Ústav pedagogických věd

Transkript

1 Masarykova univerzita Filozofická fakulta Ústav pedagogických věd Magisterská diplomová práce 2015 Bc. Martina Robenková

2 Masarykova univerzita Filozofická fakulta Ústav pedagogických věd Andragogika Bc. Martina Robenková Specializační vzdělávání lékařů ve Fakultní nemocnici Ostrava očima účastníků Magisterská diplomová práce Vedoucí práce: doc. Мgr. Petr Novotný, Ph.D. 2015

3 Prohlašuji, že jsem diplomovou práci vypracovala samostatně s využitím uvedených pramenů a literatury. Podpis autora práce

4 Poděkování Velmi ráda bych poděkovala doc. Mgr. Petru Novotnému, Ph.D., za přívětivé a ochotné vedení práce i cenné rady, kterými mne vedl v průběhu vypracovávání diplomové práce. Rovněţ bych ráda vyjádřila svůj dík všem lékařům z Fakultní nemocnice Ostrava, kteří se ochotně zapojili do dotazníkového šetření. Dík patří i vedení Fakultní nemocnice Ostrava za to, ţe mi umoţnilo toto dotazníkové šetření provést.

5 ABSTRAKT Diplomová práce se věnuje problematice specializačního vzdělávání lékařů ve Fakultní nemocnici Ostrava, kteří se účastní specializačního vzdělávání. Práce se zaměřuje na ověření spokojenosti lékařů Fakultní nemocnice Ostrava účastnících se specializačního vzdělávání se systémem specializačního vzdělávání v České republice. Poskytuje rovněţ informace o legislativě, která se vztahuje k systému specializačního vzdělávání v České republice. Cílem výzkumu této práce bylo zjistit, jak jsou lékaři Fakultní nemocnice Ostrava účastnící se specializačního vzdělávání spokojeni se systémem specializačního vzdělávání v České republice, co od samotného specializačního vzdělávání účastníci očekávají, jaké jsou jejich názory na tento systém vzdělávání, jaké jsou dle jejich názorů přínosy specializačního vzdělávání pro samotné účastníky a jakou roli v procesu specializačního vzdělávání hraje zaměstnavatel, tedy Fakultní nemocnice Ostrava. Práce se snaţí ukázat lékařské povolání i z jiného neţ profesního úhlu a popisuje moţné faktory, které samotné účastníky specializačního vzdělání ovlivnily při výběru povolání. Klíčová slova: specializační vzdělávání lékařů, základní kmen specializačního vzdělávání, specializovaný výcvik specializačního vzdělávání, lékařský výkon, spokojenost ABSTRACT The diploma thesis deals with the topic of speciality training of physicians at the University Hospital Ostrava, who participate in speciality training. The thesis is aimed at verifying the satisfaction of physicians at the University Hospital Ostrava participating in speciality training with the system of speciality training in the Czech Republic. It also provides information regarding legislation pertaining to the system of speciality training in the Czech Republic. The aim of the performed research was to determine, to what extent are the physicians at the University Hospital Ostrava participating in speciality training satisfied with the system of speciality training in the Czech Republic, what are the expectations of the participants regarding speciality training, what are their opinions on this system of education, what are the benefits of this system of speciality training for the participants, and what role is played in the system of speciality training by the employer, i.e. the University Hospital Ostrava. Another aim of the thesis was to show the medical profession from other than professional angle, it lists possible factors, which may have

6 influenced the participants of speciality training in choosing their future professional career. Keywords: speciality training of physicians, basic trunk of speciality training, specialized training of speciality training, medical procedure, satisfaction,

7 Obsah ÚVOD SPECIALIZAČNÍ VZDĚLÁVÁNÍ LÉKAŘŮ V KONTEXTU CELOŽIVOTNÍHO UČENÍ SYSTÉM SPECIALIZAČNÍHO VZDĚLÁVÁNÍ LÉKAŘSKÝCH ZDRAVOTNICKÝCH PRACOVNÍKŮ V ČR Specializační vzdělávání lékařů před rokem Specializační vzdělávání lékařů v současnosti Specializační vzdělávání lékařů ve vybraných zemích Evropské unie Specializační vzdělávání lékařů v Dánsku Specializační vzdělávání lékařů ve Francii Specializační vzdělávání lékařů v Německu Specializační vzdělávání lékařů v Nizozemsku Souhrn specializačního vzdělávání ve vybraných zemích EU Názory lékařů a odborníků na systém specializačního vzdělávání v České republice LÉKAŘSKÁ PROFESE Faktory ovlivňující výběr lékařského povolání Prestiţ Rodina Výskyt závaţného onemocnění v rodině SPOKOJENOST Spokojenost a pohlaví Spokojenost se systémem specializačního vzdělávání v ČR EMPIRICKÁ ČÁST Cíl výzkumu, výzkumný problém, hypotézy Cíle výzkumu Projekt výzkumu Výzkumný problém Stanovení hypotéz Operacionalizace konstruktů Výzkumná proměnná Výzkumný soubor, výzkumná metoda Výzkumný soubor... 49

8 5.3.2 Výzkumné metody Prezentace a interpretace zjištěných dat Charakteristika respondentů Prezentace poloţek dotazníku Testování hypotéz DISKUSE ZÁVĚR SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY SEZNAM POUŽITÝCH ZKRATEK SEZNAM TABULEK SEZNAM POUŽITÝCH GRAFŮ SEZNAM OBRÁZKŮ SEZNAM PŘÍLOH

9 ÚVOD Jako téma své magisterské diplomové práce jsem si zvolila specializační vzdělávání lékařů Fakultní nemocnice Ostrava očima jejich účastníků. Vzhledem k tomu, ţe se celý svůj profesní ţivot pohybuji v oblasti zdravotnictví, padl výběr tématu mé magisterské diplomové práce právě do této oblasti. Vzdělávání nelékařských zdravotnických pracovníků bylo jiţ tématem mnoha bakalářských, magisterských i doktorských prací a i já jsem se ve své bakalářské práci tomuto tématu věnovala. Vzdělávání lékařů je však tématem doposud neprozkoumaným, přesto hojně kritizovaným a proto jsem se rozhodla podívat se na specializační vzdělávání lékařů očima samotných účastníků specializačního vzdělávání. Systém vzdělávání doznal v posledních 10 letech velkých změn. Stejně jako u nelékařských zdravotnických pracovníků je dán legislativou České republiky, a to zákonem č. 95/ 2004 Sb. ze dne , s účinností od Zákon o podmínkách získávání a uznávání odborné způsobilosti a specializované způsobilosti k výkonu zdravotnického povolání lékaře, zubního lékaře a farmaceuta a dále pak vyhláškou č. 185/2009 Sb. - o oborech specializačního vzdělávání lékařů, zubních lékařů a farmaceutů a oborech certifikovaných kurzů, s účinností od a novela vyhlášky ve znění vyhlášek č. 361/2010 Sb., č. 286/2013 Sb. a č. 8/2014 Sb., o oborech specializačního vzdělávání lékařů, zubních lékařů a farmaceutů a oborech certifikovaných kurzů, s účinností od Po úspěšném ukončení vysokoškolského studia na lékařské fakultě získá mladý lékař takzvanou odbornou způsobilost k výkonu lékařského povolání, která ho však neopravňuje k samostatnému vykonávání všech lékařských úkonů. K tomu, aby mohl samostatně, bez dohledu, vykonávat své povolání, je potřeba, aby získal tzv. specializovanou způsobilost. Ve srovnání s ostatními absolventy vysokých škol je mladý lékař v určité nevýhodě. Absolventi vysoké školy ekonomické nebo i vysokých škol s technickým zaměřením mohou bezprostředně po ukončení studia nastoupit do zaměstnání a ihned po zapracování v délce několika týdnů či měsíců vykonávat svou profesi či povolání, čemuţ odpovídá i jejich platové ohodnocení. Nikdo asi nepochybuje o tom, ţe právě výkon lékařského povolání nelze zcela srovnávat s výše uvedenými obory. Jedná se přece o lidské zdraví, lidské ţivoty, a ne o čísla či technické parametry. Nicméně systém specializačního vzdělávání v České republice by měl co nejvíce odpovídat potřebám jednotlivých lékařských oborů. Hned v úvodu je potřeba zmínit, ţe i přesto, ţe se v rámci Evropské unie (dále jen EU) lékařské diplomy získané v jiné zemi EU na základě směrnice EU 2005/36 ES ze dne 6. července 2005 uznávají, systém specializačního vzdělávání 8

10 lékařů není v rámci EU jednotný. Jestliţe jsou diplomy uznatelné, je nejednotnost systému specializačního vzdělávání v EU zaráţející. Je však současný systém specializačního vzdělávání lékařů, vhodný, naplňuje potřeby jednotlivých oborů i potřeby samotných účastníků specializačního vzdělávání ve Fakultní nemocnici Ostrava? Je tento systém přehledný? Jsou s ním lékaři účastnící se specializačního vzdělávání ve Fakultní nemocnici Ostrava spokojeni? Co od systému specializačního vzdělávání očekávají samotní účastníci specializačního vzdělávání Fakultní nemocnice Ostrava? Na tyto otázky se pokusím najít odpověď ve své magisterské diplomové práci. 9

11 1 SPECIALIZAČNÍ VZDĚLÁVÁNÍ LÉKAŘŮ V KONTEXTU CELOŽIVOTNÍHO UČENÍ V první části své práce se budu nejprve věnovat vymezení základních pojmů jako je celoživotní učení, které chápe veškeré učení jako nepřerušenou kontinuitu od kolébky do hrobu (Memorandum o celoţivotním učení, 2000, s. 6). Tak jako většina autorů včetně Rabušicové, Novotného, Průchy, Palána a Beneše, budu i já pouţívat definice vycházející z Memoranda o celoţivotním učení vydaného komisí, Commission of the European Communities v Bruselu dne Specializační vzdělávání lékařů v České republice je druhou základní etapou vzdělávání, která probíhá po počátečním vzdělávání a je součástí celoţivotního učení, které by mělo lékařské povolání doprovázet po celý aktivní pracovní ţivot a mělo by se stát nedílnou součástí lékařské profese. Dnešní turbulentní, rychle se měnící doba, jak moderních technologií v oblasti zdravotnictví, tak samotné diagnostiky a následné farmakologické léčby s sebou nese vysoké poţadavky na vzdělanostní úroveň zdravotnického personálu. Memorandum o celoţivotním učení rozděluje celoţivotní učení na formální, neformální a informální učení. Na základě tohoto členění je zařazení specializačního vzdělávání velmi problematické. Specializačního vzdělávání se účastní mladí lékaři, kteří absolvovali nejméně šestileté prezenční studium, obsahující teoretickou a praktickou výuku v akreditovaném zdravotnickém magisterském studijním programu všeobecné lékařství, které úspěšně zakončili státní závěrečnou zkouškou, získali diplom doktor medicíny a mohou pouţívat titul MUDr. Ukončením formálního vzdělávání v tomto oboru získali odbornou způsobilost k výkonu zdravotnického povolání a mohou vykovávat preventivní, diagnostickou, rehabilitační a dispenzarizační péči pod odborným dohledem (Zákon č. 95/2004 Sb. 4). Z tohoto pohledu má mladý lékař ukončeno formální učení, které probíhá ve vzdělávacích institucích a vede k získání uznávaných certifikátů a kvalifikací (Memorandum o celoţivotním učení, 2000, s. 6). Jeho další vzdělávání by mělo dále probíhat na pracovišti, při výkonu lékařské profese, coţ definuje Zákon č. 95/2004 Sb. v 5, který uvádí, ţe specializační vzdělávání musí probíhat na akreditovaném pracovišti v rozsahu týdenní pracovní doby. Obsah specializačního vzdělávání je zaměřen na získávání nových znalostí a zejména dovedností, které jsou důleţité pro samotný výkon lékařské profese. Pokud se na specializační vzdělávání lékařů díváme z tohoto pohledu, pak bychom jej měli řadit pod neformální učení, které probíhá vedle hlavních 10

12 vzdělávacích systémů, můţe být poskytováno na pracovišti prostřednictvím činností daných organizací. Je zaměřeno na doplnění formálního systému. Jedná se např. o aktivity, které jedince připravují na zkoušky (Memorandum o celoţivotním učení, 2000). Zde ovšem vyvstávají první nesrovnalosti. Mladý lékař se sice vzdělává na pracovišti při výkonu lékařské profese, ale samotné specializační vzdělávání je v kompetenci lékařských fakult univerzit, které mají pověření Ministerstva zdravotnictví České republiky a řídí se legislativou České republiky vztahující se ke specializačnímu vzdělávání. Mladým lékařům je přidělen školitel, který dohlíţí na průběh specializačního vzdělání a provedení stanovených zdravotnických výkonů. Zdravotní výkon je základní jednotka, která popisuje ucelenou činnost, kterou provádějí lékařští zdravotničtí pracovníci nebo nelékařští zdravotničtí pracovníci při poskytování hrazených sluţeb (dále jen výkon). Popisuje postup, čas, nositele výkonu (zda výkon provádí lékař či sestra) a bodové hodnocení. Seznam všech zdravotnických výkonů je dán Předpisem č. 134/1998 Sb. Vyhláškou Ministerstva zdravotnictví, kterou se vydává seznam zdravotnických výkonů s bodovými hodnotami. Celý průběh specializačního vzdělávání se zaznamenává do tzv. Logbooku, který plní funkci indexu stejně jako u studentů. Neplnění studijních a pracovních úkolů můţe vést k ukončení specializačního vzdělávání. A i tento fakt řadí specializační vzdělávání spíše do skupiny formálního učení. S přihlédnutím ke všem těmto skutečnostem můţeme specializační vzdělávání zařadit jak do skupiny formálního, tak do skupiny neformálního učení. Jestliţe se na specializační vzdělávání podíváme ještě mnohem širším pohledem a připustíme i fakt, ţe mladí lékaři se dále vzdělávají četbou odborné literatury a své vzdělávání si rozšiřují při účasti na odborných akcích, jako jsou lékařské konference, můţeme lékařské povolání rovněţ zařadit do skupiny informálního učení, které je přirozeným doprovodným znakem kaţdodenního ţivota. Na rozdíl od formálního a neformálního učení nemusí být informální učení vţdy učením záměrným. Proto ani sami jeho účastníci nemusí snadno rozpoznat, jak přispívá k jejich vědomostem a dovednostem (Memorandum o celoţivotním učení, 2000). Po úspěšném ukončení specializačního vzdělávání atestační zkouškou získá lékař specializovanou způsobilost, na jejímţ základě je lékaři vydán Ministerstvem zdravotnictví diplom o specializaci v příslušném specializačním oboru. Součástí specializačního vzdělávání je absolvování základního kmene specializačního oboru (Zákon č. 95/2004 Sb. 5). Získání specializované způsobilosti je podmínkou pro samostatný výkon lékařské profese. 11

13 2 SYSTÉM SPECIALIZAČNÍHO VZDĚLÁVÁNÍ LÉKAŘSKÝCH ZDRAVOTNICKÝCH PRACOVNÍKŮ V ČR 2.1 Specializační vzdělávání lékařů před rokem 2004 Vzdělávání lékařů prošlo za posledních 10 let řadou změn. Do se vzdělávání zdravotnických pracovníků řídilo vyhláškou Ministerstva zdravotnictví České socialistické republiky o zdravotnických pracovnících a jiných odborných pracovnících ve zdravotnictví č. 72/1971Sb. Dle této vyhlášky získal lékař způsobilost k výkonu povolání ukončením studia a sloţením předepsaných zkoušek na příslušných lékařských fakultách (předpis č. 72/1971 Sb. 8). Předpis rovněţ hovořil o dalším vzdělávání odborných pracovníků ve zdravotnictví a zahrnoval specializační průpravu lékařů, farmaceutů a středních zdravotnických pracovníků (předpis č. 72/1971 Sb. 1a7 b). Tato průprava se konala zpravidla přímo na pracovištích pracovníků, pokud vyhovovalo poţadavkům. Byloli potřeba, doplnil si pracovník kvalifikaci na zvlášť kvalifikovaných pracovištích vybraných pro daný účel v rámci kraje (předpis č. 72/1971 Sb. 22). Předpis definoval dvoustupňový systém specializací a rozděloval specializace na specializace I. stupně a specializace II. stupně. Pokud chtěl lékař vykonávat svou činnost v oborech interní lékařství, pediatrie, gynekologie a porodnictví, chirurgie, reologie, ortopedie, neurologie, psychiatrie, dermatovenerologie, stomatologie, otorinolaryngologie, oftalmologie, radiodiagnostika, radioterapie, patologická anatomie, lékařská mikrobiologie, hygiena a epidemiologie, anesteziologie a resuscitace a klinická biochemie, byla pro něj specializace I. stupně povinná. Tato specializační průprava trvala tři roky (předpis č. 72/1971 Sb. 28). Po absolvování specializační přípravy I. stupně v oboru interního lékařství nebo chirurgie mohl lékař vykonávat funkci obvodního lékaře. Po absolvování specializační přípravy I. stupně a na základě komplexního hodnocení lékaře s přihlédnutím ke společenským potřebám zdravotnictví a schopnostem lékaře mohl být lékař vybrán ke specializační přípravě II. stupně. Tento výběr prováděly krajské národní výbory a vzdělávání se uskutečňovalo v ústředně řízených zdravotnických organizacích Ministerstva zdravotnictví. Převáţně se jednalo o vedoucí pracovníky a specializační příprava II. stupně slouţila k rozšíření kompetencí u jiţ získané specializace I. stupně. Například u interního lékařství se kompetence rozšířily na kardiologii, revmatologii, 12

14 alergologii či gastroenterologii nebo i jiné specializované obory. Specializační příprava II. stupně trvala tři aţ pět let a její délku blíţe určovaly specializační náplně (předpis č. 72/1971 Sb. 28). Specializační příprava II. stupně byla povinná pouze pro lékaře, kteří chtěli vykovávat funkci primáře nebo pracovat jako vedoucí pracovník v nezdravotnickém zařízení. Vzhledem k faktu, ţe předpis stanovil, ţe do specializační průpravy lze započítat jen dobu výkonu lékařského povolání v pracovním poměru v Československé socialistické republice (předpis č. 72/1971 Sb. 28 (2)), stal se tento předpis po vstupu ČR do Evropské unie zcela nevyhovujícím a muselo dojít ke změně legislativy. Daný předpis byl nahrazen Zákonem č. 95/2004 Sb. 2.2 Specializační vzdělávání lékařů v současnosti V současnosti se vzdělávání lékařů, zubních lékařů a farmaceutů řídí Zákonem č. 95/2004 Sb., který vešel v platnost Tento zákon upravuje: a) podmínky získávání způsobilosti k výkonu zdravotnického povolání lékaře a farmaceuta, b) celoţivotní vzdělávání lékaře, zubního lékaře a farmaceuta, c) uznávání způsobilosti k výkonu zdravotnického povolání lékaře, zubního lékaře a farmaceuta. Zákon v 2 vymezuje základní pojmy, jako je zdravotnické povolání, zdravotnický pracovník, akreditovaný zdravotnický magisterský studijní program, specializační vzdělávací příprava, samostatný výkon lékařského povolání a další. Zákon rovněţ v 3 stanovuje způsobilost k výkonu povolání lékaře, zubního lékaře a farmaceuta. Podle zákona má odbornou způsobilost ten, kdo je: a) odborně způsobilý, b) zdravotně způsobilý, c) bezúhonný. Zdravotní způsobilost dokládá pracovník posudkem na základě lékařské prohlídky, kterou provede praktický lékař nebo lékař registrovaný v oboru všeobecné lékařství. Tato způsobilost se zjišťuje před zahájením povolání. 13

15 Bezúhonnost jednotlivce se dokládá výpisem z evidence Rejstříku trestů a vyţaduje se před zahájením výkonu zdravotnického povolání. Odborná způsobilost k výkonu zdravotnického povolání lékaře se dle 4 tohoto zákona získává absolvováním nejméně šestiletého prezenčního studia, které obsahuje teoretickou a praktickou výuku v akreditovaném studijním programu všeobecné lékařství. Dle výše zmíněného zákona se za výkon povolání lékaře s odbornou způsobilostí povaţuje: Preventivní, diagnostická, léčebná, rehabilitační a dispenzární péče prováděná lékařem s odbornou způsobilostí pod odborným dohledem lékaře se specializovanou způsobilostí v příslušném oboru. Bez odborného dohledu můţe lékař s odbornou způsobilostí na základě certifikátu o absolvování základního kmene příslušného specializačního oboru, které vydalo ministerstvo vykonávat činnosti stanovené prováděcím předpisem (Zákon č. 95/2004 Sb.). Zákon v 5 definuje specializační způsobilost lékaře, která se získává úspěšným ukončením specializačního vzdělávání atestační zkouškou, na jejímţ základě je lékaři vydán diplom o specializaci v příslušném oboru. Podmínkou pro získání této způsobilosti je, ţe probíhá jako celodenní příprava v akreditovaných zařízeních v rozsahu týdenní pracovní doby a je odměňována. Průběh specializačního vzdělávání zajišťuje akreditované zdravotnické zařízení, které je povinno přidělit školenci školitele se specializovanou způsobilostí a to v oboru, ve kterém se účastník vzdělává. Školitel dohlíţí na odbornou stránku výkonu zdravotnického povolání, průběţně prověřuje teoretické znalosti a praktické dovednosti účastníka specializačního vzdělávání. Pokud účastník neplní studijní povinnosti, můţe na návrh školitele Ministerstvo zdravotnictví ČR ukončit specializační vzdělávání jedince. Česká lékařská komora (dále jen ČLK) v čele se svým předsedou ve svých zjištěních udává, ţe většina účastníků specializačního vzdělávání své školitele ani nezná (Kubek, 2014). Ve výzkumné části své diplomové práce se budu snaţit zjistit, jaká je situace s přidělenými školiteli ve Fakultní nemocnici Ostrava. Specializační vzdělávání probíhá podle předem schválených programů a při výkonu lékařského povolání. Tyto programy schvaluje Ministerstvo zdravotnictví ČR, které při jejich specifikaci spolupracuje s univerzitami. Všechny vzdělávací programy pro specializační vzdělávání jsou vydávány ve Věstnících Ministerstva zdravotnictví ČR a jsou dostupné na webových 14

16 stránkách Ministerstva zdravotnictví. Přidělený školitel potvrzuje školenci rozsah absolvované praxe do tzv. Logbooku, který obdrţí účastník při zápisu do specializačního vzdělávání. Vzdělávací programy stanovují celkovou délku přípravy, rozsah, obsah, členění a zejména pak délku povinné praxe v oboru, společně s typem pracoviště, na kterém praxe probíhá. Rovněţ stanovuje, jaké jsou poţadavky na teoretické znalosti a praktické dovednosti. Specializační vzdělávání se ukončuje atestační zkouškou vykonanou před odbornou atestační komisí podle zkušebního řádu na základě ţádosti uchazeče o vykonání atestační zkoušky (Zákon č. 95/2004 Sb.). Po úspěšném vykonání atestační zkoušky obdrţí účastník diplom o specializaci. Specializační vzdělávání lze absolvovat pouze v akreditovaném zařízení. Seznam akreditovaných zařízení je dostupný na stránkách Ministerstva zdravotnictví ČR, přičemţ Fakultní nemocnice Ostrava je jedním z nich. Akreditovaná zařízení jsou povinna řídit se zákonem č. 95/2004 Sb. a to 18, který definuje jejích povinnosti. Jak je popsáno v zákoně č. 95/2004 Sb., úspěšným ukončením specializačního vzdělávání se získává specializovaná způsobilost v příslušném oboru. Podmínkou zahájení specializačního vzdělávání je získání odborné způsobilosti k výkonu zdravotnického povolání. Do roku 2010 spadalo specializační vzdělávání lékařů pouze pod Institut postgraduálního vzdělávání ve zdravotnictví (dále jen IPVZ). Dne byla podepsána Veřejnoprávní smlouva mezi univerzitami a Ministerstvem zdravotnictví České republiky, na jejímţ základě jsou lékařské fakulty oprávněny realizovat specializační vzdělávání ve smyslu znění zákona č. 95/2004 Sb. Pro účely této smlouvy je univerzita pověřenou organizací ve smyslu ustanovení 2 písmeno g) Zákona. Uchazeč podá ţádost o zařazení do oboru specializačního vzdělávání na příslušnou univerzitu dle výběru uchazeče, ţádost je potřeba podat jak v elektronické tak v písemné podobě. Součástí ţádosti jsou ověřené kopie dokladu o získání odborné způsobilosti. Uchazeč se můţe ke specializačnímu vzdělávání v základním oboru přihlásit na: 1) Univerzitě Karlově v Praze: 1., 2. nebo 3. lékařská fakulta, 2) Lékařské fakultě v Plzni, 3) Lékařské fakultě v Hradci Králové, 4) Univerzitě Palackého v Olomouci: Lékařská fakulta, 5) Masarykově univerzitě: Lékařská fakulta a od 8. září 2015 nově i na Ostravské univerzitě: Lékařská fakulta. Od účinnosti Veřejnoprávní smlouvy lékařské fakulty odpovídají za zařazování do základních oborů specializačního vzdělávání lékařů, posuzování odborné způsobilosti k výkonu zdravotnického povolání ţadatelů o zařazení do základních specializačních oborů, kontrolu splnění podmínek základního kmene v rámci specializační přípravy 15

17 a vydávání certifikátu o absolvování základního kmene, vydávání indexů a Logbooků pro základní obory specializačního vzdělávání, realizaci teoretické části akreditovaných vzdělávacích programů základních specializačních oborů, posuzování ţádostí o započtení odborné praxe, studia či části vzdělávacího programu absolvovaného v České republice, posuzování splnění poţadavků stanovených příslušným vzdělávacím programem u uchazečů o vykonání atestační zkoušky, teoretickou a praktickou část atestační zkoušky a posudky atestačních prací základních oborů specializačního vzdělávání, pravidelné aktualizace informací o specializačním vzdělávání na fakultě v elektronické podobě, poskytování konzultační a poradenské činnosti dle příslušných právních předpisů pro pracovníky ve zdravotnictví (Ministerstvo zdravotnictví ČR, 2011). Je zvláštní, ţe za vzdělávání odpovídají univerzity, ale testování, zkoušení a vydávaní certifikátů je v reţii Institutu postgraduálního vzdělávání. Vzdělávání lékařů se rovněţ řídí vyhláškou č. 185/2009 Sb., o oborech specializačního vzdělávání lékařů, zubních lékařů a farmaceutů a oborech certifikovaných kurzů, s účinností od a novelou vyhlášky ve znění vyhlášek č. 361/2010 Sb., č. 286/2013 Sb. a č. 8/2014 Sb., o oborech specializačního vzdělávání lékařů, zubních lékařů a farmaceutů a oborech certifikovaných kurzů, s účinností od Tato vyhláška zcela přesně definuje obory specializačního vzdělávání. Specializační vzdělávání lékařů se dělí na dvě části: 1. základní kmen 2. vlastní specializovaný výcvik Základní kmen je první fází vzdělávání lékařů. Stanovuje absolvování povinné praxe a přesný rozsah znalostí a dovedností, které jsou potřebné pro určité obory. Celková doba základního kmene je 24 měsíců. Specializační vzdělávání je ukončeno zhodnocením praxe, popřípadě testem v souladu s konkrétním vzdělávacím programem. Po absolvování základního kmene obdrţí absolvent certifikát. Vyhláška č. 361/2010 Sb. stanovuje následujících 16 základních kmenů. 1. anesteziologický 2. dermatovenerologický 3. gynekologicko-porodnický 4. hygienický 5. chirurgický 6. interní 16

18 7. neurologický 8. oftalmologický 9. ortopedický 10. otorinolaryngologický 11. patologický 12. pediatrický 13. psychiatrický 14. radiologický 15. urologický 16. všeobecné praktické lékařství Vlastní specializovaný výcvik je druhou fází vzdělávání. Vstup do této fáze je moţný pouze po absolvování základního kmene. Tato část výcviku je členěna na odbornou praxi ve vlastním oboru, doplňkovou praxi v příbuzných oborech a povinnou účast v teoretických kurzech. Délka výcviku se pohybuje v závislosti na oboru specializační přípravy, v délce od 12 do 60 měsíců. Stupeň specializačního vzdělávání můţe být jedním z faktorů, které mohou ovlivňovat spokojenost se systémem specializačního vzdělávání a ukazovat na fakt, zda je lékař více spokojen se systémem specializačního vzdělávání v základním kmeni nebo ve specializovaném výcviku. Proto bude stupeň specializačního vzdělávání jedním z měřítek mého výzkumu. Seznam oborů specializačního vzdělávání: 1. alergologie a klinická imunologie 2. anesteziologie a intenzivní medicína 3. angiologie 4. cévní chirurgie 5. dermatovenerologie 6. dětská a dorostová psychiatrie 7. dětská chirurgie 8. dětské lékařství 9. dětská neurologie 10. endokrinologie a diabetologie 11. gastroenterologie 12. geriatrie 13. gynekologie a porodnictví 14. hematologie a transfuzní lékařství 15. hygiena a epidemiologie 16. chirurgie 17. infekční lékařství 18. kardiochirurgie 19. kardiologie 20. klinická biochemie 21. klinická onkologie 22. lékařská genetika 23. lékařská mikrobiologie 24. neurologie 17

19 25. neurochirurgie 26. nefrologie 27. nukleární medicína 28. oftalmologie 29. ortopedie a traumatologie pohybového ústrojí 30. otorinolaryngologie a chirurgie hlavy a krku 31. patologie 32. plastická chirurgie 33. pneumologie a ftizeologie 34. pracovní lékařství 35. praktické lékařství pro děti a dorost 36. psychiatrie 37. radiační onkologie 38. radiologie a zobrazovací metody 39. rehabilitační a fyzikální medicína 40. revmatologie 41. soudní lékařství 42. traumatologie 43. urgentní medicína 44. urologie 45. vnitřní lékařství 46. všeobecné praktické lékařství Celý průběh obou částí specializačního vzdělávání lékařů se zaznamenává do Logbooku, který je nedílnou součástí specializačního vzdělávání lékařů a slouţí k zaznamenání provedených výkonů a činností v průběhu specializačního vzdělávání. Je veden pouze v papírové podobě a je potřeba si jej zakoupit. V současné době mají lékaři na výběr ze 46 základních oborů. Seznam oborů včetně odbornosti, uvedení minimální délky specializačního vzdělávání a oboru základního kmene je součásti Přílohy č. 1. k Vyhlášce č. 185/2009 Sb., která v 2 stanovuje délku základního kmene na 24 měsíců. Délka specializačního vzdělávání se u jednotlivých specializačních oborů liší a její specifikace je součástí Přílohy č. 1 dané Vyhlášky. Přehled všech základních oborů, včetně délky studia je součástí přílohy č. 1 mé diplomové práce. Všechny vzdělávací programy jsou přesně popsány ve Věstníku Ministerstva zdravotnictví České republiky. Kaţdý vzdělávací program má stanoven cíl specializačního vzdělávání, minimální poţadavky na specializační vzdělávání, a to zvlášť pro základní kmen v délce trvání 24 měsíců a zvlášť pro specializovaný výcvik v různé délce dle oboru. Program rovněţ stanovuje teoretické znalosti a praktické dovednosti, včetně seznamu poţadovaných výkonů. Dále jsou v programu stanoveny poţadavky na hodnocení účastníka specializačního vzdělávání a charakteristika činností, pro které absolvent specializačního vzdělávání získal způsobilost. Pro kaţdý program specializačního vzdělávání je přesně 18

20 definovaná charakteristika akreditovaného pracoviště, včetně technického a personálního vybavení. Po ukončení základního kmene můţe mladý lékař vykonávat činnosti, které jsou přesně definovány ve vzdělávacím programu. Aby mladý lékař mohl úspěšně ukončit specializační vzdělávání, musí nejprve absolvovat základní kmen v délce 24 měsíců. Absolvování některého ze základních kmenů je podmínkou pro další část specializačního vzdělávání. Absolvent získá certifikát o absolvování základního kmene, který ho opravňuje vykonávat některé činnosti bez odborného dohledu. Všechny varianty platných vzdělávacích programů pro specializace lékařů, zubních lékařů, farmaceutů a nelékařských povolání jsou zveřejněny na webových stránkách Ministerstva zdravotnictví České republiky (dále jen MZČR) a Institutu postgraduálního vzdělávání (dále jen IPVZ) [ Po ukončení základního kmene se můţe uchazeč následně přihlásit ke specializačnímu vzdělávání v příslušné délce dle zvoleného oboru. Pokud tak neučiní, můţe i nadále vykonávat pouze úkony, které stanovuje program základního kmene specializačního výcviku. Ostatní specializované úkony můţe vykonávat pouze pod odborným dohledem. Vyhláška a její novely stanovují 46 základních oborů a 52 certifikovaných kurzů pro lékaře. Jak je z výše uvedeného patrné, ne kaţdý specializovaný výcvik má svůj základní kmen. Tento fakt vede k zamyšlení, zda lékaři zbytečně netráví svůj čas vzděláváním v oboru, který ve skutečnosti vůbec nebudou vykonávat. Nebylo by lepší, kdyby se přímo vzdělávali v oboru, který si vybrali? Jak se na tento fakt dívají samotní lékaři ve Fakultní nemocnici Ostrava? I toto se pokusím zjistit svým výzkumem. Celý systém specializačního vzdělávání byl a je pod velkou palbou odborných společností a České lékařské komory. MUDr. Kubek, prezident ČLK, o systému specializačního vzdělávání lékařů říká: Zákon č. 95/2004 Sb. zcela zbytečně rozvrátil léty prověřený a fungující systém specializačního vzdělávání lékařů. Ustanovil extrémní mnoţství specializačních oborů, z nichţ řada nemá ekvivalent v jiných státech EU a získaná specializace by tedy českému lékaři v zahraničí nebyla k ničemu (Kubek, 2009b, s.10). 19

21 2.3 Specializační vzdělávání lékařů ve vybraných zemích Evropské unie Profesní vzdělávání lékařů je stále velmi diskutovaným tématem napříč Evropskou unií. Analýza, kterou si nechalo zpracovat zahraniční oddělení České lékařské komory, prokázala velkou variabilitu systému specializačního vzdělávání lékařů v rámci Evropské unie. Předseda ČLK MUDr. Kubek říká: Rozdíly jsou nejenom ve výčtu jednotlivých oborů a délce a náplni vzdělávacích programů, ale i v zásadní věci, jakou jsou samostatné atestace (Vyskočilová, & Kubek, 2009, s. 6-7). Přesto, ţe se systémy specializačního vzdělávání lékařů v rámci Evropské unie liší, je specializovaná způsobilost získaná v kterémkoliv státě Evropské unie uznávaná v celé EU. Rovněţ i zpráva Světové zdravotnické organizace (dále jen WHO) z roku 2010 uvádí, ţe v rámci Evropy neexistuje jednotný společně přijatý přístup k celoţivotnímu vzdělávání. Obecně je však přijat názor, ţe pouze osoby, které dbají na udrţování svých kompetencí a podílejí se na celoţivotním vzdělávání, jsou schopny kvalitně poskytovat zdravotnickou péči. Jako problém vidí WHO skutečnost, ţe neexistují standardy, které by řídily strategii celoţivotního učení ve zdravotnictví. Hlavním cílem profesního vzdělávání lékařů by mělo být zlepšení výsledků péče o pacienty. Zpráva WHO se dále zamýšlí nad tím, zda právě rozmanitost systémů profesního vzdělávání lékařů není překáţkou ve snahách o harmonizaci systémů trvalého profesního vzdělávání lékařů napříč členskými státy. Autoři článku Maintaining the Competence of Europe s Workforce (Udrţení kompetence evropské pracovní síly) říkají, ţe: je nezbytné mít sadu společných principů pro pokračující profesní rozvoj a více harmonizovaný přístup k akreditaci (Horsley, & Grimshaw, & Campbell, 2010). Je zcela zřejmé, ţe znalosti a dovednosti, získané ke konci pregraduálního vzdělávání nejsou dostačující pro získání kompetencí a dovedností pro celou profesní kariéru. Odborníci z oblasti lékařství ze všech členských států Evropské Unie se shodují na tom, ţe vzdělávání lékařů by se mělo skládat ze dvou částí (Horsley, & Grimshaw, & Campbell, 2010). 20

22 1. Výkon praxe zaloţený na důkazech praktický nácvik jednotlivých úkonů na pracovišti. 2. Celoţivotní vzdělávání získávání nových a prohlubování stávajících znalostí při účasti na vzdělávacích akcích vázaných na výkon profese. Z tohoto pohledu, pokud se podíváme na systém specializačního vzdělávání v České republice, je systém specializačního vzdělávání odpovídající. Je však otázkou, zda je potřeba mít v tomto systému tolik oborů specializačního vzdělávání, a to i takové, které jinde v Evropské unii nejsou. Právě mnoţství specializačních oborů v České republice je hojně kritizováno, a to jak odborníky, tak samotnými lékaři. I já se budu ve své diplomové práci lékařů Fakultní nemocnice dotazovat, jak oni vnímají mnoţství specializačních oborů a co jim variabilita výběru přináší Specializační vzdělávání lékařů v Dánsku Zdravotnictví v Dánsku je státní. Odpovědnost za specializační vzdělávání lékařů má Dánská národní rada, která rovněţ vystavuje příslušná potvrzení. Systém specializačních zkoušek neexistuje a celé postgraduální vzdělávání je pro lékaře bezplatné (Vystrčilová, & Kubek, 2009, s. 5). V Dánsku je celkový počet základních specializačních oborů 33 (Škrha, 2007) Specializační vzdělávání lékařů ve Francii Jak uvádí analýza ČLK publikovaná v Tempus Medicorum, ve Francii existují vedle sebe dva systémy postgraduálního vzdělávání lékařů, které jsou podle dodatku č. 5. Směrnice 2005/36 EU rovnocenné. 1. DES (Diplôme d etudes spécialisées diplom specializačního vzdělávání) vydávají univerzity pod dohledem ministerstva vyššího vzdělávání. Toto vzdělávání je přímým pokračováním studia na lékařské fakultě, probíhá na univerzitním pracovišti a lékaři musí platit pouze školné příslušné univerzitě. 21

23 2. Atestace pro kvalifikovaného lékaře-specialistu vydává lékařská komora (Ordre des Médecins) na základě vzdělávání, které je plně v její kompetenci. Tento systém je jedinou příleţitostí pro jiţ vystudované lékaře, jak změnit svou specializaci nebo získat specializaci další. Za toto vzdělání musí lékař zaplatit poplatek ve výši 200 eur (Vystrčilová, & Kubek, 2009). Daný systém vzdělávání se co do struktury podobá nejvíce systému specializačního vzdělávání v ČR, ačkoliv u nás nespadá do kompetence ČLK a je pouze v kompetenci vybraných lékařských fakult Specializační vzdělávání lékařů v Německu Lepší vzdělávací systém v Německu je jedním z důvodů, proč absolventi stále častěji odcházejí po promoci právě do Německa (Kubek, Česká televize, 2014) 1. V Německu garantuje postgraduální vzdělávání primář oddělení. Do systému není zapojeno Ministerstvo zdravotnictví ani ţádná podobná instituce jako u nás IPVZ. Za specifikaci poţadavků postgraduálního vzdělávání lékařů jsou odpovědné zemské lékařské komory, které stanovují po kaţdý obor své vlastní poţadavky. Minimální poţadavky na specializační vzdělávání stanovuje Spolková lékařská komora, která se řídí usnesením Výkonné rady německé lékařské asociace z června 2013 (adaptace 18 a 19) ve znění ze dne o postgraduálním vzdělávání lékařů. Jak uvádí analýza ČLK, Spolková lékařská komora určuje nejen rozsah a obsah specializačního vzdělávání, ale také provádí akreditaci školských pracovišť a uznávání lékařských specializačních diplomů ze zemí EU i ostatních států (Vyskočilová, & Kubek, 2009 s. 5). Specializační vzdělávání v Německu má 33 základních oborů: 1. všeobecné lékařství 2. anesteziologie 3. anatomie 4. zdravotní stav 5. oční lékařství 6. biochemie 7. chirurgie 8. porodnictví a gynekologie 9. ušní, nosní a krční lékařství 10. kožní a pohlavní nemocni 11. lidská genetika 1 Česká televize, ČT24,

24 12. hygiena a environmentální medicína 13. vnitřní a všeobecné lékařství 14. dětské lékařství 15. dětská a dorostová psychiatrie a psychoterapie 16. laboratorní medicína 17. mikrobiologie, virologie a epidemiologie infekčních nemocí 18. ústní a čelistní chirurgie 19. neurochirurgie 20. neurologie 21. nukleární medicína 22. veřejné zdraví 23. patologie 24. farmakologie 25. rehabilitační a fyzikální medicína 26. fyziologie 27. psychiatrie a psychoterapie 28. psychosomatická medicína a psychoterapie 29. radiologie 30. soudní lékařství 31. radioterapie 32. transfuzní medicína 33. urologie Některé z těchto oborů se dále dělí na specializace podobně jako u nás, ale tyto specializace nejsou uvedeny jako základní obory a vzdělávání v těchto oborech je nadstavbové. Jedná se o tyto obory: 1. Chirurgie se dělí na specializace: a) obecná chirurgie b) cévní chirurgie c) operace srdce d) dětská chirurgie e) ortopedie a traumatologie f) plastická a estetická chirurgie g) hrudní chirurgie h) viscerální chirurgie 2. Porodnictví a gynekologie se dělí na specializace: a) gynekologická endokrinologie a reprodukční medicína b) onkogynekologie c) porodnictví a perinatální medicína 3. Ušní, nosní a krční lékařství se dělí na specializace: a) ušní, nosní a krční lékařství b) řeči, hlasové a kojenecké poruchy sluchu 23

25 4. Vnitřní a všeobecné lékařství se dělí na specializace: a) vnitřní lékařství b) vnitřní lékařství a angiologie c) vnitřní lékařství a endokrinologie a diabetologie d) vnitřní lékařství a gastroenterologie e) vnitřní lékařství a hematologie a onkologie f) vnitřní lékařství a kardiologie g) vnitřní lékařství a nefrologie h) vnitřní lékařství a pulmologie i) vnitřní lékařství a revmatologie 5. Dětské lékařství se dělí na specializace: a) dětská hematologie a dětská onkologie b) dětská kardiologie c) neonatologie d) dětská neurologie 6. Patologie se dělí na specializace: a) neuropatologie b) patologie 7. Farmakologie se dělí na specializace: a) klinická farmakologie b) farmakologie a toxikologie 8. Psychiatrie a psychoterapie se dělí na specializace: a) soudní psychiatrie 9. Radiologie se dělí na specializace: a) dětská radiologie b) neuroradiologie V Německu se mohou lékaři dále vzdělávat ve 47 certifikovaných kurzech. Pro ilustraci je moţno uvést, ţe celý program specializačního vzdělávání v oboru vnitřní lékařství se v Německu vtěsná na dvě strany velikosti A4. V České republice má stejný program 35 stran velikosti A4. Vzdělávací program v oboru vnitřní lékařství v ČR je součástí přílohy č. 2. a vzdělávací program v oboru vnitřní lékařství v Německu je součástí přílohy č. 3. Na první pohled se zdá, ţe specializační vzdělávání lékařů v ČR a v Německu je velmi podobné. Řídí se určitým předpisem ať jiţ ve formě zákona v ČR nebo ve formě usnesení v Německu. Je dána délka specializačního vzdělávání, která jak v ČR, tak 24

26 v Německu činí 5 let a je dán obsah vzdělávání v obou zemích. Právě obsah vzdělávání se ale znatelně odlišuje. V ČR, jak je vidět v příloze č. 2 mé diplomové práce je explicitně dáno jaké výkony a na jakých odděleních lékař účastnící se specializačního vzdělávání musí vykonat. Je rovněţ stanoven přesný počet těchto výkonů na jednotlivých pracovištích. Právě počty těch výkonů jsou velmi často předmětem kritiky odborníků. Dle jejich názoru není reálné tyto počty splnit a často dochází k podvádění. MUDr. Šedo 2, předseda sdruţení Mladí lékaři o. s. říká: Často dochází k podvádění, kdy školitel školenci jednoduše potvrdí i výkony, které neprovedl, a stáţe, které absolvoval pouze z části (Bezděková, 2015). Na rozdíl od ČR usnesení Výkonné rady německé lékařské asociace stanovuje pouze pracoviště a výkony, které musí lékař účastnící se specializačního vzdělávání splnit. Počty nejsou stanoveny, a lékaři tak nemusejí podvádět, aby byli připuštěni k atestaci. Z mého pohledu je německý systém vzdělávání k lékařům spravedlivější a nenutí je podvádět. Cílem specializačního vzdělávání by přece mělo být naučit mladé lékaře vykonávat svou profesi co nejlépe a ne naučit je, jak plavat v systému specializačního vzdělávání tak, aby doplavali aţ ke kýţené atestaci pokud moţno bez velkých překáţek Specializační vzdělávání lékařů v Nizozemsku V Nizozemsku není specializační vzdělávání zakončeno ţádnou závěrečnou zkouškou, ale minimálně jedenkrát za rok, většinou však častěji, je prováděno hodnocení a průběţné přezkoušení kaţdého školence. Vzdělávání samotné je poskytováno bezplatně a lékař se stává specialistou teprve, aţ kdyţ se zapíše do registru lékařů-specialistů, který je spravován Královskou nizozemskou lékařskou asociací z pověření Ministerstva zdravotnictví (Vyskočilová, & Kubek, 2009) Souhrn specializačního vzdělávání ve vybraných zemích EU Z výše uvedeného je zcela patrné, ţe systém specializačního vzdělávání v EU není jednotný. I přes tuto skutečnost členské státy Evropské unie navzájem uznávají 2 MUDr. Jiří Šedo, Ph.D. 25

27 specializační vzdělávání lékařů. V některých zemích organizuje specializační vzdělávání a provádí specializační zkoušky stát a v jiných, jako např. v Německu, Nizozemsku, Norsku, Rakousku nebo Švýcarsku, je vzdělávání v kompetenci lékařské komory nebo asociací. Ve Francii vedle sebe dokonce existují dva systémy specializačního vzdělávání. Je zaráţející, ţe přestoţe na podkladě Zákona č. 18/2004 Sb., o uznávání odborné kvalifikace a jiné způsobilosti státních příslušníků členských států Evropské unie a některých příslušníků jiných států a o změně některých zákonů (zákon o uznávání odborné kvalifikace), ve znění pozdějších předpisů, který nabyl v plném rozsahu účinnosti dnem přistoupení České republiky k Evropské unii, tj. 1. května 2004, se podmínky specializačního vzdělávání tak liší. Jak je patrné, tento zákon upravuje pouze obecný systém uznávání odborných kvalifikací, obsah a podobu tohoto vzdělávání však nijak nezohledňuje. Směrnice Evropského parlamentu a rady 2005/36/ES ze dne 6. července 2005 v Příloze V. stanovuje pouze minimální délku specializačního vzdělávání jednotlivých oborů. Pro všechny členské země EU jsou společné tyto základní obory v minimální délce vzdělávání: 1. všeobecné lékařství minimální délka odborné přípravy: 5 let 2. anesteziologie minimální délka odborné přípravy: 5 let 3. chirurgie minimální délka odborné přípravy: 5 let 4. gynekologie a porodnictví minimální délka odborné přípravy: 4 roky 5. vnitřní lékařství minimální délka odborné přípravy: 5 let 6. dětské lékařství minimální délka odborné přípravy: 4 roky 7. neurochirurgie minimální délka odborné přípravy: 5 let 8. neurologie minimální délka odborné přípravy: 5 let 9. oční lékařství minimální délka odborné přípravy: 3 roky 10. ortopedie a traumatologie pohybového ústrojí minimální délka odborné přípravy: 5 let 11. ušní, nosní krční - minimální délka odborné přípravy: 3 roky 12. patologie minimální délka odborné přípravy: 4 roky 13. pneumologie minimální délka odborné přípravy: 4 roky 14. psychiatrie a psychoterapie minimální délka odborné přípravy: 4 roky 15. urologie - minimální délka odborné přípravy: 5 let 26

28 Ostatní specializované obory specializačního vzdělávání v jednotlivých zemích jsou v gesci institucí, které jsou v daných zemích za specializační vzdělávání lékařů zodpovědné. V ČR je to Ministerstvo zdravotnictví České republiky. Nejednotnost systému specializačního vzdělávání lékařů napříč Evropskou unií vyvolává širokou diskuzi jak v odborných kruzích, tak mezi samotnými účastníky specializačního vzdělávání v ČR. Názory odborníků na systém specializačního vzdělávání se zásadně liší Názory lékařů a odborníků na systém specializačního vzdělávání v České republice Je zcela zřejmé, ţe nelze vytvořit takový model specializačního vzdělávání, který by vyhovoval všem. Odborníci se shodují na tom, ţe nejspornější částí specializačního vzdělávání je dvouletý společný kmen, nejčastěji interní nebo chirurgický. Na otázku Jak vám vyhovuje současný systém specializačního vzdělávání? odpovídali odborníci z různých oborů medicíny. Odpovědi se zásadním způsobem odlišovaly, a to zejména v návaznosti na odbornost respondentů. Odborníci z řad neurologů pohlíţejí na současný systém specializačního vzdělávání lékařů kriticky a MUDr. Keller 3 říká: Současná úprava specializačního vzdělávání je pro oblast neurologie zcela nevyhovující a ihned dodává i důvody: nelze vyškolit kvalifikovaného neurologa za tři roky a na druhé straně nelze prodluţovat současné pětileté specializační vzdělávání a dále uvádí: vzdělávací program, který byl vypracován před vyhláškou, pamatoval velmi dobře na interdisciplinární problematiku, zejména na oblasti, kde se neurologie a interna překrývají (Keller, & Vít, & Dítě, & Kabelka, & Cvachovec, & Býma, & Hanuš, 2010). Na tomto příkladu je patrné, jak je těţké uchopit specializační vzdělávání tak, aby vyhovovalo potřebám současného zdravotnictví. Potřebujeme kvalifikované odborníky v oboru a potřebujeme je rychle, aby mohli vykonávat samostatně svou profesi, ale získat potřebnou kvalifikaci chce svůj čas. 3 doc. MUDr. Otakar Keller, CSc. 27

29 Podobného názoru je i předseda Česká společnosti alergologie a klinické imunologie MUDr. Petrů 4, který o současném systému specializačního vzdělávání říká: Nová podoba specializačního vzdělávání je nesrovnatelně horší, neţ tomu bylo dříve, v dobách existence základních a nástavbových atestací, nicméně ihned dodává: v současnosti ale nezbývá nic jiného, neţ ji přijmout (Keller, & Vít, & Dítě, & Kabelka, & Cvachovec, & Býma, & Hanuš, 2010). Dalo by se říci, ţe alergologie a klinická imunologie je obor, který má hodně blízko k základnímu internímu kmeni, z kterého ve velké míře vychází a proto bude naplňovat potřeby daného oboru, nicméně odborníci to vidí jinak. Zástupce z řad endokrinologické společnosti MUDr. Dítě 5 říká: Osobně velice lituji, ţe jsme ustoupili tak snadno od dvoustupňových atestací, protoţe v ţádném případě není absolvování kmene s atestací I. stupně srovnatelné (Keller, & Vít, & Dítě, & Kabelka, & Cvachovec, & Býma, & Hanuš, 2010). Dítě pravděpodobně poukazuje na skutečnost, ţe náplň současného systému specializačního vzdělávání není dostatečná. Pokud budeme vycházet z faktu, ţe mladý lékař musí splnit poţadovaný počet výkonů, musí se účastnit stáţí na nejrůznějších pracovištích, které ale nemají ţádnou souvislost s oborem, který si vybral, nebude pravděpodobně disponovat takovými znalostmi, jaké měl lékař, který se v systému dvoustupňové atestace připravoval na pracovišti, které mělo přímou souvislost s jeho profesní orientací. Další názor, který hovoří o nedostatečné náplni specializačního vzdělávání v jednotlivých oborech má předseda České společnosti paliativní medicíny MUDr. Kabelka 6, který se domnívá, ţe by měl být základní kmen rozšířen o problematiku právě z oblasti paliativní medicíny a říká Nelze se obejít bez dovedností v léčbě symptomů, včetně chronické bolesti, velmi důleţitá je i komunikace s pacientem a dodává: jde o znalosti na celý profesní ţivot (Keller, & Vít, & Dítě, & Kabelka, & Cvachovec, & Býma, & Hanuš, 2010). S tímto názorem nelze neţ souhlasit. Vţdyť právě lidský přístup lékaře k pacientovi a dostatečná, otevřená, komunikace o jeho problémech je velice důleţitá a sehrává v úspěšné léčbě nezastupitelnou roli. 4 doc. MUDr. Vít Petrů, CSc. 5 prof. MUDr. Petr Dítě, DrSc. 6 MUDr. Ladislav Kabelka, Ph.D 28

30 Ne všichni ale hodnotí specializační vzdělávání lékařů ve svém konkrétním oboru negativně. Současná úprava specializačního vzdělávání oboru anesteziologie a intenzivní medicíny v podstatě vyhovuje obor má svůj vlastní kmen říká MUDr. Cvachovec 7, předseda České společnosti anesteziologie a intenzivní medicíny. Přestoţe specializační vzdělávání ve svém oboru hodnotí pozitivně, na celý systém specializačního vzdělávání lékařů však pohlíţí kriticky. Bylo by zpozdilé uplatňovat jen úzce oborové hledisko, a tak musím říct, ţe současnou úpravu obecně za dobrou nepovaţuji dodává (Keller, & Vít, & Dítě, & Kabelka, & Cvachovec, & Býma, & Hanuš, 2010). Opačného názoru je MUDr. Býma 8 předseda Sdruţení všeobecného lékařství, který vidí změny v systému specializačního vzdělávání pozitivně. Po letech se nám podařilo prosadit do současného systému změny, které umoţňují specializační přípravu v našem oboru na velmi dobré úrovni. Obor má vlastní kmen (Keller, & Vít, & Dítě, & Kabelka, & Cvachovec, & Býma, & Hanuš, 2010). Domnívám se, ţe pozitivní názor pramení právě ze skutečnosti, ţe specializační vzdělávání v tomto oboru má nejkratší délku vzdělávání 3 roky a specializovaný výcvik probíhá v ordinaci praktického lékaře, kde je přímo zaměřen a na to, co bude lékař v budoucnu vykonávat. Se systémem specializačního vzdělávání jsou spokojeni rovněţ odborníci z řad revmatologů. Předseda české revmatologické společnosti MUDr. Vencovský 9 na stejnou otázku odpovídá: V zásadě se jedná o interní lékařství, jeţ musí kaţdý revmatolog zvládat (Keller, & Vít, & Dítě, & Kabelka, & Cvachovec, & Býma, & Hanuš, 2010) a je podle něj naprosto v pořádku, ţe revmatologie navazuje na základní interní kmen (tamtéţ). Přesto, ţe se názory odborníků na specializační vzdělávání lékařů liší, celkově je moţno konstatovat, ţe se na něj dívají spíše kriticky. Dle názoru MUDr. Nerandţiče 10 je specializační vzdělávání lékařů chaotické, nekoncepční a nerespektující skutečné potřeby regionů a klientů. Domnívá se, ţe vychováváme příliš mnoho specialistů a na terénní praxi zapomínáme. Z jeho pohledu není zaměření specializačního vzdělávání lékařů správné (Kubek, 2009a). MUDr. Kubek k dané problematice dodává: Během vzdělávání se klade 7 prof. MUDr. Karel Cvachovec, CSc., MBA 8 doc. MUDr. Svatopluk Býma, CSc. 9 prof. MUDr. Jiří Vencovský, DrSc. 10 MUDr. Zoran Nerandrţič 29

31 větší důraz na teoretické znalosti, vychováváme spíše vědecké pracovníky neţ lékaře pro praxi (2009a). Jak je z výše uvedeného patrné, velkou roli ve spokojenosti se systémem specializačního vzdělávání v ČR hrají samotné obory specializačního vzdělávání. Jakou roli sehrávají obory specializačního vzdělávání u lékařů, kteří se účastní specializačního vzdělávání ve Fakultní nemocnici Ostrava, bude jedním z kritérií výzkumu mé diplomové práce. Bude mě zajímat, jak na tuto skutečnost nahlíţejí lékaři FNO, kterých se specializační vzdělávání bezprostředně týká. Jedním z největších kritiků specializačního vzdělávání je předseda České lékařské komory MUDr. Kubek 11, který říká: Současný komplikovaný aţ nepřátelský systém specializačního vzdělávání označují mladí lékaři vedle špatného finančního ohodnocení za hlavní důvod, proč odcházejí do zahraničí bezprostředně po ukončení studia. (Kubek, 2014, s. 2). Z celkového počtu 1050 absolventů odešlo do zahraničí ihned po promoci v roce absolventů, coţ činí 18%; a to určitě není zanedbatelné číslo. Jedná se o druhý nejvyšší počet v historii. V roce 2010 odešlo po promoci do zahraničí 108 lékařů, v roce lékařů, v roce lékařů a v roce lékařů. Kubek dále hovoří o tom, ţe jsme si rozbili dříve fungující systém dvojstupňového vzdělávání, a to ve jménu evropské směrnice 2005/36/ES, kterou jak říká: zdá se, vlastně téměř nikdo ani nečetl. (Kubek, 2014, s. 2). Evropská směrnice udává, ţe specializační vzdělávání musí probíhat v zařízeních zdravotní péče schválených k tomuto účelu příslušnými orgány, nikde však nejsou stanoveny parametry onoho zdravotnického zařízení, které musí splňovat. Evropská směrnice stanovuje pouze minimální délku specializačního vzdělávání v oborech, které jsou automaticky uznávány ve všech zemích Evropské unie. Extrémně dlouhé vzdělávací programy jsou náš druhý nesmysl, říká Kubek (2014, s. 2). Jedno z východisek vidí v tom, ţe by se měly stanovit parametry specializačního vzdělávání podle evropské směrnice 2005/36/ES, a to pokud moţno podle minimálních poţadavků této směrnice. Dále poukazuje i na to, ţe v ČR je velký počet specializačních oborů, které nejsou v souladu s obory v zemích EU, a ţe je potřeba tyto obory co nejvíce sladit a sníţit počet oborů specializačního vzdělávání na 30, maximálně 35 a dát specializačnímu vzdělávání stejnou základní strukturu ve všech oborech. Světová zdravotnická organizace 11 MUDr. Jiří Kubek 30

32 navrhuje zavést standardy specializačního vzdělávání, které by mohly pomoci vyřešit velkou část problémů vztahujících se právě ke specializačnímu vzdělávání v ČR a jeho uznávání napříč EU. (Horsley, & Grimshaw, & Campbell, 2010). I já se domnívám, ţe pokud má být podle Zákona č. 18/2004 Sb. (Zákon o uznávání odborné způsobilosti) uznáváno specializační vzdělávání lékařů napříč celou Evropou, měly by být jednotlivé programy specializačního vzdělávání sjednoceny, a to jak do obsahu specializačního vzdělávání, tak do jeho délky. Standardy specializačního vzdělávání lékařů v EU by tomu zcela jistě napomohly. Na druhou stranu s tvrzením, ţe nepřátelský systém specializačního vzdělávání je jedním z důvodů odchodu mladých lékařů do zahraničí (Česká televize, 2014) 12. Šestileté studium medicíny v České Republice hradí stát, který na vystudování jednoho lékaře vynakládá nemalé prostředky. Odhaduje se, ţe kaţdý jeden student medicíny stojí stát cca 1 milión korun. Na tuto částku přispívá kaţdý daňový poplatník, a tento daňový poplatník zcela právem předpokládá, ţe částka, kterou přispěl na studium jednoho medika se státu a potaţmo i daňovému poplatníku vrátí. Jak k tomu stát přijde, kdyţ medik, který vystudoval za státní peníze, ihned po promoci odejde pracovat do zahraničí? Nebylo by tedy spravedlivé, aby takovýto medik zaplatil státu celou částku za své studium? Dle mého názoru ano. Jsem si plně vědoma toho, ţe je to velmi těţce realizovatelné. Neměla by se tedy jiţ během studia budovat v mladých lékařích loajalita a vlastně i vděčnost za to, ţe mohli vystudovat zadarmo? Neměli by oni sami chtít tuto moţnost státu splatit? Domnívám se, ţe měli. Jak jiţ bylo řečeno výše, není moţné, aby systém specializačního vzdělávání vyhovoval všem, dle mého názoru však není ani moţné, aby většina odborných společností systém specializačního vzdělávání kritizovala takovým způsobem, jaký je zde popsán. O novele specializačního vzdělávání se stále diskutuje. Byla sestavena pracovní skupina při Ministerstvu zdravotnictví, která společně se zástupci tohoto ministerstva napomáhá s přípravou novely zákona o specializačním vzdělávání. Je však otázkou, zda právě připravovaná novela specializačního vzdělávání vyřeší stávající problémy tak, aby byli se změnami spokojeni jak zástupci odborných společností, tak i ti, kterých se změny bezprostředně týkají, tedy samotní lékaři. 12 Česká televize, ČT24,

33 Jiţ navrhované změny vyvolávají v odbornících první nespokojenosti. Tak například, přestoţe v České republice populace stárne, Ministerstvo zdravotnictví zvaţuje vyřadit gerontologii a geriatrii ze základních vzdělávacích oborů. Podle lékařů hrozí, ţe za 10 aţ 20 let se nebude mít kdo o stárnoucí populaci postarat. To kritizuje se svými kolegy rovněţ primářka MUDr. Jurašková 13 z České gerontologické a geriatrické společnosti, která říká: počet geriatrů by měl stoupat, a ne klesat. Stávající stav geriatrů nestíhá pokrýt celé spektrum, protoţe počet seniorů narůstá. (Český rozhlas) 14 Ţe se mohou názory na specializační vzdělávání lékařů v dnešní turbulentní době měnit, dokazuje následující příklad. Ještě před časem na otázku Jak jste spokojeni se systémem specializačního vzdělávání v ČR? odpověděla MUDr. Holmerová 15 z České gerontologické a geriatrické společnosti: budeme asi jednou z mála odborných společností, která je se stávající úpravou v podstatě spokojená a rovněţ oceňuje skutečnost, ţe současný systém zahrnuje obor geriatrie jako základní lékařský obor, který navazuje na interní kmen a kmen v oboru všeobecné lékařství. (Keller, & Vít, & Dítě, & Kabelka, & Cvachovec, & Býma, & Hanuš, 2010). V roce 2015 přichází ze strany Ministerstva zdravotnictví návrh na zrušení gerontologie a geriatrie a Holmerová říká: povaţujeme to za naprosto nepřijatelné, protoţe ostatní evropské země zavádějí vzdělávání v geriatrii a my budeme tento obor rušit? Naše populace stárne, ale my stále vzděláváme lékaře jako pro minulé století. Řadíme se tím bohuţel mezi rozvojové země (Český rozhlas, 2015) 16. Chci věřit, ţe připravované změny ve specializačním vzdělávání lékařů budou ku prospěchu všech zúčastněných a konečná podoba bude konsenzem Ministerstva zdravotnictví, ČLK a také odborných společností, protoţe právě členové těchto společností nejlépe ví, jaké znalosti a dovednosti by měli mladí lékaři mít, aby co nejkvalitněji vykonávali lékařskou profesi. 13 MUDr. Boţena Jurášková, Ph.D. 14 Český rozhlas, 17. srpna 2015 v 12:27 15 doc. MUDr. Iva Homerová, Ph.D. 16 Český rozhlas, 17. srpna 2015 v 12:27 32

34 3 LÉKAŘSKÁ PROFESE Lékařská profese patří mezi nejstarší profese. Počátky této profese pramení jiţ ve středověku, kdy tuto profesi vykonávali vysoce postavení jedinci, kteří disponovali širokými znalostmi z oblasti anatomie. Od středověku prošla lékařská profese celou řadou změn a postavení lékaře ve společnosti se velmi významně změnilo. Na lékaře byla kladena nová společenská očekávání (Kříţková, 2006). Mění se role lékaře, kterou Parsons řadí do základní skupiny profesních rolí, která je podskupinou větší skupiny pracovních rolí (Parsons, 1964 cit. podle Křečková Tůmová, 2003). Začala vzrůstat úspěšnost léčby a tím vzrůstala prestiţ lékařské profese. Postupně začíná docházet k profesionalizaci lékařů, od kterých se očekává, ţe budou jednat ve prospěch pacienta, podle profesionálních zásad a všechny své znalosti pouţijí k léčbě pacienta (Morgan, 1995 cit. podle Křečková Tůmová). Pokud hovoříme o profesi, pak klademe důraz na celkovou roli a často hovoříme o dovednostech, předpokladech a kvalitách, které pro tuto profesi jedinec musí mít. Příslušníci dané profese se řídí profesní etikou. Jde o soubor etických poţadavků, které je nutno respektovat při výkonu určité profese (Průcha, Walterová, Mareš, 2003, s. 181). V souvislosti s profesí pak hovoříme o profesním vzdělávání, profesní kvalifikaci. Příslušníci profese se sdruţují v profesních komorách (etlabora) 17. V případě lékařů jde o Českou lékařskou komoru, která by měla hlídat odbornou kvalitu svých členů. V České republice spadá do kompetence České lékařské komory pouze celoţivotní vzdělávání lékařů, specializační vzdělávání lékařů řídí příslušné lékařské fakulty a testování lékařů účastnících se specializačního vzdělávání spadá do kompetence IPVZ. 3.1 Faktory ovlivňující výběr lékařského povolání Výběr správného povolání je velice důleţitým mezníkem v ţivotě kaţdého jednotlivce. Faktorů, které ovlivňují výběr povolání, můţe být celá řada. Co všechno můţe sehrávat roli při výběru povolání? Velice důleţitou a zásadní roli sehrává rodina, potaţmo rodiče, kteří jedince ovlivňují svou výchovou a vzorem. Rovněţ sociální učení sehrává při výběru povolání jednu ze zásadních rolí. Je tomu tak i kdyţ si mladý člověk vybírá povolání lékařské? Setkal se jedinec v ţivotě ve svém okolí s nevyléčitelnou nemocí a rozhodl se, ţe se pokusí nad zákeřnou nemocí vyhrát tím, ţe se stane lékařem a bude léčit

35 druhé? Nebo to byla prestiţ lékařského povolání, na základě které si vybral povolání lékaře? Na tyto otázky se pokusím najít odpovědi v dotazníkovém šetření Prestiž Pojem prestiţ vysvětluje Jandourek jako: reputaci, váţnost, významnost, pověst, která je přisuzována člověku na základě jeho povolání. Prestiţ bývá u jedince často spojena s hodnocením jeho povolání. Toto hodnocení je většinou poměrně stabilní a mění se jen zvolna (2012, s. 182). Centrum pro výzkum veřejného mínění, Sociologický ústav AV ČR (CVVM) jiţ dlouhodobě od roku 1993 provádí průzkum veřejného mínění týkající se prestiţe povolání u české veřejnosti. Od roku 2004 je lékař mezi veřejností vnímán jako nejprestiţnější a nejváţenější povolání. Kaţdému povolání mohli respondenti přiřadit od 99 do 1 bodu. Povolání lékař získalo v roce 2004 od respondentů průměrně 89,5 bodů a obsadilo tak první místo. V roce 2007 získalo 89,8 bodu, v dalším hodnocení provedeném roku 2011 získalo 89,1 bodu a v roce 2013 dokonce 91,5 bodů (Tuček, 2013). V kaţdém sledovaném roce získalo povolání lékaře mezi respondenty největší prestiţ a vţdy obsadilo první místo. Červenka říká: Jedním z důvodů, proč je lékařské povolání u většiny veřejnosti postaveno výše neţ třeba profese vědce, můţe být okolnost, ţe k lékařům mají lidé vybudován mnohem silnější vztah spojený s pocitem vlastní závislosti na nich. Alespoň občas totiţ lékaře potřebuje prakticky kaţdý z nás (Červenka, 2004). V jednom z výzkumů CVVM se ukázalo, ţe nejvíce si respondenti cení znalostí, které profese vyţaduje. Tento faktor povaţuje za důleţitý 26,9% dotazovaných. Druhým faktorem pak byla důleţitost pro společnost u 22,8% respondentů a třetím zodpovědnost v 15,8% (Červenka, 2004). Ve svém dotazníkovém šetření jsem se rovněţ otázkou prestiţe zabývala. Zajímalo mě, zda hrála prestiţ lékařské profese při výběru povolání sledovaných respondentů nějakou roli. 34

36 3.1.2 Rodina Jedním z dalších faktorů, který můţe sehrávat roli při výběru povolání je samozřejmě rodina a výchova v rodině. Rodinu Giddens definuje jako skupinu osob přímo spjatých příbuzenskými vztahy, jejíţ dospělí členové jsou odpovědni za výchovu dítěte (Giddens, 2001, s. 156). Rodina plní v ţivotě jednotlivce několik funkcí. Jedná se o biologicko-reprodukční, sociálně-ekonomickou, emocionální, socializační a výchovnou, ochrannou a domestikační, rekreační a regenerační funkci. Rodinné prostřední ovlivňuje výchovu a socializaci jedince celou řadou různých aspektů. Jedná se o momenty vztahové, aspekty materiální, ale také sociálně kulturní. Všechny tyto aspekty ovlivňují hodnoty, postoje, modely a vzorce chování jedince, a to, jak přímo tak i nepřímo. (Procházka, 2012). Z pohledu volby povolání plní rodina v ţivotě jedince dvě zásadní funkce. Jednou z hlavních funkcí je výchova jedince. Výchova je cílevědomá a záměrná snaha rodičů předat svým potomkům hodnoty a normy společenského chování, vést je ke vzdělání a stát se pro ně vzorem (Procházka, 2012). Při výchově je důleţitým faktorem sociální učení, které sehrává v ţivotě jedince jednu ze zásadních rolí. Palán definuje sociální učení jako: Proces osvojování si sociálních norem příslušné společnosti, osvojování si sociálních dovedností a návyků, postojů a dispozic k sociálním rolím i dotváření osobnostních rysů. Učení se sociálním rolím. V podstatě se jedná o proces socializace (Palán, 2002, s. 199). Rozeznáváme tři formy sociálního učení: přímé posilování, napodobování ztotožňování. Právě napodobování a ztotoţňování mohou být při výběru povolání důleţitými faktory. Jedinec, vyrůstající v rodině, kde se povolání lékaře tzv. dědí, je zcela jistě od dětského věku veden cíleně, ať jiţ formou hry nebo právě pomocí sociálního učení k tomu, aby aţ bude uvaţovat o svém povolání, volil právě povolání lékařské. Sociální učení je v podstatě proces socializace, kdy si jedinec osvojuje sociální chování, jak záměrně, tak především nezáměrně - ţivelně. Socializace hraje při výběru povolání druhou důleţitou roli. V procesu socializace sehrávají velmi zásadní roli jak ekonomické podmínky, tak kvalita kulturního a materiálního prostředí, jeţ zahrnují i běţné podmínky kaţdodenního ţivota (Procházka, 2012). Většina jedinců pocházejících z lékařských rodin 35

37 má tyto podmínky zajištěny na velmi vysoké úrovni. Vidí, ţe rodiče mají vysoký status, dobré finanční ohodnocení, společnost si jich váţí, jsou uznávaní a mají autoritu. Dá se tudíţ zcela jistě předpokládat, ţe si budou chtít zajistit podobný ţivot. Bude rodinné prostředí mít na výběr povolání mých respondentů vliv? I toto bude jedna z otázek mého dotazníkového šetření Výskyt závažného onemocnění v rodině Všichni asi známe ten pocit bezmocnosti, kdyţ nám onemocní hodně blízký člověk a my mu nemůţeme pomoci. Co bychom dali za to, kdybychom mohli danou situaci změnit. Klademe si otázku Co máme udělat pro to, aby se situace jiţ nikdy neopakovala? I takovéto chvíle mohou být jedním z faktorů, které nás mohou ovlivnit při výběru povolání. Jedinec se rozhodne studovat medicínu a pomoci alespoň druhým, kdyţ uţ nemohl pomoci blízké osobě. Volil někdo z mých respondentů lékařské povolání z tohoto důvodu? Tato otázka bude jednou z poloţek mého dotazníkového šetření. 36

38 4 SPOKOJENOST Spokojenost vychází ze základních teorií motivace. Herzbergova dvoufaktorová teorie potřeb vychází ze zkoumání příčin spokojenosti a nespokojenosti. Herzberg poukazuje na skutečnost, ţe spokojenost ovlivňují dvě skupiny faktorů. První skupinu tvoří hygienické faktory, jako je vnější pracovní prostředí, mezilidské vztahy, vedení a plat. Hovoří o tom, ţe zdrojem nespokojenosti je nízká kvalita hygienických faktorů, popřípadě jejich absence. Druhou skupinou jsou motivátory, které určují vztah člověka k práci. Tyto faktory tvoří, uznání, odpovědnost, moţnost postupu, úspěch. Pokud jsou tyto faktory u člověka naplňovány v dostatečné kvalitní míře, jsou zdrojem spokojenosti a motivace. Jejich nepřítomnost můţe způsobit, ţe jedinec není spokojen (Bedrnová, & Nový, 2002). Aţ doposud se nepodařilo jednoznačně prokázat pozitivní souvislost (korelaci) mezi pracovní spokojeností a pracovním výkonem, nicméně je zjevné, ţe lidé nespokojení budou i v projevech svého chování tuto nespokojenost vyjadřovat, coţ se v jejich výkonech projeví negativně (Tureckiová, 2009, s. 23). Pro průběh a výsledek vzdělávání je především klíčová spokojenost jednotlivých subjektů (Plamínek, 2010, s. 266). Plamínek dále uvádí, ţe spokojenost je subjektivní stav člověka a je do velké míry ovlivněna vnějšími faktory (2010). Sama ze své zkušenosti lektora vím, jak je spokojenost se vzděláváním důleţitým faktorem pro samotný průběh vzdělávací akce i pro zájem o účast na dalších vzdělávacích akcích. Pokud vzdělávací akce nesplňuje očekávání účastníků a nepokrývá jejich potřeby, je velmi těţké dosáhnout vzájemné spolupráce a potaţmo i dobré spokojenosti účastníka vzdělávání. Roli sehrává nejen celková spokojenost, neméně důleţitá je i průběţná spokojenost účastníků, která přímo souvisí s ochotou a schopností efektivně se účastnit vzdělávacího programu (Plamínek, 2010). Jak ukazuje Pyramida spokojenosti (obrázek č. 1), spokojenost se skládá ze tří částí: osobní, procesní a věcná spokojenost. 37

39 osobní spokojenost procesní spokojenost věcná spokojenost Obrázek č.1 Pyramida spokojenosti (zdroj: Plamínek, vzdělávání dospělých, 2010) Věcná spokojenost se vztahuje k obsahu vzdělávání a souvisí s tím, co vzdělávaný od vzdělávání očekával, a zda to taky získal (Plamínek, 2010). Je samozřejmé, ţe pokud účastník, v mém případě mladý lékař, přichází do procesu vzdělávání s tím, ţe se naučí něco nového, ideálně si to nové bude moci vyzkoušet a naučené zafixovat a nakonec k tomu vůbec nedojde a na místo nových informací slyší jiţ to, co slýchával při formálním vzdělávání na lékařské fakultě, jeho spokojenost bude pravděpodobně velmi nízká. Pokud se však mladý lékař účastní vzdělávací akce, která bude plná nových informací, bude si moci ideálně vše, nebo alespoň větší část vyzkoušet a nejlépe i několikrát, aby došlo k zafixování získaných poznatků, bude jeho spokojenost s takovouto vzdělávací akcí zcela jistě vysoká a pravděpodobně si bude své znalosti a dovednosti rozšiřovat i nadále. Mladý lékař, spokojený se systémem specializačního vzdělávání, bude ochotně a rád navštěvovat vzdělávací kurzy, a to i kdyby nebylo specializační vzdělávání lékařů dané přísnou legislativou. Druhou částí spokojenosti je procesní spokojenost, jde o způsob, jakým se vzdělávaný k novým informacím dostal (Plamínek, 2010). Zda šlo pouze o přednášku, kdy naslouchal lektorovi, nebo šlo o interaktivní proces, do kterého se mohl sám zapojit. Proces formálního vzdělávání, který mladí lékaři ukončili státní závěrečnou zkouškou a obdrţeli diplom, je spíše zaměřen na znalosti neţ na dovednosti. Je to zcela pochopitelné, lékaři musí mít široký okruh znalostí, aby mohli získávat a zvyšovat svou dovednost. Pokud ale proces, který je zaměřený právě na získávání dovedností a k tomu by mělo specializační 38

40 vzdělávání lékařů vést, zůstane rovněţ zaměřený z velké části opět na znalosti, které mladý lékař získává na přednáškách nebo četbou odborné literatury a kazuistik místo toho, aby prováděl odborné výkony, které se váţí k jeho specializaci, je pravděpodobné, ţe jeho procesní spokojenost bude nízká a předpoklad, ţe se bude rád a ochotně účastnit dalšího vzdělávání se sniţuje. Další důleţitou roli sehrává osobní spokojenost, která závisí od toho, jakou vzdělávaný zaujímal v procesu učení roli (Plamínek, 2010). Pokud je role účastníka ve vzdělávacím procesu pasivní a nemůţe ţádným způsobem v procesu vzdělávání vyniknout, jeho spokojenost bude niţší neţ u účastníka, kterému dá vzdělavatel moţnost ukázat, ţe jiţ nějaké znalosti a dovednosti má, a ţe je rovněţ umí v praxi uplatnit. V tomto případě hraje velkou roli vzdělavatel, v případě specializačního vzdělávání zkušený lékař, jak se k mladým lékařům postaví. K tomu, aby mohl mladé lékaře vzdělávat, by měl splňovat určité předpoklady, stejně jako andragog. Zkušený lékař, který vzdělává mladé lékaře v procesu specializačního vzdělávání, je zcela jistě odborně způsobilý, ale jeho andragogickou způsobilost nikdo neprověřuje. Malach 18 popisuje andragogickou způsobilost jako: komplex postojů, znalostí, dovedností, schopností, které umoţňují lektorovi zajistit efektivní dosaţení plánovaných cílů vzdělávání. (Malach, 2003, s. 9). Absence andragogické způsobilosti můţe zcela jistě narušit spokojenost ve vzdělávání. Jednotlivé části spokojenosti nelze vnímat odděleně. Proto, aby se člověk cítil spokojen, je důleţité, aby měl v rovnováze jak věcnou, tak procesní i osobní spokojenost. 4.1 Spokojenost a pohlaví Jedním ze znaků současné lékařské profese je feminizace této profese. V roce 2005 tvořily ţeny 53 %, v roce % a z toho ţeny do 30 let tvořily 68,5 %. V roce 2010 tvořily ţeny jiţ 57 % (Kubek, 2012) a v roce 2014 tvořily ţeny dvě třetiny absolventů. (Kubek, 2015). Jedním z dalších faktorů, který můţe sehrávat roli ve spokojenosti se systém specializačního vzdělávání, je pohlaví účastníka. Lékařské fakulty opouštějí mladí lékaři ve věku cca 25 let. Nastoupí do specializačního vzdělávání, které trvá 5 let, a v této době se rozhodují, zda zaloţit rodinu nebo se věnovat svému profesnímu růstu. Z pohledu lékaře muţe, není toto rozhodování tak zásadní, jako z pohledu ţeny. Pro lékaře, který se 18 doc. Josef Malach, PhDr., CSc. 39

41 rozhodne, ţe si zaloţí rodinu a přivede na svět dítě se z pohledu specializačního vzdělávání nic nemění. Jiná situace nastává u ţen. Z důvodu nástupu na mateřskou a rodičovskou dovolenou musí specializační vzdělávání přerušit. Tuto moţnost jim dává Zákon č. 95/2004 Sb. v 5, který říká: specializační vzdělávání lékaře můţe být přerušeno z důvodů pracovní neschopnosti, mateřské a rodičovské dovolené, vojenské činné sluţby, civilní sluţby nebo vědecké činnosti, avšak nesmí být tímto přerušením zkráceno. Po návratu z rodičovské dovolené se musí lékařky opět zařadit mezi účastníky specializačního vzdělávání, a to do stupně, který před nástupem na mateřskou a rodičovskou dovolenou přerušily. Můţe se tak klidně stát, ţe lékařky budou mít specializační vzdělávání ukončeno aţ kolem 35 roku ţivota a do té doby musí pracovat pod odborným dohledem, od čehoţ se odvíjí i jejich platové ohodnocení. Stejná situace můţe nastat, pokud se rozhodne na mateřskou a rodičovskou dovolenou nastoupit muţ, ale tato situace je velmi ojedinělá. V České republice neexistuje evidence statistických údajů v souvislosti s počtem lékařek, které mají děti, rodinu nebo právě odcházejí na rodičovskou dovolenou, a nikdo se proto zřejmě nezabývá ani tím, jaké problémy to přináší lékařkám (Saadouni, 2009). MUDr. Vlková 19 říká: vykonávat povolání lékařky, prosadit se ve svém oboru a ještě udrţet v chodu rodinu je náročné organizačně, psychicky i fyzicky (Saadouni, 2009). Jaká je spokojenost lékařů Fakultní nemocnice Ostrava účastnících se specializačního vzdělávání, bude hlavním předmětem výzkumu. Budu se rovněţ snaţit zjistit, zda pohlaví respondentů FNO sehrává ve spokojenosti se systémem specializačního vzdělávání nějakou roli. 4.2 Spokojenost se systémem specializačního vzdělávání v ČR Celková spokojenost se systémem specializačního vzdělávání je v České republice nízká a systém specializačního vzdělávání v ČR je, jak je uvedeno v kapitole. Názory lékařů a odborníků na systém specializačního vzdělávání v ČR, velice kritizován jak ze strany samotných účastníků specializačního vzdělávání, odborníků, České lékařské komory, tak v neposlední řadě i samotným Ministerstvem zdravotnictví. Na pokyn ministra zdravotnictví MUDr. Němečka 20 předloţil Odbor vědy a lékařského povolání základní teze připravovaného návrhu novely zákona č. 95/2004 Sb., o podmínkách získávání a uznávání odborné způsobilosti a specializované způsobilosti k výkonu zdravotnického povolání lékaře, zubního lékaře a farmaceuta, ve znění pozdějších předpisů (dále jen Zákon 19 prof. MUDr. Eva Vlková, CSc. 20 MUDr. Svatopluk Němeček, MBA 40

42 č. 95/2004 Sb. ), které vycházejí z doporučení pracovní komise pro novou koncepci specializačního vzdělávání. Novela byla vytvořena pod záštitou náměstka ministra pro zdravotní péči Vymazala 21. Jako členové komise byli přizváni oborníci z řad lékařů MUDr. Bílek 22, MUDr. Běhounek 23, MUDr. Broukal 24, MUDr. Cvachovec 25, MUDr. Havlas 26, MUDr. Heger 27, MUDr. Kasal 28, MUDr. Kocourek 29, MUDr. Liehne 30, MUDr. Macek 31, MUDr. Malíková 32, MUDr. Mrozek 33, MUDr. Svačina 34, MUDr. Zima 35. Materiál byl schválen poradou vedení Ministerstva zdravotnictví dne jako výchozí koncept v rámci přípravy návrhu novely zákona č. 95/2004 Sb. (MZČR, 2014). Jak je patrné, tento návrh vznikl jiţ koncem roku 2014 a do této chvíle nebyl přijat. Dá se tedy předpokládat, ţe novela ještě dozná značných změn. Zda a kdy bude přijata, je v tuto chvíli předmětem dlouhých diskuzí. 21 Ing. Josefa Vymazala 22 Prim. MUDr. Aleš Bílek 23 MUDr. Jiří Běhounek 24 prof. MUDr. Zdeněk Boukal, CSc. 25 prof. MUDr. Karel Cvachovec, CSc., MBA 26 doc. MUDr. Vojtěch Havlas, Ph.D. 27 doc. MUDr. Leoš Heger, CSc. 28 MUDr. David Kasal 29 MUDr. Mgr. Tomáš Kocourek 30 MUDr. Josef Liehne 31 prof. MUDr. Milan Macek, DrSc. 32 MUDr. Hana Malíková, Ph.D. 33 MUDr. Zdeněk Mrozek, Ph.D. 34 MUDr. Petr Svačina, CSc. 35 prof. MUDr. Tomáš Zima, DrSc. 41

43 5 EMPIRICKÁ ČÁST Jak uvádí Gavora, výzkum je způsob řešení problémů, kterým se potvrzují či vyvracejí dosavadní poznatky nebo se získávají poznatky nové (Gavora, 2010). V empirické části své diplomové práce jsem se pokusila ověřit, zda se názory lékařů Fakultní nemocnice Ostrava na specializační vzdělávání lékařů v České republice shodují s názory, které popisuji v teoretické části své diplomové práce a jak se na specializační vzdělávání v České republice dívají právě lékaři, kterých se to bezprostředně týká. V poslední části práce nastíním letmý pohled na lékařskou profesi z jiného neţ profesního úhlu. V empirické části své diplomové práce představím kvantitativní výzkum, který jsem provedla ve Fakultní nemocnici Ostrava u skupiny lékařů, kteří byli v době výzkumu zapojeni do systému specializačního vzdělávání e. Fakultní nemocnici Ostrava jsem zvolila zejména proto, ţe její prostředí velmi dobře znám. S lékaři této nemocnice pracuji jiţ řadu let a provést výzkum v této nemocnici pro mě bylo z tohoto důvodu jednodušší. Pro kvantitativní zpracování výzkumu jsem se rozhodla z toho důvodu, ţe při dotazníkovém šetření budu sbírat velké mnoţství dat od velkého vzorku respondentů. Předmětem zkoumání mé diplomové práce bylo zjistit, jaká je spokojenost lékařů Fakultní nemocnice Ostrava se specializačním vzděláváním lékařů v České republice. V České republice se specializační vzdělávání lékařů řídí legislativou, která je popsána v teoretické části mé diplomové práce. V posledních měsících se v odborných kruzích hojně hovoří o změně této legislativy. Byly předloţeny pozměňovací návrhy týkající se této problematiky, tyto se však opět setkaly s kritikou jak ze strany odborných společností, tak ze strany samotných aktérů lékařů. Do této chvíle neproběhl ţádný konkrétní výzkum k dané problematice. Byl však proveden sociologický výzkum, který si nechal zpracovat Institut postgraduálního vzdělávání v České republice a analýza, kterou si nechala zpracovat Světová zdravotnická organizace (WHO). Oba tyto dokumenty hovoří o nejednotnosti systému specializačního vzdělávání v členských státech EU a zamýšlí se nad moţnostmi změny tohoto druhu vzdělávání. O výsledky těchto prací se budu ve své výzkumu opírat. 42

44 5.1 Cíl výzkumu, výzkumný problém, hypotézy Cíle výzkumu Stanovení cíle mého výzkumného šetření se opíralo o roli spokojenosti popsanou v teoretické části. Cílem práce bylo ověřit, jak jsou lékaři Fakultní nemocnici Ostrava spokojeni se systémem specializačního vzdělávání v ČR, jaké jsou jejich názory na systém specializačního vzdělávání v České republice, co od specializačního vzdělávání v České republice očekávají, co je při výběru lékařského povolání ovlivnilo, jaké jsou přínosy specializačního vzdělávání pro ně samotné a jakou roli sehrává zaměstnavatel Projekt výzkumu V první etapě svého výzkumu jsem nejprve prostudovala veškerou dostupnou literaturu vztahující se k problematice specializačního vzdělávání jak v České republice, tak v zemích Evropské unie. Na základě prostudované literatury jsem následně vydefinovala hypotézy, na jejichţ podkladě jsem specifikovala otázky, jeţ byly zahrnuty do dotazníkového šetření. Poté jsem provedla předvýzkum u pilotní skupiny 10 respondentů. Na podkladě tohoto šetření došlo ještě k úpravě některých poloţek v dotazníkovém šetření a následně byl dotazník opět předloţen dalším 5 respondentům. Takto upravené poloţky v dotazníkovém šetření byly jiţ respondentům jasné a srozumitelné. V polovině října jsem dotazník rozeslala přes sekretáře a sekretářky jednotlivých klinik respondentům. Na vyplnění dotazníků měli 5 pracovních dnů a následně mi pracovníci sekretariátů vyplněné dotazníky vrátili zpět Výzkumný problém Vzhledem ke skutečnosti, ţe podobné šetření doposud nebylo provedeno, musela jsem se při stanovení výzkumných problémů a hypotéz opírat o literaturu, která se vztahuje k problematice specializačního vzdělávání lékařů v České republice, o znalost daného prostředí, ve kterém se pohybuji bezmála 30 let, o svou dedukci a v neposlední řadě také 43

45 o svou kaţdodenní osobní zkušenost, kterou získávám při denním kontaktu s lékaři. Na základě všech těchto skutečností jsem si stanovila výzkumné problémy. Ve své práci jsem si stanovila tři relační výzkumné problémy: A. Jaká je spokojenost lékařů Fakultní nemocnice Ostrava, kteří se účastní specializačního vzdělávání, se systémem specializačního vzdělávání v České republice? 1. Existuje vztah mezi spokojeností lékařů Fakultní nemocnice Ostrava účastnících se specializačního vzdělávání se systémem specializačního vzdělávání lékařů v České republice a stupněm specializace? 2. Existuje vztah mezi spokojeností lékařů Fakultní nemocnice Ostrava účastnících se specializačního vzdělávání se systémem specializačního vzdělávání lékařů v České republice a oborem specializačního vzdělávání? 3. Existuje vztah mezi spokojeností lékařů Fakultní nemocnice Ostrava účastnících se specializačního vzdělávání se systémem specializačního vzdělávání lékařů v České republice a pohlavím lékaře? B. Jaké jsou názory lékařů Fakultní nemocnice Ostrava účastnících se specializačního vzdělávání na systém specializačního vzdělávání v České republice? Na základě výzkumných problémů jsem si stanovila tři hypotézy Stanovení hypotéz Z výše uvedených výzkumných problémů jsem si stanovila tři hypotézy. Stanovené hypotézy: H1. Spokojenost se systémem specializačního vzdělávání lékařů v České republice u lékařů Fakultní nemocnice Ostrava účastnících se specializačního vzdělávání souvisí se stupněm specializačního vzdělávání. 44

46 Předpokládám, ţe lékaři Fakultní nemocnice Ostrava zařazení do specializovaného výcviku specializačního vzdělávání jsou se systémem specializačního vzdělávání spokojenější neţ lékaři Fakultní nemocnice Ostrava zařazeni ve specializačním vzdělávání do základního kmene. H2. Spokojenost se systémem specializačního vzdělávání v České republice u lékařů Fakultní nemocnice Ostrava účastnících se specializačního vzdělávání souvisí s oborem jejich specializačního vzdělávání. Předpokládám, ţe lékaři Fakultní nemocnice Ostrava účastnící se specializačního vzdělávání v interních oborech jsou se systémem specializačního vzdělávání spokojenější neţ lékaři Fakultní nemocnice Ostrava účastnící se specializačního vzdělávání v chirurgických oborech. H3. Spokojenost se systémem specializačního vzdělávání v České republice u lékařů Fakultní nemocnice Ostrava účastnících se specializačního vzdělávání souvisí s pohlavím lékaře. Předpokládám, ţe lékaři Fakultní nemocnice Ostrava účastnící se specializačního vzdělávání jsou se systémem specializačního vzdělávání spokojenější neţ lékařky Fakultní nemocnice Ostrava účastnící se specializačního vzdělávání. 5.2 Operacionalizace konstruktů Aby bylo moţno danou proměnnou zkoumat, je nutno ji operačně definovat (Gavora, 2010, s. 62). Na podkladě tohoto poznatku jsem provedla operacionalizaci proměnné spokojenosti lékařů Fakultní nemocnice Ostrava se systémem specializačního vzdělávání v České republice a stanovila jsem si následující indikátory, které vycházejí z teoretické části diplomové práce: 45

47 1. Spokojenost - Poznatky ze vzdělávání jsou uplatňovány v praxi - Znalost obsahu specializačního vzdělávání lékařů v ČR - Dostatek informací vztahujících se ke specializačnímu vzdělávání lékařů v ČR - Znalost kompetencí v souvislosti se specializačním vzděláváním v ČR - Moţnost výběru poţadovaného oboru 2. Očekávání - Lepší finanční zajištění - Nové znalosti a dovednosti - Zlepšení praktické dovednosti - Zvýšení jistoty při výkonu povolání 3. Zaměstnavatel - Dostatek informací ke specializačnímu vzdělávání lékařů v ČR - Znalost školitele - Podpora ze strany zaměstnavatele 4. Zaměřenost specializačního vzdělávání v ČR - Zaměřenost na teoretické znalosti - Zaměřenost na praktickou dovednost - Zaměřenost na budoucí povolání 5. Volba povolání - Lékařské povolání v rodině - Váţné onemocnění u blízké osoby - Volba povolání z důvodu prestiţe - Volba lékařské profese z důvodu jistoty povolání - Dobré finanční ohodnocení 46

48 Výše zmíněné indikátory byly pouţity při tvorbě baterií otázek, které byly součástí dotazníkového šetření Výzkumná proměnná Hypotéza č. 1 U hypotézy č. 1 Spokojenost se systémem specializačního vzdělávání lékařů v České republice u lékařů Fakultní nemocnice Ostrava účastnících se specializačního vzdělávání souvisí se stupněm specializačního vzdělávání byl výzkumnou proměnnou stupeň specializačního vzdělávání lékařů účastnících se specializačního vzdělávání ve Fakultní nemocnici Ostrava. Stupeň specializačního vzdělávání jsem rozdělila do dvou kategorií: specializační vzdělávání v základním kmeni a specializační vzdělávání ve specializovaném výcviku. Druhou výzkumnou proměnnou byla spokojenost lékařů Fakultní nemocnice Ostrava účastnících se specializačního vzdělávání se systémem specializačního vzdělávání v ČR. Výzkumná proměnná kategoriální nezávislá stupeň specializačního vzdělávání: a) specializační vzdělávání v základním kmeni b) specializační vzdělávání ve specializovaném výcviku Výzkumná proměnná závislá spokojenost lékařů FNO se systémem specializačního vzdělávání v ČR. Hypotéza č. 2 U hypotézy č. 2 Spokojenost se systémem specializačního vzdělávání v České republice u lékařů Fakultní nemocnice Ostrava účastnících se specializačního vzdělávání souvisí s oborem jejich specializačního vzdělávání byly výzkumnou proměnnou obory specializačního vzdělávání, které jsem rozdělila do dvou skupin: interní obory specializačního vzdělávání v ČR a chirurgické obory specializačního vzdělávání v ČR. Mezi interní obory specializačního vzdělávání byly zařazeny obory, které při diagnostice 47

49 a léčbě pacientů nevyuţívají ţádný chirurgický výkon. Jejich výčet je popsán v části výzkumný vzorek. Mezi chirurgické obory byly zařazeny obory specializačního vzdělávání, které k diagnostice a léčbě potřebují chirurgické výkony. Jejich výčet je rovněţ popsán v části výzkumný vzorek. Druhou, stanovenou výzkumnou proměnou byla spokojenost lékařů Fakultní nemocnice Ostrava se systémem specializačního vzdělávání v ČR. Výzkumná proměnná kategoriální nezávislá obor specializačního vzdělávání: a) interní obory specializačního vzdělávání b) chirurgické obory specializačního vzdělávání Výzkumná proměnná závislá spokojenost lékařů FNO se systémem specializačního vzdělávání v ČR. Hypotéza č. 3 U hypotézy č. 3 Spokojenost se systémem specializačního vzdělávání v České republice u lékařů Fakultní nemocnice Ostrava účastnících se specializačního vzdělávání souvisí s pohlavím lékaře bylo jako výzkumná proměnná stanoveno pohlaví respondentů Fakultní nemocnice Ostrava účastnících se specializačního vzdělávání, které bylo rozděleno do dvou kategorií: muţ, ţena. Jako druhá výzkumná proměnná byla opět stanovena spokojenost lékařů Fakultní nemocnice Ostrava účastnících se specializačního vzdělávání se systémem specializačního vzdělávání v ČR. Výzkumná proměnná kategoriální nezávislá pohlaví: a) muţ b) ţena Výzkumná proměnná závislá - spokojenost lékařů FNO se systémem specializačního vzdělávání v ČR. 48

50 5.3 Výzkumný soubor, výzkumná metoda Výzkumný soubor Jako výzkumný soubor jsem si zvolila lékaře Fakultní nemocnice Ostrava, kteří se účastní specializačního vzdělávání. Ve Fakultní nemocnici Ostrava pracuje v současné době 158 lékařů, kteří jsou zařazeni do specializačního vzdělávání jak v základním kmeni, tak ve specializovaném výcviku. Z celkového počtu 158 lékařů specializačního vzdělávání ve Fakultní nemocnici Ostrava je 95 lékařů zapojeno do specializačního vzdělávání v základním kmeni, coţ činí 60% a 63 lékařů je zařazeno do specializačního výcviku specializačního vzdělávání, coţ je 40%. Dotazník byl rozdán na všechna oddělení Fakultní nemocnice Ostrava, na kterých se připravují mladí lékaři, kteří jsou zapojeni do specializačního vzdělávání. Výběr respondentů byl záměrný. Relevantním znakem bylo to, ţe se lékař účastnil specializačního vzdělávání ve Fakultní nemocnici Ostrava. Dotazník byl rozdán všem lékařům, kteří se účastnili specializačního vzdělávání. Z celkového počtu 158 rozdaných dotazníků se vrátilo 141 vyplněných dotazníků, coţ představuje návratnost 89%. Z celkového počtu respondentů bylo 86 žen a 55 mužů. Ženy tvořily z celkového počtu 141 respondentů účastnících se specializačního vzdělávání ve Fakultní nemocnici Ostrava 61 % a muži 49 %. V základním kmeni se připravovalo 81 lékařů, coţ činí 57 % a 60 lékařů se vzdělávalo ve specializovaném výcviku, coţ činí 43 %. Z celkového počtu 141 lékařů ve specializačním vzdělávání bylo zapojeno do vzdělávání v interních oborech 76 lékařů, z toho 45 žen a 31 mužů. Z celkového počtu 141 respondentů ve specializačním vzdělávání lékařů ve Fakultní nemocnici Ostrava se vzdělávalo v interních oborech 54% lékařů. V chirurgických oborech se ve specializačním vzdělávání ve Fakultní nemocnici Ostrava připravovalo 65 lékařů, z toho 40 žen a 25 mužů. Z celkového počtu 141 respondentů účastnících se specializačního vzdělávání ve Fakultní nemocnici Ostrava se 46% připravovalo v chirurgických oborech. Mezi interní obory byly zařazeny všechny obory medicíny, které k diagnostice a léčbě pacientů nepotřebují chirurgický výkon. Konkrétně se jednalo o tyto obory: obor interní medicíny, všeobecného lékařství, obor neurologie, dětská neurologie, pediatrie, psychiatrie, obor venerologie, rehabilitace, anesteziologie a resuscitace, obor klinické hematologie a obor radiodiagnostický, obor hematologie, gastroenterologie, neurologie, pneumologie a ftizeologie, klinická hematologie, nukleární medicína, diabetologie. Mezi chirurgické 49

51 obory byly zařazeny všechny specializace, které k diagnostice a léčbě pacientů vyţadují chirurgický výkon jako obor chirurgie, dětská chirurgie, radiační onkologie, kardiologie, cévní chirurgie, gynekologie a porodnictví, neurochirurgie, otorinolaryngologie, oftalmologie, urgentní medicína, ortopedie, urologie, plastická chirurgie, angiologie Výzkumné metody Gavora definuje výzkumnou metodu jako proceduru, kterou se získávají data (Gavora, 2010). Já jsem ve své diplomové práci zvolila jako výzkumnou metodu anonymní dotazník vlastní konstrukce, který je v plném znění uveden jako příloha č. 4. Celkově dotazník obsahoval 38 poloţek. První část dotazníku byla faktografická. V této části respondenti uváděli, na jakém oddělení pracují, jaká je délka jejich praxe, zda jsou zapojeni do základního kmene nebo do specializačního výcviku, jaký je obor specializačního výcviku a zda je respondent muţ či ţena. Dále následovaly poloţky, které směřovaly k ověřování hypotéz. V dotazníku jsem pouţila poloţky uzavřené škálované. Gavora definuje posuzovací škálu jako nástroj, umoţňující zjišťovat míru vlastnosti jevů nebo jeho intenzitu (Gavora, 2010), přičemţ je moţno pouţít různé druhy škál. Ve svém dotazníkovém šetření jsem vyuţila Likertovy škály. Respondenti měli moţnost volby ze čtyř variant odpovědí: zcela, spíše, spíše a zcela. Na tři otázky v dotazníku volili respondenti odpověď ano, ne. Otázky jsem rozdělila do 5 oblastí: 1. Spokojenost lékařů Fakultní nemocnice Ostrava účastnících se specializačního vzdělávání se systémem specializačního vzdělávání lékařů v České republice otázky č. 1, 2, 3, 4, 5, 6, 7, 9, 10, Co vnímají účastníci specializačního vzdělávání Fakultní nemocnice Ostrava jako přínosy specializačního vzdělávání otázky č. 16, 19, 23, 24, 25, 29, 30, 31, 32, Co lékaři Fakultní nemocnice Ostrava účastnící se specializačního vzdělávání očekávají od systému specializačního vzdělávání v České republice otázky č. 14, 26, 27, 28, Role zaměstnavatele ve vztahu k účastníkům specializačního vzdělávání ve Fakultní nemocnici Ostrava otázky č. 8, 11, 12, 13, 20, 21,

52 5. Co ovlivnilo lékaře Fakultní nemocnice Ostrava účastnící se specializačního vzdělávání při výběru lékařské profese otázky č. 15, 17, 34, 35, 36, 37, 38. Stanovené hypotézy byly ověřeny T-testem nezávislosti v kontingenčních tabulkách na hladině významnosti 0,05. Kontingenční tabulky jsem zpracovala v počítačovém programu Microsoft Office Excel Data jsem rovněţ zpracovávala v programu STATISTICA Cz. Jednotlivé poloţky dotazníkového šetření jsem rozdělila do pěti oblastí, jak je uvedeno výše a pro přehlednost jsem je doplnila tabulkami. 5.4 Prezentace a interpretace zjištěných dat Charakteristika respondentů Vzorek výzkumného šetření tvoří 141 lékařů Fakultní nemocnice Ostrava, kteří se účastnili v době výzkumu specializačního vzdělávání jak v základním kmeni, tak ve specializačním výcviku. a) Rozdělení respondentů dle pohlaví Z celkového počtu 141 lékařů specializačního vzdělávání ve Fakultní nemocnici Ostrava se účastnilo výzkumu 85 ţen a 56 muţů. Jak ukazuje graf č. 1, ţeny mají v tomto výzkumu převahu. Výzkum v rozloţené podobě však zcela koresponduje s rozloţením muţů a ţen účastnících se specializačního vzdělávání ve Fakultní nemocnici Ostrava. 51

53 Graf č. 1 Rozloţení respondentů dle pohlaví Rozložení respondentů dle pohlaví muži ženy 39% 61% b) Rozložení respondentů dle stupně specializačního vzdělávání Z celkového počtu 141 lékařů účastnících se specializačního vzdělávání ve Fakultní nemocnici Ostrava, kteří se účastnili výzkumného šetření, uvedlo 81 respondentů zařazení do základního kmene a 60 respondentů zařazení do specializovaného výcviku. Graf č. 2 ukazuje, ţe v této kategorii je převaha respondentů, kteří jsou zařazeni do základního kmene specializačního vzdělávání. Tato skutečnost je zcela typická. Někteří lékaři po ukončení základního kmene změní svou původní specializaci a jiţ nepotřebují pracovat na tak specializovaných pracovištích, jaké jsou ve Fakultní nemocnici Ostrava. Můţe se jednat např. o lékařku, která si původně vybrala jako specializaci obor plastická chirurgie a následně zjistila, ţe je pro ni tento obor příliš sloţitý a změnila obor na všeobecné lékařství. Z tohoto důvodu jiţ nepotřebuje pokračovat ve svém vzdělávání ve FNO, ale potřebuje pracovat a vzdělávat se v ordinaci praktického lékaře. 52

54 Graf č. 2 Rozloţení respondentů dle stupně specializačního vzdělávání Rozložení respondenů dle stupně specializačního vzdělávání základní kmen specializovaný výcvik 43% 57% c) Rozložení respondentů podle specializace oboru specializačního vzdělávání Z celkového počtu 141 respondentů, účastníků specializačního vzdělávání ve Fakultní nemocnici Ostrava, bylo 76 účastníků výzkumu zařazeno do specializačního vzdělávání v interních oborech a 65 respondentů v chirurgických oborech. Jak jiţ bylo zmíněno výše, spektrum specializačního vzdělávání je moţno povaţovat za příliš široké a čítá 45 oborů specializačního vzdělávání. Z tohoto důvodu byly obory specializačního vzdělávání sloučeny do dvou skupin, a to do skupiny interních oborů a skupiny chirurgických oborů. Kritériem pro roztřídění do uvedených skupin byla skutečnost, zda lékař při léčbě a diagnostice pacienta potřebuje vykonat chirurgický výkon. Do interních oborů byly zařazeny tyto obory: obor interní medicíny, všeobecného lékařství, obor neurologie, dětská neurologie, pediatrie, psychiatrie, obor venerologie, rehabilitace, anesteziologie a resuscitace, obor hematologie a klinické hematologie a obor radiodiagnostický, obor hematologie, gastroenterologie, neurologie, pneumologie a ftizeologie, nukleární medicína, diabetologie. Mezi chirurgické obory byly zařazeny tyto obory: obor chirurgie, dětská chirurgie, radiační onkologie, kardiologie, cévní chirurgie, gynekologie a porodnictví, neurochirurgie, otorinolaryngologie, oftalmologie, urgentní medicína, ortopedie, urologie, plastická chirurgie, angiologie. Graf č. 3 ukazuje, jak velká je roztříštěnost v počtu jednotlivých účastníků daných specializací. Graf č. 4 ukazuje rozdělení ve zjednodušené podobě tak, jak bylo pouţito v diplomové práci. Pokud vezmeme v úvahu pouze rozdělení respondentů do dvou skupin specializačního vzdělávání 53

55 interní specializace a chirurgická specializace je zastoupení respondentů téměř rovnocenné s mírným příklonem pro interní specializaci. Graf č. 3 Respondenti dle jednotlivých specializací Specializace dle odborností 1 Hematologie Diabetologie Kardiologie Angiologie Radiodiagnostika Nukleární medicíny Klin.hem. Plastická chirurgie Urologie Ortopedie Urgentní medicína Oftalmologie Otorinolaryngologie Neurochirurgie Dětská chirurgie Chirurgie Gynekologie Anesteziologie Rehablitace Dermatovenerologie Psychiatrie Cévní chirurgie Radiační onkologie Pediatrie Dětská neurologie Neurologie Pneumologie a ftizeologie Nefrologie Gastroentrologie Vnitřní lékařství Interna

56 Graf. č. 4 Respondenti dle skupin specializací Respondenti podle skupin specializací interna chirurgie 46% 54% Prezentace položek dotazníku První skupina otázek se týkala spokojenosti lékařů Fakultní nemocnice Ostrava účastnících se specializačního vzdělávání se systémem specializačního vzdělávání lékařů v České republice. Do této skupiny byly zařazeny otázky č. 1, 2, 3, 4, 5, 6, 7, 9, 10, 18. Položka č. 1 Současný systém specializačního vzdělávání lékařů v ČR je pro mě vyhovující. Jen pouze 36 respondentů z celkového počtu 141, kteří se účastní specializačního vzdělávání ve Fakultní nemocnici Ostrava (dále jen FNO) souhlasí s tím, ţe systém specializačního vzdělávání v ČR je vyhovující. Jedná se pouze o 26% respondentů. Zbylých 73% respondentů se domnívá, ţe systém specializačního vzdělávání v ČR je nevyhovující. Názory respondentů korespondují s názory odborníků z řad jednotlivých odborných společností, které jsou uvedeny v teoretické části práce. Dosaţená průměrná hodnota je 1,9 na škále 1 4 (1 = zcela aţ 4 = zcela ). 55

57 Tabulka č. 1 Vyhovující systém specializačního vzdělávání Otázka č. 1 Absolutní Celkem Relativní 43% 31% 18% 8% 100% d = 1,9; σ = 0,96 Rozdělení odpovědí dle jednotlivých skupin respondentů je podrobně uvedeno v tabulce 1a. Ke specializačnímu vzdělávání lékařů ve FNO 36 přistupují kritičtěji ţeny neţ muţi. Kritický přístup ţen pramení pravděpodobně z faktu, ţe ţeny po ukončení formálního vzdělávání, v případě lékařů je to kolem 25 roku ţivota, začínají uvaţovat o zaloţení rodiny. Pokud se takto rozhodnou, musí na určitý čas specializační vzdělávání přerušit a po ukončení mateřské a rodičovské dovolené začít znovu, čímţ se jim prodluţuje doba, po kterou musí pracovat pod dohledem a nemohou vykonávat lékařské povolání samostatně. Mezi ostatními skupinami není příliš velký rozdíl. Tabulka 1a. Vyhovující systém specializačního vzdělávání dle skupin Otázka č. 1 Muţ Ţena Interna Chirurgie Základní kmen Specializovaný výcvik Položka č. 2 Vzdělávání lékařů je nutností. Lékaři si uvědomují nutnost vzdělávání ve své profesi. Z celkového počtu 141 respondentů výzkumu uvádí 137 respondentů, ţe vzdělávání lékařů je nutností. Jedná se o 97% všech získaných odpovědí, s průměrnou hodnotou 3,77 na škále 1 4 (1 = zcela aţ 4 = zcela ). To představuje větší procento, neţ u nelékařských 36 Vzhledem k tomu, ţe ve výzkumu pracuji s úplným vzorkem 158 lékařů FNO účastnících se specializačního vzdělávání, jedná se o vyčerpávající šetření, mohu činit tato tvrzení na základě rozdílů mezi podskupinami vycházející z deskriptivní analýzy. Totéţ platí o dalších tabulkách tohoto typu. 56

58 zdravotnických pracovníků Fakultní nemocnice Ostrava, které jsem zjistila při výzkumu v rámci své bakalářské práce. Jako naprostou nutnost v něm další vzdělávání chápalo 75% nelékařských zdravotnických pracovníků Fakultní nemocnice Ostrava (Robenková, 2012). Je velmi pravděpodobné, ţe toto vyšší procento zaznamenané u lékařských pracovníků je způsobeno tím, ţe si lékaři uvědomují vysoké nároky, které jsou na lékaře při výkonu povolání kladeny. Moderní medicína je turbulentně se vyvíjející obor, který bez průběţného celoţivotního vzdělávání nemůţe existovat. Tabulka č. 2 Vzdělávání je nutnost Otázka č. 2 Absolutní Relativní d = 3,77; σ = 0,51 Celkem % 2% 17% 80% 100% Položka č. 3 Současný systém specializačního vzdělávání v ČR mi umoţňuje vybrat si lépe poţadovaný obor. Na základě výsledků odpovědí respondentů nelze jednoznačně říci, zda tak široké spektrum základních kmenů a oborů specializačního výcviku vnímají účastníci výzkumu jako výhodu, která jim umoţňuje lépe si vybrat obor, kterému se budou do budoucna věnovat. Z celkového počtu 141 respondentů se 75 respondentů (52%) kloní k názoru, ţe si mohou lépe vybrat obor a 66 respondentů, coţ činí 48%, má opačný názor. Průměrná hodnota 1,9 na škále 1 4 (1 = zcela aţ 4 = zcela ). Tabulka 3a ukazuje, jak odpovídali na tuto otázku respondenti jednotlivých skupin. Je zajímavé, ţe interní obory široké spektrum výběru vnímají spíše pozitivně. Domnívám se, ţe je to z toho důvodu, ţe právě interna v základním kmeni se rozděluje na velkou řádku oborů specializovaného výcviku jako je vnitřní lékařství, nefrologie, gastroenterologie, endokrinologie a diabetologie, geriatrie a další. Chirurgické obory tak velký výběr nemají. Na místě je asi otázka, Proč máme takové široké spektrum oborů, pokud jejich výběr lékaři příliš nevyuţívají? říká Mrozek 37 na sjezdu České lékařské komory 38 a uvádí, ţe poţadují sníţení počtu oborů na 30-35, podobně jako je tomu v Německu. K tomuto názoru se kloní většina zástupců odborných společností. 37 MUDr. Zdeněk Mrozek sjezd České lékařské komory , Hotel Clarion, Praha 57

59 Tabulka č. 3 Moţnost vybrat si lépe obor Otázka č. 3 Celkem Absolutní Relativní d = 1,9; σ = 0, % 29% 35% 18% 100% Tabulka č. 3a Moţnost vybrat si lépe obor dle skupin Otázka č. 3 Muţi Ţeny Interna Chirurgie Základní kmen Specializovaný výcvik Položka č. 4 Vůči současnému systému specializačního vzdělávání v ČR mám výhrady. Z celkového počtu 141 respondentů účastnících se specializačního vzdělávání ve FNO má proti tomuto systému výhrady 134 respondentů, coţ činí celých 95%. Své o tom vypovídá i průměrná hodnota 3,49 na škále 4 1 (4 = zcela aţ 1 = zcela ). Jak je z této otázky patrné, účastníci specializačního vzdělávání ve Fakultní nemocnici Ostrava se zcela ztotoţňují s názory, které jsem popsala v teoretické části diplomové práce. Tabulka č. 4 Výhrady vůči specializačnímu vzdělávání v ČR Otázka č. 4 Celkem Absolutní Relativní % 5% 41% 54% 100% d = 3,49; σ = 0,59 58

60 Položka č. 5 Vím přesně na koho se mám ohledně specializačního vzdělávání obrátit, a to mi vyhovuje. Respondenti výzkumu udávají, ţe přesně ví, na koho se mají obrátit, pokud potřebují nějakou radu či pomoc ve vztahu ke specializačnímu vzdělávání. Tuto skutečnost potvrzuje fakt, ţe 135 respondentů odpovědělo na tuto otázku kladně. Celkem se jedná o 96 % respondentů. Průměrná hodnota je 3,54 na škále 1 4 (1 = zcela aţ 4 = zcela ). Odpovědi by mohly vypovídat o skutečnosti, ţe organizace specializačního vzdělávání v ČR je pravděpodobně v pořádku, a ţe ji není potřeba měnit. Graf č. 5 ukazuje výsledky sociologického průzkumu z prosince 2014, jehoţ cílem bylo zjistit, jaký model specializačního vzdělávání je lékaři v ČR preferován. Bylo zjištěno, ţe lékaři v ČR preferují kombinovaný model, kdy by bylo specializační vzdělávání zabezpečováno souběţně Institutem postgraduálního vzdělávání (IPVZ) a jednotlivými lékařskými fakultami. Graf. č. 5 Názory lékařů na optimální model specializačního vzdělávání Názory lékařů na optimální model specializačního vzdělávání specializační vzdělávání zabezpečené jednotně z jednoho místa prostřednictvím IPVZ specializační vzdělávání zabezpečené diferencovaně z více míst jednotlivými lékařskými fakultami specializační vzdělávání zabezpečené souběžně IPVZ a jednotlivými fakultami 30.50% 23.80% 45.70% 1 Zdroj: Medical Tribune 59

61 Tabulka č. 5 Organizace specializačního vzdělávání v ČR Otázka č. 5 Absolutní Relativní d = 3,54; σ = 0,58 Celkem % 4% 37% 59% 100% Položka č. 6 Vím, co všechno musím absolvovat, abych mohl(a) úspěšně ukončit základní kmen specializačního vzdělávání a to mi vyhovuje. Na otázku odpovědělo z celkového počtu 141 respondentů účastníků specializačního výcviku ve Fakultní nemocnici Ostrava 53 respondentů kladně a 88 respondentů záporně. S tvrzením nesouhlasí 62%. Průměrná hodnota je 2,35 na škále 1 4 (1 = zcela aţ 4 = zcela ). Místopředseda ČLK Mrozek 39 v článku Lékaři: musíme v předatestační přípravě podvádět říká: Většina oslovených mladých lékařů mi přiznala, ţe museli, aby se dostali k atestaci, při vyplňování svého Logbooku více či méně podvádět (Bezděková, 2015). Ve stejném článku popisuje situaci ve specializačním vzdělávání lékařů v ČR také předseda sdruţení Mladí lékaři o. s. Řada poţadovaných výkonů a stáţí je velmi obtíţně absolvovatelná i v těch největších zařízeních. Často proto dochází k podvádění, kdy školitel školenci jednoduše potvrdí i výkony, které neprovedl (tamtéţ). O této problematice hovořil v otázkách Václava Moravce rovněţ šéf lékařské komory Kubek 40, který říká: Poţadavky, které jsou napsány v předatestační přípravě jsou naprosto nerealistické (Česká televize, 2015) 41. Shoduje se s ním rovněţ Vymazal 42, náměstek ministra zdravotnictví, který uvádí: Tato praxe nezmizí, pokud se nezmění systém vzdělávání lékařů (tamtéţ). Otázkou k diskusi zůstává, zda právě tento důvod je tím, proč lékařům FNO účastnícím se specializačního vzdělávání nevyhovuje obsah základního kmene specializačního vzdělávání. 39 MUDr. Zdeněk Mrozek 40 MUDr. Milan Kubek 41 Česká televize, Otázky Václava Moravce, Ing. Josef Vymazal 60

62 Tabulka č. 6 Obsah specializačního vzdělávání v základním kmeni Otázka č. 6 Absolutní Relativní d = 2,35; σ = 1,08 Celkem % 38% 16% 22% 100% Položka č. 7 Vím, co všechno musím absolvovat, abych mohl(a) úspěšně ukončit specializovaný výcvik specializační vzdělávání a to mi vyhovuje. Z celkového počtu respondentů účastnících se výzkumu odpovědělo 94 respondentů, tj. 66%, ţe s tímto tvrzením nesouhlasí. Přepokládám, ţe důvody budou shodné s důvody, které popisuji v otázce č. 6. Průměrná hodnota 2,09 na škále 1 4 (1 = zcela aţ 4 = zcela ). Tabulka č. 7 Obsah specializačního vzdělávání ve specializovaném výcviku Otázka č. 7 Celkem Absolutní Relativní d = 2,09; σ = 1,20 26% 40% 11% 22% 100% Položka č. 9 Se současným systémem specializačního vzdělávání v ČR jsem spokojen(a). Spokojenost se systémem specializačního vzdělávání v ČR projevilo se výzkumu 7 respondentů účastnících se specializačního vzdělávání ve FNO. Spokojených se systémem bylo pouze 5% respondentů. Toto nízké číslo pro mě nebylo ţádným překvapením a přesně koresponduje s názory odborníků, které uvádím v teoretické části své diplomové práce. Průměrná hodnota 1,52 na škále 1 4 (1 = zcela aţ 4 = zcela ). 61

63 Tabulka č. 8 Spokojenost se systémem Otázka č. 9 Absolutní Relativní d = 1,52; σ = 0,59 Celkem % 43% 5% 0% 100% Položka č. 10 Současný systém vzdělávání v ČR bych změnil(a). Tak jako volají po změně specializačního vzdělávání v ČR odborníci a členové odborných společností, tak by změnu v tomto systému uvítali i samotní účastníci specializačního vzdělávání ve FNO. Pouze 11 účastníků by systém specializačního vzdělávání neměnilo. Naopak změnu by uvítalo 134 respondentů, coţ činí celých 95 % respondentů. Průměrná hodnota 2,53 na škále 4 1 (4 = zcela aţ 1 = zcela ). Potřebu změny vnímá i samotný ministr zdravotnictví Němeček 43, který pro Tempus Medicorum na otázku vztahující se ke specializačnímu vzdělávání uvedl, ţe úprava systému specializačního vzdělávání je jednou z jeho priorit. V článku se zmiňuje rovněţ o tom, ţe systém specializačního vzdělávání v ČR je příliš sloţitý a často se obchází (Pergl, 2014). Tabulka č. 9 Potřeba změny Otázka č. 10 Celkem Absolutní Relativní % 3% 40% 55% 100% d = 2,53; σ = 0,98 Položka č. 18 Jsem spokojen(a) s kompetencemi, které mohu v souvislosti se specializačním vzděláváním vykonávat. Z celkového počtu respondentů FNO je se svými kompetencemi v souvislosti se specializačním vzděláváním spokojeno 53 účastníků specializačního vzdělávání ve 43 MUDr. Svatopluk Němeček, MBA 62

64 Fakultní nemocnici Ostrava. Naopak svou nespokojenost s kompetencemi v souvislosti se specializačním vzděláváním vyjádřilo 88 respondentů, coţ činí 62%. Průměrná hodnota 2,31 na škále 1 4 (1 = zcela aţ 4 = zcela ). Předpokládám, ţe nespokojenost s kompetencemi souvisí právě se skutečností, ţe lékaři zařazení do specializačního výcviku musí své povolání vykonávat pod odborným dohledem tak, jak to definuje legislativní rámec popsaný v teoretické části mé diplomové práce a patřičné Věstníky vztahující se ke specializačnímu vzdělávání. Jak ukazuje tabulka 10a, rozdíly mezi jednotlivými skupinami jsou minimální. Musím přiznat, ţe toto zjištění je pro mě překvapením. Na základě své dedukce a svých zkušeností se skupinou lékařů jsem předpokládala, ţe skupina lékařů, kteří jsou ve výzkumu zařazeni dle oboru do interní skupiny, bude se svými kompetencemi spokojena více, neţ skupina chirurgická. Tabulka č. 10 Spokojenost s kompetencemi Otázka č. 18 Celkem Absolutní Relativní % 35% 17% 21% 100% d = 2,31; σ = 1,08 Tabulka č. 10a Spokojenost s kompetencemi dle skupin Otázka č. 18 Muţ Ţena Interna Chirurgie Základní kmen Specializovaný výcvik

65 U poloţek č. 1, 2, 3, 4, 5, 6, 7, 9, 10, 18, které se vztahovaly ke spokojenosti lékařů Fakultní nemocnice Ostrava, jsem vyhodnotila spokojenost. Kaţdé odpovědi byla přiřazena hodnota: (zcela = 1, spíše = 2, spíše = 3, zcela = 4). Poloţky č. 4 a č. 10 byly hodnoceny v opačném pořadí a byly jim přiřazeny hodnoty: (zcela = 4, spíše = 3, spíše = 2, zcela = 1). Následně jsem hodnoty ve všech otázkách sečetla. Celkovou spokojenost jsem rozdělila na dvě skupiny a Naměřené hodnoty vyjadřovaly nespokojenost lékařů Fakultní nemocnice Ostrava se systémem specializačního vzdělávání v ČR a hodnoty vyjadřovaly spokojenost lékařů Fakultní nemocnice Ostrava se systémem specializačního vzdělávání v ČR. Svou nespokojenost se systémem specializačního vzdělávání v ČR vyjádřilo v mém výzkumu 80 lékařů FNO, coţ činí 57 %. Spokojeno se systémem specializačního vzdělávání v ČR bylo 61 lékařů FNO tedy 43 %. Průměrná hodnota 25,23 na škále 1 4 (1 = zcela aţ 4 = zcela ), σ = 2,81. Jak je vidět na grafu č. 6 ve Fakultní nemocnici Ostrava jsou názory na systém specializačního vzdělávání lékařů u samotných účastníků tohoto vzdělávání rozlišné. Tak jak se pohybuji mezi samotnými účastníky specializačního vzdělávání ve FNO, můj subjektivní pocit byl takový, ţe lékaři velmi ostře a kriticky hodnotí systém specializačního vzdělávání v ČR a volají po tom, aby se změnil. Nicméně výsledky mého výzkumu tak přesvědčivé nejsou. Větší polovina lékařů Fakultní nemocnice Ostrava sice není se systémem specializačního vzdělávání v ČR spokojena, ale toto číslo není tak vysoké, jak jsem předpokládala. Je však nutno kriticky přiznat, ţe celkový vzorek není natolik velký, aby byly názory účastníků specializačního vzdělávání ve Fakultní nemocnici Ostrava na systém specializačního vzdělávání v ČR natolik signifikantní, aby bylo moţno hovořit o názoru celé skupiny lékařů účastnících se specializačního vzdělávání v ČR. 64

66 Graf č. 6 Spokojenost Druhou skupinu otázek tvořily otázky, které vyjadřovaly názory lékařů Fakultní nemocnice Ostrava, kteří se účastnili specializačního vzdělávání, názory se vztahovaly k oblasti zaměřenosti specializačního vzdělávání. Danou skupinu tvořily otázky č. 16, 19, 23, 24, 25, 29, 30, 31, 32, 33. Položka č. 16 Líbí se mi, ţe vše co se naučím, si mohu v praxi vyzkoušet. Z celkového počtu 141 respondentů specializačního vzdělávání ve Fakultní nemocnici Ostrava s tímto tvrzením nesouhlasí 60 účastníků výzkumu, 81 lékařů FNO na tuto otázku odpovědělo kladně. Kladných odpovědí bylo 57%, s průměrnou hodnotou 2,71 na škále 1 4 (1 = zcela aţ 4 = zcela ). Pokud budeme vycházet z principů vzdělávání dospělých, podle Knowlese, který říká, ţe základem vzdělávání dospělých musí být zkušenost, pak je pro mě samotnou výsledek 57% kladných odpovědí příliš nízký. I na základě principu názornosti, který Husen popisuje jako pomoc účastníkovi získat přímý nebo zprostředkovaný kontakt se skutečností, by mělo být procento kladných odpovědí zcela jistě vyšší (Husen, 1964). Pro mě samotnou byly zajímavé i rozdíly, které se ukázaly v odpovědích na tuto otázku mezi jednotlivými 65

67 skupinami respondentů, tak jak je znázorněno v tabulce č. 11a. Skupina interních oborů specializačního vzdělávání odpovídala kladně častěji neţ skupina chirurgických oborů specializačního vzdělávání, a to v poměru 49 : 32. Tento výsledek je pro mě velkou neznámou. Předpoklad, ţe právě chirurgické obory specializačního vzdělávání budou odpovídat častěji na tuto otázku kladně, se nepotvrdil. Neměla by právě zkušenost a princip názornosti hrát u této skupiny velkou roli? Vţdyť jde o skupinu lékařů, která je na praktickém nácviku zcela závislá. Pravděpodobnost, ţe tento výsledek souvisí jiţ se zmiňovaným podváděním v zaznamenávání výkonů v Logbooku, tak jak jiţ bylo uvedeno výše, je asi zcela namístě. Tabulka č. 11 Propojení s praxí Otázka č. 16 Absolutní Relativní d = 2,71; σ = 1,02 Celkem % 28% 30% 28% 100% Tabulka č. 11a Propojení s praxí dle skupin Otázka č. 16 Muţi Ţeny Interna Chirurgie Základní kmen Specializovaný výcvik Položka č. 19 Díky specializačnímu vzdělávání se dostanu k výkonům, ke kterým bych se jinak nedostal(a). Z výsledků odpovědí na toto otázku, je zcela zřejmé, ţe lékaři si uvědomují, ţe díky specializačnímu vzdělávání se dostanou i k výkonům, které by jinak neměli moţnost dostat. Kladně odpovídalo 89% účastníků specializačního vzdělávání FNO, coţ přestavuje 63%. Průměrná hodnota byla 2,89 na škále 1 4 (1 = zcela aţ 4 = zcela ). Přesto, ţe se lékaři FNO účastnící se specializačního vzdělávání dostanou 66

68 i k výkonům, ke kterým by se jinak nedostali, můţeme téměř s určitostí, na základě výsledků otázky č. 16 říci, ţe si tyto výkony v praxi nevyzkoušejí. Je pak toto vzdělávání efektivní? Otázka zůstává námětem do diskuse. Tabulka č. 12 Lepší přístup k výkonům Otázka č. 19 Absolutní Relativní d = 2,89; σ = 1,03 Celkem % 26% 26% 38% 100% Položka č. 23 Díky specializačnímu vzdělávání se při výkonu svého povolání cítím jistěji. Na základě zhodnocení výsledků odpovědí respondentů ve FNO nelze ani jednoznačně říci, ţe systém specializačního vzdělávání, tak jak funguje v ČR, přináší samotným účastníkům zvýšení jejich vlastní jistoty při výkonu tak sloţité profese, jako je právě profese lékaře. Opět je zcela pravděpodobné, ţe výsledky odpovědí u této otázky souvisí s výsledky odpovědí na otázku č. 16. Pokud si účastníci vzdělávání nemohou nové poznatky vyzkoušet v praxi a tím si je zafixovat, nezvyšuje se jejich dovednost a tím ani nestoupá jejich jistota při provádění zdravotnických výkonů. Výsledky v tabulce č. 13a ukazují, ţe se při výkonu své profese cítí jistěji právě účastnící specializačního vzdělávání ve FNO, kteří byli zařazeni do skupiny interních oborů, a to v poměru 47 : 30. Výsledky ukazují pravděpodobně na fakt, ţe právě chirurgové vnímají nedostatek praktického nácviku jako zásadní. Tabulka č. 13 Jistota při výkonu povolání Otázka č. 23 Absolutní Relativní d = 1,59; σ = 0,84 Celkem % 36% 41% 13% 100% 67

69 Tabulka č. 13a Jistota při výkonu povolání dle skupin Otázka č. 23 Muţi Ţeny Interna Chirurgie Základní kmen Specializovaný výcvik Položka č. 24 Specializační vzdělávání mi umoţňuje lépe a s větší jistotou provádět specializované výkony. Velmi podobné výsledky jako ostatní otázky v této skupině přinesla i analýza odpovědí na otázku č. 24. Z celkového počtu respondentů ve FNO účastnících se specializačního vzdělávání se cítí být jistější při provádění specializovaných výkonů pouze 78 respondentů, kteří tvoří 55% sledovaného vzorku. Průměrná hodnota 2,67 na škále 1 4 (1 = zcela aţ 4 = zcela ). Tabulka 14a ukazuje ještě více patrný rozdíl mezi skupinou respondentů interních specializací a chirurgických specializací neţ tomu bylo v otázce č. 23. Skupina respondentů ve FNO zařazených do chirurgických oborů specializací se kloní k názoru, ţe jim specializační vzdělávání nepřináší jistotu při provádění specializovaných výkonů více, neţ je tomu ve skupině respondentů zařazených do interních oborů specializačního vzdělávání. Z celkového počtu 65 lékařů v chirurgických oborech s tvrzením nesouhlasilo 38, tedy 58%, kdeţto s tvrzením souhlasilo 67% respondentů ve FNO zařazených do interních oborů specializačního vzdělávání. Tabulka č. 14 Jistota při specializovaných výkonech Otázka č. 24 Absolutní Relativní d = 2,67; σ = 0,91 Celkem % 35% 35% 21% 100% 68

70 Tabulka č. 14a Jistota při specializovaných výkonech dle skupin Otázka č. 24 Muţi Ţeny Interna Chirurgie Základní kmen Specializovaný výcvik Položka č. 25 Upřednostnil/a bych spíše více speciálních výkonů přímo na pracovišti, neţ teoretickou přípravu. Odpovědi respondentů ve FNO na otázku, zda by upřednostnili praktický výcvik na pracovišti před teoretickou přípravou, jsou jednoznačné. Celých 99 % respondentů by tuto moţnost uvítalo. Domnívám se, ţe odpovědi pramení také ze skutečnosti, ţe od doby, kdy účastníci průzkumu opustili formální vzdělávání na univerzitě, ještě neuplynulo mnoho času, a tak se domnívají, ţe jejich teoretické znalosti jsou dostatečné. Tabulka č. 15 Příprava na pracovišti Otázka č. 25 Absolutní Relativní d = 1,38; σ = 0,50 Celkem % 37% 1% 0% 100% Položka č. 29 Specializační vzdělávání mi přináší nové poznatky. Z výsledků mého výzkumného šetření nelze jednoznačně určit, zda účast na specializačním vzdělávání lékařů přináší respondentům FNO nové poznatky. Celkem 46 % respondentů ve FNO udává, ţe ano a naopak 54 % respondentů FNO udává, ţe ne. Průměrná hodnota je 2,49 na škále 1 4 (1 = zcela aţ 4 = zcela ). Můţeme se dotazovat, proč lékaři tráví tolik času specializačním vzděláváním, kdyţ nic nového nepřinese? I tato otázka zůstává námětem k diskusi. 69

71 Tabulka č. 16 Nové poznatky Otázka č. 29 Absolutní Relativní d = 2,49; σ = 0,99 Celkem % 36% 28% 19% 100% Položka č. 30 Specializační vzdělávání je zaměřeno na znalosti. Specializační vzdělávání lékařů mají ve své kompetenci lékařské univerzity, které jsou vyjmenovány v teoretické části mé práce. Z tohoto pohledu bychom mohli specializační vzdělávání zařadit do skupiny formálního učení, které dle Memoranda o celoţivotním učení probíhá ve vzdělávacích institucích a vede k získání uznávaných certifikátů a kvalifikací (Memorandum o celoţivotním učení, 2000) a je zaměřeno na kognitivní schopnosti. Pokud specializační vzdělávání budeme vnímat takto, pak je zcela na místě, ţe 123 respondentů ve FNO hodnotí toto vzdělávání jako vzdělávání zaměřené na znalosti. Z celkového počtu 141 lékařů FNO se jedná o 87%. Průměrná hodnota je 3,13 na škále 1 4 (1 = zcela aţ 4 = zcela ). Tabulka č. 17 Znalosti Otázka č. 30 Absolutní Relativní d = 3,13; σ = 0,70 Celkem % 10% 59% 28% 100% Položka č. 31 Specializační vzdělávání je zaměřeno zejména na dovednosti a praktický nácvik. Zde je namístě navázat na otázku č. 30. Pokud vezmeme v úvahu fakt, ţe legislativa, která je rovněţ popsána v teoretické části mé práce definuje, ţe specializační vzdělávání lékařů musí probíhat na pracovišti a při výkonu povolání, pak toto vzdělávání řadíme spíše do neformálního učení, které by mělo vést k rozvoji psychomotorických dovedností a mělo by být spíše zaměřeno na dovednosti a praktický výcvik. Bohuţel, tento 70

72 fakt však specializační vzdělávání, dle názorů respondentů ve FNO, kteří se účastnili specializačního vzdělávání, nesplňuje. S tvrzením, ţe specializační vzdělávání lékařů je zaměřeno na dovednosti a praktický výcvik, souhlasí pouze 21 respondentů, coţ činí 12%. Průměrná hodnota 1,90 na škále 1 4 (1 = zcela aţ 4 = zcela ). Tabulka č. 18 Dovednosti a praktický výcvik Otázka č. 31 Absolutní Relativní d = 1,90; σ = 0,75 Celkem % 56% 11% 4% 100% Položka č. 32 Výhodou specializačního vzdělávání je, ţe je zaměřeno na to, co budu dělat v budoucnosti. S tvrzením nesouhlasí 105 (74 %) respondentů ve FNO účastnících se specializačního výcviku. Průměrná hodnota 2,05 na škále 1 4 (1 = zcela aţ 4 = zcela ). Předpokládám, ţe tak malé číslo bude vycházet právě z faktů, ţe lékaři musejí absolvovat praxe a stáţe na různých pracovištích, bez ohledu na to, zda je praxe na takovémto pracovišti v nějaké souvislosti s oborem, který si lékaři zvolili ve specializačním vzdělávání. Jako příklad je moţno uvést chirurgický kmen: 1. Základní kmen mimo jiné 6-měsíční všeobecná praxe 2 měsíce praxe v oboru vnitřní lékařství a 2 měsíce v oboru ARO (anesteziologicko-resuscitační) a pouze 2 měsíce chirurgie. 2. Specializovaný výcvik základem je 25 měsíců praxe na definovaných lůţkových odděleních a poté řada odborných stáţí na pracovištích akreditovaných pro kardiologii, gastroenterologii, diabetologii a endokrinologii, nefrologii, revmatologii a pneumologii, klinickou onkologii a hematologii. 71

73 Tabulka č. 19 Zaměření na budoucnost Otázka č. 32 Absolutní Relativní d = 2,05; σ = 0,90 Celkem % 45% 17% 9% 100% Položka č. 33 Spousta informací se opakuje s tím, co jsem se naučil(a) na lékařské fakultě. Z výsledků odpovědí respondentů ve FNO účastnících se specializačního vzdělávání nelze zcela jasně říci, zda to, co se naučili na lékařských fakultách, se nějakým zásadním způsobem opakuje v obsahu specializačního vzdělávání, tak jak je stanovena Ministerstvem zdravotnictví. Celkem 68 účastníků specializačního vzdělávání ve Fakultní nemocnici Ostrava v dotazníkovém šetření odpovídalo kladně a 73 respondentů vnímá informace spíše jako nové. Celkový poměr 52 % : 48 %. Průměrná hodnota 2,55 na škále 1 4 (1 = zcela aţ 4 = zcela ). Tabulka č. 20 Shoda s učením na fakultě Otázka č. 33 Absolutní Relativní d = 2,52; σ = 0,91 Celkem % 34% 37% 15% 100% Druhou skupinu tvořily otázky, které měly ukázat, na co je dle názorů lékařů Fakultní nemocnice Ostrava, kteří se účastní specializačního vzdělávání, specializační vzdělávání zaměřeno. Ukázalo se, ţe 57 % lékařů FNO si v praxi vyzkouší to, co ve specializačním vzdělávání naučí, přičemţ chirurgové méně neţ internisté. Lékaři FNO udávají, ţe díky specializačnímu vzdělávání se dostanou k výkonům, ke kterým by se jinak nedostali. Z výzkumného šetření nelze jednoznačně říci, zda díky specializačnímu vzdělávání získávají lékaři FNO větší jistotu při výkonu svého povolání, přičemţ lékaři FNO v interních oborech udávají, ţe se při výkonu svého povolání cítí jistěji neţ lékaři FNO v chirurgických oborech.většina lékařů FNO účastnících se specializačního 72

74 vzdělávání by upřednostňovalo praktický výcvik před teoretickou přípravou. Bohuţel dle názorů lékařů FNO účastnících se specializační není specializační vzdělávání zaměřeno na to, co budou dělat v budoucnosti. Otázky, vyjadřující očekávání lékařů Fakultní nemocnice Ostrava účastnících se specializačního vzdělávání tvořily třetí skupinu. Tato skupina zahrnovala otázky č. 14, 26, 27, 28, 38. Položka č. 14 Ve specializačním vzdělávání bych očekával(a) větší podporu ze strany zaměstnavatele. Z celkového počtu 141 účastníků specializačního vzdělávání ve Fakultní nemocnici Ostrava by 87 respondentů očekávalo, ţe mu zaměstnavatel poskytne větší podporu. Tento počet představuje 62 %. Průměrná hodnota 2,83 na škále 1 4 (1 = zcela aţ 4 = zcela ). Z pozice zaměstnavatele by bylo zřejmě zajímavé podrobit tuto otázku důkladnějšímu samostatnému šetření, které však nebylo předmětem této diplomové práce. Tabulka č. 21 Očekávání podpora ze strany zaměstnavatele Otázka č. 14 Absolutní Relativní d = 2,83; σ = 0,95 Celkem % 30% 32% 30% 100% Položka č. 26 Od specializačního vzdělávání lékařů očekávám, ţe se naučím něco nového. Z pohledu andragoga je pro mě velice zaráţející, ţe uţ samotní respondenti výzkumu, kteří se přímo účastní specializačního vzdělávání ve FNO, přistupují k tomuto vzdělávání tak, ţe od něj neočekávají nic nového. Nic nového neočekávalo celkem 121 respondentů výzkumu. Toto číslo tvoří závratných 86% výzkumného vzorku. Průměrná hodnota byla 1,82 na škále 1 4 (1 = zcela aţ 4 = zcela ). Otázkou zůstává, zda můţe být tento výsledek ovlivněn všeobecnou veřejnou kritikou 73

75 daného typu vzdělávání napříč odborným spektrem, nebo zda mají mladí lékaři po ukončení formálního vzdělávání pocit, ţe se jiţ vše naučili? Vzhledem ke skutečnosti, ţe na otázku č. 2 Vzdělávání lékařů je nutností souhlasně odpovědělo 97 % respondentů výzkumu, budu jako andragog věřit a doufat, ţe se z jejich strany jedná o kritiku systému specializačního vzdělávání lékařů v ČR. Tabulka č. 22 Očekávání - nové poznatky Otázka č. 26 Absolutní Relativní d = 1,82; σ = 0,68 Celkem % 52% 13% 1% 100% Položka č. 27 Očekávám, ţe díky specializačnímu vzdělávání se zlepší moje praktická dovednost. Ze všech 141 respondentů ve FNO účastnících se specializačního vzdělávání pouze 22 lékařů FNO očekává, ţe se zlepší jejich praktická dovednost. Tento výsledek reprezentuje 16% respondentů FNO. Průměrná hodnota 1,87 na škále 1 4 (1 = zcela aţ 4 = zcela ). Pokud budeme respektovat výsledky odpovědí respondentů ve FNO na otázku č. 30 Specializační vzdělávání je zaměřeno na znalosti, kde se s touto odpovědí ztotoţnilo 87 % respondentů, pak výsledky odpovědi respondentů na tuto otázku nejsou nijak zaráţející. Tabulka č. 23 Očekávání praktická dovednost Otázka č. 27 Absolutní Relativní d = 1,87; σ = 0,67 Celkem % 55% 15% 1% 100% 74

76 Položka č. 28 Očekávám, ţe díky ukončenému specializačnímu vzdělání se zvýší moje finanční ohodnocení. Není ničím překvapivým, ţe respondenti výzkumu očekávají, ţe po ukončení specializačního vzdělávání se zvedne jejich platové ohodnocení. Lékař po atestaci nastupuje ve Fakultní nemocnici Ostrava zařazen do platové třídy 12, coţ činí ,- Kč bez osobního ohodnocení, sluţeb a přesčasových hodin. Po ukončení specializačního vzdělávání by měl být takovýto lékař zařazen do platové třídy 13, coţ by podle aktuálních platových tabulek mělo činit ,- Kč bez osobního ohodnocení, sluţeb a přesčasových hodin. Pokud základní kmen úspěšně neukončí, spadne do platové třídy 11, coţ činí ,- Kč bez osobního ohodnocení, sluţeb a přesčasových hodin. MUDr. Bartůněk 44 říká: jejich situace je tristní, jde o určitou formu diskriminace (Bartůněk, 2009, s. 9). Finanční motivaci potvrdilo v mém výzkumném šetření 88 respondentů, coţ představuje 62% z celkového počtu 141 respondentů. Není od věci povšimnout si v tabulce 24a, ţe právě největší podíl respondentů se souhlasnými odpověďmi tvořila skupina lékařů FNO zařazených do skupiny chirurgických oborů specializačního vzdělávání. Z celkového počtu 87 lékařů v této skupině souhlasilo s tvrzením 60 respondentů ve FNO. Rovněţ skupina respondentů s délkou praxe 3-5 let očekávala po ukončení specializačního vzdělávání lepší finanční ohodnocení. Průměrná hodnota 2,63 na škále 1 4 (1 = zcela aţ 4 = zcela ). Tabulka č. 24 Očekávání zvýšení finančního ohodnocení Otázka č. 28 Absolutní Relativní d = 2,63; σ = 0,87 Celkem % 25% 49% 13% 100% 44 MUDr. Petr Bartůněk 75

77 Tabulka č. 24a Očekávání zvýšení finančního ohodnocení dle skupin Otázka č. 28 Muţi Ţeny Interna Chirurgie Základní kmen Specializovaný výcvik Položka č. 38 Ve specializačním vzdělávání lékařů bych uvítal(a) standardy, které by byly shodné pro všechny členské státy EU. Respondenti výzkumu v 75 % uvádějí, ţe by uvítali standardy specializačního vzdělávání lékařů, které by byly společné pro všechny členské státy EU. Pouze 25% respondentů je opačného názoru. Průměrná hodnota 3,02 na škále 1 4 (1 = zcela aţ 4 = zcela ). Na základě odpovědí je zřejmé, ţe se účastníci specializačního vzdělávání ve Fakultní nemocnici Ostrava se kloní ke stejnému názoru jako Světová zdravotnická organizace (WHO), která ve své zprávě Maintaining the Competence of Europe s Workforce (Udrţení kompetence evropské pracovní síly) doporučuje zavedení standardů v celoţivotním vzdělávání lékařů, které povedou k harmonizaci procesu vzdělávání lékařů napříč Evropou a umoţní vzájemné uznávání vzdělávacích aktivit uskutečněných v zahraničí. Autoři článku připouštějí, ţe by se jednalo o dlouhý a sloţitý proces, který by však měl vést ke zlepšení výkonu praxe a lékařské péče (Horsley, & Grimshaw, & Campbell, 2010). Tabulka č. 25 Standardy specializačního vzdělávání Otázka č. 39 Absolutní Relativní d = 3,02; σ = 0,88 Celkem % 18% 42% 33% 100% Tato skupina otázek měla ukázat, co lékaři Fakultní nemocnice Ostrava účastnící se specializačního vzdělávání od specializačního vzdělávání očekávají. Výzkumné šetření ukázalo, ţe lékaři FNO účastnící se specializačního vzdělávání očekávají větší podporu 76

78 ze strany zaměstnavatele, ale neočekávají, ţe se naučí něco nového a ani neočekávají, ţe se zlepší jejich praktická dovednost. Po úspěšném ukončení specializačního vzdělávání očekávají lepší finanční ohodnocení a uvítali by standardy specializačního vzdělávání, které by byly společné pro všechny členské státy EU. Čtvrtá skupina otázek byla zaměřena na zaměstnavatele, tedy přímo na Fakultní nemocnici Ostrava a snaţila se zjistit, jakou roli sehrává ve specializačním vzdělávání zaměstnavatel. K této problematice se váţí otázky č. 8, 11, 12, 13, 20, 21, 22. Položka č. 8 Mám přiděleného školitele. Dle Zákona č. 95/2004 Sb. musí zaměstnavatel, u něhoţ je lékař zařazený do specializačního vzdělání v pracovním poměru, přidělit tomuto lékaři školitele. Nejinak je tomu i ve Fakultní nemocnici Ostrava, o čemţ vypovídají odpovědi respondentů ve FNO účastnících se specializačního vzdělávání. Školitele má přiděleno 100 % respondentů výzkumu. Tabulka č. 26 Přidělení školitele Otázka č. 8 Ano Ne Celkem Absolutní Relativní % 0% 100% Položka č. 11 Školitel se o mě stará. Na otázku č. 8 plynule navazuje otázka č. 11. Dle výše uvedeného zákona musí zaměstnavatel přidělit školenci školitele, ale ten má podle 5 tohoto zákona povinnost se o svěřeného školence starat a provádět pravidelnou kontrolu jeho studijních povinností. Jak je vidět u respondentů účastnících se specializačního vzdělávání (školenců) ve FNO, ne vţdy se školitel o svého svěřence skutečně stará. Na základě odpovědí respondentů se školitel ve FNO stará o pouhých 52 % účastníků specializačního vzdělávání. 77

79 Tabulka č. 27 Školitel se o školence stará Otázka č. 11 Absolutní Relativní Ano Ne Celkem % 48% 100% Položka č. 12 Specializační vzdělávání si zařizuji sám(a). Převáţná většina respondentů výzkumu si specializační vzdělávání nezařizuje sama. Tuto skutečnost potvrzuje 85 respondentů dotazníkového šetření, coţ představuje 60% z celkového počtu respondentů. Průměrná hodnota 2,32 na škále 1 4 (1 = zcela aţ 4 = zcela ). Tabulka č. 28 Vzdělávání si zařizuji sám(a) Otázka č. 12 Absolutní Relativní d = 2,32; σ = 1,15 Celkem % 29% 16% 23% 100% Položka č. 13 Zaměstnavatel mi ve specializačním vzdělávání vychází vstříc. Účastníci specializačního vzdělávání ve FNO se převáţně domnívají, ţe jim zaměstnavatel ve specializačním vzdělávání vstříc nevychází. Tuto skutečnost potvrzuje 90 respondentů výzkumu, coţ činí 64 %. Průměrná hodnota je 2,28 na škále 1 4 (1 = zcela aţ 4 = zcela ). Není to nijak alarmující číslo, ukazuje nicméně na fakt, ţe podpora ze strany zaměstnavatele by mohla být lepší. Určitě by stálo za to podrobit tuto poloţku hlubšímu šetření tak, aby bylo moţné zjistit, jaká podpora účastníkům specializačního vzdělávání ve Fakultní nemocnici Ostrava chybí. 78

80 Tabulka č. 29 Podpora ze strany zaměstnavatele Otázka č. 13 Absolutní Relativní d = 2,28; σ = 1,04 Celkem % 38% 18% 18% 100% Položka č. 20 Administrativa spojená se specializačním vzděláváním je přiměřená. Jedním z pozitiv specializačního vzdělávání je přiměřená administrativa spojená jak s organizací specializačního vzdělávání, tak se vzděláváním samotným. Pozitivně administrativu hodnotí i respondenti výzkumu ve FNO. Z celkového počtu 141 účastníků ji 88 respondentů vnímá jako přiměřenou. Celkově se jedná o 62 % respondentů. Průměrná hodnota 2,77 na škále 1 4 (1 = zcela aţ 4 = zcela ). Na této skutečnosti se podepisuje zřejmě i fakt, ţe podat přihlášku ke specializačnímu vzdělávání můţe uchazeč rovněţ elektronicky. Nedostatkem se můţe jevit skutečnost, ţe Logbook, který musí účastník specializačního vzdělávání vést, je dostupný pouze v papírové podobě. Elektronizace evidence výkonů a praxe by zcela jistě ještě více přispěla ke sníţení administrativní zátěţe účastníků specializačního vzdělávání i jejich školitelů. Tabulka č. 30 Přiměřená administrativa Otázka č. 20 Absolutní Relativní d = 2,77; σ = 1,03 Celkem % 23% 33% 29% 100% Položka č. 21 Díky tomu, ţe pracuji ve Fakultní nemocnici Ostrava, je pro mě specializační vzdělávání jednodušší. Jak je patrné z následující tabulky č. 31, účastníci specializačního vzdělávání si velice dobře uvědomují, jaké výhody jim skýtá právě skutečnost, ţe pracují na akreditovaném pracovišti. Seznam akreditovaných pracovišť je uveden na stránkách 79

81 Ministerstva zdravotnictví. Jednou z velkých výhod je určitě ta, ţe během specializačního vzdělávání mezi základním kmenem a specializovaným výcvikem nemusí účastníci měnit zaměstnavatele, a ţe odborné kurzy, které jsou součástí specializovaného výcviku, mohou absolvovat přímo na vysoce specializovaných pracovištích ve FNO. Celých 91 % účastníků specializačního vzdělávání ve FNO udává, ţe je pro ně specializační vzdělávání jednodušší. Průměrná hodnota 3,39 na škále 1 4 (1 = zcela aţ 4 = zcela ). Tabulka č. 31 Výhoda akreditovaného zařízení Otázka č. 21 Absolutní Relativní d = 3,39; σ = 0,72 Celkem % 6% 41% 50% 100% Položka č. 22 Ohledně specializačního vzdělávání lékařů mám dostatek informací. Jak je patrné v z výsledků uvedených v tabulce č. 32, účastníci specializačního vzdělávání se domnívají, ţe mají dostatek informací, které se k tomuto vzdělávání vztahují. Systému specializačního vzdělávání je věnována velká pozornost v odborných časopisech, na stránkách odborných společností i na stránkách Ministerstva zdravotnictví, pokud se pak jedná o organizaci specializačního vzdělávání tak zejména na stránkách lékařských fakult, které mají veřejnoprávní smlouvu s Ministerstvem zdravotnictví. Informace týkající se termínů testů a zkoušek specializačního vzdělávání najdou účastníci na stránkách Institutu postgraduálního vzdělávání. Zřejmě i samotní účastníci specializačního vzdělávání povaţují tuto informovanost za dostatečnou. Celková spokojenost s informovaností u účastníků specializačního vzdělávání ve Fakultní nemocnici Ostrava dosáhla ve výzkumu 96 %. Průměrná hodnota 3,49 na škále 1 4 (1 = zcela aţ 4 = zcela ). 80

82 Tabulka č. 32 Dobrá informovanost Otázka č. 22 Absolutní Relativní d = 3,49; σ = 0,60 Celkem % 4% 42% 54% 100% Čtvrtá skupina otázek měla ukázat, jakou roli sehrává v systému specializačního vzdělávání ve FNO zaměstnavatel. Ukázalo se, ţe všem účastníkům specializačního vzdělávání ve FNO zaměstnavatel přidělil školitele, ale ne vţdy se školitel o svého svěřence stará. Lékaři FNO účastnící se specializačního vzdělávání se domnívají, ţe jim zaměstnavatel dostatečně nevychází ve specializačním vzdělávání vstříc. Udávají, ţe díky tomu, ţe pracují v akreditovaném zařízení je pro ně specializační vzdělávání jednodušší. Ohledně specializačního vzdělávání mají dostatek informací a administrativa spojena se specializačním vzděláváním je dle jejich názoru přiměřená. Poslední skupinu tvořily otázky, které se vztahovaly k moţným faktorům, jeţ ovlivnily respondenty ve Fakultní nemocnici Ostrava, kteří se účastnili specializačního vzdělávání při výběru povolání. Jednalo se o otázky č. 15, 17, 34, 35, 36, 37, 38. Skupina těchto otázek neměla přímou souvislost s tématem mé diplomové práce, z mého pohledu však můţe napomoci zmapovat skupinu lékařů z jiného neţ profesního pohledu. Položka č. 15 Zvolil(a) jsem si povolání lékaře, protoţe otec, matka (někdo z rodiny) vykonával lékařské povolání. Téměř polovina účastníků specializačního vzdělávání ve Fakultní nemocnici Ostrava pochází z lékařských rodin. Všeobecně je známo, ţe lékařské povolání se v rodinách dědí a i já osobně znám několik takovýchto rodin, kde dědeček byl kardiolog, babička dětská lékařka, otec kardiolog, matka všeobecná lékařka a syn se dal opět na lékařské povolání a dnes je z něj rovněţ uznávaný kardiolog. Měla jsem však pocit, ţe se jedná spíše o výjimky. Jak ale ukazuje můj výzkum, procento účastníků specializačního vzdělávání ve Fakultní nemocnici Ostrava, kteří pocházejí z lékařských rodin, je mnohem 81

83 vyšší, neţ jsem předpokládala. Z lékařského prostředí pochází 48% respondentů výzkumu. jistě by bylo zajímavé se těmto účastníkům věnovat blíţe a zjistit, zda si lékařské povolání vybrali ze své vlastní vůle, nebo je okolí od dětství k tomuto povolání směřovalo. Otázkou zůstává, zda právě skutečnost, ţe účastníci pocházejí z lékařských rodin, můţe nějak významně ovlivnit názory účastníků specializačního vzdělávání ve FNO na systém specializačního vzdělávání v ČR. Osobně se domnívám, ţe ano. Lze předpokládat, ţe v lékařských rodinách se často problematika specializačního vzdělávání v ČR diskutuje. Pravděpodobně dochází ke srovnávání stávajícího vzdělávacího systému specializačního vzdělávání se starším dvou-atestačním, který v ČR platil do roku Tento systém je popsán v teoretické části mé diplomové práce, a jak říkají odborníci z řad lékařů, tento systém nám svět záviděl. Pro Medical Tribune o tom ve svém článku Dřívější systém vzdělávání nám svět záviděl, hovořil MUDr. Malina 45, ředitel IPVZ (Šimůnková, 2015). Moţnost ovlivnění respondentů z lékařských rodin je však mou pouhou subjektivní domněnkou. Tabulka č. 33 Lékařské povolání je součást rodiny Otázka č. 15 Absolutní Relativní Ano Ne Celkem % 52% 100% Položka č. 17 Zvolil(a) jsem si povolání lékaře, protoţe je prestiţní. Lékařské povolání se jiţ dlouhodobě umisťuje ve sledovaných letech na prvním místě v ţebříčku prestiţních povolání. Bliţší podrobnosti jsou popsány v kapitole Prestiţ. Celkem 94% respondentů výzkumu přiznává, ţe si lékařské povolání zvolilo právě z důvodu vysoké prestiţe. Průměrná hodnota 3,46 na škále 1 4 (1 = zcela aţ 4 = zcela ). Zajímalo mě, zda se jedná právě o respondenty, kteří pocházejí z lékařských rodin. Mé zjištění nebylo nijak zvlášť překvapující. Z celkového počtu 68 respondentů pocházejících z lékařských rodin jich 63 přiznává výběr lékařského povolání právě z důvodu prestiţe. 45 MUDr. Antonín Malina, Ph.D., MBA 82

84 Tabulka č. 34 Prestiţ lékařského povolání Otázka č. 17 Absolutní Relativní d = 3,46; σ = 0,68 Celkem % 4% 39% 55% 100% Položka č. 34 Povolání lékaře jsem si zvolil(a), protoţe v minulosti osoba mi blízká prodělala závaţnou nemoc. Jedním z faktorů, které můţe jedince, který si vybírá své budoucí povolání ovlivnit, je skutečnost, ţe se setkal ve svém ţivotě s nepříjemnou událostí, jiţ nedokázal řešit a rozhodl se, ţe kdyby se situace opakovala, bude lépe připraven, aby mohl vzniklé situaci čelit. Domnívala jsem se, ţe u lékařského povolání můţe být takovou skutečností událost, ţe někdo blízký, milovaný onemocní závaţnou chorobou a tato skutečnost jedince ovlivní natolik, ţe se rozhodne pro lékařské povolání. Jak je patrné z tabulky č. 35, můj předpoklad nebyl daleko od pravdy, i kdyţ tento důvod potvrdilo pouze 21 respondentů z celkového počtu 141 účastníků specializačního vzdělávání ve Fakultní nemocnici Ostrava, coţ činilo 15%. Je zajímavé, ţe tuto skutečnost potvrzují s velkou převahou účastníci specializačního vzdělávání FNO, zařazení do skupiny interních oborů specializačního vzdělávání, a to v poměru 17 : 2. Průměrná hodnota 1,51 na škále 1 4 (1 = zcela aţ 4 = zcela ). Tento můj předpoklad vycházel z mé osobní zkušenosti, kdy jsem se při výkonu svého povolání několikrát setkala s lékaři, kteří mi popisovali někdy aţ neuvěřitelné příběhy z vlastního ţivota. Proto mě zajímalo, jak velké procento účastníků specializačního vzdělávání ve FNO můţe být touto skutečností ovlivněno. Pro mě pozitivní zjištění, i kdyţ z andragogického hlediska zcela nezásadní. Tabulka č. 35 Přítomnost závaţného onemocnění v blízkém okolí Otázka č. 34 Absolutní Relativní d = 1,51; σ = 0,95 Celkem % 13% 6% 9% 100% 83

85 Položka č. 35 Zvolil(a) jsem si lékařské povolání, protoţe je dobře finančně ohodnoceno. Finanční ohodnocení lékařů je tématem, o kterém se hodně mluví v souvislosti s odchody absolventů do zahraničí. Kubek 46 v rozhovoru pro Českou televizi 47 říká: Za odchody pětiny absolventů do zahraničí je i vzdělávání, ale na prvním místě jsou to peníze a pokračuje: Pokud systém nezměníme, lékaře mít prostě nebudeme, protoţe se sbalí a místo toho, aby pracoval za 800 euro v nemocnici v Chomutově, půjde za euro pracovat do Saské Kamenice (tamtéţ). Odchody lékařů bez návratu povaţuje ministerstvo za velmi závaţný problém. Budeme se snaţit dělat maximum, a to jsou především dvě věci zvýšit platy, coţ jsme letos uţ udělali, a zlepšit zákon o postgraduálním vzdělávání, který uţ je nyní v připomínkovém řízení, řekl náměstek ministra zdravotnictví Ing. Vymazal (Česká televize, 2015) 48. Svůj názor k odchodům absolventů medicíny jsem jiţ nastínila v teoretické části diplomové práce a za tímto názorem si plně stojím. Pokud absolvent ihned po promoci odejde pracovat do zahraničí, měl by svůj dluh vůči státu splatit tím, ţe zaplatí celých šest let studia. Lékařské povolání si kvůli dobrému finančnímu hodnocení zvolilo 60 respondentů výzkumu, coţ činilo 43% z celkového počtu 141 účastníků specializačního vzdělávání ve FNO. Průměrná hodnota 2,28 na škále 1 4 (1 = zcela aţ 4 = zcela ). Tabulka č. 36 Finanční ohodnocení Otázka č. 35 Absolutní Relativní d = 2,28; σ = 1,04 Celkem % 28% 28% 15% 100% Položka č. 36 Lékařské povolání jsem si zvolil(a), protoţe chci pomáhat. Lékařské povolání se stejně jako sesterské řadí mezi pomáhající profese. Z tohoto důvodu mě zajímalo, zda je moţné, ţe si účastníci specializačního vzdělávání ve Fakultní nemocnici Ostrava vybrali své povolání z důvodu, ţe chtějí pomáhat druhým. Je velmi 46 MUDr. Milan Kubek 47 Česká televize, Otázky Václava Moravce, Česká televize, Otázky Václava Moravce,

86 milým zjištěním, ţe 104 účastníků specializačního vzdělávání Fakultní nemocnice Ostrava s tímto tvrzením souhlasí. Z celkového počtu 141 respondentů se jedná o 74%. Průměrná hodnota 2,91 na škále 1 4 (1 = zcela aţ 4 = zcela ). Tabulka č. 37 Moţnost pomáhat Otázka č. 36 Absolutní Relativní Celkem % 18% 43% 31% 100% d = 2,96; σ = 0,91 Položka č. 37 Povolání lékaře jsem si zvolil(a), protoţe mi dává jistotu povolání. Z celkového počtu 141 respondentů výzkumu 95 respondentů přiznává, ţe si lékařské povolání zvolili právě z důvodu jistoty povolání. Celkově tento fakt potvrdilo 67% respondentů. Průměrná hodnota 2,90 na škále 1 4 (1 = zcela aţ 4 = zcela ). Z dlouhodobého hlediska je míra nezaměstnanosti vysokoškoláků niţší neţ nezaměstnanost středoškoláků, učňů a jedinců bez vzdělání. Je zcela samozřejmé, ţe jedním z kritérií, které ovlivňují výběr povolání, je parametr, jaká je v daném oboru nezaměstnanost. Lékařské a právnické fakulty jsou dlouhodobě sázkou na jistotu. Pokud se uchazeč na lékařskou fakultu dostane, tak ji ve většině případů dokončí a najít si práci pak uţ není problémem (Novinky, 2013). Za posledních pět let udávají lékařské fakulty tyto údaje: 2. LF Univerzity Karlovy (UK) udává průměrnou nezaměstnanost absolventů v daném období 0,5 %, 3. LF UK udává pětiletý průměr 0,8 %, LF v Plzni udává 0,9 % a LF Univerzity Palackého v Olomouci rovněţ 0,9 (Novinky, 2013). Jak je patrné, nízká míra nezaměstnanosti lékařů můţe být jedním z důvodů, proč se jedinci pro toto povolání rozhodují. Tabulka č. 38 Povolání lékaře je jistota zaměstnání Otázka č. 38 Absolutní Relativní d = 2,90; σ = 0,94 Celkem % 24% 36% 31% 100% 85

87 Poslední sada otázek, které se vztahovaly k faktorům, které ovlivnily účastníky specializačního vzdělávání ve Fakultní nemocnici Ostrava při výběru lékařského povolání, přinesla některá velmi zajímavá zjištění. V mém výzkumu se ukázalo, ţe téměř polovina lékařů Fakultní nemocnice Ostrava účastnících se specializačního vzdělávání pochází z lékařského prostředí a většina si vybrala lékařskou profesi z důvodu vysoké prestiţe lékařské profese a také proto, ţe jim tato profese poskytuje vysokou jistotu zaměstnání. Lékařskou profesi si vybrali, protoţe chtějí pomáhat a udávají, ţe finanční ohodnocení nehrálo při výběru jejich profese ţádnou zásadní roli. Tato poslední sada otázek ukázala lékařské povolání, včetně specializačního vzdělávání z jiného neţ profesního hlediska. 86

88 5.5 Testování hypotéz Výzkum byl zaměřen na ověřování dvou hypotéz. Získané výsledky jsou zpracovány pomocí kontingenčních tabulek a dále analyzovány dle povahy výzkumného problému. U výzkumného problému A. Jaká je spokojenost lékařů Fakultní nemocnice Ostrava, kteří se účastní specializačního vzdělávání se systémem specializačního vzdělávání v České republice? jsem si stanovila tři hypotézy. H1. Spokojenost se systémem specializačního vzdělávání lékařů v České republice u lékařů Fakultní nemocnice Ostrava účastnících se specializačního vzdělávání souvisí se stupněm specializačního vzdělávání. H2. Spokojenost se systémem specializačního vzdělávání v České republice u lékařů Fakultní nemocnice Ostrava účastnících se specializačního vzdělávání souvisí s oborem jejich specializačního vzdělávání. H3. Spokojenost lékařů Fakultní nemocnice Ostrava se systémem specializačního vzdělávání v České republice souvisí s pohlavím lékaře. Ke zpracování dat a vytvoření kontingenčních tabulek pouţila program Microsoft Excel Stanovené hypotézy jsem ověřovala pomocí dvouvýběrového T-testu. Určení druhu T-testu jsme stanovila na základě výsledku dvouvýběrového F-testu pro rozptyl. Pro ověření správnosti testování byl pouţit neparametrický Mann-Whitneyův test. Při vyhodnocení jsme brala v úvahu obvyklou hladinu významnosti 0,05, coţ odpovídá 5%. V případě výsledné hladiny významnosti menší neţ 0,05 zamítáme nulovou hypotézu (H0) a přijímáme pracovní hypotézu. H1. Spokojenost se systémem specializačního vzdělávání lékařů v České republice u lékařů Fakultní nemocnice Ostrava účastnících se specializačního vzdělávání souvisí se stupněm specializačního vzdělávání. Tuto hypotézu jsem ověřovala na základě odpovědí na poloţky č. 1, 2, 3, 4, 5, 6, 7, 9, 10, 18, jejichţ výsledky jsou uvedeny v tabulkách č. 1, 2, 3, 4, 5, 6, 7, 8, 9, 10. Při vyhodnocování těchto poloţek jsem postupovala následovně. Kaţdé odpovědi v poloţkách 87

89 č. 1, 2, 3, 4, 5, 6, 7, 9, 10, 18 byla přiřazena hodnota: zcela = 1, spíše = 2, spíše = 3, zcela = 4. U poloţek č. 4 a č. 10 jsem přiřadila opačné hodnoty: zcela = 4, spíše = 3, spíše = 2, zcela = 1. Opačná polarita odpovědí odpovídala spokojenosti se systémem specializačního vzdělávání v ČR. Index spokojenosti jsem vytvořila tak, ţe jsem sečetla jednotlivé poloţky týkající se spokojenosti. Stupeň specializace jsem rozdělila na základní kmen a specializovaný výcvik. Hypotézu jsme testovala dvouvýběrovým T-testem s nerovností rozptylu na hladině významnosti sig. (α) = 0,05. Výsledná p-hodnota je 0,09; coţ znamená, ţe H1 zamítáme a přijímáme H0 Spokojenost lékařů Fakultní nemocnice Ostrava se systémem specializačního vzdělávání lékařů v České republice nesouvisí se stupněm specializačního vzdělávání. Můj předpoklad se tímto nepotvrdil. Jak ukazuje graf. č. 7 spokojenější jsou se systémem specializačního vzdělání v ČR lékaři Fakultní nemocnice Ostrava účastnící se specializačního vzdělávání zařazeni do základního kmene specializačního vzdělání. P- hodnota dvouvýběrového F-testu pro rozptyl: 0,066; sig. (α) = 0,05 Pro ověření byl pouţit neparametrický Mann-Whitneyův test. Výsledná hodnota je 0,12. Graf č. 7 Spokojenost stupeň specializačního vzdělávání základní kmen, 2 specializační výcvik 88

90 H2. Spokojenost se systémem specializačního vzdělávání v České republice u lékařů Fakultní nemocnice Ostrava účastnících se specializačního vzdělávání souvisí s oborem jejich specializačního vzdělávání. Tuto hypotézu jsem ověřovala na základě odpovědí na poloţky č. 1, 2, 3, 4, 5, 6, 7, 9, 10, 18, jejichţ výsledky jsou uvedeny v tabulce č. 1, 2, 3, 4, 5, 6, 7, 8, 9, 10. Při vyhodnocování těchto poloţek jsem postupovala následovně. Kaţdé odpovědi v poloţkách č. 1, 2, 3, 4, 5, 6, 7, 9, 10, 18 byla přiřazena hodnota: zcela =1, spíše = 2, spíše = 3, zcela = 4. U poloţek č. 4 a č. 10 jsem přiřadila opačné hodnoty: zcela = 4, spíše = 3, spíše = 2, zcela = 1. Opačná polarita odpovědí odpovídala spokojenosti se systémem specializačního vzdělávání v ČR. Index spokojenosti jsem vytvořila tak, ţe jsem sečetla jednotlivé poloţky týkající se spokojenosti. Obory specializačního vzdělávání jsem rozdělila do dvou skupin na obory interního specializačního vzdělávání a obory chirurgického specializačního vzdělávání. Hypotézu jsme testovali dvouvýběrovým T-testem s rovností rozptylu na hladině významnosti sig. (α) = 0,05. Výsledná p-hodnota je 1,86E-05; coţ znamená, ţe H0 zamítáme a přijímáme hypotézu Spokojenost se systémem specializačního vzdělávání v České republice u lékařů Fakultní nemocnice Ostrava účastnících se specializačního vzdělávání souvisí s oborem jejich specializačního vzdělávání. Můj předpoklad se tímto potvrdil. Jak ukazuje graf. č. 8 spokojenější jsou se systémem specializačního vzdělání v ČR lékaři Fakultní nemocnice Ostrava účastnící se specializačního vzdělávání zařazeni v mém výzkumu do interních oborů specializačního vzdělávání. P- hodnota dvouvýběrového F-testu pro rozptyl: 0,301; sig. (α) = 0,05 Pro ověření byl pouţit neparametrický Mann-Whitneyův test. Výsledná hodnota je 0,

91 Graf č. 8 Spokojenost obor specializace 50 H3. Spokojenost se systémem specializačního vzdělávání v České republice u lékařů Fakultní nemocnice Ostrava účastnících se specializačního vzdělávání souvisí s pohlavím lékaře. Tuto hypotézu jsem ověřovala na základě odpovědí na poloţky č. 1, 2, 3, 4, 5, 6, 7, 9, 10, 18, jejichţ výsledky jsou uvedeny v tabulce č. 1, 2, 3, 4, 5, 6, 7, 8, 9, 10. Při vyhodnocování těchto poloţek jsem postupovala následovně. Kaţdé odpovědi v poloţkách č. 1, 2, 3, 4, 5, 6, 7, 9, 10, 18 byla přiřazena hodnota: zcela =1, spíše = 2, spíše = 3, zcela = 4. U poloţek č. 4 a č. 10 jsem přiřadila opačné hodnoty: zcela = 4, spíše = 3, spíše = 2, zcela = 1. Opačná polarita odpovědí odpovídala spokojenosti se systémem specializačního vzdělávání v ČR. Index spokojenosti jsem vytvořila tak, ţe jsem sečetla jednotlivé poloţky týkající se spokojenosti. Druhou skupinu jsme rozdělila podle pohlaví na muţe a ţeny. Hypotézu jsme testovali dvouvýběrovým T-testem s rovností rozptylu na hladině významnosti sig. (α) = 0,05. Výsledná p-hodnota je 0,33; coţ znamená, ţe Spokojenost se systémem specializačního vzdělávání v České republice u lékařů Fakultní nemocnice Ostrava účastnících se specializačního vzdělávání souvisí 50 int interní obory, chir chirurgické obory 90

92 s pohlavím lékaře zamítáme a přijímáme H0 Spokojenost se systémem specializačního vzdělávání v ČR u lékařů Fakultní nemocnice Ostrava účastnících se specializačního vzdělávání nesouvisí s pohlaví lékaře. Můj předpoklad se tímto nepotvrdil. Jak ukazuje graf. č. 9 spokojenější jsou se systémem specializačního vzdělání v ČR lékaři Fakultní nemocnice Ostrava účastnící se specializačního vzdělávání muţského pohlaví. P- hodnota dvouvýběrového F-testu pro rozptyl: 0,363; sig. (α) = 0,05 Pro ověření byl pouţit neparametrický Mann-Whitneyův test. Výsledná hodnota je 0,30. Graf č. 9 Spokojenost pohlaví" ţ ţeny, m muţi 91