IVOT SVATÉHO VÁCLAVA

Rozměr: px

Začít zobrazení ze stránky:

Download "IVOT SVATÉHO VÁCLAVA"

Miroslava Kučerová
před 8 lety
Počet zobrazení:

1 ŽIVOT SVATÉHO VÁCLAVA

2 Mìsíce záøí 28. den. Zabití svatého Václava, knížete èeského. Pane, požehnej, Otèe. Hle, nyní naplnila. se prorocké slovo, jež øekl Pán náš Ježíš Kristus: Bude zajisté v poslední dny a ty, jak se domníváme, nastaly povstane bratr proti bratru svému a syn proti otci svému, a nepøáteli budou domácí jeho. Nebo lidé nebudou míti k sobì smilování, ale Bùh jim odplatí podle skutkù jejich. 1. Žil v Èechách kníže veliký slávou; jménem Vratislav, a žena jeho Drahomiø. I narodil se jim prvorozený syn, a když jej køtili, nazvali ho jménem Václav. Když pacholík povyrostl, bylo mu tøeba ujmout vlasy. I pozval kníže Vratislav jednoho biskupa s veškerým duchovenstvem a ten, když odzpívali mši v kostele svaté Marie, vzal pacholíka a postavil jej na stupeò pøed oltáøem, požehnal ho a øekl toto: Pane Ježíši Kriste, požehnej, toto pachole požehnáním, kterým jsi požehnal všechny své spravedlivé. I postøihla jej jiná knížata. Proto myslíme, že požehnáním toho biskupa a jeho zbožnými modlitbami poèal pacholík rùsti, chránìn jsa milostí boží. I dala jéj bába jeho Ludmila vyuèiti knihám slovanským podle návodu knìze, a osvojil si smysl jejich dobøe. Vratislav pak jej odeslal do Budèe. I poèal se pacholík uèiti knihám latinským a nauèil se jim dobøe. 2. V té dobì zemøel kníže Vratislav. I ustanovili Václava knížetem na stolci dìdièném a od té doby Boleslav poèal mu býti poddán. Byli však oba malí, matka pak jejich Drahomiø

3 upevnila zemi a spravovala svùj lid, až vychovala své syny a až Václav poèal spravovati svùj lid. Mìl pak ètyøi sestry; i provdali je do rùzných knížetství a vybavili je. I seslal Bùh takovou milost na knížete Václava, že poèal rozumìti knihám latinským jako dobrý biskup nebo knìz; a vzalli øecké knihy nebo slovanské, pøeèítal je zøetelnì bez chyby. Avšak nejen knihám rozumìl, nýbrž plnil víru, všem chudým dobøe èinil, bídné krmil a odíval podle uèení evangelia, nemocné sluhy živil, vdovám nedával ubližovat, všechny lidi, chudé i bohaté, miloval, kostely všechny okrášlil zlatem. Vìøil v Boha celým srdcem, všechno dobré konal v životì svém. 3. Zpychli pak mužové èeští a povstali proti sobì, nebo kníže jejich byl mlád. Bylo mu totiž osmnáct let, když zemøel jeho otec. A když dorostl a rozumu nabyl i bratr jeho, tehdy ïábel vešel do srdce zlých jeho rádcù, jako kdysi do zrádce Jidáše. Nebo jest psáno: Každý kdo povstává proti pánu svému, podobá se Jidáši. Ti tedy namluvili Václavovi pravice: Boleslav chce tì zabíti, dohodnuv se s matkou a se svými muži. Psi zlí, kteøí navedli Václava, aby vyhnal svou matku bez viny. Václav však, pochopiv, co je to bázeò boží, pamatoval na slova apoštola økoucího: Cti otce svého i matku svou a Milovati budeš bližního svého jako sebe samého a chtìje vyplniti všechnu spravedlnost boží, pøivedl nazpìt svou matku, velmi plakal a kál se, øka: Pane Bože, nepokládej mi toho za høích. Vzpomenul si též na slova proroka Davida: Høíchù mladosti mé a nevìdomosti mé nevzpomínej, Pane. Proto ctil svou matku, ona pak se radovala z víry svého syna a z milosti, kterou prokazoval chudým, jestliže nemocného nalezl, krmil, byl-li nìkde sirotek, nedával mu ubližovati; jestliže pocestným, dobøe èinil jak bylo øeèeno: Pocestným jsem byl, a pøijali jste mne; jestliže služebníky boží a domácí,

4 a jestliže všechny zajatce, jestliže nìkde strádající zimou nalezl, tu všechny odíval a krmil. Byl-li nìkterý knìz prodán a pøišel k nìmu, on hledìl jej vykoupit vším. Kostely pak zøídil po všech hradech velmi úspìšnì, shromáždiv. služebníky boží ze všech národù. Ustaviènì se konala služba Bohu po všechny dny jako u velikých národù pøièinìním dobrého a spravedlivého panovníka Václava. I vnukl mu Bùh do srdce, aby vystavìl chrám svatého Víta, mysle to dobøe. 4. Než Boleslav ïábel zasel zlobu do, srdce, i navedli jej na bratra jeho, aby nebyla spasena duše jeho na vìky. Pøišel pak den svatého Emrama, a svatý Václav jsa jemu zaslíben, veselil se v Bohu. Ti zlí ïáblové však tehdy pozvali Boleslava a konali ïábelskou poradu o Václavovi jako Židé o Kristu v prvních dobách. Ve všech hradech bývaly slavnosti posvìcení chrámù. Václav pak jezdíval po hradech. Jel na hrad Boleslavùv. V nedìli byla mše Kozmy a Damiana, a když vyslechl mši, chtìl Václav jeti domù do Prahy. Boleslav mu nedal, prosil plaètivou myslí, prosil a pravil: Kterak chceš odjeti? Mám zdravý nápoj. On tedy neodøekl bratru, nejel domù. A vsednuv na kùò, poèal hráti a veseliti se se svou družinou na.dvoøe Boleslavovì. Proto se domníváme, že mu povìdìli na dvoøe a øekli: Chce tì zabít Boleslav. I neuvìøil tomu, Bohu to poruèil. V touž noc sešli se spiklenci ve dvorci Hnìvysovì, a pozvali k sobì Boleslava a konali tu zlou ïábelskou poradu. Jako se Židé shromáždili k Pilátovi s úmyslem proti Kristu, tak i tito zlí psi, podobajíce se jím, radili se, jak zabít svého pána. I øekli: Pùjde na jitøní hodinky, tehdy si naò poèíháme. 5. Když nastalo ráno, zvonili na jitøní. Václav uslyšev zvon pravil: Sláva tobì, Pane, že ses mi dal dožíti tohoto jitra.

5 A vstav šel na jitøní. Boleslav jej dostihl v bránì. Václav se ohlédl a pravil: Veèer byls nám dobrým pánem. K Boleslavovu uchu se však pøiklonil ïábel a rozvrátil jeho srdce, že tasil meè a odvìtil: Tak ti chci být lepším. A udeøil jej meèem po hlavì. Václav se obrátil a øekl: Co tì to napadlo? A uchopiv ho srazil a padl nad ním a øekl: To ti Bùh, bratøe. Tuža pøispìchal a udeøil jej do ruky. Václav pustil bratra a bìžel ke chrámu. Tu dva ïáblové, Èsta a Tira, ubili jej ve vratech chrámových. Hnìvysa pak pøibìhl a probodl mu žebra meèem. I vypustil ducha svého, øka: V ruce tvé, Pane, odevzdávám ducha svého. V tom hradì zabili s ním jediného Mstinu, jiné muže napadli v Praze, jedny pobili a druzí se rozbìhli po zemích, dìti jejich pobili kvùli nìmu. A služebníky boží oloupili, vyhnali je z mìsta a ženy jejich provdali za jiné muže. A všecku ïábelskou žádost vykonali: zabili knížete svého. Tira pak øekl: Pojïme na paní, a najednou pøemùžeš bratra svého i matku svou. Boleslav øekl: Není, kam by se nám podìla, jen a dokonáme jiné vìci. Od Václava, kterého rozsekali, odešli, aniž ho pohøbili. 6. Knìz Krastej jej vzal a položil pøed chrámem a pøikryl tenkou plachetkou. Když matka uslyšela o zavraždìní svého syna, pøibìhla a hledala ho, a spatøivši jej padla na jeho srdce a plaèíc sbírala tìlesné údy svého syna. A když je sebrala, neodvážila se je odnésti k sobì domù, nýbrž v pøíbytku knìze jej omyli a oblékli a položili jej doprostøed chrámu. Matka jeho bojíc se smrti, utekla do Chorvatska, nebol je to strašné - aby ji z cizích rukou neutrpìla. Lidé vyslaní Boleslavem jí nezastihli. I zavolal knìze Pavla, aby vykonal modlitbu nad ním. Pochovali ctné tìlo jeho, Václava dobrého a spravedlivého pa-

6 novníka, ctitele Boha a milovníka Kristova, nebo mu sloužil s nábožností a bázní. Krev jeho nechtìla po tøi dni vsáknout do zemì. Tøetí den veèer, jak všichni vidìli, objevila se v chrámu nad ním. Tu divili se všichni, a máme nadìji v Boha, že pro pøímluvy a zbožnost dobrého Václava objeví se i ještì vìtší zázrak. Nebo utrpení jeho se vskutku vyrovnalo utrpení Kristovu a svatých muèedníkù. Vždy se loo radili o nìm jako Židé o Kristu, rozsekali ho a dítky kvùli nìmu pobili. V pravdì všechno množství lidí se velmi kálo a plakalo pro nìho. Byl pak zabit kníže Václav roku 6337, druhé indikce, sluneèního kruhu tøetího, 28. den mìsíce záøí. A Bùh a udìlí pokoj jeho duši na místì vìèného pokoje, se všemi vyvolenými, pro nìj bez viny zabitými, kde všichni spravedliví odpoèívají ve svìtle života tvého, Pane. 7. Bùh však nenechal svých vyvolených na pospas potupì nevìøících, ale navštívil milostí svou a pohnul i zatvrzelé srdce ku pokání a poznání svých høíchù. Boleslav, rozpomenuv se pøed Pánem Bohem, jak veliký høích spáchal, a pomodliv se k Bohu a všem svatým, poslal služebníky své a pøenesl tìlo bratra svého Václava z hradu Boleslavova do slavného hradu Prahy, øka: Zhøešil jsem, a høích svùj a nepravostí své poznávám. I uložili jej v chrámì svatého Víta po pravé stranì oltáøe dvanácti apoštolù, kdež sám byl øekl: Vystavím chrám tento. Byl pak pøenesen kníže Václav v 3. den mìsíce bøezna. Bùh dejž pokoj jeho duši v lùnì Abrahamovì, Izákovì a Jakubovì, kde všichni spravedliví odpoèívají, oèekávajíce vzkøíšení Pána našeho Ježíše Krista, jemuž sláva na vìky, amen.

Podobné dokumenty

Svátek svatého Václava. Materiál slouží k přiblížení a pochopení křesťanského svátku svatého Václava. Svátek svatého Václava, svátky, křesťanství

Svátek svatého Václava. Materiál slouží k přiblížení a pochopení křesťanského svátku svatého Václava. Svátek svatého Václava, svátky, křesťanství Šablona č. IV, sada č. 1 Vzdělávací oblast Vzdělávací obor Tematický okruh Téma Člověk a jeho svět Člověk a jeho svět Křesťanské svátky Svátek svatého Václava Ročník 3. Anotace Materiál slouží k přiblížení