Memoriál Honzy Lamicha: cyklistický závod pro studenty Katedry tělesné výchovy a sportu Univerzity Hradec Králové

Transkript

1 Univerzita Hradec Králové Pedagogická fakulta Katedra tělesné výchovy a sportu Memoriál Honzy Lamicha: cyklistický závod pro studenty Katedry tělesné výchovy a sportu Univerzity Hradec Králové Bakalářská práce Autor: Studijní program: Studijní obor: Vedoucí práce: Filip Švestka B1801 Informatika PřF P-BIN, P-TVB Mgr. Brigita Stloukalová, Ph.D. Hradec Králové 2015

2

3 Prohlášení Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci vypracoval samostatně a že jsem v seznamu použité literatury uvedl všechny prameny, z kterých jsem vycházel. V Hradci Králové dne Filip Švestka

4 Poděkování Rád bych poděkoval mé vedoucí bakalářské práce Brigitě Stloukalové za poskytnutí odborných rad, věcné připomínky, ochotu a vstřícný přístup během zpracování této práce. Mé poděkování patří také Lukášovi Thunovi za ochotné jednání, spolupráci a poskytnutí informací. Velké poděkování náleží celé mé rodině za podporu, trpělivost a povzbuzování po celou dobu mého studia.

5 Anotace ŠVESTKA, Filip. Memoriál Honzy Lamicha: cyklistický závod pro studenty Katedry tělesné výchovy a sportu Univerzity Hradec Králové. Hradec Králové: Pedagogická fakulta Univerzity Hradec Králové, s. Bakalářská práce. Cílem práce je vysvětlit, za jakých okolností vznikl cyklistický závod Memoriál Jana Lamicha, seznamuje s jeho hlavním posláním, tradicí a historií. Závod každoročně pořádal bývalý student Lukáš Thun pod záštitou Katedry tělesné výchovy a sportu na Univerzitě v Hradci Králové za podpory přátel zesnulého Jana Lamicha. V práci jsou uvedena určitá fakta a údaje, zpracovávané od roku 2002, kdy se konal nultý ročník. Práce rovněž představuje život zesnulého nadějného sportovce, vysokoškolského studenta Univerzity Hradec Králové a především cyklisty Jana Lamicha, který studoval na Katedře tělesné výchovy a sportu obor Učitelství pro střední školy - biologie a Učitelství pro střední školy - tělesná výchova. Klíčová slova: cyklistika, cykloturistický kurz, časovka do vrchu, Jan Lamich

6 Annotation ŠVESTKA, Filip. Honza Lamich s Memorial: Cycling Race for Students of Department of Physical Education and Sport, University Hradec Králové. Hradec Králové: Faculty of Education, University of Hradec Králové, s. Bachelor degree thesis. Abstract The objective of the thesis is to examine the circumstances which encompass establishing of the Jan Lamich Memorial Race. It also describes its main aims, traditions and the history. The race was being held annually by a former student Lukáš Thun and Jan Lamich s friends under the auspice of the Department of physical education and sports at the University in Hradec Králové. In the thesis there are utilized certain facts and data originating from the inaugural edition of the race in 2002 onwards. The study also introduces the life of the late promising athlete, student of the University in Hradec Králové and above all cyclist Jan Lamich, who had been studying Pedagogy for high schools with the specialisation on biology at the Department of physical education and sports. Key words: Cycling, biking course, hilly individual time trial, Jan Lamich

7 Obsah Úvod Cíl a úkoly Rozbor pramenů Jan Lamich Setkání se sestřenicí Jana Lamicha Kateřinou Jiranovou Setkání s maminkou Jana Lamicha Cyklistický kurz Průběh kurzu: modelový program den po dni Výstroj Výzbroj Technika jízdy Memoriál Honzy Lamicha Trasa závodu Memoriálu Honzy Lamicha Pořadatelé Memoriálu Honzy Lamicha Rozhovor s Lukášem Thunem Rozhovor s Petrem Pluhařem Rozhovor s Tomášem Roztočilem Účastníci závodu Memoriálu Honzy Lamicha Kvantitativní aspekty závodu Memoriálu Honzy Lamicha Historie závodu Nultý ročník I. ročník II. ročník III. ročník... 31

8 IV. ročník V. ročník VI. ročník VII. ročník VIII. ročník IX. ročník X. ročník XI. ročník Neuskutečněný XII. ročník v roce Pokračování Memoriálu Honzy Lamicha Management závodu Závěr Zdroje Přílohy... 46

9 Úvod Vzpomínka, to pouhé nám zůstane po odchodu našich přátel z tohoto světa. Ve sportu se na vzpomínku kolegů sportovců z branže pořádá memoriál, při kterém se společně rozpomene na kolegu či kamaráda a ještě se často na jeho počest propotí trikot. Na památku Jana Lamicha, vysokoškolského studenta Univerzity Hradec Králové a českého reprezentanta v silniční cyklistice, se začal každoročně pořádat Memoriál Jana Lamicha. Tato spontánní akce, jak jí sami organizátoři nazývají, vznikla díky přátelům Jana Lamicha Lukáše Thuna a Petra Pluhaře. Oba byli Honzovi spolužáci a kolegové z cyklistického klubu v Pardubicích, když jej nenadálý odchod přítele z tohoto světa zaskočil. Založení memoriálu pro ně bylo nutností. Oba se tak, pod hlavičkou Katedry tělesné výchovy a sportu na Univerzitě v Hradci Králové, od roku 2002 snažili nedostižně se svými kolegy pedagogy, kamarády a studenty překonat rekord trati Memoriálu Jana Lamicha, který drží samotný Honza Lamich. Slovo dalo slovo a tato vzpomínková akce se bezprostředně po tragické události zapsala do paměti několika set studentů, přátel a pedagogů, jež v rámci cyklistického kurzu uctili Honzovu památku. Konání akce neodradilo předpovídané špatné počasí ani neúnosná vedra, kterým některé ročníky trpěly. Vždy se plný počet účastníku pyšně postavil na start horské časovky v obci Suhrovice a vydal se na trať dlouhou necelé tři kilometry, kde byl za obci Čížovka na horizontu kopce umístěn cíl. Pořádání Memoriálu Honzy Lamicha vydrželo dlouhých jedenáct let. Za tento jedenácti dílný řetězec zaznamenal memoriál 422 různých výkonů. Z toho počtu účastníku uctilo Honzovu památku 277 mužů a 145 žen. Po jedenácti letech ale nastal nečekaný zvrat v organizačních záležitostech závodu. Memoriál Honzy Lamicha tak v symbolu dvou jedniček dospěl do svého konce. Osobně jsem svojí účast na Memoriálu Honzy Lamicha stvrdil v roce 2011, když jsem skončil na druhém místě s časem 5:56,6. Můj celkový čas byl o padesát sekund pomalejší než čas Jana Lamicha. Po závodě ale i po letech ve mně však zůstaly neutuchající myšlenky. Kdo to byl Jan Lamich a proč se jezdí jeho memoriál? Znal jsem pouze jeho jméno a obličej, který byl tapetou na diplomu. 1

10 K cyklistice jsem tíhnul už od mala. Zhruba od deseti let jsem byl členem SCM v Lanškrouně a cyklistice jsem se věnoval aktivně až do 20 let. Téma Kdo to byl Jan Lamich a proč se jezdí jeho Memoriál? bylo při mém studiu na Univerzitě v Hradci Králové stále přitažlivější. Proto jsem se rozhodl vypracovat závěrečnou práci, která seznamuje se samotným Janem Lamichem a jeho memoriálem, kterého se jedenáct let v řadě studenti Katedry tělesné výchovy a sportu účastnili. 2

11 2. Cíl a úkoly Cílem této práce je popsat průběh a historii závodu, který se konal v rámci předmětu Sport a pobyt v přírodě cyklo pro studenty tělesné výchovy na Univerzitě Hradec Králové k příležitosti uctění památky studenta a cyklisty Jana Lamicha. Úkoly: 1. Seznámit se s cíli a organizací výukového kurzu Sport a pobyt v přírodě cyklo. 2. Seznámit se s managementem Memoriálu Honzy Lamicha 3. Získat a zpracovat dostupná data k závodu Memoriál Honzy Lamicha. 3

12 3. Rozbor pramenů Převážná část obsahu bakalářské práce vychází ze soukromých archívů pořadatele Memoriálu Honzy Lamicha, Lukáše Thuna, které mi ochotně poskytnul spolu s výsledky jednotlivých ročníků. Lukáš Thun každý ročník závodu zaznamenával, včetně fotogalerií. Kompletní Lukášovy výpisky, fotogalerie a výsledky ze všech předešlých ročníků jsou součástí přílohy. S Lukášem jsem osobně hovořil. Kromě důležitých informací o Memoriálu Honzy Lamicha mi sdělil informace o samotném Janu Lamichovi, jak ho sám znal, jelikož s ním strávil několik let při studiu sportovního gymnázia v Pardubicích. Stejně tak mi odpověděl na několik otázek ohledně historie závodu, jeho vztahu k závodu a Janu Lamichovi pořadatel a kamarád Petr Pluhař. Avšak pro bližší seznámení se životem Jana Lamicha jsem požádal o rozhovor maminku Jana, Soňu Lamichovou, které mi vyšla vstříc a poskytla mi veškeré potřebné informace k vypracování práce. Odpovědi na dosud nezodpovězené otázky jsem našel u sestřenice Honzy a bývalé studentky Univerzity Hradec Králové, Kateřiny Jiranové- Lamichové. Zajímavosti ohledně Memoriálu Honzy Lamicha a vztahu s Janem mi sdělil pedagog a pořadatel ze strany Katedry tělesné výchovy a sportu na Univerzitě v Hradci Králové Tomáš Roztočil. Za důležitý poznatek považuji rozhovor s pořadatelem a pedagogem Katedry tělesné výchovy a sportu na Univerzitě v Hradci Králové Pavlem Šmídem. Práce také cituje jednu monografii. Z knihy Kolo pro děti i jejich rodiče od autora Jiřího Šafránka, jsem použil doporučené rady ohledně techniky jízdy na jízdním kole a informace ohledně použité výstroje a výzbroje na cyklistický kurz. 4

13 4. Jan Lamich Příběh se začal odehrávat 12. února roku 1982 v Hradci Králové, v den narození Jana Lamicha. Kateřina a Lubomír Lamichovi přivedli na svět chlapce, který vyrůstal na Slezském předměstí v Hradci Králové v bytě na třídě SNP, kde později začal navštěvovat mateřskou i základní školu. Již od mládí se Jan věnoval více než ostatní vrstevníci sportovním aktivitám. Jeho kladný vztah ke sportu měl svůj původ u rodičů, protože tatínek byl všestranný sportovec a zkušený vodák. Vodáctví zlákalo i samotného Honzu, který také brzy začal sjíždět koryta řek a o letních prázdninách se účastnil i vodáckých táborů. Tragická událost 25. dubna 1992 navždy změnila život malého Honzy, kterému tehdy ještě nebylo ani deset let. V rozbouřené řece Kamenici v okrese Děčín ztratil vládu nad lodí Honzův tatínek Lubomír a utopil se. Honza nicméně dle slov maminky Kateřiny zvládal těžké období perfektně a to tak, že se snažil převzít roli tatínka. Tato smutná událost se však negativně promítla do studijních výsledků Honzy. Na základní škole patřil spíše k nevýrazným žákům, chtěl však v něčem vynikat, a tak začal s během. Přesněji začal aktivně běhat dlouhé tratě a to z pragmatického důvodu: ostatní spolužáci a kamarádi na základní škole neměli běh v oblibě. V této disciplíně se tak mohl lépe prosadit. Honza chodil pětkrát týdně pravidelně trénovat na školní trať patnáctistovky. Trénink šel ztuha a získaná výkonnost samozřejmě nebyla zadarmo. O to více si cenil následného triumfu v závodě. Po několika vyhraných závodech v běhu Honza mířil dál, učarovala ho silniční cyklistika. K tomu, aby se dostal do místního cyklistického oddílu, potřeboval získat fyzičku, proto bez jakýchkoliv zkušeností nebo rad trenéra začal trénovat. Celé letní prázdniny projezdil na kole. Na denním pořádku bylo ujet padesát kilometrů. Jediným hnacím motorem pro Honzu byla jeho morálka, jeho vlastní vůle a vnitřní hlas mu našeptával: musíš! Jan se brzy probojoval mezi nejlepší studenty ve třídě. Veškerá dřina se rázem začala vyplácet. Na podzim byl Honza přijat do cyklistického klubu a na gymnázium, kde pokračoval ve studiu. Jan si první společné cyklistické tréninky s partou užíval, každý společný trénink pro něj byl závodem, jenž se mu v budoucnu stal drogou. Přes zimu trénoval více než ostatní, aby byl připraven na svoji první závodní sezónu. 5

14 Do prvního závodního kolotoče vstupoval s vidinou jistého úspěchu. Ten se ale nedostavil. V celkovém hodnocení skončil Jan v lepším průměru, z čehož byl dost zklamaný. Stále si musel promítat otázku, na co mu byla ta dřina. Jan se ale od cyklistiky nenechal odradit, trénoval dál a začal se více zajímat o různé techniky tréninku a výživu. Zde si uvědomil hlavní chybu, kvůli které stále nedosahoval takové výkonnosti, jakou si přál. Správnost Honzova motta více je lépe, než méně se nepotvrdila, jelikož zjistil, že v sezoně byl často přetrénovaný, což vedlo k poklesu jeho výkonnosti. Honza tedy začal studovat cyklistiku i z opačného úhlu pohledu. Pročítal knihy, vypracovával různé testy, chodil na spiroergometrické vyšetření, aby se nakonec dozvěděl smutnou zprávu: jeho tělo na profesionální sport není stavěno. Toto zklamání ho ale ještě více posílilo. Začal trénovat chytřeji a tvrději. Kolo se pro něj stalo každodenní rutinou. Následující sezonu Honza zhubnul přes deset kilo, aby byl lehčí při překonávání kopců. Díky úbytku váhy byl o poznání úspěšnější a dokonce získal i několik medailí, které mu přiblížily jeho sen stát se profesionálním cyklistou. Cyklistice podřídil vše, dokonce i studium. Aby se mohl dotknout svého snu, přestoupil v roce 1999 na Sportovní gymnázium v Pardubicích, kde mu umožnili více trénovat. Při studiu si mohl dovolit natrénovat až kilometrů ročně. Na Sportovním gymnáziu se více zajímal o fyziologii tělesného cvičení. Nedostatek talentu kompenzoval stále novými závěry ze svých studií. Své sportovní výkony zdokonalil mimo jiné díky speciálně upravenému jídelníčku nebo sportovním suplementům. A sportovní úspěchy na sebe nenechaly dlouho čekat. Honza se stal mezi lety 1998 a 2001 čtyřnásobným mistrem Královéhradeckého kraje. V letech 1999 a 2000 se zúčastnil čtyř etapových závodů Světového poháru, kde v mezinárodní konkurenci ujel přes 705 soutěžních kilometrů. K tomu v roce 2000 přidal 180 závodních kilometrů v reprezentačním dresu České republiky. V sezoně 2001 dokonce slavil titul policejního mistra České republiky. Přes tyto úspěchy se ale v Honzově mysli stále střetávaly dvě navzájem konfliktní myšlenky. Byla to neukojitelná touha vítězit, která však musela přehlušit pochybující hlas našeptávající Honzovi, že na to jeho tělo fyziologicky nemá. Zvládnout tento vnitřní rozpor nebylo lehké, ale díky občasným úspěchům a sounáležitosti se skvělou partou cyklistů na škole to nevzdával. Honzovo psychické rozpoložení bylo ale 6

15 jako na houpačce a s přípravou na závěrečnou maturitní zkoušku si začal uvědomovat, že se profesionálním cyklistou nejspíš nestane, kvůli jeho tělesné predispozici. Maturitní zkoušku v roce 2001 zvládl, jako jeden z mála s vyznamenáním. Výborně prospěl z českého jazyka a literatury, anglického jazyka, základů sportovní přípravy a biologie. Po maturitě Jan otevřel novou kapitolu života a rozhodl se studovat na vysoké škole, cyklistika už nebyla takovou prioritou. Přesto ho stále ovlivňovala a nemohl bez ní žít. Honza byl přijat ke studiu na Univerzitě Palackého v Olomouci a na Univerzitu v Hradci Králové. Kvůli touze po cyklistice si vybral studium oboru tělesné výchovy a biologie na domácí univerzitě v Hradci Králové. Při studiu na vysoké škole už trénoval podstatně méně než předchozí sezonu, ale přesto se ještě účastnil několika cyklistických závodů. Škola ho naplňovala, v rámci svého studia mohl zkoumat své biologické možnosti, které posouval dál a dál v průběhu své cyklistické kariéry. V zimním semestru v roce 2001/2002 však chtěl své studium změnit. Více ho přitahoval obor biologie než tělesné výchovy, o který upadal jeho zájem. Proto si podal přihlášku ke studiu chemie, která ho začala více naplňovat. Přijímací zkoušku zvládl bez problému a byl úspěšně přijat. Na sport však Honza nezanevřel, stále se cyklistice věnoval, ale ne s takovým úsilím, jako dříve. Na prvním místě pro něj byla škola, nicméně ještě chtěl dokončit probíhající sezonu, kdy měl skvěle rozjetou sérii závodů spadajících do Dobrušského poháru Jeden z důležitých startů byl však i tím posledním. V neděli 7. července 2002 se jela královská etapa Dobrušského poháru na náročné trati přes Bílý Újezd, Dobré a Skuhrov nad Bělou. Závod, který měl Honza pevně pod kontrolou, se jel za částečně omezeného provozu a měřil 140 km. V jeho průběhu se Honza dostal do úniku společně s jedním soupeřem. V posledním okruhu však Honzovi ve stoupání soupeř odjel a on se pokusil ztrátu dojet v nebezpečném sjezdu. V zatáčce nad Skuhrovem riskantně najel do levého pruhu, kde se střetl s protijedoucím autem. Nárazová rychlost byla příliš vysoká a ani přilba nepomohla. Honza byl v bezvědomí s vážným poraněním hlavy převezen do Fakultní nemocnice v Hradci Králové. Kvůli kraniocerebrálnímu poranění pobyl 7

16 v kómatu šest dní. Po několika operacích hlavy podlehl, ve dvaceti letech, vážným následkům úrazu v sobotu 13. července Setkání se sestřenicí Jana Lamicha Kateřinou Jiranovou Kateřina Jiranová, za svobodna Lamichová, vystudovala pětiletý magisterský obor na Univerzitě v Hradci Králové, obor matematika a tělesná výchova. Nyní je však na mateřské dovolené s čerstvě narozenou dcerou. Ve volném čase se převážně věnuje sportovním aktivitám. Zamilovala se do orientačního běhu a orientačních závodů na horských kolech, které provozuje na slušné úrovni. Mimo jiné je členkou oddílu orientačních běžců, kde pracuje i jako pořadatelka závodů pro orientační běžce. S Kateřinou Jiranovou Lamichovou jsem se sešel jedno podzimní dopoledne na sídlišti Třebeš v Hradci Králové. Důvodem našeho setkání byla moje snaha poznat Honzu Lamicha takového, jakého jej znali jeho blízcí. Kateřina je Honzova sestřenice z otcovy strany a prožila s ním část svého dětství a dospívání. Jako první mě seznámila se samotným Honzou Lamichem. Katka mi vyprávěla o jejich dětství, kdy jezdili společně na prázdniny k babičce a dědečkovi na chatu do Opavy, kde trávili nejvíce času. Bylo to klasické dětství, vzpomínám si, jak jsme u babičky dělali polštářovou bitvu a babička na nás přišla s tím, že něco rozbijeme. My jsme babičku ujistili, ať se nebojí a že je vše pod kontrolou, načež polštář narazil do skleněné lampy a ta se roztříštila, zavzpomínala Kateřina na jejich společné dětství. Už od mala byli Jan a Kateřina rodiči vedeni k pohybu, prvním jejich společným sportem bylo vodáctví. K vodáctví se dostali prostřednictvím Janova tatínka Lubomíra. Tento sport se jim stal velkou zálibou a vydávali se společně také na vodácké tábory. Honza je dokonce pokřtěný vodák, uvedla Kateřina. Prvně jsme ho svlékli, pošlehali kopřivami, poplácali pádlem, ováleli v bahně a nasypali na něj vše možné, co se našlo v kuchyni, jako je mouka nebo cukr. Poté se hodil do vody, kde se umyl a tím křest vyvrcholil, komentovala Katka. Vzpomínka na jejich společný koníček je však smutně utnuta nešťastnou rodinnou událostí, když se v roce 1992 v rozbouřené vodě Kamenice utopil Honzy tatínek. Honzovým opatrovatelem se po rodinné tragédii stal tatínek Kateřiny, jenž následně společně s maminkou Honzy, Soňou Lamichovou, doporučili svým dětem, aby 8

17 si vybrali jiné, bezpečnější sportovní odvětví. Načež si Kateřina vybrala orientační běh a Honza se upnul k silniční cyklistice. Po smrti Honzova tatínka se nepřestali vídat, stále spolu jezdili k babičce a dědečkovi na chatu do Opavy. Když já už dělala orientační běh a Honza cyklistiku, tak mě přemluvil, abych si vzala na chatu kolo, protože ho nebaví jezdit samotného. Kolo jsem si tedy vzala a jezdili jsme na tréninky. Přičemž si vzpomínám na zážitek, když jsme dávali kola do prvního patra, protože jsme se o ně v přízemí báli. Tahání kol probíhalo tajně, jelikož se to babičce a dědečkovi nelíbilo. Já jsem kola podávala a Honza je do prvního patra vytahoval. Už tehdy jsem byla udivená, že Honza měl tak lehké kolo. uvedla Katka na vzpomínku z Opavy. V dospívání se však Kateřiny život změnil. Rozvedli se jí rodiče a tím se zúžil vztah s Honzou, kterého vídávala pouze výjimečně u babičky a dědečka na návštěvě. Jejich cesty se po nějakém čase opět protnuly při studiu na Univerzitě v Hradci Králové, kde oba studovali na katedře tělesné výchovy a sportu. Kateřina se při studiu hradecké univerzity Memoriálu Honzy Lamicha účastnila. Závod absolvovala v roce 2004 s výsledným časem 8:08, když byla v celkovém hodnocení druhá. Zaostala pouze o deset sekund za Simonou Jiřičkovou z Jilemnice. 4.2 Setkání s maminkou Jana Lamicha Soňa Lamichová v současné době pracuje jako ředitelka Vyšší odborné školy a střední zdravotnické školy v Hradci Králové. S Honzovou maminkou, jsem se sešel ve středu 26. listopadu 2014 ve večerních hodinách. Paní Lamichová s potěšením souhlasila, že mě seznámí s životem svého syna. Při mém příchodu již paní Lamichová horlivě probírala Honzovy dokumenty slohové práce, školní a úřední dokumenty, fotky, ale i zdravotní zprávy, které měla pro mě připravené k nahlédnutí. Po zhlédnutí písemností se uchýlila ke vzpomínkám. Dle maminky nastal zlomový okamžik v životě Honzy právě v roce 1992 onou neblahou událostí, kdy mu zemřel tatínek. V té době mu bylo deset let a věnoval se skautu, se kterým byl zrovna na výletě. Jednu z nejhorších zpráv mu sdělila babička. Desetiletý Honza poté vzal na svá bedra veškerou zodpovědnost a přisvojil si roli tatínka. Na první Vánoce, to mu bylo necelých jedenáct let. Honza zařizoval stromek a koupil živého kapra, protože jsme to tak dříve dělali. Pak se tady s ním 9

18 mordoval v koupelně. Tohle všechno dokázal, jako mávnutím kouzelným proutkem se stal odpovědným. Vůbec si na něj nemohu stěžovat, že by nepomohl nebo na něj nebylo spolehnutí. Byl to milionový kluk, připomněla Honzova maminka vánoční vzpomínku na svého syna. Zmínila se také, že Honza měl výborné studijní výsledky. Nejhorší známku, trojku, měl v páté třídě. To však byla doba, kdy se musel potýkat se ztrátou svého otce. Do šesté třídy už nastupoval jako student gymnázia Boženy Němcové. V té době se začal více zajímat o cyklistiku a činil všechno proto, aby se dostal do cyklistického oddílu. Vím, že hodně trénoval a hodně jezdil, pak vzal ten sport vážně. Přestoupil do sportovního gymnázia v Pardubicích a tam měl ty výsledky vynikající, pokračovala o Honzovi maminka a ukázala na maturitní vysvědčení s výborným prospěchem. V dalším studiu měl pokračovat na vysoké škole v Olomouci, kde chtěl studovat obor fyzioterapii. Hned na začátku si to ještě srovnal v hlavě a přestoupil na univerzitu do Hradce Králové, kam byl také přijat na obor biologie a tělocvik. Po prvním roce studia od tělocviku upustil. Přijímačkami na chemický obor prošel a byl přijat. Od druhého ročníku měl studovat už chemii. Je to takový paradox, že v té době s cyklistikou už pomalu končil. Dobrušský pohár ještě jel, protože ho měl dobře rozjetý, ale to mu už nevyšlo. V tomto bodě jsme navázali na rozhovor o bezpečnosti cyklistiky, přesněji o cyklistických závodech, které se jezdí pouze za částečného nebo omezeného provozu na komunikacích. Něco podobného se mu stalo dva roky předtím, při závodě v Terezíně, když ho peloton vytlačil a Honza narazil do auta, které tam bylo odstaveno. Z karambolu vyváznul se zlomenou klíční kostí a už tehdy mě zatrnulo a tenkrát jsem si říkala, že o něj přijdu, úplně jsem to cítila, dodala maminka Honzy. Myslím si, že kdyby byl méně ctižádostivý, mohlo to dopadnout jinak, nejel by na krev a netlačil to takhle. Tam je daleko více kdyby. Ještě si říkám, že kdyby byla na místě rychlá pomoc, taková, která by se skládala z profesionálních záchranářů, kteří by zabránili tomu, aby nevznikl takový otok. Oni ho prostě jenom naložili a odvezli do Hradce Králové. Pak týden ležel v nemocnici a poté mu vzdali podporu, smutně komentovala maminka Soňa a předložila mi k nahlédnutí nemocniční zprávu. 10

19 5. Cyklistický kurz Cyklistický kurz Sport a pobyt v přírodě cyklo (SPCYKLO) je na Katedře tělesné výchovy a sportu Univerzity v Hradci Králové povinný v rámci studia oborů Specializace v pedagogice - tělesná výchova a sport se zaměřením na vzdělávání, Učitelství pro 2. stupeň a střední školy - tělesná výchova a Pedagogika volného času se zaměřením na tělesnou výchovu a sport. Cílem kurzu je získat základní teoretické vědomosti a dovednosti z oblasti sportů a pobytu v přírodě jako jsou cyklistika, softbal, horolezectví, orientační běh a přírodní víceboj. Důraz je kladen na organizaci a bezpečnost při těchto aktivitách. Obsahem předmětu Sport a pobyt v přírodě - cyklo patří praktické absolvování cykloturistiky na silničních a horských kolech, lanových překážek, slaňování, softbal, pohybových her v terénu (na důvěru, týmové) a netradičních her (kubb, petang), nočního a denního orientačního běhu a přírodních vícebojů, do nichž se řadí triatlon nebo survival. Předmět Sport a pobyt v přírodě cyklo není žádnou prerekvizitou pro splnění jiného předmětu a pro jeho absolvování také není vyžadována jiná prerekvizita. Kurz během několika roků zaznamenal změny. Do školního roku 2010/2011 včetně měli studenti téměř dvojnásobek rozsahu výuky, tedy účastník kurzu musel absolvovat 46 hodin v šesti dnech výuky. Jinak tomu bylo u studentů, kteří zahájili vysokoškolské studium v roce 2011/2012. Ti absolvovali pouze 26 hodin v šesti dnech výuky, přičemž od této časové dotace výuky se odvíjí současná náplň studia. Předmět je zakončen zápočtem, za který student získá dva kredity. Zápočet účastník kurzu obdrží na základě stoprocentního absolvování a splnění aktivit, které jsou na kurzu realizovány. 5.1.Průběh kurzu: modelový program den po dni Před absolvováním cyklistického kurzu se doporučuje na kole najezdit v rozmezí 400 až 500 kilometrů při postupném zvyšování zátěže. Modelový příklad cyklistické kurzu pro akademický rok 2012/2013: 1. den: Teorie 1: Pravidla silničního provozu. 11

20 Bezpečnost při cyklistice. Technika jízdy na kole ve skupině. Praxe: Cyklistický přesun z Hradce Králové do místa konání kurzu. Teorie 2: Úvod do teorie sportu a pobytu v přírodě. Základy topografie a orientační běh. 2. den: Praxe: Zaměstnání ve skupinách. Softbal. Základy horolezectví. Základy orientačního běhu. Teorie: Pravidla softbalu. 3. den: Praxe: Zaměstnání ve skupinách. Softbal. Základy horolezectví. Základy orientačního běhu. Teorie: Cyklistika: její systémové rozdělení. Cykloturistika geografie cykloturistických tras. 4. den: Praxe: Absolvování cykloturistické trasy na silničních nebo horských kolech. Teorie: Přírodní víceboje: hry v přírodě, survival, kvadriatlon, triatlon, duatlon 5. den: Praxe: MHL a závod v přírodním víceboji. Táboření v přírodě. Pohybové hry. Teorie: Horolezectví a jeho odvětví (vysokohorská turistika, alpské lezení s důrazem na správnou metodiku, organizaci a bezpečnost. Geografie horolezeckých terénů a cest u nás. 6. den: Praxe: Závod v triatlonu. Teorie: Zhodnocení výsledků dosažených účastníky kurzu. 7. den: Praxe: Cyklistický přesun z místa konání kurzu do Hradce Králové. 12

21 5.2. Výstroj Kurz patří mezi ty náročnější na vybavení, protože student potřebuje mít vlastní a kvalitní kolo. Jelikož v průběhu kurzu absolvuje delší výjezdy na kole, je doporučeno i vhodné a správné oblečení a další cyklistické doplňky. Mezi to nezbytné vybavení účastníka kurzu patří (ŠAFRÁNEK, 2000, 49-52): Doporučuje se pohodlné oblečení s ohledem na počasí. Téměř nutností je základní cyklistické vybavení, jako je cyklistická přilba, cyklistické kraťasy s výstelkou (vložkou), cyklistický prodyšný dlouhý nebo krátký dres, vhodné je i použití cyklistických treter, které napomáhají k lepšímu krouživému pohybu při šlapání a následně k vyvinutí větší síly. Boty Boty mají dvě základní funkce: přenášet sílu nohou na pedály a chránit nohy před povětrnostními podmínkami. Pokud nemá cyklista tretry, má mít obuv s pevnější podrážkou a dbát ještě více na správné postavení nohy na pedále. Cyklistické tretry se vyrábějí ve verzích turistických a závodních, letních a zimních, pro silniční či horská kola. Pro rekreační jízdu a cykloturistiku mimo zimu jsou nejvhodnější nízké tretry s plným, ale prodyšným svrškem a pevnou podešví s vrchní vrstvou z gumy s pravidelným a jemně členitým vzorkem, případně s možností zabudovat nášlapný mechanismus. Pro běžného uživatele se jeví jako nejvýhodnější turistická tretra, která umožňuje případné zabudování nášlapného mechanismu a zároveň se v ní pohodlně chodí. Návleky Návleky na boty pomáhají zajistit tepelný komfort nejodlehlejších periférii těla, která je na nízké teploty velmi citlivá. Vyrábějí se z materiálů odolných proti zimě a vodě. Zip je na zadní straně návleku. Mají-li návleky podrážku z pevnější gumy, nezničí se tak snadno při chůzi. Návleky ke krátkým kalhotám a dresům s krátkým rukávem se hodí pro sportovní jízdu, při které předpokládáme změnu teploty. Jsou pružné, málo objemné a z rukou je zkušený cyklista sundá i za jízdy. Návleky na kolena slouží k ochraně velmi citlivé a důležité části těla v chladném počasí. Do této kategorie patří i bederní pásy. 13

22 Ponožky Klasické cyklistické jsou bílé ponožky těsně nad kotník, Barva materiálu má i bezpečnostní funkci cyklista je lépe vidět. Materiál by měl odvádět vlhkost od nohy. Dnes je již řada materiálů, které tyto vlastnosti splňují. Kalhoty Kalhoty mohou být krátké, tříčtvrteční pod kolena a dlouhé. Buď jsou do pasu nebo zvýšené se šlemi, tenké nebo silné, opatřené vložkou nebo bez ní. Klasické krátké letní kalhoty mají být z prodyšného a rychleschnoucího materiálu. Dlouhé nepromokavé kalhoty uvedené v úvodu kapitoly jako poslední záchrana ve špatném počasí by měly být částečně prodyšné, ale se zalepenými švy. V dolní části nohavice má být zip pro obléknutí přes boty a systém stažení, aby se nohavice nedostala do řetězu. Kalhoty s antibakteriální vložkou se používají bez spodního prádla. Pokud si oblékáme více kalhot, mají vložku pouze ty, které jsou na těle. Přiléhavé zimní termokalhoty jsou v přední části z materiálu odolného proti větru. Kvalitní cyklistické kalhoty nedřou při šlapání v rozkroku, dobře přilnou k tělu, ale nesvírají se. Spodní prádlo Není vhodné bavlněné prádlo, protože zadržuje vlhkost a pomalu schne. Vhodné jsou přiléhavá trička z materiálů rychle odvádějící vlhkost od těla. Pro jízdu v zimě jsou z přední strany a na ramenou opatřená ještě vrstvou odolnou proti větru. Dres Dres má být přiléhavý, ale nesmí škrtit. Dlouhý má být tak, aby i při sportovním posedu na kole kryl prodlouženou část zad a podbřišek. Praktické zadní kapsy jsou samozřejmostí. Většinou se vyrábějí z prodyšného materiálu a rychleschnoucího polyesteru, z materiálu, který nesmí dráždit pokožku. Bunda Má chránit proti větru, dešti a zimě. Bohužel kromě vlastní kůže neexistuje stoprocentně prodyšný nepromokavý materiál. V cyklistice hraje významnou roli i skutečnost, že přední část těla je za jízdy podstatně více vystavena proudění vzduchu než zadní část. Společným znakem cyklistických bund jsou prodloužená záda, zvýšený límec u krku a rukávy dobře těsnící kolem zápěstím případné kapsy na prodloužených zádech bundy. 14

23 Dobrá pláštěnka má přelepené švy a kapuci, kterou lze upravovat tak, aby dobře kryla a nebránila při jízdě ve výhledu. Cyklistické peleríny ve tvaru ponča sice dobře větrají, ale nejsou vhodné na sportovnější jízdu nebo jízdu ve větru. Rukavice Letní rukavice chrání ruku především při pádu z kola; jsou na hřbetní části ruky prodyšné a dlaňovou část mají vypolstrovanou, zesílenou a případně opatřenou protiskluzovou textilií. Prodloužené rukavice jsou do chladnějšího počasí. Kryjí větší část prstů a zápěstí. Zimní rukavice jsou zateplené a z materiálu odolným vůči větru ve hřbetní části. Rukavice na horské kolo mají dlaňovou část protiskluzově upravenou, aby umožňovaly bezpečné držení řídítek při nárazech a otřesech. Čepice Klasická plátěná čepice s krátkým štítkem je stále praktickým pomocníkem. Štítkem dopředu kryje oči, štítkem dozadu kryje zátylek proti silnému slunci, namočená ochlazuje hlavu. V mírné zimě se dá použít pod přilbu. Zimní čepice musí být tak velká, aby kryla i uši. V přední části je odolná proti větru, vzadu je z materiálu, který dobře větrá. Pod přilbu se v zimě používá čepice, která dobře přilne k hlavě a je z materiálu, který odvádí pot od těla. Přilba Rozlišujeme přilby pro děti nebo dospělé a různé druhy rozlišené dle použití. Rozměr přilby má odpovídat velikosti hlavy. Dražší přilby mají systém umožňující přesné usazení přilby na hlavě. Levější přilby k tomu používají pouze molitanovou výstelku. Pro jízdu v terénu je vhodné používat čelní štítek, který chrání oči. Brýle Chrání cyklistu především proti ostrému slunci, prachu a hmyzu. Cyklistické brýle mají mít UV-filtr a krýt očnice ze všech stran. Mají být lehké, rozměrově stálé a odolné proti nárazu a rozlomení. Brýle s bezbarvým sklem jsou vhodné pro jízdu, kdy se často střídá ostré slunce a hluboký stín. 15

24 5.3. Výzbroj Rozlišujeme několik typů jízdních kol (silniční, trekingová, horská, městská apod.), v podstatě jsou všechna jízdní kola stejná. Komponenty se liší jen účelností, hmotností, designem a způsobem použití. Cyklistické kolo se skládá z rámu, kol, převodů, brzd, představce, řidítek a sedla. Rámy vždy nesou název výrobce, ale všechny ostatní díly jsou obvykle dodávány různými výrobci. Obrázek 1 Popis jízdního kola. Zdroj: Technika jízdy Správné zvládnutí techniky jízdy pomáhá vypořádat se účelně s fyzikálními zákonitostmi (odporem, třením, gravitací) při ekonomické a bezpečné jízdě. Posed Posed určuje vzájemné postavení sedla, řídítek a pedálů. Horní rovina sedla má být rovnoběžná se zemí, boty se opírají o pedály tak, že jejich palcové bříško je nad osou pedálu a pata není vytočená stranou. Řídítka vzdálenost úchopu má být v šíři ramen 16

25 Výška řídítek a sedla pro rekreační posed by se od sebe neměl lišit více než 5 cm. Stručný posed je v základu ovlivněn již výběrem kola, především výškou a délkou rámu. Některé nedostatky se dají vyřešit posunutím sedla a řídítek, resp. výškou a délkou představce. (ŠAFRÁNEK, 2000, 137) Zjednodušeně pro znázornění sklonu těla můžeme použít následný obrázek. Obrázek 2 Sklon sedu na jízdním kole Zdroj: Nastavení správné výšky sedla probíhá v cyklistické obuvi. Jezdec se posadí do sedla a jednou nohou položí patu na pedál. V okamžiku kdy se pedál nachází v nejnižší poloze, by měla být noha mírně pokrčená. Jezdec by měl v sedle sedět rovně, nebýt nakloněn do strany. Šlapání Ideální je tzv. kulaté šlapání, jak říkají cyklisté hra kotníků. Pro takové šlapání musí mít cyklistická obuv možnost uchycení na pedálu (klipsny, nášlapný pedál). Šlapání je doprovázeno uvolněným pohybem nohou ve všech kloubech. Paty chodidel se neustále pohybují více či méně nad úrovní jejich špiček. Noha pracuje po celém obvodu šlapání, takže síla není soustředěna pouze do sešlápnutí vpředu, ale i do tahu vzadu. 17

26 Brzdění Pro správné používání brzd je nutné uvědomit si jejich účinnost a situaci, za které brzdy používáme. Prudké brzdění ve velké rychlosti a zvlášť na kluzkém nebo sypkém povrchu může vést ke smyku. Za jízdy v dešti fungují brzdy většinou hůře. Kromě brzdění ve větší rychlosti v prudké zatáčce, kdy přibrzďujeme pouze zadní brzdou, je správné brzdit vždy oběma brzdami součastně. Vždy je na místě předvídavost a včasné brzdění. Převody Na žádném dnešním kole nechybí dvoj- nebo troj převodník a více kolečko, což umožňuje ekonomický výkon podle terénu, směru větru a únavy. Na rovině bychom měli používat takový převod, aby se frekvence šlapání pohybovala mezi otáčkami za minutu. Ve stoupání alespoň 60 otáček za minutu. Jízda po rovině Jízda by měla být přímá, plynulá a s optimální frekvencí šlapání. Sedíme uvolněně, aby nebylo omezováno dýchání, ale pevně držíme řídítka. Při jízdě nepohybujeme zbytečně trupem, rameny a hlavou. Nacvičujeme ji bez velkého úsilí, se správným kulatým šlapáním. Sjíždění a zatáčení Ve sjezdu musí být veškerá pozornost koncentrována na řešení nově vzniklé situace. Musíme pevně držet řídítka. I přes brzdění musí palec a prsty neustále tvořit zámek kolem řídítek. Zaujímáme snížený, aerodynamičtější posed a tělo posuneme na sedle dozadu. Zásady pro zatáčení: Přibrzďujeme před zatáčkou. Prudší zatáčku projíždíme s vnitřním pedálem nahoře, vnější nohu opíráme o pedál, který je v dolní úvrati. Šlapat začneme až po projetí zatáčky. Dodržujeme dopravní předpisy a jedeme po pravé straně. Nenecháme se vynést na nezpevněnou krajnici silnice. Pokud se nám to stane, nesmíme trhnout řídítky ve snaze rychle se vrátit na silnici, ale musíme vyjet pozvolna. 18

27 Jízda do stoupání Mírné stoupání překonáváme podobnou technikou jako při jízdě po rovině. Pouze volíme lehčí převod. Ve strmějším kopci působí zemská přitažlivost značné ztížení jízdy. Tělo, při jízdě po rovině umístěné výhodně nad šlapáním, se v kopci dostává více dozadu. Proto si při jízdě do prudkého kopce pomůžeme jízdou ze sedla, při níž využijeme hmotnosti těla k silnějšímu sešlápnutí pedálu se současným intenzivním tahem za druhý pedál vzhůru. Účinnost tlaku na pedál zvětšujeme přitahováním rukou za řídítka na protilehlé straně. 19

28 6. Memoriál Honzy Lamicha Samotný závod se začal pořádat v Českém ráji od roku 2002, jako součást cyklistického kurzu Katedry tělesné výchovy a sportu Univerzity Hradec Králové. Do Janovy smrti to byl pouze jeden z mnoho absolventských testů cyklistického kurzu. Jako první závod pod tímto názvem byl zpětně označen nultý ročník v roce 2002, který samotný Jan Lamich absolvoval, dokonce v rekordním čase 5:04,0. Na počest jeho vzpomínky byl následně označen I. ročník v roce 2003 oficiálním názvem Memoriál Honzy Lamicha. Memoriál se pak tradičně pořádal každý rok, až do roku 2014, kdy již XII. ročník nebyl z technických důvodů uskutečněn. Nutno podotknout, že žádný z účastníků v horské časovce, na trati dlouhé necelé tři kilometry, za jedenáct let nepřekonal Honzův traťový rekord. Závod se jezdil za plného silničního provozu bez dopravního omezení. Soutěžící proto dodržovali platný zákon o provozu na pozemních komunikacích. Z bezpečnostního hlediska bylo nutné, aby soutěžící použil bezpečnostní přilbu, jinak nebyl připuštěn na start. Obrázek 3 Trasa závodu Zdroj: /@ , ,15z/data=!4m2!4m1!3e0 20

29 6.1 Trasa závodu Memoriálu Honzy Lamicha Trasa Memoriálu Honzy Lamicha, kterou naplánoval v roce 2002 Tomáš Roztočil, se do 11. ročníku nezměnila. Tradičně se jezdila na trati dlouhé metrů. Start byl umístěn v obci Suhrovice u odbočky k zemědělskému objektu směrem k obci Čížovka, kde byl nad obcí na horizontu kopce umístěn cíl. Trasa byla převážně tvořena stoupáními, mírný pokles byl po 750 metrech po startu mezi obcí Suhrovice a Drhleny. Každý účastník závodu vystoupal na necelých třech kilometrech celkově 95 výškových metrů. Obrázek 4 Trasa závodu s převýšením Zdroj: ce6b0794fc6fc31f x200074f_.png 21

30 6.2 Pořadatelé Memoriálu Honzy Lamicha U vzniku Memoriálu Honzy Lamicha stáli dva Honzovi dlouholetí kamarádi ze světa cyklistiky a studia na pardubickém sportovním gymnáziu, Lukáš Thun a Petr Pluhař. Nynější trenér cyklistického klubu Dukly Praha Lukáš Thun a pedagog a rozhodčí Českého svazu cyklistiky Petr Pluhař pořádali závod společně se členy a pedagogy Katedry tělesné výchovy a sportu, Tomášem Roztočilem a Pavlem Šmídem Rozhovor s Lukášem Thunem S absolventem Katedry tělesné výchovy a sportu Univerzity v Hradci Králové, kamarádem a spolužákem Jana Lamicha na Sportovním gymnáziu v Parbubicích, zakladatelem a pořadatelem Memoriálu Honzy Lamicha, Lukášem Thunem, jsem mluvil po telefonu květnové odpoledne. Lukáš, stejně jako pořadatel a kamarád Petr Pluhař, se poznal s Janem Lamichem na Sportovním gymnáziu v Pardubicích. Lukáš a Petr byli již studenti gymnázia, když Honza přestoupil v roce 1999 z gymnázia z Hradce Králové do Pardubic. Všechny spojovala společná vášeň pro cyklistiku a jako členové cyklistického klubu v Pardubicích trávili po svém boku každý den. Dohromady absolvovali dvoufázové tréninky a společné víkendy trávili na závodech nebo soustředěních. Lukášovy a Honzovy cesty se rozešli po maturitě v roce Lukáš odešel na studium vysoké školy do Brna a Honza do Hradce Králové. Přesto za pár let spolu strávili nespočet času a několik tisíc cyklistických kilometrů, které jejich přátelství ještě více stmelilo a díky tomu nepřestali být v kontaktu, až do osudného dne. Vznik Memoriálu Honzy Lamicha byl pro mě a Petra Pluhaře srdcovou záležitostí. Byla to pro nás vzpomínka na kamaráda, který pro nás hodně znamenal, uvedl Lukáš Thun, který byl od roku 2003 studentem Univerzity Hradec Králové. Pořádání memoriálu pro Lukáše a Petra bylo tkz. nutností. Chtěli ostatní studenty seznámit s Honzovým životem a ukázat, že v cyklistickém závodě se skrývá mnoho krásných sportovních zážitků, které by jim cyklistiku více přiblížili. Jako nultý ročník Memoriálu Honzy Lamicha byl zpětně označen závod v roce 2002, který ještě Honza absolvoval, a kde vytvořil traťový rekord, komentoval Lukáš. 22

31 Pořádání dalších ročníků pro nás bylo motivující. Každý ročník nás obklopovalo příjemné prostředí a super parta, dodal Lukáš Thun Rozhovor s Petrem Pluhařem Spolupořadatele Memoriálu Honzy Lamicha, Petra Pluhaře, jsem po ové komunikaci poprosil o zodpovězení několika otázek. Petr, stejně jako Lukáš Thun strávil s Honzou několik let na sportovním gymnáziu v Pardubicích. Co vás přimělo vytvořit Memoriál Honzy Lamicha? Prvotním námětem byl Lukášův úmysl podpořit vzpomínku na našeho společného kamaráda. Tato myšlenka se postupem času brousila jako diamant a tuto ideu si udržela po celou dobu trvání memoriálu. Při největším rozkvětu byl závod přehlídkou, jak správně pořádat, motivovat, vyhodnocovat cyklistické závody. Samozřejmostí byly i před závodní přednášky o cyklistice, jako sportu a základech pohybu na jízdním kole po veřejných komunikacích. Jaký je váš vztah k Memoriálu Honzy Lamicha? Vztah k memoriálu mám vesměs kladný. Od počátku jsme tuto akci brali nejen jako uspořádání jednorázového závodu do vrchu. Pro nás to je čas na vzpomínku a setkání lidí, které spojuje společný zájem nejen jména Jana Lamicha, ale také vztahu ke sportu. Vždy jsme společně s Lukášem hledali způsoby, jak následující ročník posunout k lepšímu. Lukáš je v tomto směru obrovský vizionář a dokázal vždy svou vizi zrealizovat. Zato mu svědčí ohromný dík. Jaký byl váš vztah k Janu Lamichovi? Můj vztah k Honzovi se vyvíjel časem. Prvně to byl soupeř v cyklistických závodech, poté spolužák na střední škole, kde jsme společně trénovali. Postupem času se z nás stali přátelé a za sebe mohu říci, že mě jeho odchod velmi zarmoutil. Vzpomenete si na nějaký silný zážitek s Honzou? Společných zážitků máme nesčetně. Nejvíce jsme jich prožili během studií, kdy jsme žili cyklistikou naplno na gymnáziu v Pardubicích. Na některé si občas vzpomenu. Například na naše první setkání, kdy jsme se "vyváleli" v Jevíčku na etapovém závodu kadetů. Mrzí vás, že závod v roce 2014 přestal pokračovat? Vše má svůj důvod a příčinu. Dokážu si představit další ročníky, a je to výzva i pro čtenáře, kteří čtou tyto řádky. 23

32 Utkvěl vám v paměti nějaký ročník? Který a proč? Každý ročník, kterého jsem se zúčastnil, byl jedinečný a utkvěl mi v paměti. Nebylo to jen o závodu, jako takovém, ale o přípravě a zážitcích, které realizaci doprovázely. Od počátků, kdy jsem se závodu sám zúčastnil, přes ročník, kdy jsme Lukášem jeli z Hradce Králové na kolech "naotočku" do Českého Ráje uspořádat tyto závody, po ročník, kdy na závody přijel doslova reprezentační tým mládeže v dráhových disciplínách. Myslíte, že se podaří obnovit tradici Memoriálu HL? Naděje umírá poslední. Jmenovitě Lukášovi a Tomášovi, děkuji Rozhovor s Tomášem Roztočilem S pedagogem Katedry tělesné výchovy a sportu na Univerzitě v Hradci Králové a pořadatelem Memoriálu Honzy Lamicha, Tomášem Roztočilem, jsem se setkal jarní dopoledně na půdě univerzity. Tomáš, který je cyklistickým fanouškem a milovníkem tohoto sportu, se prvně setkal s Janem Lamichem při výuce plavání. Už z doslechu od kolegů a studentů věděl, že se Jan při studiu věnuje závodně cyklistice. Společné zájmy tak více podpořili jejich vztah, který Tomáš komentoval: Od začátku mi bylo jasný, že to je sportovec, který je svědomitý v každém sportu. Takový člověk se málo vidí.. Tomáš se setkával s Honzou během zimního a letního semestru každý týden. Své kvality Honza následně potvrzoval, jak při výuce plavaní, tak i na cyklistickém kurzu konaném v Srbsku v roce Právě tento rok byl Tomáš Roztočil pověřen od Pavla Šmída, aby vybral trať cyklistické časovky, která ověří výkonnost žáků. Honza absolvoval nově vybranou trať horské časovky na silniční a horském kole, aby porovnal výkonnostní rozdíl. Jeho výsledné časy opět potvrdili jeho vynikající výkonnost. Potom jsem se s ním naposledy setkal pár týdnů předtím, než se mu to stalo. To jsme se vraceli z cyklistického kurzu z Orlických hor. Honza nás předjížděl, když zrovna jel nějakou dvoustovku. Překvapilo mě, že měl v kapse kůrky od chleba. Tak jsem se ho zeptal, proč je má. Dostala se mi odpověď. Že najíždí na tukový metabolismus. Poté s námi Honza dál pokračoval domů a celou cestu jsme si povídali o cyklistice. To bylo 24

33 naposledy, co jsme se viděli. Byl to perfektní kluk..., ukončil své vzpomínky na Honzu Tomáš Roztočil. 6.3 Účastníci závodu Memoriálu Honzy Lamicha Od roku 2003 jsou účastníci zaznamenáváni pořadatelem závodu Lukášem Thunem. V jednotlivých jedenácti uskutečněných ročnících od roku 2003 až po rok 2013 se průměrná účast pohybovala kolem 38 studentů. Nejméně účastníků bylo zaznamenáno v prvním ročníku v roce 2003 a ve třetím ročníku v roce 2005, kdy startujících bylo na startu 31 (17 mužů a 14 žen). Nejhojnější účast byla zaznamenána ve čtvrtém ročníku v roce Tehdy se na start postavilo třicet mužů a patnáct žen. Graf 1 Počet účastníků Memorálu Honzy Lamicha. Zdroj: Zpracováno podle záznamů Lukáše Thuna. Nejrychlejším jezdcem a mužem Memoriálu Honzy Lamicha je Petr Pluhař, který v prvním ročníku v roce 2003 zajel čas 5:11,0. Rekord trati 5:04,0, jež drží samotný Honza Lamich, byl však nedostižný. 25

34 Graf 2 Výsledky nejlepších deseti mužů na časové ose. Zdroj: Zpracováno podle záznamů Lukáše Thuna. Z žen drží absolutní rekord Dagmar Labáková, která protnula cílovou pásku sedmého ročníku v roce 2009 v čase 6:38,4. Graf 3 Výsledky nejlepších deseti žen na časové ose. Zdroj: Zpracováno podle záznamů Lukáše Thuna. Nejtěsnější vítězství v mužské kategorii zaznamenal Milan Vlček, když zvítězil v osmém ročníku v roce 2010 o 0,1 sekundy před Filipem Stieberem. V kategorii žen proběhl nejtěsnější souboj v sedmém ročníku v roce Libuše Stachová triumfovala o 2,8 vteřiny před Markétou Pastvovou. Nejmladším účastníkem Memoriálu Honzy Lamicha byla Rozálie Nedvědová, dcera pedagožky Lucie Pavlíkové. Rozálie absolvovala trať v dětském vozíku 26

35 napojeném k bicyklu své soutěžící maminky v den svých prvních narozenin, a to v sedmém ročníku závodu v roce Nejstarším jezdcem byl student dálkového studia Miroslav Sýkora, který ve třetím ročníku memoriálu v roce 2004 absolvoval závod ve věku padesát sedm let. Nejčastějším účastníkem je bývalý pedagog Univerzity v Hradci Králové, Roman Šinkovský, Memoriál absolvoval celkem šestkrát jako jednotlivec a jednou se synem Samuelem. Z řad studentů a absolventů byl nejaktivnější Jakub Erler, který se zúčastnil pěti po sobě jdoucích ročníků v letech 2006 až Nejznámějšími cyklistickými účastníky Memoriálu Honzy Lamicha byli v osmém ročníku Dagmar Labáková, Jan Kraus a Petr Vakoč všichni v dorosteneckém věku. Dagmar jako členka ASC Dukla Praha pak v roce 2010 vybojovala bronz na ME juniorek v Rusku v dráhovém omniu, Honza jako příslušník stejného týmu stříbro na ME juniorů v roce 2011 v Portugalsku v madisonu. Petr v roce 2013 jako člen Pro Continental týmu Etixx-Ihned získal stříbro na ME jezdců do 23 let v Česku a v roce 2014 pak vybojoval 29. pozici na elitním MS ve Španělsku už jako jezdec ProTour stáje Omega Pharma - Quick-Step, oba výsledky zaznamenal v silničním závodě s hromadným startem. Ve stejný rok získal Petr oba vypsané tituly akademického mistra světa v silniční cyklistice v Polsku, a to v časovce jednotlivců a závodě s hromadným startem. 6.4 Kvantitativní aspekty závodu Memoriálu Honzy Lamicha Za jedenáct uskutečněných ročníků od roku 2003 až po rok 2013 se zúčastnilo závodu 422 soutěžících. Z toho mužská kategorie čítá celkem 277 sportovců a ženská kategorie 145 sportovkyň. Graf 4 Procentuální součet všech účastníku dle pohlaví. Zdroj: Zpracováno podle záznamů Lukáše Thuna. 27

36 Celkový čas všech účastníků závodu čítá 57:47:29. Z toho absolvovali 34:56:44 muži, na jednoho muže v průměru čas 7:34,2. Ženy v celkovém součtu strávily na bicyklu 22:50:45, což představuje v průměru 9:27,2 na jednu účastnici. 72:00:00 60:00:00 48:00:00 36:00:00 24:00:00 Ženy Muži 12:00:00 0:00:00 Celkový součet časů Graf 5 Celkový součet časů mužů a žen. Zdroj: Zpracováno podle záznamů Lukáše Thuna. V celkovém součtu účastníci ujeli vzdálenost 1 223,8 kilometru. 803,3 kilometrů ušlapali muži a zbylých 420,5 kilometru ušlapaly ženy Celkový počet kilometrů Ženy Muži Graf 6 Celkový součet kilometrů mužů a žen. Zdroj: Zpracováno podle záznamů Lukáše Thuna. 28

37 S funkcí ředitele závodu má nejvíce zkušeností Petr Pluhař, ten byl ředitelem závodu celkem čtyřikrát. Stalo se tomu tak v roce 2009, 2010, 2012 a Lukáš Thun plnil funkci ředitele celkem třikrát, v roce 2004, 2005 a Stejný počet plnil i Pavel Šmíd, bylo tomu tak v roce 2002, 2001 a Tomáš Roztočil působil, jako ředitel závodu celkem dvakrát, v roce 2008 a Ve funkci hlavního rozhodčího nejčastěji působil Pavel Šmíd. Celkem tuto roli plnil pětkrát, v letech 2008, 2009, 2010, 2012 a Celkem čtyřikrát se postu hlavního rozhodčího ujal Tomáš Roztočil a to v letech 2002, 2003, 2006 a Třikrát je doplnil Petr Pluhař v roce 2004, 2005 a Zato funkci koordinátora závodu měl na svých bedrech od roku 2008 až do roku 2013 vždy Lukáš Thun, kromě pátého ročníku v roce 2007, kdy spolupracoval s Petrem Pluhařem. 6.5 Historie závodu Soukromý deník včetně výsledků všech ročníků se nachází v příloze. Nultý ročník V roce 2002 nikdo z celkových 30 účastníků (18 mužů a 12 žen) netušil, že v rámci cyklistického kurzu absolvuje časovku do vrchu, která v příštím roce zpětně dostane název 0. ročník Memoriálu Honzy Lamicha. Závod, pod vedením ředitele Pavla Šmída a hlavního rozhodčího Tomáše Roztočila, ovládl s neuvěřitelným časem 5:04 a průměrnou rychlostí 34,34km/h cyklista Jan Lamich. Druhý nejrychlejší čas 6:25 zajel David Macků. Třetí místo obsadil Vojtěch Sedáček, ten na Honzu ztratil 1:35. Z žen byla nejrychlejší Lucie Lesáková s časem 8:14. Na druhém místě se umístila Monika Kratochvílová s 8:22. Třetí místo patřilo Ditě Nechanické, která ujela závod za 8:26. I. ročník V předešlém roce 2002 plnil závod funkci obyčejné horské časovky, která prověřila kondici studentů na kurzu. V roce 2003 závod nabyl jiného významu. Příčinou změny byla tragická událost, z níž se zformuloval oficiální název závodu, a 29