Obsah. Paměťové karty Druhy pamì ových médií Když karta nestaèí... 44

Transkript

1

2

3

4

5 Obsah Obsah Úvod... 7 Digitální fotoaparát aneb cesta do hlubin digitální duše... 9 Jak vzniká klasická fotografie? Jak vzniká digitální fotografie? Nìco více o snímacím prvku aneb trocha matematiky Rozlišení Co je to vlastnì rozlišení? Citlivost prvku Clona a závìrka Výběr digitálního fotoaparátu Rozdìlení podle druhù Jak postupovat pøi výbìru digitálního fotoaparátu Další možnosti digitálních fotoaparátù Ukázky technických specifikací fotoaparátù Optika digitálního fotoaparátu Ohnisková vzdálenost Objektivy s pevnou a promìnnou ohniskovou vzdáleností Vlastnosti objektivù Digitální zoom Ostøení Malý krok pro lidstvo, velký pro retušéra èistý objektiv Paměťové karty Druhy pamì ových médií Když karta nestaèí Energetické zdroje Baterie, akumulátory a další øešení Datové formáty a volba komprimace Pøehled nejpoužívanìjších formátù Komprimovat nebo nekomprimovat? Příslušenství Filtry Pøedsádky a pøídavné objektivy

6 Obsah Sluneèní clony Pouzdro Stativ Expozice Jak se dívá fotoaparát Expozièní mìøení Jak pracuje mikroprocesor Pøehled druhù mìøení Volba expozièních programù Clonové èíslo a rychlosti závìrky Nastavení citlivosti ekvivalentní ISO Histogram a kontrola expozice Barevná kalibrace Obecná pravidla kompozice Kompozice Citlivý bod Zlatý øez Lineární øešení Tonální øešení První a druhý plán Speciální režimy Praktické příklady Jak fotografovat portrét Jak fotografovat svatbu Jak fotit makrozábìry Krajina Nìco málo o horách Hory v zimì Sport motorismus Panoramatická fotografie Fotografie architektury Fotografie skla Závěr Příloha Rejstřík

7 Úvod Úvod 7

8 Úvod Úvod Vážení ètenáøi, pokud držíte v rukou knihu s názvem: Zaèínáme fotografovat digitálnì, zøejmì to s digitální fotografií myslíte vážnì. Myslet to vážnì mùže znamenat intenzivní fotografování na dovolené, stejnì jako vytváøení umìleckých aktù. Myslet to vážnì mùže znamenat i chu poznávat technické pozadí digitálního fotografování. Následující kapitoly vám pomohou zjistit, kde se ono vážnì ve vašem pøípadì nachází. Publikace nepokrývá celou problematiku práce s digitální fotografií, ani není univerzálním lexikonem digitálního fotografa. Poskytne vám základní informace, díky kterým budete schopni použít fotoaparát v bìžných fotografických situacích. Jelikož fotografie je kombinací techniky a umìní, nemohl jsem se vyhnout pasážím, jež se vám budou možná zdát nepodstatné, nebo je v nich spousta teoretizování, a navíc technického. Nebojte se jich! Buïte trpìliví a uvidíte, že se vám vaše trpìlivost vyplatí. 8

9 1. Digitální fotoaparát aneb cesta do hlubin digitální duše Digitální fotoaparát aneb cesta do hlubin digitální duše Jak vzniká klasická fotografie? Jak vzniká digitální fotografie? Něco více o snímacím prvku aneb trocha matematiky Rozlišení Co je to vlastně rozlišení? Citlivost prvku Clona a závěrka 9

10 1. Digitální fotoaparát aneb cesta do hlubin digitální duše 1. Digitální fotoaparát aneb cesta do hlubin digitální duše Dozvíte se: jaký je základní rozdíl mezi klasickou a digitální fotografií co to je a jak pracuje svìtlocitlivý snímaè co je to rozlišení co je citlivost udávaná v ISO o funkci clony a závìrky u digitálního fotoaparátu Možná budete pøekvapeni tím, jak blízké jsou si oba dva druhy fotografie klasická i digitální. Na první pohled to tak jistì nevypadá. Digitální fotoaparáty mají oproti klasickým pøehršel rùzných tlaèítek, páèek, obrazovek a kdoví èeho ještì. Ovšem princip zachycení obrázku je opravdu velice podobný. Nevìøíte? Pojïme se tedy na rozdíly mezi obìma technologiemi podívat podrobnìji. Jak vzniká klasická fotografie? Klasický fotoaparát používá k zachycení obrázku políèko filmu, jež je pokryto vrstvou zrnek halogenidu støíbrného, který je citlivý na svìtlo. Jak krásnì a jednoduše vyznívá pøedcházející vìta! Jak složitý a dlouhý byl proces, který se o jednoduchost zasloužil, o tom by mohli, kdyby byli naživu, dlouho vyprávìt pánové Niepce a Daguerre, kterým je objev fotografického média pøipisován. Jistì tušíte, že pouhým položením filmu na parapet okna v pravé poledne žádný obrázek nevznikne. Svìtlo dopadající na film je nutné nìjakým zpùsobem regulovat, ovlivòovat. A to je také základním principem fotografie, bez ohledu na to, jaký fotoaparát momentálnì používáte. K tomu, aby fotograf mìl svìtlo plnì pod kontrolou, slouží objektiv, clona a expozièní èas, což jsou také nejdùležitìjší prvky fotoaparátu krabièky, která nám umožòuje mít všechno dùležité pohromadì. Tyto prvky jsou opravdu velice dùležité, nejen jako regulátory svìtla, ale zároveò pomáhají i pøi tvùrèích fotografických zámìrech. Dobøe si je zapamatujte, budou vás doprovázet po celý zbytek knihy. Jak již bylo øeèeno, halogenidy reagují na svìtlo a tím uchovávají na políèku filmu informaci, obrázek v latentní neboli neviditelné formì. Fotografie vznikne zhmotnìním reakce halogenidu chemickou cestou, ve vývojce negativního nebo inverzního filmu. To je první èást procesu. Chce-li se autor fotografií pochlubit, vìtšinou dojde k pøenesení obrázku z negativu na pozitiv, tedy papírovou podložku, pro kterou se používá termín fotografie. Z inverzního materiálu je pochopitelnì možné pozitiv také získat, ale tento postup se pøíliš nevyužívá. 10

11 1. Digitální fotoaparát aneb cesta do hlubin digitální duše Asi málokdo z vás se ještì dnes zavírá do temné komory, aby tam vyvolával barevný negativ a z nìho potom vytváøel barevné fotografie pomocí zvìtšovacího pøístroje. Negativ vìtšina fotografù odnese do minilabu nebo laboratoøe a zpìt se jim vrátí hotové fotografie. Jde o velice pohodlnou cestu, jež má ovšem své slabiny. Obsluha minilabu vyvolá fotografie pomocí korekcí tak, aby se obrázky líbily. V pøípadì, že minilab nemá možnost manuálního ovládání, jsou hodnoty nastaveny na prùmìr. Na tom jistì není nic špatného, ovšem pouze do okamžiku kdy chcete s fotografií pracovat více a vìnujete vìtší množství námahy regulaci svìtla, pracujete s podexpozicí, pøeexpozicí nebo s korekèními filtry. Jestliže používáte pokroèilejší techniky, chcete, aby vaše fotografie byly líbivé i z jiného dùvodu než ty ostatní pro autorský nápad nebo neobvyklost. V takovém pøípadì je minilabová optimalizace a zmiòovaná líbivost spíše na škodu. Tvùrèí zámìry jsou pouze vaše a také by mìly zùstat plnì pod vaší kontrolou. Doporučení Když pracuji s klasickým fotoaparátem, nechávám si vyvolat pouze negativ, který potom skenuji a fotografie upravuji na poèítaèi. Jedná se o tzv. digitálnì-analogovou neboli hybridní cestu. Pøátelùm, kteøí fotografují klasikou, potom doporuèuji nechat si v konkrétních pøípadech vyvolat film bez korekcí, tzn. bez zásahu obsluhy minilabu. Je-li nìkterý snímek špatnì exponován a stojí-li za vylepšení, není nic jednoduššího, než se zastavit v provozovnì s minilabem ještì jednou a požádat o zesvìtlení nebo ztmavení snímku. Jak vzniká digitální fotografie? Vysvìtlení je velice jednoduché. Pøedstavte si místo filmového políèka snímací prvek CCD (Charge Coupled Device) nebo CMOS (Complementary Metal Oxide Semiconductor), o kterých se èasto mluví i jako o èipech. Místo zrnek halogenidu mají tyto (vìtšinou obdélníkové) prvky mikroskopické buòky reagující na svìtlo. V závislosti na intenzitì svìtla produkují buòky elektrický náboj, jenž je opìt, po patøièné úpravì, latentní formou fotografie. Zatímco u klasiky zùstává fotografie schovaná na jednom políèku filmu a exponuje se na políèko další, èip zùstává stále na stejném místì. Je tedy nutné obrázek uložit nìkam jinam. Elektrický náboj se v útrobách fotoaparátu transformuje na shluk nul a jednièek, který se nazývá datový soubor, a tento datový soubor je uložen na pamì ové médium, nejèastìji na pamì ovou kartu. Pøedstavíte-li si tedy místo políèka filmu CCD nebo prvek CMOS a místo kazety na kinofilm pamì ovou kartu, jste u cíle první etapy. Víte, jaký je základní rozdíl pøi fotografování klasickým a digitálním fotoaparátem. 11

12 1. Digitální fotoaparát aneb cesta do hlubin digitální duše V souèasné dobì existují dva druhy snímaèù CCD a CMOS. Snímaè CMOS byl dlouho ve stínu svého CCD bratra, což se mùže jevit vzhledem k jeho nižší výrobní cenì jako paradox. Pravda je ovšem taková, že až do nedávné doby na tom byl CMOS kvalitativnì špatnì, fotografie postrádaly brilantnost vlastní prvku CCD a pøipomínaly kvalitou spíše zastavený a zvìtšený videozáznam. Dnes je situace zcela jiná, technologie CMOS dosáhla znaèného pokroku a tento prvek lze nalézt napøíklad u profesionálního Canonu 10D, se kterým dennì pracuji. Troufám si tvrdit, že rozdíl mezi technologií CCD a CMOS už není v souèasné dobì okem rozpoznatelný. Cenový rozdíl ovšem poznáte velice rychle. 12 Něco více o snímacím prvku aneb trocha matematiky Nyní už víte, jakým zpùsobem digitální fotoaparát zaznamenává obrázek, ale aby fotograf dokázal využít výhody a eliminovat nevýhody digitální fotografie, mìl by znát z technické abecedy digitální fotografie pøece jenom o nìco více. Zøejmì budete pøekvapeni tím, že svìtlocitlivý prvek, a už se jedná o CCD nebo CMOS, je sám o sobì barvoslepý. Ano, je tomu skuteènì tak a jedná se o chorobu, již nelze léèit. Jak je ale možné, že vznikají barevné digitální fotografie? Jsou snad uprostøed každého digitálního fotoaparátu ukryti trpaslíci s pastelkami? Nikoli. Každá jednotlivá buòka prvku má pøed sebou umístìn barevný filtr v základní kombinaci Red, Green, Blue. Nejèastìji se takový filtr nazývá filtrem primárním. V praxi to znamená, že napøíklad první mikroskopická buòka má pøed sebou èervený filtr a zaznamenává èervenou èást spektra, druhá buòka zelenou, tøetí modrou èást. Barevný prostor, tak jak ho vnímá snímací prvek fotoaparátu, je tedy rozdìlen na tøi složky èervenou (Red), zelenou (Green) a modrou (Blue). Každá z tìchto složek, aè se jedná o složky barevné, je tvoøena urèitým poètem odstínù šedi, které jsou mìøitelné ve 256 stupních. Jednotlivé barvy se už mimo snímací prvek nakonec poskládají a tím poskytnou plnobarevnou informaci. Na výsledném obrázku jsou tedy v èíselných hodnotách slouèené všechny tøi barevné složky. Schéma zmiòovaného vztahu mùžete vidìt také v barevné pøíloze na obrázku 1. Matematicky to lze vyjádøit Obr. 1.1: Mikroskopické barevné filtry pøed buòkami svìtlocitlivého prvku vytváøejí zajímavou mozaiku. velice jednoduše. Složením jednotlivých barevných složek, pøesnìji stupòù šedi dojdeme k èíslu 16,7 milionu, a to je také poèet odstínù, které je schopno rozeznat lidské oko.

13 1. Digitální fotoaparát aneb cesta do hlubin digitální duše Díky této základní matematické definici je u vìtšiny digitálních fotoaparátù k dispozici histogram. Jedná se o graf zobrazovaný na LCD panelu pøístroje, podle kterého poznáte, zda je snímek pøeexponován, to znamená pøíliš svìtlý, nebo podexponován pøíliš tmavý. Nemusíte se obávat, existuje i správná expozice a té dosáhnete díky vlastnostem digitálních fotoaparátù v 80 procentech snímkù. Celá dolní pøímka zobrazuje dynamický rozsah schopnost zachytit jemné odstíny èerné a bílé barvy. Dynamickému rozsahu se vìtšinou nevìnuje pøíliš pozornosti, ale tento faktor má výrazný vliv na to, jak budou vypadat vaše fotografie z dovolené u moøe, jak si váš fotoaparát poradí s jasným nebem v pravé poledne, pøípadnì èernými plavkami vašeho partnera vyfotografovaného na pláži. Pøesnìji øeèeno, jedná se o schopnost èipu zachytit co nejvíce detailù v tmavých a svìtlých èástech fotografie. S histogramem se také pracuje pøi složitìjších úpravách snímkù na poèítaèi. Obr. 1.2: Histogram vypùjèený z Photoshopu indikuje zastoupení vìtšího poètu tmavých barevných tónù. Není se co divit, jedná se o noèní fotografii s efektovým filtrem. 13

14 1. Digitální fotoaparát aneb cesta do hlubin digitální duše Rozlišení Rozlišení je termín, jenž je v oblasti digitální fotografie skloòován ve všech pádech. Pùsobí jako zaklínadlo a v mnoha pøípadech i jako milosrdná rouška pøekrývající drobné nedokonalosti nìkterých pøístrojù. Termín rozlišení používaný nìkterými obchodníky se mùže stát i nebezpeènou zbraní, o tabulkách, urèujících jaké rozlišení potøebujete pro konkrétní velikost fotografie, ani nemluvì. Následující øádky ètìte proto velice pozornì. Dostateènì se zorientujete, a navíc získáte imunitu proti výše zmiòovanému nebezpeèí. Co je to vlastně rozlišení? 14 Svìtlocitlivý prvek èip digitálního fotoaparátu nahrazující políèko klasického filmu má sice podobný obdélníkový tvar, ale chemická zrnka jsou, jak již bylo øeèeno, nahrazena mikroskopickými buòkami, jejichž velikost se u CCD a CMOS jednotlivých výrobcù liší. Poèet tìchto vedle sebe ležících bunìk je maximální poèet obrazových bodù neboli rozlišení digitálního fotoaparátu. V souèasné dobì se nejèastìji setkáte se dvìma formami vyjádøení tohoto vztahu. S poètem bodù na každé stranì snímacího prvku, napø obrazových bodù. Vynásobením tìchto hodnot získáte hodnotu bodù, pøibližnì 3,2 milionu obrazových bodù neboli pixelù a tím se dostáváme k druhému vyjádøení, které je dnes bìžné 3,2 megapixelu, pøípadnì 3,2Mp nebo jednoduše 3,2M. Jak sami vidíte, jedná se o velice jednoduchou záležitost. Ve skuteènosti má celá vìc jeden malý, nicménì dùležitý, háèek. Rozlišení v pøípadì digitálního fotoaparátu udává fyzický poèet svìtlocitlivých prvkù optického snímaèe. Jak víte, každý z tìchto bodù vidí jinou barvu. Jinak a pøesnìji øeèeno, jen každý tøetí pixel vidí stejnou barvu. Ovšem každý obrazový bod, který následnì vidíme na LCD panelu fotoaparátu pøi kontrole snímku nebo pøi vytištìní fotografie, se skládá ze tøí barevných hodnot a vy možná už tušíte, kam míøím. Tøi barevné hodnoty tøí barevných bunìk snímaèe fotoaparátu je tøeba seèíst do jedné buòky výsledného obrázku. Ano, uhádli jste. Poskládáním barevných informací by se ono rozlišení zmenšilo o tøetinu podívejte se opìt na obrázek 1 barevné pøílohy. Pokud se ovšem v nìjakém obrazovém editoru podíváte na rozlišení obrázku, poèet bodù odpovídá poètu bunìk snímacího prvku. Jak je to možné? Aby se dosáhlo kýženého poètu bodù, barevná informace se dopoèítává, celá operace se nazývá interpolací. Èervená buòka, pøesnìji funkce, která zpracovává její signál, jednoduše odhadne barevné hodnoty èervené barvy mezi ní a dalšími èervenými buòkami v nejbližším okolí. Totéž se dìje i v pøípadì bunìk zelených a modrých. Pøi psaní tìchto øádkù jsem si vìdom toho, že se digitální fotografii vìnujete krátce, pøípadnì jste úplnými zaèáteèníky. Vysvìtlení je tedy opravdu velice zjednodušené, ve skuteènosti existuje nìkolik druhù èipù s rùznými tvary bunìk a výrobci

15 + 1. Digitální fotoaparát aneb cesta do hlubin digitální duše pøicházejí s øešeními, pøi kterých není matice RGB otrocky dodržována. Na faktu, že rozlišení je v tomto pøípadì relativní, rozdíly v technologii nic nemìní. Èím více bunìk pixelù digitální fotoaparát má, tím lépe. Poètem bodù se zvìtšuje i velikost obrázku a tím i šíøe jeho následného využití. Množství bunìk snímacího prvku prostì urèuje, do jaké míry budou digitální fotografie použitelné. Nikoho z vás by jistì neuspokojovalo, kdyby si své fotografie mohl prohlížet pouze na LCD panelu fotoaparátu. Nìkterým fotografùm nemusí staèit ani fakt, že si mohou obrázky prohlížet na poèítaèi. Chtìjí si je na monitoru zvìtšit nebo vytisknout na tiskárnì a to jsou okamžiky, pøi kterých stoupají požadavky na poèet bodù závratným zpùsobem. Nìkteré systémy profesionální studiové fotografie pracují tak, že barevná informace je dodávána optickému prvku postupnì nejdøíve snímá celý prvek èervené, pak zelené a nakonec modré èásti spektra a hodnoty se nakonec seètou. Zde je tedy pomìr fyzického poètu bodù snímacího prvku fotoaparátu a výsledného obrazu skuteènì 1:1. Pro zajímavost dodávám, že rozlišení má i filmový materiál a stejnì jako u fotografie digitální se jedná o schopnost zachytit skuteènost co nejjemnìji. Jistì jste si všimli, že existují filmy v rùzných cenových relacích, od stokoruny po nìkolik set korun. Ty dražší jsou urèeny pøedevším pro profesionály, jejich zrno je extrémnì jemné a tudíž se jednotlivých zrnek na prostor filmového políèka vejde více. Tento druh materiálu je urèen pro tvorbu zvìtšenin urèených pro výstavní úèely. I když se jedná o fakt zcela opomíjený, své rozlišení má i objektiv. Konkrétnì se jedná o hodnoty urèující jemnost vybroušení tvaru èoèek objektivu. Vidíte, jak blízko k sobì klasická a digitální fotografie má Citlivost prvku Dalším dùležitým faktorem, urèujícím kvalitu digitální fotografie, je citlivost snímacího prvku. Je definována jednotkami ISO a urèuje, jak je prvek citlivý na svìtlo. Jednoduše øeèeno, kolik svìtla mu musíte dodat, aby expozice byla správná. Èím je citlivost nižší, tím více svìtla prvek potøebuje. (Jak regulovat množství svìtla, se dozvíte v osmé kapitole.) Nejnižší hodnotou, se kterou jsem se u digitálního fotoaparátu setkal, byla ISO 25, což je extrémnì nízká citlivost. Nejèastìji používanou citlivostí je, podle vzoru klasické fotografie, citlivost ISO 100. U nìkterých digitálních fotoaparátù se mùžeme setkat s citlivostí až ISO 1200 a extrémním ISO Ti z vás, kteøí mají zkušenosti s klasickou fotografií ví, že se jedná o ekvivalent k fotochemickému materiálu. Zatímco u klasického filmu je hodnota citlivosti stejná, u digitální fotografie tomu tak není. CCD a CMOS prvky rùzných výrobkù sice 15

16 1. Digitální fotoaparát aneb cesta do hlubin digitální duše používají stejných hodnot ISO, ale reálnì se liší od filmu i od sebe navzájem. U vìtšiny fotoaparátù, se kterými jsem mìl možnost delší dobu pracovat, jsem získal dojem, že udávaná citlivost je ve skuteènosti o nìco nižší. Teï to nejdùležitìjší. Hodnotu ISO lze u digitálního fotoaparátu mìnit. Jak jste už jistì pochopili, zmìnou citlivosti snímacího prvku mùže fotograf pružnì reagovat na okamžitou svìtelnou situaci. To je ohromná výhoda digitální technologie. Pokud chcete podobného efektu docílit u klasického fotoaparátu, musíte vymìnit kazetu s filmem, i když není zcela exponovaný. Ovšem, nic není dokonalé a používání vysoké citlivosti CCD nebo CMOS má i svá mínus. Pøi vysokých citlivostech vzniká na snímacím prvku šum, jenž se poté negativnì projevuje na samotné fotografii jako rušivé zrno. Tento stav lze opìt porovnat s klasikou. Pøi použití velice citlivého filmu, který má hrubší zrno, je rušivý efekt patrný už pøi malém zvìtšení. Obr. 1.3: Zvyšováním citlivosti prvku CCD nebo CMOS mùže dojít k viditelné degradaci kvality fotografie. 16