BURHINUS Ó, PTAČÍ ZPRAVODAJ 10. ČÍSLO 4/2012

Transkript

1 BURHINUS Ó, PTAČÍ ZPRAVODAJ První mrazivé dny již přešly. Blíží se doba Vánoc a místo křupání sněhu se pod nohama ozývá čvachtání břečky. Mnoho ptáků, kteří se u nás zastavili pouze na skok, aby nabrali sil na svou pouť k jihu, již zmizelo. Promrzlou městskou ulicí se žalostně rozlévá štěbetání sýkor. Je to jeden z mála druhů, které můžeme mezi domy v tuto dobu spatřit. Ale co krmítka? Tam je živo! Sýkorky se dohadují mnohem veseleji a je tu i plno dalších strávníků. A nejen našich, i letos k nám zavítali hosté ze severu. Dejte ke krmítku jablíčka a uvidíte, možná přiletí brkoslavi i k Vám. POTÁPLICE SEVERNÍ (Gavia arctica) se u nás vyskytuje především v podzimních a zimních dnech. Volný čas tráví na rybnících a jezerech, za dob mrazů se přesouvá na nezamrzající plochy. Její typickou siluetu si mohou někteří lidé plést s kormoránem, ale pokud se vám tento mohutný pták dostane do oka, není, s čím ji splést. S kormorány má ještě jednu věc společnou jako potravu využívá především ryby. Potápí se pro ně i na poměrně dlouhou dobu a mnohdy i dosti hluboko. A pak svůj úlovek, často i před zraky rybářů, škodolibě zkonzumuje A když zrovna nedoplňuje tukové zásoby, poklidně odpočívá na hladině.

2 ZAŽILI JSME AKCE BUTEO I. V sobotu jsme se vydali na první sčítání kání v tomto školním roce. Autobusem jsme dojeli až do Chomoutova, kde začínáme provádět první pozorování. Cestou k jezeru se snažíme neúspěšně vypátrat i první káně, ale slyšíme mimo jiné strakapouda a také na nás čeká Katka s pozorováním z brzkého rána. Viděla třeba motáka pilicha a nějakou tu káni taky. Objevuje se několik poštolek, kolem létají také straky. U vody sledujeme hejno kormoránů, kachny, lysky a znovu nalézáme samce hvízdáka euroasijského, čírky jsou také vidět. Po chvíli pozorování se neostýcháme a určujeme velké racky. Nakonec se jasně shodujeme na bělohlavém. Dále obcházíme vodní plochu, ale ptákům jakoby se nechtělo Vlastně vůbec nic. Dají se ještě pozorovat čížci. Na závěru ovšem slyšíme několikrát se ozývající chřástala vodního, a tak se z celkem nevydařeného ptačího dne s minimem kání stává i něco víc než příjemná procházka. BUDKY V MARIÁNSKÉM ÚDOLÍ V sobotu jsme se ráno sešli na vlakovém nádraží v Olomouci a vyjeli jsme do Mariánského Údolí čistit budky. Na trase podle GPSky nacházíme jednotlivé budky. Žebřík! ozve se, protože budka je pověšená nad hlavami přítomných, a tak potřebujeme náš malý žebřík, abychom se k budce dostali. Někdo z nás ji pak sundá a vyčistí. Předtím však Pěnkava hnízdo probere, jestli tam není nějaká mrtvolka nebo zbytky potravy. V jedné byla mrtvá malá myšice. Celkem jsme budek vyčistili 26. Zaslouženě jsme potom promrzlí došli do posluchovské hospody na topinku a kofolu. Byla to fajn výprava, i zpáteční vlak jsme stihli bez problémů. Budka obydlená sýkorou a zároveň blanokřídlým hmyzem.

3 CO NÁS TEPRVE ČEKÁ Aneb KALENDÁŘ AKCÍ a budeme sčítat vodní ptáky na řece Moravě a na Chomoutovském jezeře Proběhne akce Buteo II. na Chomoutovském jezeře Budeme čistit a vyvěšovat budky v Mariánském údolí Proběhne třetí akce Buteo ZE ŽIVOTA Ó, PTÁKŮ Zima už je na krku a v ptačí říši řádné změny. Ó, ptáci nezaháleli domy a do terénu se také vypravili. Byli jsme posčítat káně na Chomoutovském jezeře. S přibývajícími se chladnými dny se postupně pouštíme do čištění našich budek a k dnešnímu dni jsme již za polovinou Jsme se také již po XY. znovu sešli a tahle schůze po několika minulých, ne příliš plodných, k něčemu vedla. Dohodli jsme se na spoustě věcí, ať už Burhinu, webu Také jsme uvažovali nad spoustou nových akcí NOVINKY Z ROZÁRIA V Rozáriu jsme se jako každý podzim pustili do našich budek. Po nepříliš nadějné květnové kontrole byla nakonec většina osídlena (v Rozáriu to byly téměř všechny, v botanické zahradě bylo množství obsazených budek menší). Všechna hnízda patřila sýkorám. Nicméně nás téměř v každé budce čekalo nemilé překvapení, a to v podobě 1 až 3 mrtvých mláďat. Co se stalo, je mi stále záhadou Budka obydlený sýkorou koňadrou. Děti z našeho oddílu při plnění krmítka.

4 NOVINKY Z PTAČÍ ŘÍŠE RODÍCÍ SE TRADICE KROUŽKOVÁNÍ NA ČERVENOHOSKÉM SEDLE V roce 2012 probíhala v Jeseníkách na Červenohorském sedle (ČHS; 1013 m n. m.), stejně jako minulý rok, kroužkovací akce. Hlavními zřizovateli a organizátory akce jsou František Zicha a Martin Vavřík. Odchyty na sedle probíhají od poloviny srpna do půlky listopadu. Chytá se hlavně v noci na světlo, a to s použitím 2kW reflektoru (úhel světelného kuželu je přibližně 60 ) a při ranním rozletu. Odchytové stanoviště (základna) se nachází na jihovýchodní sjezdovce ve vlekařské boudě lyžařského areálu ČHS. Kolem sjezdovky jsou rozvolněné porosty smrků a náletových dřevin, převážně vrb. Na sjezdovce a v okolí je udržován nízký travnatý porost, do kterého rádi sedají ptáci v noci. Sítě na denní odchyty jsou rozmístěny v okolním porostu. Sítě pro noční odchyty (světelné sítě) ve tvaru rozevřeného písmene U jsou rozmístěny na sjezdovce směrem do Polska. Celkem je během odchytu postaveno okolo 200 m denních sítí a 120 m světelných sítí. Při tahu křepelek, skřivanů a bahňáků se staví ještě další sítě (slukovka, křepelčí čtverec). Dohromady se za dva ostré ročníky (2011, 2012) a jeden zkušební ročník (2010) podařilo odchytit necelých 30 tisíc ptáků, 104 druhů a to včetně několika opravdových rarit - například 1 budníčka zlatohlavého, 2 budníčky pruhohlavé a 1 strnada bělohlavého. Ovšem největším úspěchem akce je odchyt sluk lesních, kterých se podařilo Chycený a rozzlobený lelek lesní. okroužkovat už 143!!! Pro srovnání - v letech bylo na našem území okroužkováno 208 sluk. Dále se podařilo okroužkovat např. 16 lelků lesních, 66 kalousů ušatých a 70 bělořitů šedých! Nejčastěji chytanými druhy je červenka obecná (11 000), sýkora koňadra (3 700) a králíček obecný (2 700). Protože máme nedaleko chalupu a z Olomouce to taky není daleko, mohl jsem kroužkování několikrát osobně zúčastnit. Na sedle jsem strávil několik dnů jako pomocník při vytahování ptáků ze sítí. Měl jsem štěstí, zažil jsem několik skvělých odchytů. Jeden takový byl října, kdy se okroužkovalo ptáků. Nejlepší byla noc ze 13. na 14. října, která byla také nejlepší nocí roku 2012.

5 Zatoulanec ze Sibiře Blížila se noc z 13. na 14. října Pomalu se stmívalo a společně s Martinem Vavříkem a Františkem Zichou jsme se chystali na další noční odchyt. Během dne protáhlo přes sedlo několik set ptáků - hlavně zrnožravých, pěvušek a uhelníčků. Dokonce ještě ve dvě hodiny odpoledne se chytali uhelníčci! Početný byl i tah dravců. Věděli jsme, že pokud bude počasí přát, v noci může takový tah pokračovat. O půl šesté večer jsme šli roztáhnout sítě, chvíli po tom jsme zapnuli světlo a šli čekat do chaty. Netrvalo dlouho a byl tu první chycený pták sluka. Pěkný úlovek pro začátek! Běhen další hodiny se nic nedělo. Seděli jsme v chatě a pozorovali osvícený prostor před reflektorem. Najednou prolétl ve světle kalous, to bylo znamení, že potáhnou červenky. Vyčkávali jsme, co přijde, čas Budníček pruhohlavý (Phylloscopus inornatus) běžel, ale červenky pořád nikde. Blížila se osmá hodina, když se začali ozývat drozdi - a pak i červenky. Začalo to - přijelo metro! Najednou lítalo ve světle až 50 ptáků. Vzduch se začal hýbat. Sítě se začaly plnit. Vytahovali jsme jednoho ptáka za druhým. Jakmile jsme síť vymotali, už byla zase plná. Do toho všeho neustále přeletovali sluky, drozdi, špačci, skřivani a občas i bekasiny. Od této chvíle jsme byli v jednom kole a brzy jsem se i já dostal do správného tempa. Byly už dvě hodiny, ptáci pořád lítali ve velkém počtu. Zrovnajsem vymotával ze sítě další červenku, když na mě zavolal Martin, že mám v pytlíku na okně v chatě inornata na vyfocení. Ha, ha, ha, to je dobrej vtip, nevěřil jsem mu a vymotával jsem dál. Zanedlouho jsem šel zanést plný pytlík do chaty a trochu si odpočinout. Sedl jsem si a chystal se něco zakousnout. V chatě viselo několik pytlíků, z každého se ozývalo kde jaké písknutí. Ale to, co jsem v jeden moment uslyšel, jsem ještě nikdy před tím neslyšel. Podíval jsem se za neznámým písknutím, které Sluka lesní se ozvalo z pytlíku na okně. Vstal jsem, abych zjistil, kdo se skrývá v pytlíku. Tak

6 opravdu - budníček pruhohlavý (Phylloscopus inornatus), druh, který hnízdí na Sibiři a k nám přiletí opravdu jen velmi vzácně. V tu ránu jsem zapomněl na všechnu únavu. S nadšením jsem si ho prohlédl a udělal jsem několik cenných fotek. Okolo třetí hodiny ráno se tah uklidnil a my si mohli konečně od vytahování ptáků odpočinout, i když kroužkování pokračovalo dál. Za celou noc byli okroužkováni 3 kalousi ušatí, 12 sluk, červenek, 22 skřivanů polních, 50 drozdů zpěvných a mnoho dalších! Odhadem protáhlo přes sedlo minimálně 50 sluk. Nicméně největší hvězdou noci, nejenom pro mě, se bezpochyby stal budníček pruhohlavý. Literatura: Vavřík M. a Zicha F. 2011: První dva roky odchytů na Červenohorském sedle. Zprávy Moravského ornitologického spolku 69; NEJMODERNĚJŠÍ PTAČÍ BUDKA Lidé mají neustále nové nápady, jak vylepšit to či ono, jak si ulehčit práci nebo zkrátka něco nového vymyslet. A tahleta vlastnost se nevyhýbá ani ornitologům. Není to tak dávno, co se na trhu objevila moderní ptačí budka. A jaká? Místo jednoho vletového otvoru jsou tam dva! Důvod by měl být snadný do budky se dostává více světla, hnízdo je nižší a mláďata šťastnější. Znáte to přísloví kam nemůže doktor, musí slunce. A žádný lékař se třícentimetrovým otvorem neprotáhne. A právě jeden takový lékař stromů si chtěl ulehčit svou práci. Poslouchejte dobře, jak to udělal! Příroda není vůbec zaostalá a i pták může mít v hlavě nápad, který nedlouho před ním vymysleli lidé. Jeden strakapoud žijící nedaleko jedné Moravské vesničky se jménem Posluchov, se zřejmě nechal inspirovat supermoderními ptačími byty. Jednoduše, normální dřevěný sýkorník podrobil úpravě a výsledek byl jednoznačný ptačí budka se dvěma pravidelnými otvory. Ovšem, nápad nebyl tak úplně domyšlen a otvory pod sebou, se sýkorkám příliš nelíbili, neboť budka nebyla osídlená. A strakapoud? Ten měl k dobývání zřejmě úplně jiný záměr, než přinášet světlo ptačím písklatům Výsledek práce strakapouda, který upravoval budku.

7 KAM ZA PTÁKY MRAZIVÁ POHOŘÍ Je konec ledna, krajina spí pod vrstvou sněhu a fouká ostrý štiplavý vítr. Počasí, že by psa nevyhnal a přesto přemýšlíte, kam vyrazit za ptáky, neboť sledovat hemžení na krmítku vás už nudí? Nechce se vám ani postávat u nezamrzlé pískovny a prohlížet hladinu plnou kachen? Zkuste něco úplně jiného! Sbalte si batoh a vyrazte do kopců, ať už jsou to Jeseníky, Beskydy, Šumava či Krkonoše. Asi si teď říkáte, že jsem se zbláznila co chcete hledat v mrtvém lese? Zkuste se na chvíli uprostřed chůze zastavit, uslyšíte jemné pípání a za chvíli se vám budou na dosah proplétat větvičkami drobní ptáci sýkorky, králíčci A věřte mi, bude to úplně něco jiného než na krmítku. Právě tady, uprostřed zasněžené pustiny, možná pochopíte, co je to boj o přežití, a třeba vám bude i těchto drobečků líto. Tohle ale není to jediné, proč vyrazit do hor. Zkuste někdy zůstat v lese po setmění. Na konci zimy právě vrcholí soví tok. A tak se můžete místo obyčejného birdwatchingu někde na hrázi, kde jezdí jedno auto za druhým, zaposlouchat do hlasů přírody. Ať už to bude pískání kulíška, bublání sýců či houkání puštíka, vždy má tahle atmosféra své kouzlo. A pokud budete mít štěstí, můžete narazit třeba i něco vzácnějšího, jako například puštíka bělavého. Navíc, pokud vyrazíte už ve dne, je dobré se dívat pod nohy. Sníh je totiž výborný materiál na otiskování stop. A kde jinde byste čekali procházejícího tetřeva či jeřábka, než v horách? U těchto lesních slepic se v předjaří dá výborně hledat i trus. A ještě několik rad na závěr. V horách bývá většinou zima, ale na rozdíl od několikahodinového stání u stativu se pohybujete neustále nahoru a dolů. Takže pocitově budete mnohem méně zmrzlí, než u běžného zimního pozorování, u rybníku. Ale i přesto se hodí mít teplé oblečení (které si můžete kdykoli vysvléct), popř. něco na zahřátí vnitřně (termosku s horkým čajem). V dnešní době je již upraveno mnoho běžkařských stezek, takže pro pohyb můžete použít i tuto vymoženost. Do hlubokého sněhu se vám mohou hodit sněžnice Pokud tedy máte chuť na chvíli zmizet z dosahu lidské civilizace, můžu doporučit právě hory. A jaký mám k psaní tohoto článku ještě důvod? Všechny informace o ptácích jsou velmi cenný materiál, a tak byť jediný záznam sov či lesních kurů se dá využít pro potřeby ochrany ptáků i prostředí. Proto jen důležité se o svá pozorování podělit (většina pohoří jsou ptačí oblasti, data mohou být zahrnuta do monitoringu). Ale pozor! Někteří horští ptáci (např. tetřev, jeřábek) jsou plaší a časté vyrušování jim může způsobit i smrt. Proto je, prosím, při své přítomnosti příliš nestresujte, chovejte se ohleduplně. Zasněžená krajina vždycky osloví srdce dobrodruha

8 PRO CHYTRÉ HLAVY Lámete si rádi hlavu? Pojďte si tedy s námi na chvíli zapřemýšlet! V rébusu se skrývá šest názvů našich zimních ptačích hostů. Obrázky a písmena vám snad napoví. KONTAKT Ó, ptáci o.ptaci@gmail.com AUTOŘI Autoři článků: Ondřej Belfín, Šimon Hrbek, Jiří Růžička, Kateřina Ševčíková Autoři fotografií: Ondřej Belfín, Jaroslav Marx, Kateřina Ševčíková UPOZORNĚNÍ! Všechna práva vyhrazena. Šíření fotografií a částí textu, bez předešlého souhlasu autorů, zakázáno. Redakce nezodpovídá za obsah ani za případné tiskové chyby či překlepy.