Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně. Lesnická a dřevařská fakulta Ústav nábytku designu a bydlení

Transkript

1 Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně Lesnická a dřevařská fakulta Ústav nábytku designu a bydlení Dynamické sezení v administrativním pracovišti (Dynamic sitting in an administrative workstation) DIPLOMOVÁ PRÁCE Příloha: Výkresová dokumentace 2008 Prostředník Jan

2 Zadávací list - 2 -

3 Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma: Dynamické sezení v administrativním pracovišti zpracoval sám a uvedl jsem všechny použité prameny. Souhlasím, aby moje diplomová práce byla zveřejněna v souladu s 47b Zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a uložena v knihovně Mendelovy zemědělské a lesnické univerzity v Brně, zpřístupněna ke studijním účelům ve shodě s Vyhláškou rektora MZLU o archivaci elektronické podoby závěrečných prací. V Brně, dne:... podpis studenta - 3 -

4 Na tomto místě bych rád vyjádřil své poděkování vedoucímu práce Ing. Milanovi Vrbíkovi, za vstřícný přístup, zázemí, zapůjčenou literaturu, odbornou pomoc a cenné rady, kterých se mi při práci dostalo

5 Abstrakt Název práce: Dynamické sezení v administrativním pracovišti Tato práce je zaměřena na sezení v administrativním pracovišti. Jsou zde uvedeny také alternativní typy sezení podporující dynamický způsob sedu. Dále se práce zabývá relaxačními prostory ve velkoprostorových tzv. open-plan kancelářích a návrhem sedátka podporující dynamický způsob sedu právě do těchto prostor pro zlepšení regenerace meziobratlových plotének při odpočinku. Tato práce se svým tématem také odkazuje na projekt IGA - Vývoj řešení dynamického sezení - židle pro administrativní pracoviště. Klíčová slova: dynamické sezení, alternativní sezení, administrativní pracoviště, židle, sezení, relaxační koutek, kancelář, open-plan kancelář, ergonomie, páteř. Abstract Name of work: Dynamic sitting in an administrative workstation This work is focused on sitting, especially alternative supported dynamic way of sitting. Also this work is about relax corners in open plan offices and about designing the seat which is supported dynamic type of sitting just to this areas for better regeneration of intervertebral discs in having rest time. This work is also with its theme refer on a project IGA Development of solution dynamic sitting the chair for administrative workstation. Key words: dynamic sitting, alternative sitting, administrative workstation, chair, sitting, relax corner, office, open-plan office, ergonomy, spine

6 Obsah OBSAH A) TEORIE KANCELÁŘSKÉ PRACOVIŠTĚ KLASICKÉ KANCELÁŘSKÉ PRACOVIŠTĚ VELKOPROSTOROVÉ TZV. OPEN-PLANS KANCELÁŘE HISTORIE SPOLEČENSKÁ TEORIE TYPICKÝ DESIGN A SOUČÁSTI DŮSLEDKY POHLED LÉKAŘE NA MODERNÍ KANCELÁŘ RELAXAČNÍ PROSTORY Vybavení relaxačních koutků ERGONOMICKÉ POŽADAVKY NA PRÁCI S POČÍTAČEM PROSTOROVÉ ŘEŠENÍ PRACOVNÍ PLOCHA (ROVINA) Výběr pracovního stolu ZORNÉ PODMÍNKY POŽADAVKY NA ZAŘÍZENÍ POČÍTAČE Monitor Klávesnice Myš Podložka pod nohy KANCELÁŘSKÁ ŽIDLE HISTORIE PARAMETRY SPRÁVNÉHO SEZENÍ OBECNÉ POŽADAVKY NA SPRÁVNÉ PRACOVNÍ SEDADLO Základní parametry sedací plochy Výška sedací plochy Šířka sedací plochy Tvar sedadla Opěradlo Bederní opěrka Područky Prostor pro nohy NEJČASTĚJŠÍ OBTÍŽE PŘI SEZENÍ TECHNIKY SEDADEL DYNAMICKÉ SEZENÍ ERGONOMIE

7 7. ALTERNATIVNÍ SEZENÍ SEZENÍ NA KLEKACÍ ŽIDLI SEZENÍ NA BALANČNÍM MÍČI B) PROJEKT INTERNÍ GRANTOVÉ AGENTURY SPOLUPRÁCE NA PROJEKTU IGA PROBANDI METODIKA Subjektivní hodnocení komfortu Vizuální záznam chování pracovníka OPUŠTĚNÍ PRACOVIŠTĚ C) NÁVRH SEDACÍHO NÁBYTKU NÁVRH SEDACÍHO NÁBYTKU INSPIRACE VÝVOJ MYŠLENKY KONSTRUKCE SEDÁTKA URČENÍ A POUŽITÍ SEDÁTKA SEZNAM POUŽITÝCH ZDROJŮ SEZNAM PŘÍLOH

8 Úvod Člověk je dnešním způsobem života donucen trávit většinu dne sezením. Ať už je to hlavně v práci, či cestou do a z práce, při televizi, v čekárnách u doktora,. Tato poloha není pro páteř přirozená a tak je nadměrně zatěžována. Proto by se sezení měla věnovat dostatečná péče a toto namáhání alespoň částečně eliminovat. Cíl práce V této práci se pojednává o kancelářském pracovišti, zvláště pak se zaměřením na velkoprostorové kanceláře tzv. open-plan a specifikací relaxačních prostor míst, která využívají pracovníci pro odpočinek a znovuzískání pracovních sil. Dále je popsáno sezení na kancelářské židli a různé typy sezení se soustředěním na dynamické využívané nejen kancelářskou židlí, ale také alternativními typy sezení. Práce se také svým tématem odkazuje na projekt IGA - Vývoj řešení dynamického sezení - židle pro administrativní pracoviště, kde se podílím jako pomocný člen řešitelského týmu. A v poslední části jde o návrh sedátka do relaxačních prostor v open plan kancelářích s alternativním sezením, aby nejen při práci, ale hlavně při odpočinku se mohla páteř a celé tělo dostatečně regenerovat

9 A) Teorie 1. Kancelářské pracoviště Jedná se o místnost, kde se úřaduje respektive, kde se provádí jakákoliv administrativní činnost. Taková místnost se česky nazývá úřadovna - čili administrativní pracoviště neboli pracoviště úřadu (Slovník cizích slov, 2000). Nejčastěji se v těchto místnostech pracuje s počítačem (PC), proto by měly být jak ergonomicky, tak technicky zabezpečeny, aby tato práce byla co nejméně konfliktní ve vztahu člověk a prostředí. Kancelář je obecně místnost, nebo jiné území, ve které lidé pracují, ale může také vyjadřovat pozici v rámci společnosti se specifickými povinnostmi a oddanosti k ní (vnímání úředníka, funkcionáře, vedoucího pracovníka). Některé společnosti mají kanceláře na místech snadno přístupných veřejnosti, kde prezentují svojí firmu a ukazují tak sílu a postavení společnosti na trhu

10 2. Klasické kancelářské pracoviště Kancelář, je místnost obecně pouze pro jednoho pracovníka. Každá kancelář je tvořená jednou místností s vlastními dveřmi. Takovéto kanceláře nejčastěji znázorňují postavení osoby, která v ní pracuje. Obvykle zde bývají ředitelé, manažeři firem, starší vedoucí organizace, sekretářky pracující s důvěrnými daty, atd. Takovéto kanceláře můžou být velice nákladné a neekonomické také z důvodu potřeby většího prostoru. Zaberou více prostoru než kanceláře typu open-plan. Když je zaměstnáno více lidí, kde každý potřebuje vlastní osvětlení, topení a klimatizaci je opět mnohem nákladnější, než velkoprostorová kancelář. Zároveň také klasický typ kanceláře od sebe izoluje pracovníky, což je náročnější na kontrolu pro manažery a vedoucí méně přístupné a při projektech náročnější na komunikaci uvnitř týmu. Výhody centrální kanceláře jsou v soukromí, kde po zavření dveří se mohou projednávat choulostivé či důvěrné informace v tajnosti. Nehledě na fakt, že tento typ kanceláří je mnohem bezpečnější na soukromé dokumenty, protože po odchodu může za sebou pracovník zamknout dveře. (Ripley St Thomas High School, 2006) Obr. 1. Klasické kancelářské pracoviště

11 3. Velkoprostorové tzv. open-plans kanceláře Open-plan je obecně používaný pojem v architektonickém a interiérovém designu pro jakýkoli půdorys který tvoří rozlehlý otevřený prostor a minimalizuje použití uzavřených místností jako soukromé kanceláře. Tento termín se může také vztahovat k terénním úpravám pozemků, obchodním parkům, atd. kde nejsou definovány hranice mezi nemovitostmi, jako jsou živé ploty, oplocení, či zdi Historie Open-plan kanceláře už existují dlouho. Nicméně před padesátými lety devatenáctého století byly většinou tvořeny pravidelnými řadami stolů nebo lavic, kde úředníci, písaři nebo laboranti vykonávali opakující se úkoly. Takovéto návrhy plynuly z práce průmyslových inženýrů nebo z výkonnostních odborníků jako byli Frederick Winslow Taylor a Henry Ford. V padesátých letech Obr. 2. Open plan kancelář v 50. letech. devatenáctého století německý tým jménem Quickborner objevil kancelářské prostředí, kde se využíval konvenční nábytek, zahnuté zástěny, veliké rostliny a organická geometrie k vytvoření pracovních skupin ve velikých otevřených prostředích. Kancelářské prostředí bylo rychle vytlačeno společnostmi s kancelářským nábytkem, které vyvinuly kabiny na systému závěsných panelů nebo soustavou nábytku. Pro kanceláře které využívaly toto uspořádání, bylo dlouho užíváno mnoho názvů (především výsměšných) jako byly například moře kójí, nebo farma na kóje. Frank Loyd Wright byl první architekt, který použil open-plan design v domech. Úmyslem bylo poskytnout více spolupracující a lidštější pracovní prostředí

12 3.2. Společenská teorie Po 2. světové válce socialistické prostředí v mnoha zemích jižní Evropy dalo zrodit rovnostářský přístup managementu. Kancelářské prostředí povzbuzené všemi úrovněmi personálu, kde všichni seděli v jedné veliké kanceláři, vytvořilo nonhierarchické prostředí, čímž se zlepšila komunikace a spolupráce Typický design a součásti Typický design využíval moderní, ale tradiční nábytek, který byl toho času k dispozici. Byly použity standardní pracovní stoly a židle s postraními skříňkami na dokumenty, zahnuté zástěny a veliké rostliny v květináčích používané jako vizuální bariéra a k rozdělení prostoru. V půdorysu se hojně využívala nepravidelná geometrie a organické opakující se vzory ke zvýšení rovnostářského prostředí. V mnoha Obr. 3. Příklad open plan kanceláře. návrzích bylo použito nepatrně méně hustoty zabraného prostoru než obvykle ke zmírnění akustických problémů jako ve vlastním velkém prostoru Důsledky Společnosti s kancelářským nábytkem rychle vyvinuly závěsný panelový systém a ostatní typy soustav nábytku, které požadovali poskytování některých výhod kancelářského prostředí, ale s lehce větším soukromím, hustotou a ukládací kapacitou. Zpočátku projekty těchto typických systémů imitovaly Obr. 4. Moderní open plan kancelář

13 nepravidelné organické formy kancelářského prostředí. Nicméně rychlá degenerace do sešněrovaného moře kójí běžných v moderních kancelářích a připomínající dřívější vědecké řízení. Moře kójí účinně nahradilo kancelářské prostředí v polovině šedesátých let devatenáctého století Pohled lékaře na moderní kancelář Výhody a nevýhody velkoprostorových kanceláří s kójemi Jako každé řešení interiéru má i systém open plan své výhody a nevýhody a také zdravotní rizika, na která se chci také skromným pohledem lékaře zaměřit. Klady velkoprostorových kanceláří jsou lepší organizace práce, kontrola pracovníků, lepší ekonomické a logistické využití jednoho pracovního místa u počítače (dále PC) a to i využitím úložných osobních kontejnerů, které mohou střídající se pracovníci využít k uložení materiálů a citlivých dat. Současně se racionálně využívá osvětlení, topení a dalších logistických opatření. Efektivita práce se dá rovněž tímto systémem zvýšit. Negativa velkoprostorových kanceláří spočívají v omezení osobnosti, ve stresu (způsobeném vysokou pracovní zátěží, hlukem, umělým osvětlením, vzduchotechnikou), v psychosociálních problémech (pomalý růst kariéry, boj o místo u okna, malá odměna a z toho pramenící fakt, že 20 % zaměstnanců ve zkušební době odchází podle výzkumu Pricewaterhouse Cooper PWC Obr. 5. stresová a hluková situace v open plan kanceláři. Smrčková 2007). Negativně na zaměstnance dopadají dlouhodobé stereotypní polohy a sezení u PC, nevhodná ergonomie pracoviště, telefonní kontakty. Je často porušena diskrétnost jednání s klienty. Celý tento komplex vlivů je jednou z příčin moderních nemocí, jako je vysoký krevní tlak, metabolický syndrom (málo pohybu, nevhodné

14 stravování, vysoký cholesterol, vznik cukrovky apod.), syndrom chronické únavy či bolesti zad a hlavy. Kromě shora uvedených údajů je nutné, aby zaměstnavatel pro tyto open plans také vyhledával vhodné pracovníky. Schulze a spol jako sociální psychologové doporučují výběr osobnosti podle zásady ENACO (extroverti vhodnější, neurotiky s labilními emocemi spíše vyřadit, abilitní jedince s dobrými schopnostmi využít, preferovat consciention, tedy svědomitost a zodpovědnost a přijímat lidi s novými myšlenkami a přitom loajální obedience ). Roli zde hraje i věk, kdy malá motivace bývá u mladých do 25 let, zatímco s věkem stoupá spokojenost s prací, zkušenost a rozvážnost, i když menší flexibilita. Velké kolektivy mají menší motivaci k práci (až 48 %), v 70 % chybí uznání! Platy vyhovují jen asi 57 % zaměstnanců, jako důležitou uvádí 67 % dobrou pracovní atmosféru a kolektiv či mezilidské vztahy. Vybavení open plans Standardní open plan by měl být vybaven kójemi s PC pracovištěm ergonomicky dobře řešeným včetně dokonalých židlí. Aktuální studie dotazníková a videozáznamy jako velmi ergonomicky vhodné židle označila typ Mirra designérů Studia 7.5 Berlín a Celle designéra Caruso z USA. Tyto židle produkuje firma Hermann Miller a nejsou právě levné. Další součásti open plans jsou kontejnery na materiály a osobní věci pracovníků, protihlukové stěny (např. Rehau) a další protihluková izolace (např. stěna s využitím protihlukového efektu PET lahví). Dále by měl být zařízen tzv. sleeping room pro odpočinek. Pro jednání s klienty je nutný úsek zajišťující diskrétnost ( small meeting point ). Součástí pracoviště musí být hygienické vybavení, WC, kuchyňka, konferenční místnost, sklad kontejnerů atd. Požadavky na open plans Obr. 6. Protihluková isolace včetně stěn a podlah omezuje rizika hluku a vzniku civilizačních nemocí zaměstnanců

15 Lékařský pohled na open plan kromě shora uvedených aspektů zdůrazňuje i nutnost péče o vhodné větrání, osvětlení, vlhkost vzduchu a teplotu celé kanceláře. Problémy bývají se vzduchotechnikou a vznikem katarů horních cest dýchacích, vysušením sliznic včetně očních spojivek, bolestmi hlavy a krku apod. Jen v USA přináší vzduchotechnika zdravotní škody ve výši 75 miliard dolarů ročně. Hrozí i riziko smrtelné legionářské nemoci plic (Menziers a spol dělali v USA studie u 771 úředníků). Proto se doporučují v mimopracovní dobu i germicidní zářiče. Sezení u počítače zahrnuje tři známé polohy (přední přetěžující páteř, střední náročná na svalstvo, zadní relaxační) a vyžaduje ergonomickou židli s dynamickým sedem a regeneraci sil, jak doporučuje Gilbertová a spol Pro počítačové stoly je vhodné užití hydraulických principů dle Tavoly v boji proti přetížení páteře. Úprava pracoviště s počítačem je dána normou ČSN ISO Doba práce s počítačem by měla být omezena s ohledem na zdravotní rizika, např. ve Švédsku doporučil National Institute of Occupational Health dobu práce s PC na šest hodin (Sternberg a spol. již v roce 1991). Nemělo by se u PC pracovišť zapomínat na opěrky nohou. Jaká ozdravná opatření pro budovatele open plans bych doporučoval? Zaměřit se zejména na dostatečnou prostornost pracoviště, větrání, osvětlení a protihlukovou izolaci, dále na ergonomické vybavení jednotlivých pracovišť (sezení, PC pracoviště). Pracovníci by měli být školeni a vedeni ke zdravotním opatřením typu střídání poloh při práci, dodržování zásad školy zad, cvičení, ale i odpočinku (20 minut spánku po obědě na některých úřadech v Německu). Zaměstnavatel by měl nabízet bonusové programy příspěvků na dovolené, fitness akce, vitamínové akce apod. Důležitá jsou i psychosociální opatření typu uznání, odměn, společenských a sportovních akcí kolektivů, pomoc psychologů Geist Pochopitelně je nutné připomínat správné stravní a pohybové návyky u zaměstnanců. Velmi výhodná je vždy týmová mezioborová příprava takových pracovišť. Závěr Moderním kancelářským trendem jsou kójové velkoprostorové kanceláře ( open plans ), které však mají celou řadu zdravotních, psychologických a ergonomických problémů. Mezioborovou spoluprací architektů, techniků, nábytkářů, ergonomů, psychologů a lékařů je možné zmenšit rizika a zajistit kvalitní práci i dobrou motivaci zaměstnanců.(müller, 2008)

16 3.6. Relaxační prostory Relaxace je proces nebo stav uvolnění psychického a tělesného napětí. Relaxační prostory, nebo též relaxační koutky se nejčastěji vytvářejí v kancelářích typu open-plan. Filosofie tohoto zařízení spočívá v tom, že při dlouhodobé soustředěné a často monotónní práci, která v administrativním pracovišti převládá, klesá po určitém čase koncentrace a tím i výkon práce. Zároveň také při dlouhém sezení, což je pro člověka nepřirozená poloha těla, dochází k nedokonalému vyživování meziobratlových plotének. (Tomu lze částečně zabránit již zmiňovaným dynamickým způsobem sezení. Kde je tělo v neustálém pohybu a je tak zajištěná výživa plotének). Pokud si ale Obr. 7. Ukázka relaxačního koutku s protihlukovými bariérami. pracovník dopřeje chvilku odpočinku například v relaxačním koutku, odpočne si nejen psychicky, ale hlavně fyzicky uvolněním páteře, například v leže, a odpočnutí unavených očí z neustálého sledování obrazovky monitoru. Aby byl odpočinek co nejpříjemnější, doporučují se materiály příjemné na dotyk ke zvýšení pohody odpočívání a relaxace. Zároveň se doporučují barvy, které podporují relaxaci a odpočinek, jako jsou oranžová, modrá, zelená spíše v pastelových tónech a zároveň se nedoporučují barvy, jako jsou například červená, černá a hnědá. Relaxační koutky neslouží jen k samotnému odpočinku, ale patří k místům, kde se schází zaměstnanci k menším poradám a konzultacím. I při této činnosti by měli sedět správně. Proto je nábytek v této části kanceláře stejně a možná i více důležitý jako je na pracovním místě. Jako je špatné dávat si na chatu, na místo odpočinku a regenerace duševních i fyzických sil, staré matrace, které již neplní svou správnou funkci, tak je špatné dávat neergonomický a nefunkční nábytek do prostor sloužících pro relaxaci v kanceláři. Naopak by na těchto místech měl být nábytek co nejkvalitnější, aby si pracovníci zdravě odpočinuli a nevraceli se k pracovní aktivitě ještě více unavení, než odcházeli

17 3.6.1 Vybavení relaxačních koutků V první řadě by zde neměl chybět nábytek pro sezení či ležení pro uvolnění páteře. Dále je vhodné zde umístit nějaké prvky pro protažení, jako jsou například žebřiny, či něco na podobném principu. Asi žebřiny z tělocvičny nebudou v kanceláři vypadat úplně nejlépe, ale nějaký nenápadný prvek s podobnou funkcí, jako mají žebřiny je velice vhodný. Dále by neměl chybět stoleček pro odložení kafe, či svačiny. A kde se také mohou realizovat například porady mezi menším počtem zaměstnanců nebo neformální jednání se zákazníkem. Také je zde velice vhodné umístit květiny. Nejen pro estetické zpříjemnění prostředí vnesením kousku přírody, ale také rostliny fotosyntézou vyrábějí kyslík. Nedostatek kyslíku také způsobuje únavu a nesoustředěnost. Rostliny mají další, a to nezanedbatelnou funkci. Je jí vliv na toxické prostředí. Rostliny zvlhčují vzduch a zbavují prostředí nežádoucích škodlivých látek jako je formaldehyd, benzol a trichlóretylén, které se uvolňují z nábytku, podlahových krytin, počítačů, tabákového kouře, Na pohlcování škodlivých látek se podílejí listy, kořeny a zemina. Půda, v níž se pokojové rostliny pěstují, obsahuje mikroorganismy, jež se živí výměšky kořenového systému tedy i škodlivými látkami. Každá rostlina má specifický druh mikroorganismů a je schopna pohlcovat určité látky. Mikroorganismy se rychle přizpůsobují danému prostředí, a čím déle jsou v něm umístěny, tím větší je jejich účinnost. Výsledky pokusů v USA prokázaly, že pro vyčištění 10 m 3 postačí jedna rostlina. Jedna azalka dokáže odstranit formaldehyd v koncentraci 3 ppm z 9 m 3 prostoru. Největším likvidátorem formaldehydu je filodendron (Monstera), který pohltí za 24 hodin 88% této látky, potos (Scindapsus) 83%, zelenec (Clorophytum) 80%, benzol likviduje břečťan (Hedera helix) až 90%, Spathiphylum 80% dračinec (Dracaena) 70%. Trichlóretylén, který se uvolňuje z nátěrových hmot, je spolehlivě pohlcován Dracaenou a Spathiphylem. Pokud jsme postaveni před volbu jakou rostlinu v interiéru použít, tak určitě každou, které se bude v daném prostředí dařit s tím, že přednost je nutno dát druhům s větším počtem velkých listů. Rostliny však mohou působit i negativně na zdraví člověka. Převážná většina květin však není zdraví škodlivá a působí na klima interiéru příznivě. Známé jsou účinky například zakrslých bytových eukalyptů (Eucalyptus maculata, ficifilia, citrriodora), které samovolně uvolňují olej

18 z listů, který na vzduchu oxiduje a při tom očišťuje okolní ovzduší od choroboplodných zárodků a škůdců. Olej obsahuje léčivé silice, které vytváří příjemné aromatické prostředí. (Brunecký, 2003) Proto bychom se rostlinami měli obklopovat a nenahrazovat je umělými napodobeninami. Trochu péče, kterou vyžadují (v podstatě jen zálivku), velice bohatě oplácejí. V těchto prostorách také často bývají pomůcky pro cvičení a protahovaní. Například žíněnka, či karimatka. Často v okolí nebo někdy přímo v tomto prostoru bývají různé automaty na nápoje kafe či vodu. Vhodné je také relaxační prostory oddělit od zbylého prostoru paravány či optickými předěly, aby lidé využívající právě relaxačního koutku, nebyli zbytečně rušeni hlukem z kanceláře a měli své soukromí a klid na relaxaci. Protože ruch kanceláře, je také jeden z důvodů, proč pracovníci právě těchto prostor využívají

19 4. Ergonomické požadavky na práci s počítačem 4.1. Prostorové řešení Pracovní místo musí mít takové rozměry, aby umožňovalo snadný přístup, změny pracovní polohy a vykonávání pohybů. Doporučená minimální nezastavěná podlahová plocha je 2 m 2 při denním či umělém osvětlení, 5 m 2 bez denního osvětlení. (Tyto požadavky vycházejí z hygienických předpisů pro pracovní místa.) Pracovní místo musí být zvoleno tak, aby uživatelé neměli v zorném poli nezastíněné plochy s velkým jasem. Vzdálenost mezi zády uživatele a zadní stěnou monitoru (při uspořádání pracovních míst za sebou) má být minimálně 0,5 m Pracovní plocha (rovina) Správné sezení ovlivňují též vlastnosti pracovní plochy. Vlastní výška pracovní plochy je ovlivněna charakterem pracovní činnosti obdobně jako při práci vstoje. Doporučuje se výška pracovních stolů 3-5 cm nad výškou lokte. Příliš vysoká pracovní plocha podporuje zvýšenou abdukci (odtažení) horních končetin a tím přetížení ramenních pletenců a krční páteře, nízká pracovní plocha podporuje kyfotické držení těla. V poslední době se u některých činností opět začíná preferovat sklon pracovní plochy. V administrativní činnosti by se jednalo o umístění klávesnice na šikmou plochu. Usnadňuje vzpřímené držení těla, snižuje předklon krční páteře Výběr pracovního stolu Mnoho pracovních stolů je vysokých kolem cm a byly původně navrženy spíše pro používání se statickým plochým sezením než s ergonomickým pracovním postojem. Ale požadovaná výška pracovního stolu závisí na židli, úkolu a na individuálních proporcích. Nesprávný pracovní stůl může zapříčinit prohnutí páteře do tvaru C a bolest horní části těla kvůli nevhodné vynucené poloze

20 Řešení by mohl poskytnout výškově nastavitelný pracovní stůl pomocí klínového, či šroubovacího systému. Tak poskytne ideální pracovní výšku pro většinu lidí. Je to však omezeno pozicí sedu a problémem je, pokud pracovní stůl užívá více pracovníků zároveň. Klikou měnitelná výška nastavitelná i ze sedě. (Back2, 2008) Obr. 8. Příklad pracovního stolu se stavitelnou výškou pracovní desky. (back2, 2008) Při výběru pracovního stolu je nutno přihlížet k charakteru vykonávané práce. Současné kancelářské práce většinou zahrnují řadu různých činností (zpracovávání podkladů a písemností, komunikace, telefonování, dokumentace apod.), čímž se prostorové požadavky podstatně zvyšují. V těchto případech se doporučuje uspořádání pracovních stolů ve tvaru L či C. Pracovní plocha musí být dostatečně velká, aby umožňovala flexibilní rozmístění monitoru, klávesnice, myši, dokumentů a dalších technických prostředků. Výška desky stolu by měla být stavitelná v rozmezí cm. Výhodné jsou pracovní stoly, u nichž je klávesnice umístěna o něco níže nebo na samotné vysunovatelné desce s aretací. Pohodlný sed a změna pracovní polohy musí být zajištěna dostatečným prostorem pro dolní končetiny. Povrch pracovní desky musí být matný, hladký, snadno čistitelný, přední hrana zaoblená, barevně se doporučují spíše světlejší odstíny. (Gilbertová, 2002)

21 4.3. Zorné podmínky Na první pohled by se mohlo zdát, že zorné podmínky přímo nesouvisí se sezením, pokud jsou však nevhodné, mohou nepříznivě ovlivňovat držení těla a pohybový systém. Zorné podmínky jsou dány zorným úhlem, zornou vzdáleností, ale i osvětlením. Zorný úhel tvoří horizontální rovina Obr. 9. Pracovní úhel zorného pole při práci vedená okem a úhel pohledu od oka s PC podle charakteru práce je v rozsahu Velikost zorné vzdálenosti závisí na velikosti sledovaného detailu. Pro nejjemnější práce s velkými nároky na zrak činí cm (např. hodináři, kresliči), pro většinu administrativních prací cm Požadavky na zařízení počítače Monitor Monitor by měl svou konstrukcí umožňovat regulaci výšky obrazovky nad pracovním stolem, regulaci sklonu a otáčení kolem svislé osy. Měl by být umístěn tak, aby vzdálenost očí uživatele a obrazovky v závislosti na velikosti znaků byla 400 až 750 mm. Orientačně se někdy uvádí, že vzdálenost očí od obrazovky by měla být 2-3 krát větší, než je velikost úhlopříčky monitoru. Horní řádka textu má být přibližně v úrovni očí, popřípadě mírně pod úrovní očí. Pohled na obrazovku by měl být kolmý. Nelze opominout ani vhodné nastavení jasu a kontrastu obrazovky. Jas obrazovky by měl být po celé ploše pokud možno stejný a rozdíl mezi jasem okraje obrazovky a jejím středem by Obr. 10. Situace monitoru a pracovníka

22 měl být větší než 1:1,7. Minimální jas obrazovky je 35 cd/m 2, preferuje se 100 cd /m 2. Umístění obrazovky je ovlivněno charakterem práce na počítači. Při převládající práci s obrazovkou je vhodné ji umístit do středu proti pracovníkovi Klávesnice Klávesnice musí být oddělena od těla obrazovky, aby bylo možno ji individuálně umístit na pracovním stole. Měla by být umístěna o něco níže, než je rovina pracovního stolu, aby nedocházelo k extenzi (natahování) ruky a zápěstí a k nepřirozené poloze předloktí. Střed klávesnice by měl být přibližně v úrovni loktů. Přední hrana klávesnice má být zaoblená. Před klávesnicí by měl být zajištěn dostatečný prostor (minimálně 8 cm) k poskytnutí opory ruky; pro tyto účely se doporučuje využít speciálních měkkých podložek (podpěrek). Výhodné jsou i pohyblivé opěrky předloktí s kloubovou konstrukcí, které se uplatní zejména při intenzivní práci s klávesnicí. Trh nabízí i typy tzv. ergonomických klávesnic, např. dělené, které by měly zlepšit držení ruky v neutrální poloze a vyloučit její ulnární deviaci. Jejich pozitivní zdravotní význam však nebyl dosud jednoznačně prokázán Myš Myš by měla být umístěna co nejblíže klávesnici a ve stejné výšce. Velikost a tvar myši by měl vyhovovat individuální velikosti a tvaru ruky a respektovat případné leváky. Pokud se myš používá častěji než klávesnice, je možné doporučit její umístění více do středu stolu a posunout klávesnici. K usnadnění pohybu myši se používají přilnavé podložky, např. gelové Podložka pod nohy Podložky pod nohy snižují statickou zátěž dolních končetin, mohou zlepšit držení těla a vyrovnat rozdíly v tělesné výšce uživatelů. Uplatní se především u osob s menší tělesnou výškou, a to zejména za podmínek, kdy jsou nuceni pracovat u s tolu s vyšší manipulační rovinou. Proto by měly být na pracovištích dostupné. Měly by být

23 dostatečně široké, s neklouzavým povrchem a nastavitelným sklonem.(gilbertová, 2002)

24 5. Kancelářská židle 5.1. Historie S příchodem železnice v polovině 80. let začal obchod expandovat mimo tradiční typ rodinných firem s malým důrazem na administrativu. Dodateční administrativní pracovníci byli potřeba k držení kroku s ostatními. Účetnictví a korespondence jako obchodní rozšíření jejich služeb. Zatím co práce v kanceláři se rozšiřovala, povědomí kancelářského prostředí, technologie a zařízení začaly být částí kulturního zaměření na zvyšující se produktivitu. Toto povědomí poskytlo zrození židle navržené speciálně pro tyto nové administrativní zaměstnance: kancelářské židle. Kancelářská židle byla strategicky navržena ke vzrůstu produktivity úřednických zaměstnanců tak, že jim umožnila zůstat sedět u stolu po dlouhý časový úsek. Otočná židle s kolečky dovolovala zaměstnancům zůstat sedět a zároveň dosáhnout na mnoho poloh v rámci jejich pracovní oblasti eliminací času a energie vynaložené na vstání. Dřevěné sedátko bylo navrženo, aby pasovalo a podpíralo tělo sedícího zaměstnance a laťkové opěradlo a područky poskytovaly dodatečnou oporu ke zvýšení komfortu zaměstnance. Jako naše moderní židle, mnoho z těchto modelů byly trochu nastavitelné, aby poskytly maximální komfort a tudíž maximální pracovní výkon. Kancelářní kultura také vyžadovala zřetelně odlišnou existenci mezi židlemi, které používal zaměstnanec a kterou používal vedoucí. Když otočné židle byly široce používány, ředitel sedával na židli s rovným opěradlem bez koleček, aby demonstrovala jeho postavení. Jako návrh kancelářské židle eliminoval područky a přídavné vycpávky, tak manažerské křeslo začalo být velká čalouněná židle s uzavřenými područkami a široké luxusní sedadla. Dokonce i dnes velikost (výška opěradla a šířka sedací části) kancelářské židle ukazuje na postavení uživatele ve firmě Parametry správného sezení Stabilita. Kancelářská židle na pětiramenné podnoži na kolečkách, které materiálově odpovídají typu podlahy, na níž se bude používat, je dnes již snad běžná. Na trhu se objevují i židle na kluzácích. Konferenční židle jsou buď na čtyřech nohách nebo tzv. pérovka

25 Anatomicky tvarovaný sedák. Dostatečně široký i hluboký, přičemž při sezení by měla být jeho hloubka plně využívána. V přední části musí být sedadlo zaoblené. Opěradlo stále podepírající záda po celé jejich délce. Výškově nastavitelná zádová opěra by měla být nastavena tak, aby svým vyklenutím podepírala páteř v bederní oblasti. Zádová opěra by měla neustále kopírovat záda. Úhel, který svírá opěradlo a sedák, by neměl být ani v nejčastěji používané přední pozici menší než 90. Jen v tom případě nedochází k zatěžování dýchacích a trávicích orgánů, srdce a cév. Nastavování výšky sedadla. Musí umožňovat změnu jeho úrovně tak, aby se chodidla plnou plochou dotýkaly podlahy, přičemž kolenní kloub svírá úhel 90. Stavitelné podpěrky rukou, v lepším případě s možností bočního vychylování. Maximální pohodlí poskytují multifunkční područky, které jsou šířkově, hloubkově, výškově a paprskovitě stavitelné. Centrální pružina. Měla by jí být vybavena každá židle. Především tlumí náraz při prudkém dosednutí a všechny další pohyby lidského těla. Odolné čalounění, případně jiný potahový materiál. Musí odpovídat tomu jak často a v jakém prostředí židli používáme. Mezi rozhodující fyzikální vlastnosti zde patří odolnost proti oděru, "žmolkování", stálobarevnost, případně odolnost proti ohni (Rim, 2008) Obecné požadavky na správné pracovní sedadlo Základními obecnými požadavky správné pracovní židle jsou stabilita a bezpečnost, vhodné umístění ovládacích prvků pro regulaci nastavitelných parametrů, vhodné vlastnosti (materiál, čalounění, barva, trvanlivost). Židle kancelářského typu by měla být vybavena protiskluznými kolečky, přizpůsobenými charakteru podlahy (tvrdá kolečka pro měkkou podlahu a naopak). Při posazení by mělo dojít k tlumení prudkého dosedu, což je řešeno buď pomocí plynového péra, či rastrovou mechanikou, zajišťující měkké odpružení sedadla i v nejnižší pozici sezení. Kvalitu sedadla ovlivňují i nastavitelné parametry

26 5.3.1 Základní parametry sedací plochy Význam správně řešené sedací plochy spočívá v tom, že snižuje statickou zátěž, napomáhá správnému držení pánve a páteře, zajišťuje patřičnou stabilitu a umožňuje změny polohy těla Výška sedací plochy Výška sedací plochy by neměla být tak vysoká, aby stlačovala spodní část stehen, ani tak nízká, aby nedošlo ke zkulacení zad. Správná výška sedací plochy se obvykle určuje podle výšky podkolenní rýhy. Nejčastěji se doporučuje taková výška sedací plochy, která je přibližně o 3-5 cm nižší než je výška podkolenní rýhy. Dále se o nastavení správné výšky lze přesvědčit tím, že při sezení s plně opřenými zády se chodidla lehce opírají celou plochou o podlahu. Doporučená nastavitelnost výšky sedací plochy činí obvykle cm, pro pevné sedadlo se uvádí 43cm. Výška sedací plochy může být též do jisté míry ovlivněna typem sezení (při předním sezení může být sedací plocha o něco vyšší), výškou a sklonem zádové opěry (např. u odpočinkového sezení, kde bývá sklon zádové opěry větší, by měla být sedací plocha o něco nižší, aby nedocházelo k nežádoucímu tlaku na spodní část stehen). Vyšší sedadlo lépe umožňuje zachování bederní lordózy při menším úhlu flexe (ohnutí) v kyčelních kloubech, avšak může vést ke zvýšenému diskomfortu dolních končetin a tlaku na spodní část stehen. Nižší sedadlo, zvláště ve spojení s nižší pracovní plochou, spíše podporuje vznik kyfotického držení. Správnou výšku sedací plochy ovlivňuje též výška pracovního stolu a rozdíl mezi výškou sedací a pracovní plochy, který má být cca cm. Nižší hodnoty neumožní tak dobře zachování bederní lordózy, ale snižují zatížení ramenních pletenců, při vyšších hodnotách dosáhneme sice snadněji udržení bederní lordózy, ale obvykle se zvyšuje zátěž ramenního pletence. Při praktické úpravě pracovního místa je výhodnější dle možností nejprve upravit výšku sedací plochy a pak přizpůsobit výšku pracovní plochy

27 5.3.3 Šířka sedací plochy Šířka sedadla má zajistit dostatečný prostor pro boky a spodní část trupu. Pro dlouhodobě sedící je výhodnější šířka o něco větší, aby umožnila změnu polohy. Určující je vzdálenost hřebenů pánevních kostí s připočtením mm na tloušťku podkoží a oděvu. Tento rozměr se blíží šířce ramen. Je možné proto vycházet i ze vzdálenosti nadpažkových hrbolků nebo šířky hýždí. Je třeba rovněž zajistit podpěry stehen i při jejich rozevření až do úhlu 60. Šířku sedadla ovlivňují i výšky područek nebo boků, rozhodující je šířka ve vzdálenosti cca 120 mm od opěradla Tvar sedadla Tvar sedadla má umožňovat správné podepření stehen při kterékoliv poloze. Doporučuje se rovná, nebo mírně prohnutá v jednom nebo druhém směru. Maximální výška prohloubení má být ve vzdálenosti cca 120 mm od opěradla, a to max mm. Důležité je zaoblení přední hrany sedadla. Svislá výška zaoblení se doporučuje max. 40 mm, délka zaoblení max. 60 mm. Poloměr zaoblení má být mm. Sklon sedadla má být mírný směrem k opěradlu, zabraňuje klouzání těla dopředu. U židle univerzální a pracovní Opěradlo Napomáhá rozložení hmotnosti, snižuje tlak a napětí na záda. Poskytuje podepření bederní části a horní části zad. Délka opěradla pro dlouhodobé sezení: mm, nemusí dosahovat až k sedadlu, pro kratší sezení mm (tzv. bederní opěradlo) Bederní opěrka Ve spodní části má mít konvexní tvar, horizontálně má být konkávní. Horní část by měla svírat 18 s vertikálou, úhel mezi opěrkou a horizontálou (sedadlem): K dokonalému opření by mělo dojít mezi obratlem, tj. ve výšce mm nad sedadlem. Minimální výška opěrky mm, min. šířka 320 mm

28 5.3.7 Područky Vzdálenost mezi područkami by měla být cca mm, výška horní strany područky nad sedadlem by neměla překročit mm, doporučená délka područky je mm a šířka její horní hrany min. 50 mm. Důležitý je odstup přední hrany područky od přední hrany sedadla, neměl by být menší než 100 mm Prostor pro nohy Z hlediska komfortního sezení je nutné zasunutí nohou pod sedadlo do úhlu Nejčastější obtíže při sezení Největší problémy našemu zdraví přináší hlavně sezení ve strnulé pozici. Objevují se potíže s bolestmi zad, hlavy, krevním oběhem, křečovými žílami, trávením a dýcháním, vznikají křeče a napětí ve svalech. Páteř drží celé tělo vzpřímeně a podílí se téměř na každém pohybu - od zvednutí sluchátka až po chůzi. Pro balancování těla je důležité její dvojí esovité zakřivení. V pěti spodních obratlích je toto zakřivení nejvýraznější, proto nesou největší váhu a odolávají také největšímu zatížení. Velký význam má u bolestí zad a nemocí v zádové oblasti svalstvo. Jeho nesprávné namáhání zapříčiňuje nevyrovnané působení na způsob páky. Souhra jednotlivých svalů může být více či méně narušena dvojím způsobem: často je svalstvo ochablé, ale stejně často bývá také příliš silně napjaté. Jakkoli však mají problémy se zády většinou svalové příčiny, nejčastěji se projevují v podobě opotřebení meziobratlových plotének a kloubních chrupavek. Chrupavka neobsahuje cévy. Zjednodušeně řečeno, výživu dostává nasáváním živin ze svého okolí, přičemž odpadní látky vzniklé látkovou výměnou cestují opačným směrem - jako když se ždímá houba. Nasávání a ždímání se musí pravidelně střídat, aby byla látková výměna v chrupavce co nejlepší. Při statické zátěži, jakou představuje právě sezení, převládá ždímání, a proto se do chrupavek dostává málo živin

29 Meziobratlové ploténky jsou při sezení neustále stlačovány a jsou vystaveny enormnímu tlaku, který je o 50 % větší než při stání. Při sezení vzniká v těle napětí. Podle skandinávských studií se v pozici při psaní na stroji zdvojnásobuje. Psaní na klávesnici počítače přináší pak dvojnásobek napětí vznikajícího při psaní na stroji! 5.5. Techniky sedadel Grafická znázornění ukazují přednosti příslušných kategorií sedadel, které poskytují každému majiteli židle individuální efekt. POHYBLIVÉ SEZENÍ Opěradlo sleduje pohyby sedící osoby a umožňuje změnu držení horní části těla na židli. Uvolnění svalstva horní části těla, opírání a napřimování horní části těla vlivem neustálého kontaktu s opěradlem, zotavení vlivem střídavého zatěžování a odlehčování meziobratlových plotýnek. Příznivě působí na páteř a šetří meziobratlové ploténky. DYNAMICKÉ SEZENÍ Sedadlo a opěradlo sledují pohyby sedící osoby synchronně ve správném úhlu a s individuálním protitlakem a umožňují změnu držení celého těla se židlí. Využití jako při pohyblivém sezení. Vlivem synchronizace pohybu se nadto židle v každé pracovní poloze optimálně přizpůsobí potřebám sedící osoby a vytváří tak podmínky pro zdravé sezení, které nezpůsobuje únavu. Příznivě působí na páteř a šetří meziobratlové ploténky, aktivizuje svaly. DYNAMICKY AKTIVIZUJÍCÍ SEZENÍ Má stejné charakteristiky jako u dynamického sezení; možnost dodatečného nastavení sklonu horní části židle (příp. sedací plochy = Tilt) umožňuje změnu držení těla vlivem působení židle. Efekt jako u dynamické sezení, nadto díky aktivnímu (vzpřímenému) držení těla vznikají impulsy pro svalovou činnost, což

30 přispívá ke zdravému držení těla. Příznivě působí na páteř a šetří meziobratlové ploténky, aktivizuje svaly, podporuje koncentraci. POPIS JEDNOTLIVÝCH MECHANIK STANDARDNÍ MECHANIKA Základní konstrukce pro pohyblivé sezení. Sklon opěradla je možno mechanicky přestavovat dle individuálních požadavků a plynule aretovat. Mechanické nastavení sklonu opěradla. SYNCHRONNÍ MECHANIKA Sedadlo i opěradlo sledují synchronně a ve správném úhlu pohyby sedící osoby. Plynulé nastavení protitlaku opěradla ze spodní strany sedáku (cca 50 až 125 kg tělesné hmotnosti). Synchronní sklon nastavitelný v 5 polohách. Dynamické sezení. SYNCHRONNÍ MECHANIKA I Sedadlo i opěradlo sledují synchronně a ve správném úhlu pohyby sedící osoby. Plynulé nastavení protitlaku opěradla ze spodní strany sedáku (cca 50 až 125 kg tělesné hmotnosti). Synchronní sklon nastavitelný v 5 polohách. Dynamické sezení. Příplatek: možnost nastavení hloubky sedáku. SYNCHRONNÍ MECHANIKA II Sedadlo i opěradlo sledují synchronně a ve správném úhlu pohyby sedící osoby. Plynulé boční nastavení protitlaku opěradla (cca 50 až 135 kg tělesné hmotnosti). Synchronní sklon nastavitelný v 5 polohách. Dynamické sezení. SYNCHRONNÍ MECHANIKA + POSUV SEDÁKU Sedadlo i opěradlo sledují synchronně a ve správném úhlu pohyby sedící osoby. Plynulé boční nastavení protitlaku opěradla (cca 50 až 115 kg tělesné hmotnosti). Synchronní sklon nastavitelný v 5 polohách. Dynamické sezení, posuv sedáku, možnost nastavení náklonu sedáku ( ). (Rim, 2008)

31 6. Dynamické sezení 6.1. Ergonomie Ergonomie je věda zabývající se vztahy mezi člověkem, prostředím a nástrojem. Podle zákonů mechaniky Isacca Newtona je nutné, aby lidské tělo v prostoru zemské gravitace zvládlo vzpřímený postoj a pohyb. K tomu souží posturální systém (páteř, vazy, klouby, svaly, jejich řízení a logistika). Základním osovým orgánem je páteř, která je sestavena ze 7 krčních, 12 hrudních a 5 bederních obratlů spojených klouby a vazy, z kosti křížové a ocasního zbytku kostrče. Základním pohybovým segmentem páteře je funkční spojení dvou sousedních obratlů, mezi nimiž jsou pružné části: meziobratlové ploténky. Ty jsou naplněny tekutinou, která udržuje jejich pružnost. V průběhu dne i života se snižuje množství tekutiny v meziobratlových ploténkách, a pokud neprobíhá jejich vhodná regenerace, dochází k předčasnému stárnutí a dokonce i poškození. Sezení je jednou ze základních specificky lidských funkcí. Existuje od doby, kdy se člověk naučil vzpřímenému držení těla a chůzi a kdy si tímto způsobem uvolnil ruce pro širokou škálu činností. Současný trend technického rozvoje vede k tomu, že stále přibývá profesí se sedavým charakterem zaměstnání, doba strávená sezením se stále zvyšuje, a to jak v práci, tak i běhen mimopracovní činnosti. V kanceláři sedíme přibližně 6 hodin denně, v dopravních prostředcích 1 1,5 hodiny, ve volném čase přibližně 3 hodiny denně. Naše tělo se během sezení vlivem působení gravitace propadá do uvolněného sedu, při kterém jsou patrná zakulacená záda, pánev sklopená dozadu a dochází ke zcela neekonomickému rozložení tlaků na ploténky

32 Obr. 11. Postupné stlačování meziobratlových plotének při statickém zatížení. Meziobratlové ploténky jsou kotoučky z měkké chrupavky umístěné na přední části páteře. Fungují jako kuličkové ložisko: umožňují pohyb, tlumí zátěž. Skládají se z vláknitých, na tekutinu bohatých prstenců. Ve středu plotének je rosolovité jádro. Oproti svalům nemá ploténka vlastní kapilární systém. Pro její funkci je důležité napájení tekutinou. To se děje fázemi zatěžování a odlehčování, což je možné kromě ležení při aktivních pohybech páteře. Dynamické sezení podporuje střídavou látkovou výměnu, naopak dlouhé statické sezení ploténkovou tkáň oslabuje, ploténka se deformuje a křehne. Důsledkem může být vystoupení rosolovitého jádra, známé jako bolestivá ploténková příhoda. Ti, kteří sedí více než polovinu pracovní doby po dobu nejméně 5 let, mají o 50 60% zvýšené riziko výhřezu meziobratlové ploténky.(brunecký, 2003) Jedním z rozhodujících důvodů nevhodně konstruovaného sedacího nábytku je skutečnost, že sezení je považováno za statický úkon, zatímco ve skutečnosti je to činnost velice dynamická. Při vlastním sezení je asi 75% celkové váhy podpíráno pouze na 26 cm 2 pánevní kosti ve spodní části hýždě. obr? Pokračuje-li sezení bez změny polohy, může tento tlak způsobit bolest ischiatického nervu nebo závady v oběhu krve s důsledky zvýšené námahy a možného lokálního znecitlivění těla. Rovnováhu těla při sezení však nemohou zajistit jen dva body pánevních kostí, a proto se dalšími opěrnými body těla zákonitě stávají nohy a záda, které přejímají při různých polohách různé zatěžovací síly. Tvrdí se tedy, že mnohé polohy zaujímané při sezení jsou v podstatě pokusy použít tělo jako systém pák při snaze vyrovnat váhu hlavy a trupu. Mluvíme-li o vyrovnávání, mluvíme o pohybu, který vyžaduje určitou energii, a proto považujeme sezení za činnost dynamickou. Pohyb těla, kromě zachování rovnováhy,

33 umožňuje zároveň řádné prokrvení svalů a výměnu tekutin meziobratlových plotének, které jsou hlavní příčinou vzniku chorob páteře. Zdravá páteř je lehce prohnuta do tvaru S. Prohnutí dovnitř se označuje jako lordóza, prohnutí vně jako kyfóza. Při špatném sezení dochází k celkovému kyfotickému prohnutí páteře, které staticky zatěžuje nejen svalstvo a meziobratlové ploténky, ale omezuje dýchání a prokrvení mozku. V kyfotické poloze jsou stláčeny vnitřní orgány a cévy břišní dutiny, snižuje se účinnost krevního oběhu a tedy i oxidační pochody mozku. Ploténky tvoří jakési nárazníky mezi jednotlivými obratli při dlouhodobém zatížení je obsah jejich vnitřních tekutin vytláčen a chrupavky ztrácejí svojí pružnost neplní svojí funkci. Příjem tekutin do plotének je ztížen při tlakovém zatížení, naopak Obr. 12. Schéma ulehčován střídavým odlehčováním a zatěžováním, normálního zakřivení páteře kterým je podporována i jejich výživa. Židle tedy má na jedné straně umožnit optimální podepření těla, na druhé straně musí umožnit co největší volnost pohybu. Problematikou dynamického sezení se zabývá řada specializovaných výrobců kancelářského nábytku, kteří přinášejí různé systémy sezení, jejichž smyslem je maximálně usnadnit pohyby těla při sezení. Jedním ze systémů je neustále kmitající sedadlo na pružinách, které mění neustále svojí polohu a nutí sedícího člověka zapojovat při sedu různé svalové skupiny. Jiný systém je dynamický pohyb opěradla za trupem, který nutí tělo ke vzpřímenému sedu v kombinaci s děleným sedákem a jeho mírným sklonem vpřed. Poslední výzkumy dokazují, že při práci s počítačem rozhodujícím způsobem předjímá vznik chorob páteře kvalita židle a některé německé pojišťovny při stanovení výše nemocenského pojistného zohledňují právě pracovní komfort tohoto nábytku. Základnou sezení je pánev, která ovlivňuje držení těla. Pro hodnocení zátěže je srovnávacím údajem tlak na meziobratlové ploténky mezi 3. a 4. bederním obratlem

34 Uvádí se, že při předklonném držení těla během sezení je zatížení plotének téměř dvojnásobně vysoké, než u stojícího člověka vlivem napínaného zádového svalstva. Při dynamické práci se svaly napínají a zkracují, vzniká pohyb. Během uvolňovací fáze se otevírají kapiláry, může následovat prokrvení svalu a jeho zásobení čerstvým kyslíkem. Při statické práci svalu, se napínaní a uvolňování navzájem nestřídají. Během napínání dochází ke kompresi kapilár, prokrvení svalů je nedostatečné, dostavuje se rychlá únava svalstva. K udržení polohy páteře je potřebná práce svalů prováděná zádovými a šíjovými svaly. Čím více práce, tím více energie a kyslíku organismus spotřebovává. Důsledkem dlouhotrvající námahy je křečovitost svalstva, bolesti hlavy a potíže v oblasti ramen a šíje. Aktivita v oblasti šíjového svalstva u kulatých zad při sezení na obyčejné kancelářské židli je extrémně vysoká. Při současné činnosti rukou-paží se únava dále zvyšuje, protože do aktivity vstupuje i svalstvo nesoucí ramenní pás. Při sezení na židli s dobře řešeným sedadlem je v klidové poloze svalová aktivita malá, při psaní na klávesnici se svalová aktivita zvyšuje, ale zůstává stále velmi nízká oproti stejnému namáhání při sezení na židli se špatně řešeným sedadlem. Mezi předklonným držením těla a držením těla nazad při sezení je považováno střední držení těla s lordózou páteře zad jako ideální kompromis. V této poloze je zajištěna dostatečná výměna tekutin plotének a jejich správná funkce. Přirozená regenerace je zajištěna například dobrým ležením, chůzí nebo dynamickým sezením. U dobrých lehacích ploch je páteř uložena ve svém přirozeném individuálním tvaru. Při chůzi dochází k vibračnímu pohybu, při kterém ploténky vytlačují a zpětně nasávají výživnou tekutinu a jsou uvolňovány ze statického zatížení. Při dlouhotrvajícím přetížení dochází k výhřezům meziobratlových plotének až do stavu, kdy je třeba operovat.(brunecký, 2003) V 70. letech 19. století začala být ergonomie důležitým kritériem při navrhování. Dnes kancelářské židle často mají nastavitelné sedlo, područky, opěradlo, podporu zad a výšku a tím předchází opakujícím se zraněním a bolestem spojeným s dlouhým sezením. Ergonomické židle by měli odpovídat individuálním potřebám a poskytovat oporu kde ji uživatel potřebuje. Z tohoto důvodu jeden typ ergonomické židle není nejlepší pro každého a každý by si měl židli před nákupem a vlastním používáním

35 vyzkoušet. Existují také alternativní kancelářské židle jako je například gymball nebo klekačka (o kterých je pojednáno v kapitole Alternativní sezení) které podporují aktivní sezení nebo využívání hlavních svalů k udržení těla ve vzpřímené poloze. Nezáleží na tom, jaký typ židle každý upřednostňuje. Strnulá pozice je pro tělo náročná-obzvláště pro záda-a nejlépe je se protahovat a hýbat každých 20 až 30 minut. Oblíbené, ale neobvyklé činnosti pro které se kancelářské židle používají, obsahují točení dokola, závody na židlích, kopaná na židlích, a jejich používání jako podnožka. Z kapitoly ergonomie je zřejmé, jak je správné sezení důležité. Nejen, že má vliv na práci a pracovní výkony, ale hlavně má vliv na zdraví člověka. Proto by se správné sezení nemělo zanedbávat, ale naopak na něj dbát a klást velký důraz. Dynamické sezení zabraňuje jednostrannému zatížení a jsou udržovány a stimulovány přirozené procesy těla. Neustálá změna pozice má pozitivní vliv na svalový systém, meziobratlové ploténky, metabolismus, krevní oběh a nervový systém. Pohyb je tělu naprosto přirozený. Dynamické sezení má pozitivní vliv na kreativitu, produktivitu, motivace a zdraví pracovníků. Ačkoli je sezení pro lidské tělo méně zatěžující než stání, může dojít při dlouhém sezení k potížím. Tělo potřebuje pohyb, jenom tak jsou svaly lépe prokrvovány a obratle lépe vyživovány. Pohyb umožňuje svalům nabýt sílu. Židle nás nesmí omezovat. Je důležité, aby vstávání ze židle bylo jednoduché a nenamáhavé. Dynamické sezení umožňuje člověku měnit podle potřeby polohu těla. Vzpřímenou polohu podporuje správně navržený tvar sedadla a opěradla, kdy zvláštní význam má bederní a pánevní podpěra. Důležité je, aby pracovní židle dovolovala pohyb těla dopředu (do pracovní polohy) a dozadu (do relaxační polohy). Při tom je důležité permanentní podepření zad. Jinak se páteř bortí, stáčí se, blokuje důležité nervy. To pak brání prokrvení zádových svalů i správnému fungování vnitřních orgánů