č E J K O V I C K Ý 5 Z P R A V O D A J 2 201

Transkript

1 čejkovický ZPRAVODAJ

2 ZAHRADNÍ SLAVNOST k 50. výročí otevření MŠ Farníci popřáli P. Miloslavu Čamkovi k životnímu jubileu Slovo starosty Vážení spoluobčané, máme za sebou polovinu roku Myslím, že to byl pro Čejkovice úspěšný čas. Podařilo se nám získat dotace na chodníky na ulici Cigánov, další dotace na nákup manipulátoru na sběrný dvůr, získali jsme prestižní ocenění ve třídění odpadů. Taky se nám podařily Vinné trhy. Dotace na Bezbariérové chodníky Čejkovice, ulice Cigánov, což je oficiální název tohoto projektu, jsme získali ze Státního fondu dopravní infrastruktury. Původně předpokládaný celkový náklad celé akce byl podle projektové dokumentace vyčíslen na hodnotu 4, 01 mil Kč. Byla vypsána soutěž na dodavatele stavby a proběhla soutěž. Podařilo se nám vysoutěžit konečnou cenu ve výši 2,6 mil. Kč. Termín stavby byl v zadávacích podmínkách stanoven od do Poskytnutá dotace bude ve výši 85% z celkových uznatelných nákladů. Další úspěšná žádost o dotace byla z Operačního programu životního prostředí. Žádali jsme o dotaci na pořízení manipulátoru pro potřeby sběrného dvora. Bude se jednat o teleskopický nakladač pro kvalitní nakládání s biologicky rozložitelným odpadem. U tohoto projektu máme přiznanou dotaci do výše 2,587 mil. Kč. V měsíci červenci proběhne soutěž na dodavatele požadovaného stroje. Celkový podíl dotace u této akce je 90% uznatelných nákladů. Rekonstrukce silnice na Čejč se pomalu blíží do finále. Celé dílo bude oficiálně dokončeno podle smlouvy do Do tohoto data bude silnice neprůjezdná, i když jsou položeny veškeré asfaltové povrchy. V současné době probíhají dokončovací práce na dopravním značení, dosypání a zhutnění krajnic a dokončování sjezdů. Vím, že objízdná trasa znepříjemňuje život při cestě na Čejč, ale už to nebude dlouho trvat a budeme mít další příjezdovou cestu do Čejkovic krásně opravenou. Tím se dostávám k nejhorší silnici z Čejkovic, a to silnici na Mutěnice. V souvislosti s objízdnou trasou vedenou po této roletě jsme kontaktovali SuS JMK Hodonín s požadavkem na opravu této silnice, která objízdnou trasou ještě utrpěla. Bylo nám přislíbeno, že po skončení oprav silnice na Čejč dojde k opravě silnice na Mutěnice. Opatrnost mi velí, že dokud nepřijedou stroje a nezačnou provádět stavební práce, je každé takové vyhlášení velmi zavazující. Proto říkám, jak jsem nakoupil, tak prodávám a věřím, že skutečně se oprava ještě v tomto roce provede. Z oblasti třídění zpracovatelného odpadu mám pro Vás velmi dobrou zprávu. Čejkovice byly vyhodnoceny v soutěži pořádanou firmou EKO KOM v oblasti třídění odpadu pod názvem Křišťálová popelnice na nádherném 3. místě. Před námi se v této celorepublikové soutěži umístila jen města Dvůr Králové a Turnov. Součástí 3. místa je šek na 70 tis. Kč. Tyto prostředky budou vloženy do propagace nebo motivace k dalšímu třídění. V nedávné minulosti proběhly jubilejní XX. Vinné trhy. K těmto kulatinám jsme postoupili s kulturním programem na zámeckou 2 1

3 zahradu a přizvali Petra Bendeho k oživení celé akce. Troufnu si říci, že se akce vydařila a určitě v následujících ročnících budeme v tomto trendu pokračovat. To byly věci, které nás motivují a posouvají dál. Ale máme i oblasti, které nás neustále tíží a neustále překvapují. V minulých letech jsme vynaložili spoustu prostředků do značení cyklostezek a zřídili jsme několik cyklo odpočívek na našem katastru. Přiznám se, že mi pomalu dochází trpělivost s vandalismem a začínám ztrácet víru, že to u nás bude někdy podobné jako v Rakousku. Je neskutečné, co všechno se zničí, co všechno se ukradne. Když nainstalujeme někde novou lavici nebo stůl, již v začátku se potýkáme s myšlenkou zabezpečit je tak, aby je nikdo nemohl zničit nebo ukrást. Je to asi průvodní jev naší společnosti a možná také pozůstatek minulého režimu, kdy vše patřilo všem a kradlo se proto, aby to neukradl někdo jiný. Přesto budeme sisyfovsky opravovat a doplňovat. Hodně nás také zlobí nepořádek u odpadových zvonů. Pejskaři zlobí občany neuklízením výkalů po svých miláčcích, a to nejenom v obci, ale také v polích a vinohradech. Také máme připomínky k neuspokojivému vzhledu některých rádoby stavebních proluk na Příhoně a jinde v obci. Tyto neudržované proluky nám nedělají dobrou reklamu. Hodně nám to kazí celkový dojem z obce. Každý vlastník pozemků by měl mít minimálně morální povinnost udržovat je v odpovídajícím stavu. Z připravovaných akcí, které nás čekají, je to oprava komunikace k zadnímu vstupu hřbitova. Tam dojde k položení asfaltového povrchu od kostkové komunikace vedoucí Na Luži až po zadní bránu. Dále neustále řešíme problematiku vjezdu k zdravotnímu středisku a mateřské školce. Zvažujeme dvě varianty: zamezení vjezdu či právě naopak zpřístupnit vjezd. Řešíme stav zeleně v Čejkovicích, navazujeme spolupráci s odborníky v této oblasti a budeme některé kroky konzultovat s dendrology. Naším příspěvkem k propagaci obce bylo vytvoření videa o Čejkovicích. Věříme, že jste je již všichni viděli a že se Vám líbilo. Toto video je umístěno na našich stránkách a je možné si je stáhnout nebo Vám je můžeme předat jinak, protože si hodně přejeme, aby toto video bylo umístěno na všech možných webových stránkách čejkovských podnikatelů, vinařů a dalších subjektů, tak, aby každý, kdo sáhne elektronicky na Čejkovice, dostal ihned tuto nabídku. Přeji Vám všem příjemnou dovolenou, mnoho krásných dní, načerpání energie do dalšího období a také hodně zdraví. Dětem přeji krásné prázdniny bez úrazů a nepříjemností. Pavel Novotný - starosta Z Čejkovic několika větami... Čejkovická vinná stezka proběhla 9. dubna k velké spokojenosti pořadatelů i milovníků vín. Na dětském karnevalu se v dubnu přítomné děti dobře bavily, leč pozdní termín konání vykonal své a někteří rodiče s dětmi dali přednost výletům do jarní přírody. Ne nadarmo je správným karnevalovým časem čas zimní. Slet čarodějnic se uskutečnil ve správný čas, tj. 30. dubna a fotografie z řádění těchto bytostí v zámecké zahradě svědčí o tom, že zde bylo veselo. Poprvé se čejkovická farnost přidala k celostátní akci Noc kostelů, která se konala Kromě programu připraveného na tuto noc bylo možné prohlédnout si výstavu fotografií autorů Jiřího Baláta, Ivo Ševčíka a Jaroslava Martince. Malou výstavu Ze života farnosti si můžete ještě nyní prohlédnout v kostele sv. Kunhuty. Výroční, v pořadí dvacáté, Vinné trhy se setkaly s velkým zájmem návštěvníků a premiérově zavedené novoty zaznamenaly vesměs příznivý ohlas, až na jednu přeháňku, která zchladila mnohé horké hlavy a nejvíce zasáhla do programu, který připravily sbory Levandula a Révokaz. Byla to škoda, ale bohužel bouřka se nebezpečně blížila, až dorazila nad zámeckou zahradu. Setkání s právníky Kanceláře veřejného ochránce práv bylo určeno nejširší veřejnosti. Většinu asi 50 účastníků tvořili členové Klubu seniorů, kteří se velmi aktivně zapojovali do řešené problematiky sousedských vztahů, a protože to nebyla jen suchá přednáška, všichni přítomní se dobře pobavili. Písemné materiály, které mohou přispět k řešení mnohé problematiky každodenního života, jsou k dispozici v Obecní knihovně, která se zapojila do projektu Partnerská knihovna.. Na 2000 poutníků zblízka i daleka se zúčastnilo v Mikulčicích slavnostní mše svaté na svátek sv. Cyrila a Metoděje, kterou letos spolupořádala čejkovická farnost. Obzvláště horké počasí, kdy ve stínu odpolední teplota dosahovala 35 stupňů, mělo svůj podíl na počtu účastníků všech akcí, které o tomto víkendu probíhaly. Obecní úřad prosí občany o úhradu stočného na rok Platbu stočného zaplaťte hotově na pokladně OÚ. Obecní knihovna je o prázdninách otevřena vždy ve středu od 14 do 19 hodin. Konec prázdnin je vždy ve znamení Zarážání hory, nebude tomu jinak ani letos. Přijměte pozvání divadelníků a přijďte v neděli 30.srpna po požehnání ke kapličce Pod Novosady. 2 3

4 V roce 2014 vytřídil každý Čech průměrně 40,5 kg odpadů (papír, plast, sklo, nápojové kartony). Ve stejném období vytřídil každý Čejkovják průměrně 79,89 kg odpadů. Tyto základní skupiny odpadů předává obec společnosti TESPRA, kde jsme také každoročně vyhodnocováni na předních místech ve srovnání obcí a měst, které TESPRA obsluhuje. A nejen to! Občané odevzdali k recyklaci 111 televizí, 57 monitorů a 910 kg drobného elektra. Z Certifikátu Environmentálního vyúčtování společnosti ASEKOL, která elektro od Třídíme nejlépe! obce odebírá, vyplývá, že občané naší obce uspořili 47,07 Mwh elektřiny, 2 059,26 litrů ropy, 214,78 m 3 vody a 2,08 tun primárních surovin. Navíc jsme snížili emise skleníkových plynů o 10,74 tuny CO 2 ekv., a produkci nebezpečných odpadů o 42,43 tun. Recyklace 100 televizorů uspoří spotřebu elektrické energie pro domácnost až na 4 roky. Vyhodnocení v rámci celé republiky v soutěži o Křišťálovou popelnici si tudíž čejkovičtí občané zaslouží. Děkujeme, že třídíte!!! (MR) Z TISKU Sbírka na obměnu lůžek Třetí kolo sbírky, které bylo zahájeno 17. prosince 2013, již předčilo výnos prvního a druhého kola a aktuálně dosahuje výše Kč. Díky štědré podpoře obcí a firem spádového regionu Nemocnice TGM Hodonín tak mohla být pořízena další lůžka. Tentokrát 10 lůžek pro interní oddělení stanici interna B ženy. Do provozu byly slavnostně uvedeny v úterý 9. června 2015 a při této příležitosti vedení nemocnice osobně poděkovalo zástupcům obcí a firem, které darovaly částku v hodnotě alespoň jednoho lůžka. Setkání se tak zúčastnil starosta obce Čejkovice Pavel Novotný, místostarosta obce Dolní Bojanovice Tomáš Makudera, starosta města Dubňany František Tříska, starosta obce Lužice Jaroslav Kreml, místostarosta obce Mutěnice Petr Bíza, starosta obce Rohatec Jarmil Adamec. Dále reprezentantka společnosti Sandoz s.r.o. Kateřina Kühnová, ředitel společnosti GEMAX s.r.o. Jiří Jirásek, vedoucí závodu Lužice společnosti Groz-Beckert Czech s.r.o. Marek Kubuš, zástupce společnosti Stavební firma PLUS s.r.o. Josef Anovčín a jednatel společnosti ZLOMEK s.r.o. Josef Zlomek. Nová lůžka v hodnotě Kč od české firmy L I N E T spol. s r.o. jsou plně elektricky polohovatelná s antidekubitními matracemi. Tuto zásadní změnu kvality ocení jak pacienti, tak obsluhující personál. Příspěvky dalších obcí, firem a fyzických osob, které se ve sbírce dále scházejí, pomohou zakoupit nová lůžka do rekonstruovaných prostor hemodialyzačního střediska. Jednat se bude o 12 lůžek, 3 z nich budou mít integrovanou váhu. Za všechny dary děkujeme! Mgr. Ladislav Ambrozek projektový pracovník 4 5

5 ZPRÁVY Z MATEŘSKÉ ŠKOLY SPORTOVNÍ DEN V RAKOUSKU Školní rok uběhl jako voda a už tu máme zase prázdniny. V měsíci červnu jsme měli ve školce spoustu akcí. Dětský den jsme oslavili sportováním a zábavnými hrami, pak jsme jeli na výlet do Lednice na didaktickou pohádku Princ Bajaja a seznámili jsme se s řemesly našich předků mletí obilí, praní prádla, péče o koníka a kozy. Poslední týden jsme se rozloučili s předškoláky slavnostním pasováním a hrami, kterých se účastnily všechny děti. Poslední červnovou neděli proběhla na zahradě ZAHRADNÍ SLAVNOST uspořádaná k 50. výročí od otevření MŠ. Pro veřejnost byl připraven program a nechyběly ani dobré koláčky a občerstvení. Děti ze souborku Čejkovjan předvedly pásma Panenky, Kuchařky a Pečení chleba. Třídy i kuchyně byly zpřístupněny k prohlídce a pro děti byl zajištěn hodinový tanečně zábavný program. Hodnotíme akci za zdařilou, jen se nám zdála slabší účast dětí a rodičů, kteří nejsou členy souboru. Děkuji zaměstnancům za organizaci a zajištění občerstvení, Ladislavě Hřibové a Jitce Křížákové za pomoc při vedení a vystoupení souboru, dále rodičům Bízovým, Škrobákovým, Křížákovým za sponzorské dary. Helena Opluštilová ředitelka MŠ Neusiedl an der Zaya Účastnilo se 35 žáků ze třídy v doprovodu 3 dospělých Zdeňky Manišové, která společný den organizovala, Pavly Hnidákové a Zdeňka Maniše. Jednou u vás, podruhé zase u nás. Aneb už od roku 2000 probíhá pravidelně Sportovní den s Mittelschule Neusiedl. Tentokrát jsme se do Rakouska vypravili my! Po uvítání a krátkém občerstvení byly děti rozděleny do smíšených skupin společně s rakouskými dětmi a čekala je prohlídka zrekonstruované školy. Tím začala celodenní komunikace v německém a i anglickém jazyce. Mnoho žáků navštívilo naši družební školu vůbec poprvé a měli tak možnost poznat, jak to vypadá se základním vzděláním u našich sousedů. Občas byli naši žáci velmi překvapeni. Jaké sportovní disciplíny pro nás rakouští učitelé a žáci připravili? Ping-pong, vybíjená, skákání přes švihadlo, házení míče přes hlavu a následné chycení, skok svázané dvojice či shazování plechovek. Některá stanoviště, i když se zdála být na první pohled lehká, nešla tak snadno, protože občas platila i jiná pravidla, než na která jsme zvyklí. A také se stalo, že ne vždy žáci pravidlům v cizím jazyce dobře porozuměli. Hlavní však bylo, že se domluvili, disciplínu nějak zvládli a vše brali s humorem. Po skončení soutěží přišel čas na oddych. Ještě před tím však proběhlo vyhodnocení a předání diplomů. Následoval oběd v podobě několika druhů pizzy a jako dezert dostali žáci zmrzlinu. Zcela unavení jsme se se slovy Vielen Dank! Nächstes Mal wieder bei uns. Auf Wiedersehen rozloučili a vydali se cestu domů. Na společný den se přišla podívat i samotná paní inspektorka. Spolupráci škol velmi chválila a konstatovala, že konstatovala, že je škoda, že se žáci nesekávají častěji. Třeba tomu tak do budoucna bude. Doufejme! Jak viděli sportovní den samotní žáci? V Rakousku nás čekalo nádherné přivítání od rakouských učitelů. Pozdravili jsme se a sympatická rakouská ředitelka nás zavedla do odpočinkové místnosti, kde jsme si dali věci a převlékli se do sportovního oblečení. Byli jsme rozděleni do skupin. Seznámili jsme se s prima lidmi! V naší skupině byla Anna a Isabela. Dvě sympatické a soutěživé holky. Den uběhl jako voda. K obědu jsme dostali výbornou pizzu! Při cestě domů jsme se stavili ještě v Hoferu, kde jsme si nakoupili suvenýry. Počasí nám sice moc nevyšlo, ale jsem rád, že jsem se této akce zúčastnil. V Neusiedlu se mi moc líbilo a nejlepší zážitek mám z dorozumívání se anglicky. Překvapilo mě, že holky mají hodinu žehlení. V pátek 22.5 jsme jeli se školou na výlet do Rakouska. Po příjezdu bylo zamračeno, foukal vítr, a proto nám paní ředitelka rakouské školy oznámila, že všechny disciplíny budou uvnitř školy. 6 7

6 Odložili jsme si v místnosti, poté jsme se přesunuli do cvičné kuchyně, kde jsme měli připravenou svačinku. Poté jsme byli rozděleni do skupin a plnili jsme úkoly. V naší skupině byli čtyři z naší školy a tři žáci Rakušáci. Pravidla některých her nás trošku překvapila, protože byla jiná, než která používáme my. Po vyhlášení a rozdání diplomů jsme se opět přesunuli do cvičné kuchyně, kde jsme dostali obří pizze. Na cestě domů jsme se zastavili v Hoferu na nějaký malý nákup. Tenhle výlet byl fajn a jsem ráda, že jsem tam jela. Nejde říct, co se mi na něm líbilo nejvíc, protože všechno bylo dobrý se nám naskytl výlet do rakouské školy v Neusiedlu. Když jsme přijeli na místo, bylo zataženo, a proto se sportovní den konal ve škole. Dostali jsme svačinku a pití, poté nás rozdělili do skupin, kde jsme byli dohromady s rakouskými dětmi. Čekala nás prohlídka školy. U ní jsme se zasmáli asi nejvíc za celý den. Učili jsme rakouské děti mluvit česky, na oplátku nám říkali různá německá slovíčka. Největší štěstí bylo, že tam byli i Češi a Slováci, takže když jsme nerozuměli, přeložili nám to. Poté jsme procházeli sportovní stanoviště. U některých her nás překvapila pravidla a i bodování. Když jsme úspěšně prošli všechna stanoviště, čekalo nás vyhodnocení, kde jsme skončili na 4. místě z osmi skupinek. K obědu jsme dostali výbornou pizzu a při odchodu ještě zmrzlinu. Domů jsem přijela vyčerpaná, ale šťastná, že jsem mohla prožít krásný den s úžasnými lidmi! Naše škola každoročně pořádá sportovní den se školou v Neusiedlu. Přijeli jsme kolem půl deváté autobusem k jejich škole. Učitelé i žáci nás příjemně přivítali a hry mohly začít. Všichni se zařadili do družstev a začali chodit na stanoviště. Bylo to trochu obtížné se s nimi domluvit, ale věřím, že každý to nějak zvládl. Všichni si to užili a jako zakončení jsme dostali k obědu pizzu! Poté jsme se s úsměvem vraceli domů. Výlet byl vydařený! Po příjezdu do školy nám byla nabídnuta výborná svačinka a následně nám byla ukázána škola. Byla velmi pěkně zařízená. Co mě udivovalo, byla okna uprostřed tříd propojená s chodbou a také moderně zařízená cvičná kuchyně. Počasí nám bohužel nepřálo, takže veškeré aktivity se odehrávaly ve škole. Poznali jsme i jiná pravidla her, kterým jsme se občas velmi divili. Po vyhlášení výsledků následoval oběd. Všichni byli překvapení z několika obřích italských pochoutek. Rakouští přátelé však byli velmi štědří, a jak jsme dojedli jednu pizzu, hned přinesli další. Po obědě jsme dostali každý zmrzlinu jako zákusek a jeli jsme domů. Pohádkový večer Pohádkový večer se konal 2. dubna 2015 v rámci Noci s Andersenem. Tento rok byl věnován tvorbě Hanse Christiana Andersena a Jana Drdy. Zúčastnilo se ho více než 100 žáků naší školy, kteří byli tradičně rozděleni do 10 věkově smíšených skupin. Každá skupina měla svého vedoucího z řad žáků 8. a 9. třídy, který byl zodpovědný za to, že všichni členové skupiny budou spolupracovat a také plnit připravené úkoly. Hned v úvodu byl zadán skupinám hlavní úkol zpracovat podle svého pohádku Jana Drdy O ševci a princezně Jasněnce. Mezi vymýšlením pohádky a přípravou dramatizace také žáci se svou skupinou absolvovali 5 stanovišť pavoučí síť, kimovky, pantomimu, návštěvu místní lidové knihovny a výrobu pohádkové stonožky na kterých předvedli své dovednosti i vědomosti. Mimo jiné vznikla i 14,9 m dlouhá stonožka, která nyní zdobí školu a připomíná všem zdařilou akci. Ve druhé části večera potom prezentovali své pohádky druhým skupinám i rodičům, kteří si přišli pro své děti. Za úspěšnou akcí stojí pečlivá příprava večera dobrovolníky z pedagogického sboru a také pomoc obětavých rodičů při jeho realizaci. Dětský den V tomto školním roce se dětský den konal 24. května Na jeho přípravě se podíleli učitelé, členové výboru SRPŠ a atleti. Pro děti bylo v první části odpoledne připraveno 8 stanovišť s atletickými disciplínami přizpůsobenými věku dětí, po jejichž absolvování děti přímo získávaly sladké odměny. Ve druhé části odpoledne potom přijel kouzelník Jirka Hadaš se svým programem Indiánské léto, který s dětmi tančil, kouzlil a i jinak řádil. Zásluhou sponzorů mohl být pozván nejen kouzelník, ale bylo pro děti připraveno i občerstvení, které připravily naše kuchařky. Odpoledne se zúčastnilo více než 140 dětí i s rodiči, ke zdaru akce přispělo i pěkné počasí. 8 9

7 Exkurze se zúčastnilo 27 žáků za doprovodu 2 učitelů Blanky Chytilové, která celou exkurzi zorganizovala, a Zdeňky Manišové. A co na to naši žáci? Vyjeli jsme v pondělí ráno kolem osmé z Čejkovic. První naše zastávka byla v Poličce, kde jsme nabrali druhou školu, která jela s námi. Pak už byl směr jasný profičet Německo, Belgii a dostat se do francouzského přístavu Calais. Tam jsme přijeli v úterý brzy ráno. Trajekt odplouval za chvíli a my se nemohli dočkat, až konečně vyplujeme. Ale počasí nám nepřálo. Místo dvou hodin jsme pluli šest LONDÝN a nikomu nebylo zrovna nejlíp. No jo, ty vlny. Ale dočkali jsme se a konečně jsme byli v Doveru. Pak následovaly 2 hodiny v autobuse a konečně jsme byli v Londýně. Ten nás přivítal svým typickým počasím. Zbytek dne jsme se procházeli po městě a památkách. Večer jsme jeli na meeting point (místo setkání), kde si nás vyzvedly hostitelské rodiny. U rodin jsme se najedli a přespali. Ve středu ráno jsme se všichni sešli u autobusu a jeli do Windsoru a pak do Legolandu.To už nám dokonce i počasí přálo. Další den rychle uběhl a před námi už byl jenom den poslední. Ve čtvrtek jsme se celý den procházeli Londýně, nakupovali na Oxford Street, prošli Muzeum Madame Tussauds a projeli se londýnském kole. Jako správní turisté jsme prošli velké množství památek, jeli přeplněným londýnským metrem, krmili rozmazlené londýnské veverky a holuby a poznali anglické rodiny. Londýn je krásné velké město plné turistů. Moc se mně tam líbilo a doufám, že se tam ještě podívám. Nicole Skyvová, 9. tř Jako každý třetí rok jsme jeli se školou na exkurzi do Londýna. 24 hodinovou cestu jsme sdíleli se žáky ze základní školy z Poličky, mezi kterými jsme si našli nové kamarády. V Londýně nás ubytovali do různých rodin, kde jsme si mohli promluvit v jejich rodném jazyce. Za celý týden v Anglii jsme stihli navštívit a prohlédnout si: Greenwich a nultý poledník, Tower a korunovační klenoty i střídání stáží, východní Londýn, Buckinghamský palác, parlament a Big Ben. Westminster, Trafalgarské náměstí, Piccadilly, Muzeum voskových figurín, londýnské mosty a parky, Windsor a Legoland. Viděli jsme spoustu symbolů Londýna, jako např.: dvoupatrový autobus, telefonní budku, poštovní schránku, černé taxi a samozřejmě typickou londýnskou policii. Za celý výlet mám hromadu zajímavých i srandovních zážitků, na které budu často vzpomínat. Tomáš Kmenta, 9.tř. BYLO TO SKVĚLÉ! (nemám co dodat) Roman Plundrák, 8. tř

8 Kobylí dědina, smutná, neveselá První jarní den se stal v Kobylí skutečně dnem smutku širokého okruhu nejen místních obyvatel, ale nepřehledné řady přátel-folkloristů ze Slovácka, kteří se přišli rozloučit se zpěváckou legendou kraje hanáckých Slováků, Jaroslavem Kováříkem. V Kostele sv. Jiří dozněla při zádušní mši poslední slova duchovního otce Ondřeje a za rakví vynášenou z kostela se formuje smuteční průvod k hrobu rodiny Kováříkovy. Spolu s přítelem Jiřím Jilíkem stojíme po boku nejbližší rodiny, abychom se naposled rozloučili za široký okruh přátel a folkloristů s kamarádem z nejbližších. Po našem rozloučení padají na rakev první hrsti země rodného kraje a květy z rukou dětí, vnuků i vnuček. Kolem hrobu sedláka, zpěváka, ale především dobrého člověka pomalu přechází nepřehlédnutelný zástup smutečních hostů, aby se poklonili památce spoluobčana a kamaráda v písni. Od kostelní zdi tiše zaznívá hra cimbálové muziky Vonica, která je vystřídána reprodukovanou muzikou a zpěvem písní zesnulého Jaroslava Kováříka, jimiž obdarovával posluchače po desítiletí. S jednou z nejemotivnějších písní, která vystihovala část Jarova naturelu, přistupuje k mikrofonu rodem spřízněný zpěvák a muzikant Václav Kovářík, aby nechal zaznít písni Štyry koně vraný, lysý, vzpomenete na mě kdysi Když zpěvák dozpíval, zavládlo v té chvíli na hřbitově naprosté ticho a krátce nato zaznívají v podání mužských sborů z Kobylí, Vrbice a Čejkovic další písně, které s nimi často zpívával i Jara. Tak jej většinou oslovovala řada přátel a známých. Krásný, slunný den dokresluje atmosféru místa posledního. Zástup kondolujících, nejen místních obyvatel, ale i nespočetných přátel ze širokého okolí Slovácka, přechází kolem hrobu, aby mu dali poslední Sbohem a poděkovali za jeho přátelství. Potkávám se tady s řadou přátel, se kterými jsem se neviděl léta. V této atmosféře smutku se otevírají srdce, rojí se vzpomínky na setkání s Jarou. Objímáme se radostí, že se znovu, po mnoha létech setkáváme, abychom dali najevo, že píseň nás i nadále trvale spojuje, protože je nesmrtelná. V duchu srdečnosti pokračovalo i setkání pozůstalých a nepřehledné řady přátel v kulturním domě na Vrbici, kam si přišli spolu s rodinou zavzpomínat. Jedni se družně baví, jiní si vybavují vzpomínky na Jaru při zpěvu u cimbálové muziky Vonica. Své vzpomínky na Jaru si oživuji ve vzájemném, příjemném povídání s jeho syny. U většiny účastníků pohřební trachty, jak se u nás na Horňácku říkalo pohřební hostině, mizí zakrátko truchlivá atmosféra a vybavují se vzpomínky. I příjemné posezení má svůj čas, a tak se spolu s Tondou Vrbou,kameramanem, dokumentaristou a publicistou v jedné osobě, loučíme s rodinou, usedáme do auta a opouštíme Vrbici. Jen co se vyhoupneme na vrchol kopce Kobylího vrchu, otevře se před námi nádherný pohled na krajinu. Kdysi jezerní krajina s věncem kopců, na nichž jsou patrné šiky řádků vysazených vinohradů a v dálce se rýsující mytická Pálava Ve chvíli, kdy míjíme vysoký dřevěný, umělecky vyřezávaný kříž, který je dílem jednoho řezbáře z rodu Kovaříků, vrací mě Tonda se zapnutou kamerou do dalšího povídání o Jarovi a historii kraje. Sjíždíme dolů silnicí do Kobylí a automaticky se mi vybavuje píseň Kobylí dědina, co by gulú hodil. Kolikrát jsme si ji s Jarou zpívali při vzájemných setkáních! Bylo by toho nepočítaně a nejen této písně. Všechny, které Jara zpívával, si podnes nosím v srdci. Při jejich zpěvu jsme si byli vždy jaksi blíž, zvláště ve smutných chvílích, kdy odcházel někdo z našich řad na věčnost. Nabízí se mi vzpomínky, kdy při cestách autobusem na místa vystoupení zněly písně jedna za druhou a když bratři Patočkovi, zpěváci a muzikanti vysokých kvalit, jednou zanotovali horňáckou píseň Ty velické zvony, smutno vyzváňajú... nikdo si v tu chvíli nepřipustil, že se brzy navždy rozloučíme s jedním z nich, Jožkou, violovým kontrášem muziky souboru Zavádka. Dnes mé myšlenky však plně patří vzpomínkám na Jaru. Ve svých vyprávěních o zájezdech nebo při návštěvách mě doslova za ruku provázel historií kraje a dědiny Kobylí. Vysoce si cenil rodových tradic. Hrdě se hlásil k odkazu minulých generací, v nichž velkou roli hrál spřízněný rod Bezděků, bývalých starostů, a velmi citově se vázal na odkaz jedné z příslušnic rodu, na Augustu Šebestovou a její kroniku obce a kraje nazvanou Lidské dokumenty. Jeho vyprávění byla pro mě lekcí národopisu o kraji hanáckých Slováků. Tehdy jsem si dostatečně neuvědomoval, jak hluboce k mému srdci tento kraj přiroste pro svou tajemnou historií, kraj, v němž žila píseň od dávných dob a jejíž podmanivé kouzlo šířil Jara jako interpret s téměř posvátnou pokorou. Přes svůj veliký zpěvácký talent však zůstával uzavřen ve skromnosti. V následných letech, kdy dorůstali synové, vštěpoval jim lásku k rodnému kraji a jeho písním. S velkou radostí jistě prožíval, když zjistil, že jeho synové sdílejí lásku k lidové písni se stejným nadšením, jaké prožíval i on ve svých junáckých letech. S velkým zadostiučiněním přijal aktivity syna Jaroslava, muzikanta, který se podílel na sběru lidových písní, později vydaných ve spolupráci s Petrem Hudečkem ve sbírce nazvané Krajem zavádky. Při svém vzpomínání jsem ani nepostřehl, že vjíždíme do dědiny, dnes smutné, neveselé, která oplakává jednoho ze svých velkých synů. Naše cesta pokračuje dál, směrem na Kyjov. Cestou mě Tonda stále provokuje ke vzpomínkám spojených s Jarou. Snažím se mu jen ve stručnosti sdělit jen ty nejpodstatnější. Zmiňuji se o prvním našem kontaktu, kdy jsme se setkali jako sólisté při muzice studentů brněnské lékařské fakulty, kterou primoval MUDr. Jožka Kobzík. V posledních letech studia v Brně se mi nabízela řada možností, jak šířit lidovou píseň. Byla to nejen parta ve Slováckém krúžku, ale i aktivity Dušana Holého, který organizoval sborové i sólové zpívání skupiny Horňáků při muzice Antonína Jančíka a BROLNu, s nímž začal rovněž zpívat i Jara. K většímu sblížení s ním však došlo až v šedesátých letech, kdy jsem začal působit v Čejkovicích jako obvodní lékař. Objala mě tenkrát bohatá historie kraje, spojená s mládím prvního prezidenta republiky T.G.Masaryka, nebo literárním dílem filosofa prof. Dominika Pecky, kterou mi přiblížil tehdejší farář p. Václav Skalník. S určitým politováním jsem však sledoval chátrající historickou památku, čejkovickou tvrz. V tu dobu se zrodila v mojí hlavě myšlenka, jak upoutat a aktivizovat veřejnost k záchraně této památky. Za pomoci místních ochotníků jsem tehdy nacvičil hru Františka Kožíka a realizoval ji právě u tvrze. V této divadelní hře, která měla osm repríz, a podobně 12 13

9 i v následné hře Františka Kožíka s názvem Šavle a píseň, měly své místo i lidové písně interpretované tehdy již známým zpěvákem Jarou Kovaříkem. Takto pojaté divadelní hry s lidovými písněmi vyvolaly obrovské nadšení divácké veřejnosti a upoutaly i pozornost vlivných osobností okresu a kraje. V konečném důsledku vedly tyto aktivity k zahájení rekonstrukce starobylé tvrze. S nadšením pro lidové divadlo se svezlo i nadšení pro folklorní aktivity. Tehdy se ujal výuky zpěvu a muziky Jaroslav Kovářík jako osoba nejpovolanější. Byla to doba, kdy se naplno rozvinuly naše vzájemné původní sympatie v krásné přátelství. Následná spolupráce s Jarou již po roce usilovné práce přivedla mládežnický soubor Zavádku na prkna stadionu Mezinárodního folklorního festivalu ve Strážnici. Nadšení členů souboru i muziky bylo impulzem pro soustavnou práci, která však pro mne skončila z rodinných důvodů odchodem z Čejkovic do Kyjova. Jara zůstal Zavádce věrný až do chvíle, kdy mu již zdraví nedopřávalo veřejně vystupovat. Vzdálenost však nezpřetrhala naše přátelská vzájemná pouta a vždy, když jsme se setkali, rozzářily se nám vzájemně oči štěstím, že jsme zase spolu. Navštívil jsem jej naposled s přítelem, kolegou, kobylským rodákem MUDr. Vladimírem Lanžhotským, když jsem mu vezl svou novou knihu, Sága rodu Chlebakupova, pojednávající o osudech selských rodin na Horňácku. Po půlhodině jízdy zastavuji auto v Hýslích před kulturním domem, kde bude Tonda opět natáčet. Smutnou atmosféru z rozloučení s jedním velkých zpěváků Slovácka teď vystřídají rozverné záběry s koštu vína, dodává Tonda, když vystoupil z auta a balil své kameramanské věci. Takový je život, dodávám. Loučíme se a já odjíždím domů. Ve zbytku cesty domů si plně uvědomuji, že všechno krásné jednou začíná a jednou skončí. Zůstávají však vzpomínky, které tvoří součást našeho života a vždy nás vedou po chodníčcích k prameni poznání skutečného smyslu života. JP HRÁVAL JSEM NA POZOUN V MELODIKU Po zdárném absolvování vinařské školy v Modre jsem byl přijat na Vysokou školu zemědělskou v Brně. Jako vždy, i o těchto posledních prázdninách jsem brigádničil v čejkovickém JZD na oddělení vinic. Postupně mi zadávali lepší práci než okopávat mladé sazeničky na vinici dokonce mi svěřili i klíče od družstevního sklepa pod Zámkem. Jenže tady se často střídaly návštěvy různých funkcionářů a papalášů, i po večerech, a jejich družstevní doprovod jim natahoval víno z kterékoliv bečky a o dolévání se nikdo nestaral. V polovině července byla v sokolovně estráda, měl přijet také herec až z Prahy Otakar Brousek, ale pořád se čekalo až s dvouhodinovým zpožděním se objevil s čerstvou sádrou na pravé ruce prý někde upadl. Odehrál svou roli a zase byly ozvěny divadelního představení v tom družstevním sklepě, a tak jsem ty klíče raději rychle zase vrátil. Mým cílem ale bylo dostat se po zvlád- nutí dvou ročníků neboli čtyř semestrů do Lednice, kde bylo vysoké učení zaměřené na vinohradnictví a vinařství. Hned na první schůzce s třídním učitelem mi přišlo, že ty klíče od družstevního sklepa měly i kladné stránky: profesor chemie si mě pamatoval právě z návštěvy v družstevním sklepě a měl jsem to pak u něj dobré. Nebylo vůbec jednoduché pro nás, co jsme znali jenom základy matematiky, fyziky nebo chemie, projít náročnými zkouškami a ještě silnou konkurencí při výběru na zahradnický obor na konci čtvrtého semestru. Navíc jsme studovali v Brně vlastně jenom čtyři dny v týdnu, ve čtvrtek odpoledne jsme se rozjížděli do svých domovů. Zůstávalo jen pár měšťáků, já v té době už měl na starosti se stárnoucím tatínkem, invalidní sestrou i půl hektaru záhumenky. Většinu práce jsme dělali na poli s tatínkem ručně, sehnat formanku s koňským potahem, když nikdo nepracoval v JZD, bylo většinou nemožné. Tak jsme pěstovali stejně jako většina ostatních záhumenkářů ječmen na šrot pro prasátko, pšenici pro slepice, brambory a kousek řepy nebo jetele. A také jsme pracovali na vinici ve Čtvrti za hřbitovem, již více než čtyřicetileté, ale byla zde výborná frankovka, nesprchavá, jenže nikdo ji neměl zájem naštěpovat. V té době se zrovna rozšiřoval hřbitov a všem nám za hřbitovní zdí odkrojil MNV v Čejkovicích bez okolků asi třicet metrů. To již jsem se připravoval na výsadbu nového záhumenkového vinohradu Na díle za Včelínem měl jsem s družstvem podepsanou smlouvu o budoucím nástupu po ukončení studií, tak jsme byli zařazeni s tatínkem do této společné výsadby. Někteří Čejkovjáci se podivovali nad tím, že půl týdne studuji a druhou půlku jsem doma, ale bylo to dobré propojení teorie s praxí a výborná škola života a leccos mě tatínek při společném díle na poli naučil. Výroba vína v historickém sklepě mi už byla svěřena v plném rozsahu a mohl jsem si v praxi vyzkoušet vše, co mi dala modranská škola. Taky jsme si tady udělali stárkovský sklep a nezbytný višňák, když můj ročník držel hody. Ještě že v těch šedesátých letech minulého století bylo i za prohlubujícího se socialistického zřízení v jihomoravské vesnici stále dbáno na 3. přikázání Pomni, abys den sváteční světil! Na druhé straně ale neměli mladí lidé na vesnici v neděli co dělat. Ti sportovně nadaní založili fotbalové mužstvo a my méně pohybliví jsme jim chodili fandit. Dodnes si pamatuji ty šikovné kluky, které vyjmenovat by vydalo na několik stránek, ale když za nás hrával divoký útočník Vašek Hřiba nebo rychlonohý Staňa Kmenta a hráli jsme na Čejči, měl brankář Knotek pohotovost nejvyššího stupně. Tělesného vyžití mi bylo dopřáno až až, ale duševně to se mi zdálo postupně nějak málo. Ještě že můj výdělek o prázdninách mi umožnil koupit si nový pozoun a mohl jsem zase trénovat hudbu. Někdy jsem se snažil o dvojhlas i s jinými muzikanty v Čejkovicích, které dával dohromady absolvent hudební konzervatoře Jožik Kornfeil. Na altsaxofon se učil Láďa Konečný, na tenorsaxofon Jožka Pecůch, na basu brnkal Luďa Balát, trubku trápil Jenda Martinec, za bubny seděl mladý Milan Kornfeil a z rozladěného piána vyluzoval poslouchatelné tóny Mirek Grégr. Nejdříve jsme ještě mohli využívat k našemu sehrávání učebnu bývalé učňovské školy na Zámku, kam jsem také já jeden ročník chodil. To bylo tak: z našeho ročníku 1944 zůstalo tenkrát po ukončení základní školní docházky doma asi 12 spolužáků, a tak 14 15

10 nás dal ředitel OSŠ Václav Kašpárek do kupy a domluvil pro nás přímo v Čejkovicích zřízení Zemědělské učňovské školy, obor pěstitel chovatel. Já jsem tam uvízl proto, že mě nevzali na zámečnickou učňovku, byl jsem týden v Hodonínských cihelnách, ale déle už jsem tam nevydržel. Na čejkovskou učňovku vzpomínám jako na nejlepší školu mého života. Dva dny přijatelné teorie a pak tři dny praxe u kováře, koláře a sedláře. Byla to dobrá příprava do praktického života a po ukončení prvního ročníku jsem byl přijat do Modry. Po prázdninách učňovka na zámku skončila a ostatní ukončili druhý ročník v Hodoníně. Ale čejkovská historická památka na templáře i jezuity chátrala a v zimě už jsme tam při muzikantských zkouškách nesměli zatápět v kamnech. Po dokončení výstavby nové základní školy na Újezdě jsme dostali k dispozici jednu učebnu v bývalé Masarykově OSŠ. Koncem července byly v sokolovně družstevní dožínky a já jsem dostal na starost pijatiku v podobě láhví naplněných vínem a několik třicetitilitrových demižonů. Po půlnoci už mě nebavilo vydávat přiopilým družstevníkům další láhve, a tak jsem udělal z výčepu samoobsluhu. Také bylo vhodné doprovodit domů šikovnou tanečnici, ale po brzkém rozloučení u jejich domu mě něco nutkalo, abych se vrátil na zábavu. A udělal jsem dobře, neboť traktoristi už vypili všechny naplněné flašky a začali si tahat zpod jeviště nahoru i 30-ti litrový demižon. Nastala přetahovačka, při níž dva rozkurážení družstevníci vždy udělali krok vpřed a já zase dokázal vrátit demižon dva kroky vzad. Bylo mi jasné, že tuto bitvu nevyhraji, až se mi je podařilo přesvědčit, že si natáhli hadičkou víno do prázdných láhví a aspoň demižon nechali na místě. Bylo to ve stejné Sokolovně, kde jsem před čtyřmi lety dostal možnost poprvé a naposled hrát ochotnické divadlo pohádku Jirka s kozů. Dokonce mi pan učitel Jurášek dal tenkrát v roce 1959 roli krále, ale vlastně jenom proto, že si původní král, kterého představoval Olin Hřiba, zlomil někde na lyžích nohu. A pamatuji si, jak při premiéře v první řadě sedící tetička polohlasně pronesla k sousedce: Ná Lidko, co je to za krála, dyť nemá ani žádnej prstýnek Na pozoun jsem trénoval v Brně někdy i na kolejním pokoji, ba dokonce jsem se nechal zapsat do dechovky na veterině, ale nakonec zvítězila taneční muzika a na dechovkové zkoušky jsem nikdy nepřišel. Koncem listopadu v roce 1963 začal konečně také v Čejkovicích seriál nedělních odpoledních zábav, nazvaných čaj o páté. Na nich hrála právě naše taneční skupina Jožky Kornfeila pod názvem Melodik. Z Brna se mnou jednou přijel také Slovák Paľo Mertan, spolužák ještě z Modry, hrající na kytaru, a zapojil se s čejkovickými muzikanty nakonec vše dopadlo dobře a první hraní bylo docela úspěšné. To nás morálně povzbudilo a ve spolupráci se zdejšími svazáky jsme si troufli na konci roku hrát na Silvestrovské zábavě. Jenže svazáci vytvořili mizerný doprovodný program a nám se dlouho nedařilo dostat lidi do patřičné veselosti. Teprve až byli po půlnoci všichni už v povznesené náladě, tak se zábava patřičně silvestrovsky rozproudila. Nakonec se některým nechtělo domů ani po čtvrté hodině ranní to už jsme ale my muzikanti měli muzicírování akorát dost a zabalili jsme to. Hned po Novém roce pokračovaly čajové zábavy, ale jenom za malé účasti místní omladiny. Pokud se nic v Čejkovicích nedě- lo, tak všichni vykládali, že na vesnici není žádná kultura. Když se něco zorganizovalo, tak se mladí motali všude, jenom ne na taneční zábavě. Koncem ledna už měla naše taneční skupina vyrobené hudební pulty z překližky i s názvem Melodik a hráli jsme na první letošní taneční zábavě. Sice v našem repertoáru převládaly lidovky, ale předpoklad k dalšímu zkvalitňování byl položen. Běžela plesová sezona a přijali jsme pozvání hrát ve Starém Poddvorově na plese. V sále tělocvičny nebylo ani pódium, tak jsme jednoduše seděli v rohu, hned před námi řada ženských na čúhačce a mně nezbylo, než potahovat pozoun mezi hlavami těchto místních tetiček. Chvíli to šlo bez problémů, až jedna ženská polohlasně řekla té druhé: Rózko, řekni temu s tým dlúhým, ať si sedne nekde dozadu. 14. dubna 1965 v neděli odpoledne - byla v Čejkovicích velká oslava 20. výročí osvobození od Němců a Jožik s ostatními muzikanty tam také zahráli. Když po ukončení oficiálních oslav byl ještě hudební přídavek, pustili se po dlouhé době svatopostní mladí účastníci decentních oslav do tance. Jenže půst ještě neskončil a někteří věřící muzikanti odmítli hrát, dokud všichni tanečníci neodejdou - a pak teprve naše zkouška pokračovala. Po prázdninách jsem už bydlel na starých kolejích v jednom křídle lednického zámku. Dojíždění bylo ještě obtížnější než při studiu v Brně. Autobusem z Čejkovic do Hodonína, vlakem do Břeclavi a motoráčkem do Lednice. Za pěkného počasí přes Velké Bílovice a Podivín na pionýrovi byla jízda romantičtější, zvláště když se vylila Dyje mezi Podivínem a Lednicí. To již také ukončila studium v Modre moje přítelkyně a musel jsem rozdělovat čas mezi studium, hudbu, záhumenku a přítelkyni. Dobrý kamarád a trumpetista v jedné osobě Jenda Martinec narukoval na základní vojenskou službu, tak jsem mu dal aspoň malý tranzistorák na památku. I o vánočních svátcích na Štěpána byla hudební zkouška, ale odpoledne jsem odjel s přítelkyní do Velkých Losin k příbuzným. Po návratu jsme odehráli muzikantské martýrium na Silvestrovské zábavě, byla to dřina se snahou udržet u zúčastněných Čejkovjáků až do ranního kuropění dobrou náladu, což se přece jen podařilo. Pak jsme se ještě dvě hodiny plni dojmů z hudební produkce vítali s Novým rokem 1966 v našem sklepě. Když jsem šel v pět hodin nad ránem konečně spát, převládaly v mém nitru dobré pocity ze všeho dění, ale také už jsem byl utahaný jako kotě. Ostatní muzikanti šli ještě do dalšího sklepa a řádili dál. Plesová sezona byla v únoru již v plném proudu a náš Melodik, nazývaný též Jožikovci zahrál i na tradičním svazáckém plese jenže tradičně také s malou návštěvností. (Jakoby náboženství přežívalo v mladých lidech ještě i v této době, navzdory veškeré socialistické výchově). Už nastala opět doba svatopostní. Nás muzikanty ta malá účast dost trápila, a tak i náš výkon za moc nestál. Pak jsme koncem února 1966 hráli ještě na Maškarním plese v Čejkovicích a to bylo mé poslední vystoupení s tanečním orchestrem Melodik. V červnu byla svatba a to byl konec s mým muzicírováním Ale Melodik obveseloval Čejkovjáky i beze mě ještě řadu let. Váš Ota Halján 16 17

11 DVA NA KANAPI V ČEJKOVSKÉ ORLOVNĚ Které se konají ve dnech srpna 2015 čtvrtek :00 hod. Stavění hodové máje pátek :00 hod. Rocková zábava předkapela Šroti a skupina Massage u myslivny sobota :00 hod. Cimbálová muzika na nádvoří zámku neděle :30 hod. Hodová mše sv.v kostele sv. Kunhuty 14:00 hod. Krojový průvod obcí a hodová zábava, hraje DH Skaličané pondělí :00 hod. Krojový průvod obcí a hodová zábava, hraje DH Skaličané úterý :00 hod. Hodová zábava, hraje DH Kmentovi muzikanti 1. stárek Jan Konečný 1. stárka Iva Růžičková 2. stárek Jiří Šťavík 2. stárka Jana Hřibová 1. sklepník Marek Pavlík 1. sklepnice Veronika Effenbergerová 2. sklepník Jan Konečný 2. sklepnice Michaela Konečná Tradičně, jako již několik předešlých let, jsme si já a pár mých přátel krátili dlouhé zimní večery zkoušením nové divadelní hry. Letos jsme si vybrali hru Marca Camolettiho Dva na kanapi. Lechtivá francouzská komedie ze současnosti o peripetiích jednoho rozvodu pro 5 herců, to byl pořádný oříšek. Zkoušelo se několikrát týdně, neustále se řešily kulisy, dekorace, kostýmy, hudba. Obecní úřad pořídil nová scénická světla, takže do premiéry bylo vše vypilované. Termín v polovině května se zdál ideální Ale právě vrcholil hokejový šampionát v Praze Přijde vůbec někdo? ÚŽASNÝ ÚSPĚCH Moje zbytečné obavy zahnal už předprodej vstupenek. Naši skvělí diváci zaplnili Orlovnu hned 2x,v sobotu i v neděli. A soudě podle výbuchů smíchu a potlesku se náramně bavili. Takže děkujeme, moc dobře se nám pro Vás hrálo. A co Vás čeká v nejbližší době? Na závěr prázdnin zarazíme horu. Akce proběhne v neděli u kapličky Pod Novosády po požehnání a kromě tradiční scénky si můžete poslechnout mužský sbor Révokaz či dechovou hudbu ČÁÁJ- KOVJÁCI. Pro hokejové fanoušky, a ty z Vás, co nestihli naši premiéru, plánujeme zahrát představení Dva na kanapi ještě na konci listopadu. No a to už bude po vinobraní, takže tradičně, jako již několik let si já a pár mých přátel bude krátit dlouhé zimní večery zkoušením Za divadelní soubor režisér Tomáš Balát 18 19

12 DEN ZEMĚ 2015 Den Země byl letos třídenní. Zúčastnilo se ho více než sto lidí. Přečtěte si, o čem to celé bylo. PÁTEK V pátek kvečeru jsme přivítali Divadlo Líšeň s jejich hrou Andělé z lesa. Byl to pohádkový příběh o němé holčičce, která svou píšťalkou proměnila lesní ptáky v anděly a ti jí darovali hlas výměnou za to, že už je nikdy dál nemohla spatřit. Po představení proběhl ještě krátký komorní koncert autentických romských písní. Vše v našem kině. SOBOTA Ráno jsme se potkali u klubovny a celé dopole- dne jsme věnovali práci pro přírodu. Někteří dosazovali stromky a keře na školní zahradě a stavěli hmyzí hotely, další čistili bazén a park a poslední, mezi nimi i dvě naše kamarádky z Arménie a Běloruska, šli uklidit černou skládku za Babí horu. Trvalo nám dlouho, než jsme nepořádek vůbec nalezli (to je skvělé!), ale když už jsme ho objevili, byla to nálož. Celkem se uklidilo m 2. Po krátkém obědě jsme si chvilku zahráli na vojáky. Děti si zkusily, jaké to muselo být ve výcvikovém táboře ne každý dokázal splnit obtížné úkoly! Samozřejmostí byl také další ročník Kuličkiády Open. Zápasy mladších i starších probíhaly simultánně na dvou hřištích. Finále bylo dokonce tak vyrovnané, že se muselo opakovat! Některé zápasy byly letos komentovány také dvojjazyčně, o což se postaraly naše zahraniční kamarádky. Přes celé odpoledne mohly děti s Lidkou Korábovou vytvářet výrobky z odpadků. Ukázalo se, že i odpad může plnit funkci umění. NEDĚLE Na neděli byla připravena ornitologická exkurze k soutoku Moravy a Dyje s naším velkým odborníkem na dravce, Hynkem Matušíkem. Program probíhal v součinnosti s Hnutím Brontosaurus z Mikulčic a Moravské Nové Vsi. Bohužel byly kapacity velmi omezeny, a tak z Čej- kovic vyrazilo všehovšudy šest účastníků. Bezprostředně po exkurzi jsme slavnostně odhalili novou sochu v Čejkovicích. Je menší, přesto jste si jí určitě všimli. Vytvořila ji pro nás Magdalena Konopová; socha znázorňuje prasklý akátový lusk. Den Země se zase vydařil. Musíme za to poděkovat našim organizátorům a také sponzorům, kteří každoročně dokážou ulehčit už tak náročné realizaci. Děkujeme: Obci Čejkovice, Templářským sklepům Čejkovice, Řeznictví Rehák, Papírnictví Chlebíková, Květinářství Kukulová-Těthalová. Děkujeme také Obecnímu úřadu za svoz odpadu. Den Země jste mohli sledovat i na Facebooku: on. fb.me/1bllvkd A kdo letos zvítězil? Kuličkiáda Open 2015 Mladší Starší 1. místo Filip Konečný Libuše Sýkorová 2. místo Pavel Kotek Libor Růžička 3. místo Eliška Pecůchová Roman Plundrák Cenu P. I. Hájka obdržel Stanislav Kalužík, a to nejen za své kulturně-antropologické písně

13 ZÁVĚREČNÁ JÍZDA TRABANTEM Pozvání na Žňa našich předků Letos se děti v oddíle Brontosaura vydali, v rámci celoroční hry, na poznávací cestu po České republice. Na začátku každé oddílovky nasedly do trabanta, který je odvážel na nejrůznější místa tuzemska. Postupně projely celou republiku. Úkol závěrečné oddílovky byl tedy jasný. Vrátit se z cest v pořádku domů, do Čejkovic. Start závěrečné etapy byl v Brně (před klubovnou) a cílem bylo přijet do Čejkovic (k myslivně). Cesta to není dlouhá. Asi kolem 60 km. Ale když na to máte jenom hodinu Hned po vyjetí z Brna nás naši řidiči (Mucha a Radim) upozorňují na to, že nám začíná blikat rezerva. Ono se není čemu divit. Za celou dosavadní cestu jsme tankovali asi jenom dvakrát. On ten trabi sice moc nežere, ale na něco jet musí. Nedá se nic dělat, na nejbližší pumpě natankujeme. Trochu nás to zdrží, ale nemůžeme riskovat, že by nám došla šťáva někde na dálnici. Další zastávku máme v Hustopečích. Kluci za volantem hlady nevidí na cestu. V místním bufetu jim seženeme jídlo a pokračujeme rychle dál. Už nám zbývá jen 25 minut a cesta je ještě celkem dlouhá. Šlapeme na plyn, ať naženeme trochu času. U Podivína nás zastavuje policejní hlídka. Snad jsme nepřekročili rychlost. Nepřekročili, jen běžná silniční kontrola. Po zkouškách na alkohol a nalezení všech věcí z povinné výbavy auta pokračujeme dál. Protijedoucí vozidla na nás blikají. Asi nám fandí, nebo je příliš oslňujeme. U kuželny nás čeká poslední překážka. Klády přes komunikaci. To pro nás ale není výrazný problém. Odklízíme je z cesty a přijíždíme do cíle, pod klubovnu. Celkový čas: 53 minut. A teď ještě něco málo k bilanci naší cesty. Slavnostní vyjetí proběhlo Návrat byl stanoven na Celkem jsme navštívili 32 známých či méně známých míst (města, hory, přírodní památky). Tachometr se zastavil na km. Pavel Gal Již třetím rokem pořádá mužský sbor Révokaz folklorní pořad pod názvem: Žňa našich předků. Letos opět i ve spolupráci s ženským sborem Levandula a nově s dětským národopisným souborem Čejkovjan. Vše proběhne podobně jako loni, jenom na jiném poli, tentokrát na prostranství před kapličkou Pod Novosády. Na letošních žních se bude poprvé podávat k jídlu chléb, upečený z mouky, kterou jsme nechali semlet z loňské úrody. Obilí nám ochotně semlel pan mlynář ve Starém městě pod Kralickým Sněžníkem. Den otevřených sklepů 2015 Čejkovice, sobota 29. srpna Prodej vstupenek od 09:30 - na nádvoří Hotelu Zámek. Vstupné 700,- Kč, v ceně je zahrnut poukaz na nákup vín v hodnotě 300,- Kč Slavnostní zahájení hlavního programu v 10:00 na nádvoří Hotelu Zámek Pěší putování po otevřených vinných sklepech 10:000 19:00. Po zakoupení vstupenky obdržíte degustační skleničku, taštičku na krk, katalog se seznamem vinařství, nabízenými víny a mapkou sklepů, tužku a poukaz na nákup vína v hodnotě 300 Kč. Seznam vinařství: Bíza, Červenka, Fojtík, Herzán, Hlinecký, Hradil, Hřiba, Hřiba a Robek, Kočařík, Konečný St., Konečný Vlast., Mezi sklepy, Michna, Pastorek, Sklep na Bařině, Opluštil, Radocha, Sýkora, Šamšula, Škrobák, Templářské sklepy, Veverka František a Tomáš, Veverka Libor, Vydařelý/Holomáč, Zemědělská a.s., Novotný. Večerní beseda u cimbálu od 20:00 na nádvoří Hotelu Zámek (CM Morava), v areálu firmy Víno Sýkora a ve Sklepě u Templářských rytířů (v ceně vstupného). Informace na Tímto bychom panu Martinu Hutařovi rádi poděkovali. Letos se navíc můžeme pochlubit krásným porostem, a pokud by nám ještě trošku napršelo, tak by i klasy mohly být plné dobroty. Přijďte a pozvěte i své známé. Akce se koná v neděli začátek je v 15:00 hodin. Vstupné je dobrovolné, o občerstvení je postaráno. Srdečně zve mužský sbor Révokaz spolu s dalšími účinkujícími. Jara Novák 22 23

14 Senioři v Polsku Cílem naší další poznávací akce byla polská Osvětim. Dne 8.8. v 5 hodin ráno odcestovalo 45 nejen seniorů, tentokrát s řidičem panem Dufkem z Hustopečí a průvodkyní paní Padalíkovou, na dvoudenní výlet. První zastávkou byl koncentrační tábor v Osvětimi, který byl vybudován v bývalých kasárnách polské armády na rozkaz Himmlera v roce S tísní na prsou jsme v 10 hodin vystupovali z autobusu. Po vyřízení formalit jsme obdrželi sluchátka a dvě skvělé průvodkyně, z nichž jedna nám prostřednictvím sluchátek líčila skvělou slovenštinou všechny ty hrůzy, které se tady před 70 lety odehrávaly. Postupovali jsme s spolu s nesčetnými výpravami a sledovali místa, která se stala děsivým památníkem řádění SS. Nekonečný seznam lidí, kteří tady byli usmrceni, dětské botičky a oblečení, lidské vlasy, brýle, protézy, kufry se jmény, to všechno opravdu nahánělo hrůzu. Mlčky jsme minuli budovu, která byla využívána na pokusy dr. Mengeleho. Všem se nám ulevilo, když jsme stáli u šibenice, na které byl popraven velitel tábora Rudolf Hess. Ke koncentračnímu táboru Osvětim 1 patří Březinka, která je nazývána jako Osvětim II. To byl vyhlazovací tábor, vzdálený 3 km od Osvětimi I. My si v dnešní době ani nedovedeme představit, co všechno si tady museli všichni deportovaní zažít. Do Osvětimi bylo za války deportováno asi 2,5 milionu lidí, převážně židů. Odhaduje se, že 1,1 milionu bylo ihned po příjezdu posláno do plynových komor nebo zastřeleno, 200 tisíc ze- mřelo na následky chorob, týrání, podvýživy nebo na následky pokusů. V roce 1979 byl koncentrační tábor zapsán do seznamu UNESCA. Odjížděli jsme odtud se smíšenými pocity, kam až sahá lidská touha po moci. Další zastávkou bylo rodiště Karola Wojtyly, Jana Pavla II., který byl papežem v letech Wadovice se nachází nedaleko Krakova. Prohlédli jsme si baziliku, osvěžili jsme se zmrzlinou a jedeme do Wieliczky. Solný důl Wieliczka byl v provozu od 13. století až do začátku 21. století, kdy byla těžba soli z důvodu vysokých nákladů ukončena. Wieliczka je druhý nejstarší solný důl na světě a my jsme v hloubce 135 metrů pod zemí, což je asi třetina celkové hloubky dolů, viděli, co všechno dokáže lidská ruka. Klenuté síně, podzemní jezera, sochy ze soli a výstava, která přibližuje historii těžby soli. Ročně tady projde více než milion návštěvníků. Solný důl je zapsán do seznamu světového dědictví UNESCO. Nocleh nás čekal v krásném útulném penzionu nedaleko Wieliczky. Ráno po bohaté snídani v podobě švédských stolů jsme vyrazili do Krakova, druhého největšího polského města se 760 tis. obyvateli na řece Visle. Tady jsme navštívili známý Wawel, sídlo a hrobky polských králů a velikánů. No a potom rozchod. Každý se chtěl občerstvit, nakoupit suvenýry a vyhlášené polské karamely a pak odjezd domů. Když chceme zhodnotit celý zájezd, myslím si, že každý mohl být a byl spokojený. Zážitků bylo hodně, hodně jsme toho viděli a zůstanou nám nezapomenutelné vzpomínky. Určitě i díky 24 25

15 skvělému panu řidiči a neméně skvělé průvodkyni, kteří nás trpělivě provázeli a v pohodě přivezli domů. Poděkování patří také Iloně Lorencové a Ludmile Sýkorové. Už podruhé se uskutečníl zájezd do termálních lázní Mošoň v Maďarsku. Další už tradiční akcí bylo setkání v Baru Nevada. Jde vždy o příjemné přátelské posezení s troškou sportovního zápolení. Vždy poslední neděli v měsíci se koná vycházka s hůlkami po okolí Čejkovic. Kdo se zúčastnil 2.6. posezení v Hotelu Albor s pohoštěním, určitě nelitoval. Na byl naplánován výlet vlakem do Valtic, prohlídka města, zámku a parku. Na 8.8. připravujeme autobusový zájezd a výlet lodí po Baťově kanálu. Jde o zájezd seniorů s dětmi. První koncert dechových hudeb se uskuteční až v září, v současné době se kulturní dům v Hodoníně opravuje. (výbor Klubu seniorů) 6. ročník trojkového mariáše Ve spolupráci s Restaurací Zemědělská a.s. Čejkovice se podařilo uspořádat v Čejkovicích dne další, již v pořadí 6.ROČNÍK TROJKOVÉHO MARIÁŠE. V rámci turnajů SLOVÁCKÉHO OKRUHU, na který se, stejně jako loni, sjelo nakonec 27 hráčů z celého kraje a dorazilo i pár hostů i ze slovenského pohraničí. Rekordní počet sedmi hráčů se zúčastnil z Čejkovic, což v konečném zúčtování slavilo úspěch v podobě 1. místa Konečného Stanislava (Čejkovice). Na dalších místech se umístili Vaškor Ján (Slovensko) a Jurovčík Miroslav (Čejč). Více na Za úspěšné pokračování této mariášnické tradice v naši obci vděčíme především těmto sponzorům: Zemědělská a.s.čejkovice Holomáč štěpky s.r.o. Vinařství Konečný Čejkovice Květinářství Těthalová Grunvaldova Yvonna Všem moc děkujeme za podporu a budeme se těšit, že i za rok nám umožníte usednout za stoly a změřit síly v naší srdeční hře s těmi nejlepšími hráči z regionu Slovácka. Hlaváč Jindřich st. Skončila první polovina atletické sezony, jejímž vyvrcholení bylo Mistrovství ČR dorostů a juniorů. Toto mistrovství se konalo v Ostravě ve dnech června. Tohoto mistrovství se zúčastnily naše tyčkařky Veronika Strýčková, která si přivezla bronzovou medaili za výkon 315 cm. Denisa Zhřívalová obsadila 7. místo výkonem 280 cm. Obě startovaly v Třinci na Mistrovství Moravy, kde Veronika skončila na 2. místě výkonem 330 cm, Denisa byla čtvrtá výkonem 300 cm. V Břeclavě proběhlo Mistrovství Jihomoravského kraje žactva, na kterém jsme získali 5 medailí. Ve skoku o tyči starších žákyň obsadila naše děvčata první tři místa. Zvítězila Kateřina Burianová výkonem 252 cm, druhá byla Libuše Sýkorová výkonem 212 cm a třetí byla Adéla Kršová výkonem 182 cm. Ve skoku o tyči starších žáků získal stříbrnou medaili Henrich Strýček výkonem 202 cm. Bronzovou medaili přidal Martin Hnidák v hodu kriketovým míčkem výkonem 45,40 m. Čtvrté místo obsadil mladší žák Aleš Kalábek ve skoku dalekém pěkným výkonem 455 cm. Čtvrté místo získal i Kryštof Opluštil v hodu diskem výkonem 23,38 m v kategorii starších žáků. Na šestém místě se umístila Libuše Sýkorová v běhu na 60 m překážek výkonem 12,00. V Mikulčičích proběhl na nově zrekonstruovaném stadionu 17. ročník memoriálu Petra Bělohoubka v pětiboji (60 m překážek, hod míčkem, 60 m, skok daleký, 800 m) mladšího žactva. Pro naše žactvo ATLETIKA byly tyto závody úspěšné. Chlapci obsadili první 4 místa. Zvítězil Aleš Kalábek ziskem bodů. Za bodů získal Tomáš Říha 2. místo. Třetí byl Henrich Strýček, který získal 907 bodů a na čtvrtém místě byl Martin Hnidák, který získal 800 bodů. V kategorii žákyň zvítězila Libuše Sýkorová, která získala bodů. Druhá byla Adéla Kršová, která získala bodů. Ve vloženém závodě starších žákyň ve skoku vysokém obsadila 2. místo Kateřina Burianová výkonem 135 cm. V letošní sezoně máme 7 soutěžících družstev. Muže a ženy ve druhé lize, dorostenky v Mistrovství Moravy, starší žáky a starší žákyně v přeboru kraje a mladší žáky a žačky v oblastním přeboru. Do druhé poloviny atletické sezony přeji hodně úspěchů a mnoho pěkných osobních rekordů. Petr Damborský 26 27

16 DRUŽSTVO ŽEN - II. NÁRODNÍ LIGA ČAS, SKUPINA F Po dlouhé době má čejkovická atletika přihlášeno družstvo žen v soutěži Českého atletického svazu (ČAS). Družstvo je složeno jak z mladých závodnic, tak ze zkušených matadorek atletických závodů. Dosud jsme absolvovaly tři kola závodů družstev (Vyškov a dvakrát Uherské Hradiště). Tradičně dosahujeme úspěchů zejména v technických disciplínách, ale nedělají nám problém ani sprinterské či střední tratě, ať už s překážkami či bez. Ve třetím kole v Uherském Hradišti jsme dokonce dosáhly bodového zisku na pro čejkovické atletky netradiční trati 1500 metrů zásluhou Anny Bařinové. Daří se nám úspěšně sestavovat i kvarteta pro štafetové běhy 4x100m a 4x400m. K vysokým bodovým ziskům v jednotlivých kolech, přestože je nás oproti jiným klubům v soutěži málo a nemůžeme se všech kol vždy účastnit všechny, přispívá univerzálnost našich děvčat. Naše družstvo tvoří Anna Bařinová (oštěp, 100m, 1500m, 4x100m), Zdenka Bezůšková (tyč, Úspěšná štafeta 4x100m zleva: Strýčková V., Bařinová A., Grégrová M., Zhřívalová D oštěp, trojskok, 4x400m), Kateřina Burianová (tyč, 100m, výška), Monika Grégrová (dříve Chlebíková - tyč, dálka, 400m překážek, 4x100m, 4x400m), Renata Hnidáková (kladivo, disk, koule), Kateřina Ivičičová (tyč, 100m překážek, oštěp), Hana Korábová (kladivo, disk, koule), Hana Majzlíková (kladivo, disk, koule), Veronika Strýčková (tyč, 100m překážek, oštěp, 4x100m, 4x400m) a Denisa Zhřívalová (tyč, 100m, dálka, 4x100m, 4x400m). Po třech kolech soutěže družstev jsme na čtvrtém místě v těsném závěsu za kolektivem žen z AK Kroměříž, který jsme dokázaly ve třetím kole porazit. Rozdíl mezi našimi družstvy je nyní pouhých 9,5 bodu. Do posledního kola, které proběhne dne na stadionu Lokomotivy Břeclav, máme tedy velkou motivaci soupeřky z Kroměříže porazit a obsadit tak konečné třetí místo v soutěží žen II. Národní ligy ČAS, skupiny F. Zveme tímto všechny příznivce atletiky, aby si v září udělali výlet do Břeclavi a přišli nás na stadion podpořit svými hlasivkami. Zdenka Bezůšková NAROZENÍ Jindřiška Sasínková Peckova 33 Mariana Konečná U Boží muky 316 Gabriela Konhefrová Malý Újezd 999 Vanesa Vašková Městečko 141 Richard Strouhal Peckova 50 Janka Michnová Na Padělkách 526 Jáchym Kučera Peckova 66 SŇATKY Čejkovice Hynek Mráz, č. 75 Marija Drozdovska, č Hovorany Pavel Pastorek, č. 190 Terezie Stoklasová ÚMRTÍ Božena Škrobáková Pod Zámkem 225 (roč. 1930) Václav Jetela Cigánov 525 (roč. 1929) Bedřich Opluštil Hrubá Ulička 109 (roč. 1940) František Drábek Městečko 138 (roč. 1931) Marie Škrobáková Krátiny 636 (roč. 1942) Eduard Fojtík Wurmova 748 (roč. 1970) Petr Šťavík V Sadech 547 (roč. 1930) Marie Bártečková Včelín 429 (roč. 1935) Františka Blažková Raska 579 (roč. 1925) Marie Škrobáková Bílovická 741 (roč. 1938) Hovorany Jaroslav Chlebík, č. 197 Kamila Grmolcová Čejkovice Libor Grünwald, č. 336 Irena Ivičičová, č. 701 M. Gavendová matrikářka Rodina Červenkova z Holíče oznamuje, že zemřel pan Josef Červenka, roč. 1950, rodák z Čejkovic. Zemřel v r. 2009, jeho poslední bydliště bylo v Holíči

17 Nekončí platnost Vašeho občanského průkazu? NOV OTEV ENÁ PRÁDELNA FABIAN Markéta Valentová Velké Bílovice PRANÍ, ŽEHLENÍ A MANDLOVÁNÍ pro domácnosti, restaurace, penziony menší opravy zipy, kno íky, zašívání možnost rozvozu tel.: pradelnafabian@seznam.cz 30 31

18 PŘÍRODNÍ EKO-BIO POMOCNÁ PŮDNÍ LÁTKA LEVNÌJŠÍ PLYN a ELEKTØINA sní íme Vaše výdaje za plyn a elektøinu vyøídíme za Vás pøepis energií na jinou osobu pomù eme Vám se smlouvou podepsanou podomnímu prodejci zákaznické kontaktní místo - Centrum úspor Štefánikova 10, Hodonín Otevírací doba : Po - Èt: 9:00-17:00, Pá : 9:00-15:00 tel Hlavní køi ovatka Beseda 70 m Štefánikova ul. smìr Rohatec VZP ALGINIT je unikátní ekologickou půdní pomocnou organickou látkou s dlouhodobým účinkem v půdě (3-5 let). Pro zvyšování výnosů všech půd a pro velkou sorpční schopnost je výborným regulátorem vlhkosti a udržitelnosti sorpčního komplexu v půdě s výrazným protierozním efektem. Blokuje odtok vody do nižších horizontů půdy. ALGINIT je mimořádný přírodní produkt, určený pro široké využití v zemědělství, zahradnictví, sadařství, lesním hospodářství. Je účinný proti suchu, vymrzání, rostliny jsou odolnější proti chorobám a škůdcům. Je alternativou chlévského hnoje. ALGINIT obsahuje 64 mikro a makro prvků a humus (až 40%) vzniklý rozpadem druhohorních řas (algea). Je přirozeným půdním kondicionérem a pro významný obsah béru má protiplísňové účinky. ALGINIT zamezuje vyplavování živin z půdy, zabraňuje zhutňování a vysoušení půdy půda zůstává kyprá. ALGINIT má uplatnění jako výborná startovací látka pro pěstební účely, pro výsadbu ovocných stromů, vinohradů, okrasných dřevin, květin, keřů, trávníků, zeleniny. Je vhodný do substrátů např.s rašelinou, kompostem,(min. Dávka 20% Alginitu). ALGINIT je urychlovač kompostování a pohlcovač zápachu při rozkladu organic- kého materiálu. Obohacuje kompost o mikro makro prvky. Přídáme minimálně 30 kg Alginitu na m 3 kompostu. ALGINIT působí jako stabilizátor půdy na svažitých plochách při budování ochranných protipovodňových systémů a jako půdní aktivátor při rekultivaci. Dávkování: Alginitem nelze přehnojit. Doporučené dávkování jsou 3 polévkové lžíce na 1 litr květináče, 0,5 1,5 kg pod sazenici nebo 2-4kg/m 2 půdy. Jako postřik na list (jaro podzim) při ředění 1:10. Balení je maloobchodní a velkoobchodní, pytel 30 kg, volně dle požadavků, vak 1 t cena dohodou. Podrobné informace na Kontakt: Ing. Miroslav Bravenec, ul. Okružní 838, Čejkovice mobil: , m.bravenec@seznam.cz 32 33

19 ing. Bc. Stanislav Sládek autorizovaný inženýr ve stavebnictví nabízí zpracování: - smluv na p evod nemovitostí:kupní, darovací, sm nná, - ešení problematiky nemovitostí a staveb, - Pr kaz energetické náro nosti budovy, Energetický štítek, - podklad pro dotaci Zelená úsporám- solární kolektory v. p itáp ní kontakt: Velké Bílovice, ejkovská 422 tel , e- mail:sladeks@atlas.cz Projekt CZ.1.04/2.1.00/ Vzd lávejte se pro r st! pracovní p íležitosti Jak pomohla Evropská unie a Evropský sociální fond naší obci? V letech jsou vytvá ena pracovní místa ve ejn prosp šných prací (VPP) také v rámci projektu Vzd lávejte se pro r st! pracovní p íležitosti, který je v rámci Opera ního programu Lidské zdroje a zam stnanost financován z Evropského sociálního fondu a státního rozpo tu eské republiky. V období od do bylo v obci ejkovice v rámci projektu podpo eno 15 pracovních míst na VPP za ,00 K, z toho výše p ísp vku z Evropského sociálního fondu inila 85%, tj ,50 K a ze státního rozpo tu eské republiky inila 15%, tj ,50 K. Pracovní místa podpo ená v rámci VPP byla zam ena na úklid a údržbu obce. NOV Podlahové, st nové a stropní vytáp ní/chlazení Uponor Kondenza ní kotle Junkers,Buderus,Dakon Solární za ízení Junkers Tepelná erpadla IVT Centrální vysava e AEG Klimatizace VZORKOVNA Víme, jak topit levn ji. Revolu ní 1009, Podivín, Tel.: , info@jerela.cz Víme, jak topit levn ji. OBECNÍ KNIHOVNA je o prázdninách otevřena vždy ve středu od 14 do 19 hodin NAJDETE ZDE NOVÉ KNIHY: Viewgh M. - Zpátky ve hře Kornerová H. - Druhý břeh Kornerová H. - Třetí přístav Vondružska V. - Oldřich z Chlumu Kepler L. - Stalker Galbraith R. - Hedvábník Follett K. - Hranice věčnosti Follett K. - Kavky Vácha M.O. - Poslední země Vácha M.O. - Modlitba argentinských nocí Pro studenty: Moliere Lakomec Shaw B. - Pygmalión Havlíček J. - Petrolejové lampy Pro děti, kromě jiných oblíbených knih: Luisa a Lotka Honzíkova cesta Ducháčkovic rodina Skřítek Nils 34 35

20 POD ZÁMKEM Foto č.1 Ulici Pod Zámkem, kde v záhybu vpravo od silnice, pod zámeckou zahradou, bylo donedávna několik sklepů a zde vidíte už opravdovou ulic. Vpředu vidíme studnu Majzlíčku a za ní přes silnici k Mutěnicím vidíme dům P. Šrámka č.10 a vedle Jana Novotného č. 11. Pak už jsou to samé sklepy v poschodí se světničkami. Cesta je neupravená, poněvadž stále tam někdo staví. Je ale plánovaná na dláždění. Foto č. 2 Toto je zase snímek této sklepové ulice, ale z vrchní strany od dvora. První rohový sklep je F. Bártečka malíře (bydlí na Včelíně). Vpravo vidíme vjezd do dvora a nízké stavení za zdí ve dvoře je stáj pro telata. Stavební ruch vidíme na snímku. Foto č. 3 Sklepy vzadu pod zahradou zámku tvrze. Ulice je už upravená, bláto a výmoly zmizely. Je to pěkná ulička. Texty: K. Hlinecký ( ) Slet arod jnic Čejkovický zpravodaj vydává Obec Čejkovice od roku IČ Vychází čtvrtletně. Odpovědná redaktorka Marie Ritterová. Náklad 900 ks, vydání povoleno Ok ONV Hodonín č.j. o Výtisk ZDARMA. Uzávěrka příštího čísla Grafická úprava a tisk: Tiskárna Lelka Dolní Bojanovice 36 3