Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně Lesnická a dřevařská fakulta Ústav ochrany lesa a myslivosti

Transkript

1 Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně Lesnická a dřevařská fakulta Ústav ochrany lesa a myslivosti Škody ohryzem, loupáním a následnými hnilobami na lesní správě Myslejovice (Vojenské lesy a statky Plumlov). DIPLOMOVÁ PRÁCE 2006 / 2007 Jan Malík 1

2 Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně Ústav ochrany lesů a myslivosti Lesnická a dřevařská fakulta 2006/2007 ZADÁNÍ DIPLOMOVÉ PRÁCE Řešitel: Studijní program: Obor: Bc. Jan Malík Lesní inženýrství Lesní inženýrství Název tématu: Škody ohryzem, loupáním a následnými hnilobami na lesní správě Myslejovice (Vojenské lesy a statky Plumlov). Zásady pro vypracování: 1. Stanovit míru poškození ohryzem a následnými hnilobami na lesní správě Myslejovice. Stanovit míru poškození a ekonomický dopad na hospodaření. Provést analýzu současného stavu a navrhnout vhodná opatření. Zjistit vztahy mezi poškozením a přítomností hnilob, zejména pevníku krvavějícího (Stereum sanguinolentum). Zjistit vztah mezi mírou poškození a početností jelení zvěře. Srovnat s LHC Obrova noha, kde diplomant realizoval bakalářskou práci. 2. Metodika: Zpracovat známé údaje o poškození stávajících porostů ohryzem a následnými hnilobami (především evidované škody dle vyhlášky č. 55/ 1999 Sb.), provést vlastní šetření v terénu a srovnat vlastní data s uváděnými údaji. Podrobné šetření provést na reprezentativních plochách (5-10 vzorníků na každé ploše). Zjistit: 1. Rozsah poškození; 2. Procento infekce; 3. Vztahy mezi poškozením a infekcí na zkusných plochách (vzornících) v reprezentativních porostech; 4. Vyhodnotit ekonomické ztráty. 3. Rámcový rozvrh prací: jaro-léto 2006 terénní práce; podzim 2006-zima 2075 kancelářské práce; duben 2007 odevzdání práce. Rozsah práce: minimálně 50 stran + přílohy Seznam odborné literatury: KESSL, J., FANTA, B., HANUŠ, S., MELICHAR, J., ŘIBAL, M., Ochrana proti škodám zvěří. SZN, 1. Praha, 202 s. MRKVA, R, (ed.), 1995: Škody zvěří a jejich řešení. Sborník referátů, FLD MZLU v Brně, Ústav ochrany 2. lesů, 124 s ČERMÁK, P., JANKOVSKÝ, L., Škody ohryzem, loupáním a následnými hnilobami. Lesnická práce, 50 s., v tisku. ČERMÁK, P., JANKOVSKÝ, L., GLOGAR, J., 2004: Progress of spreading Stereum sanguinolentum wound rot and its impact on the stability of spruce stands. Journal of Forest Science, 50 (8): ČERMÁK, P., LIČKA, D., 2005: Využití softwaru na analýzu obrazu a dendrochronologické analýzy pro určení postupu hniloby pevníku krvavějícího (Stereum sanguinolentum) kmenem. In: Uplatňovanie nových 2

3 6. 7. metód v ochrane lesa a ochrane krajiny. Zborník vedeckých a odbornych prác. Zvolen, Technicka univerzita vo Zvolene: ČERMÁK, P., STREJČEK, M., 2005: Napadení ran po loupání a ohryzu pevníkem krvavějícím (Stereum sanguinolentum) a šíření jeho hniloby kmenem. In: REINPRECHT, L., HLAVÁČ, P., TIRALOVÁ, Z. Drevoznehodnocujúce huby. Sborník ze sympózia, Technická univerzita vo Zvolene: ČERNÝ, A., Pevník krvavějící, Haematostereum sanguinolentum Pouz. comb. nov., významná parazitická houba rozšířená v jehličnatých lesích v mírných pásmech na celém světě. Zprávy lesnického výzkumu Reports of Forestry Research, 46(2/2001): 122. Datum zadání diplomové práce: červen 2006 Termín odevzdání diplomové práce: duben 2007 Bc. Jan Malík řešitel diplomové práce Ing. Petr Čermák, Ph.D. vedoucí diplomové práce prof. Ing. Emanuel Kula, CSc. vedoucí ústavu doc. Ing. Ladislav Slonek, CSc. děkan LDF MZLU v Brně 3

4 Čestné prohlášení Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma: Škody ohryzem, loupáním a následnými hnilobami na lesní správě Myslejovice (Vojenské lesy a statky Plumlov) zpracoval sám a uvedl jsem všechny použité prameny. Souhlasím, aby moje diplomová práce byla zveřejněna v souladu s 47b Zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a uložena v knihovně Mendelovy zemědělské a lesnické univerzity v Brně, zpřístupněna ke studijním účelům ve shodě s Vyhláškou rektora MZLU o archivaci elektronické podoby závěrečných prací. Autor kvalifikační práce se dále zavazuje, že před sepsáním licenční smlouvy o využití autorských práv díla s jinou osobou (subjektem) si vyžádá písemné stanovisko univerzity o tom, že předmětná licenční smlouva není v rozporu s oprávněnými zájmy univerzity a zavazuje se uhradit případný příspěvek na úhradu nákladů spojených se vznikem díla dle řádné kalkulace. V Brně, dne:

5 Poděkování Děkuji vedoucímu diplomové práce panu Ing. Petru Čermákovi, Ph.D. za přízeň a pomoc při zpracování této diplomové práce. Dále patří můj dík Ing. Ivanovi Ambrožovi za souhlas a povolení provádět šetření na území lesní správy Myslejovice, Ing. Romanovi Dymáčkovi za poskytnutí potřebných dokumentů a map, dále pak všem lesníkům zaměstnaným u Vojenských lesů a statků divize Plumlov za poskytnuté materiály a cenné rady. 5

6 ABSTRACT Jméno posluchače : Bc. Jan Malík Název bakalářské práce : Škody ohryzem, loupáním a následnými hnilobami na lesní správě Myslejovice (Vojenské lesy a statky Plumlov). Abstract : Tato práce se zabývá stanovením míry poškození ohryzem, stanovením míry poškození následnou hnilobou pevníku krvavějícího a rychlosti jejího postupu, objasňuje příčiny poškození a kvantifikuje objemovou a finanční ztrátu na lesní správě Myslejovice. Dále jsou srovnány výsledky s LHC Obrova noha. V nejvíce poškozované III. věkové třídě byla zaznamenána hniloba pevníku krvavějícího u 57 % poškozených stromů. Zjištěný postup hniloby se pohyboval v rozsahu od 3,3 do 33,3 cm.rok -1. Za hlavní důvod rozsáhlých škod ohryzem na LS Myslejovice je považována vysoká početnost zvěře a nízká úživnost honitby. Aktuální finanční ztráta vzniklá znehodnocením dřeva hnilobou je největší ve IV. věkové třídě Kč.ha -1. Klíčová slova : ohryz, hniloba pevníku krvavějícího, jelení zvěř, finanční ztráta Name: Jan Malík Dissertation: Browsing damages, barting, roting in forest administration Myslejovice (Military forest and bands Plumlov ). Abstract: This dissertation deals with determination of the level of browsing damage; with determination of the level of subsequent rot caused by Stereum Purpureum and the speed of its advancement; it highlights the causes of the damage and quantifies the volumetric and financial losses in forest administration Myslejovice. Also in there are compared results with workingplan area Obrova noha. In the most damaged 3 rd age category, the rot caused by Stereum Purpureum was recorded in 57% of the damaged trees. The determined advancement of the rot ranged between 3,3 and 33,3 cm/p.a -1. The extensive browsing damage in the forest administration Myslejovice seems to be caused mainly by the high abundance of red deer and it s lingering on in the critical spring season only. The actual financial loss caused by devaluation of timber by rot is the highest in the 4 th age category CZK/ha -1. Key words: browsing, Stereum Purpureum rot, red deer, financial loss 6

7 1. ÚVOD LITERÁRNÍ PŘEHLED Stručná historie problematiky škod zvěří Všeobecný pohled na problematiku škod zvěří Ohrožení dřevin a porostů Zažívací aparát zvěře, výživa zvěře a nárůst škod zvěří Ohryz a loupání jako potravní chování Charakteristika houbového patogenu METODIKA Zjištění rozsahu poškození porostů Zjištění procenta infekce Zjištění vztahu mezi poškozením a infekcí v reprezentativních porostech Zjištění finanční ztráty Materiál a pomůcky ZÁKLADNÍ CHARAKTERISTIKA ZÁJMOVÉHO ÚZEMÍ Základní charakteristika divize Plumlov Základní charakteristika LHC Myslejovice Všeobecné údaje Přehled přírodních poměrů Růstové podmínky Zhodnocení zdravotního stavu lesa Myslivecké hospodaření Poměry porostní

8 5. VÝSLEDKY Zjištění rozsahu poškození jednotlivých porostů Zjištění objemu dřeva znehodnoceného hnilobou Zjištění vztahu mezi poškozením a infekcí v reprezentativních porostech Zjištění finanční ztráty DISKUSE Zjištění rozsahu poškození jednotlivých porostů Zjištění procenta infekce Zjištění vztahu mezi poškozením a infekcí v reprezentativních porostech Zjištění finanční ztráty ZÁVĚR SOUHRN RESUME LITERATURA

9 1. ÚVOD Na počátku 21. století se široká lesnická veřejnost, a nejenom ta lesnická, zaobírá škodami zvěří na lesních porostech. Mnoho významných odborníků tuto problematiku prozkoumala a stále jsou objevovány nové skutečnosti, příčiny a důsledky. Díky tomu byly vysloveny nejrůznější hypotézy, které je nutné brát zcela jistě vážně. Neustále se v této oblasti objevuje mnoho otázek, některé však stále nejsou zodpovězeny. Jistě si každý dokáže uvědomit, že po roce 1989 u nás došlo k mnoha radikálním změnám. Tímto narážím především na společensko-ekonomické změny, které se mimo jiné odrazily samozřejmě i v lesnictví. Mentalita lidí, potřeby hospodaření a vůbec celkové chování člověka k přírodě se neustále vyvíjí a vyvíjet bude. Existují však etapy, které mají svá specifika. Je proto nutné tyto etapy prozkoumat a uvědomit si důležité skutečnosti. Lesnictví v České republice musí řešit mnoho problémů a hlavně najít cestu, jak se jim v budoucnu vyvarovat. Je proto nutné nahlížet na fakta, kterými se budeme muset odborně a především nezaujatě zabývat. Postavit se mezi vlastníky či nájemce lesních pozemků a širokou mysliveckou veřejnost nebude lehké. Jedna strana poukazuje neúměrně vysoké škody na lesích a druhá přehnané snižování stavů zvěře a mizivou úživnost. Je však nutné si uvědomit, že jsou naše lesní porosty neustále zatěžovány řadou stresorů, které snižují jejich ekologickou stabilitu. Ta je velmi důležitá, neboť je předpokladem pro zdárnou obnovu a celkový vývoj. Jestliže chceme mít ucelený obraz o daném stavu lesních porostů a jejich příštím vývoji, je nutné inventarizovat a neustále srovnávat. Například v roce 1970 bylo zjištěno, že ohryzem a následnou hnilobou bylo poškozeno 100 % stromů na 70 tisících hektarech redukované plochy smrkových porostů (ČERNÝ 2001). Při celorepublikové inventarizaci poškozených porostů bylo v roce 1999 zjištěno již celkem 220 tisíc hektarů redukované plochy (BALEK 2001). Další inventarizace provedená Ústavem pro hospodářskou úpravu lesa, která proběhla v letech ukázala, že z celkového počtu stromů s výčetní tloušťkou nad 12 cm je 11,8 % poškozeno loupáním nebo ohryzem (ÚHÚL 2007). Tyto hodnoty jsou pro nás zcela jistě alarmující, protože se od nich mohou odvodit finanční ztráty. Tato problematika mě velmi motivuje z několika důvodů. Oblast se nachází v místě mého bydliště, kde již několik let pozoruji stagnující vývoj početnosti jelení zvěře a důsledky, které plynou z jejich přirozených potřeb ty se zdají být pro hospodářský les nepřijatelné. Dalším důvodem je návaznost na ostatní lesnické disciplíny, jako např. hospodářská úprava 9

10 lesa, pěstění lesa, ochrana lesa apod. Jelikož je problematika škod jelení zvěří a následnými hnilobami velmi složitá, bude mou snahou docílit v této práci objektivní zhodnocení poškození porostů na Lesní správě Myslejovice (potažmo jejich částech) a porovnání s přilehlými lesními pozemky, kde jsem řešil svou Bakalářskou práci na obdobné téma. V neposlední řadě bude mou snahou, aby tato práce vedla k nalezení vhodných řešení, jak škody zmírnit, či napravit a do budoucna se jich vyvarovat. 10

11 2. LITERÁRNÍ PŘEHLED 2.1. Stručná historie problematiky škod zvěří Podle HAVRÁNKA a kol. (2005) je možno o škodách zvěří nalézt zmínky již ve velmi starých literárních pramenech.. Snad poprvé je tento fenomén zmíněn v šestém století po Kristu v Lex Salica. Podrobněji se lze s touto problematikou setkat například v Sachsen Spiegel (13.století). V té době byly ovšem největším problémem škody zvěří na polích a významným problémem byly také škody působené predátory na domácím zvířectvu. Například H.F.v.Fleming (1749) píše o škodách černou zvěří. Uvádí, že tlupa sestávající z kňoura, bachyně a selat dokáže za jednu noc zničit roční produkci jednoho zemědělce. Poškozování lesa jelení zvěří je zachyceno například na obraze Petruse de Crescenia z roku 1583, kde je zobrazeno vytloukání jelenů na stromech. Škody jelení zvěří se objevily i v díle Shakespeara (1607), ve hře Antonius a Cleopatra. Cézar se zde zmiňuje v jednom příměru o ohryzávání kůry jeleny, v době kdy jim pastva zapadne sněhem. Se začátkem intenzivního lesnictví v osmnáctém století postupně vzrůstala pozornost věnovaná působení zvěře na les. Například Carlowitz v roce 1713 konstatuje, že zvěř poškozuje stromy a způsobuje tak jejich nemoci. V devatenáctém století pak problematika škod zvěří na lesních porostech přestává být tak aktuální, neboť proběhlo výrazné snížení stavů zvěře nebo dokonce její totální likvidace. V následujícím století již byla škodám zvěří opět věnována větší nebo menší pozornost, a to jak v praxi tak v literatuře. Řešení problému je hledáno jednak ve zlepšování kvality prostředí a především v přikrmování spárkaté zvěře, stejně jako ve snižování stavů. Ve skutečnosti však byly škody iniciovány především stavem lesů, jejich úživností a strukturou, která vyvolávala nežádoucí koncentrování zvěře na vybraných stanovištích. V roce 1960 konstatoval profesor F.Nusslein, že škody zvěří nejsou jednostrannou záležitostí lesníků nebo myslivců a není žádným velkým uměním pěstovat les bez zvěře, stejně jako není problém chovat zvěř bez ohledu na její působení na prostředí. Umění je obojí spojit. Takový ideální stav by měli zakládat již zákonodárci, výzkum a především praxe. V současnosti jsou škody spárkatou zvěří jistě nejvýznamnější ve skupině biotických faktorů, které poškozují les. V historii však byly zaznamenávány i škody, které se nám v současnosti zdají snad i kuriózní. Patří sem třebas škody tetřevovitými ptáky, především 11

12 tetřevem a tetřívkem, které spočívaly v oštipování pupenů a letorostů na jehličnatých i listnatých stromech. Tak ve Schvarzwaldu bylo v zimě 1881/82, ve školce poškozeno 40 tisíc dvouletých sazenic, z celkového počtu sedmdesáti tisíc Všeobecný pohled na problematiku škod zvěří Je všeobecně známo, že příčin, které vedou ke škodám zvěří je několik. Důležité je však uvědomit si, že tyto příčiny se navzájem více či méně prolínají a hlavně spolupůsobí. Nicméně za každých okolností dochází ke škodám v prvé řadě tehdy, když je byť jen lokálně či sezóně vyčerpána potravní nika. Za této situace využívá zvěř potravu, která je k dispozici, čímž vznikají škody například ohryzem, loupáním apod. Vysoký podíl smrkových a borových monokultur v posledních více než dvou stoletích sice zvýšil výtěž dřeva z lesů, učinil je však náchylné k různým kalamitám větrné, kůrovcové i imisní. Pastevní podmínky pro zvěř se v důsledku ochuzení vegetace v jehličnatých monokulturách a snížení výměry lesních luk a polí výrazně zhoršily. Tím se škody působené zvěří soustředily na lesní dřeviny, které jsou předmětem hospodářského zájmu (JELÍNEK, 2007). Celorepublikově vykazované škody zvěří (okus, ohryz, loupání), v současnosti stanovené dle vyhlášky Mze č. 55/1999 Sb., výrazně kolísají. Po vysokých škodách přesahujících 50 mil. ročně na začátku 90. let a minimu v roce 1998, kdy činily 8,2 mil. Kč, dosáhly v roce ,4 mil. Kč (MZe, 2004). V roce 2004 dosáhla výše škod zvěří již 33 mil. Kč a v roce ,1 mil. Kč (MZe, 2006). Kromě přímých ztrát na kvalitě dřevní hmoty jsou důsledkem loupání, ohryzu a ranových hnilob ztráty na přírůstu, snížení mechanické stability porostů a predispozice pro další poškození zejména biotickými a klimatickými činiteli. Důsledky vzniklých poškození se projevují postupně, jejich hlavní dopad potom až s poměrně značným zpožděním v dospělých porostech v těsně předmětním či mýtním věku. Převážná část ekonomických, provozních i ekologických důsledků vysokých škod zvěří v 70. a 80. letech se tak začíná projevovat dnes a bude eskalovat zřejmě až v letech následujících (ČERMÁK a JANKOVSKÝ, 2006). 12

13 2.3. Ohrožení dřevin a porostů Co se týká specializace zvěře na druhy dřevin, lze jednoznačně konstatovat, že nejčastěji je poškozován smrk. Mezi další poškozované dřeviny patří jasan ztepilý, jeřáb ptačí, buk lesní, vrby, duby, lípy, olše, trnovník akát, habr, borovice lesní, jedle bělokorá a topoly. Míra poškození je závislá na věku dřevin mladé listnáče jsou zimním ohryzem poškozovány více než jehličnany, jsou zase více ohroženy během dospívání letním ohryzem a hlavně loupáním. Listnaté dřeviny a borovice bývají nejvíce poškozovány ve věku let. Co se týká smrku, u jednotlivých autorů nalezneme různá rozpětí věku, ve kterém je loupáním a ohryzem nejvíce poškozován. Jelení zvěř zpravidla poškozuje porosty ve věku kolem let. Rozhodující je přitom vždy především síla a drsnost kůry. Nejvíce jsou smrky poškozovány v období, kdy se kmeny začínají čistit od prosychajících spodních větví a přitom dosud mají hladkou kůru, která nejlépe vyhovuje loupání (ČERMÁK a JANKOVSKÝ, 2006). Dalším důležitým poznatkem je, že dřeviny vyskytující se ve smíšeném porostu ojediněle (například jedle, ale i smrk aj.) jsou zvěří intenzivně vyhledávány a poškozovány nejen ohryzem a loupáním, ale i vytloukáním. Z toho vyplývá, že zastoupení dřeviny nemusí hrát tak důležitou roli z hlediska poškozování. Zpravidla ale bývá poškození tím vyšší, čím je vyšší podíl jehličnatých dřevin na daném území. Ohryzem a loupáním mohou vznikat rány od plochy několika cm 2 až po několik stovek cm 2. Například ČERMÁK a JANKOVSKÝ (2006) uvádí, že velikost ran může být až 1000 cm 2, respektive až do 1700 cm 2. Rány způsobené v zimě bývají kratší, pokud se v zimě výrazně měnila výška sněhové pokrývky, může jich být několik nad sebou. Letní rány jsou protáhlé v podélném směru (snadné sloupnutí) a často poměrně úzké. Z hlediska primárních důsledků poškození je důležitá především šířka rán, tj. její velikost kolmo na osu kmene. Z hlediska následných hnilob potom hraje roli i délka rány, respektive jejich plocha. Řada autorů totiž dokládá vztah mezi velikostí rány a rozvojem hniloby. I malé rány ovlivňují strom na poměrně dlouhou dobu (včetně nebezpečí infekce), u ran do celkové šíře 5 cm se zranění zavaluje za let, u ran 5-10 cm širokých je to let a u ran nad 10 cm 40 a více let, pokud k zavalení rány vůbec dojde (ČERNÝ, 1995). Co se týká věku poškození, lze konstatovat, že rozdíly jsou tam, kde má smrk optimální stanovištní podmínky (většinou ve II. a eventuelně i ve III. Věkové třídě) oproti nižším vegetačním stupňům, kde je mimo své optimum tam je výrazněji poškozován i v pozdějším věku, a to zpravidla nejméně do IV. věkové třídy. 13

14 Za významný faktor ovlivňující velikost škod je považována struktura porostu, nižší poškození loupáním bývá ve víceetážových porostech, což je logické, protože v těchto porostech se zvěři nabízí celá škála druhů dřevin a keřů různého věku. Uvádí se také, že ve stejnověkých rozsáhlých porostech je loupání a ohryz vyšší oproti menším porostům, věkově rozrůzněným (ČERMÁK a JANKOVSKÝ, 2006). Zvýšené poškození lze samozřejmě nalézt také všude, kde dochází k vyšší koncentraci zvěře, například v blízkosti krmelců či v porostních okrajích u pastevních ploch. Obr Velmi úživné přízemní patro je pro jelení zvěř výborným zdrojem přirozené potravy 2.4. Zažívací aparát zvěře, výživa zvěře a nárůst škod zvěří Volně žijící spárkatou zvěř lze dle anatomie trávicího ústrojí rozlišit do dvou základních skupin s naprosto odlišným typem trávení. Jedná se o skupinu přežvýkavců, kteří mají složitý systém předžaludků, kam řadíme zvěř srnčí a vysokou včetně podruhů siky, zvěř daňčí, mufloní, kamzičí či ojediněle, v oborních chovech se vyskytující kozu bezoárovou. 14

15 Naprosto odlišná je pak po stránce morfologie a samotného trávení skupina zvěře s jednoduchým žaludkem, kam řadíme především prase divoké, všechny srstnaté predátory, zajícovce a hlodavce. Složitý trávicí aparát se u přežvýkavé zvěře skládá z předžaludků, vlastního žaludku, který nazýváme slézem a z různě dlouhého střevního systému. Je velký rozdíl mezi celkovou délkou střev, hmotností a délkou jedince jednotlivých druhů zvěře. Například u zvěře srnčí je velikost těla k bachoru vyjádřena 6%, u zvěře jelení je to více jak 2x tolik (15 %). Tím je dán rozdílný typ trávení, odlišné potravní nároky a příjem potravy u těchto druhů zvěře. Charakteristika zažívacího aparátu přežvýkavé zvěře - prvním předžaludkem je kapacitně největší bachor, který se skládá z bachorové předsíně, z bachorových a slepých vaků. Předěl mezi částmi tvoří bachorové pilíře. Stěna bachoru je buďto po celé ploše pokryta přibližně stejně velkými papilami klků (srnčí zvěř) existují i části bachoru bez nich a mají různý tvar či velikost (jelen, daněk aj.). Plocha papil podléhá sezónním výkyvům a to odlišně u jednotlivých druhů zvěře. Resorbční plocha se tak může 4-12x zvětšovat. Ke správné funkci bachoru je nutné dobré a dlouhodobé prosliňování, jak přijaté tak i zpětně z bachoru rejekované potravy. V bachoru je různé množství bachorové tekutiny, ve které jsou přítomny bakterie trávicí složité cukry a celulózu, nálevníci, plísně, houby a kvasinky. Počet baktérií se u zvěře srnčí udává v průměru okolo 3 miliard v 1 ml bachorové tekutiny a u zvěře jelení pak zhruba o třetinu nižší. Je nutno si uvědomit, že složení bachorové tekutiny a dílčí zastoupení jednotlivých složek podléhá jak sezónním změnám, tak i změnám v návaznosti na strukturu přijímané potravy. Bakterie tvoří enzym celulázu, která natravuje balastní složky přijímané potravy. V bachoru přežvýkavců se vyskytuje až 60 druhů odlišných bakterií. Přeměňuje se zde % dusíkatých látek obsažených v přijaté potravě na mikrobiální bílkovinu, která se skládá z 15-20% nálevníků a % vlastních bakterií. Jiná situace je v případě nálevníků, kteří mimo trávení vlákniny,bílkovin a sacharidů čeří a výří bachorovou tekutinu. Těch je udáván větší výskyt u zvěře jelení oproti zvěři srnčí. Bachorové houby se normálně vyskytují v bachorové tekutině u všech druhů přežvýkavé zvěře a jejich význam spočívá v narušování rostlinných pletiv pro další využití bakteriemi. Plísně které se dostávají do trávícího traktu sekundárně, s přijatou potravou lze považovat za nežádoucí část mikroflóry, vzhledem k možným negativním účinkům. Dalším samostatným oddílem trávící soustavy přežvýkavců je čepec, jehož povrch je tvořen různě velkými mnohoúhelníky, připomínající např. voštiny. Na čepec navazuje kniha 15

16 s různě četnými a velikostně odlišnými listy. Vlastní trávení probíhá ve žlaznatém slezu. Odtud přechází zaživatina volně střev, kde probíhá další trávení a rezobce živin přes střevní stěnu do krve a odtud do detoxikačního orgánu, kterým jsou játra. Z hlediska fyziologie trávení nebyla otázka škod zvěří na zemědělských a lesních kulturách doposud uspokojivě zodpovězena. Řada pracovišť se o to pokoušela na různých úrovních již celé generace. Jedná se o polyfaktoriální působení celého komplexu příčin mezi nimiž dominuje otázka úrovně výživy, úživnosti lokalit, klidu v honitbách, stressových faktorů, které jdou ruku v ruce se stavy zvěře a přebírání návyků od matky. Diskutabilní je například celoroční podávání soli či minerálními látkami obohacených lizů. Doposud nebyl dáván komplexně do souvislosti zdravotní stav zvěře, složení vnitřního prostředí (homeostázy) a škody zvěří na porostech. Předběžné výsledky z počátku 90 let minulého století pocházející z pracoviště VÚLHM Jíloviště Strnady prokázaly například intenzivnější škody působené mufloní zvěří I.věkové třídy v závislosti na intenzitě výskytu střevních kokcidií. Obdobné působení lze předpokládat i v případě ostatních endoparazitů. Loupaná potrava (kůra) obsahuje v různém poměru se vyskytující jednouché a složité sacharidy, vodu, silice, terpeny, pryskyřice a tanin. Řada z těchto látek má výrazný účinek na střevní sliznici či samotnou peristaltiku střev. Samostatnou otázkou je pak příjem vody v zimním období a to i při vysoké sněhové pokrývce. Pro volně žijící spárkatou zvěř je energeticky velmi náročné přebírat vodu ze sněhu a doplňovat ji do organizmu k udržení vlastní tělní homeostázy (rovnováhy) a zimního metabolismu.defekty na trávicím traktu např. akutní či chronické záněty vedou k omezení přechodu živin přes stěnu trávicího aparátu do krve, zhoršené resorbci minerálií, vitaminů a celkovému porušení metabolismu zvěře (HAVRÁNEK a kol., 2005) Ohryz a loupání jako potravní chování Kůra a letorosty dřevin jsou přirozenou součástí potravy sudokopytníků. U jelena lesního, který je hlavním původcem loupání a ohryzu v ČR, je míra konzumace kůry do značné míry závislá na dostupné potravě. Podle bližší specifikace patří jelen lesní s jelenem sikou, daňkem skvrnitým a kamzíkem horským mezi takzvané potravní oportunisty, jejichž potravní specializace je jen málo vyhraněna. Tam, kde jsou nedostatkové jiné složky potravy, než dřeviny (nebo jsou z nějakého důvodu nedostupné), logicky dochází k vyšší míře loupání a ohryzu. Podíl dřevin se v zimě pohybuje kolem 50 %. Velká část spotřeby dřevnaté složky je ovšem realizována okusem, nikoliv ohryzem či loupáním (ČERMÁK a JANKOVSKÝ, 16

17 2006). V literatuře lze také nalézt zatím nedoložené spekulace, že loupáním zvěř zajišťuje svoji potřebu důležitých stopových prvků či vitamínů, které nelze získat z jiné potravy. Vzhled poškození je dán způsobem, kterým k němu dochází. Chce-li zvěř odloupnout kus kůry, rozevře doširoka čelisti, ohne oba pysky, ztvrdlou plošinku horní čelisti přitiskne ke stromu a dolní řezáky zarazí do kůry. Kůru uvolní od dřeva, spodní čelist přitiskne k horní čelisti a prudkým pohybem odtrhne kus kůry. Utržený pruh potom přežvykuje zadními zuby (stoličkami). Podobně postupuje při ohryzu, jen místo odtržení velkého pruhu kůry ohryzává krátké proužky opakovaným svíráním dolní čelisti. Po ohryzu zůstávají v kůře stopy po jednom či několika párech řezáků (2-3), které jsou vždy více než 5mm široké (většinou 8-10 mm) jak uvádí ČERMÁK a JANKOVSKÝ (2006) Ohryz kůry se objevuje v mladých porostech hlavně v době klidu mízy, kdy jsou narušována podkorní vodivá a růstová pletiva. Poškozené stromy hojí poranění závaly a zásmoly. Je obecně známo, že listnáče regenerují mnohem lépe, než jehličnany. Loupání má podobný charakter, ale je považováno za nebezpečnější tím, že je zvěř provádí v letním období-tedy ve vegetačním období a nakousnutou kůru sloupne ve velkých kusech. Oba typy jsou v konečném důsledku nebezpečné zejména na horších bonitách, kde se rány pomalu zavalují. Dalším společným (kritickým) rysem je především to, že se do ran dostávají již zmiňované spóry dřevokazných hub. Závažnost těchto problémů spočívá v tom, že mají kumulativní charakter-lesní porosty poznamenávají na doživotí. Loupání a ohryz jsou způsobovány jelenem lesním Cervus elaphus, jelenem sikou Cervus nippon, muflonem obecným Ovis musimon a daňkem skvrnitým Dama dama, tam, kde se objevuje, také losem evropským Alces alces. Intenzita ohryzu a loupání u jelena lesního závisí také na denním režimu zvěře. Za normálních okolností, kdy není jelení zvěř zneklidňována, se její denní potravní cyklus skládá z většího počtu pastevních fází, které probíhají různě dlouhou dobu během celého dne. Převážná část doby strávené příjmem potravy připadá na denní světlo či šero, pouze jedna třetina je realizována v noci. Většina času je přitom v jarním období (kdy dochází k největším škodám) trávena na volných pastevních plochách. V případě rušení je zvěř přes den nucena pobývat v lesních porostech. Pastevní cyklus se mění, pravděpodobnost poškození porostů ohryzem a loupáním se zvyšuje. Při srovnávacím výzkumu v pokusných chovných zařízeních v Nitře bylo zjištěno, že v případě, kdy zvěř nemá možnost přes den konzumovat potravu, dochází k téměř šestinásobně vyššímu ohryzu a loupání smrkové kůry (VODŇANSKÝ, 2001). Zjištěné poznatky o potravním chování by kromě úvah o případných klidových zónách měly vést také ke snaze o co největší efektivitu a racionalizaci redukčního odstřelu tam, kde je 17

18 z důvodu vysokých stavů prováděn. Pokud je totiž odstřel málo účinný, může efekt zvýšeného rušení zvěře převážit nad vlivem redukce stavů a dojde tak místo poklesu škod k jejich dalšímu zvyšování (ČERMÁK a JANKOVSKÝ, 2006). Akceptujeme-li, že ekologicky únosná výše škod musí umožnit uchování, případně obnovu ekologické stability lesních porostů a cílevědomé lesnické hospodaření, které se neredukuje pouze na pasivní odstraňování následků škod, lze deduktivní cestou odvodit následující kritéria. Podle ZATLOUKALA (1995) lze považovat škody ohryzem a loupáním za ekologicky únosné, nepřesáhne-li počet nově poškozených kmenů, při vyhláškou č. 101/96 Sb. stanoveném rozsahu ochrany, v porostech: - do 50 let věku 10 % během 10 let (tj. 1 % ročně) - nad 50 let věku 5 % během 10 let (tj. 0,5 % ročně) Obr. 2.2 Konečný důsledek hniloby je vážné narušení mechanické stability porostu Poškození se nesmí soustřeďovat do skupin a postihovat selektivně určité druhy dřevin. Roční limit poškození nesmí být překročen ve více než dvou po sobě jdoucích letech a současně nesmí být překročen limit dlouhodobý. Při opakovaném poškození již dříve 18

19 poškozených stromů je nutné registrovat čerstvé poškození vždy znovu (důvody jsou jednak indikační ve vztahu k posouzení tlaku zvěře, jednak hospodářské opakované poškození výrazně snižuje odolnost porostů). Při výskytu starého poškození se únosná výše škod úměrně snižuje, např. je-li 40 let starý porost poškozen ohryzem nebo loupáním z %, je jakékoliv další poškození neúnosné. Úhrnný počet poškozených stromů musí být výrazně nižší než je počet stromů odstraňovaných výchovou, aby pro realizaci výchovného zásahu byl dostatečný manévrovací prostor. Jen za těchto předpokladů je výchova porostů výchovou a může plnit vytyčené cíle (ŘEHÁK a kol., 1998) Charakteristika houbového patogenu Infekce dřeviny je nejčastěji v místech poškození kůry, místech zlomů větví a větvení kmenů. Kůra stromů se vyznačuje vysokou odolností vůči působení enzymů hub, což je dáno především vysokým obsahem suberinu a obecně nízkou schopností dřevních hub produkovat polyesterázy, které narušují vazby mastných kyselin jako základní složky již zmíněného suberinu (ČERMÁK a JANKOVSKÝ, 2006). Neporušená borka tak představuje velmi efektní bariéru proti pronikání houbových patogenů do kmenů. Je všeobecně známo, že infekční rozsah je závislý na druhu dřeviny, velikosti rány, umístění rány a podmínkách pro klíčení spor hub. Důležitý je i stav poranění, který je definován jeho stářím, stavem pletiv, stavem vysychání apod. Co se týká způsobu šíření hub, patří k nejběžnějšímu přenos spor větrem. Tímto způsobem se mohou spory šířit na poměrně velké vzdálenosti. Obecně jsou spory velmi lehké a velké přibližně 2 až 200 mikrometrů. Nejvíce výtrusů se v ovzduší nachází v období léta a časného podzimu, kdy houby fruktifikují. Pro aktivní uvolňování výtrusů je zapotřebí odpovídající teploty a vzdušné vlhkosti, pro klíčení rovněž. U většiny hub je doba klíčení pohlavních výtrusů omezena. Na šíření houbových chorob se podílí také hmyz. Uváděna je například symbióza houby (Amylostereum areolatum) s pilořitkou velkou (Uroceras gigas), respektive dalšími pilořitkami z rodu Sirex. Pilořitka při kladení vajíček do poraněných stromů současně infikuje dřevo myceliem nebo bazidiosporami (ČERMÁK a JANKOVSKÝ, 2006). Dřevokazné houby se běžně dělí na sporofyty a parazity. Jejich specializace je však mnohem složitější a pestřejší. Obecně dřevokazné houby rozkládají převážně vyzrálé dřevo a během svého života minimálně interferují s živými buňkami. Některé druhy, především ze 19

20 skupiny ranových parazitů, pronikají rovněž do běli. Produkcí enzymů nebo toxinů přímo poškozují živé buňky. Jako saprofyti jsou označovány dřevní houby rozkládající dřevo padlých kmenů a odumřelých souší. Řada z nich je však schopna jako nekrotrofní parazit napadat živé stromy. Jsou nejpočetnější skupinou dřevokazných hub. Významnou skupinou jsou ranoví paraziti, kteří žijí jako saprofyti na tlejícím dřevě a příležitostně pronikají do stromů přes poranění na kmeni. Vstupem infekce zde mohou být řezné rány, místa po odlomených větvích či místa, kde je nějakým způsobem mechanicky poškozena kůra. Postup pletivy hostitelské dřeviny je saprofyty velmi rychlý, přičemž poškozují i okolní pletiva. Mezi ranové parazity je možno řadit klanolístku obecnou Schizophyllum commune, pevníky Stereum spp., outkovku pestrou Trametes hirsuta, šedoporku osmahlou Bjerkandera adusta aj. Typickým ranovým parazitem je pevník krvavějící Stereum sanguilentum. Ten má v souvislosti s loupáním a ohryzem smrku zvěří naprosto dominantní význam. Jeho bílá hniloba proniká do kmene. K infekci dochází bazidiosporami nebo v menší míře i fragmenty mycelia z tlejícího dřeva. Má jednoletou perfektní plodnici, polokloboukatou, šedavou až pleťovou a při omáčknutí výrazně červená. Klobouček má průměr 1-1,5 cm. Plodnice se hojně tvoří na tlejícím dřevě nebo i na živých kmenech v místech poranění. V první fázi rozkladu je smrkové dřevo světle okrově až světle oranžově zbarveno. Ve směru do dřeva je ohraničeno 0,2-1 cm tlustou šedofialovou zónou. Na živých stromech proniká podhoubí do dřeva od místa vzniku infekce a šíří se kmenem podélně při té straně, kde nastala nákaza dřeva. Později proniká podél letokruhů mezi vnitřním vyzrálým dřevem a bělí do středu kmene. V této fázi rozkladu je na příčném řezu kmenem smrku několik soustředných nepravidelných kruhů hniloby a šedofialových zón. V další fázi rozkladu je dřevo výrazně oranžově hnědé a podélně se vláknitě rozpadá. U infikovaných živých smrků se na povrchu kůry roní pryskyřice na té straně kmene, kde nastalo poranění a infekce stromu (ČERNÝ, 1989). Pokud jde o rychlost šíření hniloby, uvádí se u pevníku krvavějícího roční postup asi 20 cm směrem vertikálním (ČERNÝ, 1989) a cm směrem horizontálním (podle druhu parazitických hub). Důležitou roli zde hraje tloušťka kmene. Čím je tloušťka menší, bude strom rychleji zničen. Při uvedené rychlosti horizontálního šíření hniloby bude trvat rozložení stromu o tloušťce 10 cm 4-8 let, o tloušťce 20 cm let a při tloušťce 30 cm let. Na příkladech zlomených stromů v loupaných porostech je možno prokázat, že kmeny se lámou, když viditelná i tvrdá hniloba zasáhne 2/3 průměru nebo se barevně projeví na 80 % plochy průřezu (VICENA, 2002). 20

21 3. METODIKA 3.1. Zjištění rozsahu poškození porostů Pro základní rámcové hodnocení poškozených porostů, stanovení rozsahu a stáří poškození těchto porostů na větších celcích (například lesnický úsek nebo lesní oblast) lze použít metodiku založenou na okulární klasifikaci a kvalifikovaném odhadu nebo na kontrolních zkusných plochách. V tomto případě byla vybrána metoda kontrolních zkusných ploch. Dříve než začal vlastní terénní průzkum, bylo nutné zjistit, které porosty jsou v dané lokalitě jelení zvěří vyhledávány a případně poškozovány. Tato činnost je založena v první řadě na pravidelných pochůzkách v terénu. Následuje vyhledání a vytipování jednotlivých porostů v LHP dle věku, zastoupení a případného poškození. Byly tedy vybrány porosty se zastoupením smrku minimálně 50 % a vyhledány tak, aby odpovídaly lokalizaci porostům předešlé práce - LHC Obrova noha (bakalářská práce), aby následné srovnávání bylo objektivní. Jednalo se tedy především o oblasti, které byly přiměřeně vzdáleny od zemědělských pozemků. Po podrobném zkoumání oblasti Lesní správy Myslejovice bylo nejvhodnější vybrat území, které bezprostředně sousedí s LHC Obrova noha. Jednalo se tedy o LO 3 Melice a LO 4 Podsedky ( viz příloha mapa č. 2 a 3). Ostatně takový byl i autorův záměr, aby bylo možné tuto oblast komplexně a objektivně posoudit. Následovalo vlastní šetření v terénu. Výběr porostů byl zaměřen na druhou, třetí a čtvrtou věkovou třídu, tedy v intervalu let, protože ty jsou pro jelení zvěř nejatraktivnější. V LO 3 Melice byl nejmladší porost 6e ve věku 35 let a nejstarší 9e ve věku 76 let. V LO 4 Podsedky byl nejmladší porost 69p ve věku 29 let a nejstarší 85a a 86g ve věku 72 let. V každém porostu byly vybrány reprezentativní lokality, v nichž byly vyznačeny reflexní papírovou páskou kontrolní zkusné plochy (dále jen KZP) o rozměrech 25 x 25 m. Rohové stromy dvěma pruhy, hraniční jedním. Tyto rozměry byly zvoleny stejně jako u bakalářské práce z toho důvodu, že některé porosty měly poměrně malou šířku. Pro zachování objektivnosti a z hlediska statistiky je vhodnější provádět šetření na více menších KZP (při zachování vhodných rozměrů). Počet KZP v jednotlivých porostech byl zvolen na základě doporučení Příručky pro výpočet škod zvěří na jednotlivých sazenicích, stromcích z náletu a stromech (KUBŮ, 2002) viz tabulka

22 Tabulka 3.1. doporučená výměra zkusných ploch Oceňovaná 0,05 až 0,16 až 0,21 až 0,31 až 0,51 až 0,76 až 2,01 až 3,01 až 4,01 až plocha v 0,15 0,20 0,30 0,50 0,75 2,00 3,00 4,00 5,00 ha Výměra KZP 0,05 0,06 0,08 0,1 0,12 0,15 0,18 0,2 0,25 celkem v ha Po umístění a vyznačení KZP následovalo spočítání všech stromů uvnitř. Jednotlivé kmeny byly pro snadnější orientaci označeny bílou křídou (šikmá čára) proti směru postupu. Tímto způsobem byl vyhodnocen strom od stromu a příslušný stav zapsán do předem připraveného formuláře. Odděleně byly hodnoceny stromy zdravé, zlomené, poškozené nově a poškozené s hnilobou (otevřené rány, mokvavé zavalené rány, rány velkého rozsahu). Takto byl zjištěn podíl jednotlivých stavů. Jednotlivé typy poškození jsou uvedeny na fotografiích níže. Následovalo vyjádření číselné i procentické pro sledované porosty. Dále byly porosty sloučeny dle jednotlivých věkových tříd, číselné hodnoty průměrovány a vyhodnoceny (viz příloha, tabulka 1-12). Obr Čerstvě poškozený smrk Obr Otevřená rána 22

23 Obr Mokvavá zavalená rána Obr Rána velkého rozsahu 3.2. Zjištění procenta infekce Na jednotlivých KZP bylo vybráno 2-6 vzorníků (čím starší porost, tím menší možnost výběru). Je nutné si samozřejmě uvědomit, že jejich počet nesmí snižovat zkamenění, či jiným způsobem narušit stabilitu ostatních stromů respektive celého porostu. Žádoucí také je, aby byly vybrány kmeny se značně rozvinutým stupněm hniloby, kde je znatelná měkká či tvrdá hniloba. Vzorník by měl reprezentovat samotnou plochu respektive porost a proto by se jeho taxační veličiny měly co nejvíce blížit hodnotám středního kmene dle LHP. Také velikost rány by měla být přibližně stejná. U každého vzorníku byla změřena jeho celková délka, průměr v polovině a délka oddenkové části s hnilobou a její průměr v polovině. Z těchto údajů byl pomocí Huberova vzorce zjištěn objem celého kmene a objem části znehodnocené hnilobou. Číselné hodnoty objemů vzorníků (jak celého kmene, tak i jeho znehodnocené části) byly průměrovány. Následně byla vyjádřena průměrná procentická a objemová ztráta za věkovou třídu. Způsob hodnocení jednotlivých vzorníků je patrný z obr.3.5. a obr

24 Obr Hledání vzdálenosti hniloby od paty kmene v jednotlivých sekcích vzorníku. Obr Průběh hniloby kmene v jednotlivých sekcích. 24

25 3.3. Zjištění vztahu mezi poškozením a infekcí v reprezentativních porostech U vybraných vzorníků byl proveden řez přímo v ráně (přibližně v polovině její délky). Podle počtu letokruhů narostlých na letokruhu, v jehož době došlo k poškození bylo zjištěno před kolika lety byl strom ohryzán či sloupán, jak je patrné z obrázku č Odečtením této doby od stáří porostu (údaj v LHP + doba platnosti LHP) bylo zjištěno, v jakém věku byl strom poškozen. Rychlost postupu hniloby byla stanovena změřením délky znehodnocené hnilobou od horního okraje rány (pomocí 1; 0,5 a 0,25 m dlouhých sekcí). Tato byla vztažena k počtu let uplynulých od doby poškození. Například jestliže byl porost poškozen před třemi lety a délka hniloby od okraje rány je 30 cm, znamená to, že hniloba postupovala rychlostí 10 cm za 1 rok. Výchozí hodnoty rychlosti postupu hniloby u jednotlivých stromů za jeden rok byly průměrovány a výsledkem je rychlost šíření hniloby v rámci věkové třídy. Obr Zjištění doby poškození podle počtu letokruhů narostlých na ráně Zjištění finanční ztráty Při této práci bylo vycházeno z reálných cen dříví v daném regionu (ceny na odvozním místě bez DPH). Lze předpokládat, že takto znehodnocené dříví bude prodáno jen jako palivo, 25

26 bez ohledu na věkovou třídu (pokud bude vůbec prodejné). Byla dána do poměru cena palivového dříví a cena sortimentu charakteristického pro danou věkovou třídu. V porostech IV. věkové třídy tedy kulatina 3a, v porostech III. a II. věkové třídy sortiment vláknina. Pro zjištění finanční ztráty bylo nutné stanovit procento celkově poškozených stromů, tzn. počet stromů poškozených s hnilobou a zlomených. Čerstvě poškozené stromy nelze započítat, protože kmen dosud není napaden hnilobou. U těchto kmenů je nutno použít metodu založenou na principu stanoveném vyhláškou č. 55/1999 Sb., nebo pomocí Příručky (KUBŮ, 2002). U zjištění finanční ztráty z objemu poškozeného hnilobu bylo nutné stanovit rozsah hniloby u jednotlivých vzorníků. Množství takto znehodnocené hmoty bylo redukováno průměrným zastoupením smrku a přepočet na celkovou plochu dle jednotlivých věkových tříd. Pro zjištění finanční ztráty nebylo nutné použít výpočet škody ze snížení kvality jednotlivých stromů, protože počet čerstvě poškozených stromů byl zanedbatelný (6 stromů ze všech monitorovaných KZP), což bude i později okomentováno Materiál a pomůcky Pásmo (zaměření plochy, délka kmene), hliníková průměrka (měření průměru kulatiny), papírová reflexní páska (vyznačení kontrolní zkusné plochy v terénu), bílá křída (značení již evidovaných stromů na ploše), tužka, formulář, zápisník, guma, fotoaparát, motorová pila (PHM + biologicky odbouratelný olej). 26

27 4. ZÁKLADNÍ CHARAKTERISTIKA ZÁJMOVÉHO ÚZEMÍ 4.1. Základní charakteristika divize Plumlov VLS ČR, s.p. divize Plumlov (dále jen VLS Plumlov ) obhospodařují v převážné části lesní pozemky Drahanské vrchoviny, která se rozkládá v severní části okresu Vyškov. Jedná se o území rozbrázděné četnými údolími s hluboce zaříznutými žleby a s výskytem květnatých luk, rybníků a potoků. Kromě lesních porostů se zde však nacházejí i odlesněné cílové a cvičné plochy Vojenského výcvikového prostoru nazvaného Březina (dále jen VVP ). Díky charakteru Drahanské vrchoviny, kde rozmezí nadmořských výšek spadá od 250 do 550 m, se v této rozlehlé oblasti lze setkat s rozdílnými přírodními stanovišti a různou podobou lesa. Odlesněné plochy využívané armádou jsou situovány především do centrální části VVP. Severní část území, jež spadá do působnosti Lesní správy Žárovice, je charakteristická hluboce zaříznutými žleby se smrkovými a bukovými porosty ve vyšších polohách a pestrou paletou listnáčů v údolích. V jižní části, především na území Lesní správy Myslejovice, zase dominují borové lesy. V polovině 90. let postihla tuto oblast velká kůrovcová kalamita, takže dnes po deseti letech pokrývají významnou část mlaziny. Z hlediska lesního hospodářství je díky velkým porostním zásobám a relativně příznivým terénům nejproduktivnější jihozápadní část VVP, kterou spravuje Lesní správa Rychtářov. Mimo hlavní lesní celek VLS Plumlov dále obhospodařují lesní pozemky v odloučených částech, které většinou tvoří samostatné lesní hospodářské celky či odloučené lesnické úseky. Na území VVP se nacházejí tři lesní hospodářské celky (dále jen LHC ): Žárovice, Myslejovice a Rychtářov, jejichž názvy jsou totožné s názvy lesních správ. Odloučené lesní pozemky jsou zařízené jako LHC Slavkov a Borohrádek. Pod LS Žárovice spadají lesnické úseky: Příhon, Osinka, Březina, Starý Plumlov, Brněnka, Hranáč a Ježů Hrad, pod LS Myslejovice lesnické úseky: Kotáry, Křivá Bříza, Melice, Stříbrná, Habart, Zdravá Voda, Bílý Vlk, Ketkovice a Borohrádek a pod LS Rychtářov lesnické úseky: Česlava, Doubrava, Kluč, Nové Sady, Holanda, Hrádek, Mechlov a Manerov. VLS Plumlov spravují lesní porosty na porostní ploše, která činí celkem cca ha. 27

28 Tabulka Přehled výměr porostní plochy v členění podle lesních hospodářských celků a kategorií lesa. porostní plocha v ha LHC lesy lesy lesy hospodářské ochranné zvláštního určení SA: Žárovice Myslejovice Rychtářov Slavkov Borohrádek DIVIZE SA: V rámci divize jsou na porostní ploše s převahou 58 % zastoupeny jehličnaté dřeviny, zbylých 42 % tvoří dřeviny listnaté. Tabulka Procentické zastoupení jednotlivých dřevin na území celé divize. dřevina / % zastoupení SM BK BO DB MD HB BR JD 35,31 17,58 12,89 11,97 7,69 4,82 3,17 1,75 LP OL JS JV AK DG. TP ost.listn. 1,45 1,05 0,69 0,64 0,43 0,25 0,10 0,07 Tabulka Procentické zastoupení cílových hospodářských souborů celé divize. číselné označení cílového hospodářského souboru / % zastoupení ,62 12,06 7,83 4,35 3,82 1,93 0,83 0,70 0,59 0,47 0,30 0,25 0,20 0,04 Z tabulky 4.3 zřetelně vyplývá, že na území VLS Plumlov jednoznačně převažuje hospodářský soubor č. 45, tedy hospodářství živných stanovišť středních poloh, kde základní dřevinnou skladbu porostů tvoří smrk, buk a dub. 28

29 4.2. Základní charakteristika LHC Myslejovice Všeobecné údaje Autor této diplomové práce pracoval s údaji, které jsou uvedeny v platném LHP V současnosti však došlo k některým změnám v důsledku reorganizace některých lesnických úseků. Tato změna se týká přerozdělení některých oddělení v rámci jednotlivých lesnických úseků. Organizačně je LHC rozdělen na 2 polesí a 7 lesnických úseků. Členění je následující: Polesí 1 Pustiměř: LÚ 11 Kotáry ( 564,53 ha ) odd , LÚ 12 Srnčí vrch ( 562,41 ha ) odd , 62, LÚ 13 Melice ( 547,13 ha ) odd. 1 13, LÚ 14 Podsedky ( 591,89 ha ) odd , 63, 68 81, 84 86, 95, 109, 110, 113, 116, 117, 124, 127, 128 Polesí 2 Prostějovičky LÚ 15 Stříbrná ( 552,02 ha ) odd. 82, 83, , 205, 206 LÚ 16 Zámčisko ( 576,29 ha ) odd , , 194, 195, , 207 LÚ 17 Kopec ( 419,35 ha ) odd , LHC Myslejovice sousedí na severu a severozápadě s LHC Žárovice a na jihozápadě s LHC Rychtářov. Jižní hranicí, částí východní a severovýchodní hranicí se LHC stýká se zemědělskými pozemky ZD Myslejovice, ZOD Pustiměř či soukromých vlastníků. Částí východní hranice sousedí LHC s lesními pozemky JUDr. R. Belcrediho (LHC Obrova noha) a s lesními pozemky obce Myslejovice. Uvnitř Vojenského výcvikového prostoru Březina se pozemky LHC prolínají s pozemky armádními sektor 21. Celková plocha LHC je 5073,83 ha. 29

30 Přehled přírodních poměrů LHC Myslejovice leží v přírodní lesní oblasti č. 30 Drahanská vrchovina, podoblasti Konická vrchovina. Jedná se o oblast na V výrazně odlišenou proti úvalům Moravy. Oblast je tvořena spodním karbonem kulmem. Základním krajinným prvkem jsou rozsáhlé zbytky zarovnaného povrchu, který byl tlakem Karpatského pohoří na Český masív klenbovitě prohnut. Nadmořská výška je v rozpětí m n. m., povodí Morava a pomoří Černé moře. LHC Myslejovice je tvořen vcelku arondovaným lesním komplexem, nacházejícím se na poměrně členitém území východní části Drahanské vrchoviny. Z hlediska makroreliéfu lze LHC zařadit z převážné části do pahorkatiny s méně členitým terénem, avšak s poměrně velkým rozpětím nadmořských výšek. Převážná část území je rozčleněna údolími potoků, do nichž spadají převážně krátké a prudké svahy. Nejníže položené místo (290 m n. m.) se nachází v oddělení 2, nejvýše položené místo je kóta Stříbrná (552 m n. m.). Z hlediska hydrografického náleží celé území do povodí řeky Moravy. Terén LHC je rozčleněn ve směru SZ JV několika potoky, které odvádějí do říčky Haná. Význačnější hydrografickou soustavou jsou i umělé vodní nádrže v SV části LHC Myslejovická nádrž a R 13. Co se týká poměrů klimatických, tak lze LHC zařadit do okrsku B 3 a B 5 (podle Atlasu ČSR), průměrná roční teplota je 6,4 C 7,6 C, průměrné roční srážky mm, průměrná délka vegetační doby (+10 C) je dnů a směr nebezpečných větrů je SZ Z, JZ. Oblast je charakterizována jako semihumidní až humidní. Geologicky je území tvořeno převážně kulmskými sedimenty, z nichž nejhojnější jsou jílovité břidlice, šedé droby, drobové pískovce a slepence. V menší míře se vyskytují neogenní písky a štěrky. Dna údolí jsou vyplněna aluviálními naplaveninami. Na náhorních plošinách se nacházejí i spraše a překryvy sprašových hlín. Pedogenetický proces na uvedeném petrografickém podkladě většinou ke vzniku mezotrofních až oligotrofních hnědých lesních půd, hlinitých až jílovito-hlinitých, místy s výrazným obsahem skeletu. Ve vyšších polohách LHC se vyskytují mírné podzoly, půdy v nižších partiích jsou lehčí, středně hluboké, převážně provzdušněné a s dobrou humifikací. Nepatrnou skupinu pak tvoří šedohnědé lesní půdy a půdy glejové. Drahanská vrchovina je zařazena do fytogeografické oblasti Hercinika, podoblasti vlastní hercynské květeny s přechodem ke karpatské fytogeografické oblasti. Na území 30

31 převládají společenstva středně bohaté kategorie živné B řady, převážně v 3. a 4. vegetačním stupni, pro které je typický nedostatek montánních druhů Růstové podmínky Oblast lesního hospodářského celku Myslejovice je řazena do tří vegetačních stupňů: 2. bukovo-dubový (10 %) 3. dubo-bukový (89 %) 4. bukový (1 %) Z přehledů LHP o typologických, produkčních a hospodářských poměrech je zřejmé, že na LHC převládají společenstva živné řady (83 %), následuje exponovaná řada (9 %), kyselá řada (6 %) a lužní řada (2 %). Ostatní řady jsou zastoupeny pouze fragmentárně Zhodnocení zdravotního stavu lesa Na LHC Myslejovice Bylo v rámci předčasné obnovy LHP provedeno ochranářské šetření v roce Výsledky jsou zpracovány pro porosty 1. věkového stupně a porosty starší. Úkolem bylo prověřit zdravotní stav lesa z hlediska výskytu hlavních škodlivých činitelů biotických i abiotických, ve vztahu k celkové ekologické stabilitě zdejších lesních ekosystémů a současných porostů. Základním opatřením je podstatná redukce zastoupení smrku ztepilého a borovice lesní, výrazné zvýšení podílu jedle, buku a dubu až na dvojnásobek současného stavu. To znamená, že typologický průzkum a jeho výsledky, zohledňující ekologické nároky dřevin, jsou základním a nejdůležitějším článkem stability porostu lesa. Navrhuje se výrazné zvýšení podílu i ostatních listnatých dřevin, zejména javoru klenu, jasanu, olše, lípy, včetně dalších MZD. V lesích významných z hlediska ochrany přírody a krajiny je nutno i zde počítat s výrazným možným přiblížením původním lesním ekosystémům. 31