MASARYKOVA UNIVERZITA

Transkript

1 MASARYKOVA UNIVERZITA FILOZOFICKÁ FAKULTA Ústav slavistiky Ruský jazyk a literatura Veronika Novotná Česká reflexe ruských bardů Magisterská diplomová práce Vedoucí práce: PhDr. Petr Kalina, Ph.D. 2014

2 Prohlášení Prohlašuji, že jsem diplomovou práci vypracovala samostatně s využitím uvedených pramenů a literatury.... 2

3 Poděkování Na tomto místě bych ráda poděkovala PhDr. Petru Kalinovi, Ph.D. za ochotu, vstřícný přístup a odborné vedení. 3

4 OBSAH ÚVOD HISTORICKÁ A POLITICKÁ SITUACE V SSSR SITUACE V LITERATUŘE V SSSR AUTORSKÁ PÍSEŇ PŘEDCHŮDCI RUSKÉ AUTORSKÉ PÍSNĚ Michail Leonidovič Ančarov ( ) Jurij Josifovič Vizbor ( ) HLAVNÍ PŘEDSTAVITELÉ RUSKÉ AUTORSKÉ PÍSNĚ Vladimir Semjonovič Vysockij ( ) Bulat Šalvovič Okudžava ( ) ČEŠTÍ ZNALCI RUSKÉ AUTORSKÉ PÍSNĚ Jiří Vondrák (1954) Jaromír Nohavica (1953) Milan Dvořák (1949) František Novotný (1943) Jiří Černý (1936) PUBLIKACE ZAHRNUJÍCÍ RUSKOU AUTORSKOU PÍSEŇ Víc než jen hlas Pravda a lež: (písňové texty) Atlanti drží nebe Básníci Evropy Bulat Okudžava: poslední koncert Vladimir Vysockij Asteroid 2374: život a smrt Vladimíra Vysockého Zaklínač hadů Концерт Nepiju sám Vladimír aneb Zastavený let Kapela naděje KOMPARACE RUSKÝCH AUTORSKÝCH PÍSNÍ Bulat Okudžava Písnička o modrém balónku Vladimir Vysockij Ranní rozcvička ZÁVĚR RESUMÉ SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY SEZNAM PŘÍLOH

5 ÚVOD Magisterská diplomová práce s názvem Česká reflexe ruských bardů se zabývá otázkou, kdo a jak z českých odborníků přiblížil ruskou autorskou tvorbu českým posluchačům a čtenářům před a po roce Nejvíce pozornosti si vyslouží dva nejvýznamnější ruští písničkáři, zpívající básníci, minstrelové, šansoniéři Bulat Okudžava a Vladimir Vysockij. Českým zpěvákům, žurnalistům, překladatelům a hudebním kritikům se podařilo českému národu představit a připomenout ruskou autorskou tvorbu, čímž zároveň sblížili ruskou a českou kulturu. Díla ruských bardů náleží ke klenotům ruské kultury a samotný pojem bard zaujal v prostoru hudby významné místo. Studuji Ruský jazyk a literaturu, živě se zajímám o ruskou kulturní scénu, ruské tradice a zvyklosti, mimo to je mou láskou hudba, proto jsem si zvolila právě toto téma. Fenomén bardů v sobě snoubí obojí. Představitelé ruské autorské písně byli socialistickým režimem systematicky zakazováni, nemohli publikovat, nahrávat své desky a koncertovat. Říká se, že jejich tvorba byla tzv. полулегальная. Zda tomu tak bylo či nikoliv, je hlavním výstupem této práce. Hledáme české publikace o věhlasných bardech, najdeme-li je, podrobíme knihu rozboru a reflexi, okrajově i komparaci překladů básní z originálu do češtiny a českými překlady mezi sebou. Zároveň si všimneme, kteří čeští znalci jsou klíčovými příznivci bardů, jež se postarali o oblibu v českých uších a srdcích. Diplomová práce se skládá z osmi kapitol. První z nich se věnuje politické a historické situaci v Sovětském svazu, která byla v době vzniku ruské autorské písně bohatá na významné události. V roce 1953 zemřel jeden z největších tyranů, diktátor Josif Vissarionovič Stalin, v roce 1956 byl uskutečněn XX sjezd KSSS, kde byl představen Chruščovův referát O kultu osobnosti a jeho důsledcích, kde sám Nikita Chruščov zkritizoval Stalinovu politiku. Druhá kapitola se zabývá situací na poli literárním. V 50. letech 20. století započal odklon od socialistického realismu oslavující stalinismus, do popředí se dostávaly novely, povídky a především lyrika. V následujícím desetiletí se objevila estrádní lyrika nevalné kvality, intimní poezie s důrazem na emocionální složku a samozřejmě kytarová lyrika neboli předmět našeho zájmu autorská píseň. Další část práce nám představí autorskou píseň ve všech podrobnostech jejího vzniku, života a zániku. Součástí se staly i zajímavé debaty o tom, zda je autorská píseň poetického charakteru, jíž se zúčastnili vážené ruské osobnosti. 5

6 Co je to magnetozdat neboli magnetofonová kultura z této kapitoly rovněž vyčteme, stejně jako kde jinde kromě Sovětského svazu autorská tvorba existovala. Čtvrtá část se zabývá předchůdci ruské autorské tvorby, Jurijem Vizborem a Michailem Ančarovem. Pátá kapitola je věnována hlavním mistrům ruské autorské písně, Bulatu Okudžavovi a Vladimiru Vysockému. Šestá část nám představí české odborníky ruské autorské tvorby, konkrétně Jiřího Vondráka, Jaromíra Nohavicu, Milana Dvořáka, Františka Novotného a Jiřího Černého. Předposlední kapitola se zaobírá samotnými publikacemi s ruskými autorskými písněmi, jež vyšly na území tehdejšího Československa a později České republiky. Ty postupně zhodnotíme a zreflektujeme. Najdeme mezi nimi například Víc než jen hlas, Pravda a lež: (písňové texty), Atlanti drží nebe, Básníci Evropy, Bulat Okudžava: poslední koncert, Kapela naděje a další. Osmá část uzavírá práci rozborem dvou vybraných autorských básní Песенька о голубом шарике (Píseň o modrém balónku) Bulata Okudžavy a Утренняя гимнастика (Ranní rozcvička) Vladimira Vysockého. Zvolili jsme přeložené texty od Jiřího Vondráka, Františka Novotného, Jaromíra Nohavici a Milana Dvořáka. Hlavními zdroji, potřebnými pro vytvoření práce, jsou české, ruské publikace a internetové adresy, jejichž přesné názvy jsou uvedeny na konci práce. Seznam zdrojů zpestřuje audio-kazeta s nahrávkami vybraných interpretů, DVD s dokumentárním cyklem Básníci Evropy a záznam z brněnského koncertu Bulata Okudžavy. Práci uzavírají přílohy obsahující rozbory vybraných básní spolu s jejich překlady, které se nacházejí v reflektovaných knihách. 6

7 1. HISTORICKÁ A POLITICKÁ SITUACE V SSSR Dříve než se budeme v rámci této práce zabývat vymezením pojmu autorská píseň, je nutno říci pár slov o kulturní a politické situaci v Sovětském svazu v době vzniku ruské autorské tvorby. Ruská autorská píseň vznikla na konci 50. let 20. století. Nejlepší zhudebněné texty se objevují později, v 60. letech 20. století. Na sklonku roku 1952 se konal XIX sjezd KSSS, byl to poslední sjezd za Stalinova života. Na celém území Sovětského svazu existovaly tzv. nápravné pracovní tábory, počet vězňů v těchto táborech byl značný, až dvanáct milionů lidí bylo nuceno pracovat v Gulagu. Téma vězňů a pracovních táborů se odráží i v některých autorských písních. V SSSR pokračovaly čistky ve všech oblastech, v armádě, v politice, mezi běžnými obyvateli země. Všichni, kteří stáli krutému sovětskému diktátorovi v cestě, byli nelítostně odstraněni. Zničující čistka ve straně smetla řadu z vysoce postavených, mezi nimi Molotov, Berija, Mikojan, Vorošilov a další března 1953 Josif Vissarionovič Stalin byl raněn mrtvicí a částečně ochrnul, čtyři dny na to vůdce rudého zla a jeden z největších tyranů všech dob zemřel. Diktátorův odchod otřásl celou zemí. Pro mnohé obyvatele odešel bůh, představitel kultu osobnosti. 2 Mnozí se ptali:,co s námi bude? Jak bude bez něho?ʻ Někteří s obavami dodávali:,vše se zhroutí! Existovali i takoví, kteří nahlíželi na skon pána celé země střízlivěji.ʻ Je zaznamenán výrok kolchozníka A. Aleksina:,Tajně tomu všichni byli rádi.ʻ Březen 1953 byl koncem jedné epochy. Sovětský totalitarismus opustil svůj zenit. 3 Okamžitě po Stalinově smrti přistoupila staronová sovětská vládnoucí garnitura ke změnám. Stalinova diktatura byla nahrazena tzv. kolektivním vedením. Velkou změnu znamenala dohoda z poloviny března, že žádný z nejvyšších funkcionářů nebude kumulovat několik nejvyšších funkcí. 4 Totalitní duch zůstal, ale společnost si začala nacházet nové únikové cesty. Byly zahájeny změny především proto, že Stalinovo brutální vládnutí přestalo být účinné, ustanovil se návrat k leninským principům, proběhla obnova tzv. socialistické zákonnosti, byla vyhlášena amnestie, 1 ŠVANKMAJER, Milan. Dějiny Ruska. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2008, str Tamtéž, str Tamtéž, str PEČENKA, Marek; LITERA, Bohuslav. Dějiny Ruska v datech. Praha: Dokořán, 2011, str

8 i když jen částečná. Po odstranění Lavrentije Beriji 5 se do popředí dostává Georgij Malenkov 6 a Nikita Chruščov, první tajemník ÚV KSSS opírající se o stranickou byrokracii. Malenkov byl donucen v roce 1955 rezignovat a moci se ujímá sám Nikita Chruščov. 7 Osobnost spíše podceňovaná, vybavená však silnou vůlí a pevným odhodláním. Chruščovova kariéra v politice začala později, až po třicítce. V 30. letech 20. století, v období vrcholících čistek byl Stalinem poslán na Ukrajinu. Od roku 1950 zastával funkci tajemníka ústředního výboru v oblasti zemědělství. Nikita Chruščov dokázal mistrovsky skrývat své názory a úmysly, byl tedy spíše nečitelný a mnohými činiteli nedoceněn nebo nepochopen. Důležitá byla skutečnost, že do povědomí lidí začal pronikat nový společenský jev kritika vůči dosavadnímu režimu. Mimoto probíhaly rehabilitace politických vězňů, do konce roku 1955 bylo propuštěno z vězení deset milionů lidí, jednalo se sice o malé procento z celkového množství, avšak s důležitým významem pro společnost. 8 Došlo ke zhoršení mezinárodního postavení SSSR. Chruščovovy reformy se ukázaly být nefunkčními, situace byla kritičtější a průmyslová výroba stále více klesala. Důraz se kladl převážně na těžký průmysl. Hlavním problémem bylo ústřední plánování, které sužovalo veškerou ekonomiku a celý Sovětský svaz. Na druhou stranu za jeho vlády došlo ke zvýšení životní úrovně obyvatelstva a kvality jejich života. 9 Významné místo v Chruščovově politice zaujímá XX sjezd KSSS, který se konal v únoru roku Na tomto sjezdu se oficiálně potvrdilo mírové soužití. Šokující byl Chruščovův referát O kultu osobnosti a jeho důsledcích, v kterém nastínil, ne však zcela upřímně a otevřeně, obraz Stalinovy vlády a její důsledky. 10 Ačkoliv šlo o tajný referát, jeho obsah se stal brzy známým po celém Sovětském bloku, i na Západě. Chruščov zkritizoval takřka každý Stalinův krok, podrobně popsal zatýkání 5 Lavrentij Pavlovič Berija ( ) byl předsedou stranického výboru, členem bolševiků, představitelem tajného operačního oddělení, náměstkem šéfa Ázerbájdžánské Čeky, místopředsedou Rady lidových komisařů a jeden z vykonavatelů čistek v 30. letech 20. století. Po Stalinově smrti se snažil získat absolutní moc v SSSR, vedl však neustálé spory s Nikitou Chruščovem, až byl nakonec odsouzen a popraven. (Valka.cz [online]. [cit ]. Maršál Sovětského svazu Lavrentij Pavlovič Berija. Dostupné z WWW: < 6 Georgij Maximilianovič Malenkov ( ) byl sovětský komunistický politik, dlouholetý osobní tajemník samotného Stalina. Po Stalinově smrti byl předsedou rady ministrů SSSR a hlavním představitelem komunistické strany. Snažil se odstranit Nikitu Chruščova, přesto neúspěšně. (Spartakus Educational [online]. [cit ]. Georgy Malenkov. Dostupné z WWW: < 7 PEČENKA, Marek; LITERA, Bohuslav. Dějiny Ruska v datech. Praha: Dokořán, 2011, str ŠVANKMAJER, Milan. Dějiny Ruska. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2008, str PEČENKA, Marek; LITERA, Bohuslav. Dějiny Ruska v datech. Praha: Dokořán, 2011, str Tamtéž, str

9 a vraždy v době čistek, tvrdil, že Stalin může za všechny nezdary a katastrofy, které nastaly po plánu Barbarossa během druhé světové války. Veškeré prohry byly způsobeny tím, že Stalin sprovodil ze světa mnoho vojenských činitelů kvůli své podezřívavosti a stupňující paranoie. Chruščovovův projev a osvobození vězňů bylo po dlouhé době gestem slušnosti a lidského ohledu. 11 Za jeho vlády probíhala tzv. doba tání, charakteristická celkovým uvolňováním kulturní tvorby. Vycházela díla, která byla dříve zakázána, například Osipa Mandelštama, Sergeje Jesenina, ale zdaleka ne všechna, cenzura a omezení svobody slova přetrvávaly. V roce 1958 došlo ke štvanici na spisovatele Borise Pasternaka. Jeho román Doktor Živago (Доктор Живаго) nesměl být publikován, on sám byl vyloučen ze Svazu spisovatelů a přinucen odmítnout Nobelovu cenu za literaturu MOYNAHAN, Brian; JACKSON, Sarah; MERULLO, Annabel. Rusko 20. století: dějiny slovem i obrazem. Praha: Svoboda, 1995, str ŠVANKMAJER, Milan. Dějiny Ruska. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2008, str

10 2. SITUACE V LITERATUŘE V SSSR V 50. a 60. letech 20. století sovětská literatura rozvíjela vlastenecké a hrdinské tradice, překonávala projevy bezkonfliktnosti, obohatila se po obsahové stránce, ještě obšírněji, všestranněji a reálněji zobrazovala sovětskou skutečnost a povznesla svůj výchovný význam. 13 V letech se hovoří o období tzv. socialistického realismu, v jehož rámci se rozvíjelo pouze umění realistické a revolučně romantické. Tento směr nepřipouštěl jakýkoliv moderní přístup. Odmítal formální experiment, apolitičnost, tragičnost a každou kritičnost vůči socialistickému programu komunistické strany a jeho realizaci, tj. především satiru. V této době ovšem někteří usilovali o překonání přísných principů tím, že se pokoušeli o experimenty různého druhu, kterými vnášely do literatury humanistický patos. 14 Ve 2. polovině 50. let 20. století v ruské literatuře započal postupný odklon od socialistického realismu. Začínala pomalu mizet díla, která oslavovala nadlidské a gigantické hrdiny stalinismu, ubývalo obsáhlých stalinských románů. Změny se projevovaly nejen v tématech, ale také v žánrech. Do popředí se dostávaly opět povídky, novely a lyrika, s kterými nabyly na důležitosti emoce, prožitky a city. Vznikaly nové literární časopisy a kluby, na veřejnosti se dokonce uskutečňovaly recitace básní. Zájem o literaturu byl vysoký, člověk byl díky ní najednou chápán jako neopakovatelná individualita, nikoli jen jako anonymní součást davu. 15 Základním rysem literatury v tomto období, tj. mezi Stalinovou smrtí, XX sjezdem KSSS, druhým sjezdem Sovětských spisovatelů, projevem Nikity Chruščova a postupnou destalinizací na konci 60. let 20. století završenou okupací Československa, byla zvýšená kritičnost a individualizace jazyka. 16 V polovině 60. let 20. století byla doba tání potlačena, nadějné procesy byly zastaveny a nastalo období společenské stagnace, nových represálií, které už nedosahovaly monstróznosti a brutality Stalinovy éry, to však vedlo 13 SATO, Vsevolod. Přehled ruské literatury od nejstarších dob po dnešek. Praha: Lidové nakladatelství, 1976, str ZAHRÁDKA, Miroslav. Ruská literatura XX. století: (literární proudy a osobnosti). Olomouc: Periplum, 2003, str MALENOVÁ, Eva. Bulat Okudžava v kontextu ruské autorské písně. Brno, Diplomová práce. Masarykova univerzita, Filozofická fakulta, Ústav slavistiky, str POSPÍŠIL, Ivo. Slovník ruských, ukrajinských a běloruských spisovatelů. Praha: Libri, 2001, str

11 k dobrovolnému nebo nucenému odchodu mnoha spisovatelů do zahraničí, tedy odlivu sovětských umělců a rozdělení literatury na oficiální a emigrantskou (samizdatovou). 17 Od 60. let až do 90. let 20. století existovalo období postupného překonávání a rozmělňování šablon socialistického realismu a tematického tabuizování. Rozšířily se tematické, žánrové a stylové rámce literatury. Započal nárůst sil kriticko-realistického směru, zesílil samizdat a magnetofonová revoluce. 18 V 60. letech 20. století existovala tzv. estrádní lyrika 19. Jedná se o patetickou poezii, hledící do budoucnosti s optimismem. Mezi estrádní umělce se řadí Jevgenij Jevtušenko, Robert Rožděstvenskij a Andrej Vozněsenskij. 20 Literatura vychází v podobě estrádní poezie do ulic s křiklavě kritickými a exhibicionistickými verši mnohdy nevalné umělecké hodnoty, divadlo znovu oživuje romantická schémata návratem k revolučnímu romantismu 20. let nebo dokonce k individualistické vzpouře a citovosti 19. století, próza směřuje k zpovědi a prezentaci individuálního, často nekonformního stanoviska. 21 Vedle estrádní lyriky se objevovala i intimní poezie, oproštěná od patosu. K autorům tohoto žánru patří Bella Achmadulina a Boris Sluckij. S tímto obdobím je spojena i tzv. kytarová lyrika zdůrazňující emoce a prožitek. Kytarová lyrika neboli autorská píseň, která je předmětem našeho zájmu, představuje tvorbu nesoucí sdělení, vyznačující se kritikou, nepostrádající originalitu, sycena vnímavostí ZAHRÁDKA, Miroslav. Ruská literatura XX. století: (literární proudy a osobnosti). Olomouc: Periplum, 2003, str Tamtéž, str estrádní lyrika křiklavě kritické a exhibicionistické verše mnohdy nevalné umělecké hodnoty (MALENOVÁ, Eva. Bulat Okudžava v kontextu ruské autorské písně. Brno, Diplomová práce. Masarykova univerzita, Filozofická fakulta, Ústav slavistiky, str. 9.) 20 MALENOVÁ, Eva. Bulat Okudžava v kontextu ruské autorské písně. Brno, Diplomová práce. Masarykova univerzita, Filozofická fakulta, Ústav slavistiky, str POSPÍŠIL, Ivo: [Ruská literatura]. In: POSPÍŠIL, Ivo a kol. (eds.): Slovník ruských, ukrajinských a běloruských spisovatelů. Praha: Libri, 2001, str MALENOVÁ, Eva. Bulat Okudžava v kontextu ruské autorské písně. Brno, Diplomová práce. Masarykova univerzita, Filozofická fakulta, Ústav slavistiky, str

12 témata. 24 Autorská neboli bardovská píseň spadá do žánru městské současné kultury. 3. AUTORSKÁ PÍSEŇ Fenomén autorské písně vznikl na konci 50. let 20. století, za vrchol tohoto žánru jsou však považovány 60. léta 20. století. Zpívající básníci doprovázející se na hudební nástroj, lze nazvat rovněž bardy, menestreli nebo šansoniéry 23. Tito zpěváci jsou součástí skupiny umělců, kteří interpretují vlastní neoficiální písně na různá K prvním průkopníkům tohoto směru patří Bulat Okudžava, Jurij Vizbor, Alexandr Galič nebo Novella Matvejeva. 25 Bardovská píseň je hudební žánr, který vznikl v polovině 20. století v mnoha zemích. K charakteristickému rysu patří spojení autora hudby, textu a interpreta v jednu osobu. Kytarový doprovod je dalším hlavním a důležitým znakem tohoto směru. 26 Autorská píseň je spojována s těmito pojmy slova (verše), melodie, harmonie, provedení, osobnost autora, upřímnost a publikum. 27 Vznik hnutí ruských sovětských písničkářů spadá do začátku 50. let 20. století a došlo k němu převážně na půdě leningradských a moskevských vysokých škol. Studující mládež měla potřebu své názory a myšlenky prezentovat pomocí písní, které následně zpívaly na studentských večírcích, brigádách, výpravách, cestách, u táboráků. Tehdejší profesionální písňová tvorba takové typy písní dosud nenabízela. 28 Je však nutno mít stále na paměti, že forma autorské hudby byla mostem překlenujícím propast mezi přízní publika a zákazem cenzury, maska barda pomáhala básníkovi přežít. 29 Bulat Okudžava velmi často zdůrazňuje, že autorská píseň se nezrodila z protestu proti hudbě populární, ale z protestu proti její kýčovitosti a triviálnosti menestrel, minstrel středověký franc. a angl. vzdělaný zpěvák a hudebník ve službách trubadúra, kterého doprovázel na hud. nástroj (PETRÁČKOVÁ, Věra; KRAUS, Jiří. Akademický slovník cizích slov. Praha: Academia, 1995, str. 501). 24 СОКОЛОВА, И. А. Московский Центр авторской песни [online]. [cit ]. Авторская песня: определения и термины. Dostupné z WWW: < 25 Словари и энциклопедии на Академике [online]. [cit ]. Авторская песня. Dostupné z WWW:<dic.academic.ru/dic.nsf/es/81/%D0%B0%D0%B2%D1%82%D0%BE%D1%80%D1%81%D0 %BA%D0%B0%D1%8F>. 26 Московский детский фестиваль авторской песни [online]. [cit ]. Что такое авторская песня?. Dostupné z WWW: <detibard.ru/latest-news/ >. 27 Словари и энциклопедии на Академике [online]. [cit ]. Авторская песня. Dostupné z WWW:<dic.academic.ru/dic.nsf/es/81/%D0%B0%D0%B2%D1%82%D0%BE%D1%80%D1%81%D0 %BA%D0%B0%D1%8F>. 28 TOKÁR, Milan. Atlanti drží nebe. Praha: Lidové nakladatelství, 1989, str ULBRECHTOVÁ, Helena. Vladimir Vysockij: Put' od barda k poetu: (stanovlenije i razvitije poetičeskoj sistemy V.S. Vysockogo). Brno: Masarykova univerzita, 2002, str TOKÁR, Milan. Atlanti drží nebe. Praha: Lidové nakladatelství, 1989, str

13 Pokud je text písně něčím jiným než jen zrýmovanými slovy, jestli je obsah povýšen na poetickou výpověď autora, jestli je sdělení trefnou a upřímnou glosou života, pak lze hovořit o autorské písni. Autorská tvorba představuje otevřený rozhovor autora s posluchačem, společně smýšlejícími o životě. 31 Podle slov Inny Sokolovové, hlavní prioritou tohoto žánru je ústní projev autora. Co je v autorské písni dominantní, se řešilo v naučné literatuře, novinách, odborných publikacích a statích. V autorské tvorbě je podstatné splynutí mezi textem, melodií a provedením. 32 Jedná se především o informaci a poezii, jež jsou založeny na rytmické osnově. 33 Milan Tokár hovoří o tom, že autorská píseň je druh tvorby na pomezí poezie, hudby a umění. Text, hudba, interpretace, zpravidla kytarový doprovod vytváří dominantu celého žánru. Vše je dílem jednoho umělce. Vladimir Vysockij se uváděl na svých koncertech jako představitel autorské písně a tento termín se všeobecně ujal pro celé písničkářské spektrum. V hnutí ruských písničkářů se objevují interpreti, kteří zhudebňují poezie uznávaných umělců nebo neznámých autorů, čerpají ze světové, sovětské, ruské klasiky i současné poezie. Existují také básníci, například Dmitrij Sucharev, který se specializuje na psaní básní pro jiné písničkáře. 34 Podle sovětského skladatele Michaela Tariverdieva se v 60. letech 20. století objevil nový směr, písně disponující vysokou poezií, kde daná forma je zaměněna za svobodný projev. Dle Tariverdieva je bard autorem veršů, hudby a interpretem zároveň. Autorská tvorba není složitá a propracovaná, jako například hudba Sergeje Prokofjeva nebo Igora Stravinského, ale verše spojené s určitou mírou originality a lidskosti spolu se zájmem o světové dění, mají vysokou kvalitu a úroveň. Autorská píseň je propojení básnického a hudebního projevu. 35 Podle Bulata Okudžavy, autorská tvorba představuje především krásu veršů, nikoliv text s hudebním doprovodem. Verše, které si můžeme číst jak sami pro sebe, 31 ЩЕРБИНОВСКАЯ, Елена. Концерт. Книга для чтения с комментарием. Москва: Русский язык, 1989, с СОКОЛОВА, И. А. Московский Центр авторской песни [online]. [cit ]. Авторская песня: определения и термины. Dostupné z WWW: < 33 Bard.ru [online]. [cit ]. Что такое авторская песня и нужно ли с ней бороться?. Dostupné z WWW: < 34 TOKÁR, Milan. Atlanti drží nebe. Praha: Lidové nakladatelství, 1989, str ЩЕРБИНОВСКАЯ, Елена. Концерт. Книга для чтения с комментарием. Москва: Русский язык, 1989, с

14 tak nahlas, kde melodie pouze sekunduje a poezii doprovází, a tím prohlubuje její podstatu. Autorská píseň vyzdvihuje zejména dobro, lásku a lidskost. 36 Termín autorská píseň měl dříve mnoho různých podob. Před více než deseti lety ruský literární vědec E. Sergejev označil tento pojem jako za žánr kulturně neuzákoněný. Definovat pojem autorská píseň bylo velmi složité, protože toto pojetí bylo spojeno jak s hudebním, tak literárním žánrem. Tvorba ruských bardů je spojována i s těmito literárními prvky písněmi-povídkami, črtami, reportážemi, pamflety, fejetony, úvahami, esejemi, pohádkami, scénkami, monology, dialogy a poémami. 37 Inna Sokolovová se podrobně zabývala prameny tohoto fenoménu. Mezi zdroje autorské písně řadí folklór tradiční a netradiční, městskou romanci, lyrické písně 30. a 40. let 20. století. Tradiční folklór představuje lidovou tvorbu, zatímco k netradičnímu folklóru lze zařadit tzv. vězeňské písně, písně z lágrů. Městská romance bývá považována za další zdroj a inspiraci autorské písně. Na konci 19. století byly vesnické písně vytlačeny městskými, drsnými písněmi častuškami, rozpoznatelné podle své primitivnosti, písně se rýmovaly a byly nejčastěji slyšet v hospodách nebo na ulicích, doprovázeny hrou na akordeon. Městské písně měly svůj charakter, osobní kouzlo, výraz i téma, což považujeme za společný prvek městské romance a autorské písně. Lyrické písně 30. a 40. let 20. století spojené s vesnickou a zemědělskou tematikou se staly velikými hity představujícími protipól masovým písním. Společným znakem autorské a lyrické písně je oproštění od masovosti. 38 O tom, že autorská píseň je pojem básnického neboli poetického charakteru, se vedly různé diskuze. Účastníci besed tvrdili, že autorská píseň má ryze literární charakter, podle Michaila Ančarova se jedná o formu ústní poezie (устная поэзия), Julij Kim se domnívá, že autorská píseň je záležitostí písňové poezie (песенная поэзия) a Alexandr Galič 39 hovoří o fenoménu, který je součástí básnického stylu (поэтический стиль). Existuje i opačná teorie, kterou zastává básník Alexandr Kušner, že autorská píseň je projevem masové kultury a k poezii nemá žádný vztah. Alexandr 36 ЩЕРБИНОВСКАЯ, Елена. Концерт. Книга для чтения с комментарием. Москва: Русский язык, 1989, с СОКОЛОВА, И. А. Московский Центр авторской песни [online]. [cit ]. Авторская песня: определения и термины. Dostupné z WWW: < 38 MALENOVÁ, Eva. Bulat Okudžava v kontextu ruské autorské písně. Brno, Diplomová práce. Masarykova univerzita, Filozofická fakulta, Ústav slavistiky, str Alexandr Arkadjevič Galič (Ginzburg) ( ) byl ruský herec, básník a jeden z představitelů ruské autorské tvorby. V roce 1974 byl nucen opustit vlast, pobýval v Oslu, Mnichově, Paříži. Se svými písněmi vystupoval v Izraeli, USA, Západní Evropě, Itálii. (Bards.ru [online]. [cit ]. Галич (Гинзбург) Александр Аркадьевич. Dostupné z WWW: < 14

15 Gorodnickij považuje autorskou píseň za jednu z forem poezie, s čímž souhlasí Benedikt Sarnov, který tvrdí, že autorská píseň je novou formou existence ruské poezie. 40 Hudba a poezie mají k sobě blízko v celé historii ruské literatury, což potvrzují mnozí ruští básníci, kteří psali kromě básní i písně (Denis Davydov, Apollon Grigorjev, Igor Severjanin, Michail Kuzmin). O příbuznosti a neoddělitelnosti hudby od poezie hovoří i Afanasij Fet, s nímž souhlasil Robert Rožděstvenskij, pro kterého je píseň jedinečný způsob osobité interpretace veršů. Lev Anninskij hovoří o autorské písni dokonce jako o žánrovém fenoménu. 41 Autorská píseň je spojována s celou řadou vědních disciplín. Vyznačuje se variabilitou a mnohostranností, lze ji tedy studovat v mnoha vědních oborech. Někteří autoři spojují autorskou hudbu s folklórem, tvrdí, že mají mnoho společných prvků, například dostupnost, variabilitu textů a melodií, ústní charakter, masovost z jedné strany a určitou lokálnost rozšíření z druhé strany. Nikolaj Bogomolov, ruský literární vědec a profesor, považuje tvorbu bardů za současný hudebně-poetický folklór městské inteligence. Lze konstatovat, že autorská hudba je pokračovatelem městského folklóru, městské hudební tradice. Ze sociálního hlediska lze autorskou píseň charakterizovat jako za samostatnou, nezávislou, ryzí, neoficiální hudbu bez cenzur a kontroly projevující se jako hudební folklór. Autorské hudbě se říká i sovětský underground. Jedná se o demokratickou, dostupnou hudební formu vytvářející možnost pro sebeuskutečnění své vlastní osobnosti. Úkolem autora nebylo ukázat své vlastní já, ale svoji tvorbu. Z emocionálního hlediska je autorská píseň hudbou osobní, intimní, lidskou, jde o důvěrný rozhovor mezi dvěma lidmi. Z umělecko-vědeckého hlediska je možno autorskou píseň chápat jako malé představení, divadlo jednoho herce. Z hudebně-sociologického hlediska pak autorskou píseň charakterizujeme jako jeden z druhů hudebního městského životního stylu. 42 Společně s autorskou písní vstoupil do historie i pojem magnetofonová publicita, čímž nastává v ruské poezii nová doba doba magnetofonu. Tento přístroj sloužil jako prostředek k přenosu slova, byl působivým a neobyčejným nástrojem 40 СОКОЛОВА, И. А. Московский Центр авторской песни [online]. [cit ]. Авторская песня: определения и термины. Dostupné z WWW: < 41 Tamtéž. 42 Tamtéž. 15

16 k šíření písní. S magnetofonovou kulturou je spojen termín magnetozdat (магнитиздат). Lidé si sami nahrávali písně bardů na pásky a šířili je dál. 43 V 70. letech 20. století se místo pojmu autorská píseň více používal termín iniciativní neboli tvořivá píseň (самодеятельная песня). 44 Jedná se o tvorbu hudebních a literárních laiků, kteří zpívali krátké písně za doprovodu kytary. Tento žánr byl určen pro úzký okruh lidí se společnými zájmy a koníčky. Iniciativní hudba vyjadřovala kolektivní názor a většinou i kolektivně vznikala. Značná část textů byla bezejmenná a texty byly vytvořeny na již známé melodie. Tento žánr má mnoho společného s autorskou tvorbou, avšak autorská píseň má vyšší básnickou úroveň. V 90. letech 20. století tento termín zanikl, ztratil svůj prvotní význam a byl považován za pejorativní. 45 Autorská píseň existovala až do začátku 90. let 20. století. Po zániku cenzury zanikl i samotný fenomén. I přesto, že autorskou tvorbu postihl zánik, hudební počiny bardů zůstávají nadále živé. Můžeme říci, že autorská píseň žije v Rusku dodnes, pravidelně se pořádají různé festivaly spojené s autorskou hudbou, například Grušinský festival. 46 Autorská píseň nebyla fenoménem pouze na území Ruska, tento žánr vznikl také v Německu, Itálii, Latinské Americe, Francii nebo USA. Zpěváci doprovázející se na kytaru, zpívali písně prosté, emocionální, silně propojené s místními tradicemi a zvyklostmi. V Německu se zpívajícím básníkům říkalo liedermacher, v Itálii a Latinské Americe cantautor, ve Francii auteur-compositeur-interprète a singersongwriter v USA. Tito hudebníci se dočkali jak obdivu, tak kritiky. K významným tvůrcům světové autorské písně patří například Edward Stachura z Polska, Karel Kryl z České republiky, Franz Josef Degenhardt z Německa, Georges Brassens z Francie, Fabrizio Cristiano De André z Itálie, Víctor Lidio Jara Martínez (Victor Jara) z Chile nebo Bob Dylan z USA СОКОЛОВА, И. А. Московский Центр авторской песни [online]. [cit ]. Авторская песня: определения и термины. Dostupné z WWW: < 44 Tamtéž. 45 MALENOVÁ, Eva. Bulat Okudžava v kontextu ruské autorské písně. Brno, Diplomová práce. Masarykova univerzita, Filozofická fakulta, Ústav slavistiky, str Tamtéž, str Московский детский фестиваль авторской песни [online]. [cit ]. Что такое авторская песня?. Dostupné z WWW: <detibard.ru/latest-news/ >. 16

17 мир). 49 Ančarov začal skládat písně ještě před válkou. Jeho aktivní činnost lze datovat 4. PŘEDCHŮDCI RUSKÉ AUTORSKÉ PÍSNĚ Bulat Okudžava je sice považován za průkopníka autorské písně, ale dávno před ním působili i jiní autoři, o kterých je nutno se zmínit. Mezi předchůdce ruské autorské tvorby patří Michail Ančarov, Jurij Vizbor, Ada Jakuševa, Novella Matvejeva, Alexandr Gorodnickij a Julij Kim. Za prvotní tvůrce ruského šansoniérství jsou považováni Michail Ančarov a Jurij Vizbor Michail Leonidovič Ančarov ( ) Michail Ančarov, spisovatel, básník, překladatel, architekt, dramaturg, scénárista, malíř a člen Svazu spisovatelů SSSR byl autorem románů a povídek. Jeho díla byla publikována například v časopisech Junosť (Юность) a Novyj mir (Новый od druhé poloviny 50. let do první poloviny 60. let 20. století, veřejně však nikdy nevystupoval. Po roce 1964 se věnoval výhradně jen próze. V jeho písních se objevuje především válečná tématika, vypráví tzv. pravdu o válce neboli bez skrupulí. Svým písním dával krátká jména a žánr písně se objevoval vždy v názvu skladby. Dalším jeho typickým rysem je tzv. песня-роль, песня-монолог. Jedná se o texty s vyprávěním z pozice hrdiny. Ančarov je také vynálezcem tzv. netradičního hrdiny v roli, kdy hlavním hrdinou je buď zvíře, nebo neživá věc. 50 V jednom rozhovoru uvedl, že v umění jediným jeho soupeřem je on sám. У меня в искусстве одинединственный соперник я сам. 51 Zabýval se pozměňováním lidových přísloví, kterým dával novou tvář. Kvůli brzkému ukončení své autorské tvorby, je dnes poměrně zapomenutým bardem. 52 Básnické dílo Michaila Leonidoviče Ančarova připravilo půdu pro další rozvoj tematických, jazykových i intonačních možností žánru autorské písně a přitom mělo velký vliv na jeho formování MALENOVÁ, Eva. Bulat Okudžava v kontextu ruské autorské písně. Brno, Diplomová práce. Masarykova univerzita, Filozofická fakulta, Ústav slavistiky, str Bards.ru [online]. [cit ]. Анчаров Михаил Леонидович. Dostupné z WWW: < 50 MALENOVÁ, Eva. Bulat Okudžava v kontextu ruské autorské písně. Brno, Diplomová práce. Masarykova univerzita, Filozofická fakulta, Ústav slavistiky, str Lib.ru [online]. [cit ]. Михаил Анчаров. Dostupné z WWW: < 52 MALENOVÁ, Eva. Bulat Okudžava v kontextu ruské autorské písně. Brno, Diplomová práce. Masarykova univerzita, Filozofická fakulta, Ústav slavistiky, str Tamtéž, str

18 K jeho autorským písním patří: Песенка про психа, Кап-кап, Песня про низкорослого человека, Она была во всем правa, Белый туман, Аэлита, Цыганочка, Баллада о парашютах, Песня о Красоте a další Jurij Josifovič Vizbor ( ) Jurij Vizbor, novinář, herec, básník, prozaik a dramatik byl členem Svazu novinářů a kinematografů SSSR a jeden z představitelů studentských a turistických písní. 55 Stal se spoluzakladatelem hnutí ruských písničkářů, kteří obnovili tradice ruské studentské a turistické písně. 56 Jeho hlavním charakterovým rysem je tzv. песня-репортаж. Zpíval i písně jiných bardů a tím je zviditelňoval a popularizoval. Zabýval se nejen autorskou písní, ale i jinými druhy umění, byl malířem a filmovým hercem. 57 K jeho písním patří: Мадагаскар (Чутко горы спят), Охотный ряд, Синий перекресток, Подмосковная зима, Телефон atd Lib.ru [online]. [cit ]. Михаил Анчаров. Dostupné z WWW: < 55 Bards.ru [online]. [cit ]. Визбор Юрий Иосифович. Dostupné z WWW: < 56 TOKÁR, Milan. Atlanti drží nebe. Praha: Lidové nakladatelství, 1989, str MALENOVÁ, Eva. Bulat Okudžava v kontextu ruské autorské písně. Brno, Diplomová práce. Masarykova univerzita, Filozofická fakulta, Ústav slavistiky, str Юрий Визбор [online]. [cit ]. Dostupné z WWW: < 18

19 života. 59 Fenomén Vysockého spočíval v tom, že v ruské společnosti neexistovala 5. HLAVNÍ PŘEDSTAVITELÉ RUSKÉ AUTORSKÉ PÍSNĚ Tato část diplomové práce je věnována krátkým životopisům dvou nejznámějších a nejvýraznějších osobností tohoto žánru, Vladimiru Vysockému a Bulatu Okudžavovi. Ve své době byli obdivováni a milováni publikem, svými texty a myšlenkami ovlivnili celou řadu posluchačů a umělců Vladimir Semjonovič Vysockij ( ) Vladimir Vysockij, vynikající písničkář a herec se narodil 25. ledna 1938 v Moskvě. Jeho matka Nina Maximovna byla překladatelkou, později se stala vedoucí oddělení ústavu chemického strojírenství. Jeho otec, Semjon Vladimirovič byl voják z povolání. Válku strávil malý Voloďa v evakuaci v Buzuluku. V letech po rozvodu rodičů pobýval Vladimir s otcem v jedné z okupačních posádek na území východního Německa. Vladimir Vysockij byl hudebně nadaný už od dětství, učil se hrát na harmoniku, klavír i kytaru. Vzhledem k tomu, že kromě hudby byl uchvácen i divadlem, začal navštěvovat ochotnický kroužek. V roce 1955 dokončil střední školu a začal studovat na vysoké škole stavební techniku, což bylo velmi vzdálené od hudby a divadla. Technického studia po několika měsících zanechal a rok poté nastoupil do Moskevského uměleckého akademického divadla (MCHAT) jako student oboru herectví. V roce 1960 dokončil studia a nastoupil do Činoherního divadla Alexandra Sergejeviče Puškina. V roce 1962 exceloval ve filmu Let číslo 713 (713-й просит посадку), kde poprvé zazpíval svou vlastní píseň. O rok později přešel do Divadla miniatur v Moskvě, ale zanedlouho byl přijat do nově vzniklého Divadla na Tagance. V tomto divadle, kde byly vytvořeny jeho nejslavnější role, zůstal až do konce svého skupina, která by tohoto kontroverzního barda a herce nezbožňovala. 60 Pracuji se slovy, potřebuji své kořeny, jsem básník. Bez Ruska nejsem nic, bez svého národa, pro který píšu, neexistuji, bez toho publika, které mě zbožňuje, nemůžu žít, bez jejich lásky k herci, kterým jsem, se dusím. Ale bez svobody umírám. 61 Na jeho koncertech se sešli pubescenti, dělníci i profesoři. Ostatní ruští písničkáři té doby měli své specifické 59 VYSOCKIJ, Vladimir. Pravda a lež: (písňové texty). Praha: Votobia, 1997, str HEJKO, Mykola; HAVLÍKOVÁ, Jana. Asteroid 2374: život a smrt Vladimíra Vysockého. Praha: World Circle Foundation, 1999, str VLADY, Marina. Vladimír, aneb, Zastavený let. Praha: Albatros, 2005, str

20 publikum, Jurije Vizbora poslouchala hlavně akademická obec, Bulata Okudžavu intelektuálové a umělci. 62 Ještě během studií se Vysockij poprvé oženil, manželství však dlouho nevydrželo. V roce 1964 uzavřel sňatek s herečkou Ludmilou Abramovovou, s níž má dva syny, Arkadije a Nikitu, nicméně ani tento vztah neměl dlouhého trvání. Jeho třetí ženou se stala charizmatická francouzská herečka ruského původu Marina Vlady. 63 V 60. letech 20. století hrál Vladimir Vysockij v divadle i ve filmech, dokonce do několika filmových rolí i inscenací si psal svoje vlastní písně. Jeho neotřelý, dravý, drsný projev přitahoval čím dál tím více příznivců. Vysockého první velká role byla ve filmu Život Galilea (Жизнь Галилея). Ve filmovém představení Vertikála (Вертикаль) zaznělo několik jeho písní o horolezcích, které byly později vydány na desce a získaly oblibu. V roce 1971 v Divadle na Tagance měl premiéru Shakespearův Hamlet, ve kterém si Vladimir Vysockij zahrál svou životní roli. Za tento výkon získal několik ocenění doma i ve světě, například ve Varšavě, Paříži nebo Bělehradě. 64 Za zdánlivou improvizovanou a samozřejmou lehkostí písní Vysockého byla ohromná erudice, mnoho vrstev prožitého a promyšleného materiálu, nesmírné jazykové bohatství i spousta encyklopedických znalostí. 65 Vysockij-zpěvák nikdy oficiálně neexistoval. Nesměl vystupovat a pořádat koncerty, nemohl nahrávat své písně ve studiích. Vysockij se zákazům nikdy nepodřídil, na druhou stranu se s nimi nikdy nesmířil. 66 I přesto, že byl režimem neuznávaný autor, jeho popularita stále vzrůstala. Vysockého nahrávky amatérsky pořízené v nevalné kvalitě se s nadšením kopírovaly a šířily mezi posluchače jako lavina. 67 Byl velice pracovitý a dokázal se na svou práci zcela soustředit. To, co působilo jako zlehka nahozený, někdy i náhodně střižený text, bylo výsledkem urputné, 62 HEJKO, Mykola; HAVLÍKOVÁ, Jana. Asteroid 2374: život a smrt Vladimíra Vysockého. Praha: World Circle Foundation, 1999, str Marina Vlady (Marina Catherine de Poliakoff) ( ) je zpěvačka, herečka, tanečnice a žena Vladimira Vysockého. Během svého života natočila přes šedesát filmů a za svoje herecké výkony získala řadu ocenění. (VLADY, Marina. Vladimír, aneb, Zastavený let. Praha: Albatros, 2005, str. 238.); VLADY, Marina. Vladimír, aneb, Zastavený let. Praha: Albatros, 2005, str VYSOCKIJ, Vladimir. Pravda a lež: (písňové texty). Praha: Votobia, 1997, str HEJKO, Mykola; HAVLÍKOVÁ, Jana. Asteroid 2374: život a smrt Vladimíra Vysockého. Praha: World Circle Foundation, 1999, str Tamtéž, str VYSOCKIJ, Vladimir. Pravda a lež: (písňové texty). Praha: Votobia, 1997, str

21 mravenčí práce. Byl silně autokritický. Po jeho smrti se našlo dvě stě padesát písní a básní, s nimiž nikdy na veřejnost nevystoupil. 68 Otázkou zůstává, jak se písně Vysockého, původně skládané pro kamarády a příbuzné, rozšířily do celého Sovětského svazu. Nejspíše si skladby nahrávali jeho kamarádi, poté návštěvníci moskevských večírků. Nahrávky se šířily v amatérském provedení, mnohdy už přes samé kopírování nebylo rozumět slovům, a tak se skladby začaly množit na psacích strojích nebo se ručně přepisovaly. Jak již bylo řečeno v předchozích kapitolách, nahrávky si lidé pouštěli pomocí magnetofonu, jenomže tyhle přístroje byly v Sovětském svazu velikou vzácností a vlastnil je málokdo, a tak většina lidí byla odkázána na gramofony. Nad tuto obtíž Rusové vyzráli pomocí desek s nahrávkami, které byly nahrazeny zvukovými záznamy tzv. na žebírkách. Tyto staré celuloidové snímky ve tvaru obdélníku výborně nahrazovaly dlouhohrající desky. 69 Svým vystoupením nikdy neříkám koncerty. Pro mě to nejsou koncerty, ale setkání. Autorská píseň vůbec předpokládá nenucenou atmosféru, takovou uvolněnou, přátelskou, od všeho oproštěnou. Když jsem začal skládat a zpívat, byly ty písně určeny jenom nejužšímu kroužku mých přátel. Nikdy jsem nepočítal s velkým obecenstvem, nenapadlo mě, že budu hrát a zpívat v ohromných sálech a na stadionech, že budu vystupovat nejen doma, ale i v zahraničí. Myslel jsem si, že vždycky budu zpívat kamarádům doma, u stolu, při nějakém tom pití nebo bez něj, to je jedno prostě myslel jsem si, že to zůstane jen mezi námi. Potom, možná právě pro to své přátelské ladění, začaly ty písně být známé. Vůbec si myslím, že důvod popularity autorské písně je právě v té její přátelské náladě. Ale já přitom chci, aby vám to zaškrábalo na duši a začalo vám to napínat nervy zrovna jako mně, ty problémy, příběhy, osudy lidí. 70 Scénárista a přítel Vysockého, Eduard Volodarský hovoří o tom, že když se člověk podívá na jeho písničky z ideologického hlediska, tak jsou samozřejmě antisovětské, ale hrozně pravdivé. Kdyby člověk sebral všechny jeho písničky a poslechl si je jednu po druhé, tak to je encyklopedie ruského života, bylo tam vše o všem, počínaje životem dělníka a konče životem akademika VYSOCKIJ, Vladimir. Vladimír Vysockij. Praha: Lidové nakladatelství, 1988, str HEJKO, Mykola; HAVLÍKOVÁ, Jana. Asteroid 2374: život a smrt Vladimíra Vysockého. Praha: World Circle Foundation, 1999, str MALENOVÁ, Eva. Bulat Okudžava v kontextu ruské autorské písně. Brno, Diplomová práce. Masarykova univerzita, Filozofická fakulta, Ústav slavistiky, str HEJKO, Mykola; HAVLÍKOVÁ, Jana. Asteroid 2374: život a smrt Vladimíra Vysockého. Praha: World Circle Foundation, 1999, str

22 Jeho život byl velmi hektický, přes den zkoušel, večer hrál nebo zpíval, v noci psal nové texty a k tomu konzumoval nemálo alkoholu. Podle některých zdrojů neholdoval jen alkoholickým nápojům, ale i drogám. 72 Jeho poslední koncert se uskutečnil 18. července 1980, toho dne už zpěvák nebyl schopen zpívat, tak alespoň vyšel na scénu, aby před pěti tisíci diváky promluvil. 73 Milovník žen, nespoutaného života, alkoholu a drog zemřel 25. července I když v den jeho pohřbu se konala moskevská olympiáda, s Vladimirem Vysockým se přišlo rozloučit statisíce lidí. Ruský bard je pochován na Vagaňkovském hřbitově v Moskvě. 74 Dnes už málokdo bude polemizovat o tom, že nejlepší písňové texty Vysockého patří ke geniální zhudebněné poezii. Za svého života se bohužel Vysockij jako básník uznání nedočkal. Nikdo z kritiků nebo literátů té doby ho za básníka nepovažoval, v jeho verších nacházeli různé nedokonalosti a formální nedostatky, neocenili jeho originalitu, upřímnost a živost. Je možné, že s tím souvisí i obyčejná lidská závist, žádný básník tohoto období neměl takovou popularitu, jako měl právě Vysockij. Vysockého však nejvíce mrzelo, že byl pro všechny zpívající herec, nikoli zpívající básník. 75 Vysockij zpíval o horolezcích, vojácích Velké vlastenecké války, vězních, pochybných existencí a individuí. 76 K autorským písním Vladimira Vysockého patří Песня о друге, Я не люблю, Утренняя гимнастика, Лирическая, Баллада о любви, Он не вернулся из боя, Кони привередливые, Райские яблоки, Корабли, Баллада о правде и лжи, Баллада о борьбе, Диалог у телевизора, Моя цыганская, Банька по-белому, Палата наркоманов, Жираф atd. 77 Podle slov Alexandra Mitta byl Vysockij nesmírným fenoménem dané doby. Celému národu ukazoval, jak je možné být totálně svobodný v tak nesvobodné zemi, jak je možné, stát se nezávislým člověkem v tomto ze všech stran ohraničeném, zcela determinovaném světě. Vysockij se stal duší a hlasem národa, zaplňoval takřka veškerý 72 VYSOCKIJ, Vladimir. Pravda a lež: (písňové texty). Praha: Votobia, 1997, str VYSOCKIJ, Vladimir. Vladimír Vysockij. Praha: Lidové nakladatelství, 1988, str VYSOCKIJ, Vladimir. Pravda a lež: (písňové texty). Praha: Votobia, 1997, str HEJKO, Mykola; HAVLÍKOVÁ, Jana. Asteroid 2374: život a smrt Vladimíra Vysockého. Praha: World Circle Foundation, 1999, str VYSOCKIJ, Vladimir. Pravda a lež: (písňové texty). Praha: Votobia, 1997, str ВЫСОЦКИЙ, Владимир. Владимир Высоцкий: Человек: Поэт: Актер. Москва. Прогресс, 1989, с

23 duchovní prostor v Rusku, z jeho veršů se stala okřídlená rčení. Vysockij byl skutečně pro mnohé prorokem a spasitelem. 78 Dle Bulata Okudžavy byl Vladimir Vysockij básníkem se svým nezaměnitelným hlasem a osobitým přístupem. Bylo v něm něco živelného a spontánního získaného od přírody, od Boha. Strádání a utrpení bylo hlavním motivem v jeho tvorbě. 79 Po smrti Vysockého byly vydány různé odborné statě, rozbory děl, biografie. Dokonce vznikl oficiální obor vysockologie, tedy nauka o Vysockém. Za dvacet let po jeho smrti se konalo i několik odborných konferencí. 80 Vysockij patří beze sporu k nejzajímavějším osobnostem sovětského kulturního života, po své smrti byl dokonce vyznamenán Státní cenou SSSR. O jeho tvorbě a činnosti se pravděpodobně dlouho povedou neustálé spory a diskuze, avšak stopa, kterou tu tento kontroverzní zpěvák a herec zanechal, je nesmazatelná Bulat Šalvovič Okudžava ( ) Bulat Okudžava je zdravě niterný, syrový, z každého jeho slova jde cítit zaujatá výpověď člověka, který je schopen přemýšlet o světě a o svém místě v něm. 82 Český hudebník a písničkář Jiří Vondrák hovoří o Bulatu Okudžavovi jako o člověku velikých slov, podle něj byl básníkem každodenní slušnosti a pokory. Sám byl celý život čestný a ohleduplný, byl však neústupný k lidské surovosti, hlouposti, zlobě a pokrytectví. 83 Jedinečný písničkář, spisovatel a básník arménsko-abchazsko-gruzínského původu se narodil 9. února 1924 v Moskvě. Dětství a mládí prožil v Abcházské SSR. Dětská léta ho příliš neinspirovala v tvůrčí činnosti, spíše později přilnul k Moskvě, kde žil až do své smrti. Miloval ulici Arbat, místo, kde vyrůstal, mnoho písní věnoval právě této uličce. Bulat Okudžava odešel jako dobrovolník na frontu v době Velké vlastenecké války. Bylo mu tehdy sedmnáct let, když jeho vlast byla napadena. Své dojmy z války ztvárnil především ve své prozaické prvotině Ahoj študente (Будь 78 HEJKO, Mykola; HAVLÍKOVÁ, Jana. Asteroid 2374: život a smrt Vladimíra Vysockého. Praha: World Circle Foundation, 1999, str ЩЕРБИНОВСКАЯ, Елена. Концерт. Книга для чтения с комментарием. Москва: Русский язык, 1989, с HEJKO, Mykola; HAVLÍKOVÁ, Jana. Asteroid 2374: život a smrt Vladimíra Vysockého. Praha: World Circle Foundation, 1999, str VYSOCKIJ, Vladimir. Vladimír Vysockij. Praha: Lidové nakladatelství, 1988, str NOVOTNÝ, František; VEJVODA, Jiří. Víc než jen hlas. Praha: Práce, 1980, str VONDRÁK, Jiří. Bulat Okudžava: poslední koncert. Brno: Books, 1998, str

24 здоров, школяр). 84 Když psal o válce, tak to nebyl jen protest proti něčemu, jednalo se o osobní zážitky. Jeho zkušenosti a prožitky z fronty pro něj znamenaly konfrontaci s bezstarostným dětstvím. 85 Po návratu z války vystudoval Okudžava vysokou školu. V letech se věnoval pedagogické profesi na venkově. Poté dva roky pracoval jako redaktor v nakladatelství. V roce 1956 debutoval se svojí sbírkou poezie Lyrika (Лирика). K jeho prozaickým dílům patří Nebohý Avrosimov (Бедный Авросимов), 86 Dostaveníčko s Bonapartem (Свидание с Бонапартом) 87 a další. Bulat Okudžava za svou literární činnost získal ruskou cenu Booker Prize, konkrétně za dílo Zrušené divadlo (Упраздненный театр). 88 Své básně Okudžava zhudebňoval a vystupoval s nimi před publikem s kytarou v ruce. Během několika let získal značnou popularitu. 89 Hrál, zpíval a recitoval v mnoha městech po celém Sovětském svazu a své diváky si nezískal jenom tím, že předváděl něco neotřelého; nebyl dobrý, protože byl nový, byl nový, protože byl dobrý. 90 Posluchače si okamžitě získal, podmanil si je svoji jedinečností a zároveň svoji obyčejností, nadšeně poslouchali o čem svým skromným, tichým a příjemným hlasem zpívá. Jeho melodie jsou velmi slovanské, často nostalgické, působivé a půvabně prosté. Okudžavova poezie je silně angažovaná, ale nikdy nespadá do frází, klišé a povrchností. Nikdy ve svých písních nepoučuje a nevnucuje svůj názor, podává světu kontrasty, posluchač má možnost vytvořit si vlastní obraz, názor na danou věc, sám si řekne, co je dobré a co špatné. Okudžava zpíval o válce, životě, lásce, o všedních věcech a Moskvě. 91 Jeho poezie je tradiční se znaky prostoty, střízlivosti, všednosti s velmi silnými citovými náboji. Okudžavova básnická tvorba je založena na podtextech, náznacích a hlubokém vnitřním zážitku. Verše tohoto básníka nejsilněji vyjadřují odpor mladé generace k patosu a velikým slovům. 92 Autorské písně Bulata Okudžavy byly 84 OKUDŽAVA, Bulat Šalvovič. Ahoj, študente. Praha: Odeon, NOVOTNÝ, František; VEJVODA, Jiří. Víc než jen hlas. Praha: Práce, 1980, str OKUDŽAVA, Bulat Šalvovič. Nebohý Avrosimov. Praha: Svoboda, OKUDŽAVA, Bulat Šalvovič; DUŠKOVÁ, Ludmila. Dostaveníčko s Bonapartem. Praha: Lidové nakladatelství, OKUDŽAVA, Bulat Šalvovič. Zrušené divadlo. Brno: Jota, 2004; VONDRÁK, Jiří. Básníci Evropy. Praha: Česká televize, 2007, str NOVOTNÝ, František; VEJVODA, Jiří. Víc než jen hlas. Praha: Práce, 1980, str Tamtéž, str Tamtéž, str ARNAUTOVÁ, Maita; HONZÍK, Jiří; MATHAUSER, Zdeněk. Současná sovětská literatura II. Praha: Svět sovětů, 1964, str