Ústí nad Labem po roce 1918

Transkript

1 Ústí nad Labem po roce 1918 V roce 2012 sepsal Jaroslav Rydval. 1

2 2

3 O B S A H. Úvod Z historie Poloha, rozloha a vzhled města Bydlení Ulice, náměstí a parky Dláždění, kanalizace a veřejné osvětlení.. 51 Veřejné osvětlení Plynárna, elektrárna, jatky Vodovod a dálkové vytápění Zdravotnictví Chudinství a nadace Dobročinné spolky a zařízení Kostely a hřbitovy Výchovná zařízení Veřejné budovy Městské divadlo Knihovna, čítárna a umělecká galerie Městské muzeum a lázně Střelnice, zotavovna a tělocvična Ferdinandova výšina Sály lidového domu a kina Pomníky, pamětní desky, sochy a kříže Městské úřady a služby Autonomní samosprávní a duchovní úřady Továrny Důležité ústecké organizace a zařízení Geologické poměry a jejich vliv na rozvoj města. 204 Spodní voda a povětrnostní poměry Ústecké vrchy a řeky Zdejší svět zvířat a rostlin Dodatek Závěr

4 Ústí v roce Ú V O D. Život, práci a výsledky činnosti našich předků je třeba znát a vážit si jich. Vzhledem k tomu, že nedávná historie našeho města není bez tendenčního zkreslování v češtině prakticky k dispozici, pokusil jsem se tímto laickým spiskem tento nedostatek vyplnit. Využil jsem k tomu především vlastivědnou knihu pana ředitele Eduarda Wagnera Aussig Můj laický překlad oné knížky je případně k dispozici v archivu města Ústí nad Labem a u společnosti Collegium Bohemicum. Z H I S T O R I E. Území našeho města bylo osídleno již za dávných časů. Nejdříve lidmi, jejichž kmenová příslušnost ani řeč nejsou známy, potom keltským národem Bójů (odtud Böhmen Bohemia) a germánskými kmeny Markomanů (od asi 500 let před naším letopočtem). Jako poslední, při tak zvaném stěhování národů kolem 4

5 let našeho letopočtu, v poklidu přicházeli do Bohemie kmeny Slovanů. Území stávajícího města Ústí nad Labem mělo již v tehdejších dobách zvláštní význam. Zde se setkávaly důležité dopravní cesty, především řeka Labe (Elbe), přírodní cesta z Bohemie do severních regionů, dále na sever přes Krušné hory (Ergebirge Rudné hory) Lužická stezka (Sorbensteig) a cesta údolím říčky Bíliny (Biela), spojující prastará kulturní města teplického regionu s Labem. Jádro zdejšího nejstaršího osídlení se zřejmě nazývalo Usti, Usk, Ausk, Ausik, Aussig Ústí (jako vtok řeky). Existence královského hradu se dosvědčuje již před rokem Stál na místě dnešního Hradiště (Burgstadtl), ovšem městské tržiště (Marktplatz) je prokazatelně uváděno již roku Hrad měl zejména chránit vstup do centra království u ústí řeky Bíliny (Biela). Kolem hradu vznikla nejstarší osada (suburbium) s kostelem sv. Adalberta. Název zdejší osady byl uveden již v prastaré listině z roku 993, přičemž byla zmíněna zdejší celnice. Město Aussig bylo povýšeno na královské město s úplnou autonomií v roce 1272, za vlády bezpochyby Němcům (Deutsche) přátelského Přemysla (Przemysel) Otakara II., kdy také započala výstavba městských hradeb. Avšak zakládací listiny byly při požáru v roce 1325 ztraceny. Ve dnech 16. a 17. června roku 1426 toto vzkvétající německé město zcela zničili husité. Bylo vypáleno a zbouráno a všichni obyvatelé, kteří byli chyceni, byli pobiti. Tři roky bylo město pusté a teprve v následujících letech se z trosek zvedlo město nové, avšak nemohlo dosáhnout svých práv. Dne 12. února roku 1476 král český a markrabě moravský, vévoda z Luxemburku a Sleska, markrabě lužický atd., toho jména Wladislaus I., potvrdil městu Aussig an der Elbe (Ústí nad Labem) udělení následujícího erbu: Štít v rudé barvě, v jehož středu je bílý lev se zkříženými ocasy a se zlatými spáry, hlavu má pokrytou helmou a hruď krunýřem, na helmě jsou dvě roztažená křídla ve zlaté barvě. 5

6 Od roku 1474 v městské kronice přibývalo zápisů v češtině, ale němčina zde nikdy nezanikla a po jazykovém výnosu krále Wladislava II. opět silně převládla. Město Ústí zůstalo královským městem až do roku Ústecké hradby v roce Po staletí bylo Ústí nad Labem (dále jen Ústí) provinčním městečkem, sužovaným pohromami, nemocemi a nesnadnou obranou. Až do roku 1840 mělo město středověký vzhled. Městským tržním náměstím protékal potok, vanul zde nepříjemný zápach a dojem byl ponurý. Lodní doprava po Labi byla vzhledem k mnoha překážkám nepatrná. Proti proudu byly lodě taženy zvířaty i lidmi. Pěstovalo se zde obilí, víno, ovoce a chmel, chovala se domácí zvířata, život byl jednotvárný. Vývoj města byl přerušován velkými požáry, zvláště tím ze dne 9. května roku V 16. a 17. století, město prožívalo dobu rozkvětu, avšak za vpádu Švédů, v letech 1634 a a ve třicetileté válce, bylo mnoho domů zničeno. Ještě v roce 1654 byla více než polovina domů pustých. Město se z válečných škod vzpamatovalo až okolo roku 1680, ale až do začátku 19. století nevykazovalo žádný větší rozvoj. 6

7 Pokus o obnovení plánu města Aussig z roku V letech 1846 až 1857 byla pro využití obrovských zásob hnědého uhlí na úpatí Krušných hor vybudována trať státní železnice Praha Ústí Drážďany a trať Ústí Teplice (Aussig-Teplitzer Eisenbahn - A.-T. E.). Díky Česko-saské paroplavební společnosti (Böhm.-Säschischen Dampfschiffahrtgesellschaft) se po Labi pro vývoz uhlí rozvinul silný lodní provoz. Všude, a zvláště na západě města, vznikaly nové továrny. Například v roce 1856 Rakouský spolek pro chemickou a hutní výrobu (Österreischen Vereines für chemische und metallurgische Produkcion). V údolí Klíšského potoka (Kleischbachtal) vznikla nová městská část. Rozvíjela se městská pouliční doprava, soukromá výstavba a obecně prospěšné investice. Novou výstavbou se změnila i jižní a východní část města a Krásné Březno (Schönpreisen). V roce 1873 byl postaven velký železniční most přes Labe, dále sklárna (1872) a rafinerie cukru (1882). V roce 1882 byla v Kramolech Novosedlicích (Kram- 7

8 mel - Obersedlitz) založena Schichtova továrna (Schicht-Werke). V letech bylo zřízeno velké labské překladiště Krásné Březno - Neštěmice. Vývoz uhlí byl provozován hlavně velkoobchodními firmami Ed. J. Weinmann a J. Petschek. Ústí před 300 lety. Vedle společenského života se rozvíjel i život duchovní. Zakládaly se nové základní, měšťanské, průmyslové, odborné a střední školy, vzdělávací, vědecké a sportovní spolky, pěvecká a hudební sdružení, městské divadlo, knihovna, muzeum, tělocvičná zařízení atd. Byl pěstován smysl pro vědu a umění, pro sport, vzdělání a mravnost. V roce 1893 byla ústeckým tělocvičným spolkem (Aussiger Tutnverein) vybudována tělocvična v Rybniční ulici (Teichgasse, nyní ul. Vaníčkova) a v letech 1848/49 byl Horským spolkem (Gebirgsverein) postaven horský hostinec na Ferdinandově výšině (Ferdinandshöhe, nyní Větruše). Pro vývoj města na začátku 20. století měl největší význam nákup Klíšského šafářského dvora s jeho rozlehlými pozemky. S městem byla spojena v roce 1898 obec Klíše (Kleische) a roku 8

9 1899 obec Krásné Březno (Schönpriesen). Vznikaly velké stavby, například na Nádražním náměstí budova Vídeňského bankovního spolku (Wiener Bankverein 1905), dále Česká spořitelna (Böhmische Sparkasse 1906), evangelický kostel sv. Pavla (1905), na Špitálském náměstí městské lázně (1908), městské divadlo (1909), státní průmyslová škola (1910), městská knihovna (1911), elektrárna (1900), plynárna (1912), slepecká škola (1913), mnohá zdravotní a pečovatelská zařízení atd. Za I. světové války stavební činnost téměř utichla. Ústí v roce Proti utěšenému rozmachu města stála ovšem i obrácená stránka. Část občanů se vyhýbala práci, duševně ochabovala a morálně zakrněla. Vycházel ostře najevo kontrast mezi chudobou a bohatstvím, mezi šetrností a marnivostí, mezi pracovitostí a leností, mezi snažením a povalečstvím. To vedlo k vnitřním svárům a k otravování sociálního a politického života. Důsledkem toho bylo hospodářské, kulturní a morální zhroucení. Obyvatelstvo bylo politickými stranami demoralizováno, bylo tlačeno do ostrých 9

10 protikladů a některé politické názory přivedly k nárokům podivné mocné síly. Větruše (Ferdinandshöhe) v roce Dne 28. října roku 1918 vypukl politický převrat, bylo rozvráceno císařství Rakousko-Uhersko a byla založena Č e s k o s l o v e n s k á r e p u b l i k a. Ještě před skončením mírových jednání bylo Ústí, tak jako všechna větší německá města v Bohemii, obsazena československým vojskem. Bohužel i v Ústí byly zaznamenány výtržnosti a plundrování. V důsledku změny politických poměrů byli brzy po převratu vtaženi ke spolupráci v obci nejen zástupci dělnictva, ale práva požadovali i obyvatelé mluvící česky. Vznikly české školy, jedna národní a měšťanská škola, reálné gymnázium, pokračovací škola živnostenského vzdělávání a rodinná škola. P O L O H A, R O Z L O H A A V Z H L E D M Ě S T A. Ústí leží na východní délky a severní šířky, 147 metrů nad mořem na linii břehu Labe při ústí řeky Bíliny. Ně- 10

11 které trigonometrické body: Dolní Tržní náměstí (Marktplatz - od r nám. pres. Beneše, nyní Mírové náměstí) 146,29 m, Nádražní náměstí 140,66 m, podlaha věže městského kostela 145,06 m, vodárna v Krásném Březně 205,79 m, Ferdinandova výšina (Větruše) 207,92 m, Mariánský vrch (Marienberg nivelační bod před bývalou kapličkou) 262,92 m, vrch Holoměř (Holomirsche) 291,59 m, vrch Brand (nyní Erbenova vyhlídka) 421,15 m. Ústí z Větruše v roce V roce 1922 se město rozkládalo na území 1524 ha 15 arů 51 m 2 a dělilo se na Ústí (Aussig) s 1041 ha 30 arů 35 m 2, Klíše (Kleische) s 262 ha 7 ary 48 m 2 a Krásné Březno (Schönpriesen) s 220 ha 77 ary 68 m 2. Při sčítání z února 1921 mělo 2340 domů (Ústí 1753, Klíše 252, Krásné Březno 335) a obyvatel. Území města hraničilo s obcemi Zálezly (Salesel), Vaňov (Wannow), Podlešín (Padloschin), Hostovice (Hottowies), Trmice (Türmitz), Střížovice (Strisowitz), Bukov (Pokau), Stříbrníky (Ziebernik), Dobětice (Dopitz), Žežice (Seesitz), Neštěmice (Nestomitz), Olšinky (Wolfschlinge) a Střekov (Schreckenstein I, II, III). 11

12 (Při překladu z německého originálu byly převzaty české názvy obcí z později vydaných turistických map. Přehled německých a českých názvů obcí v okolí Ústí je zařazen jako dodatek tohoto spisku na str. 265.) Ústí z jihu (1913). Obvod města zahrnoval stavební pozemky, vinohrady, zahrady, pole, louky, pastviny, ulice, náměstí, vodstvo a lada (úhor). Městská obec měla pozemky ve Varvařově (Arbesau), v Hostovicích (Hottovies), v Mírkově (Mörkau), v Novosedlicích (Obersedlitz), v Podlešíně (Padloschin), na Bukově (Pokau), v Božtěšicích (Postitz), v Chuderově (Kaudern), v Předlicích (Prödlitz), ve Chvalově (Qualen), v Žandově (Schande), na Střekově (Schreckenstein), v Sebuzínu (Sebusein), v Tlučni (Tlutzen), v Telnici (Tellnitz), v Nedvězí (Tillisch), ve Vaňově (Wannow) a na Stříbrníkách (Ziebernik). Kdo přijel do Ústí po železnici nebo parníkem, neměl na město hezký pohled. Černě zakouřená Mariánská skála (Marienberg), zadní strany domů ústeckých ulic, dlouhé tovární sklady, ani železniční násep, nebyla žádná krása. Cestující, který měl málo 12

13 času a využil na obchůzku k poznání Ústí pouze čas mezi dvěma vlaky, vedl procházku obvykle jen nedaleko Tržního náměstí (Marktplatz - nyní Mírové nám.) a sousedních ulic. Pohled z Větruše v roce Kdo chtěl mít o Ústí lepší obraz a neměl příležitost projít jednotlivé části města, musel pozorovat město a okolí z nějakého vyvýšeného místa. Do široka se rozkládající území, od Předlic (Prödlitz) po Neštěmice (Nestomitz), od Bukova (Pokau) do Vaňova (Wannow), se dalo úplně přehlédnout jen z málo míst. Nejlépe dosažitelná byla věž na Ferdinandově výšině. Odtamtud se nejlépe přehlédly všechny části města, údolí Labe a Bíliny, planina proti Teplicím i do široka se rozkládající okolní horský svět. Druhé místo k výhledu byl Mariánský vrch (Marienberg), z něhož pohled na západ zahrnoval staré a nové město, chemické továrny a nádražní zařízení a dále pláně až ke Krušným horám (Erzgebirge). Na východě byl přístav v Krásném Březně (Schönpriesen) a jeho okolí. 13

14 Kromě toho bylo vidět do údolí Labe od obce Vaňova (Wannow) až do Valtířova (Waltirsch). Dále bylo možno vydat se na Stříbrnickou silnici (Zieberniker Strasse), na Schaffnerův vrch (Schaffner Berg), na vrch Brand-Oheň (Erbenova vyhlídka), na výšinu na Skřivánčím poli (Lerchenfelder Höhe) a na nádhernou holoměřickou vyhlídku (Holomirsche). Zcela zvláštní pohled se v Ústí nabízel z druhé zatáčky horské cesty, vedoucí z Klíše (Kleische) do Střížovic (Strisovitz). Z nížiny Staré Klíše (Altkleische) plynulo velké množství domů, které se stísněně draly kolem Mariánského vrchu a Ferdinandovy výšiny a potom se široce rozvíjely po stráních na horských loukách a valech. Labe spojovalo místní části Střekova (Schreckenstein) se skvostným pozadím vrchu Ostrý (Wostrey), Labské hory (Elbeberge) a Velkobřezenské vrchy (Grosspriesner Berge), jako zelenou obrubu s Ústím do jednoho městského celku. Také tovární čtvrť byla z toho místa dobře přehledná. Ústecký přístav a Mariánská skála. Jihovýchodní pohled byl nabízen ze silnice ze Střekova Novosedlic do obce Nové Vsi (Neudörfel). Nejlepší stanoviště bylo v blízkosti pískovny nad posledním domem oné vesnice. Tento pohled na město (podobný byl také ze Sedlové hory - Sattelberg) byl proto tak pozoruhodný, protože na severozápadě ostře vystu- 14

15 pující horské hřebeny Krušných hor (Erzgebirge) vypadaly na horizontu jako mocná zeď před kterou se v podlouhlém tvaru táhly Střížovické vrchy (Strisowitzer Berge). Na Ovčáckém vrchu (Schäferberg) byla vidět vilová čtvrť, táhnoucí se z údolí Klíšského potoka (Kleischbachtal) a pozvolna stupající až k Všebořické výšině (Schöbritz Höhe). Vlevo se svažovaly Labské vrchy (Elbeberge), vpravo Sedlový vrch (Sattelberg) a hluboko dole mezi těmi dvěma místy ležely obce Novosedlice (Obersedlitz) a Kramoly (Krammel), labský most a město Ústí s novým sídlištěm v údolí Klíšského potoka. Pohled z Větruše v roce Mariánský vrch (Marienberg) nebyl jen západní a jižní příkrý a nepřístupný svah, ale i stráň k dobrému přehlédnutí Krásného Března (Schönpriesen). Pěkné pohledy na okolí města poskytovala také Jubilejní cesta (Jubiläumsweg), Klíšský vrch (Kleischer Berg), jižní místnost v druhém poschodí městské průmyslové školy, věž městského kostela, Anenský vrch (Annahöhe) v Krásném Březně, Wolfrumova ulice (Wolfrumstrasse), výhled od Mariánského pramene (Marianquelle) v Lumpeho parku (Lumpepark - ptačí rezervace) a mnohá jiná stanovišťě. 15

16 Labe v Ústí v roce B Y D L E N Í. O počtu domů v Ústí před zničením města v roce 1426, tak i po jeho znovupostavení chybí jakékoliv zprávy. Teprve od Taxatio domorum z roku 1471 se domy sčítaly a od roku 1479 i domy mimo město. Následující dvě století nezanechaly o rozšiřování a zastavění města (kromě odhadu úhrnu vybraných daní z roku 1576) žádné hodnověrné údaje. Teprve rok 1680, při hodnocení válečných poplatků z 9. února, přinesl skutečný seznam všech domů podléhajících zdanění. Z něj vycházely válečné poplatky (kontribuce) v letech 1755 a 1761 a umožnil přechod k zavedení nového číslování na podkladě topografických údajů. Dne 1. září 1783 byl uvedením dekretu o domovní dani zaveden základní popis všech zdaňovaných domů, v Ústí byl dokončen roku Následovalo další číslování, které bylo nařízeno konskripčním dekretem z roku 1804, v tomto městě vešel v platnost roku 1806 a zůstavil počet čísel popisných tehdejších trvalých domů. Mezera byla od r až do soupisu pozemků a budov (katastralizace) v roce Letní polohopis v Bohemii za rok 1830 byl přetištěn v pamětní knize města Ústí v roce 1839, s uvedením velkého počtu domů. Zřejmý pokles od 16

17 r oproti r se vysvětluje tím, že byly při výběru částek za pozemky v r některé budovy od daní osvobozeny a tedy nebyly zmíněny. Ve skutečnosti mohl být počet domů v roce 1789 větší, než v roce Bukov vilová čtvrť. Jaké důvody způsobily tak značný rozvoj mezi roky 1806 až 1839, nejsou známy. Avšak podle toho, že v těchto letech byly zahájeny stavby v blízkosti Labe a na předměstí Skřivánčí pole (Lerchenfeld), se dá vyvozovat, že čilý lodní provoz a snad také těžba uhlí na Lerchenfeld rozdmýchaly stavební ruch. (Zařízení na těžbu uhlí na Skřivánčím poli bylo budováno od r. 1760, kdy se zde uhlí těžit začalo). Počet domů rychle stoupl se zahájením železnice a s otevíráním továren. V roce 1876 byla dostavěna budova chlapecké školy na Novém tržišti (Neumarkt, později Školní náměstí - Schulplatz) a obdržela již číslo popisné V následujících desetiletích se stavební činnost rozvíjela především v průmyslových částech. Nejdůležitější tovární investice, chemička a Schichtova továrna ( Schichtwerke ), se budovaly léta a také cukrovar vyžadoval dlouhodobou rozšiřovací výstavbu. Dále se nové závody stavěly v městské čtvrti Krásné Březno a v západní části města to byla tovární čtvrť v okolí ukončení kolejí na rozřazovacím nádraží Ústecko-teplické dráhy (Aussig-Teplitzer Eisenbahn A.-T.E.). 17

18 Z důvodu průmyslového rozvoje byla velmi silná poptávka po bydlení, nabídka ale byla malá. Důvodem toho byly malé výnosy z nájemních domů, vysoké daně a vysoké pořizovací náklady. Ve vnitřním městě se prováděla nová výstavba a přestavby jen v omezeném množství. Nové obytné domy byly pořizovány hlavně pro městské úředníky v okolí ulice Velká hradební (Grossen Wallstrasse), v městské čtvrti Staré Skřivánčí pole (Alt-Lerchenfeld), ve vilové čtvrti a ve všech ulicích, ve kterých byla zavedena elektrická pouliční doprava. V době světové války výstavba úplně utichla a bytová nouze stoupala den ze dne. Byla zrušena svoboda stěhování. Usídlování v Ústí bylo nepovolováním ze strany městské rady svazováno. Státní bytový úřad byty konfiskoval a propůjčoval je. Majitelé bytů ztratili svá práva, zejména právo výpovědi. Tyto nepříznivé poměry zůstaly v platnosti i v poválečném čase. Bytová nouze se trochu zmenšila, když městská obec a Obecně prospěšné bytové družstvo (Gemeinnützige Wohnungsgenossenschaft) zahájily velkorysý podnik, kterému lze vděčit za 27 nových bytových staveb do konce roku 1922 a mělo následo- 18

19 vat dalších 41. Nové stavby byly možné jen se státní pomocí. Město pořídilo z vlastních prostředků sedm velkých domů, za dalších 15 domů převzal garance stát, takže z nájemného nepožadoval daňový výnos a za půjčky na tyto domy ručil. Obecně prospěšné stavební a bytové družstvo postavilo sedm třípodlažních bytových domů a plánovalo tři sídliště se 48 novostavbami, 31 v Ústí a 17 na Bukově (Pokau). Park na Ferdinandově výšině (Ferdinandshöhe) v roce Sídliště 1, pod Lesním sanatoriem na Westfálské ulici (Westphalenstrasse), s deseti dvojdomky, bylo dokončeno v roce K sídlišti 2, na té samé ulici, dále proti ulici Horská (Bergstrasse), příslušelo 21 objektů a také již bylo ve výstavbě. Město přenechalo pro všechna tato nová stavení stavební pozemky za velmi příznivých podmínek a stát zákonem pevně ustanovil účastnit s 80 % na stavebních nákladech. Město a družstvo se postaraly o 331 bytů a dalších 118 mělo být dokončeno v následujícím roce. Pro Ústí tím ale bytový problém ještě nebyl vyřešen. Definitivně 19

20 mohla být tato otázka řešena jen oživením soukromé stavební činnosti, které ale stálo v cestě příliš mnoho překážek. Přehled počtu domů v městě Ústí: V roce 1471: 200 domů v roce 1839: 402 domů 1479: : : : : : : : : : : : : : : : : : 2340 Přehled o počtu obyvatel: roce 1800: obyvatel 1830: : : : : : : : : : : : : U L I C E, N Á M Ě S T Í A P A R K Y. Názvy v závorkách jsou ze seznamu Nové názvosloví Velkého Ústí nad Labem z

21 Ulice v Ú s t í : A d a l b e r t i g a s s e - podle kostela sv. Adalberta (ulice Vojtěšská), A l t l e n c h e r f e l d e r H a u p t s t r a s s e - hlavní ulice, která vedla do městské části Staré Skřivánčí pole (ul. Stará), A n t o n i g a s s e - podle starosty Antona Röslera, 1880 (ulice U České besedy), A p f e l s t r a s s e - podle městského radního Emila Apfla, 1903 (ul. U jeslí), A r l t s t r a s s e - podle proslulého profesora očního lékařství Ferdinanda rytíře von Arlta, 1887 (ul. U nemocnice), A s y l g a s s e - podle nadačního domu pro staré, práce neschopné dělníky z chemičky, zřízeného von Max Schaffnerem (ul. U asylu), A u s t r a s s e - byla pojmenovaná podle tamních niv (ul. Na nivách), A u e r s p e r g g a s s e - podle ministerského předsedy hraběte Carlose Auersperga, 1890 (ul. Horova), A u s s i g T e p l i t z e r B a h n h o f - podle ústeckého Teplického nádraží, Ulice Winstona Churchila (Bismarkstrasse) v roce

22 B a c h g a s s e - vedla podél odbočky městského potoka (Potoční ulice), B a h n h o f s t r a s s e - vedla z Hrnčířské ulice - Töpfergasse k nádraží (Nádražní ul.), B a n d g a s s e - podle bývalé továrny na hedvábné stužky (ulice Stužková), B a u m g a r t e n s t r a s s e nazvaná podle tamní nivy (Rooseweltova třída), B e r g m a n n s t r a s s e - podle tam podniknutého pokusu, dolovat uhlí (Hornická ul.), B e u t e l s t r a s s e - podle městského radního Dr. Emanuela Beutela, 1903 (ul. Berní), B i e l a g a s s e - ulice vedoucí k říčce Bílina (Bílinská ul.), B i e l z i p f e l ulice, která vedla z východu podél dráhy k Bílině (Bílinský cíp), B i l l r o t h s t r a s s e - podle věhlasného profesora ústního lékařství Dr. Theodora Billrotha, 1884 (Pasteurova ul.), B r ä u h a u s g a s s e - podle starého pivovaru založeného roku 1766 a zrušeného v roce 1894 (ul. K pivovaru), Roh Bismarkovy a Bukovské v roce

23 B r e i t e G a s s e - vedla šířkou města k ulici Dlouhé (ul. Úzká), B u r g s t a d t l - podle bývalého hradu (Hradiště), C h o t e k g a s s e - podle hraběte Otto Chotka, 1889, dřívějšího presidenta Spolku pro chemickou a hutní výrobu (ul. U chemičky), C o u d e n h o v e s t r a s s e - podle místodržícího, hraběte Karl Coudenhove (Junácká cesta), D a m m s t r a s s e - vedla po náspu státní železnice (ulice Na náspu), D o r a n t h s t r a s s e - podle městského lékaře Dr. Josefa Dorantha, 1886 (ul. K Národnímu domu), D r e s d n e r s t r a s s e - dříve Bukovská ul. - Pokauerstrasse, bývalá Říšská silnice do Dresden (Drážďanská ul.), D u l z e - název pochází ze starých nákresů města a může se odvozovat z dolice=tal údolí (Důlce), I n d e n E l b e b e r g e n - ulice V Labských horách (ulice Mařákova), Masarykova ulice (Pokauer Strasse) v roce

24 E l b e s t r a s s e - vedla podél Labe, nad Labským mostem Pražská třída), F a b r i c k s t r a s s e - vedla tovární čtvrtí (Tovární ul.), F e l d g a s s e - Polní ulice, F e r d i n a n d s h ö h e - Ferdinandova výšina (Na Větruš), F l u r e n s t r a s s e - část ulice vedla v městské čtvrti Klíše (ulice Na nivách), F ü n f h a u s - podle domů dílen Ústecko-teplické dráhy (Pětidomí), G a b e l s b e r g e r s t r a s s e - podle vynálezce stenografie, Franze X. Gabelsbergera, 1849 (Šaldova ul.), G a r t e n g a s s e - byla pojmenována v roce 1785, když patřila k Dominikánskému klášteru (ul. Pavla Stránského), G e r b e r g a s s e - podle tam provozované koželužny (ulice V jirchářích), G e r i c h t s s t e i g - byla to cesta na popraviště, k šibenici, která stála od roku 1574 na kopci za střelnicí (Popravní cesta), Teplická ulice (Teplitzerstrasse) v roce

25 G i n t l s t r a s s e podle pražského profesora chemie Dr. Wilhelma rytíře von Gintla, 1908 (Kekulova ul.), G o e t h e s t r a s s e - (Rembrandtova), podle německého knížete básníků W. von Goethe, 1832 (Rembrandtova ul.), G r ü n e G a s s e - dříve se jmenovala Robotnická Fronengasse, vedla k věznici (ul. Zelená), G ü t e r b a h n h o f f s t r a s s e - Ulice u nákladového nádraží, G u t e n b e r g s t r a s s e - podle vynálezce knihtisku Johanese Gutenberga, 1468 (ul. U kolejí), H a f e n s t r a s s e - Přístavní ulice. H a m b u r g e r s t r a s s e - podle obchodního města Hamburg (ul. U cukrovaru), H a s n e r s t r a s s e - podle ministra školství Leopolda rytíře von Hasnera, 1891 (ul. Bratislavská), H e l m h o l z s t r a s s e - podle přírodozpytce Hermanna von Helmholze, 1894 (Mendělejevova ul.), H e r r e n g a s s e - připomínka bývalého Panského rybníka (ulice Panská), Teplická ulice (Teplitzer Strasse) v roce

26 H ö h n e l s t r a s s e - podle městského radního Franze Höhnela, 1889 (ul. V mokřinách), H u m b o l d t s h ö h e - Humboldtova výšina (Solní stezka), H u m b o l d s s t r a s s e - podle přírodozpytce Alexandra von Humboldta, 1859 (Čajkovského ul.), J ä g e r g a s s e Myslivecká ulice, J o h a n n e s g a s s e - podle továrníka Johanna Maresche, 1914 (ul. U trati), J o s e f g a s s e - Josefská ulice, K ö r n e r s t r a s s e - podle básníka Theodora Körnera, K a n n e b e r g e r s t r a s s e - podle starosty Josefa Kannebergera, 1888 (ul. Prostřední), K a p e l l e n s t r a s s e - podle tam se nacházející kaple (ulice Ke kapličce), K a r l s g a s s e - podle továrníka a poslance Karla Wolfruma, 1888 (ul. Brněnská), Děčínská ulice na Střekově. 26

27 K e l l e r m a n n s t r a s s e - podle starosty Raymunda Kellermanna, 1859, který tam měl pozemek (ulice Emy Destinové), K i p p e l t s t r a s s e - k připomenutí na tam stávající chudobinec, zvaný Kippeltova nadace. Primátor Adam Kippelt von Brunnenstein věnoval roku 1644 špitálu na horní Klíšské cestě pozemek (Koněvova třída), K i r c h e n g a s s e - vedla z Tržního náměstí k městskému kostelu (ul. Fabiána Pulíře), K l e i n e G a s s e ulice Malá, K l e i s c h e r s t r a s s e - Klíšská ulice (Leninova třída), K l o s t e r g a s s e - Klášterní ulice, K r o i t s c h s t r a s s e - podle okresního předsedy Hermanna Kroitsche, 1889 (ul. Arnošta Dvořáka), K u d l i c h s t r a s s e - podle poslance Dr. Hanse Kudlicha, 1917 (Stroupežnického ul.), K u n s t s t r a s s e - Umělecká ulice, dříve Poštovní ul. Poststrasse do Boštěšic, Strážek atd. (Bělehradská ul.), Labská ulice s Větruší. 27

28 A m L a d e n ulice Na Ladech, L a g e r h a u s s t r a s s e - podle budovy zemědělského skladu (ul. U skladu), L a n d u n g s w e g - Přístavní cesta, L a n g e G a s s e - průtah starým městem nadél (ul. Dlouhá), L a u r e n z i w e g - vedla do Vavřineckého kostela na úpatí Klíšských vrchů (Březinova stezka), L i e b i g s t r a s s e - podle chemika Julia svobodného pána von Liebik, 1873 (ul. U vlečky), L i n d e n s t r a s s e - podle bývalé lipové aleje (ul. Lipová), L ö s c h n e r s t r a s s e - podle profesora Dr. med. Josefa barona von Löschner, 1888 (Thomayerova ul.), M a r g a r e t h e n s t r a s s e - podle Anny Margarety Dörfel, dobroditelky, která roku 1786 darovala svůj majetek nemocnici St. Materni (ul. Prokopa Diviše), M a g d e b u r g e r S t r a s s e - před rokem 1920 Elisabetina ul. - Elisabethstrasse (ul. Křižíkova), M a r i e n g a s s e - vedla na Mariánskou skálu (Dobětická silnice), Trmice Jahnova ulice. 28

29 M a r k t g a s s e - dříve se jmenovala Barvířská ulice Färbergasse, podle v blízkosti usazených barvíren (ul. Trhová), M a t e r n i g a s s e - podle bývalého kostela St. Materni (Maternova ul.), M e n g s g a s s e - podle v Ústí v roce 1728 narozeného malíře Antona Rafaela Mengse (ul. Vítězslava Nováka), M ü n z e r s t r a s s e - podle Münzerovy údolní nivy (Fibichova ulice), N e u g a s s e - byla znovu založena roku 1851, pro umožnění spojení ulice Dlouhé s ulicí Velkou hradební (Ul. K radnici), N e u l e r c h e n f e l d e r H a u p t s t r a s s e - Hlavní ulice na Nové Skřivánčí pole (Červený vrch), N o n n e n g a s s e - dříve se jmenovala Nünne- a Nungasse, prý podle jednoho domu, který patřil představené Teplického ženského kláštera (ul. U jeptišky), Teplická ulice a c.k. pošta. 29

30 N o r d w e s t b a h n s t r a s s e - vedla k zastávce severozápadní dráhy, založené v roce 1874 (ul. U zastávky), O h n s o r g s t r a s s e - podle starosty Dr. Franze Ohnsorga (Churchilova třída), O s t e r s t r a s s e - podle bývalého předměstí Oster, roku 1350 Osterau (ul. Na ostrově), P a r k s t r a s s e - podle Městského parku (ul. Sadová), M ü h l g a s s e - podle pronajatého mlýna, který vyhořel v roce 1891 (ul. U splavu), P e t e r k a i - podle zakladatele vývozu uhlí po Labi, majitele dolů Juliuse Petera, 1909 (ul. Na zatáčce), Q u e r g a s s e - Příčná ulice (ul. Dostojevského), R a t h a u s g a s s e - Radniční ulice, R e s s e l s t r a s s e - Resselova ulice, také v městské části Klíše, R ö s l e r s t r a s s e - podle starosty Antona Röslera, 1880 (ulice Zolova), S a l z g a s s e - podle skladiště soli, později celní úřad (ulice Na solnici), Bismarkova ulice a Červený kostel. 30

31 S a n d g a s s e - vedla k Pískovému vrchu - Sandhöhe (ulice U pískovny), S a n d h ö h e H a u p t s t r a s s e - hlavní ulice na Pískový vrch (Králova výšina), Klíše (Kleische). S c h m e y k a l s t r a s s e - podle vůdce Němců v Bohemii Dr. Franze Schmeykala, 1894 (ul. Pařížská), S c h ö n p r i e s e n e r S t r a s s e - Krásnobřezenská ulice (Montgomeryho třída), S c h ü t z e n s t r a s s e - Střelecká ulice vedla ke střelnici, založené v roce 1800, 31

32 S o l v a y s t r a s s e - Solvayova ulice, podle vynálezce amoniako-sodného procesu Ernsta Solvaye, S t a a t s b a h n h o f - Nádraží státní dráhy, S t e i l g a s s e - Příkrá ulice, S t r o h s c h n e i d e r g a s s e - podle starosty Antona Strohschneidera, 1883 (ul. Zelinářská), T a l g a s s e - Údolní ulice, T e i c h g a s s e - Rybniční ulice, připomínka na Panský rybník (ulice Vaníčkova), T e p l i t z e r S t r a s s e - Teplická ulice (Revoluční třída), T i l l e m a n n - podle jména nivy majitele Tilmana Schirse (ulice Vojanova), Rodinný dům na Klíši. T ö p f e r g a s s e - Hrnčířská ulice, připomíná zde původně usazené hrnčíře, T ü r m i t z e r S t r a s s e - Trmická ulice (ul. Poděbradova), S c h ä f e r b e g s t r a s s e - ulice na Ovčácký vrch, podle stejnojmenného vrchu (ul. Okružní), S c h a f f n e r s t r a s s e - podle generálního ředitele chemičky Dr. Maxe Schaffnera, 1905 (ul. Průmyslová), 32

33 S c h e u e r s t r a s s e - Stodolní ulice, podle tam dříve stojících stodol, S c h l u c h t g a s s e - Roklová ulice, S c h l ü s s e l g a s s e - dříve se jmenovala Glitschgassel Klouzavá ulice, prý byla kvůli často vystouplé vodě z blízkého městského potoka klouzavá, název se změnil na Klitschgasse a potom přeskočil na slovanské Klíčová (ulice Zámečnická), G r o s s e W a l l s t r a s s e ulice Velká hradební, podle bývalých městských hradeb, K l e i n e W a l l s t r a s s e ulice Malá hradební, dříve se jmenovala Tuchrahmen, podle soukeníků, kteří na zdejším náměstí vypínali sukno do rámů, W e i s s t r a s s e - podle městského lékaře Dr. W. Weise, 1917 (ul. Londýnská), Chlumecká ulice na Bukově. W ö l f e l s t r a s s e - podle ředitele chemičky Alexandra v. Wölfela, 1899 (ul. Teslova), W o l f r u m s t r a s s e - podle továrníka a poslance Carl Wolfruma, 1888 (ul. Na schodech), Z i e b e r n i k e r S t r a s s e - Stříbrnická ulice (ul. Elišky Krásnohorské), Z i e g e l s t r a s s e - podle blízké cihelny (ul. V cihelně). 33

34 Ulice v městské části K l í š e : A l t k l e i s c h e - Stará Klíše, A n z e n g r u b e r s t r a s s e - podle básníka Ludwiga Anzengrubera, 1889 (ul. Brožíkova), B e e t h o v e n s t r a s s e podle hudebního skladatele L. van Beethovena, 1827, F l u r e n s t r a s s e ulice Na nivách, A m F r i e d h o f ulice Ke hřbitovu, G r i l l p a r z e r s t r a s s e - podle básníka Franze Grillparzera, 1872 (ul. Blahoslavova), A m J u b i l ä u m s w e g - Na jubilejní cestě, Pohled na Větruši od říčky Bíliny. K l e i s c h b a c h t a l - Údolí Klíšského potoka, K ö g l e r s t r a s s e - podle starosty Adolfa Köglera, 1895 (Ulice práce), K u l m e r s t r a s s e - Chlumecká ulice vedla přes Chlumec (Kulm) a bojiště z roku 1813, M o z a r t s t r a s s e - Mozartova ulice, podle hudebního skladatele Wolfganga A. Mozarta, 34

35 N i b e l u n g e n s t r a s s e - podle rodu Nibelungů z germánské pověsti (ul. K. F. Svobody), P a y e r s t r a s s e - podle cestovatele na severní pól Jul. von Payera, 1915 (ul. Textilní), R e s s e l s t r a s s e - podle vynálezce lodního šroubu Josefa Ressela, 1857, S c h i l l e r s t r a s s e - podle knížete básníků Friedricha von Schillera, 1805 (ul. České mládeže), S c h w e n k e n s t r a s s e - podle jména nivy Am Schwenken (ul. Jateční), S t i f t e r s t r a s s e - podle básníka Adalberta Stiftera, 1868 (ulice Bozděchova), T o n g r u b e n s t r a s s e - Ulice k Hliništi, podle názvu nivy, U h l a n d s t r a s s e - podle básníka Ludwiga Uhlanda, 1862 (ulice Balbínova), W a g n e r s t r a s s e - podle městského radního F. A. Wagnera, 1891 (ul. U lanovky), W e s t p h a l e n s t r a s s e - podle bývalého nájemce Klíšského šafářského statku hraběte Friedr. von Westphalen (ulice Kalininova). Pohled na Větruši z Ostrova. 35

36 Kellerstrasse v Krásném Březně. Ulice v městské části K r á s n é B ř e z n o : A n n a s t r a s s e - podle manželky nájemníka panství paní Anny Russové (ul. Karolíny Světlé), A u s s i g e r S t r a s s e - Ústecká ulice (Titova třída), B ä c k e r s t r a s s e - Pekařská ulice, před rokem 1920 Rudolfova ulice - Rudolffstrasse, B a h n s t r a s s e - Drážní ulice, B e r g g a s s e - Horská ulice (ul. K Mlýništi), E c k e l m a n n s t r a s s e - podle továrníka Gebrüdera Eckelmanna (ul. Družstevní), F r i e d h o f s t r a s s e - Hřbitovní ulice, A m G r a b e n - Na Příkopech (Příkopy), H a n s a s t r a s s e - podle Hansa, staré německé slovo, původně Schar (houf), znamenalo sdružení několika osob ke společnému účelu, ve 14. a 15. století spolek obchodníků z velkých německých obchodních měst, H ö l z e l s t r a s s e - podle zakladatele Krásnobřezenské národní školy Johana Wenzela Hölzela, ředitele Březenského panství, 1825 (ul. Krátká), K e l l e r s t r a s s e - Sklepní ulice, podle bývalých vinných sklepů, 36

37 Škola v Krásném Březně. L u d w i g s t r a s s e - podle bývalého držitele panství Ludwiga Cavriani, 1751 (ul. Janáčkova), N e s t o m i t z e r S t r a s s e - Neštěmická ulice, před rokem 1920 Albrechtstrasse - Albrechtova ulice (ul. Nový svět), P l e n e r s t r a s s e - podle říšského poslance barona Ernsta von Plenera (ul. Bezejmenná), R o s e n g a s s e - ulice Růžová, R u s s s t r a s s e - podle bývalého nájemce Krásnobřezenského panství Dr. J. A. Russe (ul. U pivovarské zahrady), S c h i f f e r s t r a s s e - Plavecká ulice, před rokem 1920 Ferdinandova ulice - Ferdinandstrasse, S c h l e s i n g e r s t r a s s e - podle dějězpytce Ludwiga Schlesingera, 1899 (ul. Blodkova), S c h l o s s s t r a s e - Zámecká ulice (ul. Husova), S c h u l s t r a s s e - Školní ulice (ul. Čelakovského), S c h w a d e n e r S t r a s s e - Svádovská ulice, před rokem 1920 Giselastrasse, T e t s c h n e r S t r a s s e - Děčínská ulice (ul. Podmokelská), Ü b e r f u h r s t r a s s e - Přívoznická ulice, před rokem 1920 Habs-burgerstrasse - Habsburská ulice (ul. Matiční), U f e r s t r a s s e - Pobřežní ulice (ul. Na břehu), 37

38 Krásnobřezenský zámek v roce U m s c h l a g s t r a s s e - Překladištní ulice, před rokem 1920 Maria-Theresiastrasse - Ulice Marie Terezie (ul. Postranní), W a s s e r g a s s e - Vodní cesta (ul. U studánky), W e i n g a r t e n s t r a s s e - Vinohradní ulice (ul. Vinařská). W i l h e l m W o l f r u m s t r a s s e - podle továrníka Wilhelma Wolfruma, 1895 (ul. Hasičská). N á m ě s t í a p a r k y. T r ž n í n á m ě s t í (Marktplatz - od r Nám. pres. Bene-še, dnes Mírové nám.) mělo v roce 1922 tvar nepravidelného obdélníku o délce 200 m a šířce 50 m. Plocha činila 1 ha 25 arů a 41 m 2. Vedlo z něj deset ulic do všech světových stran. V jeho spodní části nechal vztyčit v roce 1708 občan Anton Kuhn sloup sv. Antonína (Antonius-Säule). Na Tržním náměstí se konaly týdenní a výroční trhy. V podvečer a v neděli dopoledne bylo hojně využíváno k procházkám. Domy na Tržním náměstí mají zajímavou minulost, kterou popsal Dr. A. Marian v roce 1903 v knize Alt-Aussig ( Staré Ústí ) a v roce 1939 Dr. F. J. Umlauft v knížce Platz der SA ( Náměstí SA ). 38

39 V dobách zakládání města za Přemyslovců (Ottokar I , Wenzel I , Przemysl Ottokar II ), bylo místo konání trhů již v roce 1218 obehnáno zdí a vzniklo náměstí, jehož západní stranu tvořila cesta, vedoucí z Drážďan ve směru dnešní Bělehradské ulice (dříve Kunststrasse). Breite Gasse (Široká ulice) a Bielagasse (Bílinská ulice) vedla směrem přes řeku Bílinu na Oster (Ostrov), odkud začínala cesta přes Otovice (Hottowies) do Prahy. V roce 1803 byla vybudována silnice přes Velemín (Wellemin), Teplice (Teplitz) a Petrovice (Peterswald), spojující Bohemii (Böhmen) se Saskem (Sachsen). Na křižovatce těchto tří cest bylo založeno Tržní náměstí (Marktplatz). Tržní náměstí (Marktplatz) v roce N á m ě s t í m U n á d r a ž í (Bahnhofsplatz), před přijímací budovou městského nádraží, procházela linka elektrické dráhy Ústí Neštěmice. Nápadná zde byla budova Bankovního spolku, postavená v roce 1906 na místě kamenného mlýna, nazývaného Schlögelmühle (Schlögelův mlýn). Býval to nejstarší ústecký mlýn uvnitř hradeb a byl poháněn vodní silou městského poto- 39

40 ka. Potok protékal městskými hradbami a ústil do Labe pod domem bývalé Paroplavební společnosti, před níž se rozkládalo přístaviště, kde přistávaly parníky do Litoměřic a do Drážďan. Západní strana Tržního náměstí okolo roku K o s t e l n í n á m ě s t í (Kirchenplatz) se nachází jižně od Tržního náměstí. Stojí na něm městský kostel Nanebevzetí Panny Marie (Maria Himmelfahrt). V dřívějších stoletích byl pohřebním místem ústeckých měšťanů. Na jeho jižní straně stála stará škola a modlitebna či útulek intra moenia. Ve stejné linii budovy děkanství stál rektorát a zvonice, která byla v roce 1829 kvůli stavební sešlosti stržena. Vedle se nacházela veřejná studna, užívaná ještě v roce Za děkanstvím a rektorstvím byla zahrada dominikánského kláštera. Stará škola a modlitebna byly odstraněny v roce Byl zde také chudobinec nadace Anny Margarete Dörfel. Z po-zději zbouraného starého špitálu byly přeneseny sochy, znaky a nápisy do nového chudobince v Margaretině ulici (Margaretenstrasse). První úprava Kostelního náměstí spadá do roku

41 Osázení stromy a keři bylo později opět odstraněno a náměstí kolem kostela bylo vydlážděno. Plán Tržního náměstí (Marktplatz) nakreslil malíř Lehmann. N á m ě s t í s v. M a t e r n a (Materniplatz - od r Lidické nám.), 35 arů 61 m 2, se kdysi nalézala církevní místa, špitál a hřbitov Sankt Materni. Později uvnitř tohoto náměstí, plného vkusných zahradních instalací, stála socha myslivce a vodotrysky pojmenované Krásný, Městský a Labský. Náměstí rámovaly krásné stavby Městského divadla, České spořitelny, Městské knihovny a zotavovny (Ressource). 41