Rozdělení příjemců darů a právní souvislosti

Transkript

1 Rozdělení příjemců darů a právní souvislosti Občanské sdružení Občanské sdružení je právní formou neziskové organizace založené na členském principu. Právní forma občanského sdružení je asi nejjednodušší, velmi flexibilní formou založení neziskové organizace. Struktura a pravomoci orgánů jsou zcela v dispozici stanov sdružení. Občanské sdružení je také formou nejméně nákladnou, nenáročnou na zřízení. Jde o formu právnické osoby vhodné za účelem dosahování celé řady veřejně prospěšných cílů. Běžně nalezneme občanská sdružení s více jak desítkou zaměstnanců, a vedle nich taková, kde veškerá činnost závisí na dobrovolné práci jejich členů. Založení a vznik občanského sdružení upravuje zákon č. 83/1990 Sb., o sdružování občanů. Účel, pro nějž lze tuto právnickou osobu založit, zákon vymezuje velice volně. Podle 2 zákona mohou občané zakládat spolky, společnosti, svazy, hnutí, kluby a jiná občanská sdružení a sdružovat se v nich. Členy sdružení mohou být i právnické osoby. Občanská sdružení dnes skutečně představují v ČR právní základ fungování občanské společnosti v nejširším slova smyslu. Není naopak dovoleno zakládat občanská sdružení, jejichž cílem je popírat nebo omezovat osobní, politická nebo jiná práva občanů, rozněcovat nenávist a nesnášenlivost, podporovat násilí a jinak porušovat ústavu a zákony, nebo taková, jež svých cílů hodlají dosáhnout neústavními, resp. nezákonnými prostředky. Sdružení vzniká registrací Ministerstvem vnitra ČR. Návrh na registraci sdružení podává přípravný výbor. Představují jej nejméně tři fyzické osoby, z nich alespoň jedna musí být starší 18 let. Členové přípravného výboru návrh podepíší, uvedou svoje jména a příjmení, data narození a bydliště. Uvedou, kdo z členů starších 18 let je zmocněncem oprávněným jednat jejich jménem. K návrhu připojí stanovy ve dvojím vyhotovení, v nichž musí být uvedeny: název sdružení, sídlo, cíl činnosti, orgány sdružení, způsob jejich ustavování, určení orgánů a funkcionářů oprávněných jednat jménem sdružení, ustanovení o organizačních jednotkách, pokud budou zřízeny a pokud budou jednat svým jménem, zásady hospodaření. Až do vytvoření orgánů sdružení jedná jménem Sdružení přípravný výbor, pokud stanovy neurčují jinak. Ministerstvo vnitra ČR odmítne sdružení registrovat pouze za předpokladu, že z předložených stanov sdružení vyplývá, že jde o politickou stranu nebo hnutí, nebo subjekt zakládaný za účelem výkonu výdělečné činnosti nebo k výkonu povolání, či církev nebo náboženskou společnost, na něž se zákon o sdružování občanů nevztahuje; stanovy nejsou v souladu s principy stanovenými zákonem o sdružování občanů ( 3 odst. 1 a 2 zákona); jde o nedovolené sdružení ( 4 zákona), nebo jeho cíle jsou v rozporu s dalšími požadavky zákona ( 5 zákona).

2 Proti rozhodnutí o odmítnutí registrace mohou členové přípravného výboru podat do 60 dnů ode dne, kdy rozhodnutí bylo jejich zmocněnci doručeno, opravný prostředek k Nejvyššímu správnímu soudu. Pokud ministerstvo nezjistí důvod k odmítnutí registrace, provede do 10 dnů od zahájení řízení registraci a v této lhůtě zašle zmocněnci přípravného výboru jedno vyhotovení stanov, na němž vyznačí den registrace. O registraci se nevydává rozhodnutí ve správním řízení. Vznik sdružení, jeho název, adresu sídla a jejich změny oznámí ministerstvo do 7 dnů po registraci Českému statistickému úřadu, který vede evidenci sdružení. Nadace, nadační fond Na rozdíl od občanského sdružení není nadace založena na členském, ale na majetkovém principu. Základem právní podstaty nadace je účelově vázaný majetek. V ČR jsou právnickými osobami tohoto typu nadace a nadační fond. Označení nadace a nadační fond musí být součástí jejich názvu. Jiné osoby nesmějí ve svém názvu nebo obchodní firmě toto označení používat. Tato účelová sdružení majetku lze za účelem dosahování obecně prospěšných cílů zřizovat na základě zákona č. 227/1997 Sb., o nadacích a nadačních fondech. Tento zákon považuje za obecně prospěšné cíle, k jejichž dosažení lze zejména nadace a nadační fondy zřizovat, zejména rozvoj duchovních hodnot, ochranu lidských práv či jiných humanitárních hodnot, ochranu přírodního prostředí, kulturních památek a tradic a rozvoj vědy, vzdělání, tělovýchovy a sportu. Majetkovou podstatu nadace tvoří nadační jmění. Jde o peněžní vyjádření souhrnu peněžitých i nepeněžitých vkladů a nadačních darů, jež jsou zapsány v nadačním rejstříku. Celková hodnota nadačního jmění nesmí být nižší než Kč a po dobu trvání nadace se nesmí snížit pod tuto hodnotu. Nadační jmění je nezcizitelné, pokud tak zřizovatel nebo dárce stanovil. Jinak s ním lze disponovat v souladu s cíli nadace a s péčí řádného hospodáře. Peněžní prostředky, které jsou součástí nadačního jmění, je nadace povinna uložit na zvláštní účet u banky nebo pobočky zahraniční banky působící na území České republiky, anebo je použít na investice do zákonem stanovených druhů finančních produktů, zejména cenných papírů, či do nemovitostí. Nadační jmění proto může být tvořeno pouze peněžními prostředky, cennými papíry, nemovitými a movitými věcmi, a jinými majetkovými právy a majetkovými hodnotami, které splňují předpoklad trvalého výnosu a neváznou na nich zástavní práva. Z nadačního jmění rovněž nelze poskytovat půjčky. Majetek nadace tvoří vedle nadačního jmění také ostatní majetek nadace. Ten mohou podobně tvořit jen peněžní prostředky, cenné papíry, nemovité a movité věci, jakož i jiná majetková práva a jiné majetkové hodnoty, na nichž neváznou zástavní práva. Nadace využívá k dosažení účelů, pro něž byla zřízena, výnosy z nadačního jmění a ostatní majetek nadace. Naopak prostředky, jež tvoří nadační jmění, nemůže nadace volně užívat k plnění svých cílů. Naproti tomu nadační fond nevytváří nadační jmění a může používat k dosahování účelu, pro který byl zřízen, všechen svůj majetek. Nadaci a nadační fond lze zřídit písemnou smlouvou, uzavřenou mezi zřizovateli, zakládací listinou, pokud jde o nadaci jediného zřizovatele. Nadace nebo nadační fond zřízené závětí Jde-li o zřízení nadace závětí, musí být nadační listina pořízena ve formě notářského zápisu. Závěť musí obsahovat určení názvu nadace nebo nadačního fondu a další náležitosti podle zákona o nadacích a nadačních fondech. Pokud závěť uvedené náležitosti nemá, je v části

3 obsahující zřízení nadace nebo nadačního fondu neplatná. Jinak musí nadační listina obsahovat kromě dalších náležitostí také vymezení účelu, pro který se nadace nebo nadační fond zřizuje. Dalším důležitým dokumentem, jímž se spravuje nadace nebo nadační fond, jsou jejich statuty. Statut nadace nebo nadačního fondu upravuje postup pro jednání orgánů nadace nebo nadačního fondu, podmínky pro poskytování nadačních příspěvků, popřípadě okruh osob, kterým je lze poskytovat, a způsob, jakým se nadační příspěvky poskytují. Nadační listina, statut nadace nebo nadačního fondu musí také stanovit pravidla pro omezení nákladů souvisejících se správou nadace nebo nadačního fondu nebo určit, jak budou tato pravidla stanovena. Nadace nebo nadační fond vzniká dnem zápisu do nadačního rejstříku. Rejstřík vede rejstříkový soud, určený zvláštním zákonem k vedení obchodního rejstříku. Součástí rejstříku je rovněž statut nadace nebo nadačního fondu a výroční zpráva. Nadace má povinnost vydat výroční zprávu. Účetní uzávěrka nadace musí být ověřena auditorem, pokud v daném kalendářním roce úhrn celkových nákladů nebo výnosů vykazovaných nadačním fondem převýší 3 mil. Kč, nebo pokud je majetek nadačního fondu vyšší než 3 miliony Kč. Nadace nebo nadační fond se zrušují dosažením účelu, pro který byly zřízeny. Rozhodným datem je den uvedený v rozhodnutí správní rady o dosažení účelu nadace nebo nadačního fondu. Kromě toho může být nadace nebo nadační fond zrušena rozhodnutím soudu, rozhodnutím o úpadku, nebo zamítnutím insolvenčního návrhu, jestliže majetek nadace nebo nadačního fondu nepostačuje k úhradě nákladů insolvenčního řízení. Soud rovněž může nadaci zrušit na návrh k tomu oprávněných osob, pokud nadační jmění trvale nepřináší žádný výnos, nadace nemá jiný majetek a nemůže tak plnit účel, pro který byla zřízena, nebo pokud došlo ke snížení nadačního jmění pod Kč a nadace ve stanovené lhůtě nerozhodla o navýšení jmění z ostatního majetku ani o sloučení s jinou nadací. Soud rovněž na návrh oprávněných osob zruší nadační fond, jestliže se trvale majetek nadačního fondu vyčerpal a ten již nemůže plnit účel, pro který byl zřízen. Nadace nebo nadační fond může být rovněž rozhodnutím soudu zrušena, pokud při své činnosti závažným způsobem nebo opakovaně porušuje zákon o nadacích a nadačních fondech, vlastní nadační listinu nebo statut, pokud její orgány nevykonávají více než jeden rok své zákonem uložené povinnosti nebo pokud nadace nebo nadační fond neplní po dobu nejméně dvou let účel, pro který byly zřízeny (zejména pokud nadace po tuto dobu neposkytuje nadační příspěvky), a ve lhůtě soudem stanovené nezjedná nápravu. Nadace nebo nadační fond nesmí vlastním jménem podnikat, kromě zákonem výslovně vymezených činností. Těmi jsou pronájem nemovitostí, pořádání loterií, tombol, veřejných sbírek, kulturních, společenských, sportovních a vzdělávacích akcí. Nadace a nadační fondy se rovněž nesmějí podílet na financování politických stran nebo politických hnutí. Jejich majetek smí být použit pouze v souladu s účelem a podmínkami stanovenými v nadační listině, ve statutu nadace nebo nadačního fondu. V zásadě může nadace nebo nadační fond použít svůj majetek dvojím způsobem: jako nadační příspěvek, nebo k úhradě nákladů souvisejících se správou nadace nebo nadačního fondu. Náklady na správu nadace či nadačního fondu zahrnují zejména náklady na udržení a zhodnocení majetku nadace, náklady na propagaci účelu, pro nějž byla zřízena, náklady související s provozem a odměny za výkon funkcí v orgánech nadace nebo nadačního fondu. Majetek nadace nebo nadačního fondu nesmí být zástavou ani předmětem jiného zajištění závazku. Obecně prospěšná společnost Obecně prospěšnou společnost charakterizují zejména veřejně prospěšné služby, poskytované veřejnosti. Formou obecně prospěšné společnosti tak bývají zakládány zejména neziskové organizace poskytující vzdělávací, sociální nebo humanitární služby. Okruh činnosti obecně

4 prospěšné společnosti vymezuje zákon č. 248/1995 Sb., o obecně prospěšných společnostech. Poskytování obecně prospěšných služeb veřejnosti je zákonnou podmínkou existence obecně prospěšné společnosti. Služby musí být poskytovány za předem stanovených, pro všechny uživatele stejných podmínek. Kromě obecně prospěšných služeb může obecně prospěšná společnost vykonávat i takzvanou doplňkovou činnost, pokud jí bude dosaženo účinnějšího využití majetku a nebude ohrožena kvalita, rozsah a dostupnost obecně prospěšných služeb. Název společnosti musí obsahovat označení "obecně prospěšná společnost" nebo jen zkratku "o. p. s.". Jiné osoby nesmějí ve svém názvu nebo obchodní firmě toto označení používat. Že obecně prospěšná společnost poskytuje obecně prospěšné služby, v žádném případě neznamená, že je nemůže poskytovat za úplatu ani vytvářet při své činnosti zisk. Zisk však nesmí použít ve prospěch zakladatelů, členů jejich orgánů nebo zaměstnanců, ale jedině k poskytování obecně prospěšných služeb, pro které byla založena. Zisk po zdanění, vykázaný ke konci účetního období, převádí obecně prospěšná společnost v celé výši do rezervního fondu. Rezervní fond používá nejprve ke krytí ztráty vykázané v následujících účetních obdobích. Obecně prospěšná společnost se rovněž nesmí účastnit na podnikání jiných osob. Organizační složky mimo území České republiky smí zřizovat, pokud je v příslušném státě upraveno hospodaření obecně prospěšné společnosti obdobně, jako v české právní úpravě. Obecně prospěšné společnosti, které jsou příjemci financí z veřejných rozpočtů nad 1 milion korun ročně, ty, které nezřídily dozorčí radu a ty, které měly čistý obrat vyšší než 10 milionů korun, musí mít roční účetní závěrku ověřenu auditorem. Společnost může být založena jedním nebo více zakladateli. Zakladatelé společně podepisují zakládací smlouvu. Pravost podpisů na smlouvě musí být úředně ověřena. V případě jediného zakladatele se namísto smlouvy pořizuje zakládací listina, a to formou notářského zápisu. Zakládací listina, nebo zakládací smlouva obsahuje: 1. název, sídlo a identifikační číslo zakladatele, jde-li o právnickou osobu nebo jméno, rodné číslo, popřípadě datum narození zahraničního zakladatele, nebylo-li rodné číslo přiděleno, a trvalý pobyt zakladatele, jde-li o fyzickou osobu; 2. název a sídlo obecně prospěšné společnosti; 3. druh obecně prospěšných služeb, které má obecně prospěšná společnost poskytovat; 4. podmínky poskytování jednotlivých druhů obecně prospěšných služeb; 5. dobu, na kterou se společnost zakládá, pokud není založena na dobu neurčitou; 6. jméno, rodné číslo, u cizích státních příslušníků datum narození, nebylo-li rodné číslo přiděleno, a trvalý pobyt členů správní rady, 7. způsob jednání správní rady, 8. jméno, rodné číslo, u cizích státních příslušníků datum narození, nebylo-li rodné číslo přiděleno, a trvalý pobyt členů dozorčí rady, je-li zřízena, 9. hodnotu a označení majetkových vkladů jednotlivých zakladatelů, jsou-li vkládány, u nepeněžitého vkladu určení jeho předmětu a ocenění odborným odhadem, 10. způsob zveřejňování výroční zprávy o činnosti a hospodaření obecně prospěšné společnosti. Obecně prospěšná společnost vzniká dnem zápisu do rejstříku obecně prospěšných společností. Rejstřík vede soud, který je pověřen vedením obchodního rejstříku. Návrh na zápis obecně prospěšné společnosti do rejstříku podává zakladatel nebo osoba k tomu zakladatelem písemně zmocněná. K návrhu na zápis musí být přiložena zakládací listina a doklad o vzniku a

5 trvání zakladatele, je-li právnickou osobou. Návrh na zápis musí být podán do 90 dnů od založení obecně prospěšné společnosti. Obecně prospěšná společnost se zrušuje: 1. uplynutím doby, na kterou byla založena, 2. dosažením účelu, pro který byla založena, 3. dnem uvedeným v rozhodnutí správní rady o zrušení obecně prospěšné společnosti, 4. vnitrostátní fúzí nebo rozdělením, 5. dnem uvedeným v rozhodnutí soudu o zrušení obecně prospěšné společnosti, jinak dnem, kdy toto rozhodnutí nabude právní moci, 6. prohlášením konkursu na její majetek. Soud rozhodne o zrušení obecně prospěšné společnosti a o její likvidaci na návrh, jestliže: 1. se v uplynulém roce nekonalo ani jedno zasedání správní rady obecně prospěšné společnosti, 2. nebyly jmenovány orgány společnosti a dosavadním orgánům skončilo funkční období před více než rokem, 3. společnost neposkytuje obecně prospěšné služby uvedené v zakládací listině po dobu delší než šest měsíců, 4. provozováním doplňkové činnosti došlo v období šesti měsíců opakovaně k ohrožení kvality, rozsahu a dostupnosti obecně prospěšných služeb, k jejichž poskytování byla společnost založena, 5. společnost užívá příjmů ze své činnosti a svěřeného majetku v rozporu s tímto zákonem, 6. společnost porušuje ustanovení zákona o obecně prospěšných společnostech. Soud může také stanovit lhůtu k odstranění příčiny, pro kterou bylo zrušení obecně prospěšné společnosti navrženo. Orgány společnosti jsou správní rada, dozorčí rada a ředitel. Správní rada je jejím statutárním orgánem. Po vzniku obecně prospěšné společnosti vydává statut, kterým se podrobněji upraví vnitřní organizace obecně prospěšné společnosti. Údaje ve statutu musí být v souladu s údaji v zakládací listině. Výkonným orgánem je ředitel. Ten nemůže být členem správní ani dozorčí rady, je ale oprávněn účastnit se jejího jednání s poradním hlasem. Ředitel řídí obecně prospěšnou společnost, pokud nejde o činnost vyhrazenou působnosti správní rady nebo jiného orgánu společnosti. Kontrolním orgánem společnosti je dozorčí rada. Společnost je povinna zřídit dozorčí radu, pokud byl do jejího majetku vložen majetek státu nebo obce, nebo pokud užívá nemovitý majetek státu nebo obce, a obecně prospěšná společnost, která podle zvláštních předpisů účtuje v soustavě podvojného účetnictví. Zřízení dozorčí rady může stanovit i zakládací listina. Dozorčí rada má nejméně tři a maximálně sedm členů. Členové dozorčí rady volí svého předsedu, ten svolává a řídí její jednání. První dozorčí radu jmenuje zakladatel. Obecně prospěšná společnost vypracovává a zveřejňuje výroční zprávu o činnosti a hospodaření, nejpozději do šesti měsíců po skončení kalendářního roku. Období lze také upravit na školní rok u obecně prospěšných společností, jejichž činnost se týká oblasti výchovy a vzdělávání. Výroční zprávy musí být veřejně přístupné. Obchodní společnost založená za jiným účelem než podnikání

6 Obchodní společnosti jsou typicky právnickými osobami zakládanými za účelem podnikání. Jejich zakládání se řídí obchodním zákoníkem. Společnost s ručením omezeným a akciová společnost mohou být založeny i za jiným účelem, než je podnikání. Tyto dvě formy společnosti jsou typicky využívány jako formy vzniku a existence vzdělávacích institucí středního a vysokého školství. Obě formy obchodní společnosti se zřizují zakladatelskou smlouvou, podepsanou všemi zakladateli, jež musí mít formu notářského zápisu. Společnost s ručením omezeným může založit i jediný zakladatel, akciová společnost může být založena jediným zakladatelem právnickou osobou, jinak dvěma nebo více zakladateli. V případě společnosti jediného zakladatele nedochází pochopitelně k založení společnosti zakladatelskou smlouvou. Namísto ní se pořizuje zakladatelská listina, vyhotovená ve formě notářského zápisu. Obě formy obchodních společností vytvářejí povinně základní kapitál. Základní kapitál společnosti s ručením omezeným musí činit alespoň Kč, akciová společnost vytváří základní kapitál ve výši alespoň Kč, pokud jde o společnost s veřejnou nabídkou akcií. Základní kapitál společnosti založené bez veřejné nabídky akcií musí činit alespoň Kč. Základní kapitál je peněžním vyjádřením souhrnu peněžitých i nepeněžitých vkladů všech společníků. Velikost vkladu odpovídá účasti společníka na rozhodování ve společnosti. Ve společnosti s ručením omezeným je vyjádřením této účasti společníka podíl ten představuje účast společníka na společnosti, z toho vyplývající práva a povinnosti. Jednou z nejdůležitějších je ručení společníka za závazky společnosti. Společník ručí za závazky společnosti jen do té doby, dokud nebylo zapsáno splacení všech vkladů do obchodního rejstříku. Všichni společníci ručí společně a nerozdílně za závazky společnosti do výše souhrnu nesplacených částí vkladů. Rozhodující je stav zápisu v obchodním rejstříku. Jinak odpovídá za své závazky sama společnost, a to celým svým majetkem. Práva a povinnosti společníka akciové společnosti (tedy akcionáře) jsou vtělena do akcií. Akcie jsou cenné papíry, s nimiž jsou spojena práva akcionáře účastnit se na řízení a zisku společnosti. Základní kapitál akciové společnosti je tak vždy rozvržen na určitý počet akcií o určité jmenovité hodnotě. Akcionář za závazky akciové společnosti sám neodpovídá. Odpovídá samotná společnost, a to veškerým svým majetkem. Společnost vzniká dnem, ke kterému byla zapsána do obchodního rejstříku. Návrh na zápis musí být podán do 90 dnů od založení společnosti. Společnost zaniká ke dni výmazu z obchodního rejstříku. Zániku společnosti předchází její zrušení, buď s likvidací, nebo bez likvidace pokud její jmění přechází na právního nástupce. Společnost se zrušuje zejména: a. uplynutím doby, na kterou byla založena, b. dosažením účelu, pro který byla založena, c. dnem uvedeným v rozhodnutí společníků nebo orgánu společnosti o zrušení společnosti, jinak dnem, kdy toto rozhodnutí bylo přijato, dochází-li ke zrušení společnosti s likvidací, d. dnem uvedeným v rozhodnutí soudu o zrušení společnosti, jinak dnem, kdy toto rozhodnutí nabude právní moci, e. zrušením konkursu po splnění rozvrhového usnesení nebo zrušením konkursu z důvodu, že majetek dlužníka je zcela nepostačující. Společnosti s ručením omezeným a akciové společnosti jsou často vyloučeny z možnosti získat grantové prostředky a státní dotace, a to i tehdy, jsou-li založeny za jiným účelem než je podnikání. Grantové a dotační výzvy totiž jen výjimečně počítají s možností přidělení

7 prostředků na neziskové aktivity obchodním společnostem. Výjimkou z tohoto pravidla bývají dotace Ministerstva školství soukromým školám. Obchodní společnosti založené za jiným účelem než je podnikání jsou zřizovány typicky za účelem zajištění provozu soukromých vysokých škol podle zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách, nebo soukromých základních, středních a vyšších odborných škol podle zákona č. 561/2004 Sb., (školský zákon). Soukromé vysoké školy potřebují ke své činnosti státní souhlas, který vydává Ministerstvo školství. Jsou povinny samostatně zajistit finanční prostředky pro vzdělávací a vědeckou nebo výzkumnou, vývojovou, uměleckou a další tvůrčí činnost. Nejvyužívanější formou získání těchto prostředků je v případě soukromých vysokých škol vybírání školného. Ministerstvo školství však může soukromé vysoké škole poskytnout dotaci na některé druhy stipendií. Pro určení výše dotace je rozhodný zejména dlouhodobý záměr soukromé vysoké školy, typ a finanční náročnost akreditovaných studijních programů, počet studentů a dosažené výsledky ve vzdělávací a vědecké, výzkumné, vývojové, umělecké nebo další tvůrčí činnosti a její náročnost. Dotace pro soukromé základní a střední školství jsou poskytovány ve větším rozsahu, podle zákona č. 306/1999 Sb., o poskytování dotací soukromým školám, předškolním a školským zařízením. Dotace se poskytuje k financování neinvestičních výdajů souvisejících s výchovou a vzděláváním ve školách, k financování dalších školských služeb a provozu škol. Církevní právnická osoba Jako neziskové organizace mohou v ČR vyvíjet obecně prospěšnou činnost rovněž církevní právnické osoby. Církevní právnická osoba je subjekt právně odlišný od církve či náboženské společnosti. Jak církev, tak náboženská společnost a církevní právnická osoba jsou každá samostatnou právnickou osobou, která může jednat navenek a zakládat svým jednáním právní účinky. Církve a náboženské společnosti jsou však zřizovateli církevních právnických osob. Církevní právnické osoby jsou proto církvím nebo náboženským společnostem hierarchicky podřízeny ve svých vzájemných vnitřních vztazích, a podléhají jimi vydaným interním předpisům, popř. správním předpisům a jiným vnitřním normám. Pouze registrované církve nebo náboženské společnosti mohou zřizovat církevní právnické osoby. Církev nebo náboženská společnost může samozřejmě vyznávat a šířit svou víru bez jakékoliv státní registrace či souhlasu. Registrací však získávají tyto subjekty celou řadu významných veřejných práv, jako je právo zřizovat školy či sobě podřízené církevní právnické osoby. Církevní právnické osoby jsou zapisovány do rejstříku evidovaných právnických osob, který vede Ministerstvo kultury ČR podle zákona č. 3/2002 Sb., o církvích a náboženských společnostech. Samostatnými právnickými osobami podle veřejného práva se stávají touto evidencí. Církve a náboženské společnosti mohou zřizovat dva typy právnických osob: orgány registrovaných církví a náboženských společností, řeholní a jiné církevní instituce, jež jsou založeny za účelem vyznávání náboženské víry. Právo zřizovat tyto právnické osoby vyplývá z ústavně zaručeného práva církví a náboženských společností spravovat své záležitosti nezávisle na státních orgánech. Nejrozšířenějším typem této církevní právnické osoby jsou tak samosprávné jednotky společenství věřících jednotlivých církví nebo náboženských společností, v Čechách například farnosti nebo sbory. To samozřejmě neznamená, že by tyto církevní právnické osoby nesměly vykonávat jinou činnost, než za účelem vyznávání náboženské víry. Zákon o církvích a náboženských společnostech omezuje jejich činnost pouze v tom smyslu, že pro ně podnikání a jiná výdělečná činnost může být pouze činností doplňkovou vedle obecně prospěšné činnosti charitativní, sociální nebo

8 zdravotnické. Jistě to také neznamená, že tyto právnické osoby by mohly vykonávat pouze ty formy veřejně prospěšné činnosti, jež zákon výslovně uvádí. Naopak se celá řada z nich věnuje činnosti kulturní a všeobecně vzdělávací, například v rámci ochrany kulturního dědictví. účelová zařízení registrovaných církví nebo náboženských společností, založené pro poskytování charitativních služeb. Účelová zařízení církví a náboženských společností se od výše zmíněné formy církevní právnické osoby liší zejména užším vymezením předmětu činnosti, jíž může být pouze poskytování služeb. Charity, diakonie a jiná účelová zařízení jsou oprávněně zřizovány pouze za účelem poskytování veřejně prospěšných služeb veřejnosti, tedy za předem stanovených a pro všechny uživatele stejných podmínek. Rovněž pro ně však platí, že mohou podnikat nebo vykonávat jinou výdělečnou činnost, a to jako činnost doplňkovou. Církve nebo náboženské společnosti i církevní právnické osoby samozřejmě mohou, stejně jako jakýkoliv jiný subjekt, založit také kteroukoliv jinou formu právnické osoby podle zvláštních zákonů. Mohou se tak stát za podmínek stanovených zákonem o církvích a náboženských společnostech a zvláštními zákony zakladatelkami či spoluzakladatelkami právnických osob uvedených výše. Fyzická osoba Za účelem realizace veřejně prospěšného cíle či charitativní činnosti sbírají příspěvky a dary také fyzické osoby nebo jejich neformální skupiny. Jedná se však o případy spíše výjimečné, protože fyzické osoby jsou pro veřejné dárcovství málo transparentními partnery. Vyplývá to z minimální veřejné kontroly, jež se v případech veřejně prospěšných aktivit fyzických osob uplatňuje. Většina grantových a dotačních řízení rovněž z těchto důvodů fyzické osoby ani jejich skupiny nepokládá za způsobilé příjemce rozdělovaných finančních prostředků. Fyzické osoby, ani jejich neformální skupiny také například nemohou konat sbírku podle zákona o veřejných sbírkách, jež může být provozována pouze právnickými osobami. Obvykle proto fyzické osoby za účelem shromažďování finančních prostředků na veřejně prospěšné účely zakládají právnické osoby, jejichž hospodaření umožňuje transparentní nakládání s darovanými prostředky. Shromažďování darů fyzickými osobami je tak realizováno typicky za nějakým vysloveně soukromým, byť obecně bohulibým, charitativním účelem, jako je například léčba nemocného dítěte. Kromě toho jsou fundraisingové aktivity fyzických osob realizovány nejčastěji k dosažení místně významného veřejně prospěšného cíle. Mezi sousedy se totiž obvykle dobře ví, kdo je slušný člověk a kdo ne. Fyzické osoby, které mají důvěru v prostředí své komunity, tak mohou poměrně úspěšně shromažďovat finanční prostředky na méně nákladné projekty místního významu, jako je např. zřízení pamětní desky zasloužilému rodáku na jeho rodném domě, nebo záchrana prastaré lípy na náměstí. Fyzické osoby, jež tímto způsobem chtějí dary shromažďovat, by však neměly nikdy zapomenout, že hospodaří se svěřenými finančními prostředky. Jejich přijetím za účelem obstarání nějaké věci veřejného zájmu se dostávají do pozice příkazníka, který musí podle svých schopností a znalostí vynakládat tyto finanční prostředky potřebným a užitečným způsobem, jinými slovy, musí jednat s péčí řádného hospodáře. Není rozhodně vhodné uchovávat svěřené finanční prostředky doma v prádelníku, ale je třeba mít pro jejich uložení zřízen samostatný bankovní účet nebo alespoň podúčet. V každém případě je nezbytné vést o hospodaření s nimi řádné účetnictví, odděleně od vlastního soukromého majetku a závazků. Nedbalost může mít nedozírné následky. Nejenže se ztracená důvěra jen těžko dobývá zpět, ale v případech hrubé nedbalosti může vzniknout také podezření z úmyslného podvodného jednání či zpronevěry.

9 Darování do zahraničí Darování do zahraničí jen zřídka probíhá jako darování právnickým nebo fyzickým osobám se sídlem mimo ČR. Typicky spravují dary určené na pomoc v zahraničí neziskové organizace se sídlem v České republice, nebo veřejné mezinárodní organizace jako UNHCR nebo UNICEF. Ty také zajišťují využití finančních prostředků na projekty v zahraničí. Nejčastěji se tak peníze dostávají na místo svého určení a zde jsou využívány díky spolupráci mezi českými a místními neziskovými organizacemi, jež působí přímo v zemích, do nichž jsou dary určeny. Nevýhodou darování do zahraničí je pro dárce poměrně nesnadná kontrola, jak bylo s darovanými finančními prostředky naloženo. Dary do zahraničí jsou obvykle určeny na humanitární pomoc v rozvojových zemích, často v krizových sociálních podmínkách, s těžkou dostupností cílových lokalit. Většina dárců nikdy nebude mít možnost tato místa navštívit ani spolehlivě zjistit, co se tam ve skutečnosti odehrává. Dárci proto s oblibou podporují projekty s co nejkonkrétnějším zadáním, kde mohou přes velkou vzdálenost dopředu poměrně přesně odhadnout velikost a charakter cílové skupiny a sledovat výsledek projektu. Úspěšné jsou tak zejména veřejné sbírky s cílem postavit v konkrétním místě školu, vodovod, nebo zabezpečit konkrétnímu dítěti zaopatření potřebné pro školní výuku (takzvaná adopce na dálku). V případě adopce na dálku je vazba dárce na konkrétního obdarovaného nejsilnější. Dárcovství s veřejně prospěšným účelem tu snadno splývá se soukromým dárcovstvím. Lidé si vyměňují dopisy, fotografie, často zatouží poslat jen tak pro radost dítěti dárek či se osobně setkat. Účelem výměny dopisů a osobních upomínek mezi dárcem a konkrétním obdarovaným však není navázání soukromého vztahu, ale v první řadě umožnění kontroly dárci, že s jeho finančními prostředky bylo naloženo smluveným způsobem. Pozvat dítě z Afriky do Prahy, či mu poslat k vánocům drobnosti, k nimž nemá ve svém prostředí přístup, může vypadat na první pohled lákavě. K navazování soukromých vztahů s obdarovanými v rámci veřejně prospěšných projektů je však třeba přistupovat opatrně. Často se uvádí, že pro lidi z diametrálně odlišného industriálního, sociálního a kulturního prostředí může být konfrontace s postmoderní společností frustrující a v případě mladých lidí může narušit jejich zdravý vývoj. Kromě toho by každý dárce měl mít na paměti, že darování je vždy úkonem bezúplatným, nezištným, a tedy pro dárce nevýhodným. Dárce musí počítat s tím, že jeho jedinou odměnou je vnitřní uspokojení, a potřebu sociálních vztahů je třeba v první řadě naplnit ve společnosti lidí nezatížených jednostrannou vděčností obdarovaného k dárci. Neznamená to samozřejmě, že by navázání osobního kontaktu v případě projektů adopce na dálku bylo v každém případě nevhodné. Dárci by ale měli jakékoliv soukromé kontakty, včetně úmyslu věnovat drobné dárky, jež jdou nad rámec projektu, projednat předem s nevládní organizací, která projekt zajišťuje, a řídit se jejím doporučením. Pokud jsou naopak předem upozorněni, že takový postup může vést k problémům, měli by se těchto kroků v každém případě vyvarovat. Obecné charitativní sbírky do zahraničí jsou kromě toho účinným prostředkem pomoci v případě humanitárních katastrof, protože umožňují v krátké době shromáždit poměrně velké objemy finančních prostředků, jež mohou být použity rychle k nákupu toho, co právě v dané situaci oběti katastrofy nejvíce potřebují. Při přírodních katastrofách a v náhlých krizových situacích nemají dary do zahraničí pouze podobu darování finančních prostředků. Mohou zahrnovat také vyslání specializovaných záchranných týmů, techniky a zdravotnických zařízení do místa katastrofy. Při darování do zahraničí může v určitých případech dojít ke zdanění dárce podle zákona č. 357/1992 Sb., o dani dědické, dani darovací a dani z převodu nemovitostí. Obecně platí, že poplatníkem daně darovací je vždy nabyvatel. Při darování fyzickou osobou, která má trvalý

10 pobyt v tuzemsku, nebo právnickou osobou, která má sídlo v tuzemsku, fyzické nebo právnické osobě, která nemá sídlo v tuzemsku, je vždy dárce poplatníkem, nebo alespoň ručitelem daně darovací. Dar darovaný přímo zahraničnímu subjektu také není nikdy podle českého práva odečitatelný od základu daně; totéž platí o daru do sbírky pořádaného zahraničním subjektem v zahraničí.