Onemocnění mitrální chlopně

Transkript

1 Onemocnění mitrální chlopně Co je mitrální stenóza? Mitrální stenóza (zúžení dvojcípé chlopně) není ve vyspělých zemích již častou vadou. Nejčastěji se jedná o následek revmatické horečky, resp. s ní spojeného zánětu výstelky srdce s klinickou manifestací až kolem 20 let po jejím vzplanutí. Revmatický proces navíc nemusí postihovat pouze mitrální chlopeň, může zasáhnout i svalovinu, osrdečník či ostatní chlopně. Nejčastěji vídáme kombinované postižení mitrální a aortální chlopně. Dalším získaným postižením mitrální chlopně jsou degenerativní kalcifikace (zvápenatění) způsobující kombinované postižení chlopně nedomykavostí a zúžením v různém poměru. Ostatní příčiny jsou raritní. Jak se mitrální stenóza projevuje? Klinický obraz vady je v počátku onemocnění často němý. Příznaky přicházejí pozvolna, někdy jsou akcelerovány vnikem fibrilace síní (nepravidelné mihotání síňové svaloviny) či respiračního zánětu. Pacient pociťuje bušení srdce, častěji je ale dominantním příznakem

2 dušnost. Ta bývá zpočátku námahová, později i klidová. Největším stupněm je otok plic. Méně častými příznaky je hemoptýza (vykašlávání krve) nebo neproduktivní kašel. Angina pectoris bývá spíše příznakem doprovázejícího postižení koronárních cév. Příznakem s často fatálními důsledky (cévní mozková příhoda) mohou být tromboembolie. Přirozený vývoj je dán závažností zúžení a příznaky pacienta. Pacient začíná být symptomatický při zúžení plochy ústí pod 1,5cm2 (normální plocha 5-6cm2). Jsou - li současně přítomny příznaky (nejčastěji dušnost), je předpokládané desetileté přežití 0-15%. Jak léčíme mitrální stenózu? Indikovanou vadou k chirurgické léčbě je významná stenóza u symptomatických pacientů, zejména s přítomností plicní hypertenze či s anamnézou tromboebolických příhod. Chirurgickým řešením je náhrada mitrální chlopně. Mitrální insuficience Co je mitrální insuficience? Nedomykavost mitrální chlopně je v současnosti nejčetnějším postižením mitrální chlopně. Na rozdíl od stenózy vzniká vada z mnoha příčin. Největší skupinou jsou degenerativní změny chlopně a ischemická choroba srdeční. Dochází ke změnám velikosti prstence chlopně, velikosti cípů chlopně, ale i závěsného aparátu. Poinfarktové poruchy pohybu levé komory ovlivňují negativně funkci chlopně. Tato postižení se vyvíjejí většinou plíživě, na rozdíl od akutně vzniklého přetržení papilárních svalů (součást závěsného aparátu), kdy dojde k akutnímu tlakovému i objemovému přetížení levé síně, respektive plicního řečiště. Symtomatologie je bouřlivá a bez chirurgické léčby končí fatálně. Další závažnou příčinou regurgitace je infekční endokarditida, která může agresivně perforovat cípy chlopně, svými nálety i jinak negativně ovlivnit funkci chlopně.

3 Jak se mitrální insuficience projevuje? Klinický obraz je dán sníženým srdečním výdejem a nárůstem velikosti levé síně, resp. tlaku v levé síni. Pacient pociťuje sníženou toleranci námahy, celkovou slabost. Dalším příznakem je dušnost a bušení srdce. U současné ICHS může být prvním projevem angina pectoris. U akutně vniklé nedomykavosti bývá velká dušnost až otok plic, současně i příznaky ze sníženého srdečního výdaje-orgánové komplikace. Přirozený vývoj onemocnění má trvale progresivní charakter. U degenerativních, symptomatických vad je roční mortalita kolem 6%, po deseti letech má 63% pacientů srdeční selhání, 30% trvalou fibrilaci síní, 90% pacientů prodělá operaci nebo zemře. I malá mitrální regurgitace po infarktu myokardu je nezávislým rizikovým faktorem kardiovaskulární mortality.

4 Jak léčíme mitrální insuficienci? Indikována k operaci by měla být každá významná regurgitace, dříve než dojde k rozvoji systolické dysfunkce LK nebo dilataci srdečních oddílů. Přesné indikační kriteria jsou velmi složitá a jsou dány i zkušeností pracoviště a jeho výsledky. Čím více provedených plastik s nízkou mortalitou, tím se více indikace posouvá do méně závažných a méně symptomatických vad. Chirurgickým řešením je v dnešní době plastika mitrální chlopně, je-li to technicky ještě možné. Náhrady chlopní jsou již prováděny v omezené míře, protože po nich dochází k narušení celé architektury levé komory a tím i horší prognóze operovaných. O definitivní podobě zákroku rozhoduje až perioperační echokardiografické vyšetření a lokální nález na chlopni.

5