Jan Malát a jeho harmonizace lidových písní pro sólový hlas a klavír

Transkript

1 Univerzita Hradec Králové Pedagogická fakulta Hudební katedra Jan Malát a jeho harmonizace lidových písní pro sólový hlas a klavír Bakalářská práce Autor: Studijní program: Studijní obor: Vedoucí práce: Nikola Horská, DiS. B7507 Specializace v pedagogice Hra na nástroj a sólový zpěv se zaměřením na vzdělávání Hudební kultura se zaměřením na vzdělávání PhDr. Dana Soušková, Ph.D Hradec Králové

2

3 Prohlášení Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci vypracovala pod vedením vedoucí bakalářské práce samostatně a uvedla jsem všechny použité prameny, literaturu a internetové zdroje. V Hradci Králové dne

4 Poděkování Děkuji vedoucí bakalářské práce PhDr. Daně Souškové, Ph.D. za odborné vedení, za pomoc a rady při zpracování této práce. Dále bych chtěla poděkovat Mgr. Karlu Koldinskému za klavírní doprovod k písním, jejichž nahrávky jsou součástí této práce.

5 Anotace HORSKÁ, Nikola: Jan Malát a jeho harmonizace lidových písní pro sólový hlas a klavír. Hradec Králové: Pedagogická fakulta Univerzity Hradec Králové, s. Bakalářská práce. Bakalářská práce pojednává o hudebním skladateli Janu Malátovi, jeho díle a harmonizacích lidových písní pro sólový hlas a klavír. Stěžejní kapitola je zaměřená na Malátův Český národní poklad. Vybrané písně z této sbírky jsou porovnávány s harmonizacemi lidových písní Jana Pavla Martinovského. Klíčová slova: Jan Malát, Jan Pavel Martinovský, Karel Jaromír Erben, harmonizace lidových písní, Český národní poklad.

6 Annotation HORSKÁ, Nikola: Jan Malát and his harmonization of folk songs for solo voice and piano. Hradec Králové: Faculty od Education, Univerzity of Hradec Králové, pp. Bachelor Degree Thesis. This bachelor degree thesis is focused on musician composer Jan Malát, his art and his harmonization of folk songs for solo voice and piano. The main chapter is about Malat s Český národní poklad. Selection of songs from this collection is compared with harmonization of songs by Jan Pavel Martinovský. Keywords: Jan Malát, Jan Pavel Martinovský, Karel Jaromír Erben, harmonization of folk songs, Český národní poklad.

7 Obsah Úvod Stav bádání Život a dílo Jana Maláta Sběr a harmonizace lidových písní v 19. století u nás Sběr lidových písní Harmonizace lidových písní Malátovy harmonizace pro sólový hlas a klavír Český národní poklad Harmonizace lidových písní Martinovského a Maláta Komparace harmonizací Martinovského a Maláta Zmizelá láska/louka široká Holubička/Já mám holubičku Slib milého/kdyby se tatínek nevadil Výstraha/Holka modrooká Otcovské naučení/já do lesa nepojedu Závěr Použité zdroje Přílohy

8 Seznam příloh Příloha A: Jan Křtitel Malát...1 Příloha B: Malátův rodný kraj...2 Příloha C: Rodokmen Jana Maláta...3 Příloha D: Fotografie z koncertu v Novém Bydžově (1856)...4 Příloha E: Dokument o Malátově přijetí jako učitele v Hořicích...5 Příloha F: Jan Malát, hořický učitel...6 Příloha G: Anna Petrová Malátová...7 Příloha H: Jan Malát s manželkou a dcerami Oldřiškou a Aninkou (1883)...7 Příloha CH: Článek v hořickém časopisu Lýra o Malátově první opeře Stáňa...8 Příloha I: Malátův děkovný dopis adresovaný Měšťanské besedě v Hořicích...9 Příloha J: Článek v hořickém Časopisu Lýra o koncertě k Malátovu jubileu...10 Příloha K: Článek v hořickém Časopisu Lýra s reflexí koncertu k Malátovu jubileu...11 Příloha L: Plakát z koncertu konaného na oslavu Malátových sedmdesátin...12 Příloha M: Dopis Janu Malátovi s udělením čestného občanství města Hořice...13 Příloha N: Poslední fotografie Jana Maláta...14 Příloha O: Parte Jana Maláta...15 Příloha P: Pomník Jana Maláta na hřbitově v Malvazinkách...16 Příloha Q: Pamětní deska ve Starém Bydžově...16 Příloha R1 R5: Notové materiály Karel Jaromír Erben...17 Příloha S1 S5: Notové materiály Jan Pavel Martinovský...20 Příloha T1 T5: Notové materiály Jan Malát...25 Příloha U1 U10: CD nahrávky...32 Příloha V: Seznam písní: Český národní poklad, Náš Poklad, Národní poklad hudební...33

9 Úvod Jan Malát, rodák ze Starého Bydžova, skladatel žijící v ústraní velkých jmen dějin české hudby jeho vrstevníků, jakými byli Bedřich Smetana, Antonín Dvořák a Zdeněk Fibich. Přesto jde o skladatele s nezanedbatelným významem, zejména pro jeho zásluhy o šíření lidových písní. Pedagogicky zaměřené práce Jana Maláta, a to zejména houslové školy, byly hojně využívanými učebními materiály. Ani dnes neupadlo jeho jméno v zapomnění. Po Janu Malátovi je od roku 2015 pojmenována Základní umělecká škola v Novém Bydžově, kde se rovněž při příležitosti významných jubileí konají hudební setkání pod názvem Malátův Bydžov. Tohoto autora jsem si vybrala pro svou bakalářskou práci, protože mne jeho písně provázely po celou dobu mé docházky na Základní uměleckou školu v Novém Bydžově. Jeho harmonizace lidových písní jsem interpretovala také na svém bakalářském koncertu. Motivací pro mne byl i zájem dozvědět se o tomto skladateli víc, než co je dostupné v odborné literatuře. Pro svou práci jsem sbírala materiály v muzeích v Novém Bydžově a v Hořicích, kde Jan Malát působil a také v archivu v Jičíně. Kontaktovala jsem jeho potomky ve snaze se o tomto skladateli dozvědět co nejvíce informací. V první kapitole se zabývám stavem literatury o tomto skladateli. Druhá kapitola je věnována Malátovu životu a jeho tvorbě pedagogické, skladatelské, literární a harmonizátorské. Třetí kapitola pojednává o sběru a harmonizacích lidových písní v 19. století. V souvislosti s Malátovými úpravami lidových písní hovoříme o harmonizacích. Tento termín mnohem přesněji specifikuje Malátovy zásahy do této oblasti lidové tvorby. Úpravami v užším slova smyslu chápeme takový zásah do textu, melodie i doprovodu, které zásadním způsobem zdůrazňují autentický svébytný charakter lidové tvorby se zdůrazněním krajových odlišností a čitelným individuálním skladebným slohem skladatele. Naproti tomu při klasicko-romantických harmonizacích s doprovodem klavíru šlo zejména o celkové zachycení nálady, přitom se výrazně neměnil text. 9

10 Jednalo se o dobovou tendenci tehdy tvořících skladatelů, kterým šlo především o rozšíření lidové písně mezi širší vrstvy obyvatelstva. Zde se rovněž podrobněji zabývám Malátovou nejobsáhlejší jednohlasou vokální sbírkou Český národní poklad, která obsahuje 700 harmonizací lidových písní s doprovodem klavíru. Známým harmonizátorem lidových písní, komponujícím v první polovině 19. století, byl Jan Pavel Martinovský. Ten je považován za jednoho z prvních harmonizátorů lidových písní. Zásadním přínosem této práce bude analýza progresu harmonizací v období 19. století na základě porovnání pěti vybraných lidových písní Martinovského a Maláta. Oba autoři při harmonizacích porovnávaných písní vycházeli z nápěvů ze sbírky Prostonárodní české písně a říkadla s přílohou Nápěvy prostonárodních písní v Čechách Karla Jaromíra Erbena. Cílem práce bylo zadokumentovat život a dílo Jana Maláta, s bližším zaměřením na jeho harmonizace lidových písní pro sólový hlas a klavír. 10

11 1. Stav bádání O skladatelích českého romantismu nalezneme mnoho publikací, ovšem o osobnosti Jana Maláta se píše převážně pouze v souvislosti s jeho úpravami lidových písní, s klavírní školou, na které se podílel se Zdeňkem Fibichem a v souvislosti s Bedřichem Smetanou, z jehož oper zpracovával výtahy pro různá nástrojová obsazení. Jedinou monografii o Janu Malátovi vypracoval Dr. Vratislav Vycpálek, který se detailně zabýval jak skladatelovým životem, tak i podrobně zmapoval jeho skladatelskou činnost. Vycpálkova kniha Jan Malát Život a dílo 1 vyšla v roce 1943 k stoletému výročí narození skladatele Jana Maláta. Knize předcházela Vycpálkova disertační práce, která obsahovala i notové ukázky Malátovy kompozice. Vycpálek psal také články pojednávající o Malátovi do dobových periodik (Hořický obzor, Smetana, Mládí, Ženské noviny, Pokrok, Cyril a Týden). Vratislav Vycpálek byl nadšencem tohoto podle něj opomíjeného skladatele-pedagoga, kterého pomyslně staví ve svých publikacích na rovnocenné místo mezi přední české skladatele. V tomto ohledu se jeho zaujetí Malátovým životem a tvorbou jeví jako příliš subjektivní. Mládí Jana Maláta, Malátův památník a Nejkrásnější vánoce Jana Maláta jsou dalšími publikacemi tohoto autora. Vedle role harmonizátora lidových písní je Malát také znám jako upravovatel a šiřitel Smetanových oper. Tímto tématem se zabývá diplomová práce Jana Lukáše s názvem Recepce operního díla Bedřicha Smetany v úpravách Jana Maláta. 2 Práce popisuje šíření a popularizaci Smetanových oper v transkripcích Jana Maláta a zároveň sleduje kulturní život 19. století, stejně jako podmínky a důvody vzniku těchto úprav. Další diplomová práce, zabývající se přínosem starobydžovského rodáka, pojednává o Malátových houslových školách. Autorka textu Markéta Muzikářová přistupuje k hodnocení materiálů objektivně a shledává je pro dnešní potřeby učitele a žáka jako nevhodné a zastaralé. Přesto oceňuje okolnosti vzniku, kdy jednu z tehdy 1 VYCPÁLEK, Vratislav. Jan Malát: život a dílo. II. vydání. Praha: Orbis, LUKÁŠ, Jan. Recepce operního díla Bedřicha Smetany v úpravách Jana Maláta [online]. Praha, 2013 [cit ]. Diplomová práce. Univerzita Karlova v Praze, Filozofická fakulta, Ústav hudební vědy. Vedoucí práce Marta Ottlová. 11

12 nejoblíbenějších učebnic napsal Malát jako nevystudovaný houslista, ale člověk multiistrumentalista. I přes zastaralost Malátovy školy uvádí ve své práci: Malátova učebnice dodnes leží v nejednom archivu základních uměleckých škol, stále ji doporučují některé školní osnovy a dokonce někteří starší pedagogové z ní neustále používají určité výňatky. 3 Ovšem nelze souhlasit s autorčiným tvrzením, které se vztahuje k mému tématu bakalářské práce, že byl Malát sběratelem lidových písní. Veškeré harmonizované písně pouze přejímal z jiných tiskem vydaných sbírek. Z Vycpálkových zdrojů čerpal Oldřich Pulkert, autor krátkého webového článku, který se pokusil shrnout informace o Malátově životě a tvorbě. Jako skladatel je považován za osobitého eklektika, jehož dílo je prostoupeno smetanovským duchem. Jeho skladatelský význam tkví hlavně ve sborových a v pedagogicko-instruktivních skladbách, jeho nejcennější přínos je však v mnoha stech úpravách a harmonizacích lidových písní a popularizacích klasických i dobových skladeb (např. operních melodií) pro jednotlivé i soubory hudebních nástrojů. 4 Jako ušlechtilého eklektika hodnotí Maláta i Československý hudební slovník. 5 Zmínku o Janu Malátovi nalezneme i ve světové encyklopedii Grove. Medailon napsal John Tyrrell a také čerpal z Vycpálkových knih. Sběrem a harmonizacemi lidových písní se zabývá několik publikací. Konkrétně o Malátových harmonizacích lidových písní se v těchto publikacích nacházejí pouze zmínky. K tomuto tématu jsem pro svou bakalářskou práci čerpala zejména 3 MUZIKÁŘOVÁ, Markéta. České houslové školy pro začátečníky [online]. Praha, 2013 [cit ]. Diplomová práce. Univerzita Karlova v Praze, Pedagogická fakulta, Katedra hudební výchovy. Vedoucí práce Jiří Tomášek. 4 Malát Jan Křtitel. In: Menší studie a medajlony [online]. Oldřich Pulkert, 2008 [cit ]. Dostupné z: 5 ČERNUŠÁK, Gracian, Bohumír ŠTĚDROŇ a Zdenko NOVÁČEK, ed. Československý hudební slovník osob a institucí: M Ž. Praha: Státní hudební vydavatelství,

13 z Československé vlastivědy 6 od kolektivu autorů československé akademie věd a z novodobé publikace Lidová píseň a sborová tvorba 7 od Stanislava Pecháčka. Janem Malátem se do současné doby nezabýval internetový slovník Český hudební slovník osob a institucí. 6 Československá vlastivěda. Díl IX, Umění, svazek 3, Hudba. Praha: Horizont, PECHÁČEK, Stanislav. Lidová píseň a sborová tvorba. Praha: Karolinum, ISBN

14 2. Život a dílo Jana Maláta Jan Křtitel Malát (Příloha A), se narodil ve východočeské vesnici Starý Bydžov (Příloha B). K tomuto významnému skladateli vedou dva rody, Malátovi a Štelclovi (Příloha C). Otec František Malát se oženil s ovdovělou Cecílií Volanskou- Novákovou, která z prvního manželství měla již syna Antonína Nováka. Manželé Malátovi měli celkem šest dětí, čtyři dcery a dva syny, mezi nimiž byl i Jan Malát. Jan se poprvé setkal s hudbou v pěti letech v Šaplavě 8, kam se na osm let s celou rodinou museli přestěhovat kvůli otci, který zde získal učitelské místo. Otec záhy rozpoznal synovo nadání a učil ho zpívat. Jeho první úspěšný debut přišel asi v devíti letech, kdy si zazpíval sólo na mši v šaplavském kostele. V těchto letech se začal učit hrát na housle. Prvním učitelem byl otec František a záhy Josef Simm ze Šumburka, kam šel Malát na handl. 9 Od roku 1854 chodil do čtvrté třídy hlavní školy a tři následující roky do třídy reálné 10 v Novém Bydžově. V tomto období se stal prvním tenoristou ve zdejším kostele sv. Vavřince. Po ukončení reálky se Malátovi vrátili do Starého Bydžova, protože otec František získal učitelské místo v místní škole. Během následujících dvou let se Jan naučil hrát na několik hudebních nástrojů. Také zkomponoval své první skladbičky k příležitosti sňatku sestřenice složil kvartet pro své čtyři sestry, dále drobnější skladby kostelní, ale zejména pak taneční kusy starobydžovským muzikantům. Na studia Malát odešel do Prahy. Po absolvování učitelského ústavu byl přijat do druhého ročníku Varhanické školy v Praze, kterou v roce 1863 s vyznamenáním dokončil. 8 Obec Šaplava leží zhruba devět kilometrů severovýchodně od Nového Bydžova v okrese Hradec Králové. 9 Handl: výměna dětí při jazykovém učení, PECH, Vilém. Velký slovník cizích slov, rčení a zkratek v jazyce psaném i mluveném ze všech oborů lidského vědění a konání. Praha: Kvasnička a Hampl, 1948, s Reálka: bývalá střední škola podávající vedle všeobecného vzdělání průpravu k vyššímu vzdělávání realnímu, PECH, Vilém. Velký slovník cizích slov, rčení a zkratek v jazyce psaném i mluveném ze všech oborů lidského vědění a konání. Praha: Kvasnička a Hampl, 1948, s

15 Se zahájením nového školního roku 1863 se vrátil do Nového Bydžova, kde nastoupil jako podučitel na hlavní chlapecké škole přesto, že si mohl vybrat jiné učitelské místo. 11 Vydržel zde po dobu tří let. V roce 1865 se stal místosbormistrem místního pěveckého spolku Lubor 12. Významnějším kulturním zážitkem v tomto maloměstě byl pro Maláta koncert uherského houslisty Eduarda Reményiho 13 v září 1865, kterého na cestách doprovázel jeho žák Nandor Ploteyi 14. Malát se několikrát s těmito virtuózy sešel. Za Reményiho pobytu v Bydžově bylo sestaveno kvarteto, jehož obsazení stojí za zmínku: houslové party hráli shora uvedení uherští hosté, na violoncello hrál Antonín Jahoda a na violu Jan Malát (Příloha D). Malát byl v roce 1865 přijat na učitelské místo v nově zřízené dívčí škole v Hořicích (Příloha E, F). Na toto místo nastoupil počátkem roku 1866 a profesi zde vykonával deset let. Malát v Hořicích začal spolupracovat s dalšími spolky, jakými byly Ratibor 15, Vesna 16 a Dalibor 17. Ve školní budově, ve které měl svůj učitelský byt, bydlela i rodina 11 V té době mu byla nabízena tato učitelská místa učitel IV. třídy v hlavní škole v pošumavském Planu nebo varhanické místo v Praze. VYCPÁLEK, Vratislav. Jan Malát: život a dílo. II. vydání. Praha: Orbis, 1946, s Lubor: pěvecký spolek založený v roce 1857 v Novém Bydžově, který prováděl především chrámovou hudbu. 13 Ede Reményi znám také jako Eduard Hoffmann ( ) byl maďarský houslista a skladatel. Vystudoval vídeňskou konzervatoř. V mládí byl přítelem Johannese Brahmse. Několik let působil jako sólista na dvoře císaře Františka Josefa, poté hodně cestoval jako koncertní virtuóz (Francie, Německo, Belgie, Holandsko, Japonsko, Čína) a usadil se v USA. Zemřel při jednom ze svých koncertních vystoupení. 14 O houslistovi Nandorovi Ploteyiovi se autorce práce nepodařilo dohledat žádné materiály. 15 Ratibor: Pějte bratři! A mohutný Váš hlas ať vniká v srdce nejtajnější schránku a roztaje tam onu kůru ledovou, jež mnohé srdce rodných našich bratří obepjala; buďte je k životu, by poznali opět vlastní matku svou a vroucí láska poutala je k svému národu! (Městské muzeum v Hořicích, časopis Lýra, ročník XXIX, 15. květen 1912, čís. 5). Takto v květnu 1862 vítala spisovatelka Anna Srbová-Lužická nově vzniklý mužský zpěvácký spolek Ratibor v Hořicích. V tento významný den (31. srpna) byl zároveň spolku předán prapor, který namaloval Josef Mánes. Podnět k založení spolku vzešel od místních učitelů. V brzké době měl spolek devadesát členů. 16 Vesna: Tento ženský spolek vznikl v roce 1870 v Hořicích, věnoval se pěvecké činnosti a pečoval i o vzdělávání žen. V současné době vede Ratibor i Vesnu sbormistryně Olha Kolody. Oba tyto spolky spolu od počátku spolupracovaly. V roce 1881 se k nim přidal i další Hořický spolek (viz níže). 17 Uskupení Dalibor byl orchestrální spolek založený přibližně třiceti nadšenými hudebníky v Hořicích. Je považován za jeden z nejstarších českých hudebních spolků. V době největšího rozkvětu měl padesát členů a desítky dalších, kteří Dalibor podporovali finančně nebo mu darovali notový materiál. Členové spolku Dalibor společně s Ratiborem a Vesnou pořádali koncerty vysoké umělecké úrovně, jejich nejvýznamnější koncert se odehrál 24. března Svá díla zde předvedl i skladatel Antonín Dvořák, kterému byl tento koncert věnován před odjezdem do Ameriky. Koncertu se tehdy účastnili i další známé 15

16 učitele Petra. Ten měl dceru Annu (Příloha G), velmi vzdělanou jak po stránce všeobecné, tak i hudební. Jan se s Annou v roce 1974 oženil. Po roce jim zemřela prvorozená dcera. Anna poté těžce onemocněla a následně manžele Malátovy postihla další tragédie, když jim umřelo další dítě dcera narozená jako třetí v pořadí (Příloha H). Malát toužil po životě ve větším městě, kde by se mohl lépe uplatnit. Po deseti letech v Hořicích se v roce 1876 rozhodl odejít i s rodinou do Prahy, konkrétně na Smíchov. Zde učil na První dívčí škole až do roku V roce 1904 byl zvolen jejím ředitelem. Během svého učitelského působení si Malát v roce 1877 doplnil vzdělání v oboru klavír, varhany a zpěv pro učitelské ústavy a střední školy. Studium ukončil státními zkouškami a nastoupil na další učitelské místo v Truhlářské ulici na Novém Městě pražském, kde vyučoval na gymnáziu zpěv. V Praze se Malát dostal do povědomí veřejnosti svými články do hudebního časopisu Dalibor 18. Jeho nejvýznamnější články spadají do let Již dříve se věnoval publikování svých článků v časopise Varyto 19. Dále od roku 1870 pravidelně zveřejňoval pedagogické rady, odborné články, hudební kritiky a fejetony v časopisech osobnosti, koloraturní pěvkyně Pavlína Erbanová, skladatel a houslista Jan Kubelík, skladatel Karel Kovařovic atd., mezi nimi samozřejmě nechyběl ani Jan Malát. Hořický orchestr v současnosti hraje převážně skladby populární, melodie z oper, muzikálů, árie z oper, předehry, ale i rozsáhlejší skladby. Jeho uměleckým vedoucím je Jan Bílek. Dále se tento spolek věnoval informováním veřejnosti o hudbě, a to vydáváním hudebního časopisu Lýra pod heslem Hudba, toť živel náš, ve kterém se psalo nejen o kultuře místní, ale i o kultuře v Praze. Redakce Lýry se zasloužila o zbudování prvního pomníku skladatele Bedřicha Smetany v Hořicích. Časopis byl poprvé vydán v roce 1883 a udržel se v prodeji třicet let. 18 Časopis Dalibor byl český hudební časopis vydávaný v Praze v letech a po šestileté odmlce začal znovu vycházet od roku 1919 do roku Původní podtitul tohoto periodika zněl Časopis pro všechny obory umění hudebního. Hlavními publicisty byli Otakar Hostinský, Václav Vladimír Zelený, Emanuel Chvála a také Jan Malát. 19 Časopis Varyto byl moravský hudební list, zveřejňoval některé Malátovy práce, od roku 1880 se Malát stal jeho pražským referentem. 16

17 Beseda učitelská 20 a Mladý houslista 21, který od roku 1892 zároveň redigoval. 22 V roce 1894 vyšly Malátovy Vzpomínky. Vedle této publicistické je autorem několika hudebně pedagogických prací, je to například Hudební slovník (1881, druhé vydání 1890), dvě Klavírní školy (1882 a 1883), Zlatá pokladnice (dodatek ke Klavírním školám, 1882) Houslová škola (1884), Škola na harmonium (1885) Stručná všeobecná nauka o hudbě (1892). Poslední jeho pedagogickou publikací byl Zpěvník pro školy obecné a měšťanské (1895). Od roku 1880 se o vydávání většiny Malátových prací postaral vydavatel František Augustin Urbánek 23. Jejich spolupráci ukončil rozpor v roce Zřejmě šlo o nesrovnalosti ohledně Urbánkova článku Prohlášení proti dosavadnímu pokrokovému vedení Dalibora vydaného v době, kdy Urbánek přijal místo redaktora v časopise Dalibor. 24 Malát pak dále publikoval u Urbánkova bratra Velebína Augustina Františka Urbánka 25. Jejich spolupráce však trvala poměrně krátce. Velebín Urbánek zemřel náhle roku 1892 ve věku 39 let. Malát zůstal bez vydavatele a na krátký čas vydával svou tvorbu sám. V Malátově edici vyšla například Praktická škola hry na housle (1892). Malát byl ve své době znám i pro své úpravy děl Bedřicha Smetany. Malát byl jeho obdivovatelem a svými úpravami přispěl k popularizaci Smetanových skladeb Časopis Beseda učitelská byl vydáván v letech Časopis Mladý houslista vycházel pouze deset let ( ). Obsahoval snadnější skladby pro jedny a více houslí s doprovodem klavíru i bez doprovodu. Jednalo se o skladby původní a úpravy z děl známých autorů. Vycházely zde články o houslařství, houslistech a houslařích. První a druhý ročník redigoval Václav Juda Novotný, třetí až sedmý ročník Jan Malát a poslední ročníky Karel Weis. 22 Soupis všech Malátových článku a statí: Seznam Malátových článků a statí VYCPÁLEK, Vratislav. Jan Malát: život a dílo. II. vydání. Praha: Orbis, 1946, s František Augustin Urbánek ( ) byl český hudební nakladatel, v roce 1871 si zřídil vlastní závod, kde zpočátku prodával zejména pedagogické pomůcky. Malátovi vydával většinu jeho děl, například jeho houslovou a klavírní školu. Jedenáct let byl redaktorem časopisu Dalibor. 24 VYCPÁLEK, Vratislav. Jan Malát: život a dílo. II. vydání. Praha: Orbis, 1946, s Velebín Augustin František Urbánek ( ) se vedle nakladatelské činnosti zasloužil o bohatou organizační hudební činnost v Praze. Zemřel náhle na zástavu srdce. 26 Podrobněji o Malátových úpravách děl Bedřicha Smetany: LUKÁŠ, J. Recepce operního díla Bedřicha Smetany v úpravách Jana Maláta [online]. Praha, 2013 [cit ]. Diplomová práce. Univerzita 17

18 Od konce osmdesátých let 19. století, tedy po období své převážně upravovatelské a pedagogické činnosti, začal Malát více komponovat. Do tohoto období Malátovy tvorby patří Pohřební sbor mužský (1887), který mohl být jeho poslední skladbou, jelikož Maláta zasáhla těžká ledvinová nemoc. Zkomponoval dále Dvě písně pro baryton na slova Adolfa Heyduka 27 (1889), cyklus V růžích sen na slova Růženy Jesenské 28 (1889), Čtyři písně na slova Růženy Jesenské (1890), cyklus Šestero písní (1891), cyklus Sedm písní (1892), Písně národního tónu na slova Josefa Sládka 29, (1894), z konce devadesátých let pochází sbírky V jasu i stínu a Květy různých barev (tato sbírka obsahuje známou píseň Což neřekl Ti zrak můj tisíckrát, že mám tě rád, 1899). V roce 1911 byly vydány dva cykly písní pro vyšší hlas Fialky a Kytice kosatců. 30 Od roku 1890 Malát komponoval díla orchestrální, například Píseň beze slov (1891), Nokturno (1891), Obkročák (1895), Slavností pochod (1895), Taneční rej (1895). Složil také duchovní skladby například Veni sancte Spiritus (1890) a Anima Christi (1890). 31 V letech složil operu Svatojanská pouť na libreto Josefa Koláře 32, kterou však nedopsal. Později z této opery použil pouze jednu sborovou scénu s názvem Cibulička, kterou zakomponoval do své opery Veselé námluvy. První Malátovou dokončenou operou byla jednoaktová komická Slavnost svatého Floriana ( ), na libreto Karla Kádnera 33. Před její premiérou v Národním divadle došlo ke změně Karlova v Praze, Filozofická fakulta, Ústav hudební vědy. Vedoucí práce Marta Ottlová., VYCPÁLEK, Vratislav. Jan Malát: život a dílo. II. vydání. Praha: Orbis, 1946, s Adolf Heyduk ( ) byl český básník. Napsal přes šedesát sbírek básní. 28 Růžena Jesenská ( ) využívala i dva pseudonymy Eva z Hluboké a Martin Věžník. Vystudovala Státní ústav učitelek v Praze a učila v Mladé Boleslavi. 29 Josef Václav Sládek ( ) byl český spisovatel a novinář. Je znám pro dětskou poezii. 30 Více k vokální tvorbě: Hudba vokální Skladby pro jeden hlas s průvodem: VYCPÁLEK, Vratislav. Jan Malát: život a dílo. II. vydání. Praha: Orbis, 1946, s Úplný seznam Malátovy tvorby nalezneme v publikaci VYCPÁLEK, Vratislav. Jan Malát: život a dílo. II. vydání. Praha: Orbis, 1946, s Josef Kolář ( ) byl znám zejména jako varhaník (čtyřicet let působil u sv. Jiljí v Praze). 33 Karel Kádner: ( ) byl libretista, který vycházel ze známých českých literárních děl. Kromě toho předkládal romány z cizích jazyků. 18

19 názvu na Stáňa podle jména hlavního hrdiny. 34 Po šestém provedení nebyla vícekrát uvedena na scénu pro její délku (Příloha CH, I). Za několik měsíců po premiéře Malát získal další libreto od Karla Kádnera, na kterém poté pracoval čtyři roky ( ). Tříaktová zpěvohra s původním názvem Staří blázni byla přejmenována na Veselé námluvy. V závěrečném životním období ( ) již Malát komponoval méně. Pokročilý věk s sebou přinášel různá onemocnění a trvalé zdravotní problémy. Pro Malátovu tvorbu ze závěrečného životního období je příznačné, že byla spíše oddechového charakteru, vyhýbal se úmyslně vážným námětům, zvláště pokud šlo o větší díla, a vyhledával vždy texty a podněty veselé, odmítl několik textů k vážným nebo dokonce tragickým operám, 35 Kromě nemocí ho sužovala politická situace, blížící se první světová válka, ve které padl jeho jediný syn Jaromír. S blížícími se sedmdesátými narozeninami Jana Maláta uspořádaly spolky na jeho počest hudební slavnosti. Ty se konaly v Praze (Příloha J, K) a zejména pak v Hořicích (Příloha L). V Hořicích dále Janu Malátovi udělili čestné občanství (Příloha M) a na jeho počest vybudovali Malátovu stezku mezi Hořicemi a obcí Dachovy. Právě z Malátovy oblíbené obce Dachovy se dochovala i jeho poslední fotografie, pořízená dva roky před Malátovou smrtí jeho synem Jaromírem (Příloha N). Poslední skladby Jana Maláta vznikly rok před jeho smrtí. Jednalo se o klavírní skladbičku Vesna na mé lesní cestě (1914). V té době dokončil i svou poslední vokální skladbu, píseň Moje stráně (1915) na text Antonína Trýba 36. Dne Malát podlehl třetí mrtvici. Pohřeb se konal v bazilice svatého Václava v Praze a pochován byl na hřbitově v pražských Malvazinkách (Příloha O, P). 34 Stalo se na upozornění ředitele Fr. A. Šuberta, považoval za nevhodné uvádět jméno katolického svatého v titulu komické opery. VYCPÁLEK, Vratislav. Jan Malát: život a dílo. II. vydání. Praha: Orbis, 1946, s VYCPÁLEK, Vratislav. Jan Malát: život a dílo. II. vydání. Praha: Orbis, 1946, s Antonín Trýb ( ) byl povoláním lékař. Napsal několik románů a básní. 19

20 Ve Starém Bydžově, v místě, kde stál rodný dům Jana Maláta, byla v roce 1933 postavena pamětní deska, která prošla v roce 2014 rekonstrukcí (Příloha Q). 20

21 3. Sběr a harmonizace lidových písní v 19. století u nás Koncem 18. století vzrostl v odborných kruzích zájem o písemnou dokumentaci lidového hudebního dědictví. Tento zájem vyvstal z názoru, že je potřeba zachovat lidové písně v jejich původní podobě, která se se vzrůstajícím podílem umělých písní a do té doby převážně ústním předáváním lidové tradice, začala vytrácet z paměti měšťanstva. 3.1 Sběr lidových písní U nás začal sběr písní realizovat v poslední třetině 18. století Jan Jeník z Bratřic 37, který shromáždil lidové písně z Vožicka. Potřebu sběru lidových písní propagoval Václav Hanka 38 a Pavel Josef Šafařík 39. Václav Hanka roku 1814 napsal článek o nutnosti písemné dokumentace lidových písní v dobovém periodiku Prvotiny pěkných umění, které v letech vycházelo ve Vídni v českém jazyce. 40 Rovněž německý filozof a spisovatel Johann Gottfried Herder 41, který ovlivnil i české národní obrození, propagoval myšlenku uchování lidové kultury, včetně písní. V roce 1819 vyšlo na základě žádosti vídeňské Společnosti přátel hudby rakouského mocnářství nařízení k sestavení sbírek lidových nápěvů, textů, tanců a instrumentálních zápisů ze všech zemí tehdejší říše. V Čechách byla taková sbírka dokončena po čtyřech letech. Tyto tzv. guberniální sběry přinesly různé typy písní (kostelní, pijácké, kramářské i erotické), které byly sestavovány do sbírek dalšími skladateli jako např. Friedrichem Dionysiem Weberem 42 v Kolovratském rukopise (obsahuje písně a tance české 37 Jan Jeník z Bratřic ( ) se věnoval sběru a opisování literárních památek v době národního obrození. 38 Václav Hanka ( ) též známý jako Váceslav Váceslavič byl český básník, spisovatel, jazykovědec, knihovník, publicista, slavista, překladatel, editor staročeských a staroslověnských památek. 39 Pavel Josef Šafařík ( ) byl literární historik, spisovatel, jazykovědec a slavista. 40 PETÁKOVÁ, Lenka. Hudba a její obsah a význam v Hromádkových vídeňských prvotinách pěkných umění [online]. Brno, 2013 [cit ]. Dostupné z: Diplomová práce. Masarykova univerzita, Filozofická fakulta, Ústav hudební vědy. Vedoucí práce Miloš Štědroň. 41 Johann Gottfried Herder ( ) je znám jako německý spisovatel a filozof. Kladl velký důraz na jazykové a národní rozmanitosti v době vrcholného německého národního obrození. 42 Friedrich Dionys/Dionysius Weber také znám jako Bedřich Diviš Weber ( ) byl český hudební skladatel a pedagog. Setkal se s W. A. Mozartem. Byl prvním ředitelem pražské konzervatoře. 21

22 a německé) a Janem Ritterem z Rittersbergu 43 ve sbírce České národní písně. 44 Velký zájem o lidovou kulturu projevovali i čeští literáti v první třetině 19. století, jako byl například Josef Jungmann 45, Pavel Josef Šafařík a František Ladislav Čelakovský 46. V polovině 19. století sběratelské snahy vyvrcholily sbírkami Karla Jaromíra Erbena 47, Františka Sušila 48 a Františka Bartoše 49. V této době však shromažďovalo lidové písně také mnoho dalších autorů. 50 Shromažďování lidových písní do sbírek pokračovalo i začátkem 20. století. V roce 1905 byla vyhlášena nová sběratelská akce s názvem Lidová píseň v Rakousku. Sběr se týkal všech národů monarchie. Výbory s centrem ve Vídni měly za cíl zorganizovat sběr lidových písní a hudby. Tato Rakouskem vyhlášená akce se stala základem k novodobému pojetí institucionálního národopisného zkoumání lidové hudební tvorby v Čechách na vědeckém základě. Český výbor pro sběr písní vedl Otakar Hostinský a na Moravě Leoš Janáček. Další aktivitou, která si u nás kladla za cíl zpopularizovat a uchovat lidovou kulturu, bylo pořádání Národopisné výstavy českoslovanské. Národopisná výstava českoslovanská byla pořádána roku 1895 v Praze a probíhala i regionálně v Čechách a na Moravě. Příprava této výstavy trvala tři roky. Byl zde prezentován venkovský způsob života obyvatelstva, jejich tradice, hodnoty, a to ze 170 oblastí země. Na Národopisné výstavě zazněla také hudba Jana Maláta. 43 Jan Ritter z Rittersbergu ( ) důstojník, dramatik a vydavatel českých národních písní. 44 Více o guberniálním sběru a prvních sbírkách: PECHÁČEK, Stanislav. Lidová píseň a sborová tvorba. Praha: Karolinum, ISBN , s Josef Jungmann ( ), český spisovatel, překladatel a lexikograf. 46 František Ladislav Čelakovský ( ) byl český básník a překladatel z období národního obrození. Vydal třídílnou sbírku Slovanských národních písní a sbírku Litevských národních písní. 47 Více o Karelu Jaromíru Erbenovi v kapitole František Sušil ( ) je znám zejména pro své dílo Moravské národní písně s nápěvy do textů vřazenými, které obsahuje téměř 2400 lidových písní. 49 František Bartoš ( ) byl pedagog, jazykovědec a jako sběratel lidových písní navázal na Františka Sušila a vydal tři sbírky moravských a slezských písní: Nové národní písně moravské, Národní písně moravské nově nasbírané, Národní písně moravské v nově nasbírané. Tuto poslední sbírku vytvořil ve spolupráci s Leošem Janáčkem. 50 Podrobněji ke sběratelům lidových písní 19. století: PECHÁČEK, Stanislav. Lidová píseň a sborová tvorba. Praha: Karolinum, ISBN , s

23 3.2 Harmonizace lidových písní Zapsáním lidových písní do sbírek se skladatelům naskytl nový materiál. Někteří toho využili a začali písně opatřovat doprovodem, nejčastěji klavírním nebo kytarovým. Harmonizace lidových písní vznikaly také pro mužské, později pro ženské a dětské sbory. Skladatelé vytvářeli také orchestrální a instrumentální zpracování lidových písní. 51 Ve své původní podobě prostého monodiálního výtvoru nemohla lidová píseň vyhovovat měšťanské společnosti a byla proto přetvářena do typických struktur umělé, melodicko-harmonické hudby. 52 Pro tyto harmonizace bylo příznačné, že nepřihlížely ke krajovým specifikům. Skladatelům šlo zejména o rozšíření lidové písně mezi širší vrstvy obyvatelstva. Tento klasicko-romantický přístup k lidové písni uplatňovali například autoři: Václav Jindřich Veit 53, Zikmund Kolešovský 54, Emanuel Vašák 55. Za nejvýznamnějšího harmonizátora lidových písní této generace je považován Jan Pavel Martinovský 56. Nejvýraznější osobností v druhé polovině 19. století byl Jan Malát, kterým se inspirovali jeho současníci Emanuel Chvála 57, Karel Weis 58, Ludvík Kuba 59, Václav Štěpán 60 a další. 61 V časopise Hudební věda o tomto přístupu nalezneme zmínku: 51 Více o sborové a orchestrální harmonizaci lidových písní: Československá vlastivěda. Díl IX, Umění, svazek 3, Hudba. Praha: Horizont, 1971, s Československá vlastivěda. Díl IX, Umění, svazek 3, Hudba. Praha: Horizont, 1971, s Václav Jindřich Veit ( ) byl německý skladatel, který se česky naučil až ve svých 44 letech. Známá je harmonizace Zastaveníčka Jakuba Jana Ryby, kterou upravil pro sbor. S využitím lidové písně napsal Quodlibet pro čtyři mužské hlasy, sborové skladby Na Prahu, Pozdravení pěvcovo. 54 Zikmund Kolešovský ( ). Český hudební pedagog a skladatel. Komponoval převážně chrámovou hudbu. 55 Emanuel Vašák ( ) vynikl zejména sborovými harmonizacemi písní pro mužský sbor. Národní zpěv a ples, Lumír, Beseda 56 Více o Janu Pavlu Martinovském v kapitole Emanuel Chvála ( ). Český skladatel a hudební kritik. Psal články do hudebního časopisu Dalibor. 58 Karel Weis(s) ( ). Vystudoval varhanickou školu a zkomponoval např. opery: Polský žid a Lešetínský kovář. Lidové písně nejen harmonizoval, ale také sbíral. Celkem vydal patnáct svazků. 59 Ludvík Kuba ( ) byl český malíř, spisovatel a folklorista. Jeho nejznámější sbírkou lidových písní je Slovanstvo ve svých zpěvech (1884). 60 Václav Štěpán ( ). Český pedagog, muzikolog, klavírista a skladatel. Vydal několik sbírek lidových písní pro jeden hlas nebo sbor, České národní písně, Národní písně 23

24 Ve druhé polovině 19. století se objevuje skutečná záplava doprovodů české lidové písně s převahou průvodů vysloveně užitkového rázu malátovského typu. 62 Podle Pecháčka se v tomto období svými harmonizacemi lidových písní odlišoval Pavel Křížkovský, který svými hlubšími zásahy do melodické, rytmické, tonální, harmonické i formální struktury písně přesáhl rámec prosté harmonizace. 63 Úpravy lidových písní, při zachování jejich původního osobitého charakteru s individuálním způsobem kompozice, prováděli od konce 19. století například Leoš Janáček 64 a Vítězslav Novák Malátovy harmonizace pro sólový hlas a klavír Začátkem osmdesátých let 19. století se Jan Malát začal zabývat lidovými písněmi, které zpočátku upravoval do svých škol. Malátovou inspirací k využití lidové písně se mohla stát jeho osobní zkušenost, o které se zmiňuje takto: Cvičivo na housle sestavil mi dědeček Václav Volanský z lidových písní, které se mi velice zamlouvaly a jež jsem s velikým potěšením hrál Další skladatelé, kteří se zabývali harmonizacemi lidových písní: Československá vlastivěda. Díl IX, Umění, svazek 3, Hudba. Praha: Horizont, 1971, s. 168, 169, 201. A PECHÁČEK, Stanislav. Lidová píseň a sborová tvorba. Praha: Karolinum, ISBN , s Hudební věda. V (3), Praha: ČSAV, 1968, s PECHÁČEK, Stanislav. Lidová píseň a sborová tvorba. Praha: Karolinum, ISBN , s Leoš Janáček ( ) působil téměř celý život na Moravě. Jeho kompoziční tvorba byla v mnoha ohledech novátorská. Užíval tzv. nápěvkovou mluvu (spjatost s intonací lidské mluvy, zejména dětí), sčasovky (krátké melodicko-rytmické oživující prvky ve skladbě) a nevšedním způsobem pracoval s instrumentací (originální nástrojové kombinace, vypjaté polohy nástrojů, nová artikulace). Janáčkovy sbírky lidových písní: Slezské písně, Moravská lidová poezie v písních a Ukvaldská lidová poezie v písních. Ve spolupráci s Františkem Bartošem vznikla sbírka lidových písní Kytice z národních písní moravských. 65 Vítězslav Novák ( ) byl český skladatel a pedagog. Slovenské spevy a Písničky na slova lidové poezie moravské jsou příkladem jeho úprav lidových písní. 66 MALÁT, Jan. Malátův památník. I. Redigoval Josef Bartoš. Nový Bydžov: Grafické závody V. & A. Janata, 1940, s

25 Malát zharmonizoval celkem přes 1500 lidových písní. Vedle zmíněných nástrojových škol lidové písně zpracovával pro sbory a různá nástrojová obsazení. 67 Sestavoval i tzv. směsi, ve kterých za sebou zařazoval různé lidové písně, které na sebe svým námětem navazovaly. 68 Pro sólový hlas s doprovodem klavíru vyšly vedle Českého národního pokladu pouze tři Malátovy sbírky. Často byly doplněny o sborové harmonizace nebo umělé kompozice. Prvním zpěvníkem je Posvátný čas vánoční (1886), který vyšel ve třech sešitech a obsahuje celkem 27 čísel písně, hry a koledy pro jeden i více hlasů s doprovodem varhan nebo klavíru. Z toho je 18 harmonizací lidových písní. 69 Dvoudílný zpěvník Vzpomínka na Prahu (1891) je složen celkem ze 40 sólových písní, z nichž je 31 lidových a 9 znárodnělých. Ve stejném roce pod tímto názvem vyšly i dvě verze pro čtyřruční klavír a pro orchestr. Zpěvník škol obecných a měšťanských (1895) je zpěvník o osmi svazcích. Každý svazek byl určen pro konkrétní stupeň tehdy povinné osmileté školní docházky. 70 Vyskytují se zde z jedné třetiny Malátovy harmonizace lidových písní pro sólový hlas s doprovodem klavíru nebo pro sbor s doprovodem klavíru nebo bez doprovodu. Zbytek tvoří jeho umělé písně a objevuje se zde i několik písní jiných autorů. 71 Aby zpěvník obstál u komise tehdejšího Ministerstva kultu a vyučování, musel 67 Podrobný seznam Malátových harmonizací lidových písní pro různá sborová uskupení nebo orchestr: VYCPÁLEK, Vratislav. Jan Malát: život a dílo. II. vydání. Praha: Orbis, 1946, s Směsí písní Zpěvy lidu českého (1888, 1889, 1890, v osmi různých sborových verzích, obsahuje i dvě verze instrumentální), Směs z národních písní (1892) pro mužské sbory, Směs z národních písní českomoravských (1904), Směs písní (1898) pro ženský sbor, a povídka na lidové písně Jeník a Andulka (1908). 69 V roce 1898 vyšlo upravené vydání 26 čísel s názvem Posvátný čas. Další vydání vyšlo v roce 1936 u nototiskaře K. Kische-Trojana v Nových Benátkách, který písně doplnil o houslový doprovod. 70 Popis jednotlivých dílů Zpěvníku škol obecných a měšťanských: VYCPÁLEK, Vratislav. Jan Malát: život a dílo. II. vydání. Praha: Orbis, 1946, s Malát pro své kompozice vyhledával vhodné texty v tvorbě českých básníků. Za zmínku přitom stojí, že si vybíral ke zhudebnění texty těch básníků, jejichž díla dosud do své tvorby nepoužil žádný jiný skladatel. Zhudebnil texty například Františka Sládka, Karla Václava Raise, Františka Ladislava Čelakovského, Vítězslava Hálka, Adolfa Heyduka, Jana Nerudy, Elišky Krásnohorské a Mileny Jesenské. VYCPÁLEK, Vratislav. Jan Malát: život a dílo. II. vydání. Praha: Orbis, 1946, s

26 Malát doplnit i několik písní vlasteneckých na texty Matěje Havelky 72 Kováře 73. a Matěje Český národní poklad Nejrozsáhlejší sbírkou Malátových harmonizací lidových písní je sedmidílný Český národní poklad, který je zároveň považován za nejvýznamnější přínos Maláta v oblasti písní pro sólový hlas s doprovodem klavíru. Osahuje celkem 700 písní 74, přičemž v prvotním plánu Malát počítal s počtem 1000 písní 75. Podnětem pro vznik této sbírky byl koncert v Olomouci v roce 1883, při kterém byly interpretovány tři národní písně zharmonizované Malátem. Po tomto koncertu nabídl nakladatel František Urbánek Malátovi spolupráci, jejímž výsledkem byla sbírka Český národní poklad. Malát písně pro své harmonizace čerpal z těchto již vydaných sbírek: Moravské národní písně (1860) Františka Bartoše, Prostonárodní české písně a říkadla (1864) Karla Jaromíra Erbena, Dvanáctero prostonárodních českých písní s nápěvy z okolí Strakonic (1873) od Františka Gregora 76, Slovenské spevy (1880) Jána Kadavého 77. Později čerpal z novějších sbírek, a to z nově přepracované sbírky Františka Bartoše Nové národní písně moravské (1882), dále pak ze sbírky Valašské národní písně a říkadla s nápěvy do textu vřaděnými (1884) od Eduarda Pecka 78. První díl Pokladu vyšel přibližně za rok po olomouckém koncertu, tedy v červenci 1884, a je dedikován Antonínu Dvořákovi. O dva roky později roku 1886 vyšel Malátův díl druhý, dedikovaný Zdeňku Fibichovi. Dále se období mezi vydáváním dalších dílů 72 Matěj Havelka ( ) byl český básník, politik a právník. Některé jeho básně zhudebnili Jan Pavel Martinovský a František Pivoda. 73 Matěj Kovář ( ) byl středoškolský pedagog, překladatel a spisovatel. 74 Seznam písní v tabulce Příloha V obsahuje přesně 709 písní, jelikož Malát přiřadil k devíti harmonizacím i druhou verzi otextování. Jedná se o osm písní ve čtvrtém dílu a jednu píseň v dílu šestém. 75 VYCPÁLEK, Vratislav. Jan Malát: život a dílo. II. vydání. Praha: Orbis, 1946, s. 50, František Gregor ( ), skladatel a hudební pedagog, virtuózní hráč na flétnu, pozoun a kontrabas. Byl ředitelem kůru ve Vodňanech a v Písku. Založil pěvecký spolek Otavan. 77 Ján Kadavý ( ) byl slovenský hudební skladatel a pedagog. 78 Eduard Peck ( ) znám zejména jako sběratel lidových písní. 26

27 zkracovala. Třetí díl vyšel za pouhý rok, i přesto, že tou dobou Malát prodělal vážnou ledvinovou chorobu. Toto onemocnění upoutalo pozornost na Malátovu osobu i tvorbu. Po roce 1887 byl zván do nejrůznějších hudebních spolků a společností. Čtvrtý díl Pokladu je poněkud jiného rázu, protože obsahuje pouze písně společenské a pijácké (opěvující nejčastěji pivo nebo víno), které autor věnoval Měšťanské besedě v Hořicích. Poslední tři díly se svým charakterem podobají prvním třem dílům Pokladu. Díl pátý je dedikován hudebnímu kritikovi Emanueli Chválovi. Podle Vycpálka působí velmi precizním dojmem autorovo zpracování šestého dílu Českého národního pokladu, který hodnotí jako jednotnou a nejhodnotnější sbírku ze série Českého národního pokladu. 79 Malát šestý díl dedikoval básníku Adolfu Heydukovi. Komplikovanější osud měl sedmý díl. Byl přijat v roce 1892 nakladatelstvím Františka Urbánka, se kterým se Jan Malát i přes svou milou a přátelskou povahu rozešel, a ukončil veškeré společné plány. Proto požadoval od Františka Urbánka navrácení všech svých rukopisů. Ty mu byly vydány kromě posledního dílu Pokladu, který poté vyšel až roku 1896, ovšem bez skladatelova souhlasu. Z Malátova Českého národního pokladu čerpali písně do svých škol a sbírek další autoři. Jako první využil dvě lidové písně z Malátova Českého národního pokladu jeho současník Bohuslav Jeremiáš 80 v učebnici Škola zpěvu ( ). Tyto písně zde použil bez harmonizací, pouze s nápěvem, ale na Malátovy harmonizace odkazuje. Početnější Malátovy harmonizace nalezneme ve sbírkách písní Náš poklad I a II (1911 a 1912) sestavené Ferdinandem Sládkem 81. Oba díly Pokladu obsahují celkem 79 Vycpálkovo hodnocení Českého národního pokladu: VYCPÁLEK, Vratislav. Jan Malát: život a dílo. II. vydání. Praha: Orbis, 1946, s Bohuslav Jeremiáš ( ) pocházel z hudebnické rodiny (otec Otakar Jeremiáš, bratr Jaroslav Jeremiáš) Byl hudební pedagog (např. Škola zpěvu, Učebnice zpěvu), a skladatel (například písně Zajmy, Mně zdálo se, sbory Mužské sbory, Český prapor). 81 Ferdinand Sládek ( ) vystudoval Varhanickou školu v Praze. Byl hudebním pedagogem (v Českém Krumlově, v Proseku, Karlíně). Za čtyřicet let sesbíral 3000 lidových písní, ty pak vydal ve sbírkách písní: Trocnovské, Třeboňské, Z Jiráskova kraje a Budějovické písně. Vydával i sborové harmonizace lidových písní. 27

28 270 písní. Sbírky Náš poklad jsou převážně založeny na harmonizacích z Malátova Českého národního pokladu (celkem 187 písní). V menším počtu jsou zde harmonizace lidových písní Ferdinanda Sládka (66 písní), Václava Judy Novotného 82 (8 písní), Jiřího Pauera 83 (4 písně), Otakara Zicha 84 (2 písně), Methoda Doležila 85 (1 píseň). U jedné písně je místo autora uvedeno dle Maláta a jedna píseň je bez autora. Sládek písně přejímal v původním Malátově znění a sám je již neupravoval. Náš poklad od doby prvního vydání do současnosti prošel několika reedicemi a je dodnes využíván. Malátovy harmonizace lidových písní byly dále použity ve sbírkách s názvem Národní poklad hudební I III, které čerpají písně ze sbírek Náš poklad I a II Ferdinanda Sládka. Po vydání prvního a druhého dílu sbírky Národní poklad hudební z roku 2014 následovalo v roce 2015 vydání dílu třetího. V těchto sbírkách jsou písně transponovány do nižších tónin a jsou doplněny akordovými značkami u melodické linky. Došlo i k redukci počtu písní z původních 270 obsažených v původních sbírkách Náš poklad na Václav Juda Novotný ( ) byl hudební publicista (Dalibor) a skladatel. 83 Jiří Pauer ( ) byl skladatel a manažer kulturních institucí. Po válce byl spoluzakladatelem Městské hudební školy. Byl ředitelem a šéfem opery Národního divadla a uměleckým ředitelem České filharmonie. Jeho čtyři harmonizace písní ve Sládkově Našem Pokladu se pravděpodobně poprvé objevily až při pozdějším vydání. 84 Otakar Zich ( ) hudební estetik (článek Esthetické vnímání hudby), skladatel (např. harmonizace lidových písní: Ze srdce, 25 chodských písní) a pedagog na vysoké škole. 85 Method Doležil ( ) hudební pedagog (učil zpěv na reálce v Holešovicích). Na pražské AMU jmenován profesorem dirigování a vedoucím katedry zpěvu. 86 Příloha V této práce obsahuje podrobný soupis všech Malátem zharmonizovaných písní z Českého národního pokladu, seřazených podle názvů písní v jednotlivých dílech. V této příloze rovněž nalezneme seznam použitých písní, které Ferdinand Sládek přejal z Malátova Českého národního pokladu do dvou dílů Našeho pokladu, ze kterého pak byly dále čerpány písně pro novodobou sbírku Národní poklad hudební I III. Z tabulky je patrné, že ve větším množství byly přejímány písně z prvního a druhého dílu Českého národního pokladu. 28

29 4. Harmonizace lidových písní Martinovského a Maláta Jan Pavel Martinovský a Jan Malát jsou považováni za významné osobnosti v oblasti harmonizací písňového lidového repertoáru. Malát navázal na snahy Martinovského, ale v jeho písních už objevíme fakturu s vyššími uměleckými aspiracemi, zřetelně inspirovanými klavírní sazbou smetanovskou. 87 Martinovský úzce spolupracoval s Karlem Jaromírem Erbenem, který po své dlouholeté sběratelské práci vydával nejprve sbírky lidových textů bez nápěvů sám pod názvem Písně národní v Čechách. V letech vyšly celkem tři svazky, které obsahovaly přes 500 lidových textů. Erben chtěl více vyhovět požadavkům doby, a proto požádal Martinovského o vytvoření harmonizací 88 lidových písní. První společná sbírka vyšla v roce 1842 s názvem Nápěvy písní národních v Čechách. Celkem vyšlo pět svazků po 100 písních v dlouhém časovém rozmezí 28 let. 89 Erben v této dlouhé časové prodlevě napsal v roce 1864 ke třetímu vydání Písní národních v Čechách nové rozšířené vydání s názvem Prostonárodní české písně a říkadla s přílohou Nápěvy prostonárodních písní v Čechách. Tato sbírka obsahuje nápěvy písní bez harmonizací. Martinovský i Malát vycházeli ze sbírek Karla Jaromíra Erbena, jejich přístupy se ovšem liší. Zásadním rozdílem je, že Malát své harmonizace doplnil předehrami a dohrami a charakter doprovodu více přizpůsobil obsahu textu. Dále jako název písní začal používat textový incipit písně. Již neuvádí přesné místo sběru písně, ale její lokální původ zobecňuje na kraj. Častěji transponoval písně do nižší polohy a u každé písně na konci uvádí přesné datum, kdy byla píseň zharmonizována. 87 BAJER, Jiří, SYCHRA, Antonín, ed. Dějiny české hudební kultury díl. Praha: Academia, 1972, s Martinovský také na žádost Erbena upravoval u některých písní text a doplnil nápěvy o dynamická znaménka. 89 První tři svazky vyšly do roku 1847, čtvrtý svazek vyšel v roce 1861 a poslední pátý v roce

30 4.1 Komparace harmonizací Martinovského a Maláta K porovnání rozdílů v přístupu obou harmonizátorů jsem vybrala pět lidových písní, které vycházejí z Erbenovy sbírky Prostonárodní České písně a říkadla s přílohou Nápěvy prostonárodních písní v Čechách. Další podkapitoly jsou pojmenovány podle názvů písní, jak je použili tito harmonizátoři. 90 Užité harmonické funkce jsou zapsány v tabulkách v pořadí Martinovský se zkratkou MT a Malát se zkratkou Ma. Notové materiály a nahrávky analyzovaných písní jsou v přílohách R, S, T, U Zmizelá láska/louka široká Erbenem zapsaná píseň Zmizelá láska pochází z Budějovicka. Nápěv v malé dvoudílné formě je ve 3/4 taktu a v tónině B dur. Tempo Andante (volně krokem) odpovídá charakteru písně. 91 Notové materiály k této písní jsou v přílohách R1, S1, T1 a zvukové nahrávky v přílohách U1 a U2. 1. Louka zelená sněhem se bělá: kam ta naše láska, kam se poděla? V krátkým čase zvrátila se, za hory, za lesy zaletěla. 2. Kdož se tě prosil za ty tvé dary, které s mně nosíval do komory? Já je nosil, ty s je brala: přeci s mě falešně milovala! Jako první uvádím název písně podle Martinovského a poté podle Maláta, neboť tyto názvy se od sebe vždy liší. 91 Erben i Malát v třináctém taktu vedou melodii v postupu rozloženého kvartsextakordu. Martinovský tento takt upravil na vzestupný postup tří tónů v čtvrťových notových hodnotách. 92 ERBEN, Karel Jaromír. Prostonárodní české písně a říkadla: S přílohou nápěvů. Nové vydání. Praha: Alois Hynek, 1886, s Erben při zápisu nápěvu pozměnil dvě slova v první sloce zelená za široká, v krátkým za krátkém. Martinovský začíná píseň textem Louka zelená, Malát Louka široká. Oba harmonizátoři použili do svých písní slovo krátkým. 30

31 U harmonizací Martinovského a Maláta dochází k několika rozdílům. Martinovský zharmonizoval píseň v tónině A dur a použil pomalejší tempo Andante noc tranquillezza (pomalu s klidem), které více odpovídá obsahu textu písně. Ve dvou slokách se promítne krátký rozhovor dvou osob s námětem neopětované lásky chlapce. Harmonická sazba písně je jednodušší, nechává tedy vyniknout pěveckou linku. K větší dramatičnosti a naléhavosti sdělení slouží předepsané tenuto (vydržovaně). V Malátově harmonizaci je předepsáno tempo Lento (rozvláčně, zdlouha) a píseň je transponována do nižší tóniny As dur. Melancholie a smutná nálada skladby je vyjádřena pomocí kompozičních prostředků klavírního doprovodu. Skladatel využívá dlouhých tónů, prodlev, evokujících tíhu a bol, jež jsou obsaženy v textu. K dalším kompozičním prostředkům patří užití synkopického rytmu. Dynamika je vypsána v pěveckém i klavírním partu, v mezihře zvolil změnu tempa. Pětitaktová mezihra Più mosso (více hybně) oživí jinak pomalý průběh skladby a působí naléhavějším dojmem. V posledních dvou taktech se navrací do původního tempa zpomalením ritardando molto (postupně velmi zpomalovat). Na rozdíl od Martinovského Malát více respektuje pěvecké frázování Píseň Louka široká Malát zharmonizoval

32 4.1.2 Holubička/Já mám holubičku Nápěv pocházející z Bydžovska, Malátova rodného kraje, je u obou harmonizátorů ve 3/4 taktu, ve stejném tempu Allegretto (poněkud vesele) a velmi podobné dynamice. Harmonizátoři zachovali podle Erbena tóninu As dur. 94 Notové materiály k této písní jsou v přílohách R2, S2, T2 a zvukové nahrávky v přílohách U3 a U4. Já mám holubičku, Můj zlatej Jeníčku! Já mám holubičku, mám: přijď ke mně, můj milý, až se den nachýlí, já ti holubičku, můj zlatej Jeníčku! Já ti holubičku dám Zvláštností na tomto nápěvu je formové rozdělení. Díl a je složen z čtyřtaktového předvětí, třítaktového závětí a po čtyřtaktovém dílu b, následuje návrat dílu a. 95 ERBEN, Karel Jaromír. Prostonárodní české písně a říkadla: S přílohou nápěvů. Nové vydání. Praha: Alois Hynek, 1886, s Erben při zápisu nápěvu pozměnil jméno Jeníčku za lidovější Honzíčku a dále upravil text přijď ke mně za přijď si k nám. 32

33 Text o lásce zpracoval každý z harmonizátorů jiným způsobem. Rozdíly jsou nejvíce patrné v uplatnění agogických změn. Martinovský je ve využívání agogických proměn střídmější. Píseň je harmonicky a rytmicky jednodušší. Jednodušší je i klavírní sazba, v níž skladatel uplatňuje přiznávkový doprovod. Levá ruka v klavírním doprovodu obsahuje souzvuky na první době v půlových notových hodnotách v rozsahu oktávy. V Malátově harmonizaci je agogika propracovanější. Píseň obsahuje tempové změny, jež by měly vycházet ze zpěvákovy iniciativy. Tyto změny podtrhují význam textu a umožňují výrazové střihy nálad v pěveckém partu. Skladba působí hybnějším a laškovným dojmem, který je dán tempem a agogickými proměnami. Klavírní part je jednoduššího charakteru, skladatel využívá držených akordů a staccata. Dohra končí zrychlením accelerando (znenáhla zrychlovat) Slib milého/kdyby se tatínek nevadil Kdyby se tatínek nevadil je Erbenem zapsaný nápěv z Prachenska v rozsahu čtyř slok. Oba harmonizátoři zachovali tóninu G dur a 2/4 takt. Martinovský zharmonizoval píseň podle Erbena v tempu Allegro (vesele, rychle), Malát v tempu Andante (volně krokem). Notové materiály k této písní jsou v přílohách R3, S3, T3 a zvukové nahrávky v přílohách U5 a U6. 1. Kdyby se tatínek nevadil, řekla bych, kdo se mnou včera byl: vaďte se, tatínku, nebo ne, byl se mnou můj milej v hospodě. 3. Kdyby se tatínek nedivil, řekla bych, co hoch mi přislíbil: divte se, tatínku, jak chcete, ještě rád mne vdávat budete. 2. Kdyby ten tatínek nebroukal, řekla bych, co mně můj milej dal: broukejte, můj zlatej tatíčku! Dostala jsem od něj hubičku. 4. Slíbil mi můj milej, přislíbil, když mne na rozchodnou políbil: až se ta pšenička vymetá, že mne pak u vás víc nenechá. 96 Píseň Já mám holubičku Malát zharmonizoval

34 V této písni se nejvíce projevují kompoziční rozdíly obou harmonizátorů. V Martinovského písni je potlačen význam textu píseň plyne v nepřerušeném jednolitém proudu, text není podpořen agogickými změnami a pomlkami. Zpěvák je poněkud omezen ve výrazové interpretaci, způsob harmonizace příliš nenabízí prostor pro emoční vzruch. Klavírní part plní doprovodnou funkci a intonačně podporuje pěveckou linku. Skladba má jednoduchou harmonickou sazbu V posledním taktu písně Martinovský upravil původní Erbenův nápěv z tří sestupných sekundových postupů h-a-g na postup a-h-g. 34

35 Malátova harmonizace písně směřuje k prokomponovanější úpravě. Každá sloka je s ohledem na text zharmonizována odlišným způsobem. Píseň má sdělovací charakter. Text pojednává o dívce, která rozmlouvá sama se sebou. Zpívá o tajné lásce, o které otec neví. Malát předepisuje v každé sloce jiné agogické i dynamické změny. 98 Sloky jsou odděleny jednotaktovou mezihrou vycházející z předchozího taktu. V první sloce je kladen větší důraz na pěveckou linku. Obsahuje nejvíce dynamických a agogických proměn. Klavírní part podporuje pěveckou linku a sdělení textu. S ohledem na další sloky písně je druhá sloka prokomponována nejvíce. Skladatel obohatil klavírní part melodicko-rytmickými ozdobami. Třetí sloka je emočně naléhavější a neobsahuje příliš agogických změn, které by zpomalily tok skladby. Čtvrtá sloka plynule navazuje na sloku předchozí, není oddělena korunou v mezihře. Z výrazového hlediska má sloka gradační charakter, který se projevuje nejen díky repetici, ale také pomocí závěrečné dohry, která je tematická v tempu Allegro (vesele, rychle) Výstraha/Holka modrooká Tento nápěv pocházející z Bydžovska v tónině G Dur, v 2/4 taktu, v tempu Allegro moderato (mírně rychle) zachovali oba harmonizátoři. Notové materiály k této písní jsou v přílohách R4, S4, T4 a zvukové nahrávky v přílohách U7 a U8. 98 Malát rozšířil nápěv o opakování taktů tři a sedm v každé sloce. 99 V první sloce Malát v levé ruce obohatil melodii o přírazy a skupinku not. Pravá ruka zde hraje akordické souzvuky. Druhá sloha obsahuje v levé ruce delší skupinky not ozdobující melodii v basu a pravá ruka hraje komplikovanější rytmus s menšími notovými hodnotami. Třetí sloka se způsobem harmonizace v levé ruce podobá sloce první. V pravé ruce se v závěru třetí sloky objeví šestnáctinové rytmické postupy. Závěrečná čtvrtá sloka se způsobem harmonizace podobá první sloce a v repetované části sloce třetí. Následuje čtyřtaktová dohra, která je tematicky shodná. Píseň Kdyby se tatínek nevadil Malát zharmonizoval

36 1. Holka modrooká, nesedávej u potoka, holka modrooká, nesedávej tam: v potoce je velká voda, vezme-li tě bude škoda; holka modrooká, nesedávej tam! 2. Holka modrooká, nesedávej u potoka, holka modrooká nesedávej tam: v potoce se voda točí 1) podemele tvoje oči; holka modrooká nesedávej tam! 1) přijde na tě mysliveček, připraví tě o věneček; holka modrooká, nesedávej tam! 100 Martinovský zvolil jednodušší harmonizaci této písně. 101 Skladba je kompozičně vystavěna pouze na základních harmonických funkcích. 102 Klavírní part doprovází pěveckou linku. Výraznějším prvkem v písni jsou akcenty na zvolání holka v dynamice forte. Název skladby Výstraha vystihuje její obsah. 100 ERBEN, Karel Jaromír. Prostonárodní české písně a říkadla: S přílohou nápěvů. Nové vydání. Praha: Alois Hynek, 1886, s Erben odkazuje na možnost změny textu v druhé sloce. 101 Levá ruka hraje pouze unisono a v pravé ruce jsou akordické souzvuky s ostinátním tónem d S výjimkou předposledního taktu, kde uvádí vedlejší druhý stupeň. 36

37 Malátovo pojetí harmonizace je bohatší. Využil alterovaných akordů, které zvyšují napětí ve skladbě. Shodně s Martinovským Malát zvolil stejné akcenty na zvolání holka v dynamice forte (silně), které jsou umocněny následnou změnou dynamiky do piana (slabě). Zpěvák tak může vyjádřit důraznější a varovnější charakter písně. Kontrastní dynamické části umožňující větší výrazovost. Přiznávkový doprovod v klavírním partu připomíná svou stylizací tanec polku Otcovské naučení/já do lesa nepojedu Erbenův nápěv z Hradecka obsahuje celkem dvě sloky. 104 Nápěv je ve 3/4 taktu, u Erbena v tónině G dur v tempu Andante quasi allegro. Martinovský zharmonizoval nápěv v E dur v tempu sousedské a Malát v D dur v tempu Moderato (mírně). 105 Notové materiály k této písní jsou v přílohách R5, S5, T5 a zvukové nahrávky v přílohách U9 a U Já do lesa nepojedu, já do lesa nepudu: kdyby na mě hajnej přišel, on by mně vzal sekyru. Sekeřička za dva zlaty a topůrko za tolar: kdyby na mě hajnej přišel, on by mi to všecko vzal. 2. Ty do lesa přec pojedeš, ty do lesa přec pudeš: jest-li na tě hajnej přijde, nic se ho bát nebudeš. Naší obci patří ten les: 1) což jsem jí v ní ňákej pes? Jest-li krůvek ty odneseš: hajnej na sta stěn odvez. 103 Malát píseň Holka modrooká uvádí čtyřtaktovou předehrou ve staccatovém charakteru. Ve spodním hlase v pravé ruce se objevují prodlevy na d 1. Píseň zakončuje devíti-taktová dohra. Tuto píseň Malát zharmonizoval Erben uvádí i verzi z Berounska, kdy se u druhé sloky může zpívat jiný text. V textu u Erbena, Martinovského i Maláta se vyskytuje chyba u slova tolar, kterou autoři zaměnili za slovo toral. 105 Malát zachoval nápěv podle Erbena a v desátém taktu na první době zapsali dvě osminové noty stejné výšky. Martinovský pozměnil melodii v tomto taktu na rozložený kvintakord. 37

38 1) Než bych já to dal hajnýmu, dám to radší myslivci: myslivec má hezkou dceru, a hajnej má opici. 106 Obě písně mají taneční charakter. Martinovského píseň je zapsána v tempu sousedská 107. V duchu tohoto tance je zharmonizován i klavírní doprovod. Skladatel častěji střídá harmonické funkce s využitím mimotonálních akordů. 108 V interpretaci píseň vyznívá více Pesante (zatěžkaně). Skladatel v závěru skladby předepsal Meno mosso (trochu zpomalit). Využitím těchto prostředků se ještě více podtrhuje charakter skladby. Pěvecká linka inklinuje k legatovému přednesu. Malátova prostší harmonizace má veselý charakter a rytmickým zpracováním připomíná tanec mazurku 109. Skladba má propracovanější rytmický doprovod 106 ERBEN, Karel Jaromír. Prostonárodní české písně a říkadla: S přílohou nápěvů. Nové vydání. Praha: Alois Hynek, 1886, s Erben do nápěvu upravil slovo sekeřička za sekyra, Martinovský ho upravil na sekýřička a Malát na sekyrka. 107 Sousedská: český lidový tanec ve 3/4 taktu a mírném tempu. 108 V Martinovského harmonizaci této písně se převážně v pravé i levé ruce vyskytují souzvuky dvou tónů v čtvrťových či osminových hodnotách, přičemž horní hlas v pravé ruce je shodný s pěveckým partem. Akordy v doprovodu jsou vystavěny zejména na hlavních harmonických funkcích a v jednom případě se vyskytuje i mimotonální sedmý stupeň. 109 Mazurka: polský lidový tanec ve 3/4 taktu a mírném tempu. Tečkovaný rytmus na první době je charakteristickým prvkem tohoto tance. 38

39 s využitím staccata a tečkovaného rytmu. 110 S použitím těchto hudebních prostředků skladba působí veselým a odlehčeným dojem. Píseň neobsahuje výrazné tempové ani dynamické změny. Pravá ruka klavírního partu je propracována virtuózněji. Předehra i dohra je tematická a vychází z hlavního tématu Levá ruka hraje, kromě dohry, převážně souzvuky dvou tónů ve čtvrťových hodnotách. Pravá ruka se pohybuje v menších rytmických hodnotách. Po předehře zaznívá šesti-taktový stejný rytmický motiv. 111 Píseň Já do lesa nepojedu Malát zharmonizoval

40 Závěr Bakalářská práce se zabývá osobností a tvorbou hudebního skladatele Jana Maláta. Byl nastíněn průběh jeho života a Malátova osobnost byla představena z různých hledisek tedy jako pedagog, skladatel, publicista a harmonizátor lidových písní. Největší pozornost byla věnována jeho harmonizacím lidových písní, které byly vydány pod názvem Český národní poklad. Tyto sbírky zásadním způsobem obohatily oblasti harmonizací lidových písní pro sólový hlas a klavír. V bakalářské práci jsou objasněny okolnosti vzniku všech sedmi dílů Pokladu. K porovnání přístupů v harmonizacích jsem si vybrala Malátova významného předchůdce Jana Pavla Martinovského. Hlavním záměrem bylo charakterizovat způsoby práce obou těchto skladatelů. Martinovský i Malát vycházeli ze stejné sbírky lidových písní Karla Jaromíra Erbena Prostonárodní české písně a říkadla s přílohou Nápěvy prostonárodních písní v Čechách. Na základě analýzy u vybraných pěti písní obou harmonizátorů jsem dospěla k závěru, že oba skladatelé harmonizovali lidové písně ve stylu klasicko-romantické harmonie. Martinovský však k nápěvům nezkomponoval předehry ani dohry, homofonní sazba je průhledná bez komplikovaností. V jeho doprovodech se objevují delší plochy na jedné harmonické funkci s občasným využitím mimotonálních akordů. V horním hlase doprovodu je mnohdy vedena stejná melodie, jako v pěveckém partu. Martinovský užíval nekomplikovaný rytmus a minimum agogických změn v klavírním partu. Převážně zachovával původní tóninu podle Erbena a písně netransponoval. Naproti tomu Malát doplnil písně vlastními předehrami a dohrami. Harmonie se častěji mění a je bohatší o vedlejší harmonické funkce, mimotonální akordy, alterované akordy a jejich obraty. Malát použil chromatické postupy a melodičtější vedení basu. Užití všech těchto kompozičních prostředků odpovídá charakteru písně. Ten ještě více umocnil četnými agogickými a dynamickými změnami, které dají vyniknout obsahu textu. Nápěvy byly v některých případech transponovány do nižší polohy, zřejmě ve snaze zpřístupnit písně širšímu měšťanskému obyvatelstvu. Provedené analýzy 40

41 přispěly k pochopení, jakým způsobem Jan Malát harmonizoval lidové písně a v čem se odlišoval od svého předchůdce Jana Pavla Martinovského. Bakalářská práce je doplněna o přílohy, které obsahují obrazové a notové materiály. Součástí příloh je podrobný soupis všech Malátem zharmonizovaných písní ze sbírek Český národní poklad. Tabulka dokladuje, které písně byly přejaty do sbírek Náš Poklad I a II Ferdinanda Sládka a do sbírky Národní poklad hudební I III, které byly vydány v letech Dále je k práci přiložena zvuková nahrávka analyzovaných písní. Jan Malát je dnes považován zejména za harmonizátora lidových písní a pedagoga. Dosud však chybí ucelený pohled na jeho kompoziční tvorbu. O tomto skladateli existuje málo literatury a jediná monografie od Vratislava Vycpálka je staršího data. Za zhodnocení by jistě stál Malátův odkaz skladatelský, především tvorba operní a písňová. 41

42 Použité zdroje BAJER, Jiří, SYCHRA, Antonín, ed. Dějiny české hudební kultury díl. Praha: Academia, ČERNUŠÁK, Gracian, Bohumír ŠTĚDROŇ a Zdenko NOVÁČEK, ed. Československý hudební slovník osob a institucí: A L. Praha: Státní hudební vydavatelství, ČERNUŠÁK, Gracian, Bohumír ŠTĚDROŇ a Zdenko NOVÁČEK, ed. Československý hudební slovník osob a institucí: M Ž. Praha: Státní hudební vydavatelství, Československá vlastivěda. Díl IX, Umění, svazek 3, Hudba. Praha: Horizont, Český hudební slovník osob a institucí [online]. Brno: Ústav hudební vědy Filozofické fakulty Masarykovy univerzity, 2008 [cit ]. Dostupné z: DVOŘÁK, Miloš. Místo posledního odpočinku Jana Maláta. In: Internetová encyklopedie dějin Brna [online]. Milena Flodrová [cit ]. Dostupné z: ERBEN, Karel Jaromír a Jan Pavel MARTINOVSKÝ. Nápěvy písní národních v Čechách: zpěv a klavír. Nové doplněné vydání. Praha: Orbis, ERBEN, Karel Jaromír. Prostonárodní české písně a říkadla: S přílohou nápěvů. Nové vydání. Praha: Alois Hynek, HOSTOMSKÁ, Anna. Opera: průvodce operní tvorbou. 7. doplněné vydání. Praha: Státní hudební vydavatelství, 1965, 824 s. ISBN Hudební věda. V (3), Praha: ČSAV,

43 LUKÁŠ, Jan. Recepce operního díla Bedřicha Smetany v úpravách Jana Maláta [online]. Praha, 2013 [cit ]. Diplomová práce. Univerzita Karlova v Praze, Filozofická fakulta, Ústav hudební vědy. Vedoucí práce Marta Ottlová. MALÁT, Jan. Český národní poklad: sbírka písní lidu českého. kniha I. Praha: Fr. A. Urbánek. MALÁT, Jan. Český národní poklad: sbírka písní lidu českého. kniha II. Praha: Fr. A. Urbánek. MALÁT, Jan. Český národní poklad: sbírka písní lidu českého. kniha III. Praha: Fr. A. Urbánek. MALÁT, Jan. Český národní poklad: sbírka písní lidu českého. kniha IV. Praha: Fr. A. Urbánek. MALÁT, Jan. Český národní poklad: sbírka písní lidu českého. kniha V. Praha: Fr. A. Urbánek. MALÁT, Jan. Český národní poklad: sbírka písní lidu českého. kniha VI. Praha: Fr. A. Urbánek. MALÁT, Jan. Český národní poklad: sbírka písní lidu českého. kniha VII. Praha: Fr. A. Urbánek. MALÁT, Jan. Malátův památník. I. Redigoval Josef Bartoš. Nový Bydžov: Grafické závody V. & A. Janata, MIKOTA, Václav, ed. Hudba a národ: vydáno u příležitosti akce "Český hudební máj". Praha: Svaz českých knihkupců a nakladatelů,

44 MUZIKÁŘOVÁ, Markéta. České houslové školy pro začátečníky [online]. Praha, 2013 [cit ]. Dostupné z: Diplomová práce. Karlova univerzita, Pedagogická fakulta, Katedra hudební výchovy. Vedoucí práce Jiří Tomášek. PECH, Vilém. Velký slovník cizích slov, rčení a zkratek v jazyce psaném i mluveném ze všech oborů lidského vědění a konání. Praha: Kvasnička a Hampl, PECHÁČEK, Stanislav. Lidová píseň a sborová tvorba. Praha: Karolinum, ISBN PETÁKOVÁ, Lenka. Hudba a její obsah a význam v Hromádkových vídeňských prvotinách pěkných umění [online]. Brno, 2013 [cit ]. Dostupné z: Diplomová práce. Masarykova univerzita, Filozofická fakulta, Ústav hudební vědy. Vedoucí práce Miloš Štědroň. PROKOP, Jaroslav. Nový Bydžov v proměnách staletí. I. Nový Bydžov: Tisk AS s.r.o. Jaroměř, PROKOP, Jaroslav. Zmizelé čechy: Nový Bydžov. I. Josef Bartoš. Praha: Paseka, 2007, 79 s. ISBN SLÁDEK, Ferdinand. Náš poklad I: 270 národních písní pro zpěv a klavír. 2. vydání. Praha: Supraphon, SLÁDEK, Ferdinand. Náš poklad II: 270 národních písní pro zpěv a klavír. 4. vydání. Praha: Supraphon, Státní okresní archiv Jičín, Archiv města Hořice, inv.č. 1451, Hudební spolek Dalibor

45 Státní okresní archiv Jičín, Archiv města Hořice, inv.č. 1452, Zpěvácký spolek Ratibor a Vesna Státní okresní archiv Jičín, Archiv obce Starý Bydžov, inv.č. 1426, Archiv obce Starý Bydžov VYCPÁLEK, Vratislav. Jan Malát: život a dílo. II. vydání. Praha: Orbis,

46 Přílohy Příloha A: Jan Křtitel Malát VYCPÁLEK, Vratislav. Jan Malát: život a dílo. II. vydání. Praha: Orbis, 1946, s

47 Příloha B: Malátův rodný kraj VYCPÁLEK, Vratislav. Jan Malát: život a dílo. II. vydání. Praha: Orbis, 1946, s

48 Příloha C: Rodokmen Jana Maláta Rodokmen vytvořila autorka této práce 3

49 Příloha D: Fotografie z koncertu v Novém Bydžově (1865) MALÁT, Jan. Malátův památník. I. Josef Bartoš. Nový Bydžov: Grafické závody V. & A. Janata, 1940, s. 24. Zleva: Eduard Reményi, Jan Malát, Antonín Jahoda, Nandor Plotenyi; sedící v čele: mydlář Peřina, starosta spolku Lubor. 4

50 Příloha E: Dokument o Malátově přijetí jako učitele v Hořicích Archiv Městského muzea v Hořicích (H 2692). 5

51 Příloha F: Jan Malát, hořický učitel VYCPÁLEK, Vratislav. Jan Malát: život a dílo. II. vydání. Praha: Orbis, 1946, s

52 Příloha G: Anna Petrová Malátová 118 Příloha H: Jan Malát s manželkou Annou a dcerami Oldřiškou a Aninkou (1883) VYCPÁLEK, Vratislav. Jan Malát: život a dílo. II. vydání. Praha: Orbis, 1946, s VYCPÁLEK, Vratislav. Jan Malát: život a dílo. II. vydání. Praha: Orbis, 1946, s

53 Příloha CH: Článek v hořickém časopisu Lýra o Malátově první opeře Stáňa Časopis Lýra, ročník XVI, 15. září 1899, čís. 7, Archiv Městského muzea v Hořicích. 8

54 Příloha I: Malátův děkovný dopis adresovaný Měšťanské besedě v Hořicích Archiv Městského muzea v Hořicích (5080). 9

55 Příloha J: Článek v hořickém Časopisu Lýra o koncertě k Malátovu jubileu Lýra, ročník XXX, 15. říjen 1913, čís. 8, Archiv Městského muzea v Hořicích. 10

56 Příloha K: Článek v hořickém Časopisu Lýra s reflexí koncertu k Malátovu Lýra, ročník XXX, 15. listopad 1913, čís. 9, Archiv Městského muzea v Hořicích. 11

57 Příloha L: Plakát z koncertu konaného na oslavu Malátových sedmdesátin Archiv Městského muzea v Hořicích (H 2683). 12

58 Příloha M: Dopis Janu Malátovi s udělením čestného občanství města Hořice Archiv Městského muzea v Hořicích (H 2687). 13

59 Příloha N: Poslední fotografie Jana Maláta Poslední fotografie Jana Maláta na Malátově stezce pořízená jeho synem Jaromírem (1913), Archiv Městského muzea v Hořicích (H 2681). 14

60 Příloha O: Parte Jana Maláta Archiv Městského muzea v Hořicích (H 2638). 15

61 Příloha P: Pomník Jana Maláta na hřbitově v Malvazinkách 128 Příloha Q: Pamětní deska ve Starém Bydžově DVOŘÁK, Miloš. Místo posledního odpočinku Jana Maláta. In: Internetová encyklopedie dějin Brna [online]. Milena Flodrová [cit ]. Dostupné z: Fotografii pořídila autorka této práce 16

62 Příloha R1: Nápěv K. J. Erben: Zmizelá láska/louka široká 130 Příloha R2: Nápěv K. J. Erben: Holubička/Já mám holubičku ERBEN, Karel Jaromír. Prostonárodní české písně a říkadla: S přílohou nápěvů. Nové vydání. Praha: Alois Hynek, 1886, s ERBEN, Karel Jaromír. Prostonárodní české písně a říkadla: S přílohou nápěvů. Nové vydání. Praha: Alois Hynek, 1886, s

63 Příloha R3: Nápěv K. J. Erben: Slib milého/kdyby se tatínek nevadil 132 Příloha R4: Nápěv K. J. Erben: Výstraha/Holka modrooká ERBEN, Karel Jaromír. Prostonárodní české písně a říkadla: S přílohou nápěvů. Nové vydání. Praha: Alois Hynek, 1886, s ERBEN, Karel Jaromír. Prostonárodní české písně a říkadla: S přílohou nápěvů. Nové vydání. Praha: Alois Hynek, 1886, s

64 Příloha R5: Nápěv K. J. Erben: Otcovské naučení/já do lesa nepojedu ERBEN, Karel Jaromír. Prostonárodní české písně a říkadla: S přílohou nápěvů. Nové vydání. Praha: Alois Hynek, 1886, s

65 Příloha S1: Harmonizace J. P. Martinovský: Zmizelá láska ERBEN, Karel Jaromír a Jan Pavel MARTINOVSKÝ. Nápěvy písní národních v Čechách: zpěv a klavír. Nové doplněné vydání. Praha: Orbis, 1951, s

66 Příloha S2: Harmonizace J. P. Martinovský: Holubička ERBEN, Karel Jaromír a Jan Pavel MARTINOVSKÝ. Nápěvy písní národních v Čechách: zpěv a klavír. Nové doplněné vydání. Praha: Orbis, 1951, s

67 Příloha S3: Harmonizace J. P. Martinovský: Slib milého ERBEN, Karel Jaromír a Jan Pavel MARTINOVSKÝ. Nápěvy písní národních v Čechách: zpěv a klavír. Nové doplněné vydání. Praha: Orbis, 1951, s

68 Příloha S4: Harmonizace J. P. Martinovský: Výstraha ERBEN, Karel Jaromír a Jan Pavel MARTINOVSKÝ. Nápěvy písní národních v Čechách: zpěv a klavír. Nové doplněné vydání. Praha: Orbis, 1951, s

69 Příloha S5: Harmonizace J. P. Martinovský: Otcovské naučení ERBEN, Karel Jaromír a Jan Pavel MARTINOVSKÝ. Nápěvy písní národních v Čechách: zpěv a klavír. Nové doplněné vydání. Praha: Orbis, 1951, s

70 Příloha T1: Harmonizace J. Malát: Louka široká MALÁT, Jan. Český národní poklad: sbírka písní lidu českého. kniha II. Praha: Fr. A. Urbánek, s

71 Příloha T2: Harmonizace J. Malát: Já mám holubičku MALÁT, Jan. Český národní poklad: sbírka písní lidu českého. kniha I. Praha: Fr. A. Urbánek, s

72 Příloha T3: Harmonizace J. Malát: Kdyby se tatínek nevadil MALÁT, Jan. Český národní poklad: sbírka písní lidu českého. kniha I. Praha: Fr. A. Urbánek, s

73 28

74 29

75 Příloha T4: Harmonizace J. Malát: Holka modrooká MALÁT, Jan. Český národní poklad: sbírka písní lidu českého. kniha III. Praha: Fr. A. Urbánek, s

76 Příloha T5: Harmonizace J. Malát: Já do lesa nepojedu MALÁT, Jan. Český národní poklad: sbírka písní lidu českého. kniha IV. Praha: Fr. A. Urbánek, s