 2006). 13

14 a) Imunitně podmíněný diabetes Onemocnění se může objevit v jakémkoliv věku a projevy závisí na agresivitě autoimunitního onemocnění. V dětství a v dospívání zanikají B buňky velmi rychle, diabetes se projevuje klasickými příznaky, často se rozvíjí ketoacidóza. Zánik ale může probíhat pomalu a po určité době může nastat úplná závislost na inzulínu. Zbytkové vylučování inzulínu několik let zabraňuje rozvoji ketoacidózy. Toto je typické pro projev diabetu 1. typu v dospělosti LADA (latent autoimmune diabetes of adults) (Pelikánová, Bartoš, 2010). b) Idiopatický DM typu 1 Pacienti mají sklon ke ketoacidóze, jsou závislé na inzulínu, autoimunita ani vazba na HLA nebyla prokázána (Pelikánová, Bartoš, 2010). 2) Diabetes mellitus 2. typu Diabetes mellitus 2. typu je způsoben různou kombinací poruchy sekrece a působení inzulínu. Syntéza inzulínu je zachována, ale jeho sekrece není schopna kompenzovat potřeby organismu, což se projeví diabetem (Klener, 2006, str. 849). Vznik nemoci ovlivňuje genetická predispozice a další vnější faktory jako obezita, stres, nedostatečná fyzická aktivita a kouření. Objevuje se většinou v dospělosti, nejčastěji po 40. roce života. Vzniká pozvolně, bez typických příznaků. Pacienti nemají sklon ke ketoacidóze. U některých pacientů je nutné po několika letech léčby perorálními antidiabetiky zahájit léčbu inzulínem. Diabetes mellitus II. typu je projevem metabolického syndromu (Pelikánová, Bartoš, 2010). 3) Ostatní specifické typy diabetu - genetické defekty B buněk - genetické defekty účinku inzulínu - endokrinopatie 14

15 -onemocnění exokrinního pankreatu - diabetes indukovaný chemikáliemi a léky - neobvyklé formy imunologicky podmíněného diabetu (Pelikánová, Bartoš, 2010). 4) Gestační diabetes mellitus (GDM) Jedná se o poruchu glukózové homeostázy nebo diabetes, který vznikl během těhotenství (Pelikánová, Bartoš, 2010) Příznaky Mezi klinické příznaky diabetu patří únava, hubnutí, nevýkonnost, polydypsie, polyurie, eventuálně nykturie, kolísání zrakové ostrosti, opakované infekce, nejčastěji kůže a urogenitálního traktu, kazivost zubů nebo projevy, které souvisí s diabetickými komplikacemi parestézie a bolesti dolních končetin při neuropatii, klaudikace, stenokardie, poškození zraku, porucha vyprazdňování žaludku a močového měchýře (Souček, Špinar, Svačina, 2005) Diagnostika Diagnózu určujeme na základě vyšetření glykémie ve venózní krvi. Onemocnění můžeme potvrdit na základě glykémie na lačno, náhodně stanovené glykémie nebo glykémie při orálním glukózovém tolerančním testu (Pelikánová, Bartoš, 2010) Léčba Strategie léčby má zajistit kontrolu glykémií a krevního tlaku, správnou hmotnost, terapii dyslipoproteinémie a vhodnou farmakoterapii (Rybka, 2006). 15

16 Dieta Dieta je základem při léčbě diabetu. Je to v podstatě racionální strava. Poskytuje % energie v podobě bílkovin, % v podobě sacharidů a 30 % v podobě tuků. Je vhodný dostatečný přísun vlákniny, minerálů, stopových prvků a vitamínů a omezení soli (Teplan, 2011). Potravou můžeme ovlivnit jak inzulínovou rezistenci, tak sekreci inzulínu, dále hmotnost, glykovaný hemoglobin a postprandiální glykémii (Brunerová, Šmejkalová, Anděl, 2014). Cílem diety je dosáhnout a udržet optimální kompenzaci diabetu optimální hladiny krevních tuků prevence a léčba akutních a pozdních komplikací diabetu a kardiovaskulárních onemocnění zlepšit celkový zdravotní stav pacienta prevence a léčba nadváhy a obezity individuální přístup k dietě s ohledem na kulturní zvyky a životní styl (Jirkovská, Pelikánová, Anděl, 2012). Doporučujeme pravidelný kontakt s nutričními terapeuty, zejména na začátku léčby a každoroční reedukaci (Jirkovská, Pelikánová, Anděl, 2012). Perorální antidiabetika Podávání perorálních antidiabetik je indikováno u diabetiků 2. typu. Je nutno zachování vlastní sekrece inzulínu. Mají hypoglykemizující účinek. 16

17 V léčbě perorálními antidiabetiky se uplatňuje ovlivnění inzulínové sekrece snížení rezistence inzulínu zpomalení vstřebávání glukózy ze střeva (Pelikánová, Bartoš, 2010). Léčba inzulínem U diabetu 1. typu je léčba založena na exogenně dodávaném inzulínu, který v důsledku destrukce pankreatu autoimunitním procesem chybí, u diabetu 2. typu se terapeutické možnosti ubírají dvěma směry k posílení sekrece vlastního inzulínu a k optimalizaci jeho účinku v rezistentních periferních tkáních (Brunerová, Šmejkalová, Anděl, 2014, str. 17). Indikace k léčbě inzulínem diabetes mellitus 1 typu diabetes mellitus 2 typu - těhotenství - alergie na PAD - selhání léčby PAD - kontraindikace PAD u těžší poruchy funkce jater nebo ledvin - operace, infekce nebo úraz (Pelikánová, Bartoš, 2010). Snažíme se o napodobení funkce zdravé slinivky tzv. intenzifikovaným inzulínovým režimem (IIR). Jedná se o režim bazál bolus. Tento režim nahrazujeme u některých pacientů (z důvodu vysokého věku, nespolupráce pacienta, poruchy zraku) tzv. konvenčním režimem. 17

18 Při léčbě inzulínovou pumpou (CSII) se jedná o typ IIR, kdy je pacientovi aplikován krátkodobě působící inzulín trvale zavedenou kanylou pomocí naprogramovaného bazálního režimu a pacient si sám aplikuje tzv. bolusy (ZSHK, 2008). Podle rychlosti nástupu, době trvání účinku a vrcholu působení rozlišujeme inzulíny na přípravky ultrakrátce působící, krátce působící a inzulíny s prodlouženou dobou účinku středně a dlouhodobě působící (Pelikánová, Bartoš, 2010). Fyzická aktivita Fyzická aktivita je základem součástí diabetu. Dochází k větší spotřebě energie, proto se neukládá do zásob a snižuje se riziko obezity. Účinnost inzulínu hlavně ve svalové tkáni se zvyšuje snížením inzulínové rezistence (Škrha, 2009). Zlepšuje kompenzaci diabetu, snižuje riziko vzniku kardiovaskulárních chorob, upravuje krevní tlak, lipidový soubor, snižuje podíl tělesného tuku a má příznivý účinek na psychiku nemocného (Pelikánová, Bartoš, 2010). Pohyb vede ke snížení hladiny glykémie. Všichni diabetici by měli být vybízeni k tělesné aktivitě (Andereae, Weniger, Hayek, 2011) Kompenzace diabetu a prevence komplikací Správná kompenzace diabetu je předpokladem zpomalení nebo omezení vývoje akutních a chronických diabetických komplikací (Jirkovská, 2013). Uspokojivá kompenzace znamená nejen, že průměrné hodnoty glykémií se pohybují v určitém rozmezí, ale hlavně jsou vyrovnané a nekolísají mezi hyperglykémií a hypoglykémií (Pelikánová, Bartoš, 2010 str. 137). Diabetes je onemocnění, které zvyšuje morbiditu a mortalitu. Léčba diabetu je stejně důležitá a efektivní jako prevence. Cílem je zabránění výskytu tzv. specifických a nespecifických komplikací diabetu (Svačina, 2008). 18

19 2.3 Syndrom diabetické nohy Charakteristika Syndrom diabetické nohy je označován jako ulcerace postižených tkání distálně od kotníku včetně kotníku spojené s neuropatií, různým stupněm ischemie, často je přítomna infekce (viz příloha A, obr. 1 a 2). Diabetický vřed je rána pronikající všemi vrstvami kůže. Povrchová ulcerace neproniká do podkožní tkáně, hluboké ulcerace postihují podkoží, plantární fascii, svaly a šlachy, někdy zasahují i do kloubů a kostí (Stryja, 2011) Patofyziologie Mezi hlavní faktory podílející se na vzniku diabetické nohy patří diabetická neuropatie, ICHDK a kouření, porucha mobility kloubů a infekce. Ze zevních faktorů je to nesprávná obuv, drobné úrazy, ragády a plísňové infekce. Patofyziologické faktory vedou ke zvýšení plantárního tlaku a třecích sil nebo k poruše kapilárního průtoku. Dochází ke vzniku tkáňové oxygenace a vzniká ulcerace (Bojčuková, 2013) Klasifikace syndromu dle Wagnera Klasifikace diabetické nohy podle Wagnera je rozdělena podle hloubky ulcerací a přítomnosti infekce (viz. příloha A, obr. 3). Stupeň 0 vysoké riziko ulcerací. Stupeň 1 povrchová ulcerace v dermis. Stupeň 2 hluboká ulcerace penetrující na šlachy, kloubní pouzdra nebo ke kosti. Stupeň 3 hluboká ulcerace a závažná infekce, absces, osteomyelitida, tendinitida. Stupeň 4 lokalizovaná gangréna (prsty, pata). Stupeň 5 - gangréna nebo nekróza (Rybka, 2007). 19

20 2.3.4 Faktory ovlivňující vznik syndromu diabetické nohy Hlavními faktory vedoucí k rozvoji syndromu diabetické nohy patří diabetická neuropatie, ischemická choroba dolních končetin, kouření, porucha pohyblivosti kloubů a infekce. Na vzniku ulcerací se podílejí těžké deformity, hlavně Charcotova osteoartropatie a hyperkeratózy (ČDS, 2012). Hyperglykémie Hyperglykémie souvisí s makrovaskulárními i mikrovaskulárními komplikacemi. Je nutná úprava glykémií, lipidogramu, krevního tlaku a ostatních složek metabolického syndromu. Se stoupající hodnotou glykovaného hemoglobinu roste i výskyt specifických diabetických komplikací (Svačina, 2008). Angiopatie Angiopatie způsobuje vznik přibližně 25 % diabetických ulcerací. Typickým příznakem jsou klaudikace a klidové bolesti. Defekty kůže vznikají na koncových částech prstů a na místech, která jsou vystavena zvýšenému tlaku (Stryja, 2011). Angiopatie se mj. vyznačuje ztluštěním bazální membrány. Za tyto změny je zodpovědná glykace tkáňových proteinů, tvorba kyslíkových radikálů v důsledku hyperglykémie. Vzniklá porucha mikrocirkulace vede k diabetické retinopatii, nefropatii a neuropatii a má podíl na vzniku diabetické nohy (Vlček, Fialová, 2010, str. 191). Neuropatie Neuropatie má vliv přibližně na vzniku 45 % diabetických ulcerací. Typickými známkami jsou trofické změny na chodidle, nadměrnou tvorbou plantárních hyperkeratóz (Stryja, 2011). Diabetickou neuropatií je postiženo asi 50 % diabetiků 1. typu a % diabetiků 2. typu (Stránská, 2011, str. 61). 20

21 Symetrická distální většinou senzitivní nebo senzitivně motorická polyneuropatie - nejčastější forma neuropatie při diabetu. Začíná na akrální části dolních končetin, šíří se na bérce a ke kolenům. Pacienti si stěžují na pocity brnění, pálení nebo chladu na chodidlech a nohách a těžko definované bolesti v noci. Dalšími příznaky jsou přecitlivělost nebo necitlivost na zevní podněty (porucha taktilního čití), porucha citlivosti pro teplo nebo bolest (Pelikánová, Bartoš 2010). Motorická neuropatie může způsobit svalovou obrnu (Vlček, Fialová, 2010). Autonomní neuropatie je označována jako zhoršená funkce periferního autonomního nervového systému. Vzniká při poškození vegetativních nervů. Rozvoj autonomní neuropatie ovlivňuje dlouhodobě dekompenzovaný diabetes, věk, ženské pohlaví a vyšší hmotnost (Škrha, 2009). Autonomní diabetická neuropatie může způsobit zhoršené vyprazdňování žaludku nebo močového měchýře, průjem nebo zácpu, srdeční arytmii nebo němou ischémii myokardu. Léčba je většinou symptomatická (Vlček, Fialová, 2010). Při autonomní neuropatii dochází ke snížení nebo vymizení pocení nohou, která způsobuje vysušení kůže a pacienti jsou náchylnější k poraněním, k tvorbě hyperkeratóz a k infekci (Pelikánová, Bartoš, 2010). Diabetickou neuropatii diagnostikujeme na základě anamnézy, klinického a elektromyografického vyšetření (Haluzík, 2009). Základem léčby symptomatické neuropatie u diabetika je dobrá kompenzace diabetu. Snažíme se zmírnit hlavně symptomy, bolesti a dysestezie (Haluzík, 2009). Charcotova osteoartropatie Charcotova osteoartropatie je onemocnění kloubních a kostních struktur (viz. příloha A, obr. 4). Postihuje většinou oblast nohou, ale i oblast zápěstí, páteře, ramenní nebo kyčelní kloub a koleno. Je součástí syndromu diabetické nohy. Vyskytuje se u pacientů s neuropatií. Charcotova osteoartropatie je zezačátku zánětlivý proces. K rozvoji přispívají opakovaná mechanická mikrotraumata, která vedou k destrukci kloubů 21

22 a kostí, k většímu prokrvení nohy vzniklému vlivem periferní a autonomní neuropatie a výraznému místnímu prořídnutí kostí. Zvyšuje se riziko fraktur postižených kostí. Důsledkem hyperglykémie dochází k poškození vaziva, které se může projevit subluxacemi a luxacemi kloubů (Fejfarová, Jirkovská, 2013). Hyperkeratózy a deformity Hyperkeratózy jsou pro pacienta nebezpečné tím, že stlačují hlubší struktury kůže, zvyšují plantární tlak (zhruba o 70 %), vedou k lokální ischémii a mohou tak přispět k rozvoji diabetických ulcerací. Nebezpečné je také krvácení do hyperkeratóz, které zvyšuje riziko vzniku diabetické ulcerace na podkladě zvýšení lokálního tlaku a infikování vzniklého hematomu (Fejfarová, Jirkovská, 2011, str. 415). Hyperkeratózy jsou nebezpečné tím, že vytvářejí tzv. fenomén ledovce (viz. příloha A, obr. 5). Ulcerace je lokalizovaná v hlubších vrstvách a překryta (Fejfarová, Jirkovská, 2011). Ischemická choroba dolních končetin Ischemická choroba dolních končetin (ICHDK) patří mezi obliterující tepenná onemocnění, kdy změny na končetinových tepnách vedou ve svém konečném důsledku ke svalové a kožní ischémii (Škrha, 2010, str. 230). Funkční klasifikace ICHDK dle Fontaineho 1. stadium asymptomatické Klienti neudávají žádné obtíže (Škrha, 2009). 2. stadium klaudikační Bolesti vznikají pro nedostatečné prokrvení svalů při námaze. Nejdříve se objeví při velké námaze (chůze do schodů, do kopce), později se dostavují i při chůzi po rovině. Po zastavení a odpočinku mizí. Periferní senzorická neuropatie, kdy 22

23 je sníženo vnímání bolestivých podnětů, může klaudikace maskovat. Může se projevit až vznikem defektu (Škrha, 2009). 3. stadium klidové bolesti Vznikají zejména v noci, kdy se v poloze vleže snižuje průtok krve dolními končetinami a ischémie se zvýší. Klidové bolesti značí těžkou ischémii (Škrha, 2009). 4. stadium trofický defekt, nekróza, gangréna Defekty na dolních končetinách u diabetika zvyšují riziko případné amputace. Porucha prokrvení a neuropatie vedou ke vzniku defektů, které se mohou objevit i na končetinách, na kterých se neprojevují klinické známky neuropatie. Jedná se o tzv. neuropatické defekty. Pokud je přítomen určitý stupeň ischémie hovoříme o tzv. neuroischemických nebo ischemických defektech. Diabetická neuropatie a postižení senzorických vláken zkresluje příznaky. Pacienti necítí bolest. Porucha prokrvení zkomplikuje hojení defektu. Ischemické defekty se objevují akrálně, na prstech a u imobilních pacientů na patě v místě působení tlaku (Škrha, 2009). Nekrózy a gangréna mohou být lokalizovány na jednotlivých prstech, patě i na větší části nohy. Nekrotickou tkáň může postihnout infekce. Snadno vznikne vlhká gangréna, která pro diabetika znamená bezprostřední ohrožení končetiny. Vytvoří-li se nekróza a léčba infekce je úspěšná, vznikne suchá gangréna, která nemocného přímo neohrožuje, ale později může dojít k odloučení mumifikované části prstu (Škrha, 2009) Vyšetření syndromu diabetické nohy Základem péče o pacienty se syndromem diabetické nohy je diagnostika faktorů, které ovlivňují vznik ulcerací. Orientačním cévním a neurologickým vyšetřením dolních končetin zjišťujeme původ ulcerací, slouží také k vyhledání diabetiků ohrožených vznikem syndromu diabetické nohy (Jirkovská, 2006). 23

24 Anamnéza a fyzikální vyšetření Nohy kontrolujeme při každé návštěvě diabetické ambulance. Zaměřujeme se na kompenzaci diabetu, komplikace, rizikové faktory aterosklerózy. Zjišťujeme příčiny a trvání ulcerace (Jirkovská, 2006). Neurologické vyšetření na dolních končetinách diabetiků Neuropatii u diabetika vyšetříme pomocí senzorických testů ke zjištění povrchového a hlubokého čití. Povrchové čití testujeme kvantitativně monofilamenty. Přikládáme je k chodidlu k místu rizika ulcerací. Pacient je ohrožen vznikem ulcerací, pokud necítí minimálně dvě ze tří testovaných míst (Jirkovská, 2006). Hluboké čití vyšetřujeme graduovanou ladičkou (128 Hz) nebo biothesiometrem, nejčastěji na dorzální straně palce nohy pod nehtovým lůžkem. Pokud diabetik při vyšetření biothesiometrem má vibrační práh nad 25 V a necítí správně dvě ze tří aplikací ladičkou, má riziko neuropatie. Jako patologická hodnota při testování citlivosti graduovanou ladičkou je citlivost u mladších diabetiků pod 3 a u starších pod 5 (Jirkovská, 2006). Orientační cévní vyšetření dolních končetin Nemocným s diabetem a ulcerací musíme provést cévní vyšetření (ČDS, 2012). Neinvazní vyšetření Riziko vzniku syndromu diabetické nohy u pacientů bez příznaků ICHDK stanovíme pomocí neinvazivního cévního vyšetření, nejčastěji se používá měření kotníkových tlaků Dopplerem. Určujeme tzv. Doppler index poměr mezi tlakem nad kotníkem a na paži (Jirkovská, 2006). Měření transkutánního kyslíku je neinvazivní metoda. Slouží k měření parciálního tlaku kyslíku pronikajícího přes pokožku. Testujeme kožní perfuzi a kožní nutrici. Hodnoty měření slouží k detekci chronické kritické ischemi (Jirkovská, 2006). 24

25 Invazivní vyšetření Digitální subtrakční angiografie upřesní rozsah revaskulizace (ČDS, 2012). Angiografie slouží k zobrazení tepenného řečiště, k zobrazení uzávěrů a stenóz (Jirkovská, Bém, 2011). Neuropad Vyšetření rizika syndromu diabetické nohy pomocí zbarvení chromogenní náplastí na podkladě testování autonomní neuropatie závisí na pocení nohou (Jirkovská, Bém, 2011). Kožní teplota Kožní teplotu měříme bezdotykovým teploměrem. Porovnáme rozdíl kožních teplot na obou končetinách (Jirkovská, Bém, 2011). PC podobarometrie Pomocí PC podobarometrie (viz. příloha A, obr. 7) vyšetřujeme tlakovou analýzu z chodidel. Používáme podobarometrickou desku velikosti půl, jeden nebo dva metry nebo tzv. insoles systém. Senzory jsou ve speciálních vložkách, které se zasunou mezi chodidlo pacienta a speciální botu. Vyšetřením zjistíme rozložení tlaků na obou nohách, stav plochonoží a maximální tlaky na jednotlivých oblastech. Přístroj dokáže zachytit problémy nohy diabetika již v rizikovém stadiu (Havrda, 2006) Terapie syndromu diabetické nohy Terapie syndromu diabetické nohy musí být komplexní. Zaměřujeme se na kompenzaci diabetu, sledujeme lipidový soubor, koagulaci, renální funkce, kontrolujeme krevní tlak. Snažíme se o redukci hmotnosti u obézních pacientů (Fejfarová, Jirkovská, 2011). 25

26 MDM terapie MDM terapie pomáhá zlepšit mikrocirkulaci ve tkáních a zlepšit nepříjemné pocity pacienta jako studené nohy, pocity mravenčení, pálení nebo brnění. Zlepšení mikrocirkulace a podpora imunity podporuje prevenci vzniku zánětlivých komplikací a umožňuje hojení defektů na dolních končetinách. MDM terapie působí i analgeticky (MDM centrum, 2014). Odlehčení postižené končetiny Nejdůležitější částí léčby neuropatických ulcerací je odlehčení postižené končetiny, abychom odstranily tlaky působící na chodidlo (Fejfarová, Jirkovská 2011). Obuv představuje u diabetika nedílnou součást preventivní a léčebné intervence. Profylaktická obuv umožní co nejdelší oddálení vzniku závažných komplikací u pacientů s neuropatií v důsledku snížené citlivosti, pokud má širší nohy a počínající deformity prstů nebo ortopedickou vadu. Nejdůležitější část obuvi je speciální stélka, která má zabránit vzniku lokálních otlaků (Tošenovský, Edmonds, 2004). Terapeutická obuv je určena pro diabetiky s anamnézou zhojeného defektu v minulosti, při periferní neuropatii pokud má pacient otlaky, při deformitách nohou nebo obliterativním tepenném postižení dolních končetin. Obuv má zvětšenou hloubku i šířku a je vybavena speciální ochranou vložkou. Je určena pro středně závažný stupeň deformit. Je vhodná pro dvě třetiny rizikových pacientů (Tošenovský, Edmonds, 2004). Individuální, na míru zhotovenou obuv doporučujeme pro pacienty s těžkými deformitami, opakujícími se defekty, abnormálními tvary nohou a neurologickými deficity (Tošenovský, Edmonds, 2004). Zvláštním druhem je tzv. odlehčovací obuv. Nosí se v době trvání ulcerace a slouží k odlehčení defektu při zachování pohyblivosti a soběstačnosti pacienta. Používá se obuv pro defekty na přední části nohy a pro defekty na patě, je vyráběna ve třech velikostech pro pravou i levou nohu. Tyto odlehčovací pomůcky kombinujeme s berlemi nebo kolečkovým křeslem (Záhumenský, 2007). 26

27 Další pomůckou vhodnou pro diabetiky jsou speciální termostatické vložky, které slouží k rozložení tlaku chodidel do větší plochy. Dokáží také po úpravě odlehčit určitou část nohy nebo ji vypodložit (Havrda, 2006). Sádrová fixace Nohu v době ulcerace odlehčujeme použitím kontaktní sádrové fixace. Nesnímatelná varianta vyhojí 90 % neuropatických ulcerací při používání v době 6 až 8 týdnů. Jinou možností jsou snímatelné dlahy (Záhumenský, 2007). Ošetření defektu frézou Diabetikům je nutné šetrně ošetřovat nohy bez poranění zdravé tkáně. Používáme vysokootáčkovou frézu poháněnou mikromotorem, kde je vysoce účinné odsávání nebo chlazení vodní mlhou. Ošetření provádíme pomocí speciálních brusných nástavců pilníků a frézek (viz příloha A, obr. 8) (Havrda, 2006). Debridement Lokální léčba spočívá v debridementu a v aplikaci vhodného antiseptika a lokálního krytí dle typu ulcerace. Debridement odstraní devitalizovanou tkáň bránící růstu granulací. Pod nekrózou se tvoří hnis, eventuálně dochází k šíření rány do hlubších vrstev kůže, podkoží, šlachových a kloubních pouzder. Terapii nejčastěji provádíme mechanicky (skalpel) nebo enzymatickým debridementem (Fejfarová, Jirkovská, 2011). Cílem debridementu rány je odstranění odumřelých tkání, povlaků a cizího materiálu z povrchu rány. (Stryja, 2007, str. 14). Metoda vlhkého hojení Účinnější terapií je metoda vlhkého hojení. Optimální vlhké prostření podporuje tvorbu nové tkáně - epitelizaci (Bírešová, 2012). Předností vlhkého hojení je potlačení nadměrné iritace rány. Slouží k odstranění nekrózy, k podporě granulace a epitelizace (Sladká, 2005). 27

28 Ve fázi čištění jsou u diabetických ulcerací vhodné enzymatické prostředky, hydrogely, polyuretanová pěnová krytí a algináty. Krytí s obsahem stříbra používáme u infikovaných vředů. Granulaci podporujeme udržováním vlhkého prostředí pomocí hydrokoloidů a foamů, epitelizaci zlepšujeme aplikací mřížek s obsahem různých účinných látek, silikonu, přípravků s oxidovanou celulózou (Fejfarová, Jirkovská, 2011). Larvální terapie Larvální terapie (viz. příloha A, obr. 9) využívá sterilní larvy much Lucilia sericata (bzučivka zelená). Larvy dokonale očistí hranici živé a mrtvé tkáně. Jsou schopny proniknout i do špatně dostupných míst, aniž by poškodily důležité struktury. Mohou zničit také patogenní bakterie odolné na antibiotika. Odstraní devitalizovanou tkáň, zdravou tkáň a granulace nepoškodí. Larvy jsou do rány aplikovány na 3 5 dní. Během této doby zvětší svůj objem. Je nutné udržovat prostředí rány zvlhčené. Larvy se po ukončení léčby vymyjí fyziologickým roztokem (Pelikánová, Bartoš 2010). Léčba řízeným podtlakem Léčba řízeným podkladem u syndromu diabetické nohy je založena na kontrolovaném podtlaku v oblasti ulcerace, který vede k pozitivnímu ovlivnění hojení rány. Podtlak napomáhá sekreci tekutiny z rány a napomáhá granulaci tkáně. Redukuje kolonizaci bakteriemi a infekcí, stimuluje angiogenezi a zlepšuje lokální prokrvení (Jirkovská, 2011). Léčba infekce V důsledku časté přítomnosti infekce je součástí terapie léčba antibiotiky. Většina ulcerací je infikovaná bakteriálními agens. Infekce nemusí být plně vyjádřena, může se projevovat pouze mírnými lokálními příznaky (sekrecí z rány, zápachem). Klinicky závažnější komplikace se projevují flegmónou, otokem, rozvojem abscesu a diabetické ulcerace. Systémově se infekce projevují subfebriliemi nebo febriliemi, vzestupem zánětlivých markerů, leukocytů a neutrofilů. Infekci je nutno léčit rychle, neboť může ohrozit nejen končetinu, ale i život pacienta (Fejfarová, Jirkovská, 2011). 28

29 Pokud máme podezření na infekci diabetické nohy, provedeme mikrobiologické vyšetření a nasadíme dle citlivosti antibiotika. U hluboké infekce provedeme chirurgické ošetření s evakuací hnisu a drenáž chodidla. Lokálně přikládáme krytí s antiseptickým účinkem nebo obklady s antiseptiky v roztoku (Stryja, 2011). Aplikace kmenových buněk Aplikace kmenových buněk je využívána při nemožnosti klasické revaskulizace u ischémie dolních končetin. Izolace kmenových buněk se provádí separací z periferní krve po stimulaci faktorem uvolňujícím kmenové buňky z dřeně nebo po odběru dřeně z lopaty kosti kyčelní (Křížová, Jirkovská, Dubský, 2011). Lymfodrenáž Komplikací při hojení defektu může být otok dolní končetiny nad defektem. Speciální masáží lymfodrenáží můžeme zvýšit a obnovit odtok lymfy a tím mimo jiné snížit otoky. Lymfodrenáž můžeme provádět manuálně nebo přístrojovou technikou (Strouhalová, Petrů, 2009). Terapie ischémie Hlavními léčebnými metodami ischémie jsou perkutánní transluminální angioplastika a cévní rekonstrukce (by-pass). Cílem terapie je zlepšit ischémii a obnovit průtok alespoň v jedné pedální tepně (ČDS, 2012). Pedální bypass Cílem je zachránit končetinu v takovém stupni kritické ischémie, kdy je pacient ohrožen amputací. Provádí se u nemocných se syndromem diabetické nohy v kombinaci s postižením bércových tepen aterosklerózou (Staffa, 2005). Cílem pedálního bypassu je zajištění revaskularizace ischemické končetiny přemoštěním těchto obliterujících úseků, zejména pak bércového řečiště, kdy distální anastomóza se umisťuje na některou z pedálních tepen. (Staffa, 2005, str. 43). 29

30 Perkutánní transluminální angioplastika Perkutánní transluminální angioplastika je výkon, kdy zavedeme katetr s balónkem do zúžené cévy a vysokým tlakem katetr tlakem nafoukneme (Sovová, Řehořová, 2004). Zobrazení tepenného řečiště dolní končetiny je nutné pro úspěšné provedené PTA. Pomocí angiografie vyloučíme postižení pánevního řečiště a zobrazíme povrchovou a hlubokou stehenní tepnu a také tepny bércové Zúžení nebo uzávěr bércového řečiště bývá většinou komplexní a jsou postiženy všechny bércové tepny, proto se nejdříve dilatuje pro angioplastiku nejvhodnější tepna. Většinou se začíná s dilatací nejperifernějšího postižení a postupuje se centrálním směrem. Pokoušíme se dilatovat co největší množství stenózovaných úseků i proximálních částí tepen, v periférii uzavřených, aby se zlepšil průtok kolaterálními tepnami. I tento zlepšený průtok může mít vliv na zhojení defektu na dolních končetinách (Tošenovský, Edmonds, et al., 2004). Dilataci bércových tepen, které jsou kalcifikované, vyžaduje použití vysokotlakých balónkových katetrů a u některých lézí je nutná dilatace tlakem. Pokud je dilatace neúspěšná, je možno do tepny implantovat stent (Tošenovský, Edmonds, et al., 2004). Amputace Amputace jsou indikovány u nehojícího se defektu, rozvoji hlubokého infektu s osteomyelitidou a s destrukcí skeletu. Výšku amputace volíme podle míry ischémie končetiny, přítomnosti ischemických bolestí a podle rozsahu infekce a konečného funkčního nálezu, který předpokládáme u pacienta po dokončení konzervativní léčby. Z důvodu zabránění defektů v amputačním pahýlu a usnadnění odvalu chodidla je nutné zajistit adekvátní protetické pomůcky. Je nutno zhodnotit stav pahýlu, možný otok, bolestivost, zhojení měkkých tkání a umístění jizvy po operaci. Vyšetříme rozsah pohybu v jednotlivých kloubech nohy a celé končetiny (Stryja, 2011). 30

31 Rozlišujeme několik druhů amputace podle výšky. Amputace prstů se provádí na prstech a zánártí. Tvoří více než 2/3 amputací u diabetiků. Transmetatarzální amputace znamená řez v nártu. Důvodem je gangréna více než dvou paprsků. Provádí se u pacientů s ohraničenou infekcí a zdravou plantární kůží, která má sloužit k překrytí rány. Transtarzální amputace - amputace v Chopartově kloubu se neprovádí přiliš často z důvodu následné zhoršené rehabilitace. Symeova amputace exartikulace v kloubu kotníku. Transtibiální amputace amputace v bérci je nejčastější amputací prováděná u nemocných s ischemickými změnami dolních končetin. Amputace v koleni. Transfemorální amputace amputace nad kolenem je prováděna ve třech úrovních (nad kondyly, na rozhraní střední a distální třetiny a mezi střední a proximální třetinou stehenní kosti (Janíková, Zeleníková, 2013). Amputace představuje významnou změnu v mnoha oblastech života. Amputace končetiny je těžké trauma z hlediska tělesného i psychického. Pacient se musí vyrovnat s touto situací a přizpůsobit jí život (Talpová, 2011). Komplexní léčebná rehabilitace závisí na fyzickém a psychickém stavu pacienta, věku, úrovni amputace nebo přidruženém onemocnění. Cílem rehabilitace je soběstačnost pacienta, zvládnutí úkonů denní potřeby, pocit sebedůvěry a motivace žít s tímto handicapem. (Mračková, 2011, str. 63) Prevence Základem prevence je opakovaná edukace pacienta (Rybka, 2006). 31

32 Vhodná obuv Obuv pro diabetika musí být prodyšná, vyrobená z přírodních materiálů a dostatečně široká, o jeden až dva centimetry delší než nohy. Boty je nejlépe zkoušet večer, noha je po celodenním zatížení nateklá. Před obutím musí diabetik vnitřek bot zkontrolovat, zda v ní nejsou kamínky nebo praskliny, které by mohly nohu poranit. Je vhodné se několikrát za den přezout, aby nedošlo k dlouhému působení tlaku na stejná místa (Špitálníková, 2006). Profylaktická obuv chrání nohy diabetika. Vhodné jsou poddajné materiály (opracovaná přírodní kůže). Minimální množství švů vršku obuvi ochraňuje nohu před vznikem ragád a ulcerací. Límeček zabezpečuje měkké bandážování v okolí paty a kotníku. Obuv diabetika musí zajišťovat dostatečný prostor hlavně pro přední část nohy. Důležitá je vhodná podešev, optimální podpatek a vkládající ortopedická stélka, aby zajistila rozložení lokálních tlaků na celou nohu (Szabó, 2007). Výška podpatku u diabetika by neměla být vyšší než 2,5 cm. Obuv s vysokými podpatky může vážně poškodit nohy a nemůže být zajištěna požadovaná ochrana nohou (Černeková, 2007). Péče o nohy Důležitá je každodenní koupel nohou ve vlažné vodě. Teplota vody má být nejvýše 37 C. Teplotu vody zkontrolujeme teploměrem nebo ponořením lokte do lázně, neboť pacienti mají snížené vnímání tepelných podnětů a mohlo by dojít k opaření. Zatvrdlou kůži je nutno pravidelně odstraňovat. Nejvhodnější je pemza, nesmějí být používány ostré nástroje. Nadměrnému vysoušení pokožky zabráníme používáním hydratačních krémů. Je nevhodné nanášet je mezi prsty. Nehty zastřihujeme do rovna. Doporučujeme provedení odborné pedikúry. Ponožky vhodné pro diabetika by měly být zhotoveny z přírodních materiálů, z bavlny nebo vlny. Lemy nesmějí pacienta škrtit. 32

33 Nebezpečná pro diabetika jsou plísňová onemocnění kůže nebo nehtů. Kůže se stává vstupní bránou pro závažnější infekce (Špitálníková, 2006). Cvičení dolních končetin Cvičení gymnastika dolních končetin je důležitá v prevenci vzniku diabetické nohy. Dochází k rozvoji pohyblivosti kloubů a svalů nohy, které zabraňují destrukci příčné a podélné klenby nohy. Zlepšuje i prokrvení nohou (Kadeřábková, 2013) Péče a sledování pacientů s diabetem Důraz v prevenci je kladen na anamnézu, pravidelné screeningové vyšetření rizikových skupin pacientů. Důležité je včasné odeslání pacienta k důkladné diagnostice. Komplexní podiatrická péče musí nemocným zaručovat plnohodnotný život a vést ke snížení invalidity a mortality (Porubová, 2007). Podiatrická ambulance se specializuje na péči o pacienty se syndromem diabetické nohy a na pacienty s rizikem vzniku diabetické nohy. Má zajistit péči o pacienty pro spádovou oblast přibližně pro obyvatel. Součástí týmu je diabetolog, podiatrická sestra, cévní chirurg, případně ortoped, intervenční radiolog, rehabilitační pracovník a protetik (Škrha, 2009). 33

34 3 Praktická část 3.1 Metodika výzkumu Pro zpracování mé bakalářské práce jsem zvolila kvantitativní metodu výzkumu. Použila jsem dotazník ke zjištění kvality života podmíněné zdravím /SF-36/ (Iscare). Dotazník obsahuje 18 otázek. 17 otázek je uzavřených, 1 otázka polouzavřená a žádná otázka není otevřená. Do dotazníku byly zahrnuty 2 otázky, které se týkají identifikačních údajů. Otázka 1, 2 a 3 zjišťuje dobu léčby diabetu, typ a léčbu diabetu. Otázky 5, 6, 7 a 14 zjišťují zdravotní stav pacienta a jak onemocnění ovlivňuje jeho běžné činnosti. Otázka 8, 9, 11 a 13 se týká pacientova emocionálního života. Otázky 10 a 11 zjišťují, jaké bolesti má pacient a jak ho omezují v práci. Otázka 15 zjišťuje, zda onemocnění syndromu diabetické nohy omezuje pacientovy koníčky. Otázka 16 zkoumá, zda pocity pálení, brnění nebo bolesti narušují pacientovi spánek. Otázka 17 a 18 nás informuje o tom, zda časté návštěvy nemocničního zařízení omezují pacienta a o důvodu omezení. 3.2 Průběh výzkumu Dotazníkový výzkum probíhal od října do konce prosince 2014 v Diabetologickém centru, na chirurgickém oddělení B a na interním oddělení D Nemocnice Jihlava. Od listopadu 2014 do února 2015 u pacientů, kterým je poskytovaná zdravotní péče prostřednictvím domácí péče Charity Jihlava. 3.3 Charakteristika vzorku respondentů a výzkumného prostředí Do výzkumu byli zapojeni diabetici, u kterých se již rozvinul syndrom diabetické nohy. Respondentům bylo rozdáno 115 dotazníků a navráceno 106 z nich, návratnost byla tedy 92,17 %. 5 dotazníků muselo být vyřazeno z důvodu neúplného vyplnění položených otázek. Do výzkumu bylo tedy zapojeno 87,87 % rozdaných dotazníků. 34

35 3.4 Zpracování získaných dat Ke zpracování a vyhodnocení získaných dat jsem použila program Microsoft Office Excel 2010 pro zpracování tabulek a Microsoft Office Word 2010 pro psaný text. 3.5 Výsledky výzkumu Výsledky dotazníkového výzkumu jsou zpracovány do tabulek. 35

36 Výsledky výzkumného šetření Identifikační údaje Věk: Tabulka 1 Identifikační údaje - věk Věk Absolutní četnost (n) Relativní četnost (%) do 40 let 4 3, let 4 3, let 14 13, let 48 47,52 70 a více let 31 30,69 celkem Tabulka nás informuje o věkovém rozložení respondentů. Výzkumného šetření se zúčastnili 4 respondenti (3,96 %) mladší 40 let. 4 respondenti jsou staří od 40 do 49 let (3,96%). Ve věkové kategorii let bylo 14 respondentů (13,86 %). Nejpočetnější skupina respondentů byla ve věku let a to 48 respondentů (47,52 %). Starších než 70 let se zúčastnilo 31 respondentů (30,69 %). Pohlaví: Tabulka 2 Identifikační údaje - pohlaví Pohlaví Absolutní četnost (n) Relativní četnost (%) muži 68 67,33 ženy 33 32,67 celkem Z tabulky vyplývá, že většina respondentů jsou muži. Dotazníkového výzkumu se zúčastnilo 68 mužů (67,33 %) a 33 žen (32,67 %). 36

37 Otázka č. 1 Doba léčby diabetu: Tabulka 3 Doba léčby diabetu Doba léčby diabetu Absolutní četnost (n) Relativní četnost (%) do 5 let 12 11, let 31 30, let 30 29,70 26 a více let 28 27,72 celkem S diabetem se léčí méně než 5 let 12 respondentů (11,8 %), 6 15 let se léčí 31 respondentů (30,69 %). 30 respondentů (29,7 %) se se léčí s diabetem let a 28 diabetiků (27,72 %) více než 26 let. Otázka č. 2 Typ diabetu: Tabulka 4 Typ diabetu Typ diabetu Absolutní četnost (n) Relativní četnost (%) DM 1. typu 31 30,69 DM 2. typu 70 69,31 celkem Tabulka ukazuje, že s onemocněním diabetes mellitus 1. typu se léčí 31 respondentů (30,69 %) a s onemocněním diabetes mellitus 2. typu se léčí 70 respondentů (69,31 %). 37

38 Otázka č. 3 Léčba diabetu: Tabulka 5 Léčba diabetu Léčba diabetu Absolutní četnost (n) Relativní četnost (%) pouze dieta 1 0,99 PAD 20 19,80 inzulín 77 76,24 dieta, PAD, inzulín 3 2,97 celkem Z tabulky lze vyčíst, že 77 respondentů (76,24 %) se léčí inzulínem, 20 respondentů (19,8 %) používá k léčbě perorální antidiabetika a 1 respondent (0,99 %) je léčen pouze dietou. 3 respondenti (2,97 %) jsou léčeni dietou, perorálními antidiabetiky a inzulínem. 38

39 Otázka č. 4 Řekli byste, že Vaše zdraví je celkově: Tabulka 6 Hodnocení zdravotního stavu celkově Hodnocení zdravotního stavu Absolutní četnost (n) Relativní četnost (%) výborné 0 0,00 velmi dobré 4 3,96 dobré 17 16,83 docela dobré 55 54,46 špatné 25 24,75 celkem Své zdraví jako výborné nehodnotí žádný pacient. Jako velmi dobré hodnotí své zdraví 4 respondenti (3,96 %). 17 respondentů (16,83 %) uvedlo, že jejich zdraví je dobré, 55 respondentů (54,46 %) hodnotí své zdraví jako docela dobré a 25 respondentů (24,75 %) jako špatné. 39

40 Otázka č. 5 Jak byste hodnotil/a své zdraví dnes a v porovnání se stavem před rokem? Tabulka 7 Porovnání zdravotního stavu se stavem před rokem Porovnání zdravotního stavu Absolutní četnost (n) Relativní četnost (%) mnohem lepší než před rokem 1 0,99 o něco lepší než před rokem 12 11,88 přibližně stejné jako před rokem 51 50,50 o něco horší než před rokem 24 23,76 mnohem horší než před rokem 13 12,87 celkem Jeden respondent (0,99 %) hodnotí své zdraví dnes jako mnohem lepší než před rokem, 12 respondentů (11,88 %) odpovědělo, že jejich zdraví dnes je o něco lepší než před rokem. 51 respondentů (50,5 %) uvedlo, že jejich zdraví je přibližně stejné jako před rokem. Své zdraví dnes v porovnání se stavem před rokem hodnotí 24 respondentů (23,76 %) jako horší a 13 respondentů (12,87 %) odpovědělo, že jejich zdraví dnes v porovnání se stavem před rokem je mnohem horší. 40

41 Absolutní četnost (n) Relativní četnost (%) Absolutní četnost (n) Relativní četnost (%) Absolutní četnost (n) Relativní četnost (%) Absolutní četnost (n) Relativní četnost (%) Otázka č. 6 Následující otázky se týkají činností, které děláváte během svého typického dne. Omezují Vás tyto činnosti? Jestliže ano, do jaké míry? Tabulka 8 Omezení při činnostech prováděných během typického dne Omezení v běžných denních činnostech Omezuje hodně Omezuje trochu Neomezuje vůbec Celkem usilovné činnosti středně namáhavé činnosti zvedání nebo nošení běžného nákupu chůze po schodech několik pater chůze po schodech jedno patro předklon, shýbání, poklek 68 67, ,72 5 4, , , , , , , , , , , , , , , , chůze jeden kilometr 51 50, , , chůze pár stovek metrů 37 36, , , chůze do sta metrů koupání nebo oblékání bez pomoci 26 25, , , , , ,

42 Usilovné činnosti jako je běh, zvedání těžkých předmětů nebo náročné sporty omezují hodně 68 respondentů (67,33 %), 28 respondentů (27,72 %) omezují trochu a 5 respondentů (4,95 %) neomezují vůbec. Středně namáhavé činnosti jako je posunování stolu, luxování, hraní kuželek a jízda na kole omezují hodně 36 respondentů (35,64 %). 34 respondentů (33,66 %) uvedlo, že je tyto činnosti omezují trochu a 31 respondentů (30,69 %) neomezují vůbec. Zvedání nebo nošení běžného nákupu omezuje hodně 30 respondentů (29,7 %), 31 respondentů (30,69 %) je omezováno trochu a 40 respondentů (39,6%) není omezováno vůbec. Chůze po schodech několik pater omezuje hodně 51 respondentů (50,5 %), 31 respondentů (30,69 %) omezuje trochu a 19 respondentů (18,81 %) uvedlo, že je neomezuje vůbec. Chůze po schodech do jednoho poschodí omezuje hodně 27 respondentů (26,73 %), 30 respondentů (29,7 %) je omezeno trochu a 44 (43,56 %) respondentů není omezeno vůbec. Předklon, shýbání nebo poklek omezuje hodně 32 respondentů (31,68 %), 40 respondentů (39,6 %) omezuje trochu a 29 respondentů (28,71 %) neomezuje vůbec. Chůze jeden kilometr omezuje hodně 51 respondentů (50,5 %), omezuje trochu 25 respondentů (24,75 %) a 25 respondentů (24,75 %) neomezuje vůbec. Chůze po ulici pár stovek metrů omezuje hodně 37 respondentů (36,63 %) omezuje trochu 26 respondentů (25,74 %) a neomezuje vůbec 38 respondentů (37,62 %). Chůze do sta metrů omezuje hodně 26 respondentů (25,74 %), omezuje trochu 35 respondentů (34,65 %) a neomezuje vůbec 40 respondentů (39,6 %). Koupání doma nebo oblékání bez další pomoci omezuje hodně 19 respondentů (18,81 %) omezuje trochu 28 respondentů (27,72 %) a 54 respondentů (53,47 %) neomezuje vůbec. 42

43 Absolutní četnost (n) Relativní četnost (%) Absolutní četnost (n) Relativní četnost (%) Absolutní četnost (n) Relativní četnost (%) Otázka č. 7 Objevil se u Vás při práci nebo při běžné denní činnosti některý z dále uvedených problémů v posledních 4 týdnech? Tabulka 9 Omezení při práci nebo při běžných denních činnostech v posledních 4 týdnech Omezení v běžných denních činnostech Ano Ne Celkem Zkrátil se čas, který jste věnovali práci nebo jiné činnosti? 54 53, , Provedli jste méně práce, než jste chtěli? 66 65, , Byli jste omezeni v druhu práce nebo jiných činnostech? 64 63, , Měli jste potíže při práci nebo v jiných činnostech? 63 62, , Z tabulky lze vyčíst, že u 54 respondentů (53,47 %) se zkrátil čas, který věnovali práci nebo jiné činnosti. Čas věnovaný práci nebo jiné činnosti zůstal stejný u 47 respondentů (46,53 %). Méně práce než chtěli, vykonalo 66 respondentů (65,35 %) a 35 respondentů (34,65 %) provedlo práce stejně. V druhu práce nebo v jiných činnostech bylo omezeno 64 respondentů (63,37 %) a 37 respondentů (36,63 %) nebylo omezeno. Potíže při práci nebo v jiných činnostech uvedlo 63 respondentů (62,38 %) a 38 respondentů (37,62 %) nemělo potíže při práci. 43