ODPOVĚDNOST STATUTÁRNÍHO

Transkript

1 VYSOKÁ ŠKOLA EKONOMICKÁ V PRAZE Fakulta mezinárodních vztahů ODPOVĚDNOST STATUTÁRNÍHO ORGÁNU V OBLASTI TRESTNÍHO PRÁVA Autor bakalářské práce: Petr Nemerád Vedoucí bakalářské práce: JUDr. Ing. Tomáš Moravec květen 2012

2 Abstrakt Bakalářská práce Odpovědnost statutárního orgánu v oblasti trestního práva se zabývá charakteristikou trestní odpovědnosti statutárního orgánu v současné právní úpravě (květen 2012). Cílem této práce je poskytnout souhrnné informace o trestní odpovědnosti statutárního orgánu. Práce je rozdělena do šesti kapitol. První z nich se zabývá právní odpovědností obecně. Druhá kapitola popisuje trestní odpovědnost. Následující kapitoly charakterizují postavení statutárního orgánu v trestním právu a trestní odpovědnost osob jednajících jménem právnické osoby. Poslední kapitola se zaměřuje na možné delikty členů statutárních orgánů a jeden z nich analyzuje. Klíčová slova: statutární orgán, odpovědnost, trestní odpovědnost, trestní odpovědnost statutárního orgánu, právnická osoba, trestní odpovědnost právnických osob, osoby jednající jménem právnické osoby Abstract The bachelor thesis Liability of the statutory body in the field of criminal law deals with the characteristics of the criminal liability of the statutory body in the current legal regulations (May 2012). The aim of this thesis is to provide overall information about the criminal liability of the statutory body. The thesis is divided into six chapters. The first one deals with the legal liability in general. The second chapter describes criminal liability. The following chapters characterize the position of the statutory body in criminal law and the criminal liability of persons acting on behalf of legal entity. The last chapter focuses on potential offences of members of the statutory body and analyses one of them. Keywords: statutory body, liability, criminal liability, criminal liability of statutory body, legal entity, criminal liability of legal entity, persons acting on behalf of legal entity

3 Čestné prohlášení: Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma Odpovědnost statutárního orgánu v oblasti trestního práva vypracoval samostatně a veškerou použitou literaturu a další prameny jsem řádně označil a uvedl v přiloženém seznamu. V Praze dne Petr Nemerád

4 Poděkování: Na tomto místě bych rád poděkoval vedoucímu bakalářské práce JUDr. Ing. Tomáši Moravcovi za odborné vedení, cenné podněty, rady a připomínky při zpracovávání bakalářské práce, svým rodičům za podporu při studiu a všem ostatním, kteří mi při studiu pomáhali.

5 Obsah Abstrakt... 2 Úvod Právní odpovědnost Klasifikace právní odpovědnosti Odpovědnost podle charakteru společenských vztahů Klasifikace právních deliktů Odpovědnost podle předpokladů jejího vzniku Trestní odpovědnost Trestný čin Protiprávnost činu Okolnosti vylučující protiprávnost Skutková podstata trestného činu Objekt trestného činu Objektivní stránka trestného činu Subjekt Subjektivní stránka Vývojová stadia trestného činu Trestná součinnost Zánik trestnosti Trestní odpovědnost osob jednajících jménem právnické osoby nebo v jejím zastoupení Argumenty a námitky proti trestní odpovědnosti těchto osob Argumentace neplatným právním úkonem Argumentace odpovědností za škodu Přičitatelnost jednání právnické osoby statutárnímu orgánu Rozdíl mezi trestní odpovědností statutárního orgánu a trestní odpovědností členů statutárního orgánu Souběh trestní odpovědnosti statutárního orgánu a trestní odpovědnosti členů statutárního orgánu... 32

6 Trestní odpovědnost pouze člena statutárního orgánu Trestní odpovědnost pouze statutárního orgánu Postavení statutárního orgánu v trestním právu Právnické osoby Statutární orgán Působnost statutárního orgánu Projev vůle právnické osoby statutárním orgánem Forma právního úkonu statutárního orgánu Zásada jednotného řízení právnické osoby Určení statutárního orgánu Charakter statutárního orgánu Způsob jednání statutárního orgánu Omezení jednatelského oprávnění Přechod působnosti statutárního orgánu Exces Povinnosti statutárního orgánu Péče řádného hospodáře Možné delikty členů statutárních orgánů Porušení povinnosti při správě cizího majetku Porušení povinnosti při správě cizího majetku ( 220 TrZ) Porušení povinnosti při správě cizího majetku z nedbalosti ( 221 TrZ) Výklad odpovědnosti statutárního orgánu v oblasti trestního práva Závěr Zdroje... 50

7 Úvod V této práci jsem se rozhodl zaměřit na odpovědnost statutárního orgánu v oblasti trestního práva, její vymezení a vztah k ostatním částem právního řádu. Pro psaní bakalářské práce na toto téma jsem se rozhodl především z důvodu, že trestní odpovědnost statutárního orgánu je v současné době velmi aktuálním a živým tématem, které se dotýká téměř všech právnických osob a není záležitostí jen několika zasvěcených odborníků. Odborné diskuze ohledně tohoto tématu, byly znovu rozvířeny účinností nového zákona o trestní odpovědnosti právnických osob, protože doposud český právní řád znal pouze individuální trestní odpovědnost fyzických osob a nový zákon je tedy v dané oblasti podstatným odchýlením se od zavedených pravidel a změnou v principielním uvažování o trestní odpovědnosti. Pohled na trestní odpovědnost statutárního orgánu, prizmatem dosavadní trestní odpovědnosti spolu s trestní odpovědností právnických osob, se tedy částečně změnil a vynořily se nové otázky a postoje k dané problematice. I přesto, že jsou pojmy trestní odpovědnost a statutární orgán veřejnosti známy a prostřednictvím medií často opakovány, málokdo, si je už však skutečně vědom, všech povinností statutárního orgánu, jejichž porušení je předpokladem vzniku právní odpovědnosti. Ba co víc, o trestní či mimotrestní odpovědnosti, z těchto povinností vycházející, je toto povědomí ještě menší. Při vyhledávání vhodné literatury a materiálů pro svou bakalářskou práci jsem narazil na opravdu obsáhlé množství zdrojů týkající se právní odpovědnosti statutárního orgánu, bohužel, téměř všechny se zabývaly úpravou soukromoprávní odpovědnosti statutárního orgánu. Trestněprávní odpovědnosti se věnovalo jen minimum prací, a komplexnější práci, která by reflektovala úpravu po účinnosti zákona o trestní odpovědnosti právnických osob, jsem dokonce nenalezl žádnou. Při analýze trestní odpovědnosti statutárního orgánu jsem se rozhodl pojmout danou problematiku ze začátku co nejšířeji a v co nejobecnější rovině, a postupně se úžeji a konkrétněji zaměřovat na jednotlivé dílčí problémy. Na počátku práce budou definovány stěžejní pojmy, se kterými se bude dále v textu pracovat, představí se právní odpovědnost obecně, jako právní institut i jako právní vztah a neboť lze na právní odpovědnost nahlížet z mnoha úhlů, zmíním i nejčastější dělení a klasifikace, abych vymezil i mimotrestní odpovědnost. 7

8 Z důvodu správné pochopení významu trestní odpovědnosti budu pokračovat stručným popisem trestného činu a podrobně vymezím jeho skutkovou podstatu. Také zde budou detailně rozebrány její jednotlivé prvky, které od sebe jednotlivé trestné činy odlišují. Speciálně se zaměřím na objekt, objektivní stránku, subjekt a subjektivní stránku. Pochopení obecné trestní odpovědnosti je totiž klíčové pro pochopení trestní odpovědnosti statutárního orgánu. V třetí kapitole bude vymezena trestní odpovědnost osob jednajících jménem právnické osoby. Dotknu se úvahy o přípustnosti trestní odpovědnosti osob jednajících jménem právnické osoby a nejčastějších námitek a argumentů proti ní. Po dovození přípustnosti této trestní odpovědnosti se zaměřím na přičitatelnost protiprávního jednání právnické osoby statutárnímu orgánu. Bude zde popsáno, kdy a za jakých podmínek a okolností lze protiprávní jednání statutárnímu orgánu přičíst a vymezím rozdíl mezi trestní odpovědností statutárního orgánu a trestní odpovědností členů statutárního orgánu. Ve čtvrté kapitole se zaměřím na statutární orgán a právnickou osobu, neboť pro pochopení postavení statutárního orgánu v trestním právu, je nezbytné porozumět právní konstrukci právnické osoby a statutárního orgánu. Z tohoto důvodu považuji za nutné, alespoň částečně se zmínit o právnických osobách jako takových, o projevech vůle právnické osoby, o vymezení statutárního orgánu a o zákonném zastoupení právnické osoby, jak je upravuje občanský zákoník, neboť z obecné úpravy v občanském zákoníku vychází nejen soukromé právo, ale i veřejné právo, pokud se jeho ustanovení týkají právnických osob. Zmíním zde i povinnosti statutárního orgánu, konkrétně základní a univerzální povinnost péče řádného hospodáře. Závěrem mé práce představím možné delikty členů statutárních orgánů, neboť odpověď na otázku, jaký je rozsah trestní odpovědnosti členů statutárních orgánů právnických osob, se kryje s odpovědí na otázku, jakých trestných činů se lze v souvislosti s výkonem funkce člena statutárního orgánu dopustit. Svou bakalářskou práci uzavřu analýzou trestného činu, konkrétně trestného činu porušování povinností při správě cizího majetku, neboť jde zřejmě o nejhojněji užívané ustanovení trestního zákona ve vztahu ke členům statutárních orgánů. Cílem mé bakalářské práce je předložit čtenáři hlubší právně teoretický pohled na trestní odpovědnost statutárního orgánu v oblasti trestního práva. Dále je mým záměre rozlišit trestní odpovědnost statutárního orgánu a trestní odpovědnost členů či reprezentantů statutárního orgánu. V širokém povědomí totiž ty to dva pojmy splývají, a to tedy znamená, že pod pojmem trestní odpovědnosti statutárního orgánu se rozumí právě trestní odpovědnost členů statutárních orgánů. I když, se může zdát, že mezi těmito dvěma pojmy je jen drobná distinkce, je z hlediska teoretické konstrukce podstatná. V mé práci je tedy nutné, důsledně rozlišovat, 8

9 kdy popisuji trestní odpovědnost statutárního orgánu, a kdy popisuji trestní odpovědnost členů statutárních orgánů. Toto rozlišování klade i značné nároky na adresáty práce, čehož jsem si vědom, a snažím se tedy, vždy explicitně vyjádřit o kterém z těchto pojmů, zrovna píšu. Informace pro účely bakalářské práce jsou čerpány především z platných právních předpisů, v aktuálních zněních. Stěžejními zdroji byly především zákoníky, konkrétně občanský, obchodní a trestní, a zákon o trestní odpovědnosti právnických osob. Z tištěných zdrojů to byly hlavně komentáře předních českých právních odborníků k výše uvedeným zákoníkům, články v odborných právních časopisech a odborná právní literatura. 9

10 1. Právní odpovědnost Právní odpovědnost je institutem, kterým objektivní právo reaguje na takové chování subjektů práva, které působí contra legem. Jeho vlastním účelem je zjednání nápravy a odstranění důsledků, které vznikly protiprávním jednáním a nastolení stavu v souladu s právem. 1 Právní odpovědnost, však nelze chápat pouze jako právní institut. Pokud bychom, ji takto chápali, vyvolávalo by to dojem, jako by právní odpovědnost působila přímo ze zákona a byla by nezávislá na předchozím jednání subjektu. Toto chápání by bylo příliš zužující a zapomínalo by na celý subjektivní rozměr právní odpovědnosti a bylo by tedy v rozporu s definicí subjektivní právní odpovědnosti jako takovou. U definice objektivní odpovědnosti, by ale také vyvstal určitý problém, neboť i zde je nutné určité protiprávní jednání subjektu. Proto je lépe pohlížet na právní odpovědnost nejenom jako na právní institut, nýbrž i jako na právní vztah. 2 Právní odpovědnost lze tedy definovat jako právní vztah, jehož obsahem je existence zvláštních právních povinností, které jsou subjektu uloženy vedle nebo namísto povinností stanovených původním právním vztahem, jehož fungování bylo protiprávním jednáním odpovědného subjektu narušeno. Tento nově vzniklý právní vztah, který má svůj původ právě v jednání zakládajícím právní odpovědnost, se proto často nazývá odpovědnostním právním vztahem a povinnost, která je součástí jeho obsahu, odpovědnostní povinností. 3 V soudobé odborné literatuře a teorii prává se rozlišují dvě koncepce právní odpovědnosti: 4 a) Právní odpovědností se rozumí povinnost strpět za porušení povinnosti následky, stanovené právními normami v rámci odpovědnostního právního poměru. b) První odpovědností se rozumí uplatnění nepříznivých právních následků, stanovených právní normou, vůči tomu, kdo porušil právní povinnost. Uvedené právní koncepce se liší v tom, zda spojují právní odpovědnost jen se vznikem druhotné (sekundární) povinnosti, nebo s jakoukoliv sankcí za porušení právní povinnosti. 1 BREJCHA, Aleš. Odpovědnost v soukromém a veřejném právu. 1. Vyd. Praha: ASPI Publishing, s. ISBN str. 25 odst. 1 2 Tamtéž str. 25 odst. 1 3 BREJCHA, Aleš. Odpovědnost v soukromém a veřejném právu. 1. Vyd. Praha: ASPI Publishing, s. ISBN str. 25 odst. 3 4 GERLOCH, Aleš. Teorie práva. 5. Vyd. Plzeň: Aleš Čeněk, s. ISBN str

11 Pojem právní odpovědnosti jako právní vztah má tedy svůj konkrétní obsah, který zahrnuje předvídané nepříznivé právní následky konkrétní povahy, kterými bude zatížen ten, kdo nedodrží právní povinnost a prvek státního donucení který je zvláštním znakem právní normy a který ji tak vyčleňuje z jiných normativních systémů. Státní donucení ke splnění právní povinnosti může být provedeno v různých formách. Právní teorie rozeznává donucení nepřímé, kdy je zde pouze hrozba sankce, tedy vznik právní odpovědnosti a donucení přímé, kdy je zde nucené splnění právní povinnosti, které je zejména provedeno ve formě exekuce, jenž je v souladu s právním řádem Klasifikace právní odpovědnosti Na právní odpovědnost lze nahlížet z mnoha úhlů a podle toho ji také dále dělit a klasifikovat. Právní teorie nejčastěji dělí právní odpovědnost podle těchto pohledů: 6 a) podle charakteru společenských vztahů b) podle předpokladů jejího vzniku c) podle nositele nepříznivých následků d) podle povahy závazku e) a podle dalších kritérií Odpovědnost podle charakteru společenských vztahů Právní odpovědnost můžeme podle charakteru společenských vztahů, k jejichž ochraně slouží dělit na soukromoprávní a veřejnoprávní. Toto dělení právní odpovědnosti je založeno na totožném principu jako samotné dělení systému práva na právo veřejné a soukromé. Jelikož však ke zdůvodnění této klasifikace bylo vypracováno několik různých teorií, jakými jsou zájmová teorie, subordinační teorie a organická teorie, jež je uplatňována v současnosti, nebudu se tímto vymezením zabývat a omezím se pouze na uvedení odpovědnostních vztahů a typických příkladů, které se ke konkrétnímu druhu právní odpovědnosti váží. V soukromoprávní oblasti odpovědnosti vzniká vztah mezi poškozeným a delikventem. Domáhání se postihu delikventů je v dispozici poškozeného, převažují zde delikty majetkoprávního charakteru, sankce je typicky majetková a směřuje ke kompenzaci. 5 GERLOCH, Aleš. Teorie práva. 5. Vyd. Plzeň: Aleš Čeněk, s. ISBN str SPIRIT, Michal et al. Základy práva pro neprávníky. 2. Vyd. Plzeň: Aleš Čeněk, s. ISBN str

12 Typické příklady soukromoprávní odpovědnosti jsou: a) Odpovědnost za škodu b) Odpovědnost z prodlení c) Odpovědnost za vadu věci d) Odpovědnost z bezdůvodného obohacení e) Odpovědnost za zásah do nehmotného statku Ve veřejnoprávní oblasti vzniká vztah delikventa k subjektu, kterým není poškozený. Domáhání se postihu delikventa není v dispozici poškozeného, převažují zde postihy represivního charakteru, které působí nejen jako individuální, ale i jako generální prevence. Typické příklady veřejnoprávní odpovědnosti jsou: a) Trestní odpovědnost b) Správní odpovědnost c) Disciplinární odpovědnost d) Ústavněprávní odpovědnost e) Mezinárodněprávní odpovědnost Klasifikace právních deliktů Uvedené klasifikaci odpovídá i třídění právních deliktů. Právním deliktem se rozumí porušení či nesplnění právní povinnosti. Právní delikty netvoří homogenní skupinu, ale za pomoci odlišujících kritérií je lze, podle výše uvedené klasifikace, dále členit na tyto: 7 a) Trestné činy b) Správní delikty c) Disciplinární delikty d) Ústavní delikty e) Mezinárodněprávní delikty Trestné činy Trestný čin je jednání nebezpečné pro společnost, jehož znaky jsou uvedeny v zákoně. Detailní rozebrání trestného činu a jeho analýza bude provedena dále v této práci Správní delikty Správní delikt je takové jednání, které je vymezeno v přestupkovém zákoně a jiných zákonech správního práva. Sankce za správní delikty ukládají správní úřady. Je zde odpovědnost nejen 7 GERLOCH, Aleš. Teorie práva. 5. Vyd. Plzeň: Aleš Čeněk, s. ISBN str

13 fyzických, ale i právnických osob, která je stanovena správním úřadem za porušení zákona z oblasti správního práva. Správní delikty mohou být založeny i na objektivní odpovědnosti, s výjimkou přestupků, u nichž objektivní odpovědnost možná není Disciplinární delikty Disciplinární delikty se nacházejí na pomezí mezi soukromoprávními a veřejnoprávními delikty. Je to takové jednání, které porušuje zvýšenou disciplínu v určitých oblastech společenského života. Jednání nemusí spočívat pouze v porušení právních norem, ale i v porušení paraprávních norem, jakými jsou například interní předpisy. Disciplinární odpovědnost lze vyvodit jen za porušení disciplíny, pokud stále trvá vztah, ve kterém se zvýšená odpovědnost vyžaduje. Po zániku tohoto vztahu to již možné není Ústavní delikty V oblasti ústavního práva se uplatňuje převážně objektivní odpovědnost, nejedná se tedy o odpovědnost za protiprávní jednání. Tato odpovědnost je smíšené povahy, jde o takzvanou politicko-právní odpovědnost. Sankcí bývá zpravidla zánik funkce a nezpůsobilost ji znovu nabýt Mezinárodněprávní delikty Mezinárodně právní delikty jsou delikty států, ale i jednotlivců podle mezinárodního práva. Odpovědnost vyvozují a sankce ukládají orgány mezinárodních organizací, zejména OSN ve smyslu Charty OSN a dalších mezinárodních dokumentů. Jejich součástí jsou mezinárodní trestné činy Odpovědnost podle předpokladů jejího vzniku Podle předpokladů vzniku první odpovědnosti dělíme právní odpovědnost na subjektivní a objektivní. Stanovení druhu právní odpovědnosti, tedy určení, zda se jedná o odpovědnost subjektivní nebo objektivní je plně úlohou legislativy. Obvykle lze však říci, že snahou legislativy je co možná nejčastější uplatňování zásady subjektivní odpovědnosti, neboť je-li subjekt uznán odpovědným jen tehdy, když újmu zaviní, je patrné, že se značně posiluje nejen preventivní a výchovná funkce odpovědnosti, ale i samotný institut právní odpovědnosti. Jsou však případy, kdy obecný zájem sjednání nápravy je tak silný, že výše uvedené ustoupí a nastupuje právní odpovědnost i bez ohledu na zavinění. 8 8 BREJCHA, Aleš. Odpovědnost v soukromém a veřejném právu. 1. Vyd. Praha: ASPI Publishing, s. ISBN str

14 2. Trestní odpovědnost Základem trestní odpovědnosti je spáchání trestného činu. Jen trestní zákon vymezuje trestné činy a stanoví trestní sankce, které lze za jejich spáchání uložit. Trestní odpovědnost pachatele a trestněprávní důsledky s ní spojené lze uplatňovat je v případech společensky škodlivých, ve kterých nepostačuje uplatnění odpovědnosti podle jiného právního předpisu. 9 To je zdůraznění toho, že ze zásady subsidiarity trestní represe vyplývá, že trestněprávní ochrana je na místě jen tehdy, pokud k ochraně nepostačují prostředky jiných právních odvětví, zejména práva občanského, obchodního, správního apod., neboť trestněprávní řešení je třeba považovat vždy až za nejzazší řešení ve smyslu principu ultima ratio Trestný čin Trestným činem je protiprávní čin, který trestní zákon označuje za trestný a který vykazuje znaky uvedené v zákoně je to uplatnění zásady, že není trestného činu bez zákona. Čin je trestný, jen pokud jeho trestnost byla zákonem stanovena dříve, než byl spáchán. Trestným činem se rozumí jen čin soudně trestný, a pokud z jednotlivých ustanovení trestního zákona nevyplývá něco jiného, též příprava k trestnému činu, pokus trestného činu organizátorství, návod a pomoc. 11 Trestně právní nauka rozlišuje materiální pojem trestného činu, kterým se nejčastěji rozumí čin společensky škodlivý, škodlivý pro základní hodnoty, na kterých má lidská společnost životní zájem a bez kterých je soužití lidí ve společnosti nemyslitelné, a formální pojem trestného činu, kterým je čin trestný podle platného práva. Toto rozlišení je důležité, neboť problém vypadá zcela jinak z pohledu de lege ferenda a zcela jinak z pohledu de lege lata. 12 De lege ferenda celá trestně právní nauka běžně vychází z materiálního pojmu trestného činu. Materiální pojem trestného činu je základem kriminalizace vybraných činů a vyjadřuje představu společnosti a státu o tom, co smí být a co má být pod trestem zakázáno. 13 De lege lata se naopak akcentuje formální pojem trestného činu. Formální pojem trestného činu má být základem platného trestního práva, který umožňuje přísné rozlišování trestných činů a činů beztrestných a je tak rozhodující pro garanční funkci trestního zákona. Formální 9 Zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, NOVOTNÝ, O., VANDUCHOVÁ, M., ŠÁMAL, P. a kol. Trestní právo hmotné. Obecná část. 6. Vyd. Praha: Wolters Kluwer ČR, s. 584 ISBN Zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, NOVOTNÝ, O., VANDUCHOVÁ, M., ŠÁMAL, P. a kol. Trestní právo hmotné. Obecná část. 6. Vyd. Praha: Wolters Kluwer ČR, s. 584 ISBN Tamtéž 14

15 pojetí trestného činu tak vede zejména k přesnějším definicím skutkových a podstat, ke snížení neurčitosti trestně právních norem a k jejich větší jasnosti, přesnosti a určitosti. 14 Zdůraznění tohoto formálního pojetí znamená opuštění dřívějšího materiálního či materiálněformálního pojetí a je výraznou změnou určující charakter nové kodifikace trestního práva, ve které se tedy každý trestný čin, podle současně platné, trestněprávní úpravy, vyznačuje protiprávností a typovými znaky, které tvoří skutkovou podstatu trestného činu. 15 Trestné činy se dále dělí na přečiny a zločiny. Přečiny jsou všechny nedbalostní trestné činy a ty úmyslné trestné činy, na něž trestní zákon stanoví trest odnětí svobody s horní hranicí trestní sazby do pěti let. Zločiny jsou všechny trestné činy, které nejsou podle trestního zákona přečiny. Zvlášť závažnými zločiny jsou ty úmyslné trestné činy, na něž trestní zákon stanoví trest odnětí svobody s horní hranicí trestní sazby nejméně deset let Protiprávnost činu Protiprávnost činu se posuzuje z pohledu celého právního řádu, neboť trestným činem může být pouze jednání právním řádem zakázané a nedovolené. Protiprávnost nelze tedy v žádném případě posuzovat pouze z hlediska trestního práva, při posouzení je nutno brát v úvahu i hlediska všech ostatních právních odvětví a výsledkem posouzení musí být rozpor činu s právním řádem. Naplnění skutkové podstaty některého trestného činu sice indikuje, že posuzovaný čin může být protiprávní a trestný, avšak výjimečně může být dána některá z okolností vylučujících protiprávnost Okolnosti vylučující protiprávnost Okolnosti vylučující protiprávnost označují v trestním právu specifické charakteristiky skutku, které, pokud v konkrétním případě nastanou, způsobují, že čin jinak vykazující znaky trestného činu, trestným činem být nemůže, protože nejde o společensky škodlivé činy. Mezi okolnosti vylučující protiprávnost patří tyto: a) krajní nouze b) nutná obrana c) svolení poškozeného d) přípustné riziko e) oprávněné použití zbraně 14 NOVOTNÝ, O., VANDUCHOVÁ, M., ŠÁMAL, P. a kol. Trestní právo hmotné. Obecná část. 6. Vyd. Praha: Wolters Kluwer ČR, s. 584 ISBN Tamtéž 16 Zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, 14 15

16 2.4. Skutková podstata trestného činu Skutkovou podstatou trestného činu se rozumí, soubor určitých prvků, které od sebe jednotlivé trestné činy odlišují. Těmito prvky trestného činu jsou: 17 a) Objekt b) Objektivní stránka c) Subjekt d) Subjektivní stránka Objekt trestného činu Objektem deliktu je právem chráněný zájem, na který delikvent útočí. Objektem trestného činu se rozumí právní hodnoty a zájmy, na jejichž zachování má společnost zvláštní zájem, takže jim stát poskytuje trestněprávní ochranu. Jedná se o abstraktní duchovní hodnoty společenského řádu, které jsou předmětem ochrany v trestním právu, a nikoli o konkrétní reálné předměty, a proto je tedy nutné odlišit primární objekt trestného činu, kterým je výše uvedený chráněný zájmem, od sekundárního objektu trestného činu, někdy označovaného jako předmětu, kterým je hmotný předmět útoku Objektivní stránka trestného činu Objektivní stránka trestného činu vyjadřuje způsob spáchání trestného činu včetně jeho následků. Mezi obligatorní znaky objektivní stránky trestného činu řadí právní teorie následující: 19 a) Protiprávní jednání b) Následek c) Příčinná souvislost Protiprávní jednání Protiprávní jednání je právní skutečnost spočívající v chování, jež je v rozporu s právními normami, jde tedy o jednání právem reprobované. Chování v rozporu s právními normami je zpravidla projevem vůle, ať už se tato vůle projevuje činností, nebo nečinností. Podle charakteru jednání subjektu jej tedy dělíme na komisivní a omisivní. Komisivní jednání spočívá v aktivní činnosti delikventa, kdy delikvent činí to, co dělat nemá a porušuje zákaz 17 GERLOCH, Aleš. Teorie práva. 5. Vyd. Plzeň: Aleš Čeněk, s. ISBN str NOVOTNÝ, O., VANDUCHOVÁ, M., ŠÁMAL, P. a kol. Trestní právo hmotné. Obecná část. 6. Vyd. Praha: Wolters Kluwer ČR, s. 584 ISBN SPIRIT, Michal et al. Základy práva pro neprávníky. 2. Vyd. Plzeň: Aleš Čeněk, s. ISBN str

17 daný právní normou. Naproti tomu omisivní jednání spočívá v nečinnosti delikventa, kdy delikvent nečiní, přestože má povinnost jednat a porušuje příkaz daný právní normou. 20 Jednáním se rozumí i opomenutí takového konání, k němuž byl pachatel povinen podle jiného právního předpisu, úředního rozhodnutí nebo smlouvy, v důsledku dobrovolného převzetí povinnosti konat nebo vyplývala-li taková jeho zvláštní povinnost z jeho předchozího ohrožujícího jednání anebo k němuž byl z jiného důvodu podle okolností a svých poměrů povinen. 21 Právní jednání tak můžeme definovat jako projev vůle směřující ke způsobení právních následků, které právní normy s takovými projevy spojují. Projev vůle je tedy nezbytným předpokladem právního jednání. Má-li mít vůle člověka právní význam, je nezbytně nutné, aby byla určitě a srozumitelně projevena. Projev vůle je dialektickým celkem obou základních složek tohoto pojmu vůle a projevu. 22 Projev vůle může být učiněn v zásadě jakýmkoli způsobem, který je pro jiné osoby rozpoznatelný. Právní teorie rozlišuje tyto formy projevu vůle: 23 a) Výslovný b) Konkludentní c) Tacitní Výslovný projev vůle je takový, který je učiněn písemně, ústně nebo jinak určitými symboly. V různých právních odvětvích může být různě stanoveno, co se pokládá za písemnou formu, někdy je vyžadována specifická písemná forma, někdy je požadavek písemné formy splněn, když byl právní úkon proveden prostředkem dálkového přístupu umožňující zpracování a přenos dat a někdy je vyžadována forma notářského zápisu. 24 Konkludentní projev vůle je konání, ze kterého je patrno, vzhledem k okolnostem, že jde o projev vůle a je z něj zřejmé, jaký je jeho obsah. Tacitní projev vůle je takový, který je dán najevo nečinností. Nekonání nebo mlčení je však projevem vůle jen tehdy, jestliže je z něj možné bez pochybností usoudit, že se jedná o projev 20 GERLOCH, Aleš. Teorie práva. 5. Vyd. Plzeň: Aleš Čeněk, s. ISBN str Zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, SPIRIT, Michal et al. Základy práva pro neprávníky. 2. Vyd. Plzeň: Aleš Čeněk, s. ISBN str Tamtéž str SPIRIT, Michal et al. Základy práva pro neprávníky. 2. Vyd. Plzeň: Aleš Čeněk, s. ISBN str

18 vůle určitého obsahu. Platí zde stará zásada, že kdo mlčí, ten souhlasí, ale s dodatkem, že nepromluvil, tam kde promluvit měl a mohl Následek Následkem rozumíme porušení či ohrožení společenských vztahů, zájmů a hodnot, jež jsou objektem trestného činu, přičemž tato porucha nebo ohrožení je v příčinné souvislosti s jednáním, které je relevantní z hlediska objektivní stránky daného trestného činu. Následek je třeba důsledně odlišovat od účinku trestného činu, který se váže k hmotnému předmětu útoku a není znakem obligatorním. 26 Následky lze dělit podle různých kritérií. V právní teorii se používá následující dělení: a) Podle povahy jednání b) Podle druhu následku c) Podle rozsahu škody Podle povahy jednání jsou rozlišovány: následky poruchové kde předpokladem spáchání trestného činu je reálná změna nebo porucha objektu. Tato změna může mít charakter poškození, útoku na veřejného činitele, omezení osobní svobody, způsobení smrti, aj. U trestných činů charakterizovaných poruchovým následkem nestačí k naplnění následku pouhé ohrožení objektu. Tyto trestné činy jsou pak označovány jako trestné činy poruchové. následky ohrožovací kde předpokladem spáchání trestného činu není reálná změna nebo porucha objektu a kde k jejich dokonání postačí pouhé ohrožení objektu bez nutnosti jeho poruchy. Tyto trestné činy jsou pak označovány jako trestné činy ohrožovací. Podle druhu následků jsou rozlišovány: následek kde jde o poruchu nebo ohrožení objektu, které je znakem základní skutkové podstaty trestného činu těžší následek je znakem kvalifikované skutkové podstaty trestného činu, okolností podmiňující použití vyšší trestní sazby, případně okolností přitěžující. Pro svou závažnost podstatněji ohrožuje zájmy, na jejichž zachování má společnost zvláštní zájem a jde o těžší následek oproti následku, jehož způsobení předpokládá základní skutková podstata. 25 KINCL, J., URFUS, V., SKŘEJPEK, M. Římské právo. 1. Vyd. Praha: C.H.Beck, s. ISBN str SPIRIT, Michal et al. Základy práva pro neprávníky. 2. Vyd. Plzeň: Aleš Čeněk, s. ISBN str

19 jiný zvlášť závažný následek tato kategorie následku vyvažuje škody na majetku, neboť ne vždy je vzniklá škoda opravdovým kvalitativním odrazem míry porušení objektu. Nebezpečnost stejného činu v různých podmínkách je různá, proto trestní zákon vymezil kategorii jiného zvlášť nebezpečného následku, pod který je možné mimořádné případy subsumovat, aby nebezpečnost činu mohla být odpovídajícím způsobem vystižena. škodlivý následek je svou povahou souborem všech ostatních následků, ať už primárních, sekundárních, zaviněných i některých nezaviněných. Má význam pro možné uplatnění okolnosti způsobující zánik trestnosti a je kategorií pro posouzení naplnění polehčující okolnosti. zvlášť těžký a těžko napravitelný následek tento následek existuje pouze ve formě poruchy. Je předpokladem pro uložení výjimečného trestu odnětí svobody na doživotí. Podle rozsahu škody U majetkových trestných činů je rozsah následku kvantifikován a odstupňován částkou v určité výši. Výše této částky závisí na výši škody, na prospěchu, na nákladech k odstranění poškození životního prostředí a na hodnotě věci nebo na jiné majetkové hodnotě. 27 škoda nikoli nepatrná - škoda dosahující částky nejméně 5.000,-Kč škoda nikoli malá - škoda dosahující částky nejméně ,- Kč větší škoda - škoda dosahující částky nejméně ,- Kč značná škoda - škoda dosahující částky nejméně ,- Kč škoda velkého rozsahu - škoda dosahující částky nejméně ,- Kč Příčinná souvislost Příčinná souvislost neboli kauzální nexus je příčinný vztah, který spojuje jednání s následkem. Pachatel může být trestně odpovědný za trestný čin jen tehdy, pokud svým jednáním skutečně způsobil trestněprávně relevantní následek. Není-li prokázán příčinný vztah, nelze pachateli přičítat následek, což pak vede k tomu, že odpadá i jeho trestní odpovědnost. Příčinná souvislost však musí být dána nejen mezi jednáním a následkem, ale i mezi jednáním a účinkem. Kauzální význam nemá jenom konání, ale i opomenutí konání, ke kterému je pachatel podle okolností a svých poměrů povinen, neboť i nečinnost může vyvolávat změny v objektivní realitě. Základem příčinné souvislosti je teorie podmínky, podle které je příčinou každý jev, bez něhož jiný jev buď vůbec nenastal, anebo nenastal způsobem, jakým nastal. Příčinný vztah mezi jednáním pachatele a vzniklým následkem přitom nelze omezovat jen na následky 27 Zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník,

20 obvyklé či běžné. V současné právní nauce je teorie podmínky, zakládající příliš širokou odpovědnost, upravována především za použití zásad umělé izolace jevů a gradace příčinné souvislosti, jakož i zkoumáním vztahu kauzality a zavinění a sním souvisejícím přerušením příčinné souvislosti. Zásada umělé izolace jevů omezuje zjišťování příčinného vztahu v trestním právu jen z hlediska určitých příčin a následků důležitých pro trestní právo. Proto je nutné v kauzálním vztahu izolovat jednání v trestněprávním smyslu, trestněprávní příčinu a trestněprávní následek a zjistit, zda osoba svým protiprávním jednáním, které naplňuje znaky trestného činu, způsobila následek důležitý z hlediska skutkové podstaty trestného činu. Příčinné souvislosti je třeba zkoumat vždy konkrétně na základě zjištěných okolností případu a důrazně odlišovat hlavní a rozhodující příčiny. Zásada gradace příčinné souvislostí stanoví, že jednotlivé příčiny a podmínky nemají pro způsobení následku stejný význam. Důležité je, aby jednání pachatele bylo z hlediska způsobení následku příčinou dostatečně významnou. Dále je potřeba, aby vývoj příčinné souvislosti byl zahrnut zaviněním. Pro trestní odpovědnost je tedy nutné nejprve zjistit příčinný vztah a teprve po jeho stanovení je možno zkoumat otázku zavinění, které musí zahrnout i podstatné rysy příčinného vztahu Fakultativní znaky objektivní stránky trestného činu Objektivní stránka trestného činu je v některých skutkových podstatách charakterizována vedle obligatorních znaků i dalšími fakultativními znaky, kterými se obecně zejména rozumí: 29 a) Místo spáchání činu b) Čas spáchání činu c) Způsob spáchání činu d) Účinek e) Použitý prostředek 28 NOVOTNÝ, O., VANDUCHOVÁ, M., ŠÁMAL, P. a kol. Trestní právo hmotné. Obecná část. 6. Vyd. Praha: Wolters Kluwer ČR, s. 584 ISBN str Tamtéž, str

21 Subjekt Podle trestního práva je subjektem trestného činu pachatel. Za pachatele trestného činu je považována ta osoba, která svým jednáním naplnila všechny znaky skutkové podstaty trestného činu nebo jeho pokusu či přípravy, je-li tento pokus či příprava trestná. 30 Pachatelem trestného činu je i ten, kdo k provedení činu užil jiné osoby, která není trestně odpovědná pro nedostatek věku, nepříčetnost, omyl, anebo proto, že jednala v nutné obraně, krajní nouzi či za jiné okolnosti vylučující protiprávnost, anebo sama nejednala nebo nejednala zaviněně. Pachatelem trestného činu je i ten, kdo k provedení činu užil takové osoby, která nejednala ve zvláštním úmyslu či z pohnutky předpokládané zákonem; v těchto případech není vyloučena trestní odpovědnost takové osoby za jiný trestný čin, který tímto jednáním spáchala. 31 Pachatelem se rozumí, nevyplývá-li z jednotlivého ustanovení trestního zákona něco jiného, i spolupachatel a účastník. Tyto pojmy budou dále rozebrány v části o trestné součinnosti Fyzická osoba Statutárním orgánem nebo členem statutárního orgánu bývá nejčastěji fyzická osoba a v některých právnických osobách to může být jen a pouze fyzická osoba. Toto platí například u kapitálových obchodních společností, kde obchodní zákoník explicitně stanoví, že jednatelem společnosti s ručením omezeným nebo členem představenstva akciové společnosti může být pouze fyzická osoba. Považuji tedy za nutné vymezit fyzickou osobu jako pachatele. Za pachatele trestného činu se považuje fyzická osoba, která svým jednáním naplnila znaky trestného činu a zároveň splnila další nutné podmínky, které jsou vyžadovány trestním zákonem. Těmito podmínkami jsou podmínka věku a podmínka příčetnosti. První podmínkou, aby byla fyzická osoba trestně odpovědná, je dosažení minimální věkové hranice, kterou stanoví trestní zákon. V současnosti je to dosažení věku 15 let, neboť trestní zákon stanoví, že kdo v době spáchání trestného činu nedovršil patnáctý rok svého života, není trestně odpovědný. 33 Druhou podmínkou, aby byla fyzická osoba trestně odpovědná, je příčetnost této osoby v době spáchání trestného činu, neboť trestní zákon stanoví, že kdo pro duševní poruchu v době 30 Zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, 22 odst Zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, 22 odst Tamtéž, Tamtéž, 25 21

22 spáchání trestného činu nemohl rozpoznat jeho protiprávnost nebo ovládat své jednání, není za tento čin trestně odpovědný. 34 Kromě výše uvedených obecných podmínek, musí pachatel splňovat i další speciální podmínky. Aby mohla být dovozena trestní odpovědnost statutárního orgánu nebo člena statutárního orgánu, musí být pachatel v postavení statutárního orgánu nebo člena statutárního orgánu. Musí tedy splňovat podmínky výkonu funkce. Například, členem představenstva akciové společnosti nebo jednatelem společnosti s ručením omezeným může být pouze fyzická osoba, která dosáhla věku 18 let, která je plně způsobilá k právním úkonům, která je bezúhonná ve smyslu zákona o živnostenském podnikání a u níž nenastala skutečnost, jež je překážkou provozování živnosti podle zákona o živnostenském podnikání. Osoba, která uvedené podmínky nesplňuje nebo na jejíž straně je dána překážka výkonu funkce, se členem představenstva nebo jednatelem nestane, i když o tom rozhodl příslušný orgán Právnická osoba Statutárním orgánem se v určitých případech může stát i právnická osoba. Toto platí například u osobních obchodních společností, kde obchodní zákoník stanoví, že společníkem veřejné obchodní společnosti nebo komplementářem komanditní společnosti může být i právnická osoba a dále stanoví, že pokud není stanoveno ve společenské smlouvě jinak, statutárním orgánem jsou všichni společníci ve veřejné obchodní společnosti nebo všichni komplementáři v komanditní společnosti. Považuji tedy za nutné vymezit i právnickou osobu jako pachatele. Pachatelem trestného činu je právnická osoba, které lze přičítat porušení nebo ohrožení zájmu chráněného trestním zákonem spácháním trestného činu. Trestným činem spáchaným právnickou osobou je protiprávní čin spáchaný jejím jménem nebo v jejím zájmu nebo v rámci činnosti, jednal-li tak statutární orgán nebo člen statutárního orgánu, anebo jiná osoba, která je oprávněna jménem nebo za právnickou osobu jednat. Dále jde o trestný čin spáchaný právnickou osobou, jednal-li tak ten, kdo u právnické osoby vykonává řídící nebo kontrolní činnost nebo ten, kdo vykonává rozhodující vliv na řízení této právnické osoby, anebo zaměstnanec při plnění pracovních úkolů. Trestní odpovědnosti právnické osoby však nebrání, nepodaří-li se určit, která konkrétní fyzická osoba jednala v zájmu právnické osoby. 36 Pachatelem je i právnická osoba, která k provedení činu užila jiné právnické nebo fyzické osoby. Trestní odpovědností právnické osoby není dotčena trestní odpovědnost fyzických osob, které jednali jejím jménem, v jejím zájmu nebo v rámci její činnosti a trestní odpovědností těchto osob není dotčena trestní odpovědnost právnické osoby. Byl-li trestný čin 34 Zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, Zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, 194, odst Zákon č. 418/2011 Sb., o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim, 8 22

23 spáchán společným jednáním více osob, z nichž alespoň jedna je osoba právnická, odpovídá každá z nich, jako by trestný čin spáchala sama Statutární orgán jako konkrétní a speciální subjekt Obecně platí, jestliže ke spáchání trestného činu trestní zákon vyžaduje zvláštní vlastnost, způsobilost nebo postavení pachatele, může být pachatelem trestného činu pouze ten, kdo má požadovanou vlastnost, způsobilost nebo postavení. U právnické osoby, ale výše uvedené neplatí. Trestní odpovědnost statutárního orgánu i trestní odpovědnost členů statutárních orgánů, lze dovodit, i když zvláštní vlastnost, způsobilost nebo postavení nemá, neboť zde platí 114 odst. 2 Trestního zákoníku, který stanoví, že postačí, že zvláštní vlastnost, způsobilost nebo postavení jsou dány u právnické osoby, jejímž jménem pachatel jedná Subjektivní stránka Subjektivní stránka trestného činu je vymezena třemi prvky, motivem, pohnutkou a zaviněním. Motivem se rozumí dlouhodobá pozitivní či negativní orientace delikventa a slouží jako polehčující nebo přitěžující okolnost. Pohnutkou se rozumí momentální a krátkodobý podnět k jednání. Stěžejním prvkem subjektivní stránky trestného činu je zavinění. Zavinění je nutnou podmínkou trestnosti, má formu zavinění úmyslného nebo zavinění z nedbalosti. Zavinění je konstruováno na dvou složkách vědění a vůle. Delikvent si musí být svého jednání vědom. U vůle je to složitější, jde totiž o to, jaký je skutečný psychický vztah delikventa k jednání a následku Úmysl Úmyslné zavinění rozlišujeme na úmysl přímý a nepřímý. 39 Úmysl přímý pachatel věděl a chtěl způsobem uvedeným v trestním zákoně porušit nebo ohrozit zájem chráněný takovým zákonem Úmysl nepřímý pachatel věděl, že svým jednáním může takové porušení nebo ohrožení způsobit, a pro případ, že je způsobí, byl s tím srozuměn Srozuměním se rozumí i smíření pachatele s tím, že způsobem uvedeným v trestním zákoně může porušit nebo ohrozit zájem chráněný takovým zákonem. 37 Tamtéž, 9 38 GERLOCH, Aleš. Teorie práva. 5. Vyd. Plzeň: Aleš Čeněk, s. ISBN str Zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, 15 23

24 Nedbalost Nedbalostní zavinění rozlišujeme na nedbalost vědomou a nevědomou. 40 Nedbalost vědomá pachatel věděl, že může způsobem uvedeným v trestním zákoně porušit nebo ohrozit zájem chráněný takovým zákonem, ale bez přiměřených důvodů spoléhal, že takové porušení nebo ohrožení nezpůsobí Nedbalost nevědomá pachatel nevěděl, že svým jednáním může takové porušení nebo ohrožení způsobit, ač o tom vzhledem k okolnostem a k svým osobním poměrům vědět měl a mohl Trestný čin je spáchán z hrubé nedbalosti, jestliže přístup pachatele k požadavku náležité opatrnosti svědčí o zřejmé bezohlednosti pachatele k zájmům chráněným trestním zákonem Vývojová stadia trestného činu Podle trestního zákona je trestný čin dokonán, pokud jsou splněny všechny znaky skutkové postaty trestného činu, tedy objekt, objektivní stránka, subjekt a subjektivní stránka. V některých případech však k dokonání nedojde, přesto je takové jednání považováno za trestné. Týká se to ale pouze úmyslných trestných činů. Trestní zákon rozlišuje přípravu a pokus trestného činu Příprava trestného činu Příprava trestného činu je jednání, které spočívá v úmyslném vytváření podmínek pro spáchání zvlášť závažného zločinu, zejména v jeho organizování, opatřování nebo přizpůsobování prostředků nebo nástrojů k jeho spáchání, ve spolčení, srocení, v návodu nebo pomoci k takovému zločinu. Takové jednání je přípravou jen tehdy, jestliže to trestní zákon u příslušného trestného činu výslovně stanoví a pokud ještě nedošlo k pokusu ani dokonání zvlášť závažného zločinu. Příprava je trestná podle trestní sazby stanovené na zvlášť závažný zločin, k němuž směřovala, jestliže trestní zákon nestanoví něco jiného Pokus trestného činu Pokus trestného činu je jednání, které bezprostředně směřuje k dokonání trestného činu a jehož se pachatel dopustil v úmyslu trestný čin spáchat. Takové jednání je pokusem trestného činu 40 Zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, SPIRIT, Michal et al. Základy práva pro neprávníky. 2. Vyd. Plzeň: Aleš Čeněk, s. ISBN str Zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, 20 24

25 jen tehdy, jestliže k dokonání trestného činu nedošlo. Pokus trestného činu je trestný podle trestní sazby stanovené na dokonaný trestný čin Zánik trestnosti přípravy a pokusu Trestní odpovědnost za přípravu nebo pokus trestného činu zaniká, jestliže pachatel dobrovolně upustil od dalšího jednání, směřujícího k dokonání trestného činu a zároveň odstranil nebezpečí, které vzniklo zájmu chráněnému trestním zákonem, anebo učinil o tom oznámení v době, kdy nebezpečí, které vzniklo zájmu chráněnému trestním zákonem, mohlo být ještě odstraněno. Oznámení je nutno učinit státnímu zástupci nebo policejnímu orgánu, voják může místo toho učinit oznámení nadřízenému. 44 Je-li na činu zúčastněno více osob, nebrání zániku trestní odpovědnosti za přípravu nebo pokus pachatele, který takto jednal, je-li čin dokonán ostatními pachateli nezávisle na jeho dřívějším přispění k činu nebo přes jeho včasné oznámení Trestná součinnost O trestnou součinnost se jedná tehdy, jestliže se na konkrétním trestném činu podílí více spolupachatelů nebo pokud jsou pachateli nápomocny jiné osoby, které mu trestný čin organizují, usnadňují nebo mu jiným způsobem pomáhají. Míra ohrožení zájmů, na jejichž zachování má společnost zájem je v součinnosti pro tuto společnost vyšší, než kdyby byl trestný čin spáchán jednotlivcem samostatně. V trestním zákoně představují trestnou součinnost dva druhy společného jednání, a to spolupachatelství a účastenství Spolupachatelství O spolupachatelství se podle trestního zákona jedná tehdy, je-li trestný čin spáchaný úmyslným společným jednáním dvou nebo více osob. Toto společné jednání může mít různé podoby. V některých případech naplní každý ze spolupachatelů všechny znaky skutkové podstaty trestného činu, v jiných případech dochází k tomu, že žádný ze spolupachatelů, skutkovou podstatu trestného činu nenaplní, nebo ne všichni ji naplní, ale společný jednáním dosáhnou toho, že všechny znaky skutkové podstaty jsou naplněny. Za trestný čin odpovídá každý ze spolupachatelů, jako by trestný čin spáchal samostatně Zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, Tamtéž, 20 odst. 3 a 21 odst Zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník 20 odst. 4 a 21 odst NOVOTNÝ, O., VANDUCHOVÁ, M., ŠÁMAL, P. a kol. Trestní právo hmotné. Obecná část. 6. Vyd. Praha: Wolters Kluwer ČR, s. 584 ISBN Tamtéž str

26 Účastenství O účastenství se podle trestního zákona jedná tehdy, jestliže se na konkrétním trestném činu úmyslně podílí více osob, které pachateli trestný čin organizují, trestný čin mu usnadňují nebo jej na trestný čin navádějí. Na trestní odpovědnost a trestnost účastníka se použije ustanovení o trestní odpovědnosti a trestnosti pachatele, i když u účastníka nebyly naplněny všechny znaky skutkové podstaty. 48 Za organizátora se považuje osoba, která spáchání trestného činu zosnovala nebo jej řídila, za návodce se pokládá osoba, která zbudila v jiném rozhodnutí spáchat trestný čin a za pomocníka osoba, která umožnila nebo usnadnila jinému spáchání trestného činu, zejména opatřením prostředků, odstraněním překážek, vylákáním poškozeného na místo činu, hlídáním při činu, radou, utvrzením v předsevzetí nebo slibem přispět po trestném činu Zánik trestnosti Zánik trestnosti nastává za zákonem stanovených okolností, které způsobí, že trestnost činu, který byl v době svého spáchání trestným činem, zanikne. K zániku trestnosti musí dojít ale dříve, než je o trestnosti činu pravomocně rozhodnuto. Nastanou-li okolnosti způsobující zánik trestnosti, je trestnost činu vyloučena. Tyto okolnosti mohou nastat teprve poté, co byl trestný čin dokonán. Mezi nejpodstatnější okolnosti způsobující zánik trestnosti patří následující: 50 a) Zánik nebezpečnosti činu pro společnost b) Účinná lítost c) Promlčení trestního stíhání d) Smrt pachatele e) Milost prezidenta republiky 48 SPIRIT, Michal et al. Základy práva pro neprávníky. 2. Vyd. Plzeň: Aleš Čeněk, s. ISBN str Zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, SPIRIT, Michal et al. Základy práva pro neprávníky. 2. Vyd. Plzeň: Aleš Čeněk, s. ISBN str

27 3. Trestní odpovědnost osob jednajících jménem právnické osoby nebo v jejím zastoupení Jak bude níže uvedeno, právnická osoba představuje určitou, účelově vytvořenou, umělou právní konstrukci, která umožňuje, aby zejména ve sféře občanského a obchodního práva mohly vystupovat i jiné právní subjekty, než fyzické osoby. Tato právní konstrukce je proto obsažena v předpisech občanského a obchodního práva, kde je určeno především to, které subjekty lze považovat za právnické osoby a kdo je oprávněn jednat jménem právnických osob nebo v jejich zastoupení v občanskoprávních, obchodních, pracovněprávních a dalších právních vztazích. Z toho pak vyplývá, že práva a povinnosti z těchto právních vztahů vznikají přímo právnické osobě, pokud osoba, jednající jejím jménem nebo v jejím zastoupení, postupovala v souladu s uvedenými předpisy. Podle názoru, profesora Šámala, který je uveden v komentáři k trestnímu zákoníku, to ovšem neznamená stejný režim i v oblasti trestního práva, které je založeno na individuální odpovědnosti osob. Zde proto neplatí zmíněná právní konstrukce, kdy důsledky jednání osoby dopadají jen na právnickou osobu, ale platí zde, že trestněprávní důsledky určitého jednání snáší přímo také osoba, která svým jednáním, byť i v rámci zastupování právnické osoby, naplnila všechny znaky skutkové podstaty nebo si počínala jako účastník na trestném činu jiného. Není nic neobvyklého na tom, že jedno a totéž jednání může mít rozdílné důsledky v různých oblastech práva, tedy že z jednání konkrétní osoby vyplývají práva a povinnosti nejen pro právnickou osobu, jejímž jménem nebo v jejím zastoupení taková osoba jedná, ale též pro onu osobu, která jedná. 51 Explicitně je toto stanovisko uvedeno v 9 odst. 3 zákona o trestní odpovědnosti právnických osob, kde se stanoví, že trestní odpovědností právnické osoby není dotčena trestní odpovědnost fyzických osob, které jednaly jejím jménem, v jejím zájmu nebo v rámci její činnosti a trestní odpovědností těchto osob není dotčena trestní odpovědnost právnické osoby. A byl-li trestný čin spáchán společným jednáním více osob, z nichž alespoň jedna je osoba právnická, odpovídá každá z nich, jako by trestný čin spáchala sama ŠÁMAL, P. a kol. Trestní zákoník I. 1 až 139 Komentář. 1. Vyd. Praha: C.H.Beck, 2009, 1303 s. ISBN str Zákon č. 418/2011 Sb., o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim, 8 a 9 27