Fotoaparát a digitální fotografie

Transkript

1 STŘEDNÍ PRŮMYSLOVÁ ŠKOLA ELEKTROTECHNICKÁ A INFORMAČNÍCH TECHNOLOGIÍ BRNO Fotoaparát a digitální fotografie Mgr. David Čížek Brno 2013

2 Obsah 1. Úvod Fotografie součást počítačové grafiky, součást multimédií Fotoaparát Digitální fotoaparát princip Snímače CCD a CMOS Souhrn součástí fotoaparátu Kategorie digitálních fotoaparátů Základy fotografování jak na to? Příklady nastavení clony a času závěrky Editace fotografií

3 1. Úvod Nedílnou součástí multimédií je statický obraz, v němž má fotografie své nenahraditelné místo. Fotografování je takový proces, při kterém získáváme obrazový záznam fotografii za pomoci specifické reakce záznamového zařízení na světlo, kdy světlo odražené od snímaného objektu proniká do fotoaparátu, v němž dochází k zaznamenání obrazu na světlocitné médium (film, čip) po určitou omezenou dobu (expozice). K tomuto procesu dochází mechanicky, chemicky nebo digitálně. Podle tohoto pohledu na principy vzniku a uchování fotografie pak dělíme fotoaparáty na analogové (klasické konstrukce) a digitální, následné zpracování vzniklé fotografie probíhá manuálně (v průběhu nebo po vyvolání analogový fotoaparát) nebo prostřednictvím softwaru (digitální fotografie). Dnes je fotoaparát a digitální fotografie natolik rozšířena, že základní ovládání fotoaparátu patří mezi oblasti dnešní technické gramotnosti ; my však musíme nejdříve pochopit základy fotografie a fotografování abychom mohli fotografovat a pracovat s fotografií na vyšší než laické úrovni. Základem fotografování a zpracování fotografie je několik základních bodů: pochopení principu fotoaparátu, pochopení funkcí fotoaparátu, základy nastavení fotoaparátu, možnosti fotografování, fotografování samotné, a také následné zpracování digitální fotografie prostřednictvím sofistikovaného grafického softwaru. K postupu pořizování fotografie pomocí fotoaparátu patří také určitý cit pro kompozici fotografie a estetické cítění, které by měl mít každý grafik či fotograf. 3

4 2. Fotografie součást počítačové grafiky, součást multimédií Jak již bylo předesláno, fotografii lze pořídit dvěma principy prostřednictvím fotoaparátu analogového a digitálního. U analogového fotoaparátu dochází k záznamu dopadem světla po určitou dobu expozice na světlocitný materiál ( film ) tvořený PP či celulozovým pásem pokrytým tenkou vrstvou emulze obsahující halogenidy stříbra. Po dopadu světla po dostatečnou dobu se zde vytvoří neviditelný obraz, který je prostřednictvím chemických procesů vyvolání změněn na viditelný. Obecně známým faktem multimédií je dělení počítačové grafiky na vektorovou a rastrovou. Z hlediska digitální fotografie je vektorová grafika nepodstatná a je třeba věnovat pozornost grafice rastrové neboli bitmapové. V bitmapové grafice je obraz popsán prostřednictvím jednotlivých barevných bodů pixelů - a tyto body jsou uspořádány v mřížce. Každý bod má určen svou přesnou polohu a barvu v určitém barevném modelu (např. RGB). Tento způsob popisu obrázků využívá např. televize nebo právě digitální fotoaparát. Kvalitu obrazu určuje především rozlišení a barevná hloubka. K pořízení digitální fotografie slouží digitální fotoaparát, kde vzniká obraz prostřednictvím světlocitného čipu CCD nebo CMOS, který dokáže pojmout a zaznamenat obraz pomocí obrazových bodů a ty pak přeměnit na analogový (prostřednictvím A/D převodníku digitální) signál, který je pak zpracován a uložen ve fotoaparátu. Princip Fotoaparátu je popsán ve 3. kapitole. Zpracování digitální fotografie vychází z principu rastrové grafiky dochází k editaci celku pomocí změny atributů každého obrazového bodu prostřednictvím předem určených algoritmů. K takovému zpracování a editaci digitální fotografie slouží různé aplikace rastrové počítačové grafiky, jako je Malování, Zoner PhotoStudio nebo Adobe PhotoShop. Výsledná fotografie, pořízená prostřednictvím fotoaparátu, je závislá na několika prvcích v průběhu expozice obrazu. Jsou to zejména: Zaostření Doba expozice Ohnisková vzdálenost Rychlost závěrky Clona Citlivost, kvalita a celkové parametry záznamového média (čipu CCD/CMOS) Použitý objektiv a jeho parametry, příp. další filtry a efekty fotoaparátu 4

5 Další prvky závislé na použití fotoaparátu a požadavcích na fotografii Využití fotografie Fotografie má v dnešní době obrovské využití, už pro dostupnost poměrně kvalitních fotoaparátů, a tak vždy záleží na oblasti, ve které fotograf operuje. Můžeme se tak setkat s využitím fotografie v oblastech umění, reportáže, techniky, studiového fota, laického záznamu dění a vzpomínek, dokumentace, ale také kopírování a archivace již pořízených záznamů či komerční využití fotografie. Z tohoto dělení oblastí využití pak také můžeme vycházet při posuzování využití fotografie při jejím zpracování pomocí konkrétních grafických aplikací. Samotná fotografie pak lze posuzovat dle několika prvků, jako jsou např. ohnisková vzdálenost (makrofotografie, fotografie větších celků), rychlost závěrky (sportovní nebo umělecká fotografie), použitý objektiv nebo filtry (umělecká fotografie), apod. Digitální fotografie vzniká dopadem světla na světlocitný čip, světelná energie je v jednotlivých pixelech převáděna na elektrický signál a uložena v podobě vázaného náboje. Náboj vzniká postupně během expozice, kdy je otevřena uzávěrka fotoaparátu a světlo dopadá na čip. Barevná digitální fotografie je zajištěna tzv. Bayerovou maskou, v níž jsou z každých čtyř buněk snímače dva překryty zeleným filtrem, jeden červeným a jeden modrým. Převaha zelené je dána vysokou spektrální citlivostí lidského zraku v oblasti této barvy. Například tedy 4megapixelový snímač obsahuje 2 miliony bodů citlivých na zelenou a po 1 milionu bodů citlivých na červenou a modrou. Každý takovýto pixel neboli bod musí nést informaci o jasu i barvě. To v digitální reprezentaci představuje nést celkem 3 informace - jas červené (Red), jas zelené (Green) a jas modré (Blue), tedy tzn. RGB reprezentace. Z uvedeného vyplývá, že každý pixel fotografie se rozpadá do tří složek RGB. 3. Fotoaparát Fotoaparátem myslíme obecně takové zařízení, které slouží k pořízení, zpracování a uchování fotografie. Jedná se de facto o temnou komoru, která obsahuje soustavu čoček, které při průniku (vstupu) světla vně světlo dopadá na světlocitné médium film nebo čip (CCD/CMOS). Pro nás je principiálně důležitější fotoaparát digitální, budeme se tedy zabývat tímto principem a následným zpracováním obrazového záznamu. 5

6 3.1 Digitální fotoaparát princip Princip digitálního fotoaparátu je obdobný jako u fotoaparátu klasické konstrukce. Hlavním rozdílem je důraz na využití elektroniky a elektromagnetických principů s využitím moderních technologií. Principem je dopad světla po určitou dobu na světlocitné zařízení snímací čip CCD nebo CMOS, převedení elektromagnetického vlnění na analogový a následně digitální signál, jeho zpracování a uložení na paměťové médium. Uchování obrazu v digitální podobě umožňuje jejich následné zpracování pomocí vhodného grafického softwaru. Konstrukce fotoaparátu Základními konstrukčními prvky digitálního fotoaparátu jsou: Tělo Objektiv Hledáček Blesk Závěrka Tlačítko spouště Ovládací displej Snímač Tělo Drží a chrání veškerou mechaniku a elektroniku fotoaparátu, včetně baterie. Objektiv Soustava čoček, která usměrňuje světelný tok a zaostřuje snímaný objekt na snímací plochu. U digitálních zrcadlovek jsou objektivy výměnné z důvodu potřeby používat pro různé situace různá ohniska, apod. Hledáček Hledáčkem pozorujeme snímanou scénu, přičemž u zrcadlovek prochází obraz v hledáčku skrz objektiv. Blesk Blesk slouží k (do)osvícení scény a zlepšení světelných podmínek při expozici obrazu. Obvykle je zabudovaný v těle, u zrcadlovek a fotoaparátů vyšší třídy je možné použít i přídavný. Závěrka Závěrka slouží k řízení času dopadu světla na světlocitný čip. Je umístěna mezi objektivem a snímačem a je otevřena pouze po dobu, kdy je obraz exponován. 6

7 Tlačítko spouště Zmáčknutím tlačítka spouště uvolňujete výše uvedenou závěrku. Ovládací displej Zpravidla LCD displej, na kterém jsou zobrazeny základní aktuální nastavení fotoaparátu. Snímač Snímací čip CCD/CMOS, který určuje kvalitu fotografie na základě vlastní kvality (jednotlivých prvků). 3.2 Snímače CCD a CMOS Snímač CCD Charge-Coupled Device snímač s vázanými náboji. Obraz je snímán pomocí CCD snímače tak, že světlo dopadá na CCD čip, přičemž častice světla fotony přivádí v čipu elektrony přítomných atomů do excitovaného stavu (vybudí je) a ty jsou přitahovány ke kladně nabitým elektrodám. Zde dojde ke shluku elektronů a ty jsou pak po částech odváděny jako obrazová informace odváděny k dalšímu zpracování přes zesilovač a A/D převodník do procesoru. CCD čipy mohou fungovat na dvou principech Starší způsob používání tří čipů pro jednotlivé barvy R, G a B s vlastními barevnými filtry, a nebo novější a dnes využívaný jediný CCD čip s před ním umístěným barevným filtrem (viz. Bayerova maska). Dnešní technologie využívá různých variant a doplňků využívání CCD čipů, jako je např. Super-CCD, CCD EXR, BIR-CCD atd. Snímač CMOS (Complementary Metal Oxide Semiconductor) Jedná se o čip, v němž je každá buňka samostatnou jednotkou, z níž je odváděn signál (napětí) zvlášť. Dopadající světlo generuje na každé buňce náboj, který je odváděn přes zesilovač na A/D převodník atd. 7

8 Světlocitlivá buňka CMOS základní typ Snímače typu CMOS se v principu od CCD liší tím, že každá buňka má vlastní připojení. Lze tedy využívat přímého zesílení signálu (na složité cestě odečítání signálu z CCD vzniká větší rušení digitální šum), snímače CMOS mají menší spotřebu energie a jsou také výrobně levnější. Snímače CMOS dělíme na pasivní (klasický, výše popsaný princip) a aktivní (každá buňka má navíc vlastní analytický obvod, který z daným nábojem pracuje). a) Základní typ buňky CMOS filtr, tranzistory, IO b) Organický senzor B-G-R vrstvy filtru, elektrody IO Dnes platí, že zdokonalení CMOS čipů znamená je masivní nasazování u zrcadlovek a naopak CCD osazují spíš kompakty, kde není požadována nejvyšší kvalita obrazu. V minulosti tomu bylo naopak. Další druhy CMOS BSI CMOS, Foveon 8

9 3.3 Souhrn součástí fotoaparátu Objektiv soustava čoček zajišťující vstup světla do fotoaparátu a dopad světla na světlocitlivou plochu (např. prostřednictvím zrcadel, čoček apod.; u fotoaparátů se používají také zoomovací objektivy. Kompedium vnější okraj objektivu zajišťující správný lom světla a upravující objem světla vstupujícího do objektivu. Závěrka - je mechanické nebo elektronické zařízení, které umožňuje vpuštění světla na snímací prvek (film nebo snímač) po přesně určenou dobu. Clona zařízení regulující množství světla dopadající na snímač fotoaparátu. Umožňuje nastavit přesné množství dopadajícího světla a zároveň ovlivňuje hloubku ostrosti fotografie. Čočka vstupní zařízení fotoaparátu, přes nějž vniká světlo, příp. je určitým způsobem zkreslováno. A/D převodník - (analogově digitální převodník) je elektronická součástka určená pro převod analogového signálu na signál digitální. Důvodem je potřeba zpracovat původně analogová ze snímače do digitální podoby k dalšímu zpracování a uložení. Procesor zpracovává digitální signál ze světlocitlivého čipu a A/D převodníku tak, aby tento signál mohl být dále zobrazen na LCD obrazovce, dále upravován, zpracován a uložen na záznamové zařízení (paměťovou kartu, HDD, apod.) Hledáček zařízení zajišťující pohled fotografa na focený objekt. Měl by zajišťovat co nejvěrnější zobrazení, obvykle jde buď o jednoduchou čočku, LCD nebo výstup soustavy zrcadel (nejpřesnější, u zrcadlovek). LCD obrazovka výstupní/zobrazovací zařízení fotoaparátu, které zobrazuje obraz tak, jak bude snímán a uložen. Zobrazuje další důležité a doplňkové informace o stavu focení a fotoaparátu. Úložiště paměť, do níž ukládáme fotografii pořízenou fotoaparátem. Může být paměťová karta, vnitřní HDD či dříve film. Stativ zajišťuje statické a stabilní uložení fotoaparátu tak, aby nedocházelo při procesu focení k otřesům zařízení. Vhodný zejm. pro focení s dlouhým časem expozice, focení krajiny či statických objektů. Stabilizátor obrazu zařízení fotoaparátu zajišťující stabilní obraz bez vlivů třesu obrazu a fotoaparátu. Může být optický, digitální nebo hybridní. 9

10 Zoom primárně schopnost přiblížení foceného objektu pomocí změny ohniskové vzdálenosti a přiblížení focených bodů objektu. Dělí se na digitální a optický: Digitální zoom - není založen na změnách ohniskové vzdálenosti a následné světelnosti objektu. Využívá metody interpolace, při níž jsou k výřezu snímku dopočítávány obrazové body. Tím dochází k umělému roztažení výřezu a ztrátě kvality snímku. Převážně softwarová záležitost. Optický zoom - schopnost objektivu přiblížit vzdálené předměty, a to pomocí přeskupování čoček objektivu a změnou ohniskové vzdálenosti. Čím více fotografovaný předmět přibližujeme (focení na delší ohniskovou vzdálenost), tím více se snižuje světelnost a tím náchylnější je výsledná podoba snímku k otřesům fotoaparátu. Zoomem můžeme rovněž chápat jako objektiv s proměnnou ohniskovou vzdáleností základní, širokoúhlý, telezoom, ultrazoom. 3.4 Kategorie digitálních fotoaparátů Jednoduché fotoaparáty typu mobilních telefonů a webkamer Nejjednodušší a zároveň nejlevnější záznamové zařízení; obvykle se jedná o technicky jednoduché řešení využívající základní prvky fotoaparátu jednoduchý objektiv s digitálním zoomem, základním stabilizátorem a řadou softwarových pomůcek bez větších možností nastavení. Obvykle se používá jednoduchých CMOS čipů. Použití mobilní telefony, tablety, webkamery, palubní kamery. Výhody: Nízká cena, vysoká mobilita, jednoduchost obsluhy Nevýhody: Nízká kvalita Kompakty Přístroje určené zejména pro nadšence a fotoamatéry, kteří spíše než výslednou kvalitu obrazu (malý snímač, velký šum) ocení snadné ovládání, malé rozměry a nízkou hmotnost proto kompakty. Původně s malým hledáčkem, ten byl později nahrazen velkým LCD displejem zobrazujícím celou řadu funkcí a informací. Důraz na automatiku, automatický režim dnes již zvládá fotografie, které se kvalitou přibližují amatérským zrcadlovkám. Tyto přístroje zpravidla používají pevně zakomponovaný objektiv, který není možno vyměnit; klasický optický zoom je doplňován zoomem digitálním. 10

11 Výhody: nízká cena, snadná obsluha, velikost Nevýhody, základní, amatérské focení, méně kvalitní fotky, než u zrcadlovek, pomalé EVF nepravé zrcadlovky Fotoaparáty využívají velkou část vybavení zrcadlovek, ale jejich funkčnost je pomalejší a více řízená elektronikou. Hlavním rozdílem mezi EVF a zrcadlovkou je malý LCD displej na místo zrcadlového hledáčku (EVF = Electronic View Finder elektronický hledáček) a méně kvalitní, většinou nevyměnitelný objektiv. Výhody: kvalitní fotky, cena oproti zrcadlovce, šířka využití Nevýhody: pomalost, nevyměnitelný objektiv, rozměry oproti kompaktu Zrcadlovky Digitální zrcadlovky již mají vysokou rychlost závěrky, vyměnitelné objektivy, ruční zoom, možnost manuálního nastavování všech parametrů (i když stále nabízí automatické programy) a co je nejdůležitější - snímače větší velikosti, pomocí nichž dosáhnete již obstojné kvality obrazu vhodné i pro tisk velkém formátu. Taktéž obsahují další funkce jako např. sekvenční snímání, které využijete při akčním fotografování např. sportů či zvířat v přírodě. Velkou nevýhodou je samozřejmě větší hmotnost a rozměry přístroje. Výhody: vyměnitelný objektiv a jeho kvalita, rychlost Nevýhody: vyšší cena, velikost a hmotnost 4. Základy fotografování jak na to? Chceme-li úspěšně zvládnout techniku focení fotoaparátem, je třeba si vždy odpovědět na několik základních otázek: Čím fotím (Analog/digitál; typ fotoaparátu)? Co fotím? Co od fotografie očekávám já a co ostatní? Jaké jsou podmínky pro focení a jak daleko mají od podmínek ideálních? 11

12 Jak můžu výsledné fotografie zpracovat? Pokud známe alespoň přibližné odpovědi na dané otázky, je nutné mít základní znalosti o focení a také je správně chápat. K tomu je také třeba znát základy pravidel v oboru optiky, a pak je aplikovat v praxi. Technika focení je vcelku jasná a v první fázi ji ovlivňuje použitý fotoaparát. Pokud se jedná o jeden z fotoaparátů z kategorie amatérských (mobil, kompakt), základem je výběr režimu focení a případně scény. Vyšší kompakty pak můžeme nastavovat i v důležitých parametrech, ale obecně platí, že u těchto kategorií autor většinou nic nezkazí, pokud zvolí režim Auto (zařízení si automaticky nastaví nejvhodnější parametry pro focení). Nás ale přirozeně zajímá hlavně focení pomocí zrcadlovky či EVF zrcadlovky, na nichž si můžeme všechny potřebné parametry nastavit podle naší potřeby a dosáhnout tak přesně takového výsledku, jaký si představujeme. Pro takovéto focení je třeba znát několik základních principů a pojmů z této oblasti. Technika focení, ať už fotíme jakýmkoliv fotoaparátem, spočívá ve výběru objektu, kompozici fotografie, zaostření, času expozice a množství světla. K tomu je samozřejmě nutné posoudit světelné podmínky. Podle těchto prvků pak volíme prioritu focení prioritu clony nebo závěrky, a nebo nastavujeme všechny prvky manuálně. Samozřejmě je možné zvolit automatický režim, kdy si tyto prvky a priority volí procesor fotoaparátu automaticky. Pokud chceme využít automatiky fotoaparátu, je vhodné zvolit vhodnou scénu nebo efekty, které vždy využívají nejlepší atributy a algoritmy pro danou fotografovanou scénu. Při nastavování těchto prvků a volbě priority je třeba znát alespoň základy následujících pojmů: Expozice Obraz ve fotoaparátu vzniká dopadem světla ze snímaného objektu přes soustavu čoček a clonu v objektivu na snímací čip fotoaparátu po danou dobu. Tu určuje čas otevření závěrky, která jinak zajišťuje naprostou tmu uvnitř zařízení. Množství světla určuje clona. Kombinací těchto dvou parametrů je vytvořena fotografie s požadovanou expozicí, kdy můžeme nastavit právě tyto prvky dle naší představy. Předpokladem správné expozice je vhodně nastavená doba dopadu světla a jeho množství na snímací čip zařízení. 12

13 Série obrázků: a) podexponováno b) dobrá expozice c) přeexponováno Clona Takové zařízení, které uvnitř fotoaparátu reguluje množství světla a jeho tok proudící ke snímači, a to prostřednictvím mechanického nastavení velikosti otvoru pro vstup světla. Důležitým prvkem je tzv. clonové číslo, které určuje, jak moc je clona otevřena. Platí zde, že čím menší clonové číslo, tím více je clona otevřena a tím menší čas závěrky je třeba! Př.: Pokud je málo světla, je třeba nastavit co nejnižší clonové číslo; v opačném případě bude obraz rozmazaný z důvodu dlouhé expozice. Příklady otevření clony a příslušná clonová čísla Dále platí, že čím větší je clonové číslo, tím větší je hloubka ostrosti. Čas (rychlost závěrky) Čas otevření závěrky určuje, po jakou dobu se bude fotografie exponovat. Tato hodnota se udává jako převrácená hodnota v sekundách tzn. např. 1/50 sekundy, či 1/1500 sekundy. Čím nižší bude čas závěrky, tím menší clona je třeba, aby se fotografie správně exponovala. Nízké časy se používají při focení rychlé akce nebo pohybu objektu, aby nedošlo k jeho rozmazání. To samé platí v případě špatného osvětlení. Naopak dlouhý čas je používán, pokud potřebujeme použít vysokou clonu (požadujeme velkou hloubku ostrosti), anebo v případě, kdy toto potřebujeme pro efekt fotografie (např. focení tekoucí vody a její splynutí, časově splývající světla aut, atd.). Dlouhý čas rozmaže a spojí požadované prvky fotografie. 13

14 Zaostření Prostřednictvím objektivu lze zaostřovat konkrétní objekty na určitou vzdálenost; ostřit můžeme buď pomocí autofocusu fotoaparátu, a nebo manuálně pomocí otočného prstence objektivu. Takto můžeme dosáhnout zvýraznění nebo potlačení některých částí focené scény, případně zaostření či rozostření blízké nebo vzdálené části fotografie. Př.: Levá fotografie zaostřena na postavičku v popředí - ISO: 320, clona: 2.8, čas: 1/160, pravá fotografie zaostřena na květinu v pozadí - ISO: 320, clona: 2.8, čas: 1/125. Hloubka ostrosti Hloubka ostrosti určuje rozdíl vzdálenosti předmětů, které budou při určitém nastavení clony a času ještě ostré. Takto lze dosáhnout ostrosti celé fotografie, nebo části fotografie a tím oddělit např. blízké a vzdálené předměty na ní. Ostrá fotografie -> Velká hloubka ostrosti = velká clona Oddělení fotografovaného předmětu od pozadí zaostřením na něj -> Malá hloubka ostrosti = malá clona Levá fotografie (malá hloubka ostrosti): ISO: 320, clona: 2.8, čas: 1/100, pravá fotografie (velká hloubka ostrosti): ISO: 320, clona: 22, čas: 0,6 ISO ISO je prvkem, který přímo určuje výslednou kvalitu fotografie. Jednoduše, čím vyšší hodnota ISO, tím větší je citlivost čipu na dopadané světlo. Pokud tedy nejsou světelné podmínky ideální, je třeba volit nižší ISO, abychom se vyvarovali světelnému šumu 14

15 (zrnitost obrazu, ztráta jemnosti obrazu, celková ztráta kvality fotky). Pokud tedy fotíme při slunečním svitu v exteriéru, postačí ISO 100. Pokud je zataženo, volíme např. ISO 200, vpodvečer je třeba zvýšit ISO na 400 a při nedostatku světla až ISO maximální. Ale pozor, čím vyšší je ISO, tím delší je třeba čas závěrky, takže může dojít k rozmazání obrazu. Pak je velmi vhodné nastavit si vysokou rychlost závěrky. Levá fotografie: ISO: 100, clona: 22, čas: 1.6, pravá fotografie: ISO: 1600, clona: 22, čas: 1/10 (zvětšeno na 250%) 4.1 Příklady nastavení clony a času závěrky Klidná scéna Pokud nepotřebujeme zachytit pohyb, ale co nejvíce statických objektů scény, volíme takové nastavení, aby snímač zachytil co nejvíce bodů v co nejvyšší hloubce ostrosti. Volíme tedy vyšší clonu (např. 9.0), nízké ISO (100) a průměrný čas (1/250). Toto můžeme použít třeba pro focení krajiny nebo větších a rozsáhlejších objektů. Foto krajiny: clona 7.1, ISO 100, čas 1/250 Pohyb ostrý snímek Pro focení pohybujícího se objektu je třeba v prvé řadě nastavovat vždy vysokou rychlost závěrky. Pak je vhodné nastavit nízkou clonu, příp. nechat ostatní parametry na automatice fotoaparátu. Vhodné je zvolit např. vysoký čas závěrky (až 1/5000), nižší clonu 2.8 a vyšší 15

16 ISO 400. V tomto případě nám na fotce vyvstanou ostře rychle se pohybující body. Tím nám fotografie jakoby zamrzne v jediném okamžiku. Pohyb: clona 3.5, ISO 400, čas 1/1250 Pokud ovšem chceme fotit tak, abychom vyjádřili pohyb na fotografii, jdeme s parametry závěrky dolů : Pohyb objekt v pohybu K vyjádření pohybu akce je třeba volit oproti předchozímu příkladu poměrně nižší čas závěrky např. 1/320, průměrnou clonu 5.0 a ISO dle podmínek (obvykle nižší) 200. Foto rally auto v pohybu: clona 5.0, ISO 400, čas 1/250 Portrét Pokud chceme, aby v portrétu vynikl focený objekt, nastavujeme nízkou clonu, čímž docílíme zaostření objektu a rozmazání (potlačení) pozadí. 16

17 Portrét: clona 2.8, ISO 400, čas 1/125 Zjednodušit fotografování si můžeme jednoduchým úkonem zvolením bodu expozice v dané scéně. Tím dosáhneme toho, že fotoaparát přesně vyměří a automaticky nastaví ohnisko, clonu, závěrku i ISO, a nebo dle zvoleného režimu a priority můžeme tyto parametry nastavit dle své potřeby. 5. Editace fotografií Editace fotografií je natolik široké téma, že se nelze soustředit pouze na jednu oblast využití, tedy na oblast zpracování fotografie. Při zpracování a úpravě fotografie vždy vycházíme ze základních znalostí focení, práce s PC a s počítačovou grafikou, nezbytnou součástí by ale měl být také určitý cit pro kompozici, realitu a estetiku, stejně jako si musíme vždy uvědomovat pro koho je výsledná editovaná fotografie určena a co je jejím účelem. V tomto ohledu je editace fotek velmi rozsáhlým oborem, ale praktická část editace práce s grafickým softwarem složitá není. V první řadě je třeba si uvědomit, že pracujeme s rastrovou grafikou, a co z toho plyne. U rastrové grafiky platí, že se lépe vytváří, než zpracovává. To plyne z faktu, že rastrová grafika je tvořena jednotlivými pixely, jejichž dávková editace je obtížnější, než třeba u grafiky rastrové. Nevýhodou je také eventuální ztráta kvality v případě, že fotografie pořizujeme ve ztížených světelných podmínkách nebo prostřednictvím méně kvalitního záznamového zařízení. Na druhou stranu jak fotoaparát, tak grafický software nabízí celou řadu možností, jak může sám zcela automaticky dle předem daných algoritmů kvalitu fotografie nejen zachránit, ale dokonce o hodně vylepšit. K tomuto účelu slouží např. procesor fotoaparátu, který je schopen dopočítávat pixely, stabilizovat obraz či předem změnit nastavení obrazu pomocí efektů nebo scén. Procesor fotoaparátu nám také umožňuje fotografii editovat přímo v zařízení oříznutí, změna barev, velikosti či rozlišení, příp. doplnit obraz přídavnými grafickými či textovými efekty. Při editaci fotografie v počítači pak nastupují mnohem sofistikovanější principy a postupy práce, 17

18 které jsou součástí daného softwaru a uživatel editor tak může upravit fotografii buď zcela dle svého uvážení, nebo využít nabídek grafického softwaru a tím si práci usnadnit. Úprava fotografie vychází z minulosti a původních principů úpravy fotek, kdy základem editace byla úprava střihem a lepením, příp. proces barvení při vyvolávání fotek ve fotokomoře. Prostřednictvím počítačové grafiky dochází de facto ke stejným řešením, ale s nesrovnatelně širšími možnostmi editace. Pro úpravu fotografie je důležité, jak kvalitní fotografii upravujeme a co všechno bude upraveno. Možností je mnoho od ořezu, přes změnu tónů barev až po úplnou změnu fotografie. K těmto účelům využíváme nejčastěji aplikace typu Adobe PhotoShop a Zoner Photo Studio. Tento software je používán zcela běžně na profesionální úrovni, je však vhodný i pro amatérskou úpravu fotek a na základní úrovni je natolik jednoduchý, že práci s ním by měl zvládnout i laik. Mezi základní nástroje editorů rastrové grafiky patří: Výběr oblasti pro editaci Nakreslení přímek nebo křivek s definovanou barvou, tloušťkou Vyplnění souvislé oblasti barvou, texturou nebo přechodem Práce s textem Výběr a použití barevného modelu Retuš odstranění tmavých, rozmazaných, poškozených oblastí Práce ve vrstvách Aplikace různých efektů Převod do různých grafických formátů Nejrozšířenější software pro rastrovou grafiku: Proprietální software Malování a jeho obdoba v různých platformách Adobe Photoshop Zoner Photo Studio Corel PHOTO-PAINT Corel Paint Shop Pro ACDSee Alternativní, volně dostupný software: GIMP IrfanView 18

19 19

20 Témata k rozšíření vědomostí v oblasti digitální fotografie a fotoaparátu: Příslušenství k fotoaparátu Výběr fotoaparátu, výběr objektivu Režimy fotoaparátu - detailně Editace fotografií obvyklé a neobvyklé postupy Editace fotografií na mobilních zařízeních Způsoby editace, trendy editace fotografií 20

21 Zdroje: Wikipedie; FOTOAPARÁT [online] [cit ]. Dostupné z: Wikipedie: DIGITÁLNÍ FOTOAPARÁT [online] [cit ]. Dostupné z: CNews.cz: TECHNIKÁLIE: jak pracuje digitální fotoaparát [online] [cit ]. Dostupné z: Difoto: ZÁKLADY FOTOGRAFOVÁNÍ [online] [cit ]. Dostupné z: Amaze.cz: FOTOKURZ [online] [cit ]. Dostupné z: 21